Poporodní blues, deprese

opiopka  Vydáno: 02.06.13

Strach z toho, že nebudu mít ráda své dítě.

největší poklad na světě

Začalo to v prvním trimestru, pocity úzkosti, vzteku a myšlenky, že jsem dítě ani mít neměla. Naštěstí to pominulo a druhý i třetí trimestr už byl pokojnější (samozřejmě tam nějaké pochyby byly, ale zase odezněly). Ale jak přicházel termín porodu, začínala jsem se čím dál tím víc bát, že svoje dítě nebudu mít ráda a že budu trpět depresemi. Porodu jsem se nebála, dokonce jsem se na něj i těšila.

Přišel porod a já trpěla hroznými bolestmi, ani popsat to nejde. Díky tomu jsem se zlobila na dítě, že vlastně tohle všechno je jen kvůli němu a bylo mi jedno jak, ale chtěla jsem, ať už je pryč, hlavně ať už to skončí. Prosila jsem o císaře, tak mi donesli alespoň rajský plyn. Bolelo to pořád stejně, akorát mi to bylo víc jedno.

Když jsem Emičku konečně porodila, řekla jsem si, že je to konečně venku, ale nějaká mateřská láska?
Kojení nám nešlo, nekojila moje babička, moje mamka a tak není divu, že ani nám to nešlo. Ema pořád jen řvala, protože měla hlad a sestřičky nám první noc daly jen jednou glukózu, jinak nic, takže jsem spala asi půl hodiny. Moje psychika šla čím dál tím víc do kelu. Před každým kojením jsem jí musela jít zvážit, pak jít na pokoj, nakojit (většinou kolem hodiny) a po kojení opět na vážení. Pokaždé nám navážili 0. Nakonec se mi podařilo odstříkávat a dávala jsem jí to přes stříkačku, takže jsme mohly domů.

K Emičce jsem si mateřskou lásku vypěstovala a teď bych za ní dala život! Ale proč to vlastně píšu, teď je Emičce půl roku a porodila mi sestra. Rodila akutním císařem. Po porodu nejedla, zvracela a díky tomu byla na infekčním, takže nemohla z pokoje. Po 4. dnu v nemocnici, kdy pořád nejedla a brečela, k ní poslali psychiatra, ten doporučil sestru propustit domů s tím, že trpí poporodní depresí, a kdyby se to zhoršovalo, ať okamžitě přijde. Kojení jim nešlo, takže taky odstříkávala.

Teď je to 10. den a sestra pořád skoro nic nejí (víc toho sní moje dítě). Deprese se prohlubuje, a když jsem četla její deníček, je mi z toho smutno a chce se mi brečet. Jsou to věty jako: nejsem šťastná, nemám chuť do života. Jsem jak tělo bez duše a funguju už jen jako robot. Bojím se, že přijdu o syna.

Dnes začala brát prášky na ukončení laktace a zítra půjde k psychiatrovi, ale pomůže to? Naše teta měla laktační psychózu, jen se modlím., aby k tomu nedošlo i u mojí sestry a aby se z toho brzy dostala. Má tak nádherného syna.

Děkuju, že jste to dočetli až sem i přesto, že mi psaní nikdy nešlo a určitě je to dost zmatené.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 3.6 bodů
 Váš příspěvek
 
Terezka s Denískem
Závislačka 3578 příspěvků 02.06.13 06:38

To je zajímavé jak každá z nás vnímá porod a pak stavy po porodu.. Já byla plná lásky celé těhu tak jsem se na našeho chlapečka těšila vše jsem si vysnila a tak to i dopadlo krásný porod a zdravé miminko :hug: :hug: už od narození jsem ho měla neustále v ruce jen aby neberečel :) a ted je mu skoro 8 měsíců a dělám to do dnes :)

 
zrzule23
Závislačka 4933 příspěvků 02.06.13 08:45

Neboj u ségry se to zlepší. Hlavně že se to řeší víš. Oni už jí dají do kupy a za chvíli z ní bude šťastná mamina.

Já měla celé těhu nádherné, porod hodně bolestivý ale jen asi 9 hodin.no ale malej měl v porodnici pořád hlad, ani tu glukózu mi první 2 dni nedali takže jsem skoro vůbec nespala. byla jsem na umření. no a doma jsem se taky cítila blbě, byla jsem nervózní, pořád jsem se bála že malýho nemám dostatečně ráda…no teď je mu 9 měsíců a já mám někdy pocit že tak velkou lásku ani neustojim. neni minuty kdy bych ho nepusinkovala a prostě mám pocit že se zblázním jak ho miluju.

a to jsem po porodu taky pořád bulela, byla na nervy a nevěděla co se děje :nevim:

holky to zvládnete :hug: :hug: :hug:

 
beruska03
Kelišová 7473 příspěvků 02.06.13 09:43

Známé se udělalo dobře jakmile přestala kojit, takže věřím, že sestra bude ok!

 
Viicky
Kecalka 327 příspěvků 02.06.13 10:52

Hlavne ze je v rukou psychiatra, ten ji da do kupy, uvidis. :hug:

 
KlarkaK
Závislačka 2696 příspěvků 02.06.13 11:53

Holky ja vam zavidim jak jste byly plne lasky uz v tehotenstvi…u mne se zadne navaly namerske lesky nekonaly ani po porodu, jsem taky z tech co maji proste to miminko kazdym dnem radsi a radsi a ta laska prichazi…no ted uz bych spis rekla ze prichazela postupne…drzim sestre palce a je hrozne dobre ze je o ni odborne postarana…urcite se to brzo spravi :hug:

 
Veru999
Stálice 73 příspěvků 02.06.13 18:04

Z toho si nic nedělej, já měla to samé. Musela jsem si na tu naši malou Lucinku zvyknout, teď jsou jí 3 měsíce a nedala bych ji za nic na světě, je to moje šmudlinka :)

 
Domcus1
Zasloužilá kecalka 750 příspěvků 03.06.13 08:42

U me se taky zadna obrovska laska nekonala… Prichazelo to postupne, vlastne az doted, malemu je 5 mesicu :) Miluju ho cim dal vic…

Nejhorsi pro me bylo kojeni, to jsem proste nedavala, bolelo to jak prase a jak se blizila hodina kojeni, chtelo se mi brecet a maleho jsem nechtela. Na doporuceni jsem si nechala zastavit laktaci a jak nam bylo krasne hned :)

 
BABIČKAKULIČKA  07.06.13 18:39
NEBOJ

NEBOJ SE, SEGRA SE Z TOHO URČITĚ DOSTANE, ALE JE OPRAVDU DŮLEŽITÉ, ABY K TOMU PSYCGIATROVI ŠLA. SAMA TO NEZVLÁDNE A ON JÍ FAKT MOC POMŮŽE. HLAVNĚ JÍ NIKDO NEŘÍKEJTE–ALE PROSÍM TĚ, TY PŘEHÁNÍŠ, MUSÍŠ SE SNAŽIT, NESMÍŠ SE TOMU TAK PODDÁVAT. ATD---SÉGRA SE TEĎ MUSÍ UZDRAVIT HLAVNĚ KVŮLI SOBĚ, TÍM JI TAKÉ MOTIVUJTE. JESTLI DO NÍ BUDETE HUČET–MUSÍŠ KVŮLI MIMINKU–TÍM BY JSTE JI MOHLI TAK AKORÁT DEMOTIVOVAT. TAHLE VĚTA JE VELMI DŮLEŽITÁ, AŽ BUDE SÉGRA Z NEJHORŠÍHO VENKU. AŽ JÍ SAMOTNÉ BUDE LÍP, ZAČNE SAMA POZNÁVAT LÁSKU K DROBEČKOVI. JE TŘEBA JÍ TEĎ MOC POMÁHAT S PRCKEM, ABY NECÍTILA TU OHROMNOU ZODPOVĚDNOST. MUSÍTE JÍ HODNĚ UTVRZOVAT V TOM, JAK JE PRO VÁS MOC DŮLEŽITÁ. JE TO VŠECHNO STRAŠNĚ TĚŽKÉ, ALE VĚŘTE, ŽE FAKT BUDE LÍP. :hug: :hug: :srdce:

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček