Porod a mateřství poslepu

Neonka28  Vydáno: 19.01.13

Ráda bych tento dlouhý deníček věnovala především všem, kterým se narodilo jakkoli postižené dítě, nebo se toho z nějakého důvodu obávají, těm, kteří o tom jen uvažují, jak by se v takové situaci nejspíš zachovali, a také těm, kteří naopak žijí s nějakým handicapem a váhají, zda zvládnou mateřství. Našla jsem tu mnoho příběhů maminek postižených dětí, ale žádný příběh z opačného pohledu - z pohledu „postiženého“ dítěte. A tak doufám, že svým příběhem alespoň někoho oslovím a třeba mu zodpovím některé otázky. Je mi jasné, že mě někteří odsoudí, „jak můžu být tak nezodpovědná a pořídit si dítě“. Třeba ale vyvrátím pár dalších předsudků pramenících z nevědomosti, nezkušenosti, strachu, se kterými se i dnes občas setkáváme.

Narodila jsem se rodičům právě jako to postižené dítě. Byla jsem prakticky nevidomá, jen s nějakými zbytky zraku. Podle mě a naštěstí ani podle nich nejde o nijak hrozné postižení, prostě jsem jen špatně viděla, a tak se ke mně vždy přistupovalo. Objeli se mnou několik specialistů a několikrát mě vezli na operace očí, které však nic moc nevylepšily, spojili se se speciálně pedagogickým centrem, které nám doporučilo, případně zapůjčilo, pár speciálních pomůcek a hraček a naučilo mě Braillovo (bodové) písmo a správnou chůzi s bílou holí. To je velmi důležité, když se člověk dostane do takové životní situace, kontaktovat skupinu lidí, kteří mají s postižením zkušenosti.

Jinak mě, myslím, vychovávali jako naprosto normální dítě, řešili běžné starosti, jaké už tak s dětmi bývají, nijak mě nelitovali a přehnaně neopečovávali, dělala jsem všechno, za což jsem jim moc vděčná, nebýt toho, určitě bych nežila spokojený samostatný život jako všichni ostatní.

Chodila jsem do běžné školy, kamarádila a nekamarádila se spolužačkami, měla svoje zájmy, lítala po zahradě a kolem potoka a zlobila jako všechny děti :-) Nebyla jsem postižená, prostě jsem jen neviděla. Běžel čas, přišla puberta a s ní odešel i ten zbytek zraku, naštěstí tak pozvolna, že jsem si na to průběžně stíhala zvykat. Bohužel nám velmi brzy odešla i maminka, takže jsem rázem dospěla.

Odešla jsem do Prahy, bydlela s kamarádkou v podnájmu, našla jsem si práci, která mě bavila, chodila na koncerty, do divadel, sportovat… seznámila jsem se s přítelem, který má taktéž vadu zraku, ale ještě trochu vidí. Pronajali jsme si byt, s pomocí našich rodičů si ho zařídili a otěhotněli. Tedy já, samozřejmě :-) Zkrátka naprosto normální životní příběh, provázený různými radostnými i smutnými událostmi, které neminou nikoho.

Když jsem zjistila, že jsem těhotná, dost mě to překvapilo, plánované to ještě nebylo, ale rozhodně jsem neváhala kvůli tomu, že jsem nevidomá. Nebáli jsme se, že bychom to po téhle stránce nezvládli. Těhotenství bylo příjemné, neměla jsem žádné problémy, přibrala jsem celkem jen asi devět kilo, nejdřív jsem ale čtyři ztratila.

Ještě tři týdny před termínem jsme byli s přítelem na dovolené na chalupě, neustále jsem lezla do podkroví po žebříku a absolutně všechno nasvědčovalo tomu, že budu hodně přenášet, bříško podle všech vypadalo tak na šestý, sedmý měsíc a ani já jsem se necítila jinak.

Rozhodli jsme se, že nechceme být v pražské porodnici, nelákal nás ten shon, frmol všude kolem, málo soukromí, chtěli jsme malou porodnici, kde pro sebe budeme mít porodní místnost od začátku až do konce. Takovou jsme našli, nedaleko od mých rodičů. Týden po návratu z dovolené jsem se ráno probudila a zjistila hlenovitý výtok, nejspíš odešla plodová zátka. Byla jsem i podivně nervózní, prostě nějaký šestý smysl říkal, už to brzy bude, i když racionálně se mi tomu nechtělo věřit. Pro jistotu jsem ale zavolala tatínka, aby pro mě přijel, bála jsem se už jet autobusem. Hned ten den jsem si vedena stále tím podivným nutkavým pocitem sbalila tašku do porodnice a upozornila přítele, ať je připravený, že můžu kdykoliv volat, aby vyrazil z Prahy.

A taky že ano, druhý den v půl čtvrté odpoledne mi začala odtékat plodová voda. Brr, opravdu nepříjemný pocit, co krok, to šplouchnutí. Tátova přítelkyně byla právě na cestě z práce, takže mě naložila a odvezla do porodnice. Byla jsem nervózní, ale všemu se mi chtělo strašně smát, bolesti žádné, jen další a další mokro. Přijali mě moc mile, připojili na monitor, kde se zatím nic moc nedělo, sepsali papíry a odvedli mě na porodní místnost. Tu jsem si celou v klidu prošla, abych potom už přesně věděla, co kde je.

Měla jsem pro sebe koupelnu, míč, vanu, prostě maximální soukromí. Přítel přijel asi v půl osmé, to jsem stále neměla žádné bolesti, tak jsme si celkem vesele s ním a s tátovou přítelkyní povídali, sem tam monitor, pohodička. Kolem deváté nám naši popřáli hodně štěstí a odjeli. To už jsem sem tam cítila něco jako menstruační bolesti, ale pořád pohoda. Chvíli jsme si povídali, trochu jsem pospávala, poslouchali jsme hudbu. Kolem jedenácté začalo přituhovat, tak jednou za tři čtyři minuty to už bolelo celkem zřetelně.

O půlnoci jsem šla na balón do sprchy, to byly kontrakce sice méně časté a kratší, za to brutálnější. Zkusila jsem i vanu, chvíli pomáhala, ale nakonec se mi v ní udělalo špatně od žaludku a od té chvíle mi bylo opravdu zle. Někdy od jedné jsem chtěla už jenom ležet na boku a dejte mi všichni svátek. Prohlídka u doktorky, hrůza, bolelo to jako blázen a otevřená jenom na 2 cm. Ta noc mi dost splývá, usínala jsem mezi kontrakcemi, klidně na půl minuty. Ve čtyři další prohlídka, strašně jsem se bála, že to budou stále jen ty dva prsty. „Tak už jen musí zajít branka a půjdeme na to…“ Zprvu jsem ani nevěděla, jestli jí dobře rozumím :-)

Rodila jsem na boku na křesle, s jednou nohou nahoře, kupodivu mi to i vyhovovalo. Bolesti při samotném porodu si téměř nedokážu vybavit, spíš si vzpomínám, jaká mi byla zima, a že jsem nechtěla, aby se mě kdokoliv dotýkal, nechtěla jsem držet za ruku, jen být sama s tou bolestí. A přesně v 5:59 se narodila naše Eliška. Dali mi ji na břicho, byla jsem chvíli tak mimo, že mi to hned ani nedošlo, co se vlastně děje. Ale potom už jsem si ji začala prohlížet, hladit tu spoustu krásných vlásků, ručičky s neuvěřitelně dlouhými prstíky. Nemohli jsme s přítelem nic říct, jen jsme se na sebe usmívali. Malou nám jen umyli, zvážili a změřili, vážila 2830 g a měřila 49 cm. Dvě hodiny jsme zůstali sami, dali mi Elinku pod peřinu, přítel si sedl k nám a jen jsme se hladili a plánovali všechno možné.

Když se mi trochu srovnal tlak, odvedli nás na nadstandard, který jsme měli domluvený a hurá spát. Naštěstí nám Elinka skoro pořád spinkala. Sestřičky byly moc milé, kontrolovaly mě při prvním přebalování a koupání, sem tam něco poradily, vylepšily, ale v podstatě jsem se nesetkala s žádnou negativní reakcí, naopak jsem měla pocit, že nám docela fandí. Střídali jsme se s přítelem v přebalování, strašně jsem si to užívala, vidět je spolu, dojímalo mě to jako nic jiného v životě. No jo, poporodní hormony :-)

Po propuštění jsme měli být pár dnů u našich, tak nějak pro jistotu, kdyby něco nešlo, kdyby mi v něčem ten zrak přeci jen ze začátku chyběl, ale záhy jsme zjistili, že nic takového není a že hlavně chceme do svého prostředí, kde máme ve všem svůj systém a pořádek, takže přesně vím, kam pro co sáhnout.

Teď už jsou naší princezně čtyři měsíce, krásně se usmívá, otáčí se na bok, hraje si s hračkami, všechno si prohlíží, do všeho bouchá. Naučila jsem se sledovat přesně hlavičku a odhadnout, na co se dívá, abych to mohla komentovat, neomylně poznám, když se na mě usměje.

Zatím nemám se svým handicapem v souvislosti s mateřstvím žádné problémy. Všechno dělám opravdu velmi pečlivě, abych něco „nepřehlédla“, některým činnostem se věnuji delší dobu. Jinak jsme ale naprosto normální rodina, jako kterákoliv jiná. Nejezdím s kočárem, nosila jsem malou v šátku, v babyvaku a teď už tu máme připravené ergo nosítko. Pomalu se chystám polepit si s vidící kamarádkou leporela stručnými popisky v Braillově písmu, abych si je mohla s malou prohlížet.

Určitě přijdou chvíle, kdy to bude těžké, třeba až budu s malou chodit na hřiště. Tam jistě budeme potřebovat nějakou tu společnost, někoho, kdo mi bude pomáhat na Elinku dohlížet. I k těmto účelům ale slouží dobrovolnické centrum v občanském sdružení Okamžik. Školí dobrovolníky, kteří se potom schází s nevidomými a pomáhají jim s různými činnostmi, společně sportují, doprovází starší osoby na úřady a podobně. Přes tohle centrum hledáme maminku s dítětem, se kterou bychom mohli později dělat některé aktivity, které samy nezvládneme.

Budou věci, u kterých vím, že mě bude hodně trápit to, co Elince já neposkytnu, že některé aktivity bude moci dělat jedině s tatínkem, někým vidícím z rodiny nebo někde na kroužcích. Na druhou stranu si říkám, že každá rodina má nějaké omezení. U nás vyplývá ze zrakového postižení, jinde z finanční situace, další rodina je rozvedená, někteří rodiče jsou pořád v práci, jiní sice doma, ale lhostejní atd. atd. A všechno si s sebou nese nějaké důsledky pro dítě. K něčemu se příliš nedostane, jinde naopak vyniká. A já věřím, že zrovna to naše omezení není z nejhorších, že máme i my co nabídnout, věci, které zase nenabídnou třeba jiné rodiny.

Přítel je velmi dobrý ve sportu, výborně hraje na hudební nástroje, hodně zpíváme, já mám zase blízko ke zvířatům, k přírodě, jezdila jsem na koni, učila jsem se poznávat jednotlivé hlasy ptáků. Ráda se věnuju různým výtvarným činnostem, keramika, výrobky z korálků, kreslení atd. Oba hrozně rádi čteme. Budeme se snažit naší princezně dávat všechno, co půjde a co nepůjde, to holt alespoň o víkendech u rodičů a na kroužcích. Když už něco nezvládneme my, budeme se snažit hledat k tomu alespoň cesty.

Znám několik lidí, které vychovali zdravotně postižení rodiče, i nevidomí, a jsou to úžasní lidé a na své dětství vzpomínají moc rádi. I díky tomu vím, že to jde, i když to stojí trochu víc úsilí, plánování a soustředění než u zdravých rodičů.

Přemýšlím, co napsat závěrem. Zdravotní postižení jsou samozřejmě různá, některá lehčí, jiná vážnější, nedají se mezi sebou dost dobře srovnávat. Ale pokud má postižené dítě lásku, prostor se rozvíjet, přiměřenou péči, ani malou, ani přehnanou, jistě si svoje místo v životě najde. A mnohdy si ho bude užívat víc než ostatní. Dítě se totiž necítí postižené, pokud mu to okolí nedává příliš najevo. Prostě jen nevidí, nechodí nebo neslyší apod.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 5.0 bodů
Stránka:  1 2 Další »
 Váš příspěvek
 
Pajafa
Kecalka 152 příspěvků 19.01.13 00:16

Krásný deníček, velmi dojemný. Já obdivuji Vaši odvahu mít miminko a překonat všechny ty překážky navíc, které musíte podstoupit. Já myslím, že lidé kteří vidí, Vás nemohou hodnotit, protože si Vaší situaci nemumějí představit. Z toho co píšete jste a budete skvělí rodiče a myslím, že bude skvělé pokud se s někým z Vašeho okolí seznámíte a můžete podnikat věci společně. Já ještě nemám dítě a tak nemohu za sebe bohužel nic moc nabídnout. Ale třeba se tu na miminu někdy potkáme a já ráda uslyším jak se Vám daří.

Příspěvek upraven 19.01.13 v 00:18

 
fayinka  19.01.13 00:31

Gratuluju k miminku. Moc krásný deníček. Připomněl mi nevidomé kamarády s tyflocenra, stejně milí, laskaví jako vy. Věřím, že děťátku máte, co nabídnout - láska z deníčku jen čiší.

A moc se mi líbilo Vaše zakončení deníčku. Stejně jako se můj kamarád před lety vyjádřil, když ho v autobuse pouštěla nějaká paní sednout:" Ale já přeci nejsem postiženej, já jen nevidim."

 
fayinka  19.01.13 00:36

Jinak jsem taky z Prahy 13, o děťátko se teprve snažíme, ale kdybys chtěla další oči na hřiště nebo na sáňkování, ráda se přidám.

 
slavuska1
Vesmírná mluvilka 31286 příspěvků 19.01.13 01:09

Krásný deníček :palec: jinak my jsme taky z Prahy, děti mám 2, tak na to hřiště s vámi můžteme klidně vyrazit :)

 
lebudik
Ukecaná baba ;) 1850 příspěvků 19.01.13 01:10

Moc Vám fandím a přeju hodně radosti, štěstí a zdraví do života celé rodině. Mít dítě je dar a moc se mi líbí, jak svoji dceru povedete k životu. Bude z ní rozumná holčička, která Vám bude v životě dělat radost. Všechny děti občas zlobí, ale když se přitulí a řeknou „maminko, mám tě ráda“, všechno jim je rázem odpuštěno. Držím Vám palečky, jste super :kytka:

 
Jullii
Závislačka 2603 příspěvků 19.01.13 07:56

Už se mi dlouho nestalo abych po přečtení deníčku brečela, přestože nebylo proč, neboť deníček není smutný. Napsala jste moc dojemný deníček, z kterého číší vaše láska k dítěti, příteli, ale i k rodině, k životu. Máte můj obdiv. Přeji vám hodně štěstí v životě a ať potkáváte jen ty správné lidi.

 
Kamča.dalmatinka
Hvězda diskuse 46984 příspěvků 19.01.13 08:18

Když zavřu oči a nic nevidim je to hrozný pocit. Nedokážu si představit jak to je těžké a nevim kdo by tě měl soudit. vždyt máš stejné právo na plnohodnotnej život jako všichni ostatní a k němu děti patří.
Přeji hodně sil a smekán :kytka: :kytka: :kytka:

 
Petra2829
Kelišová 7390 příspěvků 19.01.13 08:29

Tak já mám švagra který je nevidomí. mají se sestrou 3 syny. Někdy to bylo náročné více, někdy méně. Lepší je že sestra vidí. Z kluků alespoň vyrotli lidé, který se na ty s nějakým postižením nekoukají skrze prsty. Fandím vám a mysím, že vaše dcera vám pak bude velikou oporou. :mavam: Hodně štěstí :hug:

 
jesenka33
Závislačka 3842 příspěvků 19.01.13 08:30

Moc krásnej deníček…Mám kamarádkau ta je hluchoněmá, také si vůbec nepřipouští že je postižená, její manžel má jen zbytky sluchu..mají krásného a zdravého chlapečka.

 
bjetuschka
Závislačka 3882 příspěvků 2 inzeráty 19.01.13 08:42

To je uzasny, moc vam fandim!

 
zrzule23
Závislačka 4933 příspěvků 19.01.13 08:50

Krásný deníček…máte můj nesmirný obdiv. není nad to mít takový milující rodiče jako jste vy. Eliška má velký štěstí :srdce: :srdce:

 
petulka23
Ukecaná baba ;) 1214 příspěvků 19.01.13 09:05

Gratuluji k Elišce. Před pár lety jsem viděla dokument s nevidomími rodiči kteří měli malé miminko a s takovou láskou s trpělivostí jakou věnovali všemu co péče o miminko a batole obnáší nevidím kolikrát ani u zdravích rodičů, takže nechápu u některých lidí ještě dnes zažitý postoj že člověk s handicapem automaticky nemá právo na vše co k běžnému životu patří
Ať Vám holčička dělá jen radost ;)

 
KattyKMcom  19.01.13 09:26

@petulka23

Neonko klobouk dolů před Vámi. Jste úžasná a máte můj obdiv

 
lenkabu
Extra třída :D 13702 příspěvků 19.01.13 09:54

Hluboce smekám :kytka: Já jsem potkala na praxi v porodnici nevidomou maminku, starala jsem se o ni při porodu a taky si nemyslím, že by měla později problémy. Co se týká dohledu na hřišti apod., tak pomoct ti může i Tyfloservis, jestli u vás ve městě nějaký je.

 
Hamalka82
Kecalka 323 příspěvků 19.01.13 10:10

Máte můj obdiv a opravdu nevím, kdo a proč by vás měl soudit… :nevim:.Mám nevidomého synovce, takže tak trochu tuším…Moc držím palce, aby i nadále vše šlo jako po másle… :potlesk:

 
katula9
Ukecaná baba ;) 1917 příspěvků 19.01.13 10:26

Moc krásný deníček a hlavně i mě moc pomohlo doědet se že to skutečně jde já sama mám praktickou slepotu a dodneška jsem si nedokáala představit jak o budoucnu bude ale těd už mám hlavně díky tvém denníčku aspoň trošku jasněji

 
darla
Kelišová 5035 příspěvků 19.01.13 10:31

Krasny denicek :hug:

 
novakov
Povídálka 43 příspěvků 19.01.13 11:20

Máte můj obdiv. Přeji vám, ať se v životě daří a provází vás pouze radosti a štěstí. Pozdravujte přítele a dcerku Elinku :)

 
svycarka
Kelišová 6339 příspěvků 19.01.13 11:45

Jsi super mama :potlesk: Preju jen same krasne dny s malickou :kytka:

 
laducha
Neúnavná pisatelka 18381 příspěvků 19.01.13 11:49

Opravdu moc hezký deníček. Napsala jste to krásně, úplně mě to dojalo. Škoda, že nebydlíte blíž, vyrazila bych s Vámi na to hřiště ráda :hug:

 
julie74
Extra třída :D 14457 příspěvků 19.01.13 12:14

Přeji Elišce hodně štěstí, má moc sympatické rodiče, to už štěstí má. A moc hezky píšeš. Ať se vám daří

 
cher  19.01.13 12:35

Nádhera, fandím vám a přeji hodně zdraví, štěstí a lásky a hlavně štěstí na prima lidi kolem sebe. :srdce: :srdce: :srdce:

 
sovička
Zasloužilá kecalka 672 příspěvků 19.01.13 12:43

Švagr pracuje s nevidomými v rámci vysoké školy. Učí je matiku, informatiku, hraje s nimi fotbal, jezdí na kolech. Moc jsem si to neuměla představit, dokud jsme s jedním jeho nevidomým kamarádem neposeděli na pivě. Úplně normální kluk, vidí jen světlo a a tmu, v dětství snad viděl trochu i obrysy. Jeho manželka je na tom stejně. Ani jeden to nemá dědičné, takže nebyl důvod nepořídit si i dítě. Babička jim zpočátku pomáhala s procházkami s kočárem, jinak zvládají bez problémů sami. Teda teď už je dítě větší a já je dlouho neviděla, tak kdoví, jak se vyrovnali s chodícím dítkem :D.

 
Kassiel
Kecalka 410 příspěvků 19.01.13 14:06

Ještě žádný deníček jsem nekomentovala, ale u vás prostě musím. Věřím, že tady budete mít spousty a spousty obdivujících reakcí a vlastně i ta má bude asi všem ostatním podobná. Jeden čas jsem s nevidomými pracovala v dobrovolnickém centru v Ústí nad Labem a tak vím, že mnozí svůj (řekněme) ztížený stav vůbec tak nevnímají. Já vás upřímně obdivuju a smekám před vámi jakožto maminka tří týdenního miminka. Opravdu a zcela uřímně vás obdivuju, i když kdo ví, možná si myslíte že na tom nic obdivuhodného není, ale opak je pravdou. Musíte být velice silná a já pevně věřím, že vaší Elince budou mnozí kamarádi maminku závidět. :potlesk:

 
xpisk03  19.01.13 15:30

Úžasný deníček :)
jednou jsem v metru potkala maminku s holčičkou. nejdřív mi přišlo vše úplně OK, pak jsem si všimla, že maminka knížku ohmatává předtím, než dcerce řekne, že je tam sluníčko, mráček, žabka atd. bylo mi to strašně hloupé, ale nemohla jsem se na ně vynadívat - byly obě tak sehrané :)!!! moc vám fandím :) jo a mám 3 a půl měsíčního klučinu a jsme z Chýně. nevím, odkud jste vy, ale setkání bych uvítala :)

 
Abi2
Kecalka 211 příspěvků 19.01.13 16:58

Strašně moc gratulujeme k narození Elišky, také jsem to nedávno přožila a také jse nám narodila Eliška. Moc Vám fandíme :palec: a držíme pěstičky aby jste vše takhle hezky zvládaly jako doteď. :srdce: :kytka:

 
Katie Ariel
Nováček 5 příspěvků 19.01.13 17:33

Krááásný deniček, moc Vás obdivuji. Přeji jen a jen samé štěstíčko. Mám jen jednu otázku, na kterou mi nejde se nezeptat. :oops: Eliška má zrak v pořádku? Děkuji za odpověď. :mavam:

 
DianaAndílek
Ukecaná baba ;) 1084 příspěvků 19.01.13 19:20

Máte můj velký obdiv k tomu, jak vše zvládáte a ještě se u toho dokážete usmívat…fandím vám

 
ynax
Extra třída :D 12215 příspěvků 19.01.13 20:07

Musím konstatovat, že po delší době je tu zase pořádný deníček s velmi zajímavým tématem. Máš můj obdiv, jednou jsem měla po vosím bodnutí nateklé jedno oko tak, že jsem viděla jen na jedno a v některých situacích mi to hrozně vadilo, takže si neumím představit, jaké to je, když nevidíš vůbec. Btw. nechtěla bys napsat další deníček o tom, jak to nevidomí zvládají okolo miminka? Neumím si představit jak řešíš takové ty banální situace kdy nevíš jak moc se miminko pokadilo, až bude lézt jak ho najdeš pokud nebude plakat nebo bouchat hračkou o zem, kdyby spadlo a nevíš, co se mu stalo…my vidící koukneme a vidíme, co se děje, ale ty to máš mnohem těžší

 
82janka  19.01.13 20:17

Nádherný deníček a máš můj obdiv, jak skvěle vše zvládáte. Jste úžasní a Eliška má príma rodiče. Jen nevím, proč by vás měl někdo odsoudit, ale na druhou stranu lidi jsou různí, ale já vám moc fandím :hug:

 
cupino  19.01.13 20:44

Eliška bude štastné dítě, dáte ji totiž to, co mnohdy rodiče zapomínají a to jsou emoce, dotyky, mazlení. Děti jsou o toto ochuzeni v dospělosti trpí různými psychickými problémy. Posílám pusu a sílu

 
Hana G.  19.01.13 20:52

Krásný a dojemný deníček. Držím palce a fandím Vám! :-)

 
sylwikk
Kelišová 6726 příspěvků 19.01.13 21:46

Jsi fakt úžasná ženská! Obdivuju tvojí sílu a pozitivní přístup! Já se zrakem potíže nemám, ale musim uznat, že mimčo mi dává zabrat i tak :mrgreen: Takže jsi fakt skvělá! Ať vám dělá Eliška jenom radost, zasloužíte si to :hug:

 
Kačka1212
Kecalka 400 příspěvků 19.01.13 22:12

Ahoj, moc gratuluji k princezně. Nezasloužíš odsouzení, ale obdiv! Opravdu vám všem držím moc palce, hlavně zdraví celé rodince a ať si malé jen užíváte a ona vás taky :). Je znát, že jste milující rodiče, kteří dají dceři jen to nejlepší co půjde :). Krásný deníček :kytka:!

 
Black_Orchids
Závislačka 3685 příspěvků 19.01.13 22:13

Velmi zajímavý deníček :palec: Přeji hodně štěstí :kytka:
Jo a taky by mě zajímalo, jak prakticky řešíš různé situace všedního dne.

 
Genovesa
Extra třída :D 10729 příspěvků 19.01.13 22:52

Máš můj obdiv, už jen proto, že sama na jedno oko skoro nevidím. To, že bych neviděla vůbec, je pro mě nepředstavitelné.
Jsi silná žena a určitě úžasná máma.

Příspěvek upraven 19.01.13 v 22:53

 
jenika1
Závislačka 3037 příspěvků 19.01.13 23:10

Moc pěkné, obvzláště mě dojímá ta radost ze života, která některým zdravím chybí.

 
Kornel
Závislačka 3777 příspěvků 19.01.13 23:41

Jste silná, mnohem silnější než kterákoli z nás!!!Držím Vám palce a myslím si že na tento članek nikdy nezapomenu a bude mi dávat sílu do života-Děkujuuuu. Pozdravuji Elinku, posílám jí hubičku a ať jste zdravé :hug:

 
Jeny
Kecalka 364 příspěvků 19.01.13 23:54

Krásný deníček :palec: dojal mě a jsem ráda že lidé s postižením mohou být šťastní a žít naplno :dance: dává to nám maminkám
postižených dětí naději že i ty naše děti najdou své místo v životě :kytka:

 
Beruskex
Kecalka 154 příspěvků 20.01.13 09:25

Gratulace k narození Elišky a držím pěsti, ať se Vám daří vše po čem Vaše rodina touží :mavam: :D

 
renule 13
Ukecaná baba ;) 1014 příspěvků 20.01.13 17:13

Krásný deníček a přidávám se k ostatním máte můj obiv :potlesk:

 
Sue.Ellen
Ukecaná baba ;) 2361 příspěvků 20.01.13 17:37

Sem na emiminu od zari '12 a za sebe musim rict, ze tohle je jeden z nejprinosnejsich denicku zde.

Mas muj obdiv, opravdu smekam. Urcite bych se rada primluvila za pokracovani.

 
daja87  20.01.13 21:44

Tvůj denníček mě hrozně dojal :-) Jste moc stateční :hug: Přeju celé Vaší rodince. Hodně štěstí :kytka:

 
Mišanila  20.01.13 22:06

@ynax Jednou jsem viděla dokumet o nevidících rodičích a co si vybavuju, tak lozícímu batoleti dali na tělo rolničku, aby ho slyšeli. Tak třeba ten dokument někde v archivu čt najdeš, byl český, jen bohužel nevím už vůbec název. Ale bylo to zajímavé.

A zakladatelce taky fandím a přeju hodně radosti s Eliškou!

 
Borůvka12
Ukecaná baba ;) 2350 příspěvků 21.01.13 14:10

Gratuluji k Elišce, také máme doma Elišku, které je 6měsíců. Deníček je naprosto úžasný, z kterého je cítit láska a něha. Přeji Vám do života jen to nejlepší :srdce: :hug:.

 
Espe
Závislačka 2849 příspěvků 21.01.13 14:53

Krasa. nemam slov. :srdce:

 
Sandra752  21.01.13 16:12

Fandim vam.Ve Skutci bydli taky nevidomi rodice a maji uz deti dve, a je to uzasny, jak se staraji… :hug:

 
dvojmatka
Kelišová 5278 příspěvků 21.01.13 16:50

Hlubokosklon!! :srdce: a moc gratuluju!

ráda si přečtu i další deníčky :kytka:

Příspěvek upraven 21.01.13 v 16:52

 
berry4
Nadpozemská drbna 28051 příspěvků 21.01.13 18:28

:hug: přeji jen a jen štěstí :kytka:

 
babetka333
Echt Kelišová 8856 příspěvků 6 inzerátů 22.01.13 13:55

At Vam Eliska dela samou radost a jste ta nejspokojenejsi rodina pod sluncem, protoze neni nic dulezitejsiho, nez mit radost z kazdeho dne, kdy muzete byt spolu :) a klobouk dolu pred vsema, kdo se neboji a jde do toho po hlave :)

Vložit nový komentář
Stránka:  1 2 Další »
Poslat
nový deníček