Porod byl krásný zážitek!

 Vydáno: 16.10.04

Vzpomínám si, jak jsem před pár měsíci četla na tomhle serveru všechny zážitky z porodu a přišlo mi,že více bylo těch „strastiplných“. Ačkoli jsem sama strach neměla, po přečtení pár hororových článků jsem ho dostala. Proto bych ráda uklidnila všechny holky,které ten okamžik netrpělivě očekávají, že to může být docela „v pohodě“.

Adélka se měla narodit 20.7.2004 a skutečně den před tímto datem odpoledne, jsem začla mít pravidelné bolesti v tříslech a v kříži. Byly úplně jiné, než jsem si je představovala, ale každopádně mě vyplašily. Pořád to ale nebyla bolest, která by se nedala vydržet.Na radu své gynekoložky, jsem si po hodině bolestí přicházejících v pětiminutových intervalech, vlezla do horké vody a zavedla jsem si čípek pro zmírnění bolestí. „Pokud to potom přejde, jsou to jen poslíčci, pokud to nepřejde, je to ONO a pojedete rodit.“

Přešlo to. Měla jsem ještě asi dvě kontrakce a potom to skončilo. Byla jsem hrozně zklamaná. Každý další den jsem čekala a ono nic. Tak uběhl týden. Ráno jsem šla na kontrolu na monitor a k mé radosti se tam objevila JEDNA kontrakce. Ptala jsem se, jak dlouho mě nechají přenášet…prý dva týdny. Pak jsem si vzpomněla, že se malá od rána hýbe trochu méně,než jsem byla zvyklá. Tak mě paní doktorka raději poslala na UTZ. Vše bylo v pořádku.Odha­dovaná hmotnost miminka 4000g. Pane jo! Když to doktorka viděla,řekla,že nebudeme čekat až ještě vyroste a že mi porod hned vyvolá.V nemocnici ale bylo místo teprve na druhý den ráno, a tak jsem odcházela domů s tím, že 27.7 ráno nastupuji na vyvolávání porodu.

Všechno ale mělo být jinak. Už po cestě z Motola přes celou Prahu (MHD) mi nebylo nejlíp. Někdy kolem čtvrté odpoledne jsem začala mít kontrakce. Stejné jako před týdnem. Nevěřila jsem,že z toho něco bude. Byly po 10 minutách a potom se zkrátily na minut. Vždycky přišla jedna silnější a potom jedna slabší. Zase jsem si zavedla čípek a vlezla do vany. Jedna kontrakce vynechala, ale pak to začalo znovu po pěti minutách. Bylo šest hodin a já zavolala své gynekoložce s tím, že po čípku to nepřešlo a kontrakce jsou po 5 min. a že docela bolí. Řekla, že na mě čeká v porodnici, ať dorazím. Oznámila jsem manželovi, že asi pojedeme a on si šel připravit svačinu sebou. Najednou ty kontrakce nebolely „docela“ ale překvapivě hodně, a byly po 2 minutách. „Vykašli se na to jídlo a dělej,JEDEME!“ zařvala jsem v panice. Po cestě do auta jsem si pořád opakovala „Já kráva se těšila,já kráva se těšila…“ V autě se to skoro nedalo vydržet a jako na potvoru byla Praha úplně ucpaná. Zajeli jsme do postranní ulice na Pankráci a já si zavolala záchranku.Přijela za 10 minut. Měla jsem strach, že mě budou mít za hysterku,ale kupodivu byli hrozně milí. Dokonce sebou vzali i manžela. Kontrakce byly pořád po dvou až třech minutách. Odvezli nás s houkačkou až do Motola, kam by nám to autem trvalo nejméně hodinu a půl,protože Praha ten den zažívala dopravní kolaps. Přesně v sedm hodin jsem byla na příjmu. V leže na monitoru se bolesti snášely špatně,ale uklidňovaly mě velehory na papíře a přesvdčení,že mě snad nepošlou domů. Následovala prohlídka mou skvělou paní doktorkou a ujištění,že rodíme. Byla jsem otevřená jen na dva cm,takže jsem předpokládala,že jako prvorodička se čtyřkilovým dítkem mám do druhého dne co dělat. Sestřička v přípravně mě oholila (velmi zručně,rychle a bezbolestně) jen „vzadu“ a dala mi klystýr (fakt to NIC není a mě to ohromě ulevilo). Pak přišel manžel v zeleném nemocničním oblečku a pomohl mi do sprchy. Kontrakce jsem nejlépe zvládala na míči. Nic ostatního mi tolik neulevilo. Snažila jsem se při kontrakci uvolňovat, což jde sice obtížně, ale prý to hrozně pomáhá miminku sestoupit níž. Za celou dobu jsem skoro nepromluvila,jen jsem řekla manželovi,ať mi stopuje délku kontrakce a řekne mi, když bude půlka za mnou. Nevnímala jsem čas a vůbec mi nepřišlo, že od příjezdu do nemocnice uplynulo už dvě a půl hodiny. V půl desáté mě sestřička odvedla na sál,kde mi paní doktorka píchla vodu. Bylo to nepříjemné, ale s vědomím toho, že to nejhorší mě teprve čeká, se to dalo vydržet. Šli jsme znovu do sprchy, ale to mi moc nepomáhalo, tak jsem se opět vrhla na balón. Při představě, že by ho jiná maminka chtěla půjčit, jsem byla schopná zabíjet. Naštěstí jsem byla na sále jediná rodička. V deset jsem měla pocit, že dám cokoli za to,když mi někdo od bolestí pomůže.Když přišla paní doktorka,poprosila jsem o epidurál,ačkoli jsem o nm předtím nechtěla ani slyšet.

„Jste otevřená na čtyři cm,tak až budete na pět, tak vám ho píchnem. Příjdu se na vás podívat za půl hodiny.“
Následovala nejdelší půl hodina v mém životě. Očima jsem popoháněla ručičky hodinek. Když přišla doktorka, konstatovala,že jsem otevřená na šest cm a že anestezioložka dorazí za pět minut. Jenže za těch pět minut jsem byla otevřená na sedm a doktorka se anestezioložce omluvila,že už to prý píchat nebudem,protože to už nemá cenu. Jen jsem na manžela vrhlazoufalý pohled, na víc jsem se nezmohla. Za malou chvíli (odhaduji tak deset minut) jsem cítila obrovské nutkání tlačit. Bylo mi to dovoleno. Zkusila jsem zatlačit hodně (ale bylo to málo), tak jsem zkusila zatlačit strašně moc (to bylo pořád málo), tak jsem zatlačila asi jako když chci odtlačit vagó plně naložený uhlím (a to bylo ono). Překvapilo mě, že to tlačení vůbec nebolelo.Spíš naopak, ulevovalo mi. Po první kontrakci byla vidět vlasatá hlavička. Slyšela jsem na monitoru, jak se ozvy zpomalily a zeptala jsem se,jak se daří holčičce.
„teď nic moc,ale když hodně zatlačíte, bude jí hned líp“

Rozhodla jsem se,že to musím zvládnout co nejrychleji.Při druhé mě nastřihli (což jsem vůbec necítila) a hlavička se vyklubala a při třetí kontrakci jsem cítila, jak něco dlouhého a teplého vyklouzlo ven. Po dvou vteřinách jsem uslyšela pláč a to,co jsem v ten moment cítila se nedá vyjádřit slovy.

„Máte krásnou zdravou holčičku a je to pěknej cvalíček, čas 23:00 přesně.“
Neuvěřitelné! Mám to za sebou a trvalo to jen čtyři hodiny od příjmu. byla jsem hrozně šťastná, že je to za mnou. Manžel, který mě celou dobu držel za ruku,mě políbil na čelo a špitnul: „Děkuju Jituško,miluju tě“
Já řekla jen: běž se podívat, co s ní dělaj.

Tenhle okamžik jsem si představovala tisíckrát, ale nebylo to takové ohromné dojetí. Spíš vyčerpání a úleva. Přineslimi naši Adélku a oznámili, že má 3930g a 50 cm. Hned napoprvé se nepřisála, ale asi po půl hodince ano…ani ji nemohli odtrhnout. Ležely jsme vedle sebe a já jen žasla. To malé stvořeníčko bylo naprosto dokonalé. Vůbec nebyla pomačkaná, koukala na mě svýma velkýma očima, jako by chtěla říct:„Nevim jak ty,mami, ale já toho mám docela dost.“

Po hodince ji odvezli na novorozenecké oddělení a já ještě zůstala na sále. Šití bylo trochu nepříjemné, ale po takovém zážitku jsem byla ochotna vydržet cokoli(i když manžel měl ode mne trochu pokousanou ruku:-)) Ve dvě mě odvezli na pokoj, kde jsem si došla do sprchy a na WC. Maminka,která byla se mnou na pokoji už měla mimi u sebe. Její chlapeček hodně plakal,ale mě to vůbec nevadilo. Nemohla jsem se dočkat mojí holčičky. Přivezli mi ji v půl šesté ráno a od té doby nás od sebe nikdo už dva a půl měsíce neoddělil. Láska k ní nepřiška naráz, jak jsem očekávala. Byla jsem zpočátku spíš vykulená a jen jsem ji pozorovala. Během prvních společných hodin a dnů se ten pocit ale probudil a teď můžu říct,že ji miluji každým okamžikem čím dál víc.Miluji ji tak jak jsem ani nevědla,že dokážu.

Už teď koukám rozněžněle na těhulkovská bříška, a i když chceme pár let počkat, už dnes se těším na ten moment,kdy budu v bolestech naříkat:" Já kráva se těšila"

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 5.0 bodů
 Váš příspěvek
 
Efina
Kelišová 6427 příspěvků 16.10.04 08:12

Hezky napsáno + takový porod se nedá než závidět :-) gratuluju

U druhého mimka bych to možná viděla na překotný porod, kdyř u prvního byl takový fofr… :-)

Efina

 
Kokhina
Kecalka 483 příspěvků 16.10.04 08:16

Ahoj,
opravdu moc pěkný deníček..Já už se taky chystám nějakou dobu se podělit o zážitky z porodu,ale jaksi nestíhám..možná i jo,ale síla chybí..Myslím,ale že ty pocity jsi vystihla..měla jsem to dost podobné,ale epidurálu jsem se dočkala,protože jsem se neotvírala tak rychle..taky mám cvaldu(4370g) a taky byl nádherný a je..:-)))
Hrůza z porodu už mě dávno přešla a teď řeším ty zatraceně bolavý bradavky..:-((
díky a papa

Kokhi a Venoušek 9dní

 
KEIKO
Kecalka 290 příspěvků 16.10.04 11:00

Ahojky,
moooc krásně jsi to popsala. Až jsem měla slzy na krajíčku. Já měla taky krásný porod a kdyby to mělo probíhat příště stejně, říkám, že bych rodila klidně každý den.
Mám už 4,5 měs. holčičky - dvojčátka a stále mám v živé paměti, jak jsem byla šťastná, když jsem je poprvé viděla!
Když jsem porodila tu první, hned jsem se soustředila na tu druhou a za chvilku jsem měla radost 2násobnou. Holky byly překrásný a já brečela štěstím do telefonu, když jsem to oznamovala snad celému světu!
Byl to pro mě opravdu velký zážitek na který budu do smrti vzpomínat! Přála bych všem maminkám takový bezproblémový po­rod!

KEIKO + 2holčiny

 
Anonymní  16.10.04 11:04

Ahojky.Moc hezky jsi vše popsala a já když to četla,jako bych viděla svůj porod před 4,5 měsíci.Vše se odvíjelo velmi,velmi podobně,vlastně skoro stejně,jen s tím,že mě právě nejvíce pomohli porod urychlit a bolesti zmírnit horké sprchy.Jinak mám pocit,že jsi vlastně popisovala i porod můj.Děkuji za krásné vyjádření a přeji hodně štěstí s Adélkou.Olča a Andrejka Mochánovi

 
Anonymní  16.10.04 11:05

Ahojky.Moc hezky jsi vše popsala a já když to četla,jako bych viděla svůj porod před 4,5 měsíci.Vše se odvíjelo velmi,velmi podobně,vlastně skoro stejně,jen s tím,že mě právě nejvíce pomohli porod urychlit a bolesti zmírnit horké sprchy.Jinak mám pocit,že jsi vlastně popisovala i porod můj.Děkuji za krásné vyjádření a přeji hodně štěstí s Adélkou.Olča a Andrejka Mochánovi

 
Luca71
Zasloužilá kecalka 850 příspěvků 16.10.04 11:33

Ahoj Jitko,

bulím tady jako ta „kráva“ :-).
Mooooc hezké.
Já to mám za sebou 19dní a už teď závidím všem těhulkám bříško, a že je „TO“ teprve čeká :-).

Lucie+ Vilík (19dní)

 
stefinka
Ukecaná baba ;) 2304 příspěvků 16.10.04 11:34

Milá anonymní pisatelko, škoda že ses nepodepsala, ale je to jedno. Bylo to hezky popsáno a gratuluji ti k tak rychlému vyklubání Adélky cvalíčka na svět. Hlavně ať jste obě zdravé. Dala bych nevím co, kdybych za totáče v Praze a po totáči v Třebíči mohla rodit jak se rodí teď ve většině porodnic. Pro mě už ani tohle není dost dobré :-), protože chci mimíska hned u sebe, pokud je zdravý a toho se mi dostalo ve Vrchlabí. Ale jak říkám, dala bych cokoli, kdyby se o mě a moje tři starší děti tak pěkně postarali.
Krásné dny s Adélkou ti přeje Stefinka

 
stefinka
Ukecaná baba ;) 2304 příspěvků 16.10.04 11:37

Ale jo, vždyť tě manžel tak něžně oslovil!
Jituško díky za ten hezký popis a hodně hodně hodně štěstí a lásky celé rodince. Stefinka

 
Samar
Povídálka 36 příspěvků 16.10.04 14:24

Ahoj Jitus! Opravdu krasne. Taky jsem mela slzy na krajicku. Ja mam ted 4 mes. holcicku, ale kdyz si vzpomenu na svuj porod, brecela bych jeste dnes. Bolesti to sice jsou dost velke, ale potom to stoji zato!!!
 Eva

 
Anysek
Povídálka 22 příspěvků 16.10.04 15:14

Aho Jitus, vazne moc pekne napsane, malem jsem to pro same slzicky nedocetla. V nekterych radcich jsem se i ja poznala, hlavne to, jak jsem si nadavla, ze jsem se tesila!!! Myslim, ze na prvni porod - a tak kratky (ja jen 3hodky) si muzeme gratulovat! Prestoze nasi Anetce je uz skoro 8 mesicu a ja vidim maminku s briskem, mam spise opacne pocity. myslim, ze abychom mohli Anetce poridit sourozence, bude muset ejste hodne vody uplavat… Sice porod za to stal, ale myslim, ze podruhe uz bych to asi nevydrzela!:)
Takze vsem tehulkam drzim pesticky a vsem manikam, co jsou rodit vice jak jednou, zavim tu odvahu!!!!!!!! Hanka a Anysek

 
Monis
Zasloužilá kecalka 550 příspěvků 16.10.04 15:37

Ahoj Jitko,
tak jsem si zase krasne poslzela :o] Skoro jako pred svym porodem, kdy jsem popisy doslova hltala. Ten muj byl taky nadherny a celkem kratky, v pet rano mi praskla plodova voda, dopo probihaly jemne kontrakce, „sranda“ zacala tak kolem treti odpo a v devet vecer se holky narodilly. Na to, ze do posledni chvile nebylo jasne kudy vykouknou a na brise mi lezelo asi pet lidi, aby holky udrzeli nezaklinene, to byla parada. Jsem moc vdecna pani doktorce, ze do toho sla a nekuchla me, a vubec veskerymu personalu v Krci, kterej byl fakt bezva, od primare na nedonosenekym odd. az po uklizecky, diky.
Gratuluji ke krasne holcicce a jeji hezke ceste na svet. Moc si spolu uzivejte.
Monca a holcicky *3.6.2004

 
Markina
Kecalka 401 příspěvků 17.10.04 03:42

Mila Jitko,
Take ja Ti skladam obrovskou pochvalu za tak krasne napsany denicek…popsala jsi svuj porod velmi hezky!!!
Ja jsem teprve v 5. mesici a uz od sameho zacatku se na miminko strasne tesim. Kez bych mela takovy porod jako Ty a pote mohla vyslovit: „Porod byl krasny zazitek!“
Preji Tobe i Tvoji Adelce moc a moc radosti na spolecne ceste zivotem.
Markina

 
Anonymní  18.10.04 15:55

Ahoj Jitko,
moc děkuji za krásný deníček. Pro slzy v očích jsem ho ani nemohla pořádně dočíst. Já zatím na porod ještě čekám, teď jsem v 27.tt a s manželem děláme společně vše pro to, abychom to v lednu zvládli co možná nejlépe. Tak doufám, že se jednou budeme moci pochlubit podobnými příjemnými zážitky jako ty.
Přeji hodně štěstí Tobě i Adélce.
Zdraví
Hanka + Hančika 27.tt

 
Slanka
Zasloužilá kecalka 687 příspěvků 18.10.04 16:13

Téééda Jituško,
pláču tu jako želvík, hlavně, když jsem četla „Děkuju Ti, Jituško, miluju Tě“…tak to jsem fakt slzela!!!
Přeji Vám oběma nádherné společné zážitky a hlavně hodně zdravíčka!
Slanka*

 
Monticka
Ukecaná baba ;) 1177 příspěvků 18.10.04 18:50

Ahoj Jitko!

I nám se to krátí a za cca 6 týdnů budu asi přemýšlet, jestli už je to ono, nebo ne:) A tak jsem si s radostí a zvědavostí přečetla tvůj popis porodu. Mám slzičky na krajíčku:) Přeji tobě, manželovi a Adélce hodně štěstí a zdraví do vašeho společného života

pá Montička + mimizemšťánek

P.S.: až TO příjde, budu si snažit vzpomenout na „já kráva se těšila“, třeba mě to rozesměje a aspoň na chvilku odreaguje:)

 
Anonymní  26.10.04 19:38

Tento článek se mi veice llílbil, až k dojetímu a k slzliám. Jsem asi těhotná ještě jsem se nedělala test, ale vím to. Tak neustále scháním informace o porodu, až jse se dostala k vašemu článku, byl zcela vyčerpávající, čekám miminko poprvé, bojím se strašně moc porodu. Vím, že strachem si nepomůžu, kamaráídka co má dvě krásné holčičky, mi říká že už rodit nikdy nechce, vím že je to individuální. Po vašem textu jsem se trochu uklidnila a řekla si, že přece to nemůže být tak hrozné, ale za ty pocity to bude stát za to. Děkuji Alena

 
Anonymní  26.10.04 19:38

Tento článek se mi veice llílbil, až k dojetímu a k slzliám. Jsem asi těhotná ještě jsem se nedělala test, ale vím to. Tak neustále scháním informace o porodu, až jse se dostala k vašemu článku, byl zcela vyčerpávající, čekám miminko poprvé, bojím se strašně moc porodu. Vím, že strachem si nepomůžu, kamaráídka co má dvě krásné holčičky, mi říká že už rodit nikdy nechce, vím že je to individuální. Po vašem textu jsem se trochu uklidnila a řekla si, že přece to nemůže být tak hrozné, ale za ty pocity to bude stát za to. Děkuji Alena

Vložit nový komentář