Poloprázdná náruč

sakralu  Vydáno: 01.10.16

Hodně rozsáhlý deníček. O tom, co nás potkalo. Myšlenky, výčitky, průběh dní a co bude dál…

Jsem maminka holčičky 1/2015. Plánovali jsme si dítka minimálně 2 roky od sebe, a jelikož mě opět nelákalo pokoušet se o vánoční termín, začali jsme se snažit až v dubnu. Stejně jako napoprvé jsme měli čtvrtý pokus úspěšný a termín porodu 17.4.2017 (krásné datum).

Líbilo se nám ne něm vše, v dubnu nikdo v rodině narozeniny nemá, přichází jaro a nebudeme nabalovat novorozence do největších mrazů a i dojíždění k pediatrovi do vedlejšího města bude příjemnější. Nebudu tahat pupek vedrem a přes zimu není na statku tolik dřiny.

6. 9.
První kontrolu jsem měla 6. 9. 2016 (přesně třetí výročí od svatby, ve stejném městě a dokonce i ve stejný čas 11:00) - přísahám že to byla úplná shoda náhod. Kamarádka na hlídání dcerky mohla jen v úterý a její malá dlouho spí, tak jsem se objednávala před obědem. Až dodatečně mi došla významnost těchto dní.

Nakonec se mnou jen i manžel a dostali jsme pozitivní zprávy, miminko je správně v děloze, tluče mu srdíčko, ale vypadá o cca týden menší. To mě vůbec nepřekvapilo (nestrašilo), neboť jsem měla dlouhé nestálé cykly a i dcerka byla o týden mladší. Další kontrola 23. 9., abychom si upřesnili stáří těhotenství a vystavení průkazky.

O jménech bylo jasno, buď další generace Vašek nebo Klárka (a bude holčičí duo Šárka a Klárka). Manžel tušil spíš holčičku.

Dny utíkaly jako voda o těhotenství věděli jen nejbližší kamarádi a poslední víkend před kontrolou i rodiče (neboť se shodou náhod u nás doma sešli všichni naráz). Jeli jsme na výstavu Zahrada Čech a byli jako pracovití mravenečci na našem statku.

23. 9.
Budík před sedmou, nasednout do auta, dcerce jídlo s sebou, když já nemohu jíst, a honem na kontrolu a odběr krve. Cestou nabíráme kamarádku pro hlídání malé před ordinací, vše vychází tak, jak má, dokonce mě kamarádka překvapuje slanou snídaní s sebou (druhé těhotenství jsem měla „odpor“ ke sladkému). Žádné kolony, problémy, před ordinací jsme na čas. Po čekání odběr krve, vypsání průkazky a čekání na doktora.

Doktor přichází, je velké urostlé postavy a v civilu byste ho skoro nepoznali. Kamarádka prohlásí, že v civilu vypadá jak řezník, s ohledem na budoucí události blbý vtip.

Vcházím k doktorovi a hlásím, že vše bez problémů, až na občasný vaginální diskomfort, takže chci raději stěr, kontrola pohmatem a ultrazvuk. Doktor má vždy výraz plného soustředění, nic z něj nevyčtete, ovládá sondu, měří - 1 klik, 2. klik - jasný, délka mimíka, to už vím. A pak další klik, který se opakuje 5× a to si říkám, že to není normální.

Doktor ukončí ultrazvuk a povídá: „Bohužel pro vás nemám dobré zprávy, miminku netluče srdíčko, je to cca 1-2 týdny.“

Nehroutím se/nemohu. Informaci přijímám jako fakt, jako něco, co se stává, jako něco, s čím nic nenadělám a jen si říkám: „Tak i já si tím musím projít.“

Konstatuji jen, že lepší teď, než ve 20. týdnu apod. Poslechnu si vše, co musím, a na pondělí jsem poslána do nemocnice. Volím Slaný (kterému věřím, kde je klidnější atmosféra a kde se mi již o patro výš narodila dcerka).

Oznámím špatné zprávy sestřičce a vyjdu ven. Prohlásím, jdeme s nečitelným výrazem, až když malá skáče za ruce po schodech se kamarádka zeptá a já musím s pravdou ven. Cestou k autu vše volám manželovi, radši bych mu vše řekla osobně, ale v tu chvíli jen hlava říkala: „Musíš zjistit, kdo si vezme v pondělí dovolenou.“

Zasáhlo ho to, hodně, nechápe proč, ale to já také ne. Usedám do auta, plním automaticky úkoly, nehroutit se před malou, nakoupit v Lidlu, odvézt všechny v pořádku domů, hned při couvání z parkoviště volá opět manžel a jeho zlomený hlas říká, že to on bude doma.

Po nákupu domů, nakrmit zvířata a před obědem nás kamarádka opouští. Oběd, uložení malé a první krátký pláč, první vyplavení emocí. Manžel přijíždí domů dřív, při příchodu jedno dlouhé silné obětí a pak už jen snaha zabavit hlavu a být stále spolu.
Noc neklidná, časté buzení, převalování, od 1 do 3 čumákování a točení myšlenek v hlavě.

Sobota:
Ráno si jedeme do slepičárny pro 20 nových slípek a navyšujem počet na 90. :) Zbytek dopoledne zpracováváme 5 objednaných posvícenských kachen. Makáme na zahradě, pořád je co dělat, posbírat pro zvířata spadaná jablka, sběr padajících vlašských ořechů, louskání lískáčů atd. Navštívíme posvícenskou pouť, z které si přinese Šárka mega balónek Mášu a panenku Mášu. :)

Dozvídám se že si sousedka koupila v knihkupectví dnes vydanou novinku a už čte jako divá, nejspíš bude mít v neděli dočteno a já si na ni dělám zálusk, jako na mou psychickou záchranu. Knížky jsou pro ni citovka/láska a knížky tak půjčuje jen výjimečně, ale usměje se na mě štěstí a mám ji po dočtení slíbenou.

Večer při usínání se hroutím, velký, těžko ovladatelný pláč, muselo to ven. Lítost a strach ze zákroku a narkózy (první v životě). Lítost, kolika lidem zítra ublížím. Únavou usínám a spím poměrně klidně.

Neděle:
Přijíždí rodiče, naši přivážejí krásné barevné látkové pleny - 1× srdíčková a 2× sovičková, jsou sice především pro Šárku na hraní, ale zasáhne mě to. Máma si všimne neemotičnosti a zeptá se, zda se něco stalo, a pravda jde ven. Je jim to líto, víc tátovi. O pár hodin později se mamka v zahradě zeptá, zda už bylo mimčo plánované, dotklo se mě to, ale nepřekvapila mě, vím že podle ní byl dvouletý rozestup zbytečně brzy.

Po obědě přijíždějí i druzí rodiče, dozvídají se to, tchyně se rozpláče, jako jediná tak, jak jsem čekala. (Lepší dárek jsem ji dát k narozeninám nemohla). Štve mě, kolik lidí zklamávám.

Plejeme a přesazujeme jahody, dělám malé pohoštění pro návštěvu atd. Večer se balím, na odvedení pozornosti mám antistresové omalovánky a večer už i knížku od sousedky. Harry Potter mě zachrání…

Před usnutím hledám bližší informace o zákroku a pohrávám si s myšlenkou čekat na spontánní potrat. Radši bych naložila s miminkem důstojně a např. zakopala toho 2cm drobka na zahradě, ale už se nic 2 týdny nedělo a doktoři se báli případného zánětu, tak se smiřuji s naplánovaným zákrokem.

Pondělí:
Spím poměrně dobře, k ránu už se ale pořád budím, malá k nám v noci přišla a já ji nechci vzbudit. Vstávám 10 minut před budíkem, rychle se oblékám a jdu krmit zvířata. 6:45 mě vyzvedává kamarádka autem a v nemocnici jsem v čas. Doma se pořád spí. :)

Příjem, poslední kontrola a ověření verdiktu doktora, příprava na anestezii, ubytování, převléknutí a prášek na stres, aby dobře sedla narkóza. Na řadu přicházím jako třetí, po cca 20 minutách čekání, mezitím přivezou na pokoj první spící. Byl to fofr a už si mě vedli na sál, usadit, sdělit jméno, napíchnutí kanyly, 1 injekce, 2 injekce a při třetí ztrácím vědomí.

Probírám se okolo 9. hodiny, je cca 30 minut po anestezii, děloha přiměřeně bolí, je mi zima, ale píšu sms muži a nejbližší kamarádce (bylo znát, že ještě anestezie odeznívala, jedna sms stejně odešla s překlepy). Zkouším číst knihu, ale po pár minutách to vzdávám a ještě cca 10 minut spím.

Pak už čtu a komunikuji po sms, doma si hrajou, zvířátka dokrmena a vypuštěna ven. Vše funguje. Po hodině dostávám injekci (jsem RH -, tak kvůli protilátkám), kolem 11. hodiny smíme poprvé vstát a čůrat, vyndání kanyly a 12:30 vizita a propuštění. Čekám na odvoz, cítím se dobře, mám radost z bezproblémového průběhu hospitalizace a brzkého návratu domů.

Čekám, až se malá vzbudí, chvilku si všichni hrajeme a pak jdeme na procházku do města - kupujeme maso na domácí šunku, svatební dárek pro sousedy a jdeme do cukrárny (neboť kolem 16. hodiny jsem konečně měla již dovoleno jíst). Manžel dostal paragraf na zástup v ošetřování malé do konce týdne, né že by to bylo nutné, ale proč té možnosti nevyužít a nepobýt spolu pár slunných podzimních dnů.

Den uteče jako voda, vše je tzv. za námi a zároveň vše před námi.

Dál pracujeme na zahradě, zaplňujeme čas, nenudíme se a snažíme se nemyslet na to, co se stalo.

Negativa:

  • nechci je hledat, jen vím, že miminko bylo chtěné a bolí mě, že už tu není.

Pozitiva:

  • mám o pár měsíců víc času jen pro malou, můžu si ji déle užívat plnou pozorností, mohu ji na sourozence víc připravit, i když teď má období mimíkovské zamilovanosti a na každý kočárek volá „další mimík“ a pak hned „pšš“
  • mohu se opět „brzy“ těšit na // na testu
  • užijeme si ještě jednu letní dovolenou ve třech i festival GameCON (kam bych asi s tam malým mimčem nejela)

Otazníky:

  • mám si vyfotit i druhý ultrazvukový snímek svého miminka? I když vím, že už je na něm neživé, nebo si ho jen pořádně prohlédnout a pohledem se rozloučit
  • je vhodné i pro další těhotenství nechat stejná jména? Když se nám líbí…

Bez příznaků?:

  • ráda si čtu zde na eMiminu deníčky, vetšinou jsem tak dělala při kojení dcerky, po mé druhé těhotenství tu převažovaly samé negativní deníčky, plné trápení a prázdných náručí
  • v jednou z deníčků se psalo: přestala jsem si připadat těhotná a já blb podobnou frázi jednou použila, stejně jako u prvního těhu jsem neměla žádné příznaky a potíže a tak jsem prohlásila, že si ani těhotně nepřipadám
  • od pozitivního testu jsem k miminku mluvila a v chvilkách klidu hladila bříško, vše již na začátku řekla Šárce a vysvětlila, že mě teď nesmí do bříška v posteli kopat a skákat po něm. Bylo nádherné, jak vždy ráno přišla ke mně do postýlky, pohladila bříško a dala mu pusinku, ale když si to zpětně vybavím, poslední týden už tak nedělala, jako by cítila, že už tam živé miminko není.

Osudy:
Blízká kamarádka si prošla podobnou situací jen 3 týdny přede mnou. Nyní máme společný cíl, těhulkovat spolu tak, jak tomu mělo být teď a příští rok v létě se do místního kopce koulit spolu. :)

Červík v hlavě, proč srdíčko přestalo tlouct:
Mohlo to být čímkoli. Možná to tak mělo být, možná vývojová vada, miminko či bříško hold usoudily, že i přes bijící srdce mu poznat svět nebude dáno.

Našla jsem jen jednu naši chybu a to mě nejvíc trápí. Ta jedna jediná chyba, která to mohla zavinit z naší strany: Na zahradě Čech jsme si koupili rostlinku mini chilli papriček (mají cca 1 cm délky), a já souhlasila se svým mužem, že jednu koštneme - půlku jsem si ukousla a druhou dala jemu. Pálení teda síla, radši jsem ji rychle polkla, ať pálí vevnitř a už né v puse. No upřímně slzy v očích a i přes jídlo a pití jsem papričku cítila ještě hodinu a zde je ten můj spor: Mohu za to já? Koření a chilli není v těhu doporučováno (nepředráždila jsem tím dělohu), nikde na netu nenajdete, že za to můžu, půlka lidí řekne že ne, druhá že to mohlo být čímkoli, ale mimčo dle ultrazvuku rostlo ještě přesně 10 dní, což je 16. 9. přesně ten den, kdy jsme byli na výstavě a já okusila chilli papričku…

Vím, že nikdy nedostanu odpověď, a že mě tato záhada bude trápit, dokud nebudu chovat v náručí své druhorozené miminko.

Vím, že v dalším těhotenství budu ještě víc opatrná, až mě to bude otravovat, že se budu víc bát, že nebudu chtít podstoupit ani jednu možnou chybu, kterou bych si mohla vyčítat.

Jeden potrat nic neznamená, ale jestli za něj mohu já, jsem pro sebe ten největší pitomec na světě. Ale koho by to v tu chvíli, na krásné výstavě, za slunečného dne prostě napadlo…

A kdy znovu:
Dle doktora za 3 měsíce, čili po novém roce. Upravuji si to již teď na Vánoce, kdy jindy je tolik času na sex. :) Ale možná nevydržíme tak dlouho, dle netu spousta lidí ty 3 měsíce nečeká, někdo jeden cyklus, někdo 2. Nevím, jak dlouho to vydržím já, jen vím, že už se moc těším, jak budu opět v tom.

Snažím se vše brát statečně. Jsem mamka, jen mi náruč zatím plní jen jedno dítko. Podařilo se nám bezproblémově otěhotnět, určitě to vyjde zas. Vím to, věřím v to a nepochybuji o tom, že si jednou další a snad ne jen jedno dítko pochovám.

Prozatím si budeme užívat života, nebudeme měnit plány, v říjnu mám v plánu spoustu návštěv a setkání, veletrh FOR TOYS a dobrovolnictví na DESKOHRANÍ. Říjen tak uteče a uvidíme, jak pak budeme srovnaní se situací a zda budeme chtít ukázněně poslouchat doktora.

Tak či tak věřím, že snad přece jen v roce 2017 budeme minimálně 4.

Maminky/snažilky, držte se, ať i vy brzy vidíte // na testu a máme všichni plnou náruč. :-*

PS.: Harry Potter mě fakt podržel, začala jsem číst ráno při čekání na příjem, četla pak při čekání na doktora, četla při čekání na zákrok, četla po probrání z narkózy a odcházela ve 13 hodin se záložkou na straně 300. Doma jsem si našla ještě půl hoďku a knihu dočetla. Má první přečtená kniha od porodu a rovnou celá za jeden den. :D

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.3 bodů
 Váš příspěvek
 
fenny
Závislačka 4631 příspěvků 01.10.16 00:28

Moc pěkně napsané a taky se mi líbí tvůj přístup :palec: Hodně štěstí, ať se brzo dočkáš druhého prťouska.

 
123Soňa
Kecalka 242 příspěvků 01.10.16 04:41

Mrzí mě to. Líbilo se mi to, jak píšeš, že budeš mít aspoň víc času na Šárku a tak - je to pravda a aspoň se tím také zabavíš a nebudeš mít tolik času přemýšlet nad nepodařeným těhotenstvím. Jo a mimochodem to s tou papričkou je fakt blbost. Já dlabala feferonky celé těhotenství. Prostě jsem na ně měla chuť. Takže hlavně žádné výčitky. Prostě tam byla nějaká chyba a příroda to takhle zařídila, abys porodila druhé dítě zdravé.

 
Pipilota Citrónie
Kecalka 344 příspěvků 01.10.16 04:42

Nevyčítej si to, nevěděla jsem, že se chilli nedoporučuje a v těhotenství ho snědla vagón, na děti to má jediný vliv a to, že jí ostré od kojeneckého věku. Není to tvoje chyba.
Bude zas dobře a věřím, že budete mít úžasné děťátko a bude to holka, protože kombinace Šárka a Klárka je senzační :palec:
Opatruj se a :hug:

 
Ter85
Ukecaná baba ;) 1993 příspěvků 01.10.16 07:25

Taky jsem potratila, taky mel byt odstup od starsi 2 roky. I pres potrat jsem nakonec behem 4,5 roku porodila 3 zdrave deti. :mrgreen: Preji, at je v brisku brzy miminko.

 
lucillee
Kelišová 6788 příspěvků 01.10.16 07:53

Je moc smutné co se vám stalo :( Mrzí mě to, jistě se brzy znovu zadaří a budete mít vytoužené druhátko. :hug: Já mám za sebou spontánní potrat někdy v 7tt, takže se to obešlo bez zákroku…ale všechny tři těhotenství jsem oznamovala rodině až po screeningu, při SP jsem si tu bolest prožila sama a nikdo kromě partnera o tom nevěděl, mám pocit, že je to tak lepší, ten první trimestr je v mnoha ohledech prostě nejistý a někdy to prostě miminko vzdá bez vnější příčiny, případně je tam nějaká vrozená vada a příroda to zkrátka zařídí po svém…

Chilli bych určitě nevinila, cpu se pálivými a kořeněnými jídly těhotná netěhotná, dokonce teď u třetího těhotenství je to až extrém jak moc mi pálivá jídla chutnají. :)

No a odstup od dětí mám 2r+3m a další bude 1r+9m, za mě čím méně tím lépe :palec:

Příspěvek upraven 01.10.16 v 07:54

 
sobtik
Kecalka 162 příspěvků 01.10.16 08:33

Držím palečky ať se vám pak brzy zadaří a vše je ok. Já mám doma 2 dcery a pak když jsme chtěly 3 dítko tak pak během roka a půl bylo jedno SP a 2 revize také jsem si řekla, že to tak mělo být po 4 revizní ms už další nedošla a teď čekáme dvojčátka, už jsme ve 20 t a já si říkám, že asi opravdu nebyl jejich čas a teď se vrátily oba najednou. Tak snad bude na dále vše v pořádku :) :)

 
svycarka
Kelišová 6330 příspěvků 01.10.16 09:16

…budu drzet pesti :kytka:

 
Jitusee
Echt Kelišová 7849 příspěvků 01.10.16 09:27

Tvůj deníček i pozitivní pristup k osudu se mi libi :hug:

 
Jahudka82
Kecalka 470 příspěvků 01.10.16 09:45

Moc hezký deníček, i když smutný, ale přitom plný optimismu, tak to má být :D Tyhle otázky proč a hledání příčin, co potrat mohly způsobit, znám tááák dobře…papričkou to určitě nebylo, není to tvoje chyba, spousta žen neví o svém těhotenství i déle a vesele si dopřávají všeho (to spíš z některých léků bych měla třeba obavy) a dítě se narodí zdravý - myslím že k Vám mimi přijde taky brzo, zvlášť s tímhle pozitivním přístupem:-) Jména super, a když se vám líbí, proč nedat znovu, Klárka je jedno z mých top, kdybych měla mít holčičku:-) A k Šárce se hodí, bude z ní určitě šikovná velká ségra:-) Držím moc palce, jestli malé ještě nejsou dva tak máš na druhé spoustu času stihnout to ještě během rodičovské, teda jestli máš klasicky tříletou, já přišla o cca „jen“ 6-7týdenní těhotenství na jaře (revize nebyla nutná, prostě jsem začala hodně krvácet a nic ve mně nezůstalo, ani nešlo poznat, kdy se to stalo), v červnu se vrátila do práce, malý nastoupil do školky, takže samý stres, doma spíš hádky než nějaké snažení, cyklus se mi zkrátil na 3 týdny, váha mi lítá nahoru dolů a kde nic tu nic natož dvě čárky…spíš mě ještě napadá, jestli ses i na tom začátku těhu nějak víc nenamáhala doma - věřím že na statku je asi práce dost, tak se příště trochu šetři, já měla taky nařízený klidnější režim, ale známe to…když se příroda rozhodne, nic s tím neuděláme…

 
Luciasek31
Kecalka 301 příspěvků 01.10.16 10:12

Přeji ti, ať to rychle přebolí a bolest nahradí radost z miminka v bříšku.

 
ChZuzka
Zasloužilá kecalka 909 příspěvků 01.10.16 10:14

Líbí se mi tvůj přístup :-) určitě se zadaří zase brzo :-) my se začali už taky snažit o mimi :-) a tu knížku jsem si koupila před týdnem a ještě jsem nezačala číst a to jsem hP velká fanynka :-D ale nějak se k tomu nemůžu dokopat. ale dneska určitě začnu :-) :hug: :hug: :hug: PS: ja si tady na emiminu taky čtu deníčky a taky jsem si všimla že jich tu je hodně o prázdné náruči :-(

 
Mbeya
Kecalka 183 příspěvků 1 inzerát 01.10.16 10:53

Také mám syna 1/2015 a další mimčo čekám 4/2017, tvoje situace je mi strašně líto. Drž se, ono to brzo vyjde :kytka:

 

Kecalka 291 příspěvků 01.10.16 11:47

Ahoj autorko, tak s těmi papričkami tě snad uklidním - má kamarádka jedla během těhotenství jalapeňos a porodila v termínu zdravé dítě. Ale rozumím Ti - také jsem potratila (měla už jsem doma také téměř dvouletou holčičku) a já zase měla výčitky že jsem si dala kousek kořenu petržele, ta se také nemá, a tím miminku ublížila…). Dnes mám děti dvě, další těhotenství bylo úspěšné. Snaž se nad tím moc nepřemýšlet proč, užívej si dcerky (to mě moc pomohlo) a těš se na další miminko.

Jinak deníček je moc hezky napsaný, škoda že smutý…tak ať je ten příští veselý! Hodně štěstí.

 
Romilda
Kecalka 141 příspěvků 01.10.16 12:57

Pěkný denicek a hlavně ten optimismus. Snažíte se to brát s nadhledem a nepropadnout sebelitosti a to je :palec: Přeji Vám, ať se vytouženého děťátka dočkáte. :kytka:

 
Tiger-lily
Nadpozemská drbna 29290 příspěvků 61 inzerátů 01.10.16 13:03

Pěkný deníček, přeju, ať je tvoje náruč brzo plná. :kytka:

 
unuděná
Ukecaná baba ;) 2238 příspěvků 8 inzerátů 01.10.16 13:12

Kdyz jsem prenasela dceru snad patym dnem, nastvala jsem se a dala si k veceri chalapeno burger. Myslela jsem, ze umru (na palive moc zvykla nejsem),nebo mi minimalne uhori utroby a kdepak dcerka. Urcite ze me mela prcu, jak ji tak znam ;)

Jinak moc hezky psany denicek, i kdyz o smutne veci.Brzy k vam stesti prijde, protoze mas tolik pozitivni energie, co nemaji ani ctyri lide dohromady ;)

 
katka.polka
Ukecaná baba ;) 1420 příspěvků 01.10.16 15:36

:hug: Je mi to moc líto. Ale máš úžasně pozitivní myšlení a úžasnou holčičku i rodinu. Určitě všechno zvládnete a věřím, že v roce 2017 4 budete :hug:. Mě se stalo něco podobného, akorát jsem život miminka ukončila já, protože nemělo šanci na život po porodu a nechtěla jsem rodit mrtvé dítě. V té době jsem děti neměla. Bylo to 9.10.2014, chtěla jsem počkat 3 normální cykly, než se zase začneme snažit. Začali jsme se snažit v únoru 2015 a klaplo to hned na první „dobrou“ a 2.10.2015, týden před výročím té hrozné události se mi narodila Maruška :srdce:. Mj. dostala stejné jméno jako bylo plánováno pro první dítko, v případě holčičky. Ač jsem několikrát přísahala, že jméno nepoužiju, nakonec jsem to tak cítila a jsem ráda, že tohle jméno moje dcerka nosí. Podle mě je to na Tobě, jak to budeš cítit :hug: A co se týče ne/poslouchání doktorů, já jsem chtěla dát děloze ty 3 měsíce odpočinek, ale podle mě tělo otěhotní tehdy, kdy je na to připravené. Moc Ti držím pěsti!

 
Balatonek
Ukecaná baba ;) 1184 příspěvků 01.10.16 17:14

Držím palce aby bylo to další těhotenství v pořádku. Ja mám doma 2,5 letou cacoru, v červnu už měla mít sourozence na světě, ale taky jsme o prcka bohužel přišli. Teď jsem ve 33 týdnu a zda se být vše v pořádku. V ničem se nestourej, stejně to nemá cenu. Když se to stalo nám, tak jsem si říkala, ze proste příroda zasáhla z nějakého důvodu, tusim i z jakého. Tohle těhotenství se snazim být „nad věcí“ a nemyslet na nic špatného. Prostě to musí vyjít :)

 
Ginuš
Hvězda diskuse 35582 příspěvků 01.10.16 21:06

Moc hezky napsané, jak píšeš, mělo to tak být a až budeš připravená, budeš bojovat a vyjde to. Máš štěstí, že už máš Šárku, to určitě hodně pomůže :hug: :hug: :hug: držím palce :kytka: :hug:.
A ještě dodám - potratila jsem 4× a páté těhotenství dopadlo dobře a dočkali jsme se miminka. Teď už si říkám mělo to tak být, ale v té době mi bylo hrozně.

Příspěvek upraven 01.10.16 v 21:11

 
Uživatel je onlineviky23
Extra třída :D 13708 příspěvků 01.10.16 21:35

Mrzi me co se vam prihodilo. Potratila jsem v rijnu 2013, take uz bilo srdicko, jen bylo mimco mensi, na dalsi kontrole jeste bilo a na treti uz ne. Snazit se muzete hned po prvni MS. Rikal mi to muj gynekolog a zarovrn primar v nemocnici. U me prisla za dlouhych 6 nebo 7 tydnu. Pak jeste jedna a dalsi uz neprisla a v rijnu 2014 jsem porodila. Drzim palce ;)

 
Poštolka J
Kecalka 230 příspěvků 01.10.16 22:14

Prošla jsem si naprosto podobnou situací a i když jsem si nevěřila, do nemocnice na (taky) první narkózu jela vyděšená a po revizi si jeden den připadala nepochopená a manželem nedostatečně podporovaná, nakonec jsme společně vše probrali, pobrečela jsem si u něj na rameni, a protože mám dvě děti a všichni jsme měli za 8 dnů odjíždět na tábor, kde jsem měla na starosti 16 malých skautíků, nebylo kdy se zhroutit, musela jsem fungovat, co to šlo. Jen náročnější pochody za mě s dětmi absolvoval manžel. Po dvou měsících (tak jak mi řekli v nemocnici) jsme to zkusili znovu a na konci měsíce jsem byla těhotná, celkově těch zážitků bylo víc a trošku to dramatizovaly, bylo by to taky na deníček, jenže deníčky sem psát neumím. Nicméně teď už mám doma čtyř měsíčního chlapečka - prý dítě za odměnu. Je moc hodný a usměvavý, přeji, aby se Vám taky brzy zadařilo.

 
Palaz
Povídálka 13 příspěvků 01.10.16 22:14

Já jsem nečekala vůbec. Na doporučení gynekologa, s prvním jsem otěhotněla 2 týdny po spontánním potratu a druhé přišlo hned týden po zákroku kvůli mimoděložnímu těhotenství…
Já bych stejné jméno nedávala, nová dušička potřebuje svoje jméno…ale je to na tobě
S každou potracenou dušičkou jsem se rozloučila a zapálila jim svíčku, hodně se mi ulevilo i když ránu to úplně nezahojilo…to chce čas.

Příspěvek upraven 02.10.16 v 10:55

 
sakralu
Kecalka 171 příspěvků 14 inzerátů 02.10.16 18:45

Děkuji všem za hezké a víceméně pozitivní komentáře :)
Uvidíme jak budeme v příštím těhu cítit či necítit že k mimču patří to či ono jméno.
A snažit se začneme nejspíš listopad nebo prosinec.
O těhotenství tu asi psát nebudu, ale porodní deníček vám určitě slíbit mohu, neboť jsem zvědavá zda se dá můj první porod skvělostí ještě překonat :D
Mějte se hezky a ať se Všem za/daří :)

 
Amelia1986
Kecalka 115 příspěvků 6 inzerátů 02.10.16 19:13

Nadherne napsany denicek! Si moc statocna, mrzi me tvoje strata a zelam skore // :hug:
P. s. Harry Potter mi take pomaha :srdce: :mavam:

 
En.Joy
Kecalka 437 příspěvků 02.10.16 22:50

Tvůj deníček se mi opravdu moc líbil, nedá mi to nenapsat. Papričky - ja palive a korenene rada, takže jsem se tim ladovala cele těhotenství. Porodila jsem dite ktere je strasne mlsne, ale indicke kari si dá vzdy s velkou chutí. Takže dle mého si neudělala vůbec nic spatne. Po jedne papricce jsi opravdu srdeční zástavu miminku nezpusobila. (Indie je jedna z nejlidnatějších zemi a jí to tam porad). Jméno- nikomu jsi ho přece nedala… vždyť vy jste ani neměli potvrzeno pohlaví, takže ani nevíš, zda byste ho dali. Já bych to nechala plynout a ono to pak přijde samo, jak budeš na miminko myslet, jak ho v myšlenkách oslovovat. Moc ti držím palce a zase napiš, ráda si od tebe něco přečtu.

 
Domcus1
Zasloužilá kecalka 750 příspěvků 03.10.16 08:53

Moc me to mrzi…Ale kloboucek k tvemu pristupu, jsi racionalne uvazujici zenska. Gratuluju :D Preju ti brzke //.

 
kackamikuni
Stálice 68 příspěvků 05.10.16 19:34

Život je velmi nespravedlivý. Věřím a držím palce že bude lépe. :srdce:

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele