Porod je jako svíčková...

NapoleonovaDesire  Vydáno: 31.08.16

Porod je jako svíčková, co maminka, to jiná chuť. Přečetla jsem tu od svého porodu, i když to není dlouho, snad všechny porodní deníčky a jsem přesvědčena, že se nenajdou dvě ženy, co by porod měly stejný. A to je dobře!! Přináší to prvorodičkám naději, že právě ten jejich porod bude ten nejlépe nejjemněji vychucený. :-)

Dovolte, abych vás seznámila s mým, pro mne nyní již úžasným, porodem, který bych si ráda zopakovala… Jen tak, pro ten báječný pocit, pro tu nesmírnou pýchu, že jsem to dokázala, pro to růžové miminko, které mě baštilo každým pohledem od první chvíle. Ovšem nebýt šestinedělí!

Od začátku těhotenství jsem byla k miminku, co mělo sotva pár centimetrů, celkem laxní. Přiznávám bez mučení, že ten pravý pocit, že budu maminka, se dostavil, až když jsem na velkém ultrazvuku viděla nádherné srdce svého syna. Při pohledu do tmavé obrazovky, kde se rytmicky otvíraly a zavíraly chlopně, mi došlo, že to srdíčko opravdu pumpuje život do celého toho maličkého tělíčka. A že ten človíček ve mně žije.

V tu chvíli se mi chtělo strašně plakat. Nicméně pak pan doktor přešel na jeho čumáček a ten mrňous se mračil jako můj taťka! :-D Ten mračoun byl kopie svého dědy. :-D Já vyprskla smíchy a manžel taky. Viděli jsme ho tam oba. A tak se z našeho milého malého Nic, Fazole, Bubliny, Zaraženého prdu… stal technicky Děda. :-D

Čas plynul, výbavička se kupila, bříško rostlo, boty se hůře a hůře obouvaly, zip na kabátu se nelítostně rozškleboval. Mé tajné přání bylo porodit dřív, než zip nevydrží tlak Jiříkova příbytku a já si budu muset obléknout tchynin zapůjčený kabát, který nešlo odmítnout, ale to by bylo zase na jiné vyprávění. A ono to vyšlo…

Rodiče mám z daleka, proto měsíc před porodem jsme udělali poslední návštěvu ve dvou, protože jsem v místních porodnicích, nechvalných recenzí, rodit nechtěla. V neděli jsem zamáčkla slzu, když se se mnou mamka loučila se slovy, ať jsem statečná! A sakra, ona to vážně asi nebude legrace…

Pondělí začalo klasicky. Na nákup, na návštěvu k babi, pak nestandardně přišla pomoc manželovi při kutění, konkrétně vrtání: „Miláčku, vím, že přes to břicho pořádně už ani nevidíš, ale drž tu trubku vysavače pořádně, jinak ten prach budeme mít všude.“

Jasněěěě!!! Pak jsem ulehla na gauč, divně mě bolí břicho, jsem pronesla mezi řečí. Sladká odpověď zněla, ať to jedu rozcvičit, že potom už jen tak cvičit nepůjdu. Normální těhotenská buzerace! Pusa na tvář, psí pohled: „Víš, že to s tebou myslím dobře!“

Tak jsem jela. V hale cvičitelka, porodní asistentka, hlásí: „Tak na koho to padne dneska?“

Hlásím 37. týden těhotenství. Mávnutí rukou, chápu, ještě dost času, haha. Poctivě cvičím. Funím víc než jindy. Po cvičení zdrchaně na bus. Vysvobozují mě blikající světla, přijel pro mne manžel, zlatíčko, myslím si. Omyl. Jel pro speciální hmoždinky, tak mě vyzvedl. :-D Doma večeříme, padám únavou, ve 22 hodin uléháme. A konečně to začíná…

Ve 23 hodin mě močový měchýř žene na záchod. Sedám si na záchod, šplouch. Praskla mi voda. Chvíli přemýšlím, jestli se mi to nezdálo. Koukám, vstávám, nic. Tak asi zdálo. Lehám si do postele. Manžel se ptá, zda vše ok. To je starostí najednou, myslím si. S ledovým klidem oznamuji, že mi asi praskla voda. Haha, to jsou blbý vtipy. Smějeme se. Šplouch. Tak se mi to nezdálo a matrace je v háji…

Po zhruba šesti dílech Přátel, ano ujíždíme na nich, zběsilém dobalovaní, připravovaní, sepisování instrukcí, odjíždíme do porodnice. Jsou dvě hodiny ráno, cesta, která jinak trvá i tři čtvrtě hodiny nám trvala slabých 20 minut. Město je jen naše. Na cestu nám hrají Queeni, jak noblesní. Užívám si tu cestu, je to naše poslední cesta, kdy jsme vedle sebe jen dva…

V porodnici začíná kolečko. Na příjmu jsme je evidentně vzbudili. Vtípky typu, to jsme si mohli vybrat lepší čas, nefungují, tak zavíráme pusu, mlčky, ruku v ruce čekáme, kam nás pošlou. Jeďte do čtvrtého na porodní sály.

„Cooo?? Už na sál?? Ale mě nic nebolíí!!!“ Honí se mi v hlavě.

Nutno dodat, že jsem jako prvorodička před porodem cíleně sbírala jen info, co je dobré mít s sebou do porodnice. Na to, co mě čeká jsem se záměrně neinformovala, abych se už předem nepo…strachy, aneb jak říkala naše matikářka, nejhorší je smrt z vyděšení. Tak jsem zvolila sladkou nevědomost. Můj cíl byl jediný, porodit. Jak, jsem neřešila…

Po příjmu, zběžných informacích o předchozích chorobách, operacích, dochází i na duchy z minula. Potraty a interrupce. Odpovídám. Úsměv se vytrácí, padá na mě tíseň. Manžel to vidí. Zmáčkne mi ruku, usměje se. Miluju ho. Bez tebe to nezvládnu, to už vím předem.

Jelikož se nic neděje, posílají ho domů a mě se vyspat na porodní sál. Haha. Lehám si, zacpu uši sluchátky s Járou Cimrmanem. Usínám při slovech hry Akt: „Kdo přijel vlakem, už by měl být tu…“

O pár chvil mě budí sestřička, přichází na ozvy. Naštěstí těch replik mají cimrmanovci do rána ještě dost, protože krom sestřičky na pokoj chodí i doktor něco klofat do počítače, uklízečka měnit toaleťák a pak se mění v 6 hodin směna. To jsem toho naspala. Ráno se přesouvám z porodního sálu na hekárnu, protože se stále nic neděje. Jelikož jsem teprv 37+6, nemám za sebou ani stěry na GBS, zavádí tedy kanilu a penicilin proudí do žil.

Bříško mám už povadlé. Když porodní asistentka měří ozvy a chce Miláčka vzbudit, cloumá jím už vlastně za tělíčko, vypadá to děsivě, ale účinně. Vždy se probere a naměří na první dobrou krásné ozvy. Ještěže tak! Celé dopoledne se nic neděje. Ležím, čtu si, břicho bolí trochu, otvírám se pozvolna. Píšu si s manželem. Staví se po práci. Prý je dost času…

Je úterý, 2.2.2016. Ve 14 hodin přichází poprvé od mého přijetí doktor na kontrolu. Něco se mu nezdá. Volá primáře. Neví, kde je. Přichází jiný kolega. Také se mu něco nezdá. Natáčí ozvy. Poté kontroluje znova.

Suše oznamuje: „Dítě má asi pupečník kolem krku, nevíme, jestli blbě, nebo ne. Asi dojde na sekci.“

Mám děs v očích. Nevydám ani hlásku. Porodní asistentka se na mě kouká jako smutný pes. Sakra, kde je ten primář. Nechají mě na pokoji. Žerou mě otázky. Hladím si bříško. Neboj Miláčku, teď už to zvládnem.

Přichází primář a pronáší: „Tak čím vás ti bílí supi děsí, maminko?“

Miluju ho! Provádí kontrolu. Oznamuje mi, že malý má pupečník kolem krku, ale není to žádná katastrofa! Ufffffffffffff… To mi vlije sílu do žil! To zmáknem. Díky všem těmto kontrolám se porod rozjíždí jako po másle.

V 16:00 přichází manžel. Zatímco přežvykuje bagetu, chudák nic nejedl od včera, já si už vesele funím. Pila bych, až bych brečela, zakázáno, pořád kvůli té hrozící sekci. Piju potají na záchodě. Zavřete mě za to na doživotí!!! Před výměnou směny jsem otevřená na 6 cm. A jde se na sál, tam už to znám.

Je libo jeden klystýr? A jeden výplach žaludku, prosím! :-) Vybavuje se mi Švejk. Je něco po 18. hodině a já začínám být nepříčetná. Bolí to jako čert. Že máme na porodním sále bezva vanu a míče a aroma oleje a klekačku?? Haha, mně je nejlíp na záchodě. Výška přesná. Tady přečkávám kontrakce s manželem, o kterého se opírám. Porodní asistentka se směje, že kdyby to věděli, tak tam na pokoj lupnou ještě jinou maminu, aby ušetřili kapacity.

Ve 20 hodin se mi začínají vybavovat scény z Piknfloydí The Wall, Run like hell. Jde do tuhého. Doploužím se na kozu, lezu nahoru. Manžel mi pomáhá, jsem unavená, moc nevnímám, ještě, že nejsem pod vlivem žádných tišících prostředků, to by za mne musel tlačit někdo jiný.

Žádné, na tři zatlačení byl malý venku, se nekoná. Bojujeme celou hodinu, která je připsaná poslední době porodní. Děloha je unavená, kontrakce slábnou, malý je na půli cesty. Porodní asistentka se pokouší ji stimulovat štípáním, docela to pomáhá. Po té nekonečné době se na svět vydral, za pomoci úžasně porodní asistentky, manžela, který mi byl tak obrovskou oporou a to doslova, náš malý Miláček.

Křičí a křičí, šňůru měl dobře omotanou. Apgar desítky!!! Probírám se, koukám na něj, je to maličký Králíček, je to můj už navždy největší Král. Taťka mě líbá, Miláčka si tiskneme mezi sebe… A zase ti Pinkfloydi…

Momma loves her baby
And Daddy loves you too
And the sea may look warm to you Babe…
And the sky may look blue

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.8 bodů
 Váš příspěvek
 
Eminka1
Povídálka 11 příspěvků 31.08.16 06:03

Denicek se mi libi i kdyz vic se mi libi prezdivka :) zboznuju knihu Desire :) a cast se zachodem taky vyborna mela jsem to taky tak pri kontrakcich mi bylo nejlip na mise :D

 
Laddmie
Závislačka 2897 příspěvků 5 inzerátů 31.08.16 06:31

Moc pěkné. :potlesk: Vidím, že maminka je sečtělá, líbily se mi přirovnání. :D Ať se Vám všem moc daří. :dance:

 
Blešík
Extra třída :D 12010 příspěvků 31.08.16 07:06

Hezký čtení po ránu :palec: gratulace

 
1Luca
Kelišová 5211 příspěvků 31.08.16 07:18

Přečteno na jeden zátah, moc pěkné.

 
samanta2208
Kelišová 5371 příspěvků 31.08.16 07:23

Deníček je super. Pobaví, neurazí, neni plný sebelítosti, ani popisování bolesti které zaručeně nikdo krom autorky deníčku nemůže prezit. Za mě jeden z mála deníčku které si ráda prectu znovu.

 
Lada84
Ukecaná baba ;) 1286 příspěvků 31.08.16 08:31

Velmi ctivy denicek :palec:

 
unuděná
Ukecaná baba ;) 2236 příspěvků 8 inzerátů 31.08.16 08:43

Moc hezky napsane, bez zbytecnych detailu a popisu nechutnosti a bolesti.Taky mam podobny vkus ;) My u prvniho porodu koukali na olympiadu (4roky zpet) a kdyz jsem syna (roznez s lehce omotanym pupecnikem a apgarem 10-10-10) konecne vytlacila, znelo mi v hlave „we are the champions!“ :lol:

 
NapoleonovaDesire
Kecalka 199 příspěvků 31.08.16 08:50

Zeny, dekuji za mile komentare :). Jsem rada, ze muj mozek jeste neni uplne vykojeny a dokaze vytvorit neco smysluplneho, ikdyz to chtelo jeste ucesat, jak jsem to tak ted cetla. A mate pravdu, nechtela jsem popisovat zadne detaily, ty kazda zname :mrgreen:. A navic, prave takhle si to chci pamatovat…

 
svycarka
Kelišová 6330 příspěvků 31.08.16 09:23

Tedy na zacatku jsem si myslela dle slova CUMACEK, ze mam co do cineni s chumlackovym denikem. Jsem mile prekvapena a chvalim :kytka: Preju spoustu radosti s prckem :srdce:

 
vertunka
Ukecaná baba ;) 1822 příspěvků 31.08.16 09:43

Porodnice Plzeň?? :)

 
Jitusee
Echt Kelišová 7842 příspěvků 31.08.16 10:47

Super deníček, takových mi prosim pred porodem dejte vic :lol: :potlesk:

 
Terulli
Kecalka 429 příspěvků 7 inzerátů 31.08.16 16:35

@vertunka To to 4. patro? Taky mi to tak přijde :mrgreen:

Jinak - autorce, deníček super :palec:

 
NapoleonovaDesire
Kecalka 199 příspěvků 31.08.16 20:51

@Eminka1 Desire, je krasna :) Myslela jsem, ze jsem sama, co ji precetla. Holt zachodova misa u porodu spojuje stejne literarne naladene :mrgreen:
@unuděná A to jsem nedopsala, ze manzel na ty hekarne jeste cucel na AZkviz, zatim co ja drtila celo postele. A drze se jeste ptal na chemickou znacku astatu, coz nikdy nevim, jestli je At nebo As. :mrgreen:
@svycarka V tu chvili to byl vazne cumacek… :srdce: :oops:
@vertunka @Terulli odhaleno :mrgreen: Kam se na vas hrabe ruzovy panter. 8)
@Jitusee Bezva, aspon jedna tehule motivovana. Krvaku bylo dost! :) :srdce: Preji krasne vychuceny porod. :lol:

Příspěvek upraven 31.08.16 v 20:52

 
Russet
Zasloužilá kecalka 978 příspěvků 31.08.16 21:55

Jen bych vynechala tu větu o svíčkové…

 
MiaRimonta
Ukecaná baba ;) 1171 příspěvků 31.08.16 22:58

:potlesk: jsem další motivovaná těhule :lol:. Jinak super napsáno :palec:.

 
Mexie
Závislačka 2675 příspěvků 31.08.16 23:23

@Jitusee souhlas :) taky si ráda před porodem přečtu podobný oddechový deníček o porodu :andel:

 
eriika89
Povídálka 46 příspěvků 7 inzerátů 01.09.16 03:29

Hezký deníček :palec:

 
vertunka
Ukecaná baba ;) 1822 příspěvků 01.09.16 08:52

@NapoleonovaDe­sire @Terulli To 4te patro, luxusně vybaveny sál a hlavně to, že jsi nemohla pít. :D Taky jsem chodila tajne pít vodu z kohoutku na WC :D :D

 
NapoleonovaDesire
Kecalka 199 příspěvků 01.09.16 09:00

@vertunka:mrgreen: Koukala jsem, ze jsme se museli v porodnici tesne minout. Ja sla domu 6.2.

 
vertunka
Ukecaná baba ;) 1822 příspěvků 01.09.16 10:44

@NapoleonovaDe­sire Jeeeee :potlesk: :potlesk: Ten den jsem nastupovala na vyvolání :)

 
Eliizabetha
Ukecaná baba ;) 1175 příspěvků 01.09.16 16:57

Nadherne napsane! :srdce: Cetlo se to prijemne, pusobilo to moc stastne a vesele! Doufam ze i ja se budu takhle veselit po porodu :mrgreen:

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček