Porod

Aniralk  Vydáno: 23.03.13

„Už?“ Tlak. Takový jsem nikdy nezažila. Následně po něm sestra řekla: „Tlačte.“ a naráz nic. Tlak přestal. Začal pláč. Sestra nám řekla, že to je chlapeček a že je zdravý. Já se při pohledu na něj zmohla na pouhé: „Je zdravý? On je tak maličký.“

Můj miláček.
11 komentářů

Šťastní rodiče.
2 komentáře


11 komentářů


1 komentář

V neděli jsem padla do postele, jako mrtvola. Těšila jsem se na spánek. Den byl náročný. Teta přesunula narozeninovou oslavu do restaurace. A já se tak těšila, že se na chatě skutálím na zem a budu se opalovat. Vedro jako na Sahaře, já nateklé nohy, ruce, hlavu. Kotníky jsem neviděla asi už dva měsíce.

Budila jsem se co chvíli. Na zádech jsem nedokázala spát. Na boku to bylo lepší, ale vydržela jsem na něm všehovšudy hodinu. Jen co jsem se doplížila do hlubokého spánku, začaly mě trnout nohy, bolely mě kyčle, záda. Začalo hlasité funění, přetáčení na druhý bok a potom velké „UF.“.

Ráno, v 5 hodin, zazvonil manželovi budík. Ještě necelou hodinu jsem se převalovala a potom se rozhodla vstát. Nemohla jsem usnout, vše mě pořád bolelo. Rozloučila jsem se s manželem a šla se pomaličku chystat na kontrolu ke gynekologovi. Ani ne za 5 minut se manžel vrátil. Udýchaný. Vzpomněl si, že má kolo v práci a autobus jede až za hodinu. :) Oblékla jsem se, nachystala si věci a pomaličku jsme šli k auto. Manžela jsem odvezla do práce, dala si tam čaj, povykládala si s kamarádkou a pomaličku se vydala na kontrolu. Už v práci jsem měla menší bolesti, ale daly se vydržet. Vydýchávání nebylo potřeba. Rozloučila jsem se a jela.

V čekárně plno, vydýchaný vzduch, horko. Necelou hodinu jsem čekala, než přijdu na řadu a pak to konečně přišlo. „Paní… Můžete jít.“ Tak jsem se zase dočkala. Vplula jsem do ordinace, pozdravila sestřičku, nechala si změřit tlak, smutně oznámila další přírůstek na váze a potom se odbelhala k doktorovi. „Vyskočila“ jsem si na kozu, pan doktor oznámil, že mi pomůže, provedl Hamiltona a prohlásil, že už se možná neuvidíme. Mou poznámku o právě probíhajících poslíčcích jakoby přeslechl. Rozloučila jsem se a odbelhala se do nižšího patra k jinému doktorovi. Tam už jsem si ani nesedala a pomaličku začala vydýchávat. Lidi v čekárně se dívali opravdu divně, ale zrovna v tu chvíli mi to bylo učiněně jedno. Po cestě k autu jsem přemýšlela, jestli jet do obchodu nebo raději domů. Nakonec jsem se rozhodla pro druhou variantu. Při poslíčcích se mi špatně řídilo a nechtěla jsem bourat.

Dojela jsem k rodičům, mamce vrátila auto a rovnou tam i zůstala. Pozvala mě na oběd. Začaly jsme počítat. Po 15 minutách, po 10 minutách. Po asi hodině a půl a jedné vaně jsem zavolala porodní asistentce. Po noční, probudila jsem ji.

„Po Hamiltonu bývají poslíčky. Máte poslíčky. Kdyby náhodou, zavolejte. Já se vám ozvu tak za 3 hodiny.“

Po 7 minutách, po 10 minutách, po 12 minutách. Slova PA mi zůstala v hlavě. Řekla, že to jsou poslíčci, tak to taky poslíčci jsou. Zabejčená jsem věřila PA. Zároveň jsem byla zklamaná, že jsou to znovu poslové. Už jsem se nemohla dočkat porodu. Místo vany jsem si hodila dvě horké sprchy. Vydýchávala jsem a čekala. Po dalších asi třech hodinách jsem volala PA znovu. Pořád tvrdila svou - poslíčci. Skoro se slzami v očích jsem to přestala řešit a jen vydýchávala. Kolem 4 hodiny dojel manžel. S jeho příchodem mi zesílily bolesti. Doposud „stačilo“: opřít se lokty o židli, hlavu dát mezi ruce, rozkročit se, začít se pohybovat v bocích a u toho si pěkně funět. Potom jsem se narovnala a vesele pokračovala v tom, co jsem doposud dělala. S příchodem manžela jsem cítila, jak bolest sílí. Během poslíčku jsem cítila, jak mě zrazují kolena, po poslíčku jsem musela zůstat ještě minutu skloněná, protože se mi motala hlava, bylo mi špatně.

Máma mě ukecala, že by bylo fajn si dobalit tašku. S manželem jsme sedli do auta a nechali se odvést domů. Mezi kontrakcí jsem radila manželovi, co ještě sbalit. Naštěstí to byly maličkosti. Peněženka, mobil, nabíječka, tužka, křížovky… :-D Po hodině jsem začala mít pocit na tlačení. Zvládla jsem jít na WC asi třikrát, potom jsem se začala bát porodu do záchodu. Ale o poslíčcích jsem si mlela furt svou. Budoucí babička volala kamarádce, porodní asistentce. Dala rady jako: „Pokud se točí hlava, doplň energii a pij. Pokud je pocit na tlačení, jeď do porodnice. Pokud poslíčci trvají xy hodin, jeď do porodnice.“ Dojel pro nás můj táta, odvezl nás k nim. Tam si manžel dal ještě jedno minikafe a mamka nás vyhodila. Cesta autem byla náročná, ale na konec jsem si našla polohu, která mi trošku pomáhala. Po cestě jsme počítali a poslíčci šly ze 7 minut na 8 a 9 minut. Už jsem viděla, jak mě posílají domů a myslí si něco o „neschopné rodičce“.

Dojeli jsme před porodnici. Při vystupování jsem čekala další kontrakci, vydýchala jsem si ji a šlo se ke dveřím. Zazvonila jsem. Zazvonila jsem podruhé, potřetí… po desáté. Uběhlo snad 15 minut. Nakonec jsem rezignovala a volala PA. Poprosila jsem ji, ať zavolá do porodnice a řekne, že čekám venku. :-D Při cestě po schodech jsem vydýchala další dvě, tři kontrakce a mezi tím upozorňovala sestru, že jsou to nejspíš poslíčci a že se děsím toho, že mě pošlou domů.

Obléct se do košile, napasovat na mě pásy a pustit monitor. Příjem 25.6.2012 ve 21:00 hodin. Čárám na monitoru jsem vůbec nerozuměla. Během poslíčků jsem stála a měla co dělat, abych se nesesunula k zemi. Chyběla mi tam židle, parapet nebo něco podobného. Po chvíli přišel manžel, převlečený. Já se marně snažila najít nějaký pohyb na křivkách. Vše se mi zdálo stejné a v duchu jsem se děsila toho, že dojde sestra, usměje se, řekne, že to nic není a pošle mě domů. Zhruba po půl hodině na monitoru jsem začala mít, znovu, pocit na tlačení. Chtěly mě na monitoru nechat ještě 5 minut, ale nejspíš jsem vypadala opravdu zoufale, protože mě sestřička odepnula, ukázala pokoj a toaletu. Co se dělo si nechává i sama královna jen pro sebe. Dobelhala jsem se na příjem. Lehla si na křeslo a čekala na doktorku. Vyšetření pro mě bylo hrozné. Při kontrakci ležet a ještě k tomu odpovídat na otázky, které stejně byly zbytečné nebo byly v papírech mě opravdu naštvalo. Došla doktorka. Zděsila jsem se. Mladá, dredy, piercing. V duchu jsem křičela. „Tahle mě má rodit??? Proboha!!!“ Doktorka přistoupila blíž, sestra jí něco málo pověděla a všichni se furt tvářily, jakože nic. Doktorka do mě šáhla. Začala šmátrat rukou, zadívaná kamsi v dál. Z ničeho nic pronesla: „Prosím tě, pojď sem a zkus si šáhnout.“ Lekla jsem se, že se něco děje. Hned jsem začala panikařit a vyptávat se. Sestra mě prohmátla a šla se zpět opřít, doktorka mě znovu prohmátla a jen tak ledabyle pronesla: „Rodíte.“

„Prosím???“ Hmmmmmmmmmmmmm, uf, uf, uf, hmmmmmmmmm, ach, ach, hmmmmm.

„Rodíte. Cítím hlavičku.“

„Prosím??? Jak jako hlavičku? Je něco špatně??? Je v pořádku? Co se děje?“

„No rodíte. Slezte, půjdeme na porodní sál.“

„Já jako fakt rodím? A nejsou to opravdu poslíčci?“ Pomaličku jsem lezla dolů a nevěděla, co si mám myslet. Najednou se mi špatně stálo. Rozčapená jako čáp, přišla další kontrakce. Sestra mě pobízela, ať jdu, načež jsem ji slušně oznámila, že mám kontrakci. Sesunula jsem se na topení a vydýchávala. Potom jsem si vzala kalhotky a „šla“. Boty mi vzala sestřička. Při cestě na pokoj mi sestra řekla, že to budu mít za chvíli za sebou. Jasně jsem jí dala najevo, že ne! První klystýr a potom porod. Sestra pronesla něco v tom stylu, že to nestihneme, ale já si toho nevšímala a připravovala se v duchu na klystýr.

Na pokoji jsem musela znovu na toaletu. Otevřela jsem dveře, vešla, zavřela, šla k toaletě, obrátila jsem se, šla ke dveřím a „Už ne. Rodím. Nemůžu porodit do záchodu.“. Sestra mě pomohla na postel. Zrovna jsem měla kontrakci, takže jsem se tam zkroutila a tím si hnula nějakými hýžďovými svaly. Sestra mě tlačila na bok. Ta představa mě děsila, takže jsem zvolila normální polohu. Ležela jsem na zádech, rukama si držela nohy pod koleny a tlačila. Během toho přišel manžel s taškou. Posadil se vedle mě a sledoval. Budoucí děda seděl před příjmem a přemýšlel, jestli odjet, nebo raději počkat. Sestra mu stihla říct, ať počká, že mu dá za chvíli informace, jestli se něco děje.

V následující okamžik jsem chtěla, abych umřela. Jak tlačila hlavička miminka na střeva a konečník, doslova to ze mě letělo. Cítila jsem, jak rudnu. Pod nosem mi projel smrad. Sestra to viděla, tak mě hned uklidňovala, že to je pokaždé, ať jsem v klidu. Hned jsem na ni začala v kontrakcích skučet, ať okamžitě otevře okno a že je mi to moc líto. V ten moment jsem se opravdu chtěla propadnout někam do jádra planety Země.

Sestra pode mnou uklidila a než jsem se stačila nadát, v místnosti se objevila doktorka a další tři sestry. Jako na Václaváku.

„Musím tlačit.“

„Praskla vám plodová voda?“

„Co? Jaká voda?“ Přemýšlela jsem, co tím myslí a jestli ano nebo ne. „Ne.“ Zároveň s tím přišla další kontrakce, stačila jsem ještě dodat, že musím znovu tlačit.

Doktorka mi nejspíš vodu praskla mezi kontrakcemi, protože potom se ozvala sestra: „Tlačte. Jde vám to pěkně. Ještě tlačte. Vidím hlavičku.“

„Už?“ Tlak. Takový jsem nikdy nezažila. Následně po něm sestra řekla: „Tlačte.“ a naráz nic. Tlak přestal. Začal pláč. Sestra nám řekla, že to je chlapeček a že je zdravý. Já se při pohledu na něj zmohla na pouhé: „Je zdravý? On je tak maličký.“

25.6.2012 ve 21:45 hodin se nám narodil syn Lukáš. Míry 49 cm a 3100 g.

Položily mi ho na bříško. Manžel mě vzal za ruku a společně jsme koukali na to malé miminko. Po pár chvílích mi ho vzaly, ošetřily. Sestra se manžela zeptala, jestli nechce fotit. Manžel se probral z úžasu a vyletěl ven z pokoje pro foťák. Při cestě stihl říct novopečenému dědečkovi, že jsem porodila.

Během pár minut ke mě přiběhla ta nejmladší sestřička a oznámila, že musí vytáhnout ještě placentu. Vůbec nechápu, jaktože byl „porod“ placenty tak rychlý. Na povel: „Tlačte.“ jsem zatlačila, sestra tomu nejspíš pomohla a šup.

Došla doktorka, koukla, umrtvila a začala šít. Na otázku: „Jak to vypadá?“ pronesla: „Ale jo, dobré. Nebojte, šiju poprvé.“ Rozesmála jsem se a přemýšlela, jak vážně to myslí. Po šití mě přikryly, odněkud jsem slyšela i chválu. Daly mi syna k prsu, potom odešly. Došel za námi dědeček. Koukali, chválili. Po asi hodině a čtvrt došla sestra, vzala malého. Spinkal. Můj táta a manžel se pomaličku rozloučili a odjeli.

Lehla jsem si a přemýšlela co dělat. Koukala jsem kolem sebe. Po asi 6 minutých jsem pomaličku vstala, dobelhala se ke dveřím, otevřela, na sestru lehce zamávala, že jdu do sprchy. Během vteřinky byla u mě a snažila se mě dostat do postele. „Ne. Jsem ok, potřebuji sprchu.“

Zavolala si na pomoc další sestřičku, pouklízely pokoj a kontrolovaly mě ve sprše. Teprve tam jsem zjistila, že jsem byla asi moc hrrr. Začalo mi být zle, točila se mi hlava. Vydýchala jsem to a za pomoci starší sestry se oblékla. „Sedla“ jsem si za protestu do vozíku. Nakonec jsem zjistila, že bude pohodlnější se nechat odvézt. Za mého vtipkování, že mě tam tak brzo neuvidí a nakonec, že mě tam do dvou let mají znovu, mě sestra odvezla na šestinedělí.

Na pokoj jsem se dostala k půlnoci. Dětská sestra mě zahltila snad padesáti papíry. Po zhruba dvou hodinách jsem se šla zeptat, co syn. „Spí.“ řekly, po dvou dalších hodinách znovu. Spal. :) Nakonec mi Lukáška dovezly kolem 5 ráno. Spinkal.

Pokoj jsem měla dva dny pro sebe. Potom přišla maminka, která měla úplně jinou krevní skupinu než já. Šití bylo to nejhorší z porodu, následně bylo nejhorší sdílet pokoj. Po 4 dnech mě propustili, ale částečně jsem si to musela vyprosit.

Přeji maminkám, aby měly pohodový porod a aby jim dělala jejich zlatíčka samou radost.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.7 bodů
 Váš příspěvek
 
Verča-K
Zasloužilá kecalka 951 příspěvků 23.03.13 05:01

Tak nevím, ale mám pocit, ze jsem si přečetla denicek o mém porodu :-) po hamiltonovi jsem jela do porodnice s pocitem, ze me s poslicky pošlou domu, ale přijela jsem už otevřena na 5 prstu :-) akorát jsem to neměla tak rychle, ve tri hodiny klystyr, v pul páté praskla voda a v devět se Šimon narodil.Siti me nebolelo, na pokoji jsem byla taky sama a po čtyřech dnech domu :-)
Tenhle denicek me udělal radost, připomenul me ten nejhezčí den :kytka:

 
Uživatel je onlineHanka-L
Ukecaná baba ;) 1397 příspěvků 23.03.13 07:27

Krásný deníček :) Moc gratuluju k tak pohodovému porodu a krásnému zdravému miminku :kytka:

 
gabje
Zasloužilá kecalka 788 příspěvků 23.03.13 08:37

Tak to byl Rychly porod :-) doktorka s dredy? hned jsem mrkla na tvůj profil a už je mi to jasne. rodila jsi v Uh Hradišti ;-)

 
Michaljeta
Povídálka 12 příspěvků 23.03.13 08:53

Krásná reportáž :potlesk:,přeji hodně zdravíčka :kytka:

 
Aniralk
Závislačka 4605 příspěvků 23.03.13 08:57

@Verča-K jsem ráda, že jsem Vám mohla připomenout Váš den D se Šimonem. :palec:
@Hanka-L děkuji. :) Doufám, že takový bude i další porod. :lol:
@gabje ano, v UH. :) Doktorka byla fajn. Vtipálek, příjemná ženská, ale na první pohled jsem se prostě lekla. :oops:
@Michaljeta děkuji. :)

 
HHanka  23.03.13 11:26

Ten pocit znám, taky jsem měla pod sebou měla nadělano :lol:,klystyr mi sice udělali, ale v době kdy už se maly tlačil na svět, takže místo toalety jsme letěli na porodní sál, kde se maly o pět minut později narodil.Njn nikdo nečekal že to půjde tak rychle…

 
HHanka  23.03.13 11:28

A gratuluji ke krasnému chlapečkovi :kytka: :kytka:

 
Aniralk
Závislačka 4605 příspěvků 23.03.13 11:30

@HHanka hlavně zdravému. :palec: Děkuji.
Jsem ráda, že byl porod tak rychlý, potom jsem si na žádnou takovou trapnou chvíli nevzpomněla, ale teď… stydím se až za ušima. Ale nedá se. :nevim: :palec:

 
Katty Caprio
Kelišová 5507 příspěvků 23.03.13 13:10

Denicek je naprosto uzasny :srdce: Gratuluji ke krasnemu chlapeckovi :)

 
Aniralk
Závislačka 4605 příspěvků 23.03.13 13:17

@Katty Caprio :oops: děkuji. Co jsem si to po sobě četla, tak hrůza děs, tak jsem ráda, že se líbí.

 
Skytafka
Závislačka 4164 příspěvků 23.03.13 13:41

Pěkný deníček :palec:

Příspěvek upraven 23.03.13 v 13:42

 
archienka1
Kelišová 5159 příspěvků 23.03.13 15:22
:palec: :potlesk:
 
Alllla
Kecalka 378 příspěvků 184 inzerátů 23.03.13 17:15

Moc gratuluji:-) :kytka:

 
lúlinek
Zasloužilá kecalka 666 příspěvků 23.03.13 17:20

Při oné nehodě jsem se řehtala jak kůň :mrgreen: :mrgreen: Ale jinak chápu jak ti muselo být :oops: :hug:

 
alusa11
Zasloužilá kecalka 839 příspěvků 23.03.13 17:26

Moc pěkný deníček, nedalo mi a musela jsem kuknout odkud jsi…ta doktorka s dredy to musí být u nás (UH),Já měla tu čest 1.8.2012

 
Aniralk
Závislačka 4605 příspěvků 23.03.13 17:29

@Skytafka děkuji.
@archienka1 :oops: :palec:.
@Alllla děkuji.
@lúlinek kdyby to šlo, utekla bych. :lol:
@alusa11 tak to je pár týdnů po nás. :palec:

 
alusa11
Zasloužilá kecalka 839 příspěvků 23.03.13 18:30

@Aniralk no jo a i stejné míry a taky kluk :lol:

 
Denpry
Závislačka 4280 příspěvků 23.03.13 20:10

Gratuluji k Lukáškovi, já měla také pohodový porod :kytka:

 
Aniralk
Závislačka 4605 příspěvků 23.03.13 20:51

@alusa11 hehe. :)
@Denpry děkuji. :)

 
JaninkaJa
Ukecaná baba ;) 1174 příspěvků 25.03.13 10:33

Ani, super :) máš můj obdiv, že jsi to dokázala tak krásně sepsat a závidím Ti Tvého pamatováka :) Já kdybych si to nesepsala hned ten den, tak dneska už nevím :mrgreen:

 
Aniralk
Závislačka 4605 příspěvků 25.03.13 11:46

@JaninkaJa děkuji. :lol: Věřím, že kdyby sis v klidu sedla a zavzpomínala, tak si taky vzpomeneš. ;) Já se na jednu pasáž musela ptát manžela protože to mám v mlze. Resp. bylo to tak rychlé a já vnímala převážně jen kontrakce. :palec:

 
makau  25.03.13 12:46

Uzasny denicek, rodim v cervenci a neni na skodu vyzvedet jak se pak veci deji „in natura“ :)

 
Aniralk
Závislačka 4605 příspěvků 25.03.13 12:55

@makau tak tfuj, tfuj. Hodně štěstíčka. :)

 
Mondík
Závislačka 4497 příspěvků 25.03.13 22:10

Moooc gratuluji! Ja jsem mela taky krasny porod, ale vubec nevim, co to je „tlak“ nebo „pocit na tlaceni“, to jsem totiz nemela. Teda aspon ne v takove mire, aby me to opravdu nutilo tlacit. Takze jsem byla plne otevrena a mala se narodila az skoro 2 hodky po tom… Tak snad podruhe :). Preju hodne zdravicka! :hug: :hug:

 
martas22
Extra třída :D 10028 příspěvků 25.03.13 22:17

Tak dlouho jsem se nezasmala opravdu…hlavně v te časti kolem klystyru ja měla to same :mrgreen: :mrgreen: :mrgreen: :mrgreen:

 
Aniralk
Závislačka 4605 příspěvků 26.03.13 08:06

@Mondík děkuji. :) Já budu doufat, že při druhém to bude taky tak. Rychlé, „jednoduché“. :)
@martas22 jsem ráda, že jsem i pobavila. :lol:

 
Mondík
Závislačka 4497 příspěvků 26.03.13 21:30

@Aniralk a s tim klystyrem, to je fakt zajimave. Tady v Anglii to povazuji za prezitek a vubec ho nedavaji s tim, ze zena se prirozene vyprazdni, kdyz se ji rozjizdi porod. Je mi jasne, ze ne u kazdeho to tak funguje, ale u me teda na sto procent. Praskla mi voda a hned jsem zacala behat na zachod, 20 minut od prasknuti vody prvni kontrakce, to jsem porad behala, za dalsich asi 40 minut jsme jeli do porodnice a tam jsem jeste taky parkrat musela. Pri tlaceni pak ze me krome miminka a vseho ostatniho kolem nevyslo vubec nic, ale taky jsem se toho bala, tak te chapu, jak to musi cloveka stresovat… :hug:

 
Aniralk
Závislačka 4605 příspěvků 26.03.13 21:50

@Mondík v ten první moment, kdy jsem si to uvědomila to bylo hrozné. Styděla jsem se, cítila jsem se jako hmyz, jako prasátko, ale nedá se. Je to prostě přirozené. Ale vím, že při dalším porodu se budu bát znovu. ;)
Mě voda nepraskla, museli to udělat těsně před samotným porodem. Vyprazdňovat jsem se začala doma, ale na rovinu, bála jsem se, že to může už být samotný porod. No a v nemocnici jsem se taky vyprazdňovala, ale potom jsem to už vzdala, protože když mi dr. řekla, že jde vidět hlava, bála jsem se tím tuplem.

 
Mondík
Závislačka 4497 příspěvků 26.03.13 21:59

@Aniralk, jo, to chapu. Tak to ja jsem zadne tlaky nemela a vylozene to doma ze me letelo, jsem to prakticky skoro neudrzela, porad jsem behala na zachod. Jinak hodne zen klystyr dostane a presto se jim stane to, co tobe. Tak snad priste se ti to uz nestane…

 
justyna.b
Povídálka 16 příspěvků 27.03.13 12:58

Krasny :-) uplne se mi vybavil muj porod :-D

 
DenisaW
Kecalka 158 příspěvků 10.09.13 22:39

Gratuluji :kytka:

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček