Pohádkový život s překážkami

PusinkaMartinka  Vydáno: 27.10.12

Začnu úplně odmalinka. Je 8. 12. 1988, 20:30 hodin. Právě v tento den a čas jsem se narodila. Už tehdy začal být můj život pohádkový, ale také plný překážek.

Než jsem se dostala domů z porodnice, byl mi už skoro rok. Měla jsem určité problémy a cestovala od nemocnice k nemocnici a od doktora k doktoru. Měla jsem krásné pohádkové dětství, až na ty nemocnice, které mě vždy po 6 letech pronásledovaly. Jako 6letá holčička jsem si usmyslela, že budu zdravotní sestrou a světe, div se, opravdu jí jsem :-D Ale také jsem jako 6letá opět skončila v nemocnici s tím samým problémem jako po narození. A opět, dlouhá štace lékaři a zpátky do nemocnice. Moji rodiče se moc bojí, lékaři už neví, co se mnou. Pomalu umírám rodičům před očima. Poslední možností je strejda léčitel a světe, div se, místo do Prahy do nemocnice odjíždím domů.

Následuje přísná dieta a 150 000 zákazů, ale naučila jsem se s tím žít. Aaaa, už se blíží mých 12 let a zase končím ve špitále. Ano po tomto špitálovém dýchánku jsem se ujistila, že mé povolání bude zdravotní sestra! Čas plyne, je mi 15 let, prožívám svůj první vážný vztah a první milovánííí. A nastupuji taky na zdravotní školu. Čas plyne, s přítelem se moc milujeme a mám pocit, že to bude ten jediný na světě, jeden čas pak pracuje i v Pardubicích a ano, to je to město, kde chci bydlet, případně i studovat! A teď tam žiji :-D Po dlouhodobém vztahu plných krásných chvil, ale i menších hádek přichází lhaní, úlety, prvně z jeho strany, pak i z mojí, a přesto, že jej tak moc miluji, opouštím ho po 3 a půl letém vztahu a v tu ránu začínám vztah se synem kamarádů z dětství mých rodičů. Mno, jsme spolu rok a já úspěšně ukončuji maturu. Na vysokou do Pardubic sem se nedostala, tak tu hledám práci a šup rázem tu bydlím a je ze mě sestřička z kožního :-D

Po roce v Pardubicích se přítelem se rozcházím, nabila jsem si pěkně čumák, ještě teď mi visí 20 000kč. No láska může být i slepá. Nechal mě tady a odjel a já jsem začala bydlet na ubytovně v nemocnici. Ale pak mi tam skočila opět má dávná láska, jezdím za ním na Moravu a bavíme se jen jako kamarádi a vyprávíme si. Je úplně jiný, hodně se změnil, opět k němu začínám něco cítit, ale nejde to, má přítelkyni nebudu přeci taková mrcha! A čas plyne, na poslední návštěvu si pamatuji, poslední den, kdy jsme se viděli, mě políbil, bylo mi krásně, ale věděla jsem, že musím odjet a že nemůžeme nic lepit, co bylo, to bylo. Stejně měl přítelkyni.

Čas plyne a je 29. 9. 2009 táhne mi na 22 let a poznávám toho třetího prince pana pravého. Vím to od první chvíle, kdy jsme se seznámili. Po 3 měsících spolu začínáme bydlet v podnájmu a po roce už spolu čekáme první miminko, čas plyne a zařizujeme si i byt. Ovšem taky ne bez komplikací, viz deníček o hypotéce. Těhotenství je ukázkové, jen na ten konec, Vojtík je koncem pánevním, tak jdu na plánovaného císaře. Viz můj deníček o porodu. 18. 5. 2011 vykoukl náš syn na svět. Žijeme si jakž takž, ani ne dobře, ani ne špatně. Sem tam prošustí vzduchem hádka kvůli mé první lásce, tak s ním raději přerušuji veškeré kontakty. 6. den po porodu mě přítel požádal o ruku. Dozvídám se, že první láska má trable, opět s ním navazuji kontakt, ale jen telefonicky. Záleží mi na něm, nechci aby se trápil. Opět hádka s nynějším přítelem. A opět ruším kontakty z bývalým. Čas plyne a my jsme se rozhodli, že se vezmeme, ovšem rozhodnutí padlo až letos o prázdninách. Už máme i termín svatby, 29. 6. 2013. Přítele povyšují v práci, hurááá, bude více peněz.

A příští rok plánujeme pořídit Vojtovi sourozence, a taky bych se chtěla pokusit udělat si časem vysokou školu. Tohle je můj životní příběh. Pořád se mi tam plete má první láska, nevím, co s ním mám dělat. Vím, že to skončilo, ale nějak ho nemůžu vygumovat. I když jsme si neudělali nic moc zlého, bylo tam i to dobré. I když jsem si s ním nikdy neuměla představit rodinu. Doteď si přehrávám, jaké by to bylo, kdybychom zůstali spolu. Je to normální? Mám pohádkový život, který jen tak někdo nemá: muže, byt a syna, a já přemýšlím o své první lásce. Co je v nepořádku?

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 2.7 bodů
 Váš příspěvek
 
Kapřík90
Závislačka 3081 příspěvků 27.10.12 11:59

Tak první láska utkví v každém ať už méně či více, nenič rodinu tím co bylo :mavam:

 
anduletka
Kecalka 297 příspěvků 27.10.12 12:13

Mam podobny problem, proste ta prvni laska zustava v srdci tak nejak nejvic, byla prvni a svym zpusobem trochu vysnena:-) ti dalsi uz pak byli ti dalsi. a prestoze miluji sveho muze, stejne mam v srdci porad i tu prvni lasku.

 
PusinkaMartinka
Echt Kelišová 9397 příspěvků 27.10.12 18:43

Tak jsem ráda, že v tom nejsem sama :palec: Určitě nechchi ničit rodinu, kterou tak moc miluji

 
Verunka93
Kecalka 348 příspěvků 27.10.12 19:27

Život není lehký, kdyby byl, asi by to byla nuda, a vše zlé je k něčemu dobré, takže přeju, ať je vše ok :palec: my taky plánujeme svatbu, na termín si musím počkat do února, ještě je nemají k dispozici. Chci jí taky v červnu, jen ne 29., to mám narozeniny :D

 
bjetuschka
Závislačka 3882 příspěvků 2 inzeráty 29.10.12 12:34

Nooo a nepálí tě tak trochu dobré bydlo?
Tak jasně, první láska utkví v srdci, ale ty dost riskuješ problémy doma a s přítelem.
Já bych se být tebou na nějakého dávného milence vykašlala a soustředila se na to, co je teď. Proč si kazit vztah a rodinu? Kor když se máte tak hezky? :(

 
PusinkaMartinka
Echt Kelišová 9397 příspěvků 29.10.12 15:42

Právě proto to tu píšu… řekla sem si, že když se tady vypíšu… tak mě to přejde a už na něj nebudu nikdy myslet… hold je blbí, že máme společné kamarády, kteří mě ho rádi připomínaj… jojo vím, že lepší život bych už si nemohla víc přát… a vím, že je blbost ztratit své super bydlení a rodinu jen proto, že to na co myslím je jen takový bloudivý klam… kdy by to vše mohlo špatně dopadnout

Vložit nový komentář