Porod akutní sekcí, i to se dá zvládnout!

Prezidentka  Vydáno: 10.07.07

Ještě před pár lety bych se sama sobě smála, na jakých stránkách trávím čas a o čem že to píšu. Ale časy se změnily a i já jsem matkou! Podotýkám, že ráda. A i já jsem rodila a bylo to sci-fi!

Těhotenství, to věčně omílané téma, jsem si velmi užila, a zdárně jsem jím proplula jako „oteklá nit“ ! Slovy mého tatíka. Bříško mě v pohybu neomezovalo, jen jsem se nemohla ohnout z okna, což je skutečná katastrofa :-) A také jsem si všimla, že si mě lidi v nacpané MHD více nevšímají a vůbec na mě vlastně nekoukají a neví, že tu jsem… :-)

Hlavně nenápadně! Ale taková je asi povaha česká. Takže dosti o mém těhotenství. Den D měl nastat dle termínu 12. 6. 2006, pokud by se tak nestalo dřív, čekalo mě ráno tento den v Podolí v 7.30 vyvolání porodu, neboť kromě mé těhotenské cukrovky má miminko také VVV mozku (ale o tom jindy), takže prodlužování těhotenství nepřicházelo v úvahu. Den před tím jsem se opalovala na zahrádce, takže linea nigra opravdu krásně hnědá :-) a stále mi tvrdlo břicho. Což byl u mě od odběru plodové vody v 30tt normální stav. Nicméně jsem již měla měsíc odešlou hlenovou zátku (v den odchodu zátky jsem totiž nutně musela umýt okna) a hrdlo prostupné na jeden prst…porod měl nastat do 3 dnů a já se po 3 týdnech válím na zahradě. Ani Hamiltonův hmat nezabral.

Tak si tak ležím a břicho tvrdne a tvrdne, což mě opět přiměje, vzít hodinky a koukat na intervaly. Ty jsou každý jinak…tak to nechám být. Manžel, tedy v tu dobu ještě přítel, je v pohodičce a já taky. Tvrdnutí je ale takový jiný, ale nebolí…rozhodli jsme se proto večer, že napustíme vanu (jak nám to říkali na kurzech) a uvidíme, jestli tvrdnutí přestane nebo ne. Tak jsem se ponořila, břicho se jako vždy ve vaně rozvlnilo a laktace proudila…jako již od šestého měsíce…!
Pro jistotu jsem se oholila, což jsem preventivně dělala každé dva dny od odchodu hlenové zátky. …Pak jsme usedli k filmu v TV, ale já se nemohla vůbec soustředit, protože mě začalo malinko pobolívat břicho …asi jako při silnější menstruaci…Tak manžel neváhal, vytasil kameru a při každém stahu se mě ptal na nesmyslné otázky typu: Tak có? Jak ti je? Jak se těšíš? A na co se konkrétně těšíš? A na co nejvíc? (a na to se fakt nedá odpovídat :-)
No ale stále nám přišlo, že se nic neděje, tak jsme si šli lehnout s tím, že ráno se jde na vyvolání. A najednou mě začaly stahy více bolet a všimla jsem si, že krvácím…

Vzbudila jsem mužíčka, a pomalinku jsme se vypravili i s nezbytnou kamerou do porodnice. A to jsem byla asi nejvíc nervozní, proto``že jsem se bála, že v Podolí nebude místo a to i přes to, že jsem zde měla kvůli vzácné VVV miminka porod jistý. Byla 1 hodina ráno. Porodní sály jsou ve čtvrtém patře a nejel výtah. Manžílek mě musel natočit, jak se s kontrakcema škrábu do čtvrtého patra, takže logicky padala velmi sprostá slova na jeho adresu, kterým jsme se o několik dní později celkem nasmáli!

Při příjmu hned jak jsem vstoupila jsem řekla „epidurál“ a jiné slovo jsem asi 6 hodin neříkala.:-) Ne, že by mě to ze začátku tak moc bolelo, ale strach je strach a taky byl oprávněný. Pak mi natočili monitor a paní doktorka konstatovala, že jsem otevřená na 2 cm, takže můžeme přejít na porodní sál. V Podolí se naštěstí celý porod odehrává na sále, kde máte vše k dispozici, balon, sprchu, atd…

Dostala jsem klistýrek, tedy Yal ge, který mi předepsala dr. a po 15 minutách jsem se jen tak tak včas odebrala za přítomnosti manžílka na záchod. Když jsem se vrátila na balon, vylezl po mě manžel z wc řka: „Čoveče, tady to po tobě vypadá jak na Vysočanských záchodcích“ Jó, to jsem se ještě zasmála. Pak jsem střídala sprchu s balonem, na kterém jsem prováděla to, co nás učili na kurzech a bylo to opravdu nanic a hlavně při kontrakci jsem se fakt pohupovat nemohla :-) Kamarádka mi poradila, že jí kontrakce míň bolely, když si dala proud vody ve sprše na břicho, takže jsem takto učinila a bolest kontrakcí se mnohonásobně zvýšila.

No v následujícím čase jsem se pokoušela rozdýchávat kontrakce a manžílek mi stále nosil střídavě vodu a mističku na zvracení.A chodil otvírat a zavírat okno. Asistentka chodila každých 15 minut kontrolovat mě a monitor. Vše bylo v pořádku. V 5.15 minut mi paní doktorka přišla propíchnout plodovou vodu, která byla čirá. A pak se dostavily ty pravý kontrakce, který byly o poznání horší, než ty, co jsem si o nich myslela, že jsou fakt nejhorší na světě! Pokud se na mě manžel pokusil promluvit, syčela jsem jen „ťch ťch“ (to jakože ticho ticho :-)
V 7.10 přišla moje spása ve formě epidurálu. Dostala jsem také kyslík.

Za nějakou chvíli přišla porodní asistentka opět zkontrolovat monitor, ale tentokrát již tak spokojena nebyla. Navíc se měnily služby, takže přišla ještě další asistentka, a ta původní se rozloučila. Monitor byl sále špatný. Přivolali pana doktora, který po konzultaci s panem primářem na:,–(il miminku na hlavičku sondu. V tuto dobu nebyl na sále jen pan doktor, asistentka a manžel, ale také zhruba 5 mediků a další lidé se střídali o čemž nemám vůbec přehled. Půl hodiny po podání epidurálu jsem byla otevřená na 10 cm a měli jsme začít rodit. Doktoři stále kroutili hlavami a poté přišel opět pan primář a říká, že se pokusíme tlačit, a pokud mimčo hned během chvilky nevytlačim, uvidí se.

Tak jsem zatlačila jednou. Nic. Málo. Podruhý. Hodně. Nic. Takže mi pan doktor s úsměvem oznámil, že protože se jedná podle monitoru o saturaci plodu (tzv. vnitřní dušení), budeme muset porod okamžitě ukončit císařským řezem.

A mravenečkové začali pracovat šílenou rychlostí, že jsem nestačila říct ani popel. Jen se mi koulely slzy a strašně jsem se začala bát. Sundali mi řetízek, přehodili na druhý lehátko a běželi se mnou na sál, kde se to také začalo hemžit. Kanila, kyslík, rouškování, dezinfekce, a rozhovor s panem anesteziologem vzhůru nohama, které pak pohlaví čekám. Jaká jiná také otázka. Tatínek nemohl být přítomen. Byla jsem moc vyděšená, co bude s mimískem. Před sebou jsem viděla jen zelenou roušku a slyším: „Můžem“. Tak jsem stačila jenom zapískat: „Ještě né“. Poněvadž jsem si myslela, že do mě říznou zaživa :-). Tak jsme se všichni pobavili a pak jsem dostala masku na obličej a už si nic nepamatuju…jen z dálky ze tmy slyším manžela: „Je nádherná a má tři a půl kila!“ Naše holčička Linda se narodila v 8.24 toho rána.

Probudila jsem se na JIPu a první kontakt s dcerkou jsem měla přesně v 15.00, kdy jsem jí viděla poprvé. Nezapomenutelný zážitek.

Manželovi dcerku dali hned po porodu, samozřejmě jí pro mě natočil, za což jsem vděčná i přes to, že jsem na kameru nadávala! Takový malý fialový mimozemšťánek se nám narodil.

Musím závěrem říci, že jak se říká, že hned po porodu člověk zapomene na tu bolest, u císaře to neplatí. Teda aspoň u mě ne. Pamatuju si každou kontrakci, každou minutu, ale přesto, byl to nejkrásnější zážitek, i přes to všechno. A už se těším na druhé mimi, na které si bohužel budeme muset vzhledem k neurologické vadě naší dcery nějakou dobu počkat.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 5.0 bodů
 Váš příspěvek
 
Diblik
Kecalka 468 příspěvků 10.07.07 22:49

Naprosto vim, o cem pises. Ja mela svuj druhy porod tez akutni sekci. Mela jsem zpocatku dost smisene pocity hlavne kvuli tomu, ze jsem malyho neporodila normalne. Ale pak jsem si hned rekla, ze je lepsi, ze jsme to oba prezili! Starsi sla normalne a pocity jsou nesrovnatelne - normalni=lepsi..

JInak my jsme si s malym dost uzili. Jeste stale dochazime na neurologii. Nema nastesti zadnou VVV, ale diky blbymu porodu je hypotonicky. Takze jsme cvicicli do 13.mesicu vojtovu metodu, ted v 16.m uz chodi a snad bude ok. Jinak pokud budes potrebovat dobrou neurologii, tak doporucuju Krc. Byli jsme tam 2× hospitalizovani a nemuzu na ne dopustit a to jsme z Brna. Psala jsem o tom taky na emiminu!

Tak drzim palce, at se vam dari a uzivejte si jeji miminkovske obdobi, strasne rychle to utece!

Diblik

 
monicka-S
Ukecaná baba ;) 1406 příspěvků 11.07.07 10:07

Ahojky prezidentko, tak na začátek blahopřeju ke zdravé holčičce. Sice nevím jaké vvv  na hlavičce máte, ale určitě to nebude nic zlého a vy se s tím poperete:-O)  Já jsem svůj první porod měla také akutní sekcí a strašně ráda na něj vzpomínám i když mi moje dcera pro VVV mozku ( neslučitelné se životem) v půl roce zemřela. To tu,a le nehci psát. Chtěla bych ti napsat, že bolesti přejdou a bude dobře no vlastně já jsem cca za 5 měsíců znova otěhotněla a protože jsem měla těhotenskou cukrovku tak mi porod vyvolávaly. No nerozjelo se to tak mi udělali sekci,a le v epidurálu. Byl to stejně emotivní zážitek. Byla jsem při vědomí a všechno pozorovala a strašně e těšila, ale i bála jak to s mojí druhorozenou dcerou dopadne.Všechno dopadlo dobře, stejně tak i neurologické prohlídky:-DDD JInak jsem se taky strašně bála, že do mě říznou a já to ucejtím:-DDDDD Mějte se hezky a dávejte o sobě vědět  Monika s Barunkou - včera 26měsíců

 
Majčus
Kecalka 356 příspěvků 11.07.07 14:12

Obdivuju Vás, můj porod trval 12 hodin, bez umrtvení a přirozeně, a opravdu člověk více méně zapomene na všechno co se těch dvanáct hodin dělo. Doufám, že Vaše dcerka bude víceméně v pořádku a druhé miminko bude mít pohodovější porod. Hlavně, když to všechno dobře dopadlo.

 
Prezidentka
Stálice 75 příspěvků 11.07.07 21:07

Ahojky,

díky za doporučení neurologie. Do Krče chodíme již od 9 týdne a cvičíme taky Vojtu. V listopadu jsme tam s dcerkou trávily 4 dny a nemůžu si to zde vynachválit.
Dcera Linda má VVV úplná agenese corpus callosum, což v podstatě znamená, že celá středočarová struktura mozku se nevyvinula. Diagnozu vím od 30tt. Je také hypotonická, cvičíme pravidelně, zatím však v necelých 13 měsících pouze válí sudy, ale  já jsem za to šťastná. Chození bychom se, dle slov naší rehabilitační, mohli dočkat zhruba ve 3 letech. Což jsem moc ráda, myslela jsem, že to bude později. Jinak je to naše blonďatá prdelinka a my se těšíme z každého, byť malého pokroku. A že nám to jde… :-)

Moc díky

 
Prezidentka
Stálice 75 příspěvků 12.07.07 11:53

Ahoj Moni,

dnes jsem si vyhledala tvůj článek z července 2004. Ach jo, na světě je fakt velká nespravedlnost. Ale ty jsi byla a jsi velmi silná! Víš, někdy je dobrý si takovýto příběh přečíst…jednou za čas propadnu mírné beznaději,  v tu chvíli bych potřebovala pořádnou ránu do hlavy v podobě tohoto  tvého článku, abych si sakra uvědomila, jak jsme na tom s Lindou v porovnání s Tebou vlasntě báječně! A jakou nám dělá radůstku!

Přeju Ti s Barunkou hodně štěstíčka!

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček