Porod extrémně nazralého miminka

Tolea  Vydáno: 16.07.12

V říjnu 2011 nás potkalo štěstí a rovnou dvojnásobné. Naše radost skončila 7. 3., kdy nám pan doktor řekl, že rodím. Porod se v nemocnici snažili oddálit, přesto jsem 12. 3. předčasně porodila v 23+1 dvojčátka. První miminko zemřelo po porodu. Druhé miminko, naše malinká láska Toníček, bojoval měsíc. Bez něj je život moc těžký, smutný a prázdý.

Naše radost skončila 7. 3., kdy nám pan doktor řekl, že rodím. Během dne jsem cítila takové jakoby stahy, nebolestivé, ale všimla jsem si pravidelnosti. Rozhodli jsme se s manželem, že pojedeme do nemocnice, kterou máme 5 minut od domu, ať se na mě podívají a uvidí se, i tak jsem si myslela, že návštěva nemocnice je zbytečná, přece všude píší, že porod ženská pozná, tohle fakt bylo nepatrné, nebolestivé. V nemocnici mě zkontrolovala doktorka, oči navrch hlavy a už to jelo. Volala na kolegu, ten mě taky zkontroloval a řekl větu, která nám změnila život: "rodíte“.

Musíte se rozhodnout, jestli se chcete pokusit děti zachránit nebo ne, byla jsem (a jsem dodnes) v šoku. Chtěla jsem mluvit s manželem, doktor nám vysvětlil, že v 22+3 se děti nezachraňují, pokud odjedu do nemocnice s perinatologickým centrem, pokusí se mě léčit a porod oddálit. Pokud zůstanu, porodím, moje děti dostanou pouze tzv. bazální péči, a vzhledem k týdnu těhotenství zemřou. Rozhodnout se mám ihned, jinak jim tam porodím a na přesun do jiné nemocnice nebude čas. Je to něco naprosto šíleného… rizika trvalých následků pro takhle předčasně narozené děti jsou velká a já už byla na 3 cm otevřená, tak jaká je šance zastavit porod? Taky malá. Pořád mi mozek nemohl zpracovat, co se vlastně děje. Nedokázala jsem se rozhodnout, doktor to ukončil sám. Buď teď hned odjeďte, nebo jdeme rodit. Nechtěla jsem rodit, chtěla jsem svoje děti, a tím se roztočil kolotoč šílených nervů.

Odjeli jsme do nemocnice s perinatologickým centrem, rychleji tam prý budeme autem, tak jen doufám, že manželovi neporodím v autě. V nemocnici na kontrole mi zjistili, že jsem stále na 3 cm, dávají mi kapačku na zastavení kontrakcí a odvážejí mě na pokoj. Manžel musí pryč… nervy, stres, bezmoc, strach. Druhý den mi přidávají druhou kapačku s antibiotiky, prý by otevírání mohlo být způsobeno zánětem dělohy. Mám dovoleno chodit jen na záchod.

Další den mi dělají ultrazvuk a zjišťují, že miminko má již hlavičku v porodních cestách. Následuje okamžitý zákaz jakéhokoliv pohybu, omývám se jen vlhkou žínkou, když potřebuji na záchod, strčím si pod sebe mísu, špatně se mi dýchá, mluví, nemůžu jíst, teče mi krev z nosu, to je vše tou kapačkou. Říkám si, že pro miminka vydržím všechno. Všichni mě uklidňují, že to vydržíme až do termínu porodu. Je mi jasné, že to je nesmysl, ale každý týden dobrý. Nakonec jsme nevydrželi ani jeden.

Večer 12.3. jsem věděla, že je zle. Poprosila jsem sestru, ať mi zvýší dávku na kapačce, i když mi buší srdce a špatně dýchám, mám totiž zase kontrakce a už začínají bolet. Zkusíme to prý na půl hodinky, jestli to má smysl. Snažila jsem se vydržet kvůli miminkům co nejdéle. Nakonec po hodině a půl volám sestru znovu. Kontrakce jsou silnější a po 5 minutách.. Sestra se snaží sehnat doktora, nakonec mě kontroluje sama, beze slova odbrzdí postel a veze mě na porodní sál. Nejraději bych se probudila z ošklivého snu. Před jedenáctou volám manžela, že už jsem na sále, chudák vůbec nechápe. Ve 23:20 už se kroutím bolestí, konečně sehnali doktora, sáhl do mě, takže píchneme plodovku a musíte hned tlačit. Ten pocit, kdy vám píchne plodovku a vy víte, že už nic na světě nedokáže porod zastavit, je hrozný, naprostá šílenost, brečím a brečím až do konce.

Ve 23:50 je konec, pořád se ptám na manžela, nikdo mi nic neřekne. Před jednou hodinou ráno, když už ležím sama na sále, ho za mnou vede sestra. Miluji ho, to je jediné, co mozek zpracovává. Ptám se na děti, nikdo mi nic neřekne. Dostávám dvě injekce na uklidnění a spaní, manžel musí odjet a já mám spát. To snad nemyslí vážně, samozřejmě celou noc nespím, přemýšlím, co moje děti. Každého, kdo přijde na pokoj, se ptám, co je s dětmi, každý krčí rameny. Na vizitě se ptám doktorky, ta se diví, že mi nikdo nic neřekl, říká, že zavolá dětského doktora a pak mi řekne: "Ale to první miminko už nežije, druhé leží nahoře na dětské JIRP.

V nemocnici jsem byla týden, pak mě poslali domů. Náš chlapeček dostal jméno Toníček, narodil se v 23+1 s váhou 495 g před hranicí předčasného porodu. Chtěl žít a bojovat, ale rizika byla vysoká, strašně jsme se báli. Zároveň nás náš chlapeček držel svou statečností nad vodou, jsem pyšná na to svoje maličké miminko, jak se se svými 495 g pral s životem. Šestý den, co byl Toníček na světě, mi primář řekl, že každý den, kdy žije, je zázrak.

Měli jsme starosti s kakáním, dlouho jsme čekali na první hovínko, ale podařilo se. Pak zjistili Toníčkovi krvácení do mozku. Pro nás rodiče to byla velká rána, nemohla jsem pár dní vůbec komunikovat. Pak jsme celá rodina (já, manžel a Toníček) slíbili, že se budeme milovat, ať se stane cokoliv! Toníček nám začal hezky nabírat, měla jsem to štěstí, že jsem měla mlíčko. Sice málo, ale mému chlapečkovi to stačilo. Už jsme se začali radovat, že vše dobře dopadne, když Toníčkova ošetřující doktorka přišla s podezřením na selhání ledvin. Diagnózu jsme s manželem vůbec nepřijali, pořád jsme si říkali, že od narození pěkně čůral, tak proč by najednou měl být problém ve třech týdnech.

Bohužel druhý den, když jsem odkryla deku z inkubátoru, jsem okamžitě pochopila, že je zle. Toníček nám otekl a byl zacévkovaný. Doktorka potvrdila, že Toníčkův stav je kritický a že zemře. Ještě skoro týden se po selhání ledvin snažil bojovat, srdíčko mu tlouklo jako zvon. Bylo to nesmírně těžké, dívat se na syna. Strašně jsme chtěli, aby žil a zároveň si přáli opak, aby se dlouho netrápil. Celý svůj krátký život byl moc statečný, a tím držel nás, rodiče, nad vodou. Bez něj je život moc těžký, je smutno, prázdno. Miláčku náš maličký, navždy Tě budeme milovat!

Budu vděčná, pokud jste některá zažila něco podobného, za rady, jak se s předčasným porodem a smrtí dětí vypořádat. Rádi bychom také další miminko. Zatím jsem poslána na imunologické, genetické a hematologické vyšetření. Než budou výsledky, mám zákaz otěhotnět.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.9 bodů
Stránka:  1 2 3 Další »
 Váš příspěvek
 
Miťulka
Ukecaná baba ;) 1287 příspěvků 16.07.12 00:40

:,( :,( :,( :,( :,( :,( beruško já nemám slov :,( :,( :,( :,(

 
hanak  16.07.12 00:58

To je tak smutné! :( :( :( :(
Toleo, byla jsi velkou oporou tvému synkovi do posledního dechu. Myslím, že on musel cítit tvou lásku, a proto tak úpěnlivě bojoval za svoje právo na život.
Věřím, že jeho dušička se k vám vrátí v podobě dalšího miminka - on chce tolik být s vámi. :andel: :srdce:
Posílám hodně sil a zároveň ti přeji, ať máte co nejdřív další miminko a plnou náruč! :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :andel: :srdce:

 
kissi
Ukecaná baba ;) 2322 příspěvků 16.07.12 01:04

Je to tragédie… :,( Určitě tě tvoji andílkové sledují z nebíčka a pošlou ti za sebe náhradu. Držím ti moc palce, ať vše dopadne tak jak má a tedy dobře :hug: :hug: :hug: :hug: :hug:

 
BertaCek  16.07.12 03:53

Nesmirne bolestivy pribeh, je mi to moc lito… Z vaseho denicku cisi uprimna laska, a prala bych si umet vam poradit, jak to zvladnout, ale neumim… Snad jen reknu-nespechejte na sebe, dejte si cas, a dejte pruchod bolesti, nic v sobe neduste. Preji mnoho sil, stesti a lasky, abyste takovou tragedii prekonali… :kytka: :kytka: :kytka:

 
BBBpetule
Stálice 64 příspěvků 16.07.12 06:16

Moc drzim palce, at to zvladnete a brzy se Vam podari dalsi mimco!

 
Narovnako
Kelišová 5108 příspěvků 16.07.12 07:06

Je mi to moc líto, nemám slov :,(

 
Vesmilka
Neúnavná pisatelka 17247 příspěvků 16.07.12 07:12

K tomu se nedá nic napsat :,( :,(
Moc držím palečky aby všechno dopadlo dobře a ty jsi mohla mít co nejdříve miminko
Naprosto souhlasím s @hanak

 
ivulinaM
Závislačka 2575 příspěvků 16.07.12 07:24

Hlavně to v sobě neduste ani jeden a oba si klidně pobrečte (já svému příteli měla hodně za zlé, že mě v tom nechal samotnou, a ikdyž dneska vím, že se snažil být silný pro mě a taky smrtí naší holčičky moc trpěl, tenkrát bych byla radši, kdyby brečel se mnou- jenže my o tom nemluvili). Bude to lepší - slibuju :kytka:

 
marcany
Povídálka 14 příspěvků 16.07.12 07:40

Ahoj je mi moc líto co se ti stalo. Vím že je to nepopsatelná bolest. Můj příběh je trošku jiný, ale přesto hodně podobný. Mé miminko mi odešlo 21+6 2.9.2011 a dodnes jsem se s tím nevyrovnala. Kdyby jsi chtěla přečíst můj deníček a pak se třeba na něco zeptat, tak budu ráda. Mě pomáhá když o tom můžu mluvit sněkým kdo ví jaká je to bolest, kdo mě trochu chápe. A to bohužel je jen ten kdo to prožil. Můj deníček se jmenuje,,Tak moc jsme se těšili´´. Pokud mi budeš chtít napsat tak můj email je marcany@seznam.cz.
Přeji ti hodně sil. A já věřím, že se nám jednou ty naše zlatíčka vrátí. Věř, že tvé děti tě milují protože jsi skvělá máma a zase se k tobě vrátí! Držím ti palce aby jsi to ty a tvůj manžel zvládli. Hlavně nepřestávej věřit.

 
74zuzka
Povídálka 11 příspěvků 16.07.12 07:55

Je to moc smutné povídání..přeji hodně sil a štěstí. Moc držím palečky at vše zvladneš. :kytka: :kytka:

 
cihajda87
Ukecaná baba ;) 1376 příspěvků 16.07.12 08:05

Mam slzy v ocich, je to strasne moc smutny osud… :srdce: Ja prisla o chlapecka, zamotal se do pupec. snury a doktori to zjistili po 14 dnech, v nemocnici uz me cekal jen porod. Celou dobu byl se mnou manzel, ktery mi byl oporou a v tech nejtezsich chvilich pomohl. Je to hrozne, probudit se na pokoji bez miminka, dostavat kapacky na zavinovani delohy a prasky na zastaveni laktace. Nevedela jse, zda si nemam otevrit okno a prestat se trapit, je to strasna bezmoc, cloveku drzi jen fotky z ultrazvuku, doma pripraveny kocarek, postylku… nakonec ma jen oci pro plac. Pomohl mi tento server, je tu hodne maminek s podobnym (bohuzel) osudem… casem jsem se preorientovala na snazeni o miminko a dneska presto, ze to v :srdce: moc boli, se snazim myslet na budouci miminko :srdce: nas chlapecek se nam vrati, jen v silnejsim telicku :* stejne tak jednou tobe!

 
Anonymní  16.07.12 08:09

Ahoj, kamarádka zažila podobné, porod 23+4, mimčo vydrželo měsíc, zemřelo na selhání ledvin… Byla na všech možných vyšetřeních, ale příčinu nikdy nezjistili.. Teď má úžasného, skoro 3letého zdravého kluka. Těhotenství byl boj, ale zvládli to až do 39 tt… Vím, že je to velmi těžké, ale nezbývá nic jiného, než jít dál…Přeju jen to nejlepší, ať se znovu zadaří. :hug: :hug: :hug: :kytka:

 
piskle2
Ukecaná baba ;) 1570 příspěvků 16.07.12 08:23

Toleo - je mi to moc, moc líto. Přijď mezi nás do Prázdné náruče, jsou tam maminky, které jsou na tom stejně nebo podobně. :hug: :(

 
Janichka
Kelišová 6955 příspěvků 16.07.12 08:32

Jezis ja brecim :,( a nejde to zastavit. Jsi opravdu silna osobnost, drzim palce k dalsimu miminku a moc te odivuju ze jsi to tak zvladla! Tvoji dva andilci ti budou dohlizet na dalsi miminko.

 
petrikaaa
Ukecaná baba ;) 1453 příspěvků 16.07.12 08:34

Moc mě to mrzí, také jsem čekala dvojčátka holčičky ale zemřeli v 23+5 když jsem je rodila už byly mrtvé, pořád jsem si říkala kdyby se na to přišlo dřív třeba by to přežily, ale dnes vím, že je to příliš brzy v tomto týdnu a že šance na přežití je minimální o to jsem to měla jednodušší než ty, je to opravdu tragédie, ale jediné co mě drželo nad vodou bylo to že chci další miminko, podle různých vyšetření jsme byli s manželem oba v pořádku a to co se nám stalo se nedalo ovlivnit a holt se to stává :( jediný co sem si neustále říkala bylo že čím dřív na tom budu po psychické stránce dobře tím dřív budu zas moct mít mimčo, no zadařilo se až po 7 měsících snažení a dnes už mám 11 měsíčního syna moje největší štěstí..
I když občas si ještě na své holčičky vzpomenu tak už to tolik nebolí…
Přeju Vám aby jste co nejrychleji otěhotněla (to jediné je lék na duši) a v náručí držela ten vytoužený uzlíček štěstí, určitě se ho dočkáte :D držím palce a těším se na další deníček s už dobrým koncem :D

 
NikysekR
Kelišová 7200 příspěvků 2 inzeráty 16.07.12 08:46

Takovou tragédii si nemumím ani ve snu představit :,( :,( :,(. Jsi hrozně silná, a statečná a je dobře, že jsi dokázala napsat takovýto deníček a podělit se se vým trápením. Na tohle nejde v podstatě nic napsat. Snad jen, že Vám s manželem přeju hodně sil, a mnoho štěstí při snažení o miminko. Držte se :srdce:

Příspěvek upraven 16.07.12 v 08:46

 
romca2102
Ukecaná baba ;) 1260 příspěvků 16.07.12 08:52

Jste moc statečná a silná :hug: Držím vám palce :hug: :hug: :hug:

 
girlie sage
Kelišová 6258 příspěvků 16.07.12 08:54

:,( :,( :,(
posílám ti hodně :hug: :hug: :hug:  :hug:

 
Caty  16.07.12 08:58

Deníčky moc nekomentuji, ale tady mi to nedá. Moc mě mrzí co Vás a Vaše miminka potkalo. Asi jakákoli slova útěchy jsou teď uplně zbytečná, protože rána je příliš čerstvá. Ale určitě jednou bude líp, jednou se budete těšit z dalšího miminka a na Vaše dvojčátka vzpomínat s láskou. Přeji hodně moc síly a co nejvíc sluníčka na obloze. Musí to být těžké, hrozně moc těžké, tak hodně opory ve Vašem okolí. Držte se. :hug:

 
iliska87
Ukecaná baba ;) 1358 příspěvků 16.07.12 09:21

K tomu se neda ani nic napsat…bohuzel…chu­dacek malej a tak bojovnej…ted to bude vas andilek strazny co na vas bude davat pozor…preji hodne sil a zdravicka aspon vam z manzelem…

 
Lajka09
Závislačka 4572 příspěvků 16.07.12 09:23

Brečím, jak želva. Bože, jako bych to psala já, i s tou Sofiinou volbou - TEĎ se rozhodněte!
O prázdném místě na srdci si můžeme kdykoliv povykládat. Prožívala jsem to přesně měsíc před tebou.
Klidně napiš, ráda si s tebou povykládám! :hug: :hug: :hug:

 
Bibi 72
Ukecaná baba ;) 1918 příspěvků 16.07.12 09:27

Toleo… je mi to moc líto.. :hug:, jak psala Pískle…přijď mezi nás, andělské maminky do PRÁZDNÉ NÁRUČE :hug:

 
lenin007
Ukecaná baba ;) 1059 příspěvků 16.07.12 09:27

Nenapíšu nic nového. Mám mokrou klávesnici. :,( :,( Přesně jak píší ostatní, věřím že se k tobě dětičky vrátí v silnějších tělíčkách. A skutečně ti to moc přeju. Hodně štěstí :kytka: :hug:

 
petulle
Kecalka 339 příspěvků 16.07.12 09:28

To je tragédie :,(, vůbec nechápu, proč se tohle děje :nevim:, přeji tobě i manželovi hodně síly :hug: a ať se vám brzy povede miminko, které vám nahradí ty vaše dva malé tvorečky :hug: :hug: :hug: :hug: :andel: :andel: :andel:

 
BohunkaP
Extra třída :D 14164 příspěvků 16.07.12 09:47

Ach jo, moc smutné…
Jste moc stateční.

 
ševelka
Ukecaná baba ;) 2257 příspěvků 16.07.12 10:01

TOLEO mrzí mě to, vím co prožíváš…jak psali už holky..Pískle a Bibi příjd mezi nás andělské maminky do Prázdné náruče… :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug:

 
Petorka
Závislačka 2787 příspěvků 16.07.12 10:04

Je mi to moc líto :,( :srdce: :srdce: :srdce:

 
Tiger-lily
Nadpozemská drbna 29290 příspěvků 61 inzerátů 16.07.12 10:04

Brečím u čtení :,( :,( tohle je snad ta nejhorší noční můra všech nastávajících maminek. Přeju, aby Vám to co nejdřív vyšlo a dočkali jste se miminka :kytka: :kytka:

 
evcav
Závislačka 4435 příspěvků 16.07.12 10:10

To je strašný, přeju strašně moc sil a doufám, že brzy zjistí příčinu a budete se moct pokusit o dalšího mimíska a brzy najdeš //.

 
Kačta
Zasloužilá kecalka 639 příspěvků 16.07.12 10:18

Panebože, úplně mi tu běhá mráz po zádech :,( Je mi to moc líto, hlavně neztrácet naději a zudravé miminko přijde, než se nadějete! :srdce:

 
Maia22
Závislačka 3089 příspěvků 16.07.12 10:19

Moc smutný příběh :,( Já rodila ve 30+2,naši kluci to naštěstí přežili, ale vím jaké to je, ten strach o jejich život, nedokážu si představit že by nám bývali umřeli. Jsi moc statečná že jsi to zvládla :hug: určitě budou všechny testy v pořádku a dočkáte se zdravého miminka, moc vám to přeju :hug:

 
Anonymní  16.07.12 10:25

Ahoj, já jsem sice o miminko nepřišla, ale můj chlapeček není úplně v pořádku. Strašně mě to srazilo na kolena, ačkoliv je jeho onemocnění řešitelné a s tvým příběhem se to nedá srovnat. Je to hnus, ale člověk musí přijmout, že se prostě tohle dělo, děje a dít bude a nejvíc lidem, kteří si to vůbec nezaslouží. Přijmout a srovnat se s tím, že se to stalo právě jemu, je podle mě první a nejdůležitější a nejtěžší krok. Máš milujícího manžela. Děti mít budeš a jednou budeš šťastná, uvidíš. A třeba jednou přijdeš na důvod proč se vám to mělo stát i když se to teď zdá věc nemožná. A jsi hrozně moc statečná, že jsi bojovala o své děti.

 
Anonymní  16.07.12 10:29

Je mi moc líto, co vás potkalo. Znám tu bezmoc, nepředstavitelný smutek a neutichající pláč. Prožívali jsme to na podzim v r.2010, kdy se náš Toníček narodil mrtvý na začátku 30 tt.
Dnes vedle v ložnici spokojeně spinká jeho 8-měsíční bráška.
Vím, že to moc bolí, ale jednou se ta bolest zmírní. Přeju vám, ať ta cesta za miminkem není příliš dlouhá.
Držte se :hug:

 
zrustice
Ukecaná baba ;) 1807 příspěvků 16.07.12 10:33

Brečím tu jak želva, je mi to moc, moc líto. :hug: :hug: :hug:

 
Alficek
Kelišová 5542 příspěvků 16.07.12 10:48

Ježindeči, já tu řvu a co na to říct? na to není slova, ale Toníček a to druhé miminko jsou pořád s vámi a určitě za vámi pošlou to zdravé miminko a vy budete zase rodinka

 
Petra2829
Kelišová 7390 příspěvků 16.07.12 10:58

:hug: :hug: :hug: na to nemohu ani reagovat. Přeji ti moc krásné a zdravé miminko. Už dost bolesti :hug: :hug:

 
Bibi82
Extra třída :D 10697 příspěvků 16.07.12 10:59

Tak tenhle deníček jsem vážně obrečela… je mi to strašně líto :,( :,( :,(

 
gladiolka
Kecalka 110 příspěvků 16.07.12 11:08

Bože brečím jak želva… :,( :,( :,( to je hrozné, ale andílci na tebe dávají určitě pozor…a brzo budeš mít miminek plnou náruč..Sice netuším jak ti pomoct snad jen se soustředit na budoucnost a snažit se myslet na to jak vás bude víc. :hug: Chápu, že je to nesmírně těžké, ale uvidíš že bude líp. Držím pěsti…bude líp neboj… :hug: :hug: :hug: :hug: :srdce: :srdce: :srdce:

 
smiley1
Závislačka 3106 příspěvků 16.07.12 11:09

Úplně mě to rozpalakalo. Je mi to moc líto. Toníček byl moc statečný..Drž se…

 
Saroya
Neúnavná pisatelka 17593 příspěvků 16.07.12 11:18

:,( :,( :,( držte se

 
djdjdj2
Kecalka 336 příspěvků 16.07.12 11:22

tolea :hug: :hug: :hug:

 
madrianova
Ukecaná baba ;) 1628 příspěvků 16.07.12 11:41

Taky tady brečím, ach jo, je to strašné…hodně sil!!! :srdce: :srdce:

 
Domcus1
Zasloužilá kecalka 750 příspěvků 16.07.12 11:42

Nevím co napsat, snad jen, že je mi to moc líto a držim palce, ať vše dopadne na jedničku a narodí se Vám krásné miminko. Toníček na něj bude dohlížet :) :hug:

 
VeronikaNel
Kecalka 433 příspěvků 16.07.12 11:43

Nevím co říct :,(
Jsi moc statečná, stejně jako váš malý bojovník Toníček…
Do budoucna vám přeji jen samé štěstí v podobě zdravého děťátka :srdce:

 
klara123
Ukecaná baba ;) 1505 příspěvků 16.07.12 11:44

:hug: :hug: :hug: přeji ti hodně síly… :* :* :srdce:

 
Petttulis
Ukecaná baba ;) 1551 příspěvků 16.07.12 11:56

Tak jsem si plákla.. Moc mě to mrzí.. :hug: Není fér, že se takové věci dějí! Snad brzo Vaší rodinku obohatí zdravé děťátko :hug:

 
Veveří
Ukecaná baba ;) 1492 příspěvků 16.07.12 12:19

Brečím tady :hug: :hug: :hug:

 
amydera
Stálice 54 příspěvků 16.07.12 12:23

Je mi to moc líto a věřím že vše jednou dobře dopadne :hug:

 
lucka83
Hvězda diskuse 45850 příspěvků 112 inzerátů 16.07.12 12:30

Drř se holka :hug: :hug:,držím vám moc palce at je vše v pořádku :hug: :hug:

 
jan1610
Zasloužilá kecalka 724 příspěvků 16.07.12 12:32

Snažím se nebrečet, ale zastavit mi to nejde! Život je kolikrát velice krutý :( :,(!!!
Přeji mnoh sil! A´t cesta za dalším miminkem je co nejkratší a konec je ten nejš´tasnejší! :hug: :hug: :hug: :hug:

Vložit nový komentář
Stránka:  1 2 3 Další »
Poslat
nový deníček