"Pohodové" těhotenství

Ipsylon  Vydáno: 03.09.13

Úvodem chci napsat, že ani moje první těhotenství nebylo úplně bez problémů. Nejdříve mě provázelo zdlouhavé špinění, měla jsem se šetřit. To pak ustalo a já měla energie na rozdávání, ale zkracoval se mi čípek a začala jsem se otvírat ve 30. týdnu. Takže následovala hospitalizace a 10 dní na kapačkách. Miminko jsem donosila přesně do termínu a po hodině od příjezdu do porodnice porodila. Vše bylo ok.

Bude to znít blbě, ale druhé miminko jsme „naplánovali“ tak, aby přišlo na svět s koncem mé rodičovské dovolené. A hned na druhý pokus se povedlo. Když jsem zjistila, že jsem těhotná, tak jsem najednou dostala strach. Na prvorozeném jsem dost visela (nemám tu hlídání, takže jsme hodně spolu) a představa, že jdu opět na udržování, pro mě byla obrovský strašák. To jsem netušila…

Gynekolog mi těhotenství potvrdil, a tak jsme se těšili potichu. Byli jsme opatrní, doma jsme to moc nerozebírali, nechtěli jsme nic zakřiknout. Jeli jsme na víkend k mým rodičům a já tam v noci začala silně krvácet. Manžel nás k našim jen odvezl a zas jel domů, takže se mnou zrovna nebyl. Šla jsem probudit mamku, že nevím, co mám dělat, že asi musíme okamžitě do nemocnice. Ta říkala, ať počkám do rána, že to nic nebude. Já ale trvala na svém. Probudila jsem tátu, požádala mamku, ať hlídá dítko a s tátou jsme jeli na pohotovost vzdálenou cca 20 km. Tu cestu v autě bych nikomu nepřála, ty nervy. Byla jsem strachy bez sebe a snažila si nepřipouštět nejhorší variantu. Zároveň jsem si říkala, že jestli se to stane, tak to tak prostě má být.

Na pohotovosti jsem narazila na primáře gynekologie. Dělal mi oba ultrazvuky, dlouho mě vyšetřoval a mlčel, znovu ultrazvuk a já už z nervů brečela. Pak mě řekl, že mám vcestnou placentu, jestli mi to můj gynekolog řekl. A ať se rozhodnu, jestli tam zůstanu hospitalizovaná nebo zda pojedu na vlastní riziko domů. Bála jsem se, takže jsem zůstala a poslala tátu domů samotného. Obrečela jsem to, poprvé bez mého chlapečka. :-( Druhý den přijel na návštěvu manžel, syn a mamka. Syn vypadal strašně, unavený, uplakaný, rudý v obličeji. Sáhla jsem mu na čelo a jen hořel, tak jsem je ihned vyslala v té samé nemocnici na dětskou pohotovost. Měl spálovou angínu. První antibiotika, bylo mu tak mizerně a ještě bez maminky. Nechtěl moc jíst. Třetí den se mu ulevilo. U mě krvácení ustalo, a tak mě čtvrtý den pustili domů. No, domů. Doporučili mi, ať jsem minimálně ještě týden u našich, než absolvuju dlouhou cestu autem domů.

Po 14 dnech jsem šla na kontrolu ke svému gynekologovi, tam mi sdělili, že mám cystu na vaječníku, asi 4×6cm. Domluvili jsme se, že přijdu za 14 dní na kontrolu a uvidíme. Že prý se to stává a většinou se cysta sama vytratí. Mezi tím vším jsem absolvovala genetická vyšetření, tam mi krom nízkého Papp-A a 18× zvýšeného HCG vyšlo vše v pořádku.

Na další kontrole u gynekologa mi doktorka dělala ultrazvuk a mlčela. Říkám „Ta cysta tam stále je, že?“ Odpověděla, že je a že má už 11×8cm a hnala mě okamžitě do nemocnice, že neví, co se mnou. Měl službu primář, který konzultoval s jinými pracovišti můj případ a ještě ten týden mě naplánoval operaci.

To mě úplně rozsekalo. Vždyť jsem přece těhotná? Jak mě můžou operovat?

Bylo před Vánoci, já měla jen pár dárků a jeden plech cukroví. Těšila jsem se, že si to se synem užijeme, že už to víc vnímá, bude asistovat u pečení atd.
Noc před operací jsem nespala, přemýšlela, brečela a doufala. Ještě večer, jsem vyplňovala papíry, seděla s anesteziologem a doktorem, vše mi bylo vysvětleno, i to, že mi odeberou celý vaječník.

Ráno jsem šla první na řadu a operoval mě primář. Moje první operace v životě. Cestou na sál jsem brečela, klepala se strachy a byla jsem prý úplně bílá. Všichni mě hladili a uklidňovali. Koukala jsem, jak mi přehodili kapačku z antibiotik na uspávačku, stihla jsem sledovat první dvě kapky a pak nevím vůbec nic. Probudili mě ještě na sále, pořád jsem se ptala, jestli to miminko zvládlo. Byla jsem v 18.týdnu. ANO ZVLÁDLO!!! Uf.

Ale ta strašná bolest břicha. Nemohli mi dát pořádné utišující léky, měla jsem v kapačce něco jako paralen, takže zabrala až třetí. Na JIPce jsem byla od cca 9.20 a domů jsem byla schopná napsat sms až v 15.30 - manžel byl asi dobře nervní. Ale ještě kolem oběda za mnou přišel primář a sdělil mi, že mi odebral oba vaječníky, že se nedalo nic dělat, že byla cysta i na druhém a on se musel rozhodnout. Pohladil mě po ruce a šel, že přijde zas za chvíli.

Vehnal mi slzy do očí, ale v tu chvíli jsem se soustředila na toho hrdinu v břiše. Bolestí jsem se nemohla ani hnout. Třetí den mě převezli na pokoj. Byla jsem schopná se jen rychle umýt a jít na wc. Bolest jizvy byla stále příšerná. Měla jsem 16 stehů. Možná si řeknete, že to není tak moc, ale když máte napnutou kůži na těhotném břiše a zevnitř na tu jizvu ještě tlačí miminko, tak to stálo za to.

Dva dny před Vánoci, po týdnu hospitalizace, mě propustili s tím, že výsledky rozborů prokázaly, že se nejednalo o nádorové onemocnění. Později jsem se dozvěděla, že to byla přehnaná reakce mých vaječníků na HCG. Takže nakonec to byla „blbina“, ale kdo to mohl vědět.

A jaký je život bez vaječníků ve 30? No čekám na přechod, který ihned při prvních příznacích začnu oddalovat hormony. Ale to bude ještě trvat, protože…
16 dní před termínem porodu mi praskla voda.

Odjeli jsme do porodnice vzdálené asi 15 minut. Stále jsem neměla žádné bolesti, jen ta voda. Na příjmu jsem si lehla, řekla, že mám pozitivního streptokoka, napíchli mě antibiotika. Vyšetřila mě PA, nic neřekla. Napojila na monitor a první kontrakce. Příšerně silná, až se mi špatně dýchalo. Ptala jsem se po manželovi, za chvilku přišel a já měla druhou silnou kontrakci, na kterou jsem porodila našeho bojovníka. Měl 2,2 kg a 46 cm. Byl maličkatý a ihned ho odnesli.
Brečela jsem, protože jsem ho chtěla na břicho, už nikdy to nezažiju. Ach jo.

První dny byly těžší, miminko mi na noc brali vyhřát do inkubátoru, hodně spalo, nemělo sílu sát. Já odstříkávala jak divá, ve dne i v noci, nosila sestrám moje mléko, aby mu ho stříkačkou dávaly. Za pár dní dostal žloutenku, takže byl pod lampou a neviděla jsem ho ani přes den, tedy jen na kojení. Ale za týden nás pustili s váhou 2,1 kg a my se s manželem učili starat o kapesní miminko. Teď už váží skoro 7 kg a je moc moc hodné. Náš zázrak.

Přeju maminkám se složitým těhotenstvím pevné nervy a jak vidíte, finále bývá odměnou.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.9 bodů
 Váš příspěvek
 
iveta kotrcova
Závislačka 3477 příspěvků 03.09.13 06:03

TO jsis tedy užila ale přeji hodně síly a malý bojovníček ti vše vynahradí :kytka: :hug:

 
Tableta
Ukecaná baba ;) 1925 příspěvků 03.09.13 10:29

8o no tak to je nědo šílenýho! Snad to nejhorší máte za sebou a teď už bude jen to dobrý :hug:

 
sabcacech
Ukecaná baba ;) 2191 příspěvků 03.09.13 11:40

:kytka: :kytka: Klobouk dolů, jsi bojovnice a dětičky ti budou dělat jen samou radost.

 
wladka73
Ukecaná baba ;) 2169 příspěvků 03.09.13 12:33

Dost sis vytrpěla ale musíš to vše brát tak že máš velké štěstí, ne každému se podaří donosit dvě zdravé dětičky. Já měla štěstí že jsem dostala prcka i s inkubátorem na pokoj, taky měl žloutenku. Přeju hodně štěstí :hug:

 
Skytafka
Závislačka 4164 příspěvků 03.09.13 13:23

Téda, to sis „užila“ :roll: Hlavně, že je váš chlapeček v pořádku ;) Měl po narození nějaké jiné zdravotní komplikace než které si uvedla? Můj syn se totiž narodil týden před termínem a měl pouhých 2,23 kg a do inkubátoru ho dali jen na první noc. Pak už jsem ho mohla mít celou dobu pobytu u sebe. Asi 3. den dostal žloutenku, ale mohl být pod lampou u mě na pokoji. Taky byl slabý, hodně spal a nedokázal se přisát. Odsávala jsem celý týden, co jsem byla v porodnici a ještě několik dní poté doma, ale zkoušela jsem ho přikládat k prsu až se jednoho dne z nenadání přisál ;) Dnes je mu rok a je to zdravý chlapeček :mavam:

 
Ipsylon
Povídálka 22 příspěvků 03.09.13 13:46

Po prichodu z porodnice jsem se začetla do zprávy z porodu, bylo tam, ze mel omotanou snuru kolem krku, ja vim, ze to ma dnes kazde druhé miminko, ale rict me to mohli. Do inkubatoru mi ho na noc brali protože ztracel teplotu, prosila jsem je, abych ho mohla krmit kazde dve hodiny, nebo to alespoň zkouset, ale kolem pulnoci jsem ho musela odvezt na oddeleni a privezli me ho rano v 5. Prosila jsem je se slzami v ocich, jestli muzu prijit ve dve pro malého, ze stejne v noci odstrikavam. Nebyla s nimi rec. Pak se svitil pod lampou, pak mela službu jina sestra, která me miminko sama vozila na pokoj, pravidelne okamzite jak maly otevrel ocicka, nebo proste po 2 hodinách a at si ho probudim. Za to jsem byla vdcena. Predchozi sestry me maleho vozily když se jim chtelo, když byly line, tak mu proste souply glukozu. Ale v noci me rekli ze potřebuje intenzivni zareni v kuse a zas me ho privezli az v 5. Obrecela jsem to tam, bylo to vybojovane miminko a nemohli jsme byt spolu. Ale zatnula jsem zuby a zvladli jsme to. Nic jiného mu nebylo. Vic ho hlidali protože mam Rh negativni, byla jsem po tej operaci (miminko se me narodilo o pouhých 16dni dřív a bylo male, první syn mel v den terminu 3,6kg - takze asi placenta spatne vyživovala, nebo nevim proc byl az tak maly) a navíc jsem mela pozitivni ster na streptokoka a opet mi nestihli dat antibiotika před porodem, stejne jako v prvním pripade. Byl tak zeslably, ze nesel absolutne nijak probudit, takze tou svoji termoregulaci by se vic a vic vycerpaval tak ho vyhrejvali a pak zarili no. Ale alespoň me ukazali kde bude lezet, ukazali mi inkubator, lampu, brejlicky, vysvetlili všechno, ukazali jakou ma hodnotu tej žloutenky na nejakym grafu atd. To zas musim rict, ze probehlo dobře. Byla jsem na ne nachystana, spatna zkušenost se sestrami na 6nedeli při prvním porodu. Takze ted jsem se ozvala :-) Ale porad nas chodili kontrolovat s kojenim, vysvetlovali, ukazovali, všichni se snazili, venovali nam pozornost, protože jsem nahodou mela nejmensi miminko ze všech mamin v tom tydnu. Ted ma mrnous dve brady, pekny salámky nozicky, a spinka v noci cca od 20.30-5nebo 6 do rana a pak ještě usne. Takze oproti prvnímu je perfektni :-)

 
childfree
Nováček 1 příspěvek 03.09.13 14:21
childfree

Tímto ti chci poděkovat milý admine žes to smáznul, moc ti děkuju admine žes to smáznul, už to nikdy neudělam :) měj se hezky a promin' že jsem tě otravovala :srdce: :srdce:

 
Skytafka
Závislačka 4164 příspěvků 03.09.13 20:49

@Ipsylon Děkuju za dovysvětlení :) Mějte se krásně :mavam:

 
berri
Kecalka 162 příspěvků 04.09.13 16:20

:* Si velká bojovnice a tvůj prďolka také..přeji vám už jen zdravíčko a úsměv na tváři

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček