Pomozte....nebo jen čtěte

 Vydáno: 30.10.01

Vím,že následujícími řádky nikoho nepotěším a ani nikomu nepomůžu,ale nevím si rady. Jsem zoufalá a snad tím,že se podělím s někým o mé trápení bude vše snesitelnější.

Právě jsem dostala měsíčky, to by zas nebyla taková tragédie kdybych si tolik nepřála miminko. Čtyři roky se s manželem pokoušíme o miminko a stále nic. Rok a půl se hormonálně lečím, užívám Utrogestan a Clostilbegyt. Ale i přes veškerou léčbu stále nic. Všechna vyšetření máme v pořádku. Manžel byl na spermiogramu a výsledek výborný, já jsem absolvovala laparoskopické vyšetření a taky se nepotvrdilo,že by bylo se mnou něco v nepořádku. Průchodnost vejcovodů bez problému, žádné srůsty jen nějak obrácenou dělohu /5 cm/ nic co by vadilo otěhotnění. Když se nám to nepovede do konce tohoto roku,tak nás čeká umělé oplodnění. Né že bych se toho bála,ale moc se mi do toho nechce,ale je to asi jediná možnost. Je mi moc líto,že se nám nepovedlo přivést na svět miminko z naší lásky. Vím,že nebýt mého manžela toho jak je silný a vždy mě dokáže povzbudit asi už bych to všechno vzdala. Zatím se ještě nedokážu smířit s tím,že když se to povede,tak budeme mít děťátko ze zkumavky, vím, že na tom nic není,ale trošku mi to je líto. Taky je ještě horší,že sedím v kanceláři s kámoškou (31 let),která čeká na miminko už pět let a po několika umělých oplodněních stejně nic. Rezignovala a zažádali si o adopci.

Bere mi to všechnu sílu,kterou jsem doposud měla. Nevím jestli ještě dokážu vůbec bojovat. Udělala bych cokoliv ,aby se štěstí konečně usmálo i na nás. Myslím,že už bychom si to taky zasloužili, mě je 26 let a manželovi 31.Už nechci každý měsíc brečet a říkat si,že snad příště. Prosím poraďte mi co mám dělat. Jak z toho ven. Už mi nepomáhá ani společnost kamarádů, koníčky?.stále myslím jen na to jedno. Všichni nám jen radí,že na to nemáme myslet,ale já takovéto řeči už nechci poslouchat. Závidím,ano já závidím všem co mají miminko.

Vše je jen veliká beznaděj,čekání a bolest. Omlouvám se,že je tento příspěvek plný beznaděje,ale je to pro něco zrovna čerstvé. Nezlobte se, prosím, za mojí upřímnost,ale kdo trochu jen ví o čem mluvím snad mě i pochopí. Vím, že naše problémy nejsou ojedinělé,že je mnoho takovýchto nechtěně bezdětných párů,ale nikdy bych nevěřila,že mezi ně budeme patřit i mi.

Abych nezapomněla moc bych chtěla poděkovat Šárce za tyto inspirativní stránky,které mě vždy povzbudí. Za to,že má stále dost sil na to aby tyto stránky fungovali i když má určitě hodně svých starostí nejen s tím jedním skřítkem,ale hlavně s tím,který za chvilku bude druhým zlobidlem této hodné maminky. I když Tě Šárko neznám osobně, věřím,že si moc hodná mamča a nejen mamča,ale hlavně hodný človíček.

Všem které se nebojí o své problémy podělit a všem,které mi kdy odpověděli na mé předešlé dotazy. Všem Vám moc děkujeme.

Petra a Jirka

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.0 bodů
Stránka:  1 2 Další »
 Váš příspěvek
 
Veronika02
Nováček 7 příspěvků 30.10.01 08:14

Ahoj Petro, taky právě prožíváme s manželem to, co vy. Akorát to nezkoušíme tak dlouho. Zkoušíme to teprve necelý rok. Ale bohužel manžel nemá zrovna nejlepší výsledky, já měla také nějaké problémy, které se však podařilo odstranit. Manžel jde teď na operaci a po ní budeme mít jen pár pokusů. Příští rok nás stejně čeká umělé oplodnění. Chápu, jak se cítíš. Ale myslím si, že by jste nemuseli podstoupit hned umělé oplodnění. Nám lékař doporučil nejprve tzv. inseminaci, to je vstříknutí spermií k vajíčku ve tvém těle. Je to vlastně jenom pomoc těm spermiím, aby byly dříve u vajíčka. Třeba to nevyjde, nevím. Ale je to jedno z řešení.
Já jsem se rozhodla, že pro to, abych měla dítě, udělám všechno co bude v mých silách. Taky jsem se z toho hroutila a nemohla vidět těhotnou ženu a mimina. Ale hodně mi pomohlo vědět, že nejsme s manželem sami. A když si přečteš články tady, tak ti to dodá hodně síly. Tak to bylo alespoň u mě. Takže ti držím pěsti (ty prý přinášejí štěstí) ať všechno dobře dopadne. Buď silná a dívej se spíš na ty příklady s dobrým koncem.
Ahoj Veronika

případný kontakt: city@email.cz

 
Anonymní  30.10.01 09:45

Hlavne sa nedaj a neprepadaj beznádeji! Tiež sme na tom podobne, som vydatá už 6 rokov a stále nič, ja však na rozdiel od teba mám zdravotné problémy a práve sme sa vrátili z genetického vyšetrenia (čakáme na výsledky)…
Vieš, ono sa nám zdá, že je to strašne nespravodlivé, ale chceme miminko naozaj za KAŽDÚ cenu? Aj keby sa nám narodilo poškodené, s nejakou vrodenou vadou? Mám 4 súrodencov a z toho jeden brat je mentálne retardovaný, takže viem o čom hovorím. V takom prípade by sme možno opäť plakali nad krutým osudom, pretože „všetky“ detičky okolo nás sú zdravé a krásne (kiež by to tak bolo). Ja som už prekonala jeden potrat ale napriek tomu verím, že sa nám to podarí, že raz budeme mať doma krásne zdravé miminko vtedy, keď bude na to SPRÁVNY ČAS, keď budeme fyzicky aj duševne pripravení, a prijmeme ho s láskou.
Si ešte veľmi mladučká a celý život máš pred sebou. Vydrž a nevzdávaj sa, všetko dobre dopadne!!!
Lucia, 29

 
Anonymní  30.10.01 15:32

Mila Petra,
asi sme na tom rovnako. Som 7 rokov vydata a tiez 4 roky sa snazim otehotniet. Manzel je v poriadku, u mna takisto nic nezistili. Akurat som mala zvysenu hladinu prolaktinu, ale to uz dali do poriadku. Vyskusala som skoro vsetky mozne lieky, a bola som 5krat na inseminacii. Naposledy mi robili inseminaciu namiesto umeleho oplodnenia, pretoze napriek obrovskym davkam hormonov mi vobec nenarastli vajicka (resp. mi narastli len 2), takze lekar sa rozhodol, ze IVF sa nekona a spravil uz piatky krat inseminaciu. Po dvoch tyzdnoch som isla na tehotensky test, a bola som prekvapena, ze sa nedalo zistit, ci som tehotna alebo nie. Hladina HCG v krvi bola dost vysoka. Po tyzdni som musela ist znovu na test. Vtedy som uz hladinu HCG mala nizku a hned nato som dostala aj menzes. Pocas tychto troch tyzdnov som bola strasne nervozna, stale som sa kontrolovala. Ked sa nakoniec zistilo, ze nie som tehotna, bola som velmi sklamana. Sklamana som bola aj z toho, ze sa mi IVF nepodarilo, a ze musim cakat 3 mesiace na dalsi pokus. Napriek tomu som sa z toho dostala. Verim, ze nabuduce dopadne vsetko lepsie. Mam 32 rokov, a niekedy si myslim, ze som urobila chybu, mala som s tym vsetkym zacat skor. Sice moj doktor tvrdi, ze cas a vek nehra ziadnu rolu. Neviem. Ty si este velmi mlada, mas velmi velku sancu, aby si v najblizsej dobe otehotnela. Neviem, ci Ti robili inseminaciu. Ak nie, bolo by dobre ju absolvovat. Inseminacia uz pomohla mnohym zenam. A ak nie, tak potom IVF, ktore nie je nic hrozne. Drzim Ti palce, a nebud smutna.
 Suzana

 
Anonymní  01.11.01 19:58

Hezký den všem, zkuste se nám ozvat přes naši stránku NEPLODNOST (http://www.samolecba.cz/neplodnost) a pokusíme se s tím něco udělat. Těší se Bára a jirka Maškovi (miminka@osud.cz)

 
Anonymní  01.11.01 20:04

Hezký den všem, zkuste se nám ozvat přes naši stránku NEPLODNOST(http://www.samolecba.cz/neplodnost) a pokusíme se s tím něco udělat.

Těší se Bára a jirka Maškovi (miminka@osud.cz)

 
stefinka
Ukecaná baba ;) 2304 příspěvků 04.11.01 09:15

Nemůžu nic předem slíbit, ale jistě jste ochotni vyzkoušet ladacos. Stačí mi poslat fotku páru. Někdy postačí jenom sladit pár energeticky. Prozraďte mi svůj mail, abychom mohli komunikovat (jistě se mě budete chtít na něco zeptat). Platí pro všechny, kteří to budou číst a mají stejný problém. Nejsem lékař, léčitel ani bůh, výsledek nemohu zaručit, ale mohu vás podpořit. Berte to jako doplněk k péči lékaře. Službu nabízím bezplatně. Štěpánka

 
Anonymní  07.11.01 15:52

Milá Petro,
již delší dobu si pročítám tyto stránky a dnes jsem se rozhodla , že ti také já napíšu. Několikrát jsem četla tvůj příspěvek a pokaždé je mi do breku.
Mám podobný problém a chápu jak se cítíš. Je to jako bys mě psala od srdce.
Můj příběh začal ve 20 letech, kdy jsem se vdávala za muže svých snů. Dva měsíce před svatbou jsem dostala plicní embolii. Údajně z antikoncepce, kterou jsem užívala půl roku. Díky mojí mamince mě zachránili. Byla jsem 14dní v nemocnici na kapačce a naředili mě krev. Po propuštění z nemocnice jsem nesměla 2 roky otěhotnět. Jelikož jsme miminko neplánovali ani mě to nevadilo. Akorát život se mi změnil. 3/4 roku neschopenka. Do té toby jsem cvičila a sportovala - po embolii jsem nemohla. Když se zdálo, že už bude lépe dostala jsem 5× za sebou anginu. Jedny antibiotika za druhými. Porušila se mi imunita. Začala jsem mít poševní mikozy. Pan doktor řekl, že je to po antibiotikách. Vystřídala jsem už snad všechny léky a stále mě to trápí. Po 4 letech jsem podala žádost o rozvod. Neříkám, že se náš vztah zhroutil díky mé nemoci, ale určitě z velké části ano. Miminko jsme s manželem zkoušeli asi půl roku a nic. V té době jsem, ale byla v klidu. Z rozvodu jsem se dostávala hodně špatně. Pomohl mi můj současný přítel.
Nyní mi je 27 a skoro dva roky se snažíme o miminko. Ze začátku jsem vše brala s humorem. Začala jsem zase sportovat, byli jsme na dovolené a mě se zdálo, že už i na mě se konečně začíná usmívat štěstí. První rok uběhl jako voda. Začala jsem být nervozní. Přítel mi opět uklidňoval a říkal, že vše bude dobré. Ale minulé září po příjezdu z dovolené jsem opět dotala horečku a mikózu. To se do února opakovalo 3×. Byla jsem zoufalá. V podbřišku mě bolelo neustále. Šla jsem na vyšetření a poté na operaci slepého střeva - což bylo tento rok v květnu. V srpnu na měsíc do lázní. Po příjezdu z lázní začali vyšetření. Přítel na spermiogram - nedopadl nejlépe, ale prý je to ještě docela dobré. Dostal vitamíny. Já byla na průchodnosti vejcovodů. Pravá strana je s lehce opožděným průnikem. Prý by to normálnímu otěhotnění nemělo vadit. Na začátku prosince půjde přítel na kontrolní spermiogram a mě by pan doktor měl dát prášky na stimulaci vaječníků. Nevím jak to všechno dopadne, již teď mám strach. Jsem již ze všeho unavená a vynervovaná. Nikdo o mém trápení neví. Nemám si o tom s kým popovídat. Rodiče se rozvedli když mě byl rok. S mami jsem v dospívání moc dobře nevycházela a jsem jedináček. Mám akorát přítele, kterému důvěřuji, ale vím, že ho tím nemůžu stále obtěžovat. Proto se snažím bojovat sama. Doufám, že se mi to vše podaří. A tobě Petro přeji to samé. Někdo to má v životě těžší.
Ještě bych chtěla tímto způsobem poprosit jestli má někdo zkušenosti s poševními mikózami, které mě trápí 5 let. Nějaký „zázračný léčebný postup“.
Děkuji a zdraví Natálka

 
Anonymní  08.11.01 03:18

Milá Petro, já mám také podobné problémy možná bychom se mohly podpořit navzájem.Jestli budeš mít zájem,napiš mi na mail:BZoubkova@sez­nam.cz
Budu se těšit a zatím držím pěsti

 
Anonymní  08.11.01 08:23

Všem,všem,všem hrozně moc děkuju. Jste úžasný. Jsem moc ráda,že Vás mám. Každé napsané slovíčku je pro mě velkým zadostiučením,že na to na Všechno nejsem sama a, že když je nejhůř,tak jste tu Vy.
Ještě,že ten internet funguje,tak jak má. Jinak bych Vás nikdy nepoznala ani bych nikdy nevěděla,že máte taky svým bolístek dost a dost.
Proto bych Vám všem chtěla říct,že Vám držím palečky a když budete Vy potřebovat také oporu můžete se na mě vždy obrátit.
Ještě jednou dík.
Mějte se moc hezky a hodně štěstí.
Ahoj Petra
petraplav@seznam.cz

 
Anonymní  08.11.01 17:08

Natálko, Tvůj život je opravdu spletitá cesta,
s mykózami mám také zkušenosti - také trpím na angíny a po antibiotikách na pořádné mykózy.
Když Ti doktor předepisuje antibiotka, ať Ti nedává širokospektrální - ničí totiž veškeré bakterie v těle, i ty dobré a důležité v pochvě. Měl by Ti vyhovět, na trhu je výběr z nepřeberného množství antib. léčiv, nikdy mi to lékaři neodepřeli.

A ještě jedna věc: Nemyj se v intimních partiích mýdlem, ale vyzkoušej vynikající olejový mycí preparát od firmy Hadek Ústí nad Labem - jmenuje se to INTIMA a je to k dostání i pro muže pod názvem INTIMUS. Najdeš to na adrese www.hadek.cz a lze to také ihnet on-line objednat. Mně to doporučil gynekoleg a nesmírně mi tento preparát pomohlo a navíc zvyšuje imunitu poš. sliznice proti mykózám!

Moc Ti držím palce, ať Ti to mimi brzy vyjde.

 
zuzanka1
Nováček 2 příspěvky 09.11.01 16:10

Milá Natálko!
Právě jsem si přečetla Tvou zprávu, napadla mě jedna věc. Nevím jestli máš zkušenosti s bylinnou léčbou já ano. Měla jsem sice trochu jiné problémy, ale tyto bylinky, firmy Just, Juka nebo Klas mi pomohly přímo „zázračně“. Jedná se o léky pouze na bylinné bázi, žádná chemie a nic takového. Jsou to léky všeho druhu, mimo jiné i na ženské problémy, většinou formou sedacích koupelí. Znám paní, která se touto léčbou zabývá.

Příspěvek upraven 03.08.16 v 11:48

 
Anonymní  09.11.01 16:29

Milá Petro, přečetla jsem si řádky plné Tvého zoufalství a chci Ti napsat, že zdaleka nejsi sama. To co prožíváš je také můj příběh a zatím také bez šťastného konce. Je mi 33 let, o děťátko bojuji jiz 10 let a marně. Měsíce čekání byly také plné hysterie a zklamání, pláče a bolesti. I přes můj dobrý zdravotní stav jsem se žádného cíle nedobrala. Máš ale velkou výhodu oproti mě. Takže nezoufej. Můj manžel děti mít nemohl a nikdy je mít nebude moct a tím jsem přišla o možnost spontánně otěhotnět. Bojovala jsem s hormony i bez nich, podstoupila jsem 4× IVF - bez pozitivního výsledku.Utratili jsme asi 240000Kč za všechny výkonu (to je cena kterou považuje gynekologická společnost za „etické“). To je ironie! Takže bojuj. Nezoufej si . Jste-li zdraví, jako,že jste, tak emysli na to a zkoušejte to déle a možnost IVF odlož na horší časy. Jeď na dovolenou, zapomeň opravdu na to , že chceš právě teď dítě a užívej si. Hůž už bylo - bude líp. Pokud to nezvládneš sama, požádej o pomoc odborníka-psychologa. A pokud Ti gynekolog ještě nedělal imunologické testy, požádej o ně. I tam by mohl být problém. V nekompaktibilitě mez partnery, ale to je velmi vzácné. A adopci nezavrhuj, i já mám zažádáno, čekame na adoptované dítě každým dnem a i to byly velmi nepříjemné zážitky-ti naši státní úředníci…Kdybych Ti popsala přesně co mám za sebou, zjistila bys, že jsi na začátku.. Tak neklesej na duši, usměj se vydechni si , řekni si, že zítra je krásně bojuj dál a uber na plynu. Jak je v jednom citátu: že je lépe se nechat proudem vody nést, než plavat proti prudu…Přeji Tobě a všem nám, které něco podobného prožívají hodně štěstí, zdraví a optimismu. Lea

 
Jaja2
Nováček 9 příspěvků 12.11.01 15:44

Posielam Vam svoj e-mail a chcela by som sa dozvediet nieco viac o tom, ako by ste nam mohli pomoct s podobnym problemom a co vsetko je k tomu potrebne.

Dakujem.

 
Anonymní  15.11.01 10:15

Pro Leu! Máme podobné problémy jako Ty.
Můj manžel rovněž nemůže mít děti a boj otěhotnění trvá už několik let. Prožila jsi toho více než my. Pokud jste si všechno vyřešili pomocí adopce, přejí vám krásně zdráve dítě, které jistě budete milovat. Píšu hlavně kvůli tomu, že mi běhá mráz po zádech z té sumy 240000Kč. Nevím, kde jste byli, ale my jsme byli na Gynekologicko porodnické klinice v Praze u Apolináře. Kde je nárok na tři cykly IVF zdarma. Pokud má muž tak važné problémy, doplácí se 5000,–Kč za cyklus. Nic víc. Jestli jste to ještě uplně nevzdali zkus se na ně obrátit
Přeji hodně štěstí. Pokud budeš chtít napiš. Jana email xxnovakova@volny.cz

 
monajska  22.11.01 14:50

Ahoj Petro a Jirko,
moc Vás oba zdravím.Petro,nes­míš propadat beznaději.Naděje je vždycky a umírá jako poslední na to nesmíš zapomenout.je mi jasné,že tě tyhle věty už nebaví.Ale holka musíš doufat. Asi si ekneš,že semi to dobře říká.Ale nemysli si,my čekali na miminko rok,pak jsme nasoupili do Gyncentra do Ostravy k léčbě neplodnosti.Po různých vyšetřeních nám pan doktor sdělil,že nemůžu normálně otěhotnět,že budu muset podstoupit IVF.
Ani mi to nějak nevadilo,má touha mít děti byla tak veliká,že jsem byla naopak štastná,že mi v Gyncentru pomohou.
Není to ostuda, a slova,že miminko nebude stvořeno z lásky… Nepropadej panice. My byli na dvou pokusech.Bohužel se nepovedly,v lednu podstupuji další vyšetření a v únoru podstupuji 3 pokud IVF.Ony ty slova:Bohužel,je to negativní,bolí,ale musíš věřit!!
Měj se zatím hezky, pokud se chceš na něco zeptat,klidně mi napiš.Držim moc pěstičky a buď silná. Monika

 
Anonymní  25.11.01 21:53

Na mykózy byl doporučován přípravek Albisan, podrobnější informace na www.hadek.cz. Osobní zkušenost nemám, ale jedná se o alternativní terapii, takže určitě stojí za vyzkoušení, protože nemá vedlejších účinků.
Hodně štěstí
Ivana, která už má konečně svého vytouženého Tomáška

 
Anonymní  29.11.01 19:46

posielam svoj meil olip@centrum.sk
pomozte mi

 
Anonymní  29.11.01 19:53

mam skoro identicky problem, tiez v diagnoze manzela, tiez 3 krat IVF / nic, neviem, ci ma zmysel nieco dalej podnikat. Mame ziadost o adopciu, trochu sa toho bojim, ci sa dieta vydari…
odpis
olip@centrum.sk

 
Rennda
Nováček 3 příspěvky 04.12.01 19:21

Mohla byste mi napsat adresu,kde mám poslat fotografie?
Můj mail:RFojtiko­va@seznam.cz
Moc vám děkuji.

 
Anonymní  11.12.01 06:53

Ahoj Petro,
vím, co prožíváš, některá slova a věty, jako bych psala já, ale nikdy, prosím NIKDY neztrácej naději, už jenom proto, že jste oba zdraví. Měla jsem ten samý problém, 5 let jsem nemohla otěhotnět a nikdo nevěděl proč, 2×IVF bohužel také se nepodařilo (mimoto není za co se stydět - nemyslíš, že je toto ještě větší důkaz lásky, než když se narodí dítě např. s neznámým klukem na zábavě?). 2 měsíce po IVF jsem otěhotněla přirozenou cestou, nevím, prostě se tak stalo a nevěděla jsem proč a myslela jsem na to stále (blbost, co říkají ostatní), bohužel jsem o miminko v 9. týdnu přišla, ale vím, že to moje tělo dokázalo a věř, že ty to taky dokážeš - moc to Tobě, i sobě, a všem ženám, co jsou tak smutné jako my, přeju a věřím, že jednou všechny budeme neskonale šťastné maminky.

jitula_n@seznam.cz

 
Anonymní  16.12.01 02:07

Ahoj Petro,skoro Ti až závidím,jak se s manželem těšíte a jak moc si přejete miminko.Já jsem byla ve 2měsíci těhotenství,kdy mě ten můj poslal na interupci.A to jsme spolu chodili skoro 7 let.V žádném případě jsem nešla a těšila se na své mimi i kdybych na něj měla být sama.Časem si to budoucí tatínek nějak rozmyslel a vrátil se,ale pojistil se tím,že si nás prý nikdy nevezme.Bylo mi to dost líto,ale souhlasila jsem.Zařídili jsme byt a čekali společně.Do porodnice jsem si to musela odšlápnout pěšky,přesto,že byl ten můj doma.Toho času bydlel ještě u rodičů.Šla jsem na vyvolání,takže takový spěch nebyl a bylo mi řečeno,že jsem si šla přece jen lehnout.Ale přítomnost druhého by mi nevadila.Měla jsem z porodu panický strach.Narodila se mi krásná holčička a porod nebyl vůbec tak hrozný,jak jsem si myslela.Do porodnice mi přišel tatínek oznámit,ať se odstěhuju z jeho bytu.Jsem tedy svobodná maminka,ale přesto moc šťastná.Mám z holčičky ohromnou radost.Můj dopis se moc netýká vašeho problému,ale chtěla jsem jen napsat,jak si někdo umí vážit a druhý ne.Přeji vám moc štěstí a držím palce.

 
Anonymní  26.12.01 14:29

Petro a Jirko,

nezoufejte a každopádně IVF podstupte. Já jsem letos v březnu po dvouletém snažení otěhotnět IVF podstoupila a 11. 12. 2001 se mi narodila krásná holčička. Držím Vám palce.

Míša

 
Anonymní  08.01.02 13:46

Petro a Jirko!
Já se svým manželem se o miminko pokoušíme již 5 let a bezúspěšně. Mám za sebou všechna různá vyšetření - nedávno jsem počítala na prstech, kolik doktorů mě vidělo a věřte nebo ne : prsty na obou mých rukách nestačily. V současné době navštěvujeme SANUS v Hradci Králové a máme za sebou 4 inseminace a 1 IVF - výsledky negativní. Neztrácím naději, i když pohled do kočárku je pro mě čím dál bolestnější. Je mi 27 let a po miminku toužíme s manželem oba dva a to velmi. Nejhorší je, že jsme oba zdraví, já mám vždy přímo ukázkové folikuly, embrya při IVF byla jedničková a přesto se nepodařilo…Manžel má trošku zhoršený spermiogram, ale prý by to nemělo normálnímu otěhotnění bránit. Jak všichni víme, tady už hlavně pracují nervy a psychika. Přeju všem čekatelům a čekatelkám na nový život překrásná a zdravá miminka!

 
Anonymní  08.02.02 09:36

Ahoj!
Mám málo času, za chvli přijde kolega a bude nahlížet. Brala Jsem utrogestan 3roky, už jsem ztrácela naději, blížila se třicítka, práce mně moc nebavila. Pak jsem se rozhodla, že změním zaměstnání a byl po dlouhé době měsíc, kdy jsem se neupínala k datu měsíčků, protože jsem měla moc práce. Otěhotněla jsem, musela jsem absolvovat pár vyšetření, zaměstnavatel pojal podezření, ve zkušební době mně vyhodili. Bylo mně to úplně jedno. Co tak zkusit vypadnout z denního stereotypu?Já vím změna zaměstnání je krajní věc, ale něco jiného, nevím co.

 
Anonymní  08.02.02 22:38

Ahoj Natálko!
Trpěla jsem taky dost na myko´zy,až jsem před dvěma rokama zkusila Femigel s Tee Tree Oilem z lékárny a od té doby mám klid.A zkoušela jsi užívat Imudon na zvýšení imunity?Přeju hodně štěstí,
Jana 30.t.t.

 
knedlik
Nováček 1 příspěvek 12.02.02 15:43

Ahojky, je mi smutno z toho co pises, ja jsem se zacala lecit teprve pred mesicem, po dvou potratech, ktere byly oba v 7. tydnu tehotenstvi. U me je problem s udrzenim embrya. Pristi tyden jdeme s manzelem do geneticky poradny, budou nam brat krev (me uz asi po 180). Uz ani nevim co furt vysetruji. Ale doufam, ze se nam to povede. Uz se strasne na miminko tesim, i kdyz vim, ze mam pred sebou asi dlouhou cestu.

 
Hela1
Nováček 1 příspěvek 12.02.02 19:07

Milá Petro!
Tvůj příspěvek není v dnešní době nijak ojedinělý případ.Já sama mám dvě kamarádky s podobným problémem.Jediné co bych ti poradila je,nevzdávej se naděje.Myslím si,že ve vašem případě hraje velkou roli psychika.To je mocná čarodějka.Věřím a také se mi potvrdilo,že jakmile se přestaneš soustředit na to,jestli otěhotníš či ne,tak se to většinou povede.Vy jste oba zdrávi,tak nevidím důvod neúspěchu Vím,že se mi hezky píše,ale je to ověřená pravda.Možná ,že ten čas nestane ,až budeš mít slíbené umělé oplodnění.Pak přeneseš svoji pozornost na tento zákrok.Myslím si,že psychicky lze ovlivnit i produkci vajíček= čím více na to budeš myslet tím hůře.Potlačí se jejich produkce.Nevím jesli ti pomohu,ale přeji mnoho štesí a věřím,že i vy se dočkáte potomka. Helena.

 
JanaFr  16.02.02 17:21

Ahoj Petro,
Tvůj článek mi mluví z duše. Taky každý měsíc čekám, že to snad tentokrát vyjde a pořád nic. Můj cyklus je navíc minimálně pětitýdenní, takže je to o to horší, když se s kadým dnem mé naděje zvyšují a pak nic. Snažíme se rok a půl a mě už bude za 2 měsíce 31, takže celkem nejvyšší čas. Právě včera jsme absolvovali první vyšetření v Gyncentru v Ostravě, výsledky budou za 14 dní a vypadá to, že budeme absolvovat IVF. Abych Ti pravdu řekla, mě už je to celkem jedno, jestli budeme mít miminko „přírodní cestou“ nebo „ze zkumavky“, hlavně když ho budeme mít. I když bude ze zkumavky, bude přece naše. Také já jsem měla v práci kolegyni, která podstoupila IVF. Nevím kolikrát, ale určitě víckrát, než na kolik stačí placené pokusy. Vím, že měla nějaké problémy s vejcovody. Ale hlavní je, že se podařilo a má krásné zdravé dvojčata, dnes už mají 4 roky.
Přesně chápu Tvé pocity, i já mám každý měsíc pocit naprosté beznaděje. Nedávno se mi dokonce stalo, že jsem se v IKEA v dětském oddělení rozbrečela, když jsem tam viděla všechny ty postýlky a přebalovací pulty atd. Musíme všichni doufat, že to vyjde. Je určitě fajn, že si takhle můžeme sdělit své pocity. Člověk pak ví, že není v tom svém trápení sám. Manžel mi sice taky ohromě pomáhá a podporuje mě, ale přesto nemůže jako chlap pochopit všechny mé pocity.
Měj se fajn,
Ahoj, Jana

 
esterka
Ukecaná baba ;) 1622 příspěvků 17.02.02 01:20

Milá Petro,
je mi 26 let a mám dvouletého syna. To asi není to správné povzbuzení, na které čekáš. Myslím si ale, že dostat zprávu, že jsi otěhotněla při umělé oplodnění, může být stejně krásné jako při „běžném“ početí. Mám kamarádku s velkými dětmi, která se s novým partnerem už více než pět let pokouší o početí, ale marně, resp. pokud už se to podaří, nemá to štěstný konec. A teď už to partner vzdal, a to tak, že se nerozhodl pro adopci, ale pro odchod… Myslím, že je velké štěstí mít manžela jako máš Ty, který Ti dodává sílu (jak sama píšeš). Taky je velká klika, že žijeme v době, kdy medicína hodně pomáhá nešťastným párům, kteří už nechtějí být jenom pár. Pevně doufám, že přijde den, kdy dostanete s manželem jednu úžasnou, dlouho očekávanou zprávu, a až budete tři, tak už vůbec nebude záležet na tom, jak k tomu došlo. Přeju vám hodně štěstí,lásky a síly

 
Anonymní  18.02.02 09:44

Ahoj Petro,
z části chápu Tvé pocity, že byste rádi zplodili miminko „normálně“, ale na umělém oplodnění není přece nic hrozného. Myslím si, že spousta lidí kolem co chodí s kočárama mají děti ze zkumavky. Můj manžel se taky ještě donedavna trápil tím, že nemůžeme mít miminko přirozenou cestou. Ale myslím si, že jak mu přibývá let (je mu 30, mně 28) mění názor. Ta touha po miminku je tak velká, že se na to už dívá jinýma očima. Myslím si, že můžeš být ráda, že žiješ v takové době, kdy Ti můžou doktoři pomoci - kdyby ses narodila v dřívější době, tak by Ti nikdo nepomohl, protože to prostě nikdo neuměl. Takže to ber jako pozitivum, že máš vlastně štěstí, že můžeš podstoupit IVF a že z toho bude vytoužené miminko. Co by za to před 15 lety některé ženy daly. Uvidíš, že jak pak budeš držet ten malý uzlíček, že Ti bude úplně jedno, jakou cestou přišel na svět. Přeju hodně štěstí a elánu do IVF. Mimochodem já jsem taky zařazená do programu IVF a modlila jsem se za to, abych dostala příležitost vůbec IVF podstoupit, protože jsem měla nějaké problémy s krví a tak jsem rok chodila po vyšetřeních, aby mi vůbec mohli dát hormony a ostatní léky které jsou pro IVF nezbytné. Naštěstí všechny výsledky dopadly dobře a já jsem osudu vděčná za to, že se aspoň můžu pokusit o miminko a vůbec mi nevadí, že to bude pomocí IVF. Po tom čím jsem prošla je to pro mě do určité míry štěstí, že do IVF můžu jít. Přeju Ti hodně štěstí a přeju ho všem, kteří se o miminko snaží. Aneta

 
Anonymní  20.02.02 18:52

Chtěla bych napsat všem párům, které bojují s neplodností, aby nikdy neztráceli naději na vlastní děťatko. Příkladem může být moje kamarádka z Brna, která deset let nemohla mít dítě, několikrát potratila a prošla všemožnou léčbou a teprve až měli s manželem zažádané o adopci, stal se zázrak a ona donosila a porodila chlapečka, kterému jsou teď dva roky. V těhotenství bojovala s problémy s játry, které vypovídaly poslušnost, ale vše dobře dopadlo. Lékaři jí řekli, že je to opravdu zázrak a bude mít toto jedno dítě. Jaké bylo její překvapení, když najednou otěhotněla znovu, tentokrát zcela neplánovaně, a tak se zázrak opakoval a k dvouletému chlapečkovi přibyla nádherná holčička, kterou má teď asi měsíc doma. Dodnes nemůže uvěřit tomu, že má dvě vlastní děti.Tak buďte stateční a neztrácejte víru.Já sama mám tříletou dceru a druhé děťátko čekáme za tři měsíce, ale před více než rokem jsem přišla o dítě v 18.týdnu těhotenství a tak taky vím, že mít děťátko není samozřejmost.Držte se!E­va

 
Anonymní  27.02.02 07:37

Ahoj děvčata,
zapojuji se do vaší debaty, i když u mě to bylo úplně opačně. Jsem vdaná 8 let, ale miminko jsme stále odkládali (dělala jsem vysokou školu, nastupovala do práce, stavíme dům…). V prosinci mi bylo 31 let a tak jse se rozhodli, že už dál čekat nebudeme, stejně to určitě rok dva potrvá, než se to podaří (po přečtení vašich stránek jsem byla přesvědčená, že to trvá každému). Jenže se to podařilo hned na první pokus. Musím říct, že mi to trošku zkřížilo plány. Asi si řeknete, že jsem padlá na hlavu, jenže já jsem ve 2. měsíci a bydlím v rozestavěném domě, kde se neustále buší a práší … Nemám kam jít jinam, a tak jsem ráda, že jsem aspoň přes den v práci. Hrozím se toho, že bych musela zůstat na neschopence (manžel odešel z práce, aby mohl na domku pracovat, takže jsme závislí na mém platu včetně všech splátek a hypoték …).
Jenže po přečtení vašich článků to beru tak, že prostě nikomu to nevyjde ideálně, a nevyzpytatelná příroda si u každého řekne, kdy je ten správný čas. Třeba by vám při otěhotnění pomohlo něco podobného - změnit práci, předělat byt, prostě něco, při čem by se vám otěhotnění absolutně nehodilo.
Držím vám všem palce a myslím, že i vám to vyjde.
 Jiřina

 
Anonymní  27.02.02 07:41

Ahoj děvčata,
zapojuji se do vaší debaty, i když u mě to bylo úplně opačně. Jsem vdaná 8 let, ale miminko jsme stále odkládali (dělala jsem vysokou školu, nastupovala do práce, stavíme dům…). V prosinci mi bylo 31 let a tak jse se rozhodli, že už dál čekat nebudeme, stejně to určitě rok dva potrvá, než se to podaří (po přečtení vašich stránek jsem byla přesvědčená, že to trvá každému). Jenže se to podařilo hned na první pokus. Musím říct, že mi to trošku zkřížilo plány. Asi si řeknete, že jsem padlá na hlavu, jenže já jsem ve 2. měsíci a bydlím v rozestavěném domě, kde se neustále buší a práší … Nemám kam jít jinam, a tak jsem ráda, že jsem aspoň přes den v práci. Hrozím se toho, že bych musela zůstat na neschopence (manžel odešel z práce, aby mohl na domku pracovat, takže jsme závislí na mém platu včetně všech splátek a hypoték …).
Jenže po přečtení vašich článků to beru tak, že prostě nikomu to nevyjde ideálně, a nevyzpytatelná příroda si u každého řekne, kdy je ten správný čas. Třeba by vám při otěhotnění pomohlo něco podobného - změnit práci, předělat byt, prostě něco, při čem by se vám otěhotnění absolutně nehodilo.
Držím vám všem palce a myslím, že i vám to vyjde.
 Jiřina

 
Anonymní  27.02.02 07:43

Ahoj děvčata,
zapojuji se do vaší debaty, i když u mě to bylo úplně opačně. Jsem vdaná 8 let, ale miminko jsme stále odkládali (dělala jsem vysokou školu, nastupovala do práce, stavíme dům…). V prosinci mi bylo 31 let a tak jse se rozhodli, že už dál čekat nebudeme, stejně to určitě rok dva potrvá, než se to podaří (po přečtení vašich stránek jsem byla přesvědčená, že to trvá každému). Jenže se to podařilo hned na první pokus. Musím říct, že mi to trošku zkřížilo plány. Asi si řeknete, že jsem padlá na hlavu, jenže já jsem ve 2. měsíci a bydlím v rozestavěném domě, kde se neustále buší a práší … Nemám kam jít jinam, a tak jsem ráda, že jsem aspoň přes den v práci. Hrozím se toho, že bych musela zůstat na neschopence (manžel odešel z práce, aby mohl na domku pracovat, takže jsme závislí na mém platu včetně všech splátek a hypoték …).
Jenže po přečtení vašich článků to beru tak, že prostě nikomu to nevyjde ideálně, a nevyzpytatelná příroda si u každého řekne, kdy je ten správný čas. Třeba by vám při otěhotnění pomohlo něco podobného - změnit práci, předělat byt, prostě něco, při čem by se vám otěhotnění absolutně nehodilo.
Držím vám všem palce a myslím, že i vám to vyjde.
 Jiřina

 
Anonymní  01.03.02 13:31

Již 4 měsíce se myji sprchovým šamponem bez mýdla od firmy RYOR Tee tra oil je určen na intimní partie a mám zatím od mikozy pokoj. Stojí cca 80,– Kč určitě vyzkoušej nic za to nedáš, manžel ho také používá. Kamarádka dokonce, když se u ní mikoza objeví dá na špičku tamponu čistý olejíček tee trea a prý to zabírá, zatím jsem to nevyzkoušela.

 
Anonymní  24.03.02 22:46

Mila Petro,
vim ze to pro tebe musi byt tezke, ale jiste jsi uz slysela o tom, ze jedinym problemem, proc nemuzes otehotnet muze byt tva psychika.Nektere zeny, a verim ze i ty , se tak zoufale snazi otehotnet, mysli na to den co den a noc co noc a velmi se trapi,TIM VICE VSAK ZABRANUJI SVE PSYCHICE V UVOLNENI A PRIROZENEM FUNGOVANI.Tva psychika uzce souvisi s tvym telem a jeho funkcemi.Je docela mozne, ze jsi si utvorila vnitrni blokadu, ze v sobe vevnitr neveris, ze muzes otehotnet a tvuj neustaly strach, ze jsi neplodna ti brani v otehotneni.Zkus navsivit psychologa, zkus na par okamziku, dnu, myslet jen a jen na to, ze jsi zdrava zrena, schopna porodit zdrave dite, vice zdravych deti.Jed s pritelem do prirody, milujte se spontanne,v tra­ve,v desti,kde­koliv se citite stastne a zkuste pri tom nemyslet naNIC jineho, nez jen jeden na druheho a na vas spolecny OKAMZIK.Zkus se na chvili zastavit a prestat se trapit, zkus meditovat, relaxovat tak hluboce, aby do tveho vedomi prisel signal o tom, jak zdrava a plodna zena jsi.
Pokud ti lekari nenasli jinou fysickou pricinu tve neplodnosti, zkus ji hledat sama v sobe a v tve mysli. Verim a doufam, ze jednoho dne porodis krasne zdrave dite.Drzim ti palce, ctenarka Mariana

 
Anonymní  13.04.02 13:31

Milá Peťo,
chci ti napsat pár řádek, aby jsi věděla, že některé jsme na tom hůře, ale bojujeme…
Já už od svých 17-ti let nemám vaječníky - prostě mi je doktoři „ufilki“. Nikdy jsem nevěděla proč - bylo to kvůli cystám na vaječnících. Dnes už vím, že to byla moje karma :-)
Moje jediná záchrana je IVF. Byla jsem na něm minulý rok na podzim v Sanatoriu Helios, které tímto vřele NEDOPORUČUJI všem, kteří chtějí miminko - a toto první oplodnění se nepovedlo.
Prožívala jsem strašné chvíle a jak jsem tak četla tyto stránky, nebyla a nejsem sama.
Když už jsem nevěděla kudy kam, napsala jsem paní Báře Maškové (odpověd od ní zde též máš) a ta mě doporučila k hodnému panu homeopatovi do Brna. Jela jsem k němu a můžu říct, že to byl za dlouhou dobu první člověk NEdoktor, který se o mě opravdu zajímal, bral mě jako individuum, nikoliv jako anonymní pacientku, dal mi jakási homeopatika a můžu říci, že mi od té návštěvy začalo být dobře na dušičce. (Mnoho žen asi neví, že IVF není nezbytné a vše se dá zpravit homeopatiky, cvičením a umělé oplodnění je to poslední, co by žena měla podstoupit. U mě to ovšem jinak nejde.)
V té době jsem od známé získala kontakt na paní kinezioložku, ke které jsem začala chodit a chodím dodnes. Paní mě dává dopořádku co se týče aury, meridiánů, čaker, i té mé karmy. Nevím, jestli v tohle věříš, ale podle mě - zkusit se musí všechno :@).
Též jsme se s manželem nechali zasvětit do reiki, které mi hodně pomáhá.
No a abych před dalším přenosem byla úplně fit, nechala jsem si poslat videokazetu se cvičením podle paní Mojžíšové (kontakt: JRT@JICINET.CZ).
Po neúspěšném prvním přenosu jsem na tom byla opravdu hodně špatně - a dnes před dalším přenosem si myslím, že jsem se dala jak fyzicky, tak psychicky dopořádku a věřím, že se nám miminko/a narodí a pokud ne, budu na tom zase bídně........­.....ale nevzdám to !
Bude to jen další životní lekce, kterou musím projít.
Hlavně NEZOUFEJ.
Zdraví
„Jednazmnoha“ :-) majkii@email.cz

 
Anonymní  14.04.02 14:28

Ahoj všichni,
jsem taky jedna z Vás, bude mi 30, před 1,5 jsme se dozvěděli, že je manžel neplodný a já mám taky menší problém. Okamžitě jsme se rozhodli pro 3 pokusy IVF a stejně tak jsme si zažádali o adopci, „pro všechny případy“. IVF jsme absolvovali zatím 2× neúspěšně.
O tom ale nechci psát, spíš se chci zmínit o adopci. Četla jsem články (a i tady ten názor zazněl), jaká je to hrůza, ty předadopční vyšetření a pohovory a tak různě. Asi jak kde, já jsem z Prahy a naopak jsem byla velice mile překvapena. Po půl roce od podání žádosti si nás pozvali na pohovor, napřed oba dohromady a pak každého zvlášť, mladá paní psycholožka si s náma povídala o našem dětství a manželství, naprosto v pohodě, takže to spíš vypadalo jak pokec s kamarádkou. Za další půl rok jsme dostali pozvánku na kurzy předadopční péče, které musi každý žadatel absolvovat. Sešlo se nás asi 10 párů, absolvovali jsme velice zajímavé přednášky o psychologii a výchově dítěte, genetice apod, čili věci, které se hodí i při výchově dítěte vlastního. Hodně jsme si povídali, trochu jsme blbli (scénky a tak), bylo to fajn. Těch lekcí bylo 5 a po skončeni kurzu už nám vlastně zbývá jen čekat. Nevím jak je to jinde (vlastně tuším, že asi o dost horší), ale v Praze je nechtěných miminek opravdu (pro nás díkybohu) hodně, takže čekací doba na mimčo do 1/2 roku je 1-1,5 roku od podání žádosti.
Já samozřejmě věřím, že budeme mít dítě vlastní, za měsíc jdu na další pokus IVF, ale ta adopce je opravdu taková pojistka, že když se to nepovede, svět se nezboří a jsou i jiné možnosti. Jsem naproto klidná a vím, že když se to opět nepovede, samozřejmě to obrečím, ale nebude to taková beznaděj, protože se budu těšit na to, až nám zavolají ze sociálky a my si pojedeme pro miminko. A řečem o tom, že to dítě může zdědit všechny neduhy po biologických rodičích, moc nevěřím. Ty děti absolvují tak důkladnou lékařskou prohlídku, aby se zjistilo, jestli jsou zdravé a hajzlík, který bude krást a fetovat, vám přece může vyrůst i z vlastního dítěte, když se mu nebudete věnovat. My máme v rodině 2 adoptované kluky, jedne přišel do rodiny jako pětiletý s takovou anamnézou, že se chtělo brečet (zneužívané dítě těžkých alkoholiků) a dnes je z něj 19-tiletý super kluk, který studuje, sportuje a je naprosto v pohodě.
 Leona

 
Anonymní  14.04.02 14:28

Ahoj všichni,
jsem taky jedna z Vás, bude mi 30, před 1,5 jsme se dozvěděli, že je manžel neplodný a já mám taky menší problém. Okamžitě jsme se rozhodli pro 3 pokusy IVF a stejně tak jsme si zažádali o adopci, „pro všechny případy“. IVF jsme absolvovali zatím 2× neúspěšně.
O tom ale nechci psát, spíš se chci zmínit o adopci. Četla jsem články (a i tady ten názor zazněl), jaká je to hrůza, ty předadopční vyšetření a pohovory a tak různě. Asi jak kde, já jsem z Prahy a naopak jsem byla velice mile překvapena. Po půl roce od podání žádosti si nás pozvali na pohovor, napřed oba dohromady a pak každého zvlášť, mladá paní psycholožka si s náma povídala o našem dětství a manželství, naprosto v pohodě, takže to spíš vypadalo jak pokec s kamarádkou. Za další půl rok jsme dostali pozvánku na kurzy předadopční péče, které musi každý žadatel absolvovat. Sešlo se nás asi 10 párů, absolvovali jsme velice zajímavé přednášky o psychologii a výchově dítěte, genetice apod, čili věci, které se hodí i při výchově dítěte vlastního. Hodně jsme si povídali, trochu jsme blbli (scénky a tak), bylo to fajn. Těch lekcí bylo 5 a po skončeni kurzu už nám vlastně zbývá jen čekat. Nevím jak je to jinde (vlastně tuším, že asi o dost horší), ale v Praze je nechtěných miminek opravdu (pro nás díkybohu) hodně, takže čekací doba na mimčo do 1/2 roku je 1-1,5 roku od podání žádosti.
Já samozřejmě věřím, že budeme mít dítě vlastní, za měsíc jdu na další pokus IVF, ale ta adopce je opravdu taková pojistka, že když se to nepovede, svět se nezboří a jsou i jiné možnosti. Jsem naproto klidná a vím, že když se to opět nepovede, samozřejmě to obrečím, ale nebude to taková beznaděj, protože se budu těšit na to, až nám zavolají ze sociálky a my si pojedeme pro miminko. A řečem o tom, že to dítě může zdědit všechny neduhy po biologických rodičích, moc nevěřím. Ty děti absolvují tak důkladnou lékařskou prohlídku, aby se zjistilo, jestli jsou zdravé a hajzlík, který bude krást a fetovat, vám přece může vyrůst i z vlastního dítěte, když se mu nebudete věnovat. My máme v rodině 2 adoptované kluky, jedne přišel do rodiny jako pětiletý s takovou anamnézou, že se chtělo brečet (zneužívané dítě těžkých alkoholiků) a dnes je z něj 19-tiletý super kluk, který studuje, sportuje a je naprosto v pohodě.
 Leona

 
Anonymní  22.04.02 10:02

Ahoj Natálko,
v současné době řešíme s manželem stejný problém jako Vy. I my bysme si přáli miminko…a zatím jenom čekáme. Co se týká tvého druhého problému - mykóz - tak já mám dobré zkušenosti s obyčejným kefírem. Čas od času se mi při oslabení organizmu nebo po návštěvě bazénu udělá svědivý (pálivý) výtok. Právě kvůli miminku nechci brát žádné léky ani mastičky a tak jsem to zkusila. Po omytí (samozřejmě bez mýdla) jsem si dovnitř zasunula tampon namočený v kefíru a nechala ho tam několik hodin. Musím říct, že je to velice šetrná a velice účinná cesta. Aby Vám to pomohlo, chce to aby „kefírovou lázeň“ absolvovat i partner, aby jste si ty bakterie nepředávali.
Zdravím a držím palce
 Bonita

 
Anonymní  08.05.02 12:19

Ahoj,
je mi 27 let mám o dva roky mladší sestru, které se narodila v listopadu 2001 holčička. Já sama jsem nemohla 4 roky otěhotnět. Zkoušeli jsme vše, ale pomohla nám vlastně moje malá neteřinka. Byla jsem u sestry 3 dny na výpomoc a další měsíc jsem otěhotněla. Pochovej si nějaké miminko, přivoň si k němu odprosti se od závisti. Nám to pomohlo jsme ve 20. týdnu a převelice šťastní.

 
Anonymní  24.05.02 14:56

Na mykózy trpím asi 15 let.Svědivý výtok tvarohovitého charakteru.Mě spolehlivě zaberou tetraboritanové globule,které jsou neškodné a mohou se používat i v těhotenstvím­.Mívám je opravdu často,třeba 5× - 10× do roka.Vždy se vyléčí a zase vrátí.Vůbec se nemohu mýt mýdlem ani speciálními přípravky,ani sedět ve vaně s mydlinami,pěnou nebo spláchnutým šamponem.Na závěr něco pozitivního - čekám třetí dítě a navzdor úporným mykozam jsem vždy otěhotněla na první pokus. Iva

 
Paja5
Nováček 2 příspěvky 25.05.02 13:06

Ahoj holky,
jmenuju se Pája a všechny Vas moc moc zdravím......a to, že srdečně. Mám na Vás malou prosbu, dočtěte prosím mou slohovku až do konce - DĚKUJI.
Dnes náhodou (náhody v životě neexistují) jsem totiž surfoval na tomhle serveru (vlastně ne zas až tak náhodou, protože během 14 dní čekáme „outěžek“). Přesto ale budu pokračovat jak většina z Vás. …s manželkou jsme chtěli mimi, ale ..... nějak se to dlouhodobě nedařilo. Oba jsme byli v rámci dnešních zdravotních možností v pořádku, ale přesto nic. A protože věřím tomu, že nic na světě není náhoda a vedle fyzikálních a biologických zákonů fungují i ty duchovní, pátral jsem po nějakém řešení. Jednou se mi náhodou do ruky dostala v obchodě kniha od pana doktora Jonáše z Bratislavy o řešení neplodnosti a dalších potížích spojených s otěhotněním. Pan doktor Jonáš pracoval celý život v porodnici (pomáhal rodit asi 40 let) a protože se zabýval vědeckou medicínou tak i astrologií a dalšími obory, podařilo se mu objevit důležité vztahy a souvislosti mezi těmito dvěma oblastmi. Vytvořil komplikovaný systém, který funguje a pomohl již tisícům párů nejen u nás, ale i ve světě. Princip je takový, že každý z partnerů je jiný, navíc vznik života ovlivňuje mnoho různých faktorů a proto najít shodu potřebnou pro ten správný zásah je někdy téměř nemožné. S pomocí co možná nejpřesnějších časových a datových údajů o partnerech se vytvoří kalendář (já tomu říkám LOS MILOS kalendář), ve kterém jsou uvedeny ty „pravé“ dny. Problém je v tom, že některý pár těch správných dnů má během roku třeba desítky a některý třeba jen dva a navíc mohou být nepochopitelně během oněch dnů. A musíme uznat, že pravděpodobnost, že se strefíme je často téměř mizivá. V onom kalendáři je navíc uvedena také pravděpodobnost pohlaví vzhledem k datu.
Když se vrátím na začátek. …A přesto, že jsem chlap, tak jsem tu objevenou knihu četl a četl a manželce nic neřekl. Tajně jsem vyšpiónoval přesná data narození (co možná na minutu !) od našich maminek, jen tak mimochodem jsem z povzdálí monitoroval a zapisoval také ony dny mé drahé. Po měsíci jsem vše zaslal do konceláře spolupracovníků Dr. Jonáše. Připojil jsem k tomu poplatek asi čtyři stovky s útěchou, že když nic, tak v životě jsem už ztratil víc. A světe div se, za asi tři týdny mi přišel již zmíněný LOS MILOS KALENDÁŘ a podotýkám, že o tom pořád nikdo nic z rodiny nevěděl! Měli jsme štěstí, protože již během pěti týdnů jsme měli den D, který měl být tím veledůležitým dnem pro vhodným pro „ostrou sportovní střelbu na terč“. Připravil jsem večer při svíčkách a věřil, že to klapne.
A......!!??? zní to jak pohádka, ale měsíc na to mi bylo oznámeno sladké tajemství a dnes máme krásnou Zuzanku. Stejným způsobem (ale už bez utajení) jsme vděční za radu a boží dar našeho druhého přesného „zásahu“.
Držíme Vám všem všechny pěsti a věříme, že se Vám to jistě podaří.
Chci Vám ještě říct, že jsem pochopil, že všechno, co se v životě děje (dobré i to zlé) má nějaký vyšší smysl, i když ho nechápeme a ptáme se PROČ? Je to o tom, že když chceme něco nebo někoho v životě změnit, musíme nejprve změnit sami sebe, naše činy a hlavně myšlení. Vyměňme STRACH za VÍRU. Je to strašně těžké, ale už vím, že to jde !!!!
Naučme se mít rádi sami sebe bezpodmínečně, (např. ne až zhubnu 5 kg teprve pak budu sama se sebou spokojená), odpusťme sobě i ostatním, milujme sami sebe hned teď a bez podmínek. Zkusme si třeba ráno stoupnout před zrcadlo, usmát se na sebe, dívat se sobě do očí a říct mám se ráda… A pamatujme, že správná myšlenka spojená s bezpodmínečnou vírou a obrazovou představou již mnohokrát v minulosti přinutila rozpochodovat horu nebo rozesmát kámen. Vždy večer si v duchu před spaním představujme právě to naše miminko, které už na nás čeká. Věřme tomu i bez ohledu na dosavadní objektivní překážky, předem za to už teď poděkujme, buďme vděční a uvidíte … ono brzo přijde. Možná dřív než si myslíte. Věrte mi, mluvím z vlastní zkušenosti. Funguje to…!!!

Jen to nejlepší Vám ze srdce přejí

Pája, Ilča, Zuzanka a Adélka

Adresa:
Jonas centrum international 0628/372 162 02/2431 6665
PO BOX 178
Hodonín, 695 01

 
Zdeni
Povídálka 17 příspěvků 12.06.02 08:35

Milá Natálko, na tyto gyn. neduhy je dobré pít různé gynekologické čaje. Např. čaj devíti bylin (ženský čaj od f. NATURA), nebo používám též gynekologycký čaj GYNASTAN (f. Fyto pharma). Veřte že to pomáhá.
 Zdenka

 
Anonymní  17.07.02 13:16

Ahoj Petro a Jirko.Jmenuji se Eva a bude mi v srpnu 31 let.Zažila jsem stejně těžké období, které teď prožíváte vy.O dítě jsme se s manžlem pokoušeli 5 let.Já byla zdravá i můj muž. Prodělala jsem nejdříve hormonální stimulace pomocí medikamentů.To nezabralo.Pak jsem podstoupila laparoskopické vyšetření na průchodnost vejcovodů a opět vše v pořádku. Pak jsem již vyhledala pomoc na specializovaném pracovišti.Všichni mi říkali počkej, soukromá klinika, to si poplatíš.Ruku na srdce, kdo by za tu šanci rád nezaplatil?Na klinice (konkrétně to bylo v ISCARE Praha) jsem podstoupila dvě inseminace, které byly neúspěšné.Pak již nezbývalo než přistoupit k IVF.Musím podotknout, že po dvou inseminacích jsem byla úplně na dně. Můj manžel je sice velmi hodný člověk a míá mě opravdu rád ale já jsem se snažila celé to trápení tak úplně na něj neházet. Tak strašně jsem záviděla všem maminkám s kočárky nebo s bříškem.Musela jsem se kontrolavat abych na ulici nezačala brečet, nebo nebyla zlá a ironická k nějaké své bývalé spolužačce, co jsem potkala na ulici a co mi ukazovala své miminko.Navíc jsem byla na dně i z toho faktu, ze když ani IVF nebude úspěšná, tak nic a pok už jen adopce.Nicméně podstoupila jsem hormonální stimulaci s injekcemi, tedy vlastně dvě, protože ta první se musela v půli zastavit, neboť vaječníky nereagovaly.Takže zase opět depka…Pak už šlo ale všechno raz na raz, na začátku května jsem podstoupila odběr a za pět dní transfer dvou embryí, no a světe div se, jsem teď ve 12.týdnu.
Proč ale toto zde tak popisuju? Chci Vám říci, že ta deprese je jen tak hluboká, jak si jí člověk připustí.Já vím že se mi to teď mluví.Ale věřte lékařské vědě a pokroku, dnes už lékaři zvládnou společně s Vámi mnoho.Bohužel to hrozně dlouho trvá a je to běh na dlouhou trať, ale v naprosté většině případů ten běh má vítěze.Vydržte, jsem s Vámi.Eva

 
Anonymní  31.07.02 23:32

Prosim o pomoc!!!
Muj mail: lenka.1@cbox.cz
DEKUJI!

 
Anonymní  25.09.02 11:56

Ahoj Leni, chtěla bych se zeptat tebe, ostatní příspěvky jsou starších dat. Jak to funguje? Poradila ti „Štěpánka“ něco… nebo jak vás doladila…????
Když budeš mít chuť se podělit o zkušenosti, prosím, odepiš.
Ahojky Soňa

 
Anonymní  25.09.02 14:16

Ahoj Lei,
přeji ti, aby se ti splnila tvá přání. Ať už nevyjde „vlastní miminko“, ať se brzy dočkáte aspoň toho adoptovaného. Moc ti držím palečky.Ahojky Soňa

 
Anonymní  25.09.02 14:37

Ahoj Pájo, Soňa.
Chtěla jsem se zeptat: Když jsem si já nechávala vypracovat kalendář, chtěl p. Rýdl jen mé údaje. Manžel tam nikde nebyl vzpomínán. Zajímalo by mě, jaký druh jste teda měli vypracovaný vy. Děkuji za odpověď. Mějte se moc hezky, hlavně vám všem přeji pevné zravíčko :-) Soňa

 
Semeda1
Povídálka 29 příspěvků 25.09.02 15:43

Ahojky!!
vím, že píšu už docela pozdě a možná se už u vás něco změnilo, ale nedalo mi to..
Z vlastní zkušenosti sice nemůžu mluvit, ale alespoň ti napíšu, jak to bylo s mou maminkou: Mamča mě měla ve 24, od 25 se snažili o další dítě. Tenkrát neměli takové možnosti, jako máme my teď, takže jim jen doktoři řekli, že to chce zkoušet. Ale oni se na to tak upjali… Zkoušeli to 5 let. Poté rezignovali, že holt budu jedináček. Vyrazili se mnou na hory a tam (celý týden) neměli styk. Poslední den hor se (prý zcela spontánně) po pár sklenkách milovali a rozhodně u toho mysleli na jiné věci, než jestli zplodí potomka… Ta jedna noc se jim stala osudná a 9 měsíců na to se bráška narodil… Takže přeju hodně štěstí, dejte trošičku i na pověry (že to nesmí být moc často, ani moc málo), změňte prostředí a hlavně se uvolněte (pár skleniček a příjemná společnost před tím vám určitě neuškodí) a doufám, že se tu za chvíli potkáme a ty už budeš v očekávání!!
Hodně štěstí, Danča

Vložit nový komentář
Stránka:  1 2 Další »