Porod druhorozeného syna v UK

Lucinatko  Vydáno: 30.01.15

Sama jsem hledala nějaké zkušenosti a moc toho nenašla, tak jsem se rozhodla popsat svůj vyvolávaný porod druhorozeného syna. Deníček má být informační a nápomocný, bude to dlouhé.


2 komentáře

Porod prvního syna byl dlouhý, vyčerpávající s velkým poraněním hráze. Přesto jsem hned toužila, aby měl syn sourozence s co nejmenším věkovým rozdílem. Podařilo se až po ukončení kojení a asi čtyřech menstruačních cyklech a bylo to v období Vánoc. Pamatuji si, jak jsem si u štědrovečerní večeře říkala, že třeba nás tu bude příští rok o jednoho více a ono to tak opravdu bylo.

Těhotenství
Co se týče přibírání, vše probíhalo skoro na chlup stejně a opět ze mě rostlo slůně. První nepříjemnosti se projevily už okolo 14. tt - varixy vulvy. V prvním těhotenství to bylo mnohem později. Varixy beru asi za největší zlo z celého období. Stát kdekoliv na jednom místě bylo velmi nepříjemné, třeba fronty v obchodech, na zastávce, houpat staršího syna na hřišti (a že měl vždy výdrž). Na druhou stranu při pohybu to vůbec nebylo zlé, s hrdosti a menším přibíráním absolvuji v třetím trimestru spoustu túr po krásách místní krajiny. Ve 33. týdnu zdolávám nejvyšší bod okolí a jsem na sebe patřičně hrdá.

Velmi se řešilo mé poranění hráze z předchozího porodu, proto jsem byla odeslána na fyzioterapii, kde mi bylo vysvětleno, jak masírovat hráz. Názornou ukázku s „ne, děkuji“ odmítám. Později se rozhodnu pro zakoupení Aniball, který je mi příjemnějším pomocníkem a myslím, že i důslednějším.

Do nemocnice docházím na scany a prý jich budu mít více, aby si ohlídali velikost miminka. Sice jsem absolvovala opravdu nějaký scan navíc, ale potom na to asi někdo zapomněl, protože tam, kde by to bylo potřeba, tak jsem byla pozvána po 30.týdnu až na ten poslední, v období TP.

S naprostým klidem a zájmem o přeměření dítěte se ocitám v ordinaci, kde mi doktorka důsledně nabízí císařský řez, který už po několikáté za těhotenství odmítám s pevným přesvědčením, že více už se natrhnout nemohu.

Týden do termínu, necítím absolutně nic, že by se něco chystalo, miminko je stále dost vysoko, přesto už je to stejný macko jako jeho starší bratr v den porodu.

Je pondělí. Doktorka mě šokuje a nutí/nabízí mi umělé vyvolání na středu, déle si čekat netroufají. Nakonec máme den k dobru a nástup mám ve čtvrtek. Strach, že to bude ještě horší než přirozeně… snažím se hledat pozitiva, jakože si nebudu muset brát taxi do nemocnice nebo kdo a kdy bude strážit synka, protože partner bude opět u porodu.

Vyvolání
Ráno v osm nastupuji do nemocnice. Ocitám se v hale, kde už slušně sténá jedna rodička. Jsem umístěna s ní na jeden pokoj na příjem. Zdržela se k mému překvapení docela dlouho. Naříká svojí mamce a sestře, jak je to bolestivé, a já si říkám, co asi čekala. Připadám si jako nemocná a ne jako rodící. S partnerem se smějeme - pokaždé, když přijde nějaká sestra, tak leží na lůžku on. Po příjmu na pokoj je mi vysvětleno, co všechno se bude dít. Dostávám kromě snídaně i vyvolávací tabletku na provázku. Tak to bylo úplně v pohodě, zatím. Jsem informována, že pokud dostatečně nezapůsobí, další ráno se běžně zavádí druhá.

Pociťuji velké zklamání, chci mít prcka co nejdříve u sebe. Vždyť vyvolání v Česku je natotata. Nicméně se uklidňuji myšlenkami, že pro to miminko je to určitě to nejlepší, když se na ten příchod může trochu nachystat a není tak drasticky vyhnáno ven. Mimo jiné se mi zmíní, že aby předešli natržení, budou mě nastřihávat. Opět dalšímu člověku vysvětluji, že nechci, že jsem cvičila s balonkem a cítím se dostatečně připravená. A opět na mě hledí, co to je, a já nechápu, jak je možné, že to tady nikdo nezná, když Epi-no je jejich UK výrobek? Dokonce ani na fyzioterapii to paní v životě neslyšela. Tam bych očekávala, že budou vědět o všech dostupných prostředcích ochrany.

Kolem desáté se jdeme projít ven, do vedlejší budovy na občerstvení a užít si krásné zářijové sluníčko. Vybavujeme pár hovorů. Dochází mi, že to zvláštní malé brnění v zádech jsou začínající kontrakce. Zjišťuji, že mi začíná být velmi nepříjemné stát na nohách, musím popocházet. Takový divný tlak dole, který zapříčiňují ty moje křečové žíly. Ty mi znepříjemnily nejen těhotenství, ale nakonec i vyčkávání na porod. Je mi sice jasné, že bych se měla co nejvíce hýbat ve svislé poloze, ale díky tomu divnému tlaku to nedávám.

Nakonec jsem si našla aspoň takový svůj kompromis - kleknout si na čtyři na postel s rukama opřenýma výše. Oproti prvnímu porodu nejsem tak vyčerpaná a snažím se hluboce vnímat kontrakci a prodýchat ji. V tomhle vidím obrovský rozdíl v mých dvou porodech.

Den běží ve stylu procházek na čerstvém vzduchu, kontroly miminka, trávení času na pokoji, posléze na jiném, odkud jsme jeden moment vyhnáni, respektive požádání o vyčkání v čekárně. Jedna rodička odsud začala rodit, nevím přesně, co se dělo, jestli ji neměli zrovna kam umístit, nejspíš čekaly na volný rodící pokoj.

Vracíme se nazpět. Kontrakce mám celé odpoledne v průměru po necelých dvou minutách. Dělám si legraci, proč já hloupá nevyužila nabídky císaře. Začínám toho mít plné kecky. Nějaká „má“ sestra se mi omlouvá, že mi nevěnuje více času, mají tam blázinec zrovna. Nuž, já jsem spokojená, všechny jsou milé a ochotné, nevidím žádné pochybení, přece mi nebude stát celý den u postele.

Sestra mi nabízí tabletu. Po nějaké době se mě ptá, jestli mi to zabralo. Směji se, protože mi ji zapomněla přinést, takže zatím nezabralo. Kolem půl šesté v podvečer přece jen přijímám paracetamol od bolesti, i když mi to přijde padlé na hlavu, brát si prášek na chřipku, když rodím. Světe div se, nevím, či je to náhoda, ale poprvé se mi ulevuje asi na půl hodiny a snažím se načerpat síly a usnout. Podařilo by se mi, pokud by tam nezačala pro změnu rodit jiná rodička, takže její hlasité rozdýchávání, respektive hekání, mě z každého zadřímnutí budí a já se opět ocitám v kolotoči půldruhých minutových kontrakcí.

Večer se rozhoduji konečně využít možnosti vany a jejích opěvovaných pozitivních účinků na bolest. Je to místnost v chodbě. Partnera beru sebou. Horká voda mi dělá dobře, stále připouštím vařící a lebedím si. V rámci možností samozřejmě. Jsem tam dlouho.

Po vaně si chci dát opět ten zázračný paralen… Musíme otvírat dveře do chodby, to horko je nesnesitelné. Ale horká voda úžasná, tak luftujeme dveřmi. Domlouváme se, že se partner půjde domů vyspat a kdyby něco, vezme si taxi zpět. Celá rozčabraná usuzuji, že už je čas vylézt, samozřejmě se slušně rozjetými kontrakcemi. Lehám si do postele, sestra přijde zkontrolovat mimčo, které mé pozitivní dojmy z horké vany zřejmě nesdílí. Sestra upozorňuje partnera, ať s odjezdem ještě vyčká. Mě polévá pot z toho, že bych po tom všem třeba musela jít na sál. Sestra dělá vše pro to, aby mě zchladila, že pak se určitě ochladí i miminko a bude mu zase dobře. Nalévá do mě studenou vodu, donese mi na stolek větrák, aby mě ovívalo. Posléze ho vypínám, větráky do obličeje nesnáším.

Situace se zlepšila a partner má asi 15 minut na to, aby doběhl poslední vlak. Tak aspoň někdo z nás dvou bude ležet pohodlně. Proč, to se mě neptejte, ale propouštím ho s příslibem, že kdyby něco, samozřejmě mu hned zavolám.

Porod
Je něco kolem půl desáté, kontrakce rozdýchávám už jako parní lokomotiva, ve snaze dělat to co nejtišeji, ať neruším ostatní rodičky v nočním spánku. Ač druhorodička, stále přemýšlím, kde že je ta pomyslná hranice a měla bych zavolat sestru. Situace se vyřeší sama, při další velké kontrakci cítím mokro v kalhotkách a říkám si „What´s happened?“

Sestra se rozhodne mě vyšetřit, příjemné věci vypadají jinak. Mám pocit, že do mě strčila celou ruku. Asi nejsem daleko od pravdy, vytahuje ze mě nějaký červený shluk čehosi a hlásí mi, že otevřená jsem asi na pět, mohu zavolat partnera (to se mu jistě oplatilo jet domů) a přemístíme se zatím na rodící pokoj.

Tentokrát si žádám překladatelku k porodu, chci mít vše absolutně pod kontrolou a stoprocentně všemu rozumět. Na pokoji se nás sejde tedy více, já, partner, překladatelka, porodní bába, k samotné akci přizvou prý doktorku, kvůli rozhodnutí o samotném nástřihu. Ptají se mě, jestli může být přizván k porodu student. Nemám s tím problém, nicméně přítomnost mladého chlapa snědé pleti mě zaskočí. Ale i nadále s tím nemám problém samozřejmě. Nalévat mi vodu a otírat zpocené čelo zvládal perfektně.

Rozdýchat kontrakce už je pěkný oříšek. Ne, opravdu vám při kontrakci nechci na nic odpovídat… Váhám, zda přijmout nabídku plynu, opravdu nemám pocit, že mi minule pomáhal, krom toho, že jsem šla zvracet. Bolesti rozhodují, něco si dát musím a gas je takový první level. Dávám mu tedy ještě jednu šanci a snažím se ho hodně zapíjet vodou.

Je to mnohem lepší. Je to síla. Svádím vnitřní boj, jak to říkala ta kamarádka, klidně si ten epidural dej, je to úžasné. Ač jsem byla rozhodnutá střihnout si to opět naostro a že uvidíme podle situace, říkám té paní v modrém oděvu, že beru cokoliv, ať mi někdo píchne epidural. Ha, paní hraje na čas, vysvětluje mi, že je to velký skok, že ještě mohu zkusit mezitím morfiovou injekci, že když už jsem doteď vydržela…

Už toho mám takzvaně plné kecky…ale co to? Tenhle pocit je mi hodně známý. Je to jako taková ta vlna, co mnou projede nekontrolovaně celým tělem, když se doma ponořuji do horké vany. Využívám příležitosti, s chtíčem mít to už za sebou a držet drobka v náručí, pořádně zatlačím, jak si tělo žádá. Vlastně mu jen přizvukuji, tlačit chce opět samo. Porodní asistentka na mě křičí, ať netlačím v žádném případě, ať to rozdýchám, hlavičku přidržuje vevnitř. Za moment mi dochází proč. I přesto se hlavička pomalu dostává při kontrakci sama přes hráz a hlava kouká ven.

Čekání na další kontrakci mi přijde nekonečné. Ale dočkáváme se a miminko mi v jednu hodinu ráno přistává v náručí. Paní doktorka to nějak nestihla, přiběhla k hotovému. No bodejť, byl to fofr, pouhé dvě minuty tlačení. Koukám jako z jara, druhé dítě není zrzavé, takže přece jen bude i trochu po mně. Nahlížím…ólala, máme druhého chlapa. Že byl tak strašně modrý, zjišťuji až několik dní poté z fotografie. Pupečníkovou šňůru měl myslím na dvakrát kolem krku. Nebezpečné to prý nebylo, zvláštní… proč byl teda tak fialový???

3. doba porodní
Náš chlapeček přistává tatínkovi v náručí. Já svádím boj s placentou. Nechce ven. Ať tlačím, jak tlačím a rozhodně vím, že ne na prázdno, tak se nic neděje. Velmi jsem pila a plný močový měchýř jí bránil nejspíš ven. Má poslední šance je vycévkování. Neustále se mi tam PA s něčím hrabe a já si začínám pomalu myslet, že to je horší jak porod. Tak nějak jsem myslela, že miminkem v náručí ta bolest skončí.

Nakonec se na poslední pokus podaří placentu dostat ven, dostávám odbornou přednášku, co je co a mohu si ten zázrak, kde miminko bydlelo takovou dobu, prohlédnout zblízka. S potěšením je mi sděleno, že nepotřebuji ani jeden steh a já v duchu opěvuji Aniball, protože je to pro mě ta nejúžasnější zpráva, abychom mohli jít za pár hodin domů. Mezitím vším se dozvídám, že náš junior je jen o deset gramů těžší než jeho bráška.

Nedostavuje se mi ten pocit jako u prvorozeného, že bych šla klidně rodit hned znovu, ale po letech nasazuji nehormonální antikoncepci. Asi je prozatím limit dětí naplněn. Přitom tenhle porod jsem si víc užila… v rámci možností.

Nechávám přítele na pokoji s maličkým a odcházím na chodbu do sprchy šťastná jako blecha, že mě nikdo nenutí ležet v posteli. Vracím se na pokoj, taková svěží a lehká. Ihned pociťuji, jak tělo a křečové žíly mizí. Nechávám si donést brzkou snídani za zásluhy a nemohu se vynadívat na ten náš poklidný uzlíček štěstí. U toho teprve rozjímám nad tím, jaké jsem měla štěstí na zkušenou porodní asistentku, která, aniž bych musela si o něco říct, zapnula tichou příjemnou hudbu, ztlumila světla na minimum.. No prostě už za pár dní jsem měla pocit, že tenhle porod byl naprosto úžasný. :-)

Ráno přijíždí partner i se skoro dvouletým starším synem. Syn dostává od miminka Mickeyho v auťáku a je nadšený z brášky i z auta a chystáme se domů. Do vytouženého klidu.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.7 bodů
 Váš příspěvek
 
Pruhovaný_mýval
Stálice 78 příspěvků 30.01.15 08:41

Moc krásné, jenom pro informaci, paralen neni jenom na chřipku, ale hlavně na bolest :)

 
merde  30.01.15 09:06

Nadherny porod, gratuluji miminku :kytka: rodila jsem taky v UK, taky vyvolavany porod a bylo to naprosto uzasny, muj nejkrasnejsi porod z tri, co jsem mela.Ty dva byli v CR

 
Arisek15
Kecalka 107 příspěvků 30.01.15 11:58

Gratuluji :kytka: Takový porod bych brala také

 
hanak  30.01.15 12:06

Až na tu absenci soukromí to byl porod opravdu přirozený :)

 
Lucinatko
Závislačka 4733 příspěvků 30.01.15 12:14

@hanak ta absence soukromi, je jen nez se porod rozjede, protoze byl vyvolavany. Kdyby nebyl vyvolany, tak prvne v soukromi doma a pak v soukromi v porodnici :)

@Pruhovaný_mýval no jo, ale nikdy drive by me to nenapadlo vyuzit to na porod :lol:

 
Balloo_1
Závislačka 2523 příspěvků 30.01.15 12:28

Krásný deníček… opravdu moc hezky jsem si početka… Není nad Epino - to říkám furt :lol: a hlavně velký obdiv zakladatelko-nevědět pohlaví… Klobouk dolu… Já to u dcerky nevydržela… a teď?? Teďto asi taky nevydržim :D

 
formelka
Ukecaná baba ;) 1122 příspěvků 30.01.15 14:02

Krásný deníček, gratuluji k druhému chlapákovi :kytka:

 
Lucinatko
Závislačka 4733 příspěvků 30.01.15 14:24

@Balloo1 dekuji :oops:

Jojo vydrzela a dvakrat ;) zkuste to, dneska uz vas v zivote maloco prekvapi, vsechno je prolezle technikou :) a taky okoli pak drzite v napeti do posledni chvile :lol:

U prvniho jsem byla tak hotova z toho vseho, ze jsme se zapomneli podivat, „kdo“ se nam to narodil :mrgreen: az po par minutach jsme nahledli pod prikryvku :)

 
pomenkova
Generální žvanilka 24107 příspěvků 30.01.15 17:13

Gratuluji :kytka: Krasny pribeh :kytka:

 
Eveelin
Echt Kelišová 8745 příspěvků 1 inzerát 30.01.15 22:37

Moc hezké :kytka: Škoda, že toto v ČR (skoro) nejde…

 
miminkovo
Ukecaná baba ;) 1570 příspěvků 6 inzerátů 30.01.15 23:45

@Pruhovaný_mýval v UK je paracetamol absolutní všelék. Nic jiného je ani nenapadne. Mně ho dali na červené pálivé oko i na zlomený prst! :mrgreen:

Příspěvek upraven 30.01.15 v 23:49

 
miminkovo
Ukecaná baba ;) 1570 příspěvků 6 inzerátů 30.01.15 23:48

@Lucinatko Gratuluji! :kytka:

 
Andrea.Tom
Zasloužilá kecalka 605 příspěvků 30.01.15 23:49

Tak krásně jak se to událo, tak se to i tak krásně četlo :) Vskutku nádhera :)) Míním jim dát moje „požadavky“ :D v porodnici, at to dopadne skoro tak jak u Vás tak uvidíme :D jaký deníček zde bude ode mne v Červnu :D :kytka:

 
Jankaxx
Závislačka 2868 příspěvků 23 inzerátů 31.01.15 22:21

Jééé, to je krásný deníček :palec: takový povzbuzováček… jasně, bolelo to, ale hezky jsi o tom psala a je vidět, že jsi to brala jak to přicházelo - v klidu. Moc gratuluji k dětičkám! Ať jste všichni zdraví :palec:

PS: taky se děsím, že až půjdu k porodu, tak tam bude další rodička a bude hlasitá :oops: to mě dokáže vykolejit… rodit by měl každý sám a v klidu - bohužel v porodkách to tak nefunguje :roll:

 
iveta kotrcova
Závislačka 3477 příspěvků 31.01.15 22:32
:hug: :kytka:
 
Lucinatko
Závislačka 4733 příspěvků 31.01.15 22:38

@Jankaxx děkuji. S tou hlasitosti jsi mi připomněla, že jsem zapomněla do deníčku připsat, že si PA chválila rodičky tady od nás. Jsou tišší a více spolupracují :-D myslím i poprvé něco takového říkaly.
Přeji ti také porod dle svých představ.

Příspěvek upraven 31.01.15 v 22:39

 
Jankaxx
Závislačka 2868 příspěvků 23 inzerátů 31.01.15 23:05

@Lucinatko jéé, tak to je milé, že si to myslí :palec: asi je fakt, že naše rodičky nejsou žádné měkoty a většinou „rachotí“ když je to opravdu nesnesitelné :D já jsem paní co byla hned vedle na přípravě taky vůbec neslyšela když jsem rodila (a ona mě prý taky ne) a to byla hned vedle v místnosti…
Ještě jednou díky za moc krásný deníček :* :palec:

 
Mondík
Závislačka 4497 příspěvků 02.02.15 22:02

Gratuluji k obema detem! :potlesk: Tvuj denicek me dost zaujal, protoze jsem sama rodila obe sve deti tady v UK a mam ty nejkrasnejsi zazitky! Taky tu mam denicky. Akorat teda koukam, ze te v tehotenstvi tak kontrolovali - ono kdyz je problem, tak se asi staraji trosku vic. S tim balonkem Epi-no jsem se pousmala, mne se stalo totez. U druheho tehotenstvi byla u me doma midwife a ptala se me na stehy pri prvnim porodu, tak jsem ji rikala, ze nic, ze jsem pouzivala ten balonek. No, koukala jak puk, nikdy o tom neslysela :mrgreen:. Ty jo, u druheho porodu uz jsem taky mela termin na vyvolani, nastesti zabral membrane sweep a ja jsem zhruba za 24 hodin po nem zacala rodit normalne. Porod trval 3 hodky a 20 minut, prcci jsou od sebe taky o necele 2 roky :palec:. Akorat ja mam dve slecny ;). Ty jo a u prvni jsem rodila asi 9 hodin, ale v zadnem pripade bych neposlala pritele pryc a on by ani nesel :srdce:. U obou jsem taky mela Gas and air a bez nej si to snad ani nedokazu predstavit. A jinak s tim jejich paracetamolem uz mi tu doslova piji krev :zed:. Za pul roku se stehujeme zpet do CR a jeste bych moc chtela jednoho prcka, jestli ukecam pritele. A uz mam vyhlidnutou porodnici, kde mam velkou sanci, ze bude vsechno probihat podle mych predstav jako tady v UK ;). Preji hodne zdravicka cele tve rodince! :hug:

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček