Porod Matýska aneb teď už jsme tři :)

Annie Farmer  Vydáno: 12.08.13

V průběhu těhotenství jsem tu četla stovky deníčků o porodu a přála si, abych měla jeden z těch pohodových, ale jako velká citlivka, jsem se neskutečně bála. Dnes se i já s Vámi můžu podělit o svůj příběh, kdy jsem porodila předčasně 36+1 našeho syna Matěje. :)

1.advetní neděle

Jak rostlo bříško :)


1 komentář

S přítelem jsme si miminko moc přáli a po krátkém snažení se na první advetní neděli objevily vytoužené dvě čárky. To, že je těhotenství nejkrásnější období v životě ženy, si vymyslel určitě chlap! Na začátku jsem díky zvracení zhubla skoro 10 kilo a strávila pár dní na kapačkách v nemocnici. Pak se to o dost zlepšilo, bříško začínalo být vidět až kolem 6.měsíce a já už se moc těšila na našeho drobečka, ale hrůzu z porodu jsem měla od vyřknutí termínu porodu 5.8.2013. Naneš­těstí se Matýsek na svět chystal o něco dřív, takže jsem ve 27.týdnu strávila 14 dní v nemocnici na kapačkách. Všichni jsme mu to rozmlouvali, strávila jsem pak chvíli doma, ale nakonec se stejně rozhodl přijít dřív a narodil se 36+1 - 9.7.2013 ve 22:00. :)

Den porodu byl den jako každý jiný. V Motole jsem už byla 14 dní, ale jelikož se nic nedělo, uvažovali, že mě už pustí domů. Ten den jsem toho moc nenaspala, bříško pobolívalo a dost jsem se budila. Na ranním monitoru se objevily kontrakce, jenže mě nic pořádně nebolelo, ne víc, ne pravidelněji, než v předchozích dnech. Vzali mě na vyšetřovnu a řekli mi, že nález pokročil a kdyby mi praskla voda nebo byly kontrakce pravidelnější, ať okamžitě přijdu. Dopoledne jsem stihla obvolat rodinu a kamarádky, že se něco málo chystá, ale že mi nic není a že nejspíš půjdu domů. Na oběd ten den byla moje oblíbená žemlovka, na kterou jsem se těšila už od neděle! Pak jsem si na dvě hodinky zdřímla, probudila mě doktorka, že se ještě podívá, jestli se něco změnilo. Bylo mi dobře a nic mě nebolelo. Při vyšetření se zjistilo, že se to od rána hnulo, a jak ze mě doktorka vyndala prst, začala mi odtékat plodová voda. Natočili mi ještě jeden monitor, dostala jsem erární košili, sbalila si ručník a sprcháč a už mě odváděli na porodní box. Na porodním na mě koukali, že když mě nic nebolí, tak co tam vlastně dělám a že doktoři mě tam sice poslali, ale nenapsali, co se mnou mají dělat. No, asi odrodit ne? :D

Porodní box byl krásný, celý oranžový, vedle porodního lůžka bylo i vyhřívané lůžko pro miminko. Na stěně neúprosně tikaly hodiny, byly čtyři hodiny odpoledne. Tak jsem si hopsala na míči, nic mě nebolelo a pořád jsem si říkala, že se nic neděje a že mě určitě pošlou zpátky na rizikové oddělení. Když mě pak po hodině přišla doktorka prohlédnout, zjistila, že škvírka, kterou odtékala plodová voda, se uzavřela. Je to definitivní, pošlou mě zpátky. V tom přišla PA a že mi píchne nějakou injekci na olejové bázi a že to bude trošku nepříjemné. Jaauu, to štípe a bolí!!! Ne, bude hůř, pořád jsem si opakovala, že tohle nebolí a že příjde daleko větší bolest (což přišla). Po injekci mě bříško začínalo víc bolet, ale nic hrozného. Kolem půl šesté přišla PA, že půjdu na klystýr a mám si zavolat přítele, aby už vyrazil. Klystýr to opět urychlil, ale pořád dobrý. Přítel dorazil před půl sedmou, povídali jsme si, vtipkovali o jeho krásném nemocničním úboru a bylo nám fajn. V 18:45 mi přišla PA prasknout vodu, vůbec to nebolelo. Potom už se to ale opravdu rozjelo, kontrakce přicházely po 3 minutách a sílily. Naneštěstí této PA končila směna a vystřídala ji jiná PA, která se zřejmě minula povoláním.

Kontrakce sílily, příšlo jich více za sebou, špatně jsem je prodýchala a už jsem prosila přítele o emitku, že je mi špatně a budu zvracet. Stihl to a já nikde neudělala nepořádek. Přítel volal PA, že zvracím a ona se jen podívala a zděšeně povídá: „A proč paní nezvrací na záchodě? No okamžitě si běžte vypláchnout pusu, běžte, honem!“ V tu chvíli jsme s přítelem nevěřili vlastním uším, ale mně to tak nějak bylo jedno. Za pět minut se přišla zeptat, jestli jsem si byla opravdu vypláchnout pusu a že pokud ne, tak ať okamžitě slezu a jdu. Tak jsem se dokodrcala do koupelny, k radosti PA si vypláchla a rychle jsem se vrátila zpátky na kozu. Bohužel pro mě by asi alternativní porody nebyly, hopsání na míči mi bylo nepříjemné, ve sprše se mi dělalo mdlo a bušící proud vody do břicha mi nedělal vůbec dobře. Nejlíp mi bylo vleže na boku.

Kolem osmé přišla doktorka podívat se na to, jak se otvírám. Za ty 4 hodiny jsem se otevřela o 1 cm, takže jsem byla na 4 cm. Byla jsem zoufalá, že se to moc nepohlo a kontrakce velmi sílily. Přestávala jsem věřit, že to zvládnu. Svíjela jsem se, začínala se bát a nahlas úpět. Už jsem to nevydržela a prosila přítele, ať zazvoní na PA, že už to nevydržím a chci něco na bolest. Přiběhla moje oblíbená PA, kterou jsem si pamatovala z předporodního pokoje, kde jsem byla po příjmu před 14 dny. Moc jsem jí prosila, ať zůstane, že ji chci mít u porodu a teď něco proti bolesti. Přišel mladý doktor a ptal se, jestli chci něco proti bolesti, nadšeně jsem kývla. Po chvilce dorazily anestezioložky, suprové ženské, vtipkovaly, ale já už přes silné kontrakce po 2 minutách moc ne. Dávaly mi na přečtení a podepsání papír, že souhlasím s epiduralem a jeho riziky. V tu chvíli bych podepsala komukoliv cokoliv. Vydržet nehýbat se při napichování bylo šílené, ale zvládla jsem to. Během 10 minut se mi ulevilo, kontrakce jsem cítila, bolely, ale už ne tak výrazně. Dokonce jsem zvládala i mezi kontrakcemi usínat.

Když se mi ulevilo, přišel se podívat doktor, jak jsme pokročili. „A ejhle, jste otevřená na 9 cm, pěkně Vám to ten epidural urychlil, tak si zkusíme zatlačit!“ Cože, tlačit, vždyť už je mi dobře! Najednou na pokoji byla PA, doktor a dvě dětské doktorky. Kontrakce stále po dvou minutách, takže v mezidobě na mě všichni koukali a čekali! První zatlačení špatně, druhý úplně špatně, tlačím si do hlavy, rudnu a nic se neděje. Při dalším zatlačení mi v půlce kontrakce dojdou síly a malý zůstává v půlce cesty. Doktor říká, že je třeba nástřih (nepamatuju si to, to mi sdělil až přítel po porodu, myslela jsem si, že to ten doktor udělal beze slov, prý nám to ale říkal).

Najednou je venku hlavička, ramínka, zbývá poslední lehké zatlačení. Otvírám oči a vidím tam ten malý uzlíček, je skutečně můj, vychází ze mě. 22:00 tlačím naposledy, už je celý venku, v puse má ještě trošku plodové vody, ale pláče. Cítím neskutečnou úlevu. Vážil 2810 g a měřil 48 cm, sama pediatrička řekla, že vypadá o týden starší. Nepláču, ani přítel neplakal. Drželi jsme se za ruce, moc mi děkoval za krásného syna a opakoval mi, jak mě miluje. Malého mi dávají už zabaleného na přiložení. Je ale úplně vyčerpaný, tak po očku na mě kouká. V tu chvíli mi doktor píchne injekci na umrtvení kvůli šití, zabolí to, ale v náručí mám našeho syna! Je tak krásný! Jelikož se ale narodil předčasně, odnášejí ho do inkubátoru. Měla jsem ho u sebe 2 minuty, o všem mě informuje pediatrička, kam ho odnesli, co s ním budou dělat a že se potom na něj budu moct jít podívat. Apgar score 10-10-10!! Doktor šije, šije, šije dlouho, ptám se, kolik mám stehů, raději neodpovídá.

Nadšeně obvoláváme celou rodinu a kamarády. Přítel odjel domů a já zůstala opět na boxu sama. Stále sleduji tikajcí hodiny, těším se na půlnoc, až budu moct na šestinedělí. PA mě přišla rovnou vycévkovat a při té příležitosti se mnou vedla konverzaci, kterou do teď pořádně nechápu. Velmi ji zaráželo to, že je mi teprv 22, že jsem tak mladá, ale přítel, ten je o hodně starší, že? Naštěstí jsem byla tak mimo, že mi došlo její chování až o moc později.

Celou noc jsem nespala a moc jsem se těšila, až se ráno budu moct jít podívat na ten náš zázrak. Oddělení šestinedělí bylo děs a hrůza, vliv hormonů a špatné spolubydlící vedl ke každodennímu pláči. Malý byl předčasně narozený, měl žloutenku, papal dle tabulek málo. Nakonec jsme odcházeli na UM a lahvičce. Doma jsme bojovali ještě o něco víc, že už jsem chtěla vyhledat odbornou pomoc, protože jsem neustále plakala a bála se, že se o něj nedokážu postarat. Nakonec plně kojím, lahvičku neupřednostnil a krásně prospívá.

Teď jsme v půlce šestinedělí a emoce sice lítají jako na houpačce, ale už to není tak šílené. Matýsek přibírá a každý den s ním je plný překvapení. Je to neuvěřitelný zázrak a jsme teď opravdu šťastní, teď už jsme rodina, už nejsem já a Ty, ale jsme MY. :)

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.8 bodů
 Váš příspěvek
 
Kate00
Ukecaná baba ;) 2354 příspěvků 12.08.13 05:48

Moc krasne napsane Anicko…az jsi me uplne rozplakala. Prejeme s Natalkou hodne zdravicka, spokojeneho Matyska a maminku.

 
Dandulkaa
Ukecaná baba ;) 2342 příspěvků 12.08.13 05:58

Annie nádherný deníček :hug: až mám slzičky v očích :kytka:

 
Annie Farmer
Zasloužilá kecalka 941 příspěvků 12.08.13 10:24

Moc děkuju holky :hug:

 
kotaska91
Echt Kelišová 8250 příspěvků 12.08.13 12:54

Krásný deníček, pěkně jsi to zvládla :* :hug:

 
Lada84
Ukecaná baba ;) 1287 příspěvků 12.08.13 13:40

Nechapu, kde je problem u 22lete rodicky? :nevim: Misto, aby byli medici radi, ze jim rodi taky tyto rocniky, tak budou delat neprijemnosti?! Ach jo..Ja rodila v 28, takze jsem republ. prumer, ale kdybych nestudovala a mela zivotniho partnera drive, tak to dite taky budu mit o neco driv ;)
6nedeli je zradny, jeste to s tebou asi trosku mavat bude, ale to si zaziva skoro kazda zena a ver mi, bude lip, se zkusenostmi vzroste i sebeduvera :kytka:

 
Gábííí
Ukecaná baba ;) 2152 příspěvků 12.08.13 22:05

Aničko, moc krásně napsané! Na prvorodičku jsi měla krásný porod! Malý je nádherný! :kytka:

 
Reinka
Generální žvanilka 24714 příspěvků 14.08.13 12:23

Krásné, až jsem si pobrečela :oops: Gratuluji k malému :kytka: a ty řeči o věku znám z prvního těhotenství :roll:, rodila jsem v čerstvých 21 a na příjmu se hroooozně divili, že nemám jen ZŠ a že dokonce studuju na VŠ :nevim: :roll:

 
Annie Farmer
Zasloužilá kecalka 941 příspěvků 07.10.13 11:20

@Reinka Moc děkuji :)

Včera jsem si na porod zavzpomínala, malému budou už 3.měsíce a teď na to vzpomínám s úsměvem, jaký to bylo krásný :hug:

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček