Porod aneb jak to nemělo být

Monny  Vydáno: 26.06.11

Takže konečně jsem se odhodlala popsat Vám svůj porod, podotýkám, že až po měsíci. Nebylo to samozřejmě nic příjemného a mé myšlenky se stále stáčí k té špatné zkušenosti, kterou už opravdu nikdy nechci zažít a nepřála bych to zažít ani tomu největšímu nepříteli.

První moment se mnou na JIPce

Davídek zívá :-)

První fotka!
3 komentářů

Můj poslední deníček skončil tak, že se mi v sobotu ve 4 ráno spustily kontrakce. Zdálo se mi totiž o plánovaném vyvolávání porodu, takže nejspíš mi tato osudná „noční můra“ rozjela celý porod. Nevěřím tomu, že to byla náhoda, třeba mi to bylo přáno, aby se ještě Davídek narodil jako Květňátko, což jsem si z celého srdce přála (kdyby to bylo vše dle plánovaného vyvolání, tak bych porodila až v červnu).

Takže, probudila jsem se 28.5. ve 4:00 s mokrými kalhotkami, vstala jsem a čekala, jestli se třeba nespustí plodovka, nebo jestli se něco nebude dít, byla jsem rozespalá, a nevěděla co dělat, tak jsem šla na záchod, pro jistotu jsem si vzala vložku a pak zapadla zpátky do postele, cestou jsem hrábla po papíru s tužkou na ledničce a začala si pravidelně zapisovat časy. Rozestup byl 7 minut. Trvalo to tak až do 6 hodin do rána, kdy se mi povedlo usnout. Kontrakce nebyly nijak extrémně bolestivé, prostě jsem je cítila tak, jak se běžně popisují – bolest v podbřišku jako při MS, občas vystřelení bolesti do zad a stáhnutí celého bříška spojené s tlakem na spodek. Probudila jsem se zase v 8 hodin a pak už neusnula až do nedělního večera.

Kontrakce stále po 7 minutách. Už mi docházela jedna strana cáru papíru, tak jsem musela pokračovat na druhé. Celé dopoledne jsem dělala doma vše jako vždy. Kafe, snídaně, sprcha, přitom jsem nakukovala na eMimino, do mých „stálých“ diskuzí. Pak oběd, a pořád jsem seděla a byla klidná, rozestupy byly pořád stejné. Odpoledne už jsem trochu zneklidněla, holky v diskuzi mi psaly, ať raději jedu do porodnice, pořád jsem si nebyla jistá, a hlavně jsem stále nevěřila tomu, že to je ono – že OPRAVDU RODÍM. Tak jsem večer kolem 17 hodin zavelela, že jedeme. Doházela jsem zbytek věcí do tašky, oblékla se a šla s manželem pomalu po schodech dolů na autobusovou zastávku, odkud nás autobus odvezl do nedaleké porodnice v HK (2 zastávky) :-)

Dokolébala jsem se ke vchodu do porodnice, zhluboka se nadechla a chtěla vstoupit, ALE na dveřích mi zůstal pohled viset na upozornění STOPSTAV – vyšetříme, ale neodrodíme. Převoz do jiného města, dle vlastního výběru. Přeběhl mi mráz po zádech, polilo mě horko a říkám Kubovi „Co budeme dělat? Já tě chci mít u porodu! Potřebuji tě tam! Kam mě odvezou? Jak se tam dostaneš?“ No, začala jsem stresovat. Na příjmu rodiček jsem zazvonila, otevřela sestřička, tak říkám, že asi rodím. Mile mě pozvala dál, Kuba s věcmi zůstal v čekárně, a napojila mě na monitor, ptala se mně, co cítím, co se stalo, a já ji dala vložku z rána – pozitivní plodovka. Po chvíli přišel doktor, udělal vnitřní vyšetření, nález téměř nulový a pokud jsem prý měla takhle kontrakce od rána, tak to bude ještě na dlouho. Píchli mi ATB, kvůli prosakující plodové vodě. A pozvali Kubu dál. Ptali se nás, kam pojedu rodit, že mají bohužel plno. (Když jsem se zeptala proč, odpověď pro mě byla dalším šokem – ten den jim tam rodilo 10 mamin z Pardubic!)

Rozhodli jsme se pro Pardubice – byly nejblíž a Kuba bez auta by se asi někam daleko jen tak nedostal. Objednali na 19:00 sanitku, která mě měla převézt, chtěla jsem manžela s sebou, ale bohužel, prý se musí dopravit sám. To byl pro mě druhý šok! Tak jsme se domluvili, že pojede domů a budeme v kontaktu přes telefon. Bylo mi do breku, chtěla jsem brečet, ale neměla jsem sílu, jak jsem byla rozklepaná. Přijela sanitka, já se rozloučila s manželem a jelo se. V 19:30 jsem byla přijata do porodnice Pardubice. Personál byl nepříjemný už od pohledu, přijímaly mě dvě postarší sestřičky, které byly očividně nadšené, že mě vidí. To mi vzalo veškeré iluze.

Následovalo veškeré papírování a hromady dotazů mě provázely u svlékání a převlékání do jejich mundůru. Pak opět pravidelné vyšetření – tlak, monitor, přišel doktor (o trochu sympatičtější než sestřičky) a vyšetřil mě vnitřně, bohužel nález byl pořád stejný. Takže jsem byla odvedena pokoj, kde můžu čekat, ležet a odpočívat. Pokoj vypadal strašidelně už jen tím, že tam bylo šero, a já tam zůstala sama. Cítila jsem se jak malá holčička kdesi v neznámu. Nepříjemný pocit mnou stále procházel, chtěla jsem brečet, řvát, utéct domů za manželem. Ale nešlo to, musela jsem to vydržet, kvůli Davídkovi, kvůli sobě. Tak jsem šla do sprchy, která mě trošku uklidnila. Lehla jsem si na postel a psala jsem si s manželem, který se mě snažil na dálku uklidnit, no, moc mu to nešlo, ale i ta snaha se cení :-)

Ve 22:30 jsem dostala další ATB, a opět došlo k vnitřnímu vyšetření – nález pořád stejný, beze změny. Sestřička mě napojila na monitor a po hodině přišla, kontrakce měly stále rozestupy 7 minut. Takže prý do rána neporodím. Ale já jsem si říkala, co když jo? Jak se sem manžel dostane? Když v noci od 0:00 do 5:00 nejezdí vlaky ani autobusy z HK do Pardubic?! Byla jsem celá nesvá a najednou jsem byla schopna udělat cokoliv pro to, abych porod pozdržela, i když jsem si moc přála mít to už za sebou. Pořád jsem nemohla zamhouřit oči. Byla jsem utahaná, a vyčerpaná z kontrakcí, ale nemohla jsem prostě usnout.

Ve 2:30 jsem dostala další ATB, a zase vnitřní vyšetření – vše při starém, monitor – kontrakce taky pořád stejné. Takže pokud se to samo nějak ještě nerozjede, tak ráno začne vyvolávání. Byla jsem zoufalá, bezradná, unavená, a hlavně pořád sama. Mezitím co jsem ležela a „odpočívala“ s kontrakcemi, snažila jsem se nějak domluvit s Kubou, kdy a jak za mnou přijede, chtěla jsem ho mít zkrátka u sebe. Nakonec se přes kamarádku z eMimina domluvil, že její kamarád je schopný ho k ránu za mnou odvézt. Byla jsem radostí bez sebe a počítala minuty do jeho příjezdu. Přijel v 5 ráno a já brečela štěstím. Přišla sestřička napojit mě zase na monitor, že se bude v 7 hodin měnit směna, tak jestli se náhodou něco nezměnilo. Po hodině přišla a nic se nezměnilo. Takže v 7 hodin začneme vyvolávat.

V 6:30 přišla sestřička, že mě musí „připravit“, takže jsem dostala Yal gel do zadku a stepovala po místnosti. No, když bylo dílo dokonáno, dostala jsem znovu ATB. A čekalo se na doktora, na vyšetření a následné vyvolání. Přišel doktor z denní směny, prohlédl mě, všechno při starém a řekl, ať mi dají první dávku oxytocinu žilou, že jde na snídani. Tak jsem ležela, a čekala co se bude dít. Nic se nedělo. Přišla sestřička, že mi dá další dávku oxytocinu, tentokrát zvýšenou v ml/minutu. Bylo kolem 10 hodin dopoledne, když mi přišel doktor kompletně píchnout plodovku (do té doby mi prý jen prosakovala někudy horem, či co to říkal). A poté opět další oxytocin, tedy už třetí, a pak nastalo hotové peklo – kontrakce po 2 minutách, bolest jako „kráva“, nemohla jsem se ani hnout a jen jsem skučela bolestí. Přišla sestřička, zeptala se, jak se cítím, tak jsem jí řekla, že asi tak jak vypadám – na umření. Napojila mě na monitor a zase odešla.

Kontrakce byly stále bolestivější a delší, v kratších intervalech, myslela jsem, že umřu, chtěla jsem pryč, mít to za sebou, skočit z okna, nebo aspoň prostě nic necítit, ale nešlo to, musela jsem to prostě vydržet, kvůli Davídkovi a i kvůli manželovi. On tam seděl a prožíval se mnou každou mou kontrakci, viděla jsem na něm, jak je zoufalý, že mi nemůže nijak pomoct, až jsem i zahlédla v jeho očích slzy soucitu a lásky. Chtělo se mi na záchod, tak šel Kuba pro sestřičku, ale nikde nikdo, řekla jsem si, že si asi někam jenom odskočila, ale ona nepřišla zpátky během následujících 4 hodin! Takže mě tam nechali na pospas bolestem, samotnou a bez kontroly, ležící na jednom boku, bez možnosti se jakkoli pohnout či otočit. Brečela jsem, řvala jsem, že to bolí, že už nemůžu, myslela jsem, že tou bolestí rozervu lůžko, na kterém jsem ležela a drtila ho rukama. (I se teď celkem stydím, jak jsem tam vyváděla, ale prostě ta bolest, ta zlost nešly vydržet.)

V 15 hodin za mnou konečně přišli, odpojili, prohlédli, vše pořád stejné, já se neotvírala. Tak že mi dají epidural, abych si na chvilku odpočinula od bolestí, s nadějí, že se konečně rozrodím. Přišel jiný doktor, já už sotva vnímala jejich slova, jak jsem byla vysílená. Sedla jsem si, nahrbila se a čekala na tu další bolest, v tom přišla kontrakce a já začala řvát a funět, doktor na mě řval, ať se nehýbu, že musí zavést jehlu mezi obratle, tak jsem si pomyslela něco o prd… a funěla dál. Když bylo po všem, lehla jsem si a během chviličky pocítila úlevu, ale byla jsem tak vysílená, že se mi chtělo spát. Však jak by ne, když jsem byla vzhůru už přes 30 hodin a přes 30 hodin snášela tu neustávající bolest. Takže se mi podařilo usnout, ale dlouho to netrvalo, vzbudila mě stokrát větší a silnější kontrakce, to už jsem kousala do lůžka a chytala se střídavě Kuby a postele, nevěděla jsem, jak se pohnout, nebo raději nepohnout, jestli dýchat klidně nebo horlivě funět, jestli brečet nebo jen řvát. Byl to šílený stav, já si připadala jak zoufalec, co ani nezvládne porodit.

Zase mě napojili na monitor, a já dostala další dávku oxytocinu, říkala jsem si, jak dlouho to ještě bude trvat, kolik toho do mně ještě nacpou?! Nechala jsem si zavolat doktora, bylo nějak kolem 17 hodin a zeptala se ho, jak dlouho mě nechají ještě takhle trpět, tedy jen jsem to procedila mezi zuby a prosila ho, ať to už ukončí, ať mi udělají císaře, že tohle nikam nevede. Ale on jen s klidem odpověděl, že máme ještě 24 hodin na přirozený porod. CO? Ještě 24 hodin? To nemůžu přežít! A začala jsem stresovat, šly na mě mdloby, rozklepala jsem se a začala zrychleně dýchat, až jsem sotva popadala dech – ano selhával mi organismus, vyčerpáním, zoufalostí, nervy. Do toho začal blikat monitor, malý se ztrácel a nezvládal můj stav. Manžel už brečel, chtěl mi pomoci, ale nemohl, tak běžel na chodbu za doktorem a začal řvát, ať už kurva něco dělají, že začínám kolabovat a že se Davídek ztrácí na monitoru. Přišel doktor, viděl mě, a prohlásil AKUTNÍ CÍSAŘ. Odešel, a po chvilce tam přišlo asi 10 lidí, vůbec nevím, kdo byl kdo, co tam všichni dělali, nepamatuji si to, jen vím, že mě jedna sestra svlékla do naha, pak přišel jiný doktor a dovezl postel, že ať na ni přelezu – s epidurálem v zádech! Tak jsem přelezla. Do toho mi Kuba balil věci, tak říkám ať na nic nezapomene.

A už jsem jela na operační sál, klepala se zimou a pořád se svíjela v kontrakcích. Došlo mi, že jsem se ani nerozloučila s manželem, neřekla mu ani slovo, nestihla jsem. Začala jsem brečet o to víc. Dojela jsem na operační sál, kde jsem musela přelézt na operační postel nebo co to bylo – pořád s epiduralem v zádech! Položila jsem se na záda, kdosi mi před obličej hodil nějakou zelenou clonu, abych nic neviděla a začala příprava na operaci, slyšela jsem cinkat nástroje a bála se, bála jsem se, co se bude dít. Pak mi sestra píchla injekci, cítila jsem v krku rajský plyn a najednou tma.

Probrala jsem se až na JIPce, bylo 22 hodin, venku tma, v pokoji tma, já nevěděla kdo jsem, kde to jsem, a co se stalo. Ruce jsem měla položené na břiše, tak jsem se začala prohmatávat, zjistila jsem, že nemám břicho a došlo mi co se stalo. Já jsem porodila syna. Kde je? A kde je manžel? Brečela jsem. Břicho mě bolelo, celé tělo jsem měla jako v tranzu a nemohla jsem se pohnout. Najednou do pokoje někdo vešel, sestřička, tak ji poprosím, ať mě odkryje, že je mi horko. A ptám se se slzami v očích, kde mám dítě a manžela, že je chci vidět. Odpovídá, že manžela poslali domů, že jsem spala prý dlouho kvůli komplikacím a že za mnou přijede zítra odpoledne. To mě rozsekalo, cítila jsem se naprosto šíleně. Bez podpory, bez rozloučení, beze slova, sama, bez břicha, bez dítěte. Jen s obrovskou bolestí :cry:

Usnula jsem. Probudila mě sestřička, když mi přišli vyndat ten epidural ze zad, měla jsem se otočit na bok. Nešlo to, nemohla jsem se ani pohnout, tak zavolala další sestřičku, ať jí pomůže mě přidržet. Povedlo se. Já padla zpátky na záda, a pořád jsem jen brečela, ta bolest se nedala vydržet, prosila jsem o něco na uklidnění. Měla jsem kyslík v nose, v obou rukou jehly, na sobě EKG. No připadala jsem si zkrátka, jak na smrtelné posteli.

Asi po hodině mi dovezli ukázat Davídka :srdce:, a já se konečně za ty dva dny rozplakala štěstím. Byl úžasný, maličký, spinkal, a kolik měl vlásků. A já se taky konečně dozvěděla, v kolik hodin se narodil a jaké měl míry. Poprosila jsem sestřičku, ať mi podá telefon. Vyfotila jsem se s ním, vyfotila jsem i jeho jak zrovna zíval. A konečně taky volala manželovi – dozvěděla jsem se, že ho prostě suverénně poslali domů, jen po něm ještě chtěli 500,– Kč za porod (což nechápu, když jsem měla císaře). A že během operace byla komplikace – začala jsem krvácet z pusy a malému hrozila infekce ze zkažené plodové vody, které se nalokal… Ale mě už nic nezajímalo, měla jsem u sebe svého syna, moje první a asi i poslední dítě. Po tak hrůzném zážitku si říkám, že už nikdy více. A co se týká porodnice Pardubice – nedoporučuji! Jejich neosobní a neprofesionální přístup mě opravdu zklamal.

Davídek se narodil 29. 5. 2011 v 18:04, po 38 hodinách akutním císařským řezem, vážil 3860 g a měřil 52 cm.

Děkuji těm, kteří dočetli až sem, omlouvám se za román, ale zkrátit to nešlo :kytka:

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.5 bodů
Stránka:  1 2 3 Další »
 Váš příspěvek
 
Banny
Závislačka 3399 příspěvků 26.06.11 07:51

Moc gratuluju k Davídkovi! :kytka:

 
ynax
Extra třída :D 12215 příspěvků 26.06.11 08:45

neboj, zapomeneš a budeš chtít další dítě.

 
zuzanaM
Ukecaná baba ;) 1120 příspěvků 26.06.11 09:06

Ahoj, užila sis, já taky a bohužel jsem nedokázala doktora přimět, aby k císaři přistoupil. Já „čekala“ jen 29 hodin a nakonec jsem musela porodit přirozeně. Ale i přes komplikace, teď po dvou letech, i druhé chtěla. Zapomeneš, neboj se. A gratuju k Davídkovi

 
madlenka73
Ukecaná baba ;) 2310 příspěvků 26.06.11 09:36

Teda Monny to je ale hodně odporný zážitek. Nejvíc mě překvapuje chování lidí v porodnici,to je nechutně nelidské. Možná by to stálo za stížnost.
Každopádně gratuluji k tvému synovi a přeji ať ti dělá jen a jen radost.

 
Miruše
Echt Kelišová 9870 příspěvků 26.06.11 09:43

Monny :cry: já tu u tvýho deníčku řvu jak želva. :cry: Když jsi začala kolabovat a nikdo nikde…u mě byli okamžitě, a všichni. Taky jsem kolabovala, přestávala dejchat-oxytocin je svinstvo! :pocitac: Taky jsem brečela, zoufala si (já měla kontrakce po minutě od první kapačky oxytocinu, po několika hodinách jsem to prostě už vzdávala), řvala jsem-jako křičela-už si nic nevyčítám. Bolelo to tak hrozně že jsem řvala. Oni jsou zvyklí na hodně :mrgreen:

A v jednu chvíli mi při čtení přišlo na mysl: „zmrdi!“ (sorry), tam už nikdy. :pocitac:

Davídek je nádhernej. :srdce: :srdce: :srdce: Hlavně že je zdravej. Jo a máš šikovnho manžela. Ono je to důležitý, aby to ti chlapi viděli. :-D

Na porod už nemysli, už budeš mít po šestinedělí, bude líp. Užívej si každý den se svým synem! :hug: :hug: :hug:

 
weendulka
Ukecaná baba ;) 1304 příspěvků 11 inzerátů 26.06.11 09:49

Moooc gratuluji k Davídkovi :kytka:
Neboj na to zapomeneš, né sice hned ale za pár ano a pak budeš toužit po dalším mrněti :hug:

 
Saroya
Neúnavná pisatelka 17595 příspěvků 26.06.11 09:57

No, je vidět, že psychika je to nejdůležitější a tady to někdo hodně v nemocnici po… Mrzí mě, že jsi porod zažila takhle a přeju co nejpříjemnější sžívání s miminkem a rychlé vyrovnání s porodním zážitkem

 
marra  26.06.11 10:12

Monny mela jsem to same u prvniho ditete odporny zazitek :roll: nakonec jsem hopsla i na druhe,presne od prvni kontrakce jsem vedela ze je to to same,nastesti mi sestra(sestrenice meho stryce)rekla at volam memu gynekologovi (primar onkologie mmj,)at akutne orijede,jel az z prahy,,okamzite serval personal,rodila jsem 32hodin,maly pupecni snura kolem krku,ozivovany,do­ted trvale nasledky,ja ctrnact dni na jipce :roll: nebyt meho andela tak asi zdechnu,pamatuju si nez jsem jela na sal ze jsem rekla otci ditete,ze to nevidim dobre,a at se postara o maleho,poud to prezijem :roll: jak jsem se na jipce vzbudila tak mi velmi prijemna sestra prvni co bylo rekla,ze bych mela do priste shodit,krava hnusna..no uz nikdy nerodim na VSETÍNE :evil: mmch andel mi rekl ze pokud budu chtit treti dite tak je velka pravdepodobnost padesat na padesat ze bud to preziju ja nebo dite :pocitac: je to v riti to nase zdravotnictvi,ale uvidis cas vsechno spravi a hlavne ze je bobek zdravej Monny uz drzim jen a jen palecky.. :hug:

 
Pajule22
Echt Kelišová 9027 příspěvků 26.06.11 10:13

Ahoj,no teda,fakt sis to uzila :( ale hlavni je,ze Davidek i ty jste zdravi a v poradku!! :)
A mimochodem nejsi prvni,od ktere slysim,ze v Pardubicke porodnici to je des :/

 
Mahora
Zasloužilá kecalka 693 příspěvků 26.06.11 10:14

Měla jsem taky trauma z prvního porodu, a teď mě čeká třetí - přičemž druhý byl úplně super… nech všemu čas a uvidíš, že to přejde samo a vše nepříjemné se schová někde v koutku a ty ošklivé zážitky překryjí ty krásné s tvým synem!

Přeji hodně zdravíčka a štěstíčka! :kytka:

 
lyrica
Hvězda diskuse 41861 příspěvků 26.06.11 10:15

Hlavní je, že jste to nakonec zvládli a Davídek je kráásný miminko :hug: :hug: :hug:

 
Monny
Hvězda diskuse 36574 příspěvků 26.06.11 10:23

Holky moc děkuji :hug: Byl to pro mne opravdu hrůzný zážitek, ale někudy a nějak to dítě ven muselo :lol:

Miruš, taky jsem tam už řvala sprostě kde ten č.rák je :mrgreen: :mrgreen: Ať mě přeřízne a malýho vytáhne ven, že už prostě nemůžu :roll: Ale nééé, on si šel na snídani, pak na kafíčko, pak na obídek, a že já jsem tam vyčerpaná a chci to mít za sebou to nikoho nezajímalo :pocitac:
A tobě moc děkuji za ohromnou poporodní podporu :hug: :hug: :hug:

Marro, taky s tebou soucítím, ani nevíš jak.. Ale jsme velké holky, a zvládly jsme to. Jo, já jsem svého anděla viděla už podruhé, pokaždé co jsem při kontrakci zavřela oči, zjevil se mi a říkal, že musím to musím vydržet, že Davídek bude výjimečné dítě… :hug: :hug:

Ty jo, nestíhám všem jmenovitě děkovat, takže holky, moc vám všem děkuji… A druhé mimčo si ještě pořád sakra rozmýšlím, tedy ještě nad ním nepřemýšlím, ale až budu, tak si určitě vzpomenu na tuto událost… :roll:

 
careynka
Neúnavná pisatelka 19493 příspěvků 26.06.11 10:50

Ahoj, predne moc moc gratuluju k malemu a krasnemu synackovi. Cetla jsem to jednim dechem a nemuzu uverit, ze takove porody se dnes jeste stavaji!!! Po tom tvem si nemam na co stezovat, ja potkala jen jednoho blba, ale s timhle se to neda srovnavat!!!! Preju ti, abys nabrala rychle silu a na vse zapomnela a uzivalal si krasneho synka :-) :hug: :kytka:

 
Bikis
Závislačka 4553 příspěvků 26.06.11 11:01

To je teda dost smutný, že se v dnešní době ještě někde takhle chovají! :roll:
No ale hlavně, že to dobře dopadlo a jste oba zdraví! :kytka: Moc gratuluju…a taky si myslím, že určitě zapomeneš a druhý porod bude o něčem jinym!! :palec: :-D

 
sterezie  26.06.11 11:28

Monny, věděla jsem ze zběžného popisu z diskuze, jaký ten porod byl, ale takhle detailně mi běhá mráz po zádech..chápu, jak Ti bylo bez manžela, sama jsem nastoupila na vyvolání a porod se rozjel až třetí den, pamatuju si, jak mi bylo smutno, sama na pokoji, jen můžu být ráda, že mě nikdo nenechal 4hod v bolestech na monitoru :zed: moje PA byla skvěla a dělala vše pro to, abych to měla rychle za sebou..Uvidíš, že za pár let budeš pokukovat po těhulích a třeba se Ti další miinko rozleží v hlavě :mrgreen: Gratuluju k Davídkovi, je fakt krásnej :kytka:

 
lucienne
Neúnavná pisatelka 16053 příspěvků 26.06.11 12:10

Monny teda vyžrala sis to se všim všudy, ale věřím že tvůj krásny snyáček ti dá na to trápení brzy zapomenost a třeba začneš přemýšlet o sourozenci :wink: :hug: :kytka:

 
makakela
Echt Kelišová 7999 příspěvků 26.06.11 12:12

Mony je mě moooc líto jaký jsi měla porod a je to dost pšklivý zažítek na první porod. Ale časdem na vše zapoměneš. ratuluji k Davídkovi, je úžasnej a stál za to :srdce:

 
beruska7908  26.06.11 12:15

ahoj Monny :mavam: tak hlavne ze uz je to za vami, ja mela take vyvolavany porod, nastoupila jsem v patek a bolesti az do pondeli kdy jsem az vecer porodila.
detaily vynecham, bylo to desny,ale ja mela nastesti od tebe personal na :palec: byli mili, prijemni.
ted si uzivej miminka a uvidis, ze za rok uz to budes videt zase uplne jinak, urco nezustanete s manzou jen u Davidka, vzdyt tohle vsechno za toho krasnyho clovicka preci stoji ne? i kdyz teda pdle denicku to muselo bejt strasny a pristup personalu byl asi ne moc lidsky.bohuzel…
ale pamatuj, my zensky vydrzime neskutecne moc, proto ten dar rodit dal Pan Buh nam, ne chlapum :mrgreen: a tys to zvladla na jednicku :palec:
mej se :mavam:

 
saiiimona
Ukecaná baba ;) 1909 příspěvků 26.06.11 12:33

Monny, Davídek je nádhernej, moc Ti gratuluju. Mě porod čeká až v prosinci a mam z něj panickou hrůzu už teď, je mi Tě moc líto, ale díky bohu máš to za sebou a dobře to dopadlo, ale to chovaní je úděsný!!! :poblion:

 
KPKristy
Hvězda diskuse 46456 příspěvků 26.06.11 12:45

U tohoto deníčku brečím. Je mi líto, cos musela prožít a mám taky vztek! Jak se může takhle někdo chovat?? 8-o
Nedivím se, že u vás rodilo deset ženských z Pardubic. Proč taky ne, když tam jsou evidentně ignoranti a nelidové! :cert: Jen škoda, žes to nevěděla dřív.

Moc gratuluju ke krásnýmu kloučkovi a snad bolest a blbé vzpomínky brzo pominou!! :hug: :hug: :mavam:

 
Kamča.dalmatinka
Hvězda diskuse 46984 příspěvků 26.06.11 12:45

Monny neboj zapomeneš.Já to měla podobné ale porodila sem nakonec kleštěma,malej už nedýchal,já kolabovala,málem vykrvácela a hale chystám se zrovna na další zabřeznutí.Sice mi to trvalo 4 roky,první pul rok noční můry,ale zapoměla sem..

 
Mysulatko
Zasloužilá kecalka 539 příspěvků 26.06.11 13:34

Téda :evil: to je hnus jak se k tobě chovalia jak tě nechal itrpět zbytečně :cry: je mi z toho smutno :-( jsi moc statečná a silná, že jsi to vydržela..přeju ti už jen štěstíčko a zdravíčko a to i Davídkovi a tatkovi.. pokud budeš mít ještě někdy mímo aspon víš kam nemáš jet rodit :evil:

 
peggy.sl
Generální žvanilka 20544 příspěvků 26.06.11 13:35

Mony, čekala jsem masakr, ale tohle je ještě horší!
Hlavně, že jste oba přežili ve zdraví…Přeji už jen všechno dobré… :palec: :mavam:

 
Neloušek
Závislačka 4765 příspěvků 26.06.11 13:39

Mončo, ted jsem to dočetla… nemám co říct… tohle je opravdu strašný přístup!! Hlavně že nakonec všechno dobře dopadlo a to je důležité :hug: Přeju celé rodince hodně zdravíčka :kytka: :mavam:

 
Eleoono
Povídálka 23 příspěvků 26.06.11 14:29

těm zkur…ným doktorským hlavam bych tam dodatečně rozkopala čumák…Ale hlavně,že jste v pořádku :-)

 
lisacek
Ukecaná baba ;) 1661 příspěvků 26.06.11 14:51

Moni, předně mooc gratuluju ke krásnýmu a zdravýmu Davídkovi :kytka:

Běhá mi mráz po zádech, když čtu, cos musela všechno zažít :poblion: Proč nemůžou být někteří doktoři a sestry v nemocnici NORMÁLNÍ :?: :?: :zed: :zed: a co mají SAKRA pořád za problém, že tě nechají takhle si porod vytrpět :pocitac: :pocitac:

Jde o psychickou újmu, kterou sis musela prožít a na to nikdy nezapomeneš :cry:
Jen časem se ty hnusné vzpomínky otupí a malý ti určitě nahradí tu bolest, kterou sis musela prožít :hug: Buď teď hlavně v pohodě, abys mohla malého v pohodě kojit - psychika je moc důležitá, vím to :wink: :hug: a držím palečky aby vám v životě všechno už jen parádně vycházelo bez větších srážek s takovými (ne)lidmi :cert:

 
MMMMM
Kecalka 124 příspěvků 26.06.11 15:04

začátek ušel,v prostředku jsem si říkala jestli jako fakt to muže dojít tak daleko ještě dnes,no a konec mě dostal.
to by se u nas v ostravě nebo karviné nestalo…na karvinou jsou taky stížnosti,ale ja tam měla přirozený 10tihodinový porod s malou komplikací,ale jinak pohoda.
mrzí mně ,že opravdu i dnes se stále setkáváme s komunistickou výbavou nemocnice arogantíma sestrama a nezkušenými lekáři.
Vám dvěma :-) vlastně třem přeji zdravíčko…

 
maciik
Ukecaná baba ;) 2251 příspěvků 26.06.11 15:23

Monny,přečetla jsem to ze zatajeným dechem,a slzami v očích 8-o porodila jsem už 3děti a teď mě čeká další porod.Ale takový brutál jsem ještě nečetla!!!! Vůbec se Ti nedivím,že nechceš už mít další miminko! Přeji Tobě a Davídkovi mnoho zdravíčka :-) a štěstíčka :kytka:

 
Andrejka81
Ukecaná baba ;) 1586 příspěvků 26.06.11 16:49

Monny, to teda musela být síla! Za 4 týdny mám rodit a po přečtení tvého článku, co všechno se ti stalo, teď vůbec nemám odvahu. Je to naprosto strašné, ten přístup a arogance sester a doktorů - od čeho tam vůbec jsou? Ještě že máš fajn přítele, že včas zavolal lékaře, když se malý neozýval. Ten monitor by snad měla sledovat PA ne? Zaráží mě, že 4 hodiny se na tebe nikdo nepřišel podívat. Bydlím kousek od Pardubic, ale chystám se rodit v Praze. Má tchyně si furt dělá ze mě srandu, že nakonec budu rodit v Pardubicích, ale po tomto co jsem přečetla, bych fakt nechtěla.
Měli ti ten císař udělat daleko dřív, takhle by se předešlo komplikacím a hlavně té bolesti. Vůbec si to neumím představit, jak tě takto mohli trápit, jsou fakt bezcitní :cert: . Je mi z toho zle…
Ještě že jsi ty a Davídek v pořádku. Zasloužili by teda :nevim: .

 
Martina T
Extra třída :D 10294 příspěvků 26.06.11 17:13

Monny, takhle nejak vypadal muj porod pred patnacti lety, jen nebyl zakonceny cisarem. Jinak to bylo hodne podobne, hlavne priserny zazitek s personalem. To se jako v dnesni dobe jeste deje, jak je to vubec mozne? Chce to opravdu cas, nez se ty spatne vzpominky vytesni.

 
JANIIICKA  26.06.11 17:17

ahojda ja mela neco podobneho,v ra­kovniku me prijely v 11h vecer voda odtekla od 21*30j bez bolesti,uplne a treti dite.ani zkouska zda to je nebo ne,jen papiry jeste monitor ale nic,cipek pry a otvrena na prst.bezva brecela jsem co doma deti,jak se maj jak se jim bude styskat no proste mazec.rano opet to same to jsem uz zacla byt nasr…pac primar magor nehoraznej namachrovanej.prej porodite za dva dny,noto urcite jsem rekla a zavolala manzela ze jedem jinam.a taky se stalo,adios jsem rekla a stradovaly jsme.ve Slanem o nic moc lepsi,ale rikam proste zitra chci rodit malou malo citim,leje ze me plodovka bojim se…zadny bolesti,nic ta stejna pisnicka.pokud neporodite budem vyvolavat,no zaplatpanbuh rano,priprava,atd manzel u me nastesti,napichly me na kapacku s oxytocinem mezitim monitor tlak a dokola.za hodinu bolesti,jako krava,a nic na tri otevrena,boze treti dite zenska a vy zavrena jak hradv karpatech.Co jako muzu za to,mlady sestricky tam litaly jak vitr v bedne,videt jim bylo az do krku jak mely kratky mundury,ale chytry byly az az..ze porad mam cas a blablabla,ale ja ne budu rodit taky ze jo azcly bolesti po 2.minutach kolobovala jsem mala spadavala na monitoru,a najednou do me sahla dr.a povida na 9 otevrena copak to jde ze 3 na 9 za 15min asi jo a uz se rodilo,bez nastrihu,na tri zatlaceni ma treti princezna,a epidural me nikdo dat nechtel a ani nenabidl,respek­tive.takze ja uz taky nikddy rodit nebudu ty nervy a to vse na me zanechalo psych,trauma a poporodni depky :cry: :cry: :nevim: :zed:

 
Fima
Nadpozemská drbna 27821 příspěvků 11 inzerátů 26.06.11 17:48

Moni ještě jednou gratulace k Davídkovi! :kytka: Hlavně, že je zdravej a dělá vám jen radost. K porodu snad ani nemám co dodat, je mi to hrozně líto, že jsi ho neměla alespoň z malé části takový, jako já. :hug: Té porodnici bych nakopala pr… :zed: , hrůza, hrůza, hrůza. Jsi statečná a silná ženská a uvidíš, že jednou Davídkovi sourozence pořídíš, moc ti totiž přeji, aby jsi měla jednou možnost porodit někde jinde a úplně jinak. :palec:

 
Emina
Kecalka 337 příspěvků 26.06.11 18:24

Mony, je to hrozné, co sis musela prožít. Ale máš krásného syna a bezvadného manžela, tak to je hlavní. Ať vám Davídek dělá jen samou radost. Po porodu (i špatném) je nádherné a ulevující, když ti ukážou tvé dítě. Horší je to po potratu, také si lecos prožiješ, ale potom nemáš nic, pouze prázdnotu. Uvidíš, že na vše zapomeneš a přibude ještě někdy další člen vaší rodinky. Moc vám to přeji.

 
Monny
Hvězda diskuse 36574 příspěvků 26.06.11 18:28

Panebože holky, takových přáníček a soucitu, ani nevíte jak krásně se to čte, je to pro mě nyní obrovská úleva, hlavně v tom, že nejsem jediná, kdo by nejradši vraždil onen personál :lol: :hug: :hug: :hug:

 
Mamutice
Kecalka 303 příspěvků 26.06.11 18:45

Monny, teda klobou dolů, to byl očistec si tohle prožít. Ještě že tam byl manžel. Personál by opravdu zasloužil nakopat, kreténi.
Hlavně že je malej v pořádku a že jste to všichni zvládli! Davídek je krásnej.

 
mysicka5
Zasloužilá kecalka 737 příspěvků 26.06.11 18:50

Ahoj Gratuluji že jsi přežila takovou neochotu lékařů kteří řvou e maj málo peněz :mrgreen: :mrgreen: . Já jsem si prošla taky něčím podobným taky jsem rodila 2 dny naštěstí spát jsme mohla , na porodním sále jsem dostala epidurál taky po vyvolávačce , a po prasknutí plodové vody a po otevření na 15 cm a stále jsme nerodila tak mi taky udělali císaře . Ale musím říct že doktoři v Motolské nemocnici jsou milí a ochotní :palec: :palec:

 
MillaL
Ukecaná baba ;) 2412 příspěvků 26.06.11 18:59

Monny, šílené.. ale věřím, že brzy zapomenes, Davídek ti to vynahradí a určitě za to vše stál.. A jednou se dočká i sourozence, at tu pak neni na tom svete sám :-)

 
AngelinaBalerina
Echt Kelišová 7930 příspěvků 26.06.11 20:01

ahoj, v prvé řadě moc gratuluju k miminku :kytka: ,až mi slza ukápla, je škoda že jsi to prožila takto ale na to špatné zapomeneš toho se neboj, měla jsem taky těžkej první porod, chlapeček měl komplikace ale vše se zvládlo a druhý porod krása.. to chování v porodnici je otřesný a necitlivý, chápu že člověk ani nemůže mít sílu se bránit, to jsem taky poznala, tak už jen hodně štěstí s Davídkem a at je zdravý :mavam:

 
ledovecek
Kecalka 295 příspěvků 26.06.11 20:37
Statecna zenska

Ahoj, neznáme se,ale moc gratuluji k miminku a musim smeknout za to, co sis prozila.Jsi holka statecna a verim, ze to zle bude pri phledu na krasne miminko v postylce dostatecnou satisfakci za tu hruzu, kterou sis musela prozit a ze se ti chut mit nekdy dalsi miminko vrati.
Prozila jsem si pred 4 mesici neci podobneho,ale ne tak moc hrozne.Rodila jsem 23 hodin a po treti davce epiduralu jsem sla k zemi na hodinku, jsem necitila cele telo a byla jsem v bezvedomi.Manzel rval na doktory,at neco delaj, ze to nemuzu vydrzet,ale nakonec mi telo prislo k sobe, po dvou lahvich oxytocinu a dvou dryjackych injekcich.Prisalam, ze kdyz jsem tlacila, rvala jsem,ze uz nikdy deti nechci,ale kdyz se maly narodil, ta euforie i zase vratila chut mit druhe detatko.Stoji to za to, i pres vsechna uskali porodnice.Neboj, cas zle odplavi a to dobre zustane.Ale i tak jsi stastecna.

 
DanMaj
Echt Kelišová 8410 příspěvků 26.06.11 21:10

Rozumím každému tvému slovu :pankac: Díky Bohu jste oba v pořádku. :hug: :kytka:

 
Linda 1
Povídálka 21 příspěvků 26.06.11 21:14

ahoj,
gratuluju k Davídkovi, fakt jsis ho vybojovala!! To byl ale PŘÍŠERNEJ porod :zed:
mě to bylo divný už ze začátku, jak jsi napsala - že z Pardubic jelo rodit 10 mamin do HK… Holt měly správný reference o pardubické porodnici - tu by měli zavřít!!! :poblion:

 
Kelsey
Hvězda diskuse 39522 příspěvků 26.06.11 22:08

To je hrozné co se tobě a Davídkovi stalo, nevím komu můžete děkovat, že jste oba v pořádku přežili, ale asi tomu nahoře. Je to naprosto příšerné, když to čtu chce se mi brečet a mám husí kůži. Myslím, že byste měli s manželem podat stížnost na nemocnici a klidně i veřejně, protože oni z nedbalosti ohrozili tebe i dítě, to je nepřípustné. A je dost možné, že se to bude opakovat u jiné rodičky. Je mi to moc líto, doufám že na tenhle hrozný zážitek jednou zapomenete a nebudeš se díky prožitému traumatu bát pořídit ještě jedno dítě. Manžel by si tě měl hodně vážit za to vše co si prožila!

 
teredes
Kelišová 6266 příspěvků 26.06.11 22:52

Ahoj Monny, je mi moc lito, co jsi musela prozit. Moc gratuluju k Davidkovi. Ja te chci trochu povzbudit do druheho porodu (i ostatni, co meli ten prvni spatny).
Muj prvni porod trval 57hodin. Byla jsem tak vycerpana, ze jsem ke konci vubec nerozumnela, co mi kdo rika, manzel mi to porad musel opakovat do kola. Epidural jsem strasne nechtela, ale nechala si ho pichnout asi pet hodin pred koncem porodu (mmch vubec mi nezabiral). Tlacila jsem tri hodiny… Ale nakonec vytlacila, dite 2× snuru kolem krku a rucicku „na supermana“.
Muj druhy porod, dva roky po prvnim, netrval ani tri hodiny. Bez kapacky, bez nastrihu, dite na par zatlaceni venku.
Verim tomu, ze to tak na podruhe take budes mit.

 
derunka  26.06.11 23:39

Upřímně po přečtení tvého deníčku, mi je do breku, za ty hrůzy co jsi musela prožít a zároveň děsný vztek na tu blbou nemocnici. Nepochopím takový přístup. S jakou suverenitou přistupujou k rodičce jako by se nic nedělo a přitom ty už tam pomalu na lopatkách a co teprve chudák Davídek. Myslím že jsi si musela hrozně moc oddechnout když jste tu nemocnici opouštěli. Můj přítel tam jel jednou s banalitou na chirurgii a sám říkal že už nikdy víc. Přeju vám oběma plno krásných společných chvilek a jednou dalšího prcka, kterého odrodíš na lepším místě. :kytka:

 
Monjie
Generální žvanilka 22973 příspěvků 3 inzeráty 26.06.11 23:53

no ty vol! nikdy Pardubice! jsi uzasna zenska ze jsi to tak pekne zvladla! btw. bych jim omlatila tu castku o hlavu smejdum at Davidek dela jenom radost!

 
marjanka1
Stálice 95 příspěvků 27.06.11 07:13

Je mi desne smutno za tvuj ukradeny porod. Fakt mi jde casto hlava kolem z toho, co se v ceskem porodnictvi deje a kolik zen ma jako vzpominku na porod spise horor. Vim ze se asi citis spatne, ale prosim te ver, ze to lze i jinak a nenech se odradit od toho mit dalsi dite, pokud po nem budes touzit. Najdi si informace o nejlepsich ceskych porodnicich, najmi si soukromou porodni asistentku, nebo i doulu, shledni co nejvice pozitivnich videii ( na youtube je jich hafo, staci napsat natural birth, waterbirth, home birth atd). To co se ti prihodilo je naproste selhani zravotni a profesionalni pece rodici zene. Uplne nejvice me jako porodni asistentku sokovalo, ze te nechali 4 hodiny bez jakehokoliv dohledu a kontrolu,jeste k tomu na oxytocinu, ktery muze zpusobovat neunosne kontrakce pro matku i plod a rodicka ma byt pod neustalym odbornym dohledem. To je skutecne na zalovani nemocnice!!!!!!!!!!!
Snad ti malicky pomuze zapomenout na zpusobene trauma. odne sily.

 
lleennttiillkkaa
Generální žvanilka 21278 příspěvků 2 inzeráty 27.06.11 09:28

Sakra proč se tohle děje. Proč musíme mít takovýhle vzpomínky na porod, proč se nemůže personál chovat trošku empaticky, proč neporadí, nepohladí, neutěší…
Monny gratuluju k Davídkovi, přeju ti, aby si rychle zapomněla a mohla se těšit z miminka.

 
Lilushka
Stálice 53 příspěvků 27.06.11 09:43

Opravdu šílený zážitek. Hlavně,že to dobře dopadlo a oba jste zdraví. Tady pomůže jen čas, který smaže i tu prožitou hrůzu. Já měla podobný porod, ale bez toho císaře, i když mě s ním strašili. Tenkrát se mi zastavily kontrakce a ráno doktor nabídl,že to můžou popohnat. Pustili vodu, to nepomohlo, tak oxytocin a navíc mě chodila každou hodinu PA otevírat čípek ručně! Nic odpornějšího jsem nezažila. Malý se narodil po téměř 25i hodinách.

 
Zdeni90
Závislačka 3721 příspěvků 27.06.11 09:44

Ahojky Monny, ja jsem na zacatku 4. mesice a z porodu mam docela strach a kdzy jeste ctu tohle, uplne jsem se vzila do toho pribehu, teda nedokazu si predstavit tu bolest ale tu samotu a bezmoc. Uplne jsi me rozplakala a mrzi me, ze sis timhle musela projit. Tohle si nezaslouzi nikdo :( Hlavne ze jste oba v poradku a preji Vam hodne stesticka, zdravicka a lasky do zivota a drz se !

 
Zuzylka
Ukecaná baba ;) 1061 příspěvků 27.06.11 10:03

Gratuluji ke krásnému chlapečkovi. Prosímtě ale nezavrhuj možnost porodit další dítě. Věř tomu, že to lze i jinak a může to být i hezký zážitek.
Po prvním vyvolaném porodu jsem taky do dalšího nechtěla jít a ten druhý byl nakonec pohodový - od příjmu, kdy kontrakce ani nezaznamenal monitor do konce 5,5hod, z toho silnější kontrakce asi jen půl hodiny, malá venku na 4 zatlačení, bez nástřihu. Manžel byl závěrečné 2hod se mnou a přestřihl si pupečník :srdce: .
A teď uvažuji, že bych si to ještě jednou zopakovala, pokud přemluvím manžela :think: :-D .
Ona ta psychická pohoda, známé prostředí, podpora známého člověka u porodu hraje velikou roli. Někde jsem četla, že samička intuitivně vyhledává na porod klid, bezpečí, přítmí. Dokáže porod i oddálit, pozdržet, vyčkat do nočních hodin, kdy se cítí nejbezpečněji a začne se otevírat až když se cítí klidněji a je nerušená vnějšími vlivy. Něco na tom bude - já si nemůžu dojít ani na velkou stranu, když na to nemám klid a soukromí :-) .
Hodně radostí s miminkem :kytka: .

Vložit nový komentář
Stránka:  1 2 3 Další »