Poporodní blues

petunie1  Vydáno: 25.06.14

Člověk míní, život mění. Moje poporodní blues mělo začátek už před porodem. A postupně se změnilo v pořádnou depresi.

Rozepíšu se tady, protože si o tom nemám s kým popovídat. Pořád si lámu hlavu, jestli mám znovu (6 měsíců po porodu) tzv. poporodní depresi. Každopádně se se mnou něco děje a jsem zralá nejspíš aspoň na psychologa…

Můj problém nezačal ani tak porodem, jako spíš už před ním. Pár týdnů před termínem vážně onemocněl člověk, který mi byl ze všech nejblíže. I když se zdálo vše ok, diagnóza byla život ohrožující a konec mohl přijít doslova kdykoliv. V porodnici jsem se tomu človíčku ani sama neozvala, i když jsem si říkala, že to musím udělat. Telefon jsem nakonec zvedla já jemu. Zdá se, že když mě nejvíc potřeboval, já jsem dala přednost péči o mou druhorozenou.

Doma jsem po porodu cítila, že není všechno v pořádku. Pořádně jsem se z miminka netěšila, i když ráda jsem ho měla od začátku. A moji prvorozenou (4 roky) jsem peskovala pro nic. Bylo mi to pak líto, protože jsem věděla, že mne potřebuje. Chce se se mnou těšit z miminka, cítí se odstrčená, neví, jestli ji má maminka pořád ráda. Nadávala jsem jí a pak pro změnu brečela lítostí.

Nakonec to nějak odeznělo. Nebo spíš události dostaly rychlý spád a já neměla čas myslet na nějaké poporodní problémy. Té drahé, vážně nemocné osůbce se téměř ze dne na den přitížilo. Tentokrát jsem se zapojila a snažila se jí ze všech sil pomoct. Bohužel doslova za pár dnů bylo po všem.

Měla jsem najednou v srdci obrovskou díru. Kvůli dětem a rodině jsem ale musela vydržet. Komunikace s lékařem, pohřební službou, notářem atd. zůstala na mně. Všechno bylo o to těžší, že se vše odehrálo na konci roku. Nemohli jsme přece dceři pokazit Vánoce.

Od té doby snad nebylo klidné období. Střídavě jsme nemocní, někdy víc, někdy míň. Vztahy v našem dvougeneračním domku nejsou zdaleka ideální. Neustálý strach o dcery je samozřejmostí. Bolest ze ztráty blízkého neustává, spíše naopak. Chybí mi čím dál víc. Vyčítám si ten nezájem o milovaného nemocného po porodu.

Protože všechno souvisí se vším, nejspíš z nervů a stresu jsem dostala střevní potíže, hubnu, jsem ohromně unavená, nic nestíhám. Drobné výtky od kohokoliv beru velmi osobně. Cítím se jako neschopná matka. Opět jsem hnusná na starší dcerku, ačkoliv nic tak strašného nedělá. Prostě jí jen 6× musím zopakovat, co po ní chci, což stejně neudělá, protože má zrovna na práci dozpívat nějakou vymyšlenou písničku, obdivovat šmouhu na zdi, nutně mi potřebuje něco ukázat atd. Vybuchnu, jsem vzteky bez sebe. Ještě jsem ji nepraštila, ale obávám se, že se jednou nebudu schopna udržet.

Protože jsem nervozní, je nervozní i mimino. A tak se v tom pořád plácáme dokola. Zvláštní, jak osamělý si může člověk připadat ve chvíli, kdy je obklopen rodinou.

Dochází mi, že budu muset vyhledat pomoc dřív, než mi rupnou nervy úplně. Bez odborníka to už nejspíš nezvládnu. Kdybych se mohla aspoň někomu svěřit, vyplakat se mu na rameni. Ale ten někdo už tu půl roku není a mně se stýská. A už nevím, jak dál. Můžu jen stále dokola opakovat: moc mi chybíš…!

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 2.8 bodů
 Váš příspěvek
 
dyňa
Stálice 51 příspěvků 25.06.14 07:21

A kdo zemřel? Moc jsem deníček nepochopila. Manžel nepomůže? Rodiče? Taky jsem si prožila své po porodu druhé dcery, dostala mě z toho máma. Určitě vyhledej něčí pomoc, ať už laickou nebo odbornou, ať si jednou nevyčítáš, že ses ke starší chovala x měsíců hnusně. Držím pěsti a neboj, bude určitě líp, mě to přešlo kolem třičtvrtě roku druhorozené dcery. :)

 
dadik77
Kecalka 203 příspěvků 1 inzerát 25.06.14 07:41

Petunie :hug: už příchod dalšího potomka je sám o sobě zápřah a ještě když ti do toho zemře blízký člověk…
Určitě bych být tebou, už kvůli tvým nejbližším, vyhledala odbornou pomoc.
Moc držím palce.

 
Romka723
Stálice 79 příspěvků 25.06.14 08:15

Ztráta milovaného člověka otočí život druhému naruby. K tomu narození dítěte a jsi v těžké životní situaci. Potřebovala by ses někam schovat a pobrečet si, ale nejde to, protože Tě potřebují holčičky. Tu starší bych dávala pravidelně do školky. Obě si od sebe odpočinete. Pak bych navštívila odborníka, kde bych se svěřila se vším a pobrečela si z plna hrdla. Aspoň to zkus nebo to bude dlouhé trápení. Jsou to lidé jako my a umějí naslouchat. Taky jsem k nim chodila a moc mi to pomohlo. Držím pěsti. :hug:

 
svycarka
Kelišová 6331 příspěvků 25.06.14 08:39

No, jsem pro navstevu psychologa.Tve ztraty je mi lito, ale deti by mi byly tedy nadevse a zaslouzi si uklidnenou, trpelivou a milujici mainu, co je v pohode :hug: Poresila bych to za vcas, dusis v sobe smutek, jsi nervni- to je jak tlakovy hrnec.

 
Jitka79
Závislačka 3204 příspěvků 25.06.14 09:24

@dyňa myslím, že zakladatelka záměrně nenapsala, kdo zemřel. Řekla bych, že někdo z rodičů, sourozenců?? Proto působí deníček trochu zmateně..
Petunie, určitě si nevyčítej, že jsi po narození dcerky neměla čas na onu osobu blízkou.. i když to nedopadlo dobře, určitě tvé mateřské povinnosti chápala a nechtěla by, aby ses kvůli tomu trápila. Mojí mamince umřela její maminka-moje babička, když mé sestře bylo půl roku. Mamka říká, že to pro ni bylo hrozně náročné, ale o to víc se na sestru upnula.. buď šťastná, že máš obě holčičky zdravé, ony tě moc potřebují. na svého blízkého s láskou vzpomínej a snaž se smířit s jeho odchodem, bohužel jsme na tomto světě všichni jen na návštěvě.. držím pěsti, ať to brzy překonáš

 
hatatýtla
Povídálka 22 příspěvků 25.06.14 10:19
nejsi sama

Ahoj, mě umřel na rychlou a zákeřnou nemoc tatínek, v těhotenství. Jeden týden jsem byla těhotná a šťastná a měla vše, za 3 týdny se svět proměnil. Nevím kdo odešel tobě, ale truchlit je normální. Musíš si sama k té pravdě najít cestu. Chybět nikdy nepřestane, ale smíření dosáhnout můžeš.

 
Pajanka
Ukecaná baba ;) 2281 příspěvků 25.06.14 10:29

To je spíš na psychiatra :nevim: Poporodní blues půl roku po porodu to nebude. Spíš bych řekla, že se u tebe vyvíjí deprese vlivem všech životních událostí. Hodně štěstí.

 
LucisM  25.06.14 12:05

Zakladatelko, místo psaní deníčku bys měla utíkat k psychiatrovi. A snažit se lépe chovat ke svojí starší dceři.

 
bamba  25.06.14 12:36

Je to právě rok, co mi zemřel táta, chybí mi čím dál víc, ale…Navštívila jsem psychologa. S jeho pomocí jsem se dala dohromady a nikdy nebudu litovat, že jsem se k tomu kroku rozhodla.Na nic nečekej a vyhledej pomoc. Dám ti radu, hledej ho přez pojišťovnu, bo tomu nejde o to, vytřískat co nejvíc peněz, ale člověku pomoct.

 
Anonymní  25.06.14 13:19

A máš v pořádku štítnou žlázu? Přesně takhle se projevuje i její hyperfunkce, říká se tomu poporodní thyreopatie - vlastní zkušenost… :( zkus si nechat udělat odběry.

 
Mirka Dušínová
Ukecaná baba ;) 1268 příspěvků 25.06.14 14:30

No hele cítila jsem se podobně po porodu mladšího syna, zemřela mi babička 5 neděl po porodu, což mi nepřidalo, ale nejhorší bylo vleklé chození s miminkem po doktorech, čekání na výsledky - strach a nervozita, laktace. Dotáhla jsem to ke kvalitní depresi, kdy jsem opravdu poprvé v životě přemýšlela o tom, že to skončím :( Vždycky jsem byla veselý člověk, nedokázala jsem si představit do jakého stavu se může člověk dostat…opravdu, kdo nezažil nepochopí. Já skončila na psychiatrii, kde mi napsali antidepresiva. Dopadlo to dobře, antidepr. už neberu, mám druhé mimi a poporodní období luxus, užívám si to. Takže moje rada zní…skoč určitě k dr. nejlíp na psychárnu rovnou, pokud kojíš vemou tě hned - jinak se brutálně dlouho čeká a hlavu vzhůru bude líp. Já tomu nevěřila, ale je to pravda :kytka:

Příspěvek upraven 25.06.14 v 14:32

 
lharka13
Zasloužilá kecalka 546 příspěvků 25.06.14 16:32

Vyhledej odbornou pomoc, uleví se ti. Po prožitém traumatu často přichází deprese a deprese je jako angína, musí se léčit léky a klidem, sama bohužel neodezní. Je dobře, že si uvědomuješ, že pomoc potřebuješ, uvědomění si problému, je prvním krokem k jeho vyřešení. Držím pěstí, ať je lépe.

 
matapeprna
Stálice 89 příspěvků 25.06.14 20:32

Petunie, jestli je to až tak špatný - mazej k doktorovi. Slepé střevo si budeš taky léčit foukáním doma?? Jaký je rozdíl mezi hlavou a zbytkem těla?
Na děti si najdi pomoc, zaplať chůvu - hlídací paní. Na obě. Nejlépe najednou a alespoň několikrát za sebou. 2-3 tisíce nikoho nezrujnují. Odvez je k té paní, existují profi hlídačky, které to mají vybavené lépe než většina lidí doma ;). Mimču to bude šumák, dcerka to ocení. A ty se mezi tím vyspi, dívej se na film, jdi na masáž, podívat se co je nového v krámě s oblečením (pro dospělé). Hlavně NIC nedělej (jako třeba úklid;).

 
EvcaZb
Kecalka 305 příspěvků 25.06.14 21:33

@matapeprna Ja se Vás nějak nechci dotknout, myslela jste to dobře, ale já osobně by navíc 2000 - 3000 navíc v rozpočtu nenašla. Táhneme to od výplaty k výplatě a pracujeme oba dva. Tak těžko říct, jak je na tom finančně zakladatelka. Ale spíš jste myslela, že potřebuje si odpočinout, to souhlasím.

 
darla
Kelišová 5035 příspěvků 25.06.14 22:52

Urcite vyhledej psychiatra :!
ja mela po porodu taky deprese, nemohla jsem jist, porad jsem hubla…me umrela pred porodem kamaradka, tak to me taky nepridalo.

 
TCHS
Kelišová 7129 příspěvků 25.06.14 23:24

Odborná pomoc bude asi nejlepší řešení. :hug: není se za co stydět. Nemusíš hned někam na léčení, stačí pravidelné návštěvy u psychologa či psychiatra a když by to nestačilo, tak to oni poznají určitě už sami.
Já jsem zažila potrat a nešlo mi to znovu otěhotnět, měla jsem jen spoustu práce a neměla jsem ani chvíli k tomu abych se pořádně vybrečela až mě to psychicky položilo, zašla jsem jednou k psychiatrovi, tam jsem se mu vypovídala, je to absolutně neutrální osoba vidí jen věci jak opravdu jsou, protože nezná lidi v tvém okolí atd. takže není ničím ovlivněn, byl ke mě velice upřímný a přímí a hrozně moc mi pomohl, dal mi novou energii. :srdce:
A mluvím o tom klidně na veřejnosti, že jsem tam byla, není na tom totiž nic špatného.
Přeji ti hodně síly, aby jsi to zvládla. :hug: bude zase dobře uvidíš. :hug:

Příspěvek upraven 25.06.14 v 23:26

 
petunie1
Kecalka 144 příspěvků 26.06.14 12:19

Děkuji všem za podporu. Konečně jsem si našla psycholožku a příští týden s ní mám první sezení. Tak snad mi pomůže.

 
TCHS
Kelišová 7129 příspěvků 26.06.14 14:31

@petunie1 tak to je super! hodne stesti. :srdce: :srdce: :srdce:

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček