Cesta tmavým tunelem se zářivým světlem na konci

tweetydee  Vydáno: 19.09.11

Tak takhle bych definovala porod. Je to bolestivá, ale tak nádherná záležitost, kdy nás na konci opravdu čeká světlo, miminko. Kdo už četl deníčky, které psal náš maličký Alešek, tak tohle je poslední pokračování.

21.12. 2010

bříško
1 komentář

Maličký čertík

Tak rychle to utíká...
1 komentář

Alešek 8měsíců a několik dní

Můj milý deníčku III.

Je 21. 12. ráno, okolo 9 hodiny. Já se probouzím po ne moc klidné noci. Po včerejší kontrole, kdy mi doktor udělal Hamiltonův hmat, mi večer odešla hlenová zátka a celý večer jsem měla silnější, ale nepravidelné poslíčky. Pořád koukám na hodiny a zkouším počítat, zda je mezi kontrakcemi nějaká pravidelná pauza. Sakra… pořád mi vychází 5 minut. To ale přece nic nemusí znamenat. Po tom „slavném“ výjezdu do nemocnice, když jsem začala plašit, že mi prosakuje plodovka, jsem si přece řekla, že dokud doma nepolezu bolestí po zdi, tak nikam nepojedeme. Najednou mi zvoní telefon s smskou. Kdopak mi to takhle brzo píše? Zpráva je stručná: Tak co? Už budu babička? Tak si rozmýšlím, co vlastně mamce odepsat, zda ji mám strašit, že už nejspíš dneska porodíme nebo jí mám napsat, že se ještě nic neděje? Ani ne za 5 minut mi přijde další stručná zpráva: Spíš nebo rodíš? (áá mamča je nedočkavá a něco tuší). Tak tedy volám o radu. Mamina to vidí stejně jako můj manžel, který tady okolo mě pobíhá a pořád říká, že už bychom se měli zabalit a jet. Ještě zkusím jednou tu horkou vanu – stejně se chci vykoupat a ještě trošičku oholit.

Koukám na hodiny, je něco okolo 10. Osuším ještě zbytek kapek a vylézám z koupelny, kde na mě čeká nedočkavý manžel, který se hned ptá, jak na tom jsem. No, sama nevím. Pobolívání je stále pravidelné, ani vana nezabrala. Rozkaz od doktorů z předporodního zněl jasně: Jelikož máte pozitivního streptokoka, tak jakmile budete mít bolesti po 5 minutách, šupajděte do nemocnice.

V kuchyni pobalím ještě zbytek věcí, bereme tašky do rukou a vyrážíme. V autě cítím, jak kontrakce trošku sílí a interval se začíná zkracovat na 3 minutky. Těsně před bránou porodnice už začínám trošičku funět a v hlavě mi bleskne myšlenka – co když to nestihnu? (Bláhová prvorodička, která neví, do čeho jde). Nejen, že stihneme zaparkovat auto, ale za chvilku už stojíme před vchodem na porodní sál. Zvoním a vychází moc příjemná porodní asistentka (už ji znám z minula). Říkám jí, že asi budu rodit. Tak mě dávají na monitor a přichází mlaďoučká, ale příjemná doktorka (o které jsem si minule myslela, že je to sestřička). „Jen si Vás vyšetřím“, říká. Nasazuje si rukavice a dává si na ně gel. Trošku to zastudí. Najednou cítím, jak se mi po nohách rozlije takové příjemné teplo. Obě se na sebe podíváme. Sakra a je to opravdu tady. Zkušební test na plodovku krásně zezelenal.

Ještě nějakou dobu mě nechávají ležet na monitoru a volají dovnitř manžela. Ten si obléká krásný modrý obleček a nese mi věci na předporodní pokoj. Kontrakce mám pořád, ale nějak extra veliké kopečky to teda nemaluje. A nález z vyšetření? „Tak na dva prsty“, říká ta milá pani doktorka. Ve dveřích se objevuje doktor, který mi včera dělal toho Hamiltona. Jde mě také vyšetřit. Sakra, je trošku razantnější než ta milá doktorka. Sundá rukavici a usměje se. „Tak já to vidím tak na 3 prsty, můžete udělat přípravu“.

Pomalu se dobelhám do vedlejšího pokoje, kde mám už všechny tašky. Převléknu se do košilky a lehnu si do postele. Koukám na hodiny a je půl 12. V tomhle pokojíčku se mi to moc líbí. Je tady tak příjemné přítmí a za okny pomalu poletuje sníh. Škoda, že mě to břicho začíná víc a víc pobolívat, klidně bych se zachumlala do peřin a ještě si zdřímla.

V tu chvíli už přichází porodní asistentka a vyptává se, kdy jsem byla naposledy na velký. Tak říkám popravdě, že dneska ráno (ještě než jsme vyrazili, tak mě to pořádně prohnalo). Fajn, takže klystýr dělat nemusíme. Teď si vás prohlédnu a pak píchneme vodu. Tak já to vidím, tak na 5 prstů, krásně to postupuje. „Nejdříve vám napíchnu ty antibiotika. Budete chtít epidural?“ Tak si hraju na hrdinu. „Ne, vůbec není potřeba.“ Paní asistentka přinese takový porichtung, který vypadá jak injekční stříkačka pro slona. Zase kouknu na hodiny 12:00. Jen to do mě zasune, tak cítím zase to příjemné teplo, ale v mnohem větším množství – kurňa, to je ale potopa. Asistentka kouká do toho lavoru, kde je voda. „Ta voda se mi už moc nelíbí. Je pěkně zelená. Takže miminko budeme muset celou dobu monitorovat“, říká. Zapojí mě do těch kšírů a odchází.

Za nedlouho přichází první velká opravdová kontrakce. Snažím se dýchat. Jak jsem to studovala na tom internetu? V hlavě mi šrotuje, jestli to bylo mělce, hluboce, rychle, pomalu… sakra, prdím na rady. Budu to dělat podle sebe. Bohužel to nějak nezabírá, ale kontrakce odchází a mě je na chvilku fajn. Koukám na Aleše, který mě drží za ruku. On koukne nejdřív na mě, usměje se, pak zase na monitor. „Miláčku, už to zase jde.“ Taky to cítím. Slyšeli jste někdy, jak se roztáčí siréna? Přesně tak to vždycky nastupovalo. To přece není možné, vůbec jsem si neodpočinula. Bolest jde od pasu, po páteři až k zadečku. Takže se snažím to nějak přetrpět a rozdýchávat. Kontrakce jsou snad po půl minutách. Nekoukám na hodinky.

Po chvíli mě napadne spásná myšlenka, vlastně je to jediné, na co myslím. „Zeptej se na ten epidural“ (jsem to najednou hrdinka). Porodní asistentka si mě jde zkontrolovat. „Na epidural už je pozdě.“ Říkám si, že to si snad dělá srandu, vždyť mi ho nabízela před chvilkou. Ale jestli prý chci, tak můžu jít na chvilku do sprchy.

Zavěšená do Aleše se nějak dostávám do koupelničky. Nastavuji tu nejvíc teplou vodu, co to jde. Sprchuji břicho, záda a cítím, jak na mě jde další kontrakce. Břicho i zadek už mám červené jako opice a zjišťuji, že to vůbec nezabírá. Aleš je tam se mnou a snaží se mi jakkoliv pomoct. Tak si zkusím sednout na to sedátko tady… Sprchuji se, co to dá, zepředu, zezadu. Funím a nic nepomáhá. Tak mě Aleš osuší a vede mě zpátky na pokoj a zase přikurtovat do těch pásů.

Přichází doktor, zase to tam dole nějak šteluje a říká, tak je to tak na těch 7 cm. „Jde to krásně.“ Pak asistentka odněkud vytáhne míč. Sice budu zamotaná v drátech, ale můžu si při tom ulevit na míči. Prdlajs ulevit. Skáču ze strany na stranu, pohupuju se a přemýšlím, co by mi mohlo pomoci. Při každé kontrakci cítím, jak bolest sjíždí dolu po páteři až k zadku. Navíc ze mě přitom vytékají snad hektolitry zelené vody. To mi je ale příjemné, to mi vždycky uleví. Už nevím, jak bych si na tom míči sedla. Aleš se mě snaží masírovat, opírám se do něj. Taky mi musí pořád držet ten monitor, protože to každou chvilku pípá, že neslyší ozvy.

Nějak přestávám vnímat, co se kolem mě všechno děje. Snažím se soustředit jen na sebe a na to, aby to co nejméně bolelo. Najednou, při další kontrakci, začnu cítit takový tlak v břiše, jako kdyby se celé stáhlo a sunulo se mi ven. Přemýšlím, jestli už by to mohlo být to tlačení. V hodně deníčcích jsem si přece přečetla, že to má být jako když se Ti chce tlačit na velkou (sakra, vždyť tohle je úplně jiné). Říkám to asistentce. „Takže už se vám chce tlačit? Tak si při kontrakci můžete začít zlehoučka přitlačovat.“ Co, když to miminko ale porodím tady v té posteli?

Pak mě dle instrukcí Aleš odvede na porodní sál. Tam už se mi to tolik nelíbí. Všude světlo, vedle sebe dvě polohovatelná křesla (ještě, že jsem tu sama a nerodí tady ještě další mamina). Přemýšlím, kolik tak může být hodin, ale myslím, že tak okolo půl 3. Při každé kontrakci se snažím tlačit, ale nějak se to nehýbe, prý není mimísek ještě úplně dorotovaný. Tak na bok, jednu nohu do třmenu a zase tlačit. Sakra, to bolí nějak víc. Všichni jsou na mě moc příjemní, nijak nepospíchají. Zkouším různé polohy, které mi radí asistentka. Když stojím zapřená o postel a mám tlačit, pod nohama jen zem, tak do toho se mi moc nechce. Bojím se, abych to miminko nevyprdla přímo na zem, ale stejně se mi nezdá, že by to bylo o něco lepší, tak sama lezu na postel, kleknu si na všechny 4 a při další kontrakci to zkouším tak.

Naštěstí při tom tlačení nemusím být zamotaná do toho monitoru a asistentka akorát každou chvilku přikládá sondičku a poslouchá, zda jsou ozvy v pořádku. Aleš stojí trpělivě za hlavou, pomáhá mi přidržovat hlavu na hrudi a povzbuzuje mě. Najednou mi doktor dává nohy do těch třmenů, přivazují mi je a říkají, že už vidí vlásky (tak to mě nepřekvapuje, protože mě v těhotenství tak pálila žáha, že jsem to čekala). Takže prý ještě párkrát zatlačit a bude venku. Tak se snažím, co to jde, jenže cítím akorát hrozné pálení. To není možné, abych ho vytlačila. Při další kontrakci se snažím a najednou slyším, křup a takové uvolnění. „Už je venku,“ slyším, jak říká Aleš. Akorát Tě po koutku zahlédnu a jediné, na co se zmůžu, je pláč. Je 15:27… „tatínku, běžte si ho vyfotit“. Byli jsme z toho oba dva tak vyplašení, že nás ani nenapadlo vytáhnout foťák. Tak Aleš jde do vedlejší místnosti a já se prý mám zatím snažit vytlačit placentu, ale moc to nejde.

Pláču pořád, i když mi Tě už zabaleného v plence přinášejí na hruď. Bože, to je tak nádherný pocit. Takový, že se ani nedá popsat slovy. Jsi takový maličký uzlíček. Prý vážíš 3650 g. Snaží se přiložit Tě k prsu, ale napoprvé se nechceš chytit. Tak mi Tě po chvilce zase odnáší a Aleš jde udělat další fotečky. Já mezitím tlačím placentu. Ze zvědavosti tam dolů nakukuji. Vypadá to jako takový tvrdý žaludek (jako kdybych někdy nějaký viděla :)). Doktorovi se ale nelíbí, že ze mě pořád teče hodně krve, tak na šití volá primáře a mně se zároveň omlouvá, že to bohužel bez toho nástřihu nešlo. Tak to je mi v tu chvíli úplně jedno.

Přichází primář a strkají do mě zrcadla, která snad používají veterináři na porod krav. Jejich velikost mě fakt překvapuje. Všechno to motání kolem mého spodku je sice nepříjemné, ale stejně je mi pořád tak strašně krásně. Primář udělá poslední mašličku. Oba nám podávají ruku a gratulují k synovi. Dopisují poslední věci do zprávy a kolem nás začíná být tak krásný klid.

Zůstáváme tu jen my tři. Stále se na Tebe nemůžu vynadívat, jsi taaak krásný. Jsi moc podobný tatínkovi. Koukáš na nás a poplakáváš. Prosíme tu naší porodní asistentku, jestli by Tě mohla ještě přiložit na papání. Tentokrát se přisáváš hned. Já Tě k sobě tisknu a už Tě nikdy nepustím.

Milujeme Tě, Alešku.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.9 bodů
 Váš příspěvek
 
Lemonkas
Závislačka 4006 příspěvků 19.09.11 08:24

nádherné, úplně jsem se začala těšit na porod :potlesk:

 
Opocno
Kecalka 211 příspěvků 19.09.11 09:10

Moc pekne, me to ceka tak za tyden 14 dni??? Uvidime..

 
gabule85
Povídálka 13 příspěvků 19.09.11 10:10

krásně napsáné ale já vám holky těhulky už vůbec nezávidím :lol: stačí mi doma ti mý dva lumpícia třetí si budu ještě hodně dlouho rozmýšlet :lol: :lol: gratuluji a těm co to teprve čeká přeji pokuď možno bezbolestný porod :palec:

 
korana.kora
Ukecaná baba ;) 1702 příspěvků 19.09.11 11:09

Moc hezky denicek Tweety :palec: Celkem podobny prubeh jako ten muj porod…taky s pasama od monitoru jsem byla na mici :mrgreen: Akorat ten epidural jsem stihla. Na placentu jsem taky byla zvedava a na ten muj byl taky jak opareny a zapomnel, ze ma fotak :lol: Zvladla jsi to suprove :palec:

 
didinky
Zasloužilá kecalka 732 příspěvků 19.09.11 11:23

Moc hezky napsané, je vidět, že si rodila celkem v pohodě… :palec:

 
Týja
Zasloužilá kecalka 902 příspěvků 19.09.11 11:35

Ten závěr byl fakt krásný, skoro tu slzím. :-)

 
berry4
Nadpozemská drbna 28050 příspěvků 19.09.11 12:07

:lol: jé,tak jsem si poplakala,krásné ! :palec: :hug: :kytka:

 
luciblank1
Ukecaná baba ;) 1005 příspěvků 19.09.11 12:45

Opravdu krásně napsaný deníček :srdce:

 
beruska03
Kelišová 7469 příspěvků 19.09.11 12:47

krásné, úplně mi vhrkly slzy do očí

 
Mignone
Povídálka 44 příspěvků 19.09.11 13:55

pekne :-)

 
katyca
Závislačka 3352 příspěvků 19.09.11 14:30

Pěkné, přeji ať roste :kytka:

 
martext
Ukecaná baba ;) 2182 příspěvků 19.09.11 14:45

moc hezounky denicek :potlesk: Gratuluji k miminku :kytka:  :mavam:

 
kitri
Ukecaná baba ;) 1653 příspěvků 19.09.11 15:05

krasne napsane :hug:

 
kandake
Ukecaná baba ;) 1617 příspěvků 20.09.11 12:05

nádherné :srdce:

 
j.citra
Echt Kelišová 8078 příspěvků 20.09.11 13:26

Twety :andel: tak to mě dostalo :kytka: Bulím tu jak želva,nádherně citově popsané,no nemám slov :potlesk: :potlesk: :potlesk: :potlesk: :potlesk: :potlesk: :potlesk:
Aleškovi jen to nejlepší :huban: :huban: :huban:

 
Phoebe
Závislačka 4724 příspěvků 20.09.11 13:30

tweety tak teď už se mi zadržet slzy nepovedlo :-) je to krásný… moc doufám že druhý porod budu mít přirozeně. Víc už nemám co říct, brečela bych znovu :oops: :-)

 
tweetydee
Neúnavná pisatelka 19976 příspěvků 20.09.11 13:51

Holky, děkuji vám všem moc :hug: :hug: :hug:

 
Pirrippi
Závislačka 4960 příspěvků 20.09.11 17:21

Tweet tvůj deníček je nádherný. Úplně mě to dojalo :hug:

 
kačátko.z
Závislačka 4404 příspěvků 20.09.11 22:59

Tweety nádherně napsný :potlesk: brečím tu a vzpomínám na ten svůj :lol: Hlavně ať se Vám všem krásně daří pospolu :hug:

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele