Porod dlouhý,krátký?

První přisátí mého drobečka..
1 komentář

V pné parádě :-) apgar skóre jsme měli 9 10 10

den po porodu v porodnici

Náš tatínek, který nás opatruje z nebíčka!!! Nikdy na něj...

Jak jsem si tady četla pár deníčku maminek, které nádherně popisovali svůj porod, rozhodla jsem se, že ten svůj hodím na papír, abych na něj mohla vzpomínat stejně i po několika letech.......

Začnu asi 30tt kdy jse začala docházet do poradny do porodnice U Apolináře k výbornému doktorovi jménem Fait. Je to strašně příjemný sympatický chlap byla s ním sranda 

Bohužel hned naše první seznámení pro mne příjemné nebylo. Do poradny jsem jela po tom co jsem začala lehce krvácet. Bála jsem se, že je to odlučující se placenta, jelikož ve 21tt jsem měla placentu položenou níže než má být. Pan doktor mě vyšetřil a poslal na ultrazvuk!! To byl pro mne překrásný zážitek, protože v ordinaci mého gynekologa byl UTZ s malou obrazovkou, ale u apolináře měli televizi na stropě paní doktorka mi vše krásně ukázala i to že to bude kluk jako buk, ale to už jsem věděla z předešlého ultrazvuku… Naštěstí je placenta v pořádku a malej taky. Doktor byl s výsledkem UTZ spokojen a předepsal mi jen vkládací bobule kvůli kvasinkám A vše bylo ok…

Za celé těhotenství jsem přibrala 17kg a musím říct že jsem mooc ráda že to na mě nebylo moc vidět některé maminy v čekárně měli pupky jak vrata a sotva se valily to já se mohla skoro bezproblémů pohybovat a bříško jsem měla podle DR. tak akorát Od 35 týdne mě těhotenství přestalo bavit… Strašně mne začaly bolet záda a v noci se mi opravdu špatně spalo. Před těhotenství jsem byla zvykloá usínat a spát na břiše a to s tím obr pupkem prostě nešlo… Byla jsem zoufalá, jelikož mě začalo bolet i koleno, které jsem měla operované… Hold bylo moje bříško opravdu těžké všechny kontroly probíhaly bez problému vždy monitor u kterého malý vždy spal, tak ho sestřička musela rozhýbávat tím, že mi zaštourala a zahejbala s bříškem 

V 36t mi v poradne bylo řečeno že jsem otevřená na dva prsty volně a že porod může být cobydup… Trochu mě to zarazilo, protože jsem si poprvé doopravdy uvědomila, že budu muset prožít tu bolest a že vůbec nevím jak dlouho to bude trvat a hlavně jaké budou bolesti… Moje mamka mě moc neuklidnila rodila 4× a vždy dlouho takže mě dostatečně vystrašila… Vždy když jsem zacítila poslíčky lekla jsem se že to už přijde… Jednou večer jsem si sedla k televizi a bříško mi začalo tvrdnout pravidelněji… Když to trvalo 2 h po 5 minutách rozhodla jsem se zajet do porodnice byl večer takže nikde žádný provoz…

Ale bolesti jsem neměla… Na příjmu na 2. porodním sále na mne byly sestřičky moc milé vyšetřili mě napojili na monitor, ale zjistili že o nic nejde a poslali mě domů. Já jsem byla napůl zklamaná a napůl štastná, protože přece jen představa těch bolestí co přijdou byla strašná… Uběhlo několik dní a já se cítila, jako bych nikdy porodit neměla malej se ve mě vrtěl až až a pěkně mě přitom dloubal do žeber až to bolelo… Moje sestra (10) onemocněla. Dostala šílené horečky zvracela… no škoda komentovat, prostě jí nebylo dobře chudince… Byla to zrovna neděle 1.11.

14 dní před termínem KDy mi mamka říkala dnes prosímtě neroď, zítra ráno potřebuji jít s kačenkou k doktorce a musím se o ní starat… Já jí odpověděla, že dnes to asi nehrozí že se na porod necítím… Večer jsem se šla osprchovat a vzala jsem to zgruntu i jsem se oholila oblíkla se do pyžama, teplých ponožek a froté župánku a usadila se k televizi, kde měli dávat můj oblíbený seriál Vraždy v Midsomeru.. No a hned jak jsem si lehla cítila jsem jak ze mě něco teče… Byla to plodová voda zašla jsem si na záchod a ona pořád tekla a tekla… Okamžitě jsem šla za mamkou, která zrovna sestře dávala zábal a řekla svou situaci… Odpověděla vydrž chvilku za chvíli jedem… Připravila jsem si tašku a docela nervozně jsem čekala celých 20 minut než jsme vyjeli neměla jsem vůbec žádné bolesti ani břicho mi netvrdlo jinak než normálně, tak jsem byla trochu vyplašená…

Do porodnice jsme dorazili v 22:00 vyšetřili mne oblékli do erární košile bez knoflíčků a poslali do hekárny, kde už byly 2 maminky. Jedna skákala na míči už s bolestmi a druhá koukala na TV… Lehla jsem si do postele a sestra řekla at se zkusím ještě prospat dokud bolesti nemám, ale to nešlo. Když vám na pokoji heká mamina, která jde na sál druhé začínají bolesti tak v tom se spát opravdu nedá… Kolem 1:00 jsem zůstala na pokoji sama… Už jsem začala cítit slabé bolesti, sestry mě vyšetřili a jedna moc příjemná PA mi namasírovala záda a bříško nějakou bylinnou mastí a já po ní na 4 hodinky usnula… Vzbudili mne kontrakce, které byly cca. po deseti minutách a už docela nepříjemné… Na pokoj během 30 minut přijali další tři maminky…

Volala mi mamka jak to se nou vypadá, ještě předtím než jela se sestrou k doktorce.. Já si myslela, že to bude ještě na dlouho, tak jsem v 8:00 mamce oznámila ať se nestresuje že to vypadá až na odpoledne…

To jsem se ale velice spletla v 8:30 mě vyšetřila doktorka a řekla že se jde na přípravu at si zavolám tomu koho chci mít u porodu… Tak jsem volala, máma byla zrovinka v ordinaci ale řekla že doveze sestru domů a hned jede za mnou at to vydržím… Bolesti jsem měla ale pořád se to dalo dobře prodýchávat… Na přípravě jsem dostala ne moc příjemný klystýr a pak už to jelo, začaly bolesti jak blázen, pořád jsem musela chodit střídavě na záchod a střídavě k otevřenému oknu kde se mi dobře dýchalo… Když jsem byla vyprázdněná šla jsem na míč do horké sprchy. Chvilu mi to pomáhalo ale to už jsem se na tom míči kroutila tak, že jsem se bála že z něj spadnu…

Když už to bylo nesnesitelné a já nemohla ani v té sprše vydržet vydala jsem se sama směrem na sál… Tam mě usadili do křesla a napojili na monitor kontrakce byli po 5 minutách a bylo 10:30 po pěti minutách konečně dorazila mamka, už jsem se bála že to nestihne. Kontrakce byly už po dvou a půl minutách a já mezi kontrakcemi usínala byla jsem doslova vyštavená… Zeptala jsem se mamky jak dlouho to ještě bude trvat a ona odpověděla nevím! To mě opravdu neuklidnilo!! Ale najednou jsem začala cítit velmi opravdu velmi silný tlak na celý spodek a nutilo mě to tlačit!! říkala jsem že rodím at zavolají doktora! přiběhla sestra prohlédla mě a řekla ,,hlavičku ještě neviím prodýchávejte ale zatím netlačte…,, Kdybych mohla tak jí jednu vlepim to se jí řekne netlačit když mě to nutí tlačit samo bylo 10:50 a já byla na boxu sama s mammkou… Monitor mi každou kontrakci vypadával a máma se mi ho snažila vždy rovnat… Pak se to ale rozjelo přiběhla sestra a spoustu dalších lidí a já začala rodit. Ani si nepamatuju kdy mi napíchly kapačku do zápěstí a musím říct, že při tom jak jsem řvala a kroutila se to musel být od sester dosti zkušený výkon… Pak přišly poslední kontrakce… Přišel postarší muž zřejmě doktor a prohlásil to půjde bez nástřihu a mimo kontrakci mi skočil na břicho ale nic přišla kontrakce a maličko mě nastřihly já cítila jen malé štípnutí a na další kontrakci se ze mě malej doslova vyloupl v 11:08!!

Byl to úžasný pocit štěstí a úlevy když mi ho ukázali, začal hned plakat a já si řekla je to v pořádku lehla si, zavřela oči a poslouchala ten krásný dětský pláč, jen v hlavě mi zazněl lékařuv hlas, naposledy zatlačte, porodíme placentu… Vzbudila mne mamka, která mi Samuelka přinesla zabaleného v plenách:-) hned se přisál šikulka můj brečela jsem štěstím a smutkem zároveň… Strašně mě mrzelo, že se mnou nemohl být můj přítel, který nikdy neuslyší a neuvidí našeho syna… Strašně mi chyběl a já plakala a plakala a myslela na něj a přitom se koukala na svého syna a vduchu mu říkala. „Miláčku tatínek je tu s námi, neboj on nás neopustil… Bude na tebe dávat pozor v nebíčku… A vždycky bude s tebou když ho budeš potřebovat!!“ Mezitím mne milá mladá doktorka M.Klímková téměř bezbolestně během 5 minut sešila…

Malý vážil 2800g a měřil 47cm…odnesli ho do inkubátoru a pak nastalo strašně dlouhé nekonečné čekání… Máma musela pryč za sestrou, ještě že mi dávala napít… Sestra mi oznámila, že na šestinedělí se místo uvolní až kolem 12 ha že mi donesou oběd… Na oběd a pití jsem čekala nekonečných 60 minut stále na porodním boxu, kde jsem musela poslouchat jak vedle mě rodí a heká další mamina. Nebylo to moc příjemné. Oběd mi donesli ve 12 h já snědla polévku, ale začlo se mi chtít na záchod zavolala jsem sestru a ta mne odvedla do sprchy pomohla mi se osprchovat obléci a utřít Vrátila jsem se do boxu a dojedla oběd.. Pořád jsem myslela na malého… Na šestinedělí jsem se dostala až ve 13:00 a bylo mi řečeno že do 15:00 mi malého dají na pokoj a at se mezitím prospím… Já jsem si uvědomila, že jsem vlastně od 1.11. do 2.11.spala jen 4 hodiny ale stejně jsem nemohla usnout bez mého broučka to prostě nešlo… Dostala jsem ho až v 18:00 kdy jsem si pro něj sama došla na novorezenecké…

Sestra se omluvila, že měli mnoho porodů a nestihli to dříve na pokoji mi ukázala vše potřebné jak přebalit ošetřit pupeční šnůru atd… Moc hezky se ke mě chovali a od té doby nás se Samuelkem nikdo neoddělil a ani neoddělí… Uvědomila jsem si že v den 2.11. kdy se malý narodil se slaví dušičky a opět si ubědomila, že můj přítel, který nás bohužel tragicky opustil to zřejmě tušil a na svátek všech mrtvých nás ochranoval a byl s námi! A je s námi do teď!!!

Tak takový byl muj porod. Čekala jsem ho mnohem mnohem horší bylo to rychlé a krásné zároveň… Ted bych si přála ještě holčičku, ale ta bude muset počkat, protože nemáme a zatím ani nebudeme mít žádného tatínka… Možná jednou dostane Samuelek sestřičku (nebo bratříčka)…