Poporodní deprese

katule9  Vydáno: 07.09.12

Již několik let tady pročítám vaše někdy štastné a někdy smutné deníčky, a tak jsem se rozhodla také přispět svým příběhem. Na první porod jsem se moc těšila, ale zároveň se i moc obávala.

Představovala jsem si ho všelijak, ale jak už to tak bývá, realita byla úplně odlišná. Psal se 8. srpen, když mi krátce po poledni praskla plodová voda, vůbec jsem ze začátku nevěděla, která bije :), šla jsem jen normálně čurat a najednou koukám, že čurám už nějak dlouho a nejde to zastavit, po nějaké chvilce mi tedy došlo, že to je voda. Takže následoval odjezd do porodnice, kde mě přijali, sepsali potřebné papíry, vyšetřili mě a následně uložily na čekací pokoj s tím, že druhý den ráno porod vyvolají (no teď zpětně absolutně nechápu, z čeho dr. usoudila, že se nerozrodím sama). A to bylo něco málo po 14. hodině, poslala jsem tedy svůj početný doprovod zase zpět domů a ulehla na postel.

PA mi ještě donesla čípky na vyvolání kontrakcí, a opravdu, do 20 minut jsem začínala cítit mírné bolesti, které se postupně stupňovaly. Usoudila jsem tedy, že bude lepší chodit, tak jsem tam takhle chodila po chodbě následujících 5 hodin, občas jsem si odskočila na wc, jednou dokonce do sprchy, no, záhy jsem pochopila, že sprcha pro mě tedy není, měla jsem co dělat se z ní dostat. A tak jsem si tam byla asi 2×, za tu dobu mi dělali monitor, ale jelikož jsem tam byla přijatá s tím, že rodit se bude ráno, tak si mě moc nikdo nevšímal a musím říci, že to tak bylo nejlepší, mohla jsem se volně pohybovat, což bylo při kontrakcích perfektní, našla jsem si svou polohu, takže bolesti se daly krásně zvládat.

Krátce před 19. hodině už byly bolesti dost intenzivní s intervaly po minutě i méně, ale stále jsem měla úsměv na tváři a říkala si, jaká je to pohoda. Zrovna jsem prodýchavala kontrakci, když šla kolem dr. a ptá se mě: Vás už to asi hodně bolí, co? Říkám: „už docela jo“, a tak mě vzala vyšetřit a říká: „hm, branka zašlá a jste celá otevřená“, no v tu chvíli jsem byla štěstím bez sebe, tak jsem se šla přesunout na porodní box a tam začalo peklo. Sice jsem byla nachystaná k porodu, ale miminko bylo ještě moc vysoko, vzhledem k tomu, že už jsem měla obrovské několikahodinové kontrakce, dr. rozhodla, že si miminko vytlačím sama.

Stačila jsem ještě napsat domů, ať přijedou, a začalo se tlačit. Bylo to neskutečně vysilující, tlačila jsem hodinu, na každou kontrakci dvě zatlačení. Konečně se ve dveřích objevil doprovod, stihl to akorát, jelikož to máme do porodnice daleko, no a na další kontrakci se konečně narodila krásná a zdravá holčička, a přesně v ten moment to začalo – poporodní deprese. Když mi ji ukázali a dali pochovat, necítila jsem vůbec nic, žádnou lásku, prostě najednou jako když utne, něco se ve mně změnilo. Následující dny byly moc těžké, moje holčička byla malinká a měla těžkou novorozeneckou žloutenku, takže byla hodně v inkubátoru, byla spavá, tudíž nechtěla sát, nepřibývala a já jsem se cítila nepopsatelně hrozně :((

Nakonec nás po týdnu propustili a bylo to stále horší a horší, snažila jsem se kojit, takže jsem kojila, z jednoho prsa zvážila, z druhého zvážila, odsávala, dokrmila, a takhle to šlo pořád dokola a malá stále nepřibírala, já jsem se hroutila, měla jsem navíc ještě strašné bolesti z poranění konečníku a hemeroidu, neustále jsem brečela, byla jsem pořád smutná a k tomu malému uzlíčku necítila vůbec nic. Bylo mi vážně na umření, vůbec jsem neměla tušení, co se se mnou děje :( A konečně jednoho dne jsem se rozhodla, že končím, že se na celé kojení můžu vy…, a tak jsem začala krmit UM, malá byla spokojená, přibírala, ale zase mě začalo trápit, že ji nemůžu kojit a stále jsem brečela.

Ale čas utíkal a blížil se 5. týden od porodu a mě se najednou den ode dne začalo dělat lépe a lépe, až jednou jsem se ráno cítila jako znovuzrozená. Když jsem toto celé vyprávěla svému dr., tak mi sdělil, že se jednalo o poporodní depresi, takže proto ten titulek. No, je to již přes rok, kdy jsem porodila svou holčičku, a dnes, s tak velkým odstupem, vidím věci úplně jinak. Doufám, že už mě deprese nikdy nepotká, je to něco, co vás tak neskutečně ochromí, že nejste schopné vůbec nic, jen brečet.

Ale pro shrnutí svého porodu, když si odmyslím depresi, tak to byl ten nejkrásnější zážitek, bolest to vůbec nebyla strašná, dala se s přehledem zvládnout a jsem na sebe moc pyšná, že jsem svůj první porod zvládla bez jakýchkoliv zásahů, bez epiduralu, bez klystýru a bez jakékoliv medikace. Dnes svoji holčičku miluji nadevše na světě, a snažím se ji svou láskou vynahradit to, že jsem k ní v prvních týdnech jejího života nic necítila. Dnes u každého deníčku o porodu pláču dojetím, je to bezpochybně ten nejkrásnější zážitek, ať už sebou přináší jakékoliv komplikace.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.7 bodů
 Váš příspěvek
 
Kullíšek
Povídálka 32 příspěvků 07.09.12 08:23

:hug: hlavně že jste to těžký období překonaly holky :kytka: ted už Vám bude jen líp a líp :*

 
PavluškaH
Zasloužilá kecalka 889 příspěvků 07.09.12 08:31

Ahoj, já jsem to prožívala dost podobně, akorát jsem rodila 13h a nakonec to skončilo císařem. Ale jak říkáš, taky jsem hned necítila tu bezmeznou lásku k miminku, cítila jsem se divně, žaludek na vodě,…nic příjemného a bála jsem se laktační psychozy, rozhodla jsem se objednat si bachovy esence a deprese samovolně odezněla, nevím jestli pomohly i ty bachovky, ale vážně jsem se pak cítila mnohem líp. Teď má můj synek přesně 13měs. a je to moje největší láska :srdce:

 
Gretchen
Zasloužilá kecalka 571 příspěvků 07.09.12 09:04

Ahoj, u mě to bylo to samé v bleděmodrém, syn se narodil, já čekala na ty přívaly mateřské lásky a ono nic, v prvních chvílích po porodu vůbec nebrečel a mně to bylo úplně jedno a až po nějaké chvíli jsem si uvědomila, že bych se jako správná šťastná matka měla asi zeptat, co s ním je 8o naštěstí s ním nebylo nic, jenom se prostě neobtěžoval křičet :D ale mně to bylo fakt úplně fuk. Následující dny a týdny byly hodně těžké, já jsem si chtěla jenom někam zalézt, aby mi všichni dali pokoj, ale musela jsem se starat o toho mrňavýho tvorečka. Ke všemu se odmítal přisávat, takže kojení šlo po dvou týdnech bojů a neustálýho řevu prostě do kytek :cert: pak jsem prozměnu pořád řvala já, jak jsem neschopná matka, když mám dítě na UM :zed: Měla jsem fakt chuť odnést ho do nejbližšího babyboxu, vyčítala jsem si, že jsem vůbec kdy otěhotněla a proč jsem vlastně radši nešla na potrat :oops: :zed: (syn byl neplánovaný)…zkrát­ka pro mě první dva měsíce po porodu byly nejhorší období mého života a opravdu nerada na to vzpomínám :pocitac:

 
marhulka13
Kecalka 167 příspěvků 07.09.12 09:42

V prvom rade ti chcem pogratulovat k zdravemu dievčatku a zaroven aj k tomu, ako si poporodnu depku zvladla. Ja som prezivala cosi podobne, no u mna sa to vystupnovalo az na tolko, ze som sa zaoberala myslienkou, ako sa maleho zbavit. Preto som napokon skoncila na práškoch. Bol to ako jeden začarovaný kruh
Som sice zastancom kojenia, ale nie za kazdu cenu, miminko potrebuje v prvom rade milujucu matku, ktora sa onho dokaze postarat. :)

 
Miš-El
Závislačka 3063 příspěvků 07.09.12 10:50

Šestinedělí je asi náročné pro každou maminku. Taky jsem měla asi od 3týdnů po porodu krizi. Tak nějak to na člověka všechno dolehne. Kojení samo o sobě je náročný, kor když prďola nechce sát, takže úplně chápu jak ses cítila… Už jen všechno dobré :hug:

 
Anonymní  07.09.12 11:54

Ahoj, plně tě chápu.. Měla jsem to dost podobné…Ze začátku jsem ale čekala dvojčátka a o jedno jsem v 16.týdnu přišla… Prý si to první miminko vzalo všechny živiny a druhému už skoro nic nenechalo a to druhé miminko mělo i vrozené vývoj. vady… Byla jsem ráda, že to první miminko krásně roste, že to bude holčička a že ji budu milovat. Porodila jsem celkem rychle i když s komplikacemi… Malou mi přinesli až odešla placenta i s druhým miminkem…A to bylo 45 minut po porodu… K malé jsem nic necítila a připadala jsem si, jako že se starám o něčí dítě… Navíc malá taky nepřibírala, nechtěla moc sát a když už sála, tak skoro všechno zvracela… Po návratu z porodnice jsem na svou dceru koukala s výčitkama, že kdyby si nevzala všechny živiny, mohly tu teď ležet miminka 2…A tohle trvalo 6 týdnů…Hrozný pocit…Ale pak se vše zlepšilo a já ji miluju nade všechno na světě…

 
monuline
Kelišová 6044 příspěvků 07.09.12 13:14

Ahoj, hlavně gratuluji ke zdravé holčičce :hug: a musím říct, že jsem prožila skoro do puntíku to samé.
Samík měl také silnou žloutenku, pořád spal a nepřisával se, výsledkem bylo, že jsem neměla skoro mléko, odsála jsem 10ml z obou prsů za 45min.. :? malý musel mít tedy dokrm..v porodnici jsme byli 13 dní, to mi taky nepřidalo a to, že nemám mléko jsem obrekávala každý den v porodnici a i doma..k tomu myšlenky, že jsem špatná máma, protože nekojím, že se nedokážu o malého postarat, nechtěla jsem nikoho vidět, nechtěla jsem návštěvy, ani chodit ven. Nikomu jsem ho nedala ani pochovat, natož vozit..mezi 5. a 6.týdnem se to ale začalo lepšit, cítila jsem se den odedne líp a jistěji, že to všechno zvládnu. Dnes je to 7 týdnů od porodu a už myslím, že to mám za sebou..malého miluju nejvíc na světě a všechny černé myšlenky už jsou dávnou pryč.. :dance: a věřím, že teď nám i Vám už bude jen a jen líp.. :kytka: :hug:

Příspěvek upraven 07.09.12 v 13:14

 
pomenkova
Generální žvanilka 24120 příspěvků 07.09.12 13:40

Gratuluji k holcicce. :kytka: :kytka: :kytka: .je moc dobre popsat i ty spatne stranky, proste se stava ze ne kazdy vzplane laskou prvni den a je dobre to vedet, pak si tolik mladych maminek nepripada tak spatne, vedi, ze je to normalni…Hlavni je, ze je to vsechno spatne za vami a jen to krasne pred ;) ;) ;) ;) :kytka:

 
romči
Kecalka 207 příspěvků 07.09.12 14:39

Ahojky, já to měla stejně. Malá vykoukla ven a já si místo mazlení s ní povídala s doktorem. Porod byl příšerný, tak možná proto. První měsíc žádné šílené city, snad možná to byla i delší doba, ale nijak jsem to neřešila. Vždycky jsem si říkala, že to příjde samo. Teď měla malá 2 roky a je naprosto úžasná a já ji zbožňuju.:-)

 
katule9
Ukecaná baba ;) 2300 příspěvků 07.09.12 18:17

Holky děkuji za podporu, je tak trochu utěšující vědet že něco takové jsem necítila jen já, myslela jsem že jsou kolem mě jen samé dokonalé matky co své dítka milují od prvního okamžiku, alespon tak jsem to tady ve všech deníčkách vyčetla. Takže moc děkuji :kytka:

 
Saroya
Neúnavná pisatelka 17595 příspěvků 07.09.12 19:25

Gratuluju k holčičce. hormony jsou šílenost, jsem ráda, že jsi to zvládla bez medikace. jednalo se o poporodní blues. poporodní deprese se bez léků neobejde. držím palce, ať se to nikdy neopakuje. :kytka:

 
LaraA
Kecalka 321 příspěvků 07.09.12 20:37

Gratuluju k mimcu :)
myslim, ze kdyby se vsude netvrdilo, ze se kazda mamina hned po porodu na prvni podivani do mimina bezmezne zamiluje, nic by sis treba ani nevycitala a nemela bys depku. U nekoho to tak urcite funguje, ale myslim, ze vetsina si musi vztah k decku trochu vybudovat - stejne jako ke kteremukoliv jinemu cloveku.
Ja mela stesti, ze jsem si nechala hned po porodu polozit maleho na bricho a hormony vsechno nastartovaly, ale trvalo mi stejne nejakou dobu nez jsem zacala postupne citit tu „velkou lasku“…
Ja si pripadala trochu divne, ze jsem nic moc k prckovi necitila v tehotenstvi - a vlastne je to tak i ted, druheho „teroristu“ cekam za necele 4 tydny - ale nastesti to moc neresim :)

Hodne stesti!

 
veve.m
Neúnavná pisatelka 19490 příspěvků 07.09.12 20:57

Já jsem po porodu skoro 8 týdnů a nervy mám v kýblu teda ještě teď a bojím se, že to neskončí. Nevím, čím jsem si zasloužila tak uřvaný dítě… :zed: :zed: :zed:

 
monuline
Kelišová 6044 příspěvků 07.09.12 21:41

@veve.m :hug: :hug: :hug: drž se…

 
darla
Kelišová 5035 příspěvků 07.09.12 21:47

Ahoj, to nebyla asi poporodni deprese…
ja jsem porodila a maleho hned milovala, byl tak krasny :hug: treti den po porodu se vsechno zmenilo a me bylo desne zle :! nemohla jsem jist, spat a nejradeji bych utekla z nemocnice.po propusteni to bylo jak na houpacce, chvilku dobre za par dnu to bylo zase hrozne…
maleho jsem porad milovala, akorad nemela silu se starat :( uz to neslo vydrzet a ja se dostala za pani doktorkou na psychiatrii. prvni se musela zastavit laktace a nasadit AD+ neurol, tak to znamena, ze jsem cely den spala a manzel musel zustat doma nez AD zaberou.
byla to dloha doba, nez jsem mohla zase fungovat a doma jsem mela jeste jednoho syna…doufam, ze tyhle stavy uz nikdy nezaziju :,( je to moje nocni mura :! :! kdo to nezazije, tak to nemuze pochopit

Tobe preji, at je uz jenom dobre :hug:

Příspěvek upraven 07.09.12 v 21:49

 
mystery  08.09.12 02:58

Ahoj, u ME to bylo to Same v bledemodrem… CAS od časů nechápu ty naivní deníčky o náhle llasce k dítěti… vím, ze teď svého syna miluji a dala bych za nej Život, ale první pul rok byl pro me ocistec… uzivejte si spokecnych chvil,,, k.

 
zitorka
Ukecaná baba ;) 2198 příspěvků 09.09.12 18:15

19,5 hodiny jsem rodila nejstarší dceru, a ano po narození se i manžel divil, že jsem nenatahovala ruce a nechtěla jsem svou provorozenou do náruče…prodělala jsem poporodní depresi, protože jsem po necelých 14 ti dnech přestala kojit, všechno se s poslední kapkou mlíka vytratilo a mě bylo skvěle a svýho drobka jsem milovala nade vše…když jsem se o tom bavili teď s manželem, tak mi říkal, že s ebál o malou…že jsem byla zlá a vzteklá…neuvědomuju si to :( ale jsem ráda, že je z ní krásná dneska už školačka…doma mám druhou holčičku, u které nic takovýho neprobíhalo…doufám, ež to další těhulkování bude v pořádku a nebude žádná hloupá depka…
gratuluji k holčičce…a drž se, všechno už bude jenom fajn… :hug:

 
misicka38
Zasloužilá kecalka 582 příspěvků 09.09.12 20:53

To byl poporodní splín…naprosto stejně jsem to měla taky..pořád jsem jen bulela a bulela a bulela…naštěstí za dva-tři týdny to přešlo.

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele