Porod je peklo

katleen  Vydáno: 27.10.11

Můj porod byl peklo. A věřím, že nebyl o nic horší než většiny z vás. Ale pěkně popořádku. Zdravím všechny maminky i budoucí. Nechci nikoho děsit, ale teď po roce jsem se rozhodla popsat svůj porod.

Bylo to opravdu peklo, a to byl myslím bez komplikací a jistě nebyl horší než většiny z vás, ale pro mě to byl fakt masakr :-( A nemůžu za to vinit ani porodnici (Podolí), ani sestřičky, PA, doktorku, porodní sál, přítele nebo počasí. Prostě jsem jen neveděla, že něco může tak moc bolet a člověka nezabít.

No, popořádku, někdy v 5 ráno mi praskla voda. Jako prvorodička jsem myslela, že čůrám, ale když to ze mě teklo ještě po wc a sprše, tak i mě došlo, co je to :-) Spořádaně jsme byli asi za 2 hodiny v Podolí, kde mi řekli, že to na porod nevypadá a že počkáme 24 hodin a pak mi ho kdyžtak vyvolají. Mohli mě dát buď na rizikové, kde bych byla sama nebo rovnou na porodní box, kde by mohl být i přítel. Sobecky jsem chtěla rovnou na box, hlavně nebýt sama.

Asi v 10 hodin přišla PA s tím, že mě vyšetří a buď mi dají snídani, nebo klystýr :-) No, vyhrála to tehdy ještě snídaně, vůbec jsem se neotvírala. Respektive jsem byla od těch 7 ráno otevřená na prst, a to asi až do 2 hodin, poté mi nabídli epidural s tím, že mi dají oxytocin, aby se porod trochu uspíšil a pak že začne rodeo. Epidural jsem brala všemi deseti, jsem srab :-) Leč kvůli nějakým špatným výsledkům z krve mi ho dát nemohli. Zato oxytocin ano a pak to opravdu začalo. Do té doby jsem byla vysmátá, psala na FB, laškovala s přítelem jaká je to pohoda… no, pak už ne.

Mám pocit, že s prvním mililitrem toho oxytocinu jsem začala mít kontrakce, které nepřestaly, až dokud se konečně nenarodil syn. Nebudu to nijak rozepisovat, vím, že to trvalo dlouho a nepomáhalo nic (míč, sprcha). Řekla bych, že ta pravá sranda trvala tak od 15 hodin do 19.19, kdy ze mně konečně vylezl :-)

Chvíli jsem omdlévala, chvíli jsem si přála být mrtvá. Fakt na sebe za to celé nejsem pyšná :-( Chvíli jsem si přála, ať „to“ ze mě vyříznou a já už mám klid. Když se malý narodil, nepřišla žádná vlna lásky, žádné nebíčko - jenom ohromná úleva, že už je to za mnou. Bylo mi fuk, jak vypadá nebo jaké má míry, jenom jsem byla ráda, že mě přestane zaživa rvát na kusy.

Dneska je všechno jinak, miluji ho, samozřejmě bych pro něj i umřela, ale tehdy… Nemyslm si, že jsem to měla nějak horší než ostatní a bylo to celkem bez komplikací, asi jsem fakt srab :-( Nechtěla jsem nikoho poděsit, když čtu ostatní deníčky vidím, že to jde i jinak. Jenom jsem asi citlivka nebo co :-)

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 3.1 bodů
 Váš příspěvek
 
ajva
Kecalka 325 příspěvků 27.10.11 07:28

Naprosto chápu- měla jsem úplně stejné pocity, manžel choval po porodu syna a já jen koukala do blba a děkovala že už to je za mnou a že jsem to přežila (u mě tedy kontrakce OK, ale malej šel zvonem, tak jsme zase konec měli divokej…). Dneska bych malého taky za nic nevyměnila a navíc čekáme druhý poklad :lol: - takže fakt platí, že člověk zapomene…

 
Bludicka
Zasloužilá kecalka 918 příspěvků 27.10.11 07:34

Katleen neblázni, nejsi citlivka a rozhodně ne ten druhý horší výraz, co jsi na sebe použila. To byly oxytocinové kontrakce. Ty tohle prostě dělají, velmi často, ne vždy, ale určite víc než v polovině případů je pak potřeba použít nějakou analgezii nebo je to fakt hodně bolavej zážitek. Já si při nich u prvorozené nechala dát epidurál a měla jsem i tak dost, bez něj nevím, jak bych přežila :oops: , měla jsem štěstí ve smůle, že jsem ho mohla mít. U druhýho jsem oxytocin dala bez epi, ale dostala jsem ho až plně otevřená, když se ztratili kontrakce po příchodu za sprchy na sál, takže to už se dalo vydržet. U třetího a čtvrtýho dítěte jsem směla rodit jen pomocí vlastního oxytocinu a kontrakcí mýho těla (i když též začaly odtokem vody, jen se nevyvolávalo a čekalo se, až si tělo vzpomene samo) a bylo to úplně jiný, vůbec ne tak bolavý. A co jsem tak řešila s ostatníma holkama, tak většina z těch co zažily oboje, tak hodnotí vyvolávané oxytocinem z kapacky jako výrazně bolestivé (většina vyjímek se snesitelnou zkušeností jsou holky, co už měly tělo nachystaný porodit a kapačka je jen tak lehce a rychle pošťouchla).
Jsi borec a s chlapečkem jste moc šikovní, že jste to i tak dobře zvládli.

Příspěvek upraven 27.10.11 v 07:37

 
Nino2
Stálice 79 příspěvků 27.10.11 08:31

:mrgreen: jsem rada za tvuj denicek!!!
Ja mela porod asi ok ( sest hodin jsem chodila a trpela doma) a v porodce jsem byla tri hodinky a Matej byl venku. Ale BOLEST byla strasna nevedela jsem ze neco takoveho jde vydrzet. Nebyla jsem pripravena na takovou bolest a cela se trasla, byla jsem fialova no hruza. Nenavidela (v duchu) jsem manzela a sebe za napad chtit miminko (hloupost, ale tak jsem to citila). Nic mi nepomahalo analgetika me uspavala, mic i sprcha blbost :mrgreen: jen jsem chodila a chodila. Jsem nesmirne vdecna ze manzel byl tam asi bych to jinak nedala. Kdyz jsem maleho vyprdla ven :mrgreen: ( byla jsem pri tlaceni milion km daleko slysela jsem vsechno jen z povzdali pripadala jsem si jako ve snu) tak jsem otevrela oci a videla male modre dite, ktere bylo strasne osklive a jen tak mirne zaplakalo. Sestra ho hned odnesla a my ho nevideli. Manzel plakal stestim a ja jen lezela a cekala az me dosijou. Ptala jsem se jen proc byl tak fialovej no nikdo nic nerekl tak jsem to proste neresila byla jsem KO. Pak mi maleho donesli a ja si rikala ze jsem asi divna ze nic necitim, zadna laska NIC. No a po sestinedeli se vsechno zmenilo dnes mam problem pujcit ho nasim na prochazku a nebo vypadnout s manzelem na cvico nebo vecu. Proste jsem totalni zavislak :mrgreen: a miluju ho tak strasne moc ani jsem nevedela ze je mozno nekoho tak strasne milovat :mrgreen:

 
Gladys
Vesmírná mluvilka 31606 příspěvků 27.10.11 08:51

Já to nechápu, nejdřív řekli, že počkají 24h a pak začnou vyvolávat a pak začli vyvolávat kdy?
Druhý porod mi začal ucvrkáváním vody, nic se nedělo, praskla mi zhruba jak tobě, před 5 ráno a syn se narodil druhý den cca 24h po odtoku, ale porod se rozjel až kolem půlnoci, bez vyvolání, zkrátka uvnitř něco prasklo a začli se dít věci. Samo od sebe, zkrátka si porod řídilo mimčo.

Takže podle mě nejsi žádná citlivka, naopak, jsi statečná ženská, spousta po vyvolání skončí na císaři.
Teď mě za to asi budeš proklínat, ale věř mi, že podruhé to bude lepší, obzvlášť pokud budeš rodit přirozeně, tak budeš pořád čekat, kdy přijde ten šílený masakr a on nepřijde a zjistíš, že porod může být krásný. :hug:

 
arcanobacterium
Kelišová 5576 příspěvků 27.10.11 12:07

Gratuluji k miminku. Já měla také porod vyvolán. Hned od začátku jsem měla kapačku s Oxytocínem až do konce porodu. Kontrakce trvali 18 hodin, poslední 4 hodiny jsem se plazila po zemi a myslela jsem si, že to fakt nedám (jsem gynekoložka a teď už chápu ženy, co žadoní o císaře). Epidurál jsem neměla. Hrozně pomalu jsem se otevírala. Nakonec mi moc pomohla kamarátka PA, která mně zespodu postupně otevírala ze 6 na 8 cm (po 17 hodinách kontrakcí) a já jsem si pak řekla, že prostě už z porodního lůžka neslezu a porodím teď, nebo nikdy, zatlačila jsem jak drak a na 4 zatlačení byl malý venku. Jak mi ho dali na břicho, tak jsem na všechnu bolest zapoměla, protože to bylo to nejkrásnější, co jsem kdy viděla. Bylo to moje první miminko a určitě, i po zážitku z porodu chci další. :mrgreen:

Barča :srdce:

 
Zuzylka
Ukecaná baba ;) 1061 příspěvků 27.10.11 12:18

Jako bys psala o mém prvním porodu :think: :wink: . Ale věz, že všechno mohlo být úplně jinak, kdyby se tolik nepospíchalo na to, abys už byla „odbavená“ a čekalo se, až se porod rozjede sám :wink: .
Já mám za sebou oxytocinový porod i ten normální a je to nesrovnatelné. Druhý porod se pro mě stal krásným zážitkem, který bych si jednou velice ráda zopakovala.
Můžeš nakouknout do mého deníčku :kytka: .

 
Jannes
Závislačka 4854 příspěvků 27.10.11 12:53

Deníček mě zaujal už názvem a po přečtení přiznám, že i pro mě byl porod peklo. Nechápala jsem,že jde taková bolest přežít. Pořád jsem si říkala jestli je to ještě normální ( myslím ta bolest ) nebo jestli není něco v pořádku.
Kontrakce jsem měla 12 hodin, z toho 10 hodin po třech minutách,zvracela jsem, téměř omdlévala, nedokázala jsem únavou mluvit, už jsem jen slintala ..( pardon )…no hnus. A když mě ukázali skoro čtyřkilové miminko, tak jsem byla jen ráda, že to mám za sebou..... Adámkovi bude už půl roku a já tu bolest pořád vnímám a pamatuju si ji. A přiznám, že i starost o miminko jsem si představovala jednodušeji. Možná, že do budoucna změním názor, ale dalšího prďolku už asi pořizovat nebudeme.....
Taky jsem nechtěla někoho vystrašit, každý porod je jiný …

 
Kacenka20
Ukecaná baba ;) 1210 příspěvků 27.10.11 14:19

Tak mně taky porod začal prasknutím vody a měla jsem to taky tak. 24 hodin čekat. Během asi hodiny se mi začal porod rozjíždět, ale i tak mi ten oxytocin dali. Během těch kontrakcí jsem si taky říkala, že to je peklo a že nemůže být na světě nic horšího, ale jakmila malá byla venku, tak jsem okamžitě všechno zapomněla a když se mě teď někdo zeptá na porod, tak říkám, že se to dalo :-) A to jsem rodila před 4 týdnama :lol:
Každá to asi máme jinak. Hlavní je, že máš zdravý krásný dítě :-)

 
non-mama  27.10.11 15:11
Porod :-(

V těhotenství mi v 7. měsíci praskly svaly na břiše. V poradně mi doktorka řekla, že za dva měsíce se to těžko zahojí tak, abych mohla pořádně tlačit a že mám čekat císaře. Ke konci devátého měsíce mě poslala k Apolináři. Tam mi jednoho dne za svítání (ve čtvrtek) praskla voda. Kolem deváté dopoledne začaly kontrakce. Snesitelné, asi po pěti minutách. Během dopoledne jsem se stěhovala na hekárnu. Ještě jsem to prožívala jako příchod zásadního životního okamžiku. Doktor usoudil, že „porodíme normálně“. V pátek mi bylo hodně zle. Pamatuju si hlavně bolesti a strašnou žízeň. Možná to zní jako banalita. Ale protože jsem od středečního večera nepila, měla jsem strašnou žízeň. Lepily se mi sliznice, myslela jsem, že se udusím. Rty mi popraskaly tak, že při každém pokusu promluvit praskliny trhaly a silně krvácely. Během soboty si uvědomuju, že kolem mne proběhlo hodně porodů. Pokaždé jsem si říkala, že teď už budu na řadě já. V neděli naopak přišla chvíle, kdy byl sál úplně prázdný. Jen jedna žákyňka občas pod mnou vytřela krev. A viděla jsem, že ta se trápí bezmocí, že pro mne nemůže pro nic udělat. V neděli večer řekla jedna z asistentek, že by se to „mělo dokončit“, než se budou měnit směny. Dvě mi tlačily na břicho, doktor se snažil kleštěmi. Před půlnocí byla dcera na světě.
Ani nepamatuji, že mě ze sálu odvezli.
Pak mě někdo budil. Bylo už denní světlo a ležela jsem na pokoji, kde několik maminek zrovna kojilo. Doktor, který mě budil, mi řekl: budeme vás převážet na jiné oddělení. Vaše dítě zemřelo, takže na porodnici nepatříte. Toho samého doktora jsem viděla ještě, když jsem šla pro výsledky pitvy. Na chodbě mi stručně sdělil, že dcera měla mnoho úrazů, ale bezprostřední příčinou smrti bylo krvácení do plic. A mám být ráda, že se to takhle „vyřešilo“. Protože kdyby to přežila, celý život bych se musela starat o postižené dítě. Možná je to v celé té záležitosti banalita. Ale mně ta jeho slova pronásledují celý život. Pořád se ve mně pere pocit, že jsem porodila postižené dítě a že jsem z podstaty úplně špatná. Protože nedokážu porodit zdravé dítě. A pak si zase říkám, že až k porodu jsem donosila zdravé a hlavně MOJE dítě. Představovala jsem si 9 měsíců, jak poroste, co asi bude studovat, jak bude chodit do tanečních, jaký bude dělat sport nebo jací se jí budou líbit kluci. Od pohovoru s panem doktorem se mi ve vzpomínkách vybavují spíš pocity: naučila by se aspoň hodit? Byla by postižená trochu nebo hodně? Žila by s invalidním vozíkem nebo by byla úplný „ležák“?
Od osmdesátých let se změnilo snad vše. Myslím, že tenkrát nikomu nepřišlo, že je něco (všechno) špatně. Dodnes nevím, co řekli po porodu manželovi. Protože při první návštěvě, kterou mu dovolili, se mě snažil „utěšit“ slovy „Já si stejně přál kluka. Tak příště“.
Kdyby to tenkrát dopadlo „normálně“, byla bych dnes už možná babička
Nějaký čas trvalo, než mě dali tělesně dohromady. Měla jsem mnohačetná vnitřní zranění, kritickou ztrátu krve. Téměř jsem přišla o oči. Praskly mi některé oční nervy. A popraskaly cévy. Takže jsem několik měsíců měla černá bělma a šilhala jsem.
Za tři měsíce mě pustili z nemocnice. Už skoro 25 let se mi noc co noc zdá, že se mi dcera nevrátila ze školy. Běhám a hledám jí. Někdy vidím, že jí tahají mrtvou z rybníka, jindy se nemůžu dostat do hořícího domu, ve kterém je zavřená. Noc co noc prožívám znovu nějakou tragédii.
S manželem jsem jsme měli na pohled zvenku pěkné manželství. Jenže kdykoliv jsem se na něj podívala - při jídle, na polštáři, za volantem - znovu jsem v duchu slyšela „stejně jsem chtěl syna“. A tak jsem se po mnoha letech požádala o rozvod. A dnes, ještě spoustu let po rozvodu, se mi nevybavuje jediná chvilka, kdy bych měla pocit, že mi chybí. Žiju proto, že se prostě každý den probudím. A doufám, že se snad jednou neprobudím a celé to skončí

 
Marishka89
Zasloužilá kecalka 696 příspěvků 27.10.11 15:42

Bože můj…
katleen já měla porod uplně stejnej, akorát s tím rozdílem, že mě začal normálně ale v půlce mi skončily kontrakce, a muselo se vyvolávat… Jinak taky šílená bolest, usínání střídaly mdloby… Křičela jsem že chci císaře, nebo ať mě někdo zastřelí… (Však tu mám v deníčku taky porod popsaný ;) "Konec iluzí aneb (NE)dá se to) Akorát, když bylo po všem, jsem skutečně zažila ten pocit naplnění a lásky :) Nic nebolelo a na břiše mi ležel nejkrásnější uzlíček na světě :huban:

Anonymko non-maminko to co tu píšeš je hrůza která mě skutečně vzala za srdce… ale měla by jsi to napsat taky do deníčku, klidně anonymě, tady to málokdo uvidí… obdivuju tě, jsi neskutečně silná osobnost :hug:

 
vililik
Závislačka 3316 příspěvků 27.10.11 15:47

non mama nikdo z nás,kdo nezažil to, co ty, to asi uplně nepochopí :-( .....vím, že jsi tím cjtěla říci, že máme být rádi za to, že i když bolestivě, tak ale přeci jen, jsme porodili zdravé živé mimiko …

 
EvaG
Extra třída :D 10548 příspěvků 27.10.11 15:53

non-mama: je to strašné, já ani nevím zda to tady napsat, ale nenapadlo tě, že miminko mělo problémy kvůli takovému porodu jak ti skákali na břiše??? Vždyť to mohli zavinit při porodu a postižené dítě jsi nemusela vůbec porodit. Je mi to líto, nedokáži si to představit.

 
Erian
Echt Kelišová 9216 příspěvků 27.10.11 16:47

Ano, porod opravdu JE peklo…
Ale jak psali holky, to byly kontrakce z oxytocinu, to je neuvěřitelný hnus… Můj druhý porod byl úplně bez chemie a všude hlásím, že to byl nádherný porod. Takže hlavu vzhůru, podruhé to půjde líp :palec:

 
pajinka111
Ukecaná baba ;) 1740 příspěvků 27.10.11 17:14

moc gratuluji k narození miminka a že si to všechno krásně zvládla,hlavně že je to za tebou a máš krásný miminko.. :kytka: :srdce:
já měla dva porody taky dost dlouhé a hodně bolestivé a to jak si psala,že si chtěla miminko ze sebe vyříznout,tak tenhle pocit sem u prvního porodu měla taky..jen at to přestane..jakmile se malá narodila byla to nádherná úleva ale ty mimnka za to stojí :huban: :srdce:
mám taky porody popsány v deníčkách
uprímně všem závidím rychle a relativně pohodové porody :pankac: :wink:

 
Réza
Echt Kelišová 9425 příspěvků 3 inzeráty 27.10.11 17:16

Katleen, mám naprosto stejný názor a tvé pocity naprosto chápu. Také jsem dostala oxytocin a vím co to je za bestiální bolest :mrgreen: :lol:
Když mi po 10 hodinách bolesti položily malého na holé tělo, tak jsem byla samozřejmě neskutečně šťastná, ale já byla tak vyčerpaná, že jsem si to ani nemohla pořádně vychutnat :lol: :mrgreen: oba dva jsme byli totálně vyčerpaní :mrgreen: Ještě v těhotenství jsem si tuhle scénu x-krát přehrávala ve své hlavě, jak to bude dojemná scéna, no tak to nebyla :mrgreen: :lol:
Manželovi jsem jen řekla, že ať si je jistý, ž malý bude jedináček, že pokud chce ještě dítě, tak pouze, že porodí on :mrgreen:
Dneska už to vidím jinak, ale musím říci, že jsem věděla, že porod bude hodně bolet, ale až tak, to teda NE :mrgreen:
Ale je pravda, že jsem to přežila,mám zdravého syna, takže je to radost :pankac:
non-mama: ty budeš jednou anděl :hug: :hug: :hug:

Příspěvek upraven 27.10.11 v 20:03

 
Andule
Ukecaná baba ;) 1730 příspěvků 27.10.11 17:31

Ahoj, jak to popisujes mela jsem dost podobny porod..peklo peklo peklo… prala jsem si umrit… dala bych snad i nohu za to, aby to uz skoncilo… kdybych v tu chvili mohla vzit zpet otehotneni, udelala bych to vsema deseti… brecela jsem o epidural… misto nej jsem dostala oxytocin, ze na E. je uz pozde… dva dny jsem nespala.. bolesti zacaly v noci z patka na sobotu a mala byla venku v nedeli vecer… bylo to peklo na zemi… ale teda jakmile mi ji dali na bricho.. bylo to neuveritelne krasne..laska na prvni pohled a nejhezci pocity v zivote… v tomhle se lisime, ale moc dobre ti rozumim a chapu.

Nicmene pred mesicem jsem porodila syna a musim rict, ze to byla prochazka ruzovou zahradou… kontrakce zacly v 22hod vecer.. do nemocnice jsem prijela v 6rano, na sal sla asi v 8hod a porad to bylo v pohode snesitelne… peklicko trvalo asi jen hodinu a v 10:20 bl malej venku…

uplny opak oproti minule…jen s tim ze mi zase nedali epidural…ikdyz jsem ho chtela…no ted jsem za to rada :-D

takze neni pravda ze clovek zapomene…neza­pomnela jsem ani minutu, ale za druhe dite mi to stalo :-) a uz to nebylo tak zly

Příspěvek upraven 27.10.11 v 17:35

 
VeronikaNel
Kecalka 433 příspěvků 27.10.11 18:25
Hups...

Tak ted mamv z porodu jeste vetsi strach…tak trochu chapu,i kdyz jsem nerodila…Pri krvaceni ale patrim mezi to male procento chudinek,co i pri menstruaci trpi jak blazen :-( Takze to pravdepodobne v lednu nepreziju :cry: :lol:

 
Fichtlice
Nováček 1 příspěvek 27.10.11 20:00

VeronikaNel, tak to jsme na tom stejně já rodím v březnu a po přečtení článku mám ještě větší strach:-( :cry:

 
JanaJanicka
Ukecaná baba ;) 1030 příspěvků 4 inzeráty 27.10.11 20:11

Ale prd porod není peklo !!!! Porod bolí to bez řečí ale dámy za tu bolest to stojí… Já jsem první derku rodila 24h a po jejím vykouknutí na svět jsem tvrdila že do toho už nikdy nejdu a vida už mám druhou krásnou princeznu a rádi bychom ještě v budoucnu šli do třetího broučka nebo berušky… A věřte mi Vy co čekáte mimíska prvně až Vám ho/jí dají do náruče bolest je ta tam… :pankac:

 
katleen  27.10.11 21:21

hezky napsané :mrgreen: tak možná je to normální ta bolest, akorát nám to před tím nikdo neřekne…:-)

 
katleen  27.10.11 21:28

Poopravdě řečeno dneska si taky myslím, že mohli klidně ještě počkat a vlastně si nepamatuju, že by se mě na ten oxytocyn nějak extra ptali…prostě přišla PA s infuzí, řekla mi co je to a tak…ale že bych měa nějak na výběr to si nepamatuju. Možná jsem měla chctít rodit přirozeně a trvat na tom…jenže prvorodička - no znáte to :oops:

 
Beatriska
Nováček 5 příspěvků 27.10.11 22:35

U mě to bylo úplně stejné..:-))
Byla to hrůza! Byla jsem rozhodnutá už nerodit.:)
Teď po 3 měsících už to netvrdím.. :-D :-D

 
Bludicka
Zasloužilá kecalka 918 příspěvků 27.10.11 23:07

Katleen ono je to fakt těžký. Mě u prvního porodu voda rupla v pondělí a dcera se narodila ve čtvrtek večer. Já teda měla od noci z pondělka na úterý kontrakce (vždycky jen v noci), dost slušný, ale neotvírala jsem se (nakonec při dalších porodech jsem zjistila, že moje rodící tělo je přecitlivělé na světlo, lidi, provozní šrumec a pokud není tma a ticho, tak nerodí, jenže kdo má u svýho prvního porodu vědět jak vlastně funguje, když každej fungujem jinak :roll: ). Byla přeplněná porodka, takže na oxy došlo až v ten čtvrtek ráno. To pak byl šílenej mazec, přesně to co popisuješ, ale vysvobodil mě epidurál. U třetího už jsem oxytocin nechtěla ani za nic, takže se čekalo a začlo to ještě tu noc. U čtvrtýho jsem si po odtoku v noci ze soboty na neděli počkala do noci z pondělka na úterý, takže dva dny, ale už jsem po zkušenosti z prvního porodu věděla, že pokud se miminu daří dobře, tak to zas tak hrozně nehoří, jenže nebýt toho, nevím jestli bych to ustála a nepodlehla tomu obecnému českému čekat jen 24 hodin. Takže pokud se miminku daří dobře, tak se počkat dá, když u první mohli vyčkávat tři dny než bylo místo na sále a ještě půl dne než ji vyvolávání vyhnalo) Taky je zajímavý, že v různých zemích se vyvolává po různý době (pokud se mimču daří dobře), přitom počítám že dělohy a mimina jsou ve všech zemích stejný :lol:

Příspěvek upraven 27.10.11 v 23:07

 
kozimura
Ukecaná baba ;) 1964 příspěvků 27.10.11 23:32

Holky, které máte rodit, vůbec to takto neberte, každá jsme jiná a je fajn, že autorka popsala i jiné pocity. Já jsem teda neměla ani jeden porod jednoduchý. U prvního těhotenství jsem při pozitivním testu necítila žádnou radost, žádné slzy štěstí, jak to popisovaly moje kamarádky. Naopak. Zabylo mi blbě a první co mě napadlo bylo „A teď to musí ven“ :-( Jenže tohle mě drželo asi do půlky těhu a pak jsem se prostě smířila s tím, že ven mimi musí a když na to nebudu tolik myslet, budu si víc těhu užívat a že to přežilo tolik žen, tak co bych to nevydržela já.

Tenhle článek je super proto, že až budete holky rodit, tak se nebudete cítit trapně, když si zakřičíte a budete vědět, že to každý cítí jinak.

Až po přečtení toho deníčku jsem možná teprve až teď pochopila křičící maminky na sále. Já sama jsem taková, že je mi hamba křičet, takže jsem to dusila v sobě, ale pro uklidnění - stokrát bych ty bolesti za tu radost prožila znova a byť druhý porod trval přes 33 hodin - nevrátila bych ani minutu bolesti zpět.

Autorce gratuluji k malému krásnému uzlíčku a gratuluji k prvnímu ročku. Krásný deníček :potlesk:

 
kozimura
Ukecaná baba ;) 1964 příspěvků 27.10.11 23:33

Jo a ještě dodatek. U druhého porodu jsme začli rupnutím vody a bylo mi řečeno, že teď se už čeká 72 hodin - v pátek mi rupla (v jednu ráno), začli vyvolávat ve 2 a i když jsem už byla v sobotu zoufalá, tak mi bylo řečeno, že císař by byl až v neděli :nevim:

 
Monny
Hvězda diskuse 36574 příspěvků 27.10.11 23:55

Katleen, měla jsem o dost delší porod, stejně jako ty.. až na to že mi nepraskla voda, ale jen prosakovala.. oxytocin po litrech, epidurál.. kolaps nás obou.. akutní císař :roll:
A obdivuji tě, že jsi to tak krásně zvládla (možná i závidím, v dobrém samozřejmě), jsi silná ženská a druhý porod bude určitě stokrát hezčí :kytka: :hug: :hug:

 
berry4
Nadpozemská drbna 28050 příspěvků 28.10.11 00:02

Non mama-nestyd´se odtajnit,napiš deníček,klidně překopíruj svoje slova,jako poselství všem maminkám dnes,já taky rodila tak nějak a jsem si vědoma rozdílu tenkrát a dnes.
Oproti tobě mám však to ohromné štěstí,že mi osud nadělil zdravé děti.
Díky tobě si znovu s pokorou uvědomuji to nesmírné štěstí,které mám.
KDYBYCH MĚLA TU MOC,PODĚLÍM SE O NĚJ S TEBOU.
Zasloužíš si to.
Protože celý tvůj život musí být neuvěřitelný očistec
Chápu tvé pocity …
Budˇprosím silná a dej osudu šanci.
TŘEBA TAM JEŠTĚ JE .....

 
Ditta77
Závislačka 4156 příspěvků 28.10.11 01:14

Taky jsem měla první porod oxytocinový- a bylo to peklo…přesně ty bolesti, při kterých ztrácíš racionální uvažování…koukala jsem pořád na okno a říkala si-že když skočím-bude po všem-nestydím se zato-držela mě jediná myšlenka, to, že až to skončí budu držet ten svůj poklad :srdce: :srdce: :srdce:

NON MAMA…neskutečně krutý a smutný příběh si nám tu napsala-co na to říct, nebo napsat…nevím, už dlouho přemýšlím…Přijď mezi nás :hug:

 
Gretchen
Zasloužilá kecalka 571 příspěvků 28.10.11 02:30

Ja jsem mela porod taky oxytocinovy, jinak nekomplikovany a na prvorodicku i celkem rychly a presto to pro me bylo peklo, des a hruza, prala jsem si umrit, vycitala jsem si, ze jsem vubec kdy otehotnela. Pri kazde kontrakci se mi delalo mdlo a na zvraceni a mela jsem pocit, ze uz to proste nevydrzim, chtela jsem utect a na cely porod se vys…at si to misto me odrodi nekdo jinej :mrgreen: Kdyz jsem maleho konecne vytlacila, tak nevydal ani hlasku a me to v tu chvili bylo uplne jedno jak jsem byla vyrizena a az po chvili mi doslo, ze bych asi mela mit strach, ale necitila jsem vubec nic. Po porodu nebyl zadny naval stesti, k malemu jsem si hledala cestu docela dlouho, sestinedeli stalo za h…xkrat jsem si behem nej nadavala, ze jsem nemela otehotnet, ze jsem mela jit radsi na potrat, porad jsem brecela, proste des. Casem se to vsechno nastesti srovnalo, ale tu bolest z porodu a cele to martyrium si porad zive pamatuju, zadne sladke zapomneni se nekona:-/ A druhe dite rozhodne nebude - nechci to vsechno zazit znovu:-/

 
Majdalena9  28.10.11 07:08

non mama, je mi neskutečně líto Tvého zmařeného života.Taky si myslím,že chyba nebyla v Tobě,ale v tom ,jak byl vedený porod,proto si myslím není na místě,dávat vinu sobě.I dnes dochází na porodních sálech k fatálním chybám,natož tenkrát.A tenkrát by jistě doktoři svoji vinu nepřiznali.Nejhorší je,že Ti tím vnutili pocit,že chyba byla na Tvé straně.
Každý z nás máme strašáka,větší­ho,nebo menšího,ale ten Tvůj Ti znemožnil žít dál.přála bych Ti,abys v sobě našla sílu a začla znovu žít.Tak jako jsem to dokázala já.
První miminko jsem rodila před 21 lety.Tenkrát se s náma opravdu nikdo nemazlil,ale měla jsem celkem štěstí,večer mi píchli plodovou vodu a čekali do rána.Noc byla dlouhá,ale naštěstí čekali bez oxitocinu a ráno,když přišel konečně doktor za jinou maminou,se kouknul i na mě a řekl,že můžeme rodit.Do dnes si myslím,že kdyby přišel třeba o dvě hoďky dřív,mohl se malý narodit taky dřív.Ta úleva,kterou jsem po porodu zažila se mi vrací do dnes.Druhé miminko jsem neplánovala(vlastně ani první,ale tenkrát to tak prostě bylo),neuměla jsem si pčedstavit,že bych měla tolik lásky,abych jí mohla podělit mezi dvě.Ale přes to se nám po necelém druhém roce narodila nádherná holčička.Porod probíhal téměř stejně,příjezd v 16.30,píchnutí plodové vody a čekat,prý to bude trvat.Ale malá se narodila už ve20 hod.Sestra odběhla pro doktora a ten ji stačil jen tak tak chytit.Opět bez oxitocinu a dokonce bez tlačení.O třetím miminku jsem nikdy neuvažovala a pomalu jsem se začla těšit na bezstarostný život a na vnoučátka.Ani jsem nechápala proč mě můj gynekolog nechce na moje přání nechat sterilizovat.A taky jsem nechápala,proč mají ženy víc dětí,než dvě.měla jsem pocit,že si zahrávají s tím,mít zdravé děti.A brzy mělo dojít i na mě a mé předsudky.Když bylo Zuzance 16let,těžce onemocněla a po půl roce jsem jí ztratila.během léčby jsme měly možnost být hodně spolu a mluvit o životě.Strašně si přála mít malého brášku.V nemocnici si oblíbila chlapečka a vlastně každé dítko jí přirostlo k srdci.A v mi­nulosti často říkala,že by chtěla být kluk.musela jsem se rozhodnout,buď to vzdám a budu ,tak jako Ty,čekat až se konečně jednou neprobudím,nebo ne.
A tak jsem to nevzdala,já se svým přesvědčením,že už nikdy, jsem se rozhodla,že pro její sílu a odvahu,pro její lásku, půjdu a splním tohle pošetilé přání svojí dcery.Mé rozhodnutí vzhledem k mému věku ,nesneslo odkladu.A tak jsem brzy otěhotněla.Když sestřička poprvé vyslovila datum předpokládaného porodu,rozbrečela jsem se.Bylo to datum Zuzančiných 18tých narozenin.Ale já jsem obě děti přenášela a termín mi pak ještě posunuli,takže jsem si nedělala žádné naděje.Přesto mi ale přesně v ten den praskla plodová voda a já poprvé zažívala,co je to nevyvolávaný porod.Do porodnice jsme opět dorazili v 16.30 a já se těšila,že už za chvíli tady bude Jeníček snáma a jeho táta na nás oba bude moc pyšnej.Bohužel to probíhalo jinak,než jsem si naplánovala.Po příjezdu mi napíchli kanilu s antibiotiky a čekali,jestli se něco bude dít.Antibiotika vykapaly a tak rovnou kapačka.Taky jsem nevěděla,co je to oxitocin a co jsou opravdové bolesti po něm.Ale vše má svůj důvod.Kdyby mi nedali oxitocin po kterém jsem se stejně nezačla otvírat,třeba by bylo mnohem hůř.Nikdy nezapomenu,když lékařka přišla a řekla,že musím na císaře.Naštěstí neotálela a nečekala,až maličký půjde sám.Když jsem se v noci po jedné probudila na pooper.a donutila sestřičku,aby mi malého přinesla,byla jsem nejšťastnější na světě.Ráno jsem spěchala za tím nejůžasnějším uzlíčkem,abych mohla být s ním.Injekce,které po císaři píchají a vůbec pooperační stav se nedá srovnat se stavem po normálním porodu.Nechápu maminky,které tohle podstupují dobrovolně.Ráno mi lékařka řekla,že měl malý omotaný pupečník kolem krčku a celého tělíčka,takže by vůbec nesestupoval.Děkuji ještě jednou lékařce za to,že nečekala,jak je to mnohdy zvykem.A i když mě moc mrzí,že jsem nebyla u toho,když si vzal tatínek svého syna po prvé do ruky a neviděla jsem jeho pýchu,vynahrazuje mi to pohled ny ty dva,když se taťka vrátí z práce a ten prcek zahodí vše(i maminku)a musí vyprávět všecičko,co ten den zažil.
Nikdy už nebudu dokonale šťastná,ale díky tomu rošťákovi nemám moc prostoru přemýšlet nad tou obrovskou ztrátou.A vzhledem k jeho zvláštnímu příchodu na svět,věřím,že je to správné.A jestli je to tak,že Zuzanka chtěla být prostě kluk,nebo jen tak moc chtěla brášku,to je vedlejší.Pro mě je tady stále dál.A miluju ho za nás obě.
Pojď do toho se mnou a nevzdávej to.Možná je na některé věci příliš pozdě,ale na to rozhodnout se to nevzdat není nikdy pozdě.A důvod žít plnohodnotný život jistě ve svém okolí najdeš.Vždyť je tolik lidí,kteří potřebují blízkého člověka,rozhlédni se a žij.Přece nepromarníš tu jedinečnou šanci.Každý jí máme jen jednou !!!

 
softvelvet  28.10.11 09:08

Já ti rozumím, měla jsem to podobné a skoro 4 týdny po porodu jsem pořád pevně rozhodnutá, že další porod nee. Oxytocin je pěknej sajrajt a nikdy bych nevěřila, že porod bude taková hrůza.

 
jesenka33
Závislačka 3842 příspěvků 28.10.11 10:48
klasika nebo císař???

Milé normálně rodící maminky…
věřím že porod normální cesto bolí,hodně bolí ale věřte mi co já zažila při druhém císaři bych jako procházkou po růžovém sadu nenazvala…Ten první císař,nic nebyl,pohoda,klí­dek…Ale ten druhej…Ačkoliv jsem měla plánovanej v 37tt jsem při krystýru dostala docela slušný kontrakce…takže na sál jsem jela že snad porodím normálně né hned mě uspali a už to bylo…Probuzení na jipce bylo šílené..pořád jsme měla pocit že padám..kamsi…jako do hrobu nějak se mi tlouklo zbytek narkozy a injekce na bolest,řekla jsem jim at mi dají něco jiného že je to hrozný že pořád kamsi padám…dali ale slabé které tu bolest neutáhli a to co začalo potom se dá nazvat pravé peklo..Myslela jsem že mi někdo trhá vnitřnosti za živa,měla jsem pocit že umřu..a kdo se potom postará o syna na maličkou na tu jsem v tu chvíli vůbec nemyslela a přítele nenáviděla :oops: Dokonce jsem volala kamarádce at přijede že chci napsat poslední vůli,že umírám!!Bylo to strašné,pak přišla vrchní sestra řekla mi že ty druhé mi to neutáhnou a nabídla mi (ty padající) silnější injekce na bolest-brala jsem je všema deseti!!Pak už bylo celkem fajn jen se mi do rány dostal zlatý stafylokok takže jsem se ještě po císaři skoro 2 měsíce léčila,byla jsem zoufalá,bolelo to,hnisalo a pořád jsem to měla otevřené…Ale vše je zapomenuto,jizva už je zahojená a nebolí,maličká je moc sladká a krásná…Za tu bolest to stálo!!!!!!!! :dance: :mavam:

 
Gina108
Generální žvanilka 23600 příspěvků 01.11.11 18:37

Njn, oxytocin je svině. Příště to dej bez něj a taky si užiješ pohodový porod, neboj. :wink:

 
prcek01
Kecalka 115 příspěvků 01.11.11 21:57

prominte mi ale pokud reknu ze oxitocin nechci tak mi ho nemohou dat? jak tady ctu tak to jen zhorsuje a v nekterych pripadech porod stejne nevyvola.

 
Bludicka
Zasloužilá kecalka 918 příspěvků 01.11.11 22:02

Prcku neměli by bez informovaného souhlasu, ale ve skutečnosti to tak trochu záleží na porodnici a směně a počítej s velikým psychickým nátlakem, pokud půjde o pracoviště, kde nejsou moc zvyklí na „vyčkávací taktiku“ při porodu. Nejlepší záruka je pečlivý výběr porodnice, jenže v některých oblastech nebo pokud nmáš fakt pomalé porody to může znamenat značné cestování (což u těch opravdu pomalých porodů nebývá zas takovej problém).

Vložit nový komentář