Porod Daniela

Tarfinka  Vydáno: 23.07.13

Tak už je to 6 týdnů, co máme doma našeho synáčka a utíká to vážně rychle. :)

Bylo září 2012 a my jsme si s manželem řekli, že bychom se pomalu mohli začít snažit o druhé miminko, ale ani náhodou nás nenapadlo, že to tak půjde tak rychle. Na dcerku jsme přece jen čekali víc jak dva roky a tady se zadařilo vlastně hned na poprvé. :-) Další den jsem šla posedět s holkama do baru a ty se vyptávaly, kdy bude druhé a já vtipkovala, že už je možná zaděláno a ano, bylo to tak. Za pár týdnů jsem si udělala těhotenský test a na něm //, jedna jak druhá. :-) No v tu chvíli by se ve mě krve nedořezal. Popadl mě panický strach, jak to všechno zvládnu, ani ve snu mě nenapadlo, že to všechno půjde tak rychle.

Za pár dnů ale strach vyměnila radost a já jsem se začala na našeho drobečka těšit. Ve 20. tt nám řekli, že to bude chlapeček. Manžel byl nadšený, že budeme mít páreček. :-) Bylo to teda pro mě dost náročné starat se o dceru a do toho věčná únava. Hlavně ke konci, ale vše se zvládlo a já jsem ve 40tt šla opět na kontrolu do porodnice. Tam mi dr. oznámila, že pokud do neděle neporodím (bylo pondělí), že se budu muset registrovat do jiné porodnice, že se budou malovat sály. No tu myšlenku jsem si ani nechtěla připustit. Rodit jinam? I přesto, že doma jsem si řekla, že hamiltona odmítnu, kdyby mi ho nabízeli, tak v tu chvíli mi to přišlo jako nejlepší řešení. Alespoň nějaká šance, že budu rodit tam.

Potom, co mi ho doktorka udělala, jsme se v klidu vydali s manželem do IKEA dokoupit poslední věci do pokojíčku pro miminko. Celý den mě pobolívalo břicho, večer jsem si dala teplou vanu, pak si šla lehnout na sedačku dívat se na zprávy a v tom mi rupla voda. Tak jsem si řekla, že už je to tady. Kdybych věděla, že se ještě 24 hodin nebude nic dít, tak bych se tak nestresovala. :-) No asi v 23:00 jsme vyrazili do porodnice. Tam mě vyšetřili s tím, že jsem otevřená na 2 cm, ale že mě přijmou kvůli té vodě a uvidí se. Další den jsem celý proležela na pokoji a čekala, snažila jsem se co nejvíc odpočívat, protože jsem věděla, že co nevidět to přijde. Celý den se nic nedělo a když už se mi zdálo, že se něco děje, poprosila jsem sestřičku, ať mi natočí monitor. Ale na něm taky ani jedna kontrakce, takže jsem zase čekala a čekala.

Přes den jsem zjistila, že nám vypadlo hlídání dcery, tak začal další stres, kdo nám pohlídá malou, aby mohl být manžel u porodu. V 19:00 už jsem začala cítit, že se něco děje, a tak jsem napsala kamarádce, jestli by jí mohl manžel vyzvednout v práci a jestli by nám dcerku pohlídala. Ptala se mě, jestli si může ještě domů zajet pro věci, tak jsem jí napsala, že jo, ale ať spěchají, že se mi zdá, že už se něco děje. Manžel jí v 8 vyzvedl. V tu dobu já už ležela na posteli a přála jsem si, ať co nejdříve dorazí. Za půl hodiny už jsem zvonila na sestru a prosila jí, ať mě vyšetří. Ta byla hrozně milá, vzala mě na ošetřovnu a konstatovala, že se nic neděje, že nechápe, kde doktorka z předchozího dne viděla ty 2 cm. Najednou přišla kontrakce a sestra konstatovala 5-6 cm, že mě hned pošle na porodní sál. Při příjmu dorazil i manžel, tak jsem byla ráda, že s kamarádkou nejeli přes celou Prahu pro věci a rozhodli se jet rovnou k nám.

Při příjmu se mě ujala hrozně milá porodní asistentka, ta mi udělala přípravu a nechala nás s manželem o samotě. Já jsem jí ještě předtím poprosila o epidurál, protože jsem měla šílené křížové bolesti, tak mi řekla, že potom uvidíme. Ve sprše jsem byla jen chvíli a šla jsem si lehnout a na PA zazvonila a opět i poprosila o epidurál, ta bolest se nedala vydržet. Stejné jako u prvního porodu, kdy se mi ale hned po epi. porod rozjel, a tak jsem doufala, že to bude podruhé stejné, ale rodila jsem v jiné porodnici a tam jsem věděla, že ho nechtějí moc dávat. Sestřička mi bez řečí vzala krev a říkala, že za půl hodiny budou výsledky, ať vydržím, že pak mi ho kdyžtak píchnou. V tu chvíli jsem měla pocit, že to je nekonečné a nevěřila jsem, že mi ho dají. Pro klid duše jsem na sestru ještě 2× zazvonila a zeptala se, jestli už jsou výsledky. No nebyly. Byla to nejdelší půl hodina v mém životě. Naštěstí mě manžel držel za ruku a nic neříkal a když už něco řekl, tak jsem ho poprosila, ať je zticha, že chci mít klid. :-)

Po půl hodině se rozrazily dveře. Vešla sestra s anestezioložkou a poprosila manžela, ať jde ven. Já si řekla konečně. Píchli mi ho a já už jen cítila úlevu. Manžel se vrátil a asi 10 minut jsme si povídali. Bylo to fajn, ale po těch 10 minutách už jsem mu řekla, ať zvoní na sestru, že už je to tady. :-) Ta řekla, že už můžu pomalu tlačit. Bylo to nekonečné. Trvalo to strašně dlouho. Celou dobu jsem se dívala na obří hodiny a čekala, kdy příjde další kontrakce. Sestra řekla manželovi, že až budeme u konce, že mu dá zvoneček, ať zazvoní na dětskou doktorku. Asi po půl hodině už jsem začala cítit, že se tlačí hlavička a asi za 2 zatlačení byla venku. V tu chvíli dala manželovi do ruky zvoneček, tak už jsem věděla, že jsme u konce a pak jsem začala sestře říkat, ať mi pomůže, že to hrozně pálí. Tak říkala, že si musím pomoct sama, že mám začít tlačit v kontrakci. Na tu jsem ale nečekala a tlačila na prázdno, to bylo ale k ničemu a hned jak přišla kontrakce jsem vytlačila ty příšerně široká ramínka. :-)

Daník se narodil 23:20 a vážil 3980 g a měřil 51 cm. Vlastnoručně jsem si přestřihla pupeční šnuru. Byl to krásný pocit, když mi ležel na břichu. Užívali jsme si 2 hodinky klidu. Bylo to krásné, ale já už jsem byla příšerně unavená i přes to, že jsem celý předchozí den proležela v posteli. Těšila jsem se, až se vyspím.

Na šestinedělí se mě ujala hrozně příjemná sestra. V noci mi vše ukázala, ještě mi nachystala čaj, popřála dobrou noc. No měla jsem dobrý pocit z celé té porodnice, ze všech sester i doktorů. Za těch 5 dní, co jsem tam ležela, jsem se nesetkala s nikým protivným. Takže byl pobyt v porodnici celkem příjemný, ale domů už jsem se hrozně těšila. Když mi řekli, že tam budeme ještě jeden den, kvůli novorozenecké žloutence, tak se mi chtělo brečet, ale teď už to beru s humorem.

Už je to 5 týdnů, co jsme doma, krásně jsme se sžili, malý je hodný, manžel pomáhá, jak jen může, takže vše je tak, jak má. Moje obavy, jak to všechno zvládnu, když jsem zjistila, že jsem těhotná, jsou už dávno pryč. Jsme hrozně rádi, že máme doma toho malého drobečka a užíváme s s ním každou minutku. :-)
Děkuji všem, co dočetli deníček až sem. :-)

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.3 bodů
 Váš příspěvek
 
Misi-nnka
Ukecaná baba ;) 1484 příspěvků 23.07.13 00:47

Krásný deníček. Gratuluji k miminku :hug:

 
jediný andílek
Ukecaná baba ;) 1032 příspěvků 23.07.13 10:56
:kytka:
 
Lisasa
Stálice 97 příspěvků 2 inzeráty 23.07.13 11:02

A kde jste rodili, v jake porodnici? Jinak gratuluju ke zdravemu a krasnemu drobeckovi :potlesk:

 
Tarfinka
Zasloužilá kecalka 817 příspěvků 23.07.13 15:07

Děkuji :-) Jinak rodila jsem v Podolí.

 
Petík K
Kelišová 5163 příspěvků 23.07.13 15:07

Gratuluji můžu se zepta jaký věkový rozdím máte mezi dětmi? Dekuji

 
Tarfinka
Zasloužilá kecalka 817 příspěvků 23.07.13 15:14

@Petík K Děkuju. Děti jsou od sebe 18 měsíců. ;)

 
Petík K
Kelišová 5163 příspěvků 23.07.13 15:15

@Tarfinka to by se mi taky líbilo díky za deníček

 
vaplus
Ukecaná baba ;) 1908 příspěvků 23.07.13 16:41

Jejda, blahopřeji!!! Tak a teď mi prosím prozradte, kde jste rodila, pač takový personal bych si moc přála!!! :palec:

 
Tarfinka
Zasloužilá kecalka 817 příspěvků 23.07.13 16:42

@vaplus Děkuji. Jak už jsem psala, rodila jsem v Praze v Podolí a i když zpětně vzpomínám, tak vše super.

 
Denpry
Závislačka 4280 příspěvků 25.07.13 22:21

Krásný deníček a moc gratuluji :srdce:

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele