Porod mého milovaného syna

panialigiova  Vydáno: 23.06.14

12hodinové trápení plné bolesti, ale doteď na to vzpomínám s úsměvem na rtu a se slzami v očích, když si vzpomenu na ten uzlíček štěstí.

S přítelem jsme spolu byli 4 roky. Aniž bysme to plánovali, tak jsem otěhotněla, Byli jsme všichni v šoku, nebyla jsem na to připravená. Po nějaké době, kdy jsem to vstřebala, jsem se na mimi začala těšit a plánovat co a jak. Bohužel tohle těhotenství nevyšlo, miminku přestalo bušit srdíčko a já jsem musela na potrat. Bylo to šílené, nikomu to nepřeju něco takového zažít. Po potratu jsme se shodly, že jsme na mimi připravení a že se poté budeme pokoušet. Zadařilo se přesně po roce, byli jsme tak rádi…

Poté u paní doktorky nastal šok „Ano, obě srdíčka buší.“

No já jsem byla v šoku jak blázen, myslela jsem si, že si ze mě dělá srandu. Otěhotněla jsem přirozeně a nikdo z našich rodin dvojčata neměl. Ale bohužel tohle dvojnásobné štěstí netrvalo dlouho, po šesti týdnech při kontrole mi bylo oznámeno, že jedno se nevyvíjí, že mu nebuší srdíčko. Opět další zklamání, dělala jsem vše pro to, aby aspoň jedno bylo silné a přežilo. Měla jsem celkem šílené těhotenství, samé problémy, plodovka, krev, srdíčko, no samé lítání po doktorech.

V těhotenství jsem na vše byla sama, přítel se nějak nezapojoval a dopadlo to tak, že se se mnou v 8. měsíci před porodem rozešel. Byla jsem psychicky na dně, bála jsem se, že to s malým nezvládnu sama. Jinak jsme věděli, že budeme mít chlapečka, toho si vždycky přál, dal mu jmeno Kubíček. Nebýt mojí nejlepší kamarádky, která se mnou ten poslední měsíc trávila každý den, ať nejsem sama a celé dny nebrečím.

V den porodu jsem byla na kontrole u paní doktorky, tak mi oznámila, že jsem na 3 cm otevřená, ale že to ještě nic neznamená. Přijela jsem domů i s kamarádkou, ta oznámila mému bývalému příteli, že má se mnou zůstat doma, že asi porodím, měla jsem celý den poslíčky - já jí říkám Colombo, ona vše ví, tak jsem věděla, že fakt porodím :-).

Ale s přítelem jsme se pohádali a co udělal? Šel na pivo a vypnul si telefon, tak jsem zůstala sama doma, šla jsem si večer lehnout. A najednou… jakoby ze mě vypadl špunt. Dslova i takový zvuk. Nevěděla jsem, co se děje. A pak to začalo - co 10 minut bolesti, tak jsem volala kamarádce. Přijela pro mě i s jejím manželem, volala jsem otci dítěte, ale ten měl pořád vypnutý telefon.

Přijela jsem do nemocnice s docela silnýma bolestma o půl 9 večer. Vše zkontrolovali, něco mi píchli a řekli, že rodím. Tak jsem to šla sdělit kamarádce (jmenuje se Nikol, ať pořád nepíšu kamarádka :-) ). Čekali na mě i s jejím manželem, jak dopadnu. Nikol řekla, že pokud se otec neozve, tak se mnou půjde k porodu. Řekla jsem, že to po ní nemůžu chtít, ona sama ještě nerodila, ale jak mi to řekla, tak jsem si oddychla, protože jsem to nechtěla absolvovat sama.

Šla jsem si hned lehnout na porodní sál, nikdo jiný než já tam nebyl. Trávila jsem celou noc ve sprše, strašně mi to pomáhalo od bolesti. Kdybych mohla, tak ve sprše i porodím. Vše probíhalo, jak má, sestřičky byly strašně milé a hodné. Měla jsem strašný strach, bolesti byly větší a větší.

O půl 4 ráno mi řekly, že si můžu někoho zavolat. Jako první jsem volala otci malého, ale nic, ani obraz, ani zvuk. Tak jsem volala Nice, ta okamžitě přijela. Jak jsem ji viděla v tém zeleném hábitu, vykouzlila mi i úsměv na rtu. :-) Svěřila se mi, že se toho bojí, že volala její mamce Petce, ona je jako moje mamka, aby šla se mnou ona k porodu, ale nezvedala telefon, spala. Nika tam se mnou byla asi dvě hodky. Strašně si toho vážím, byla mi obrovskou oporou. Asi v 6 ráno přišla její mamka, vystřídali se u mě - a to už byly bolesti nesnesitelné.

Tak že to jdeme, zkusit tlačit. Nevím proč, ale před porodem mi každý říkal „Jak budeš tlačit, to už je to nejmenší a budeš to mít hned za sebou“. No ale opak byl pravdou. Tlačila jsem 2 a půl hodiny, malý ne a ne ven, sekl se a ani za boha nechtěl ven. Byla jsem už vyčerpaná, odmítala jsem tlačit, neměla jsem sílu, celou noc v bolestech a pak dvě hodiny tlačit. Bylo u mě asi 10 lidí, ani jsem je nevnímala, Petka mi neuvěřitelně pomáhala, držela mě za ruku a podporovala mě.

V 8:44 se konečně vyklubal na svět můj syn Kubíček (49 cm a 3200 g). Najednou ze mě ta únava opadla a byla jsem v tu chvíli nejšťastnější matkou na světě. Byl to neuvěřitelný a nepopsatelný pocit. Pak za mnou příšla nějaká sestra a řekla mi, že tam čeká otec. Přišel, smrděl alkoholem, byl ještě opilý. Kdybych měla tu sílu, tak bych ho nakopala někam! No katastrofa!

Po porodu se nad námi slitoval, že si nás nechá, ale netrvalo to dlouho a já jsem se od něj odstěhovala, když měl malý dva měsíce. Ten chlap se mi neuvěřitelně zhnusil! Nešlo s ním žít.

Ted má Kubíček 19 měsíců, jsme sami a zvládám se skvěle, protože mám neuvěřitelného syna, kterého z celého srdce miluju a udělám pro něj vše. Otec se nestará, nevídá ho. Vůbec neví, o jaké štěstí přichází.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.2 bodů
 Váš příspěvek
 
lloren
Zasloužilá kecalka 637 příspěvků 23.06.14 00:16

Přeji at se ti v životě daří :hug: a at potkáš báječného muže který bude mít rád tebe i syna :srdce:

Příspěvek upraven 23.06.14 v 00:16

 
nellp
Povídálka 14 příspěvků 23.06.14 00:44

Musim rict ze ten chlap je idiot!!! Jste moc statecna zenska a preju vam a vasemu synkovi jen to nejlepsi. :kytka:

 
verulicek  23.06.14 07:52

Ještě že jsi odešla!!! Když byly problémy už v tom osmém měsíci, rozhodně bych nepojmenovala syna tak, jak chtěl ON - už z principu… :roll: Držím palce, jste šikovní!

 
zoviad
Ukecaná baba ;) 1761 příspěvků 8 inzerátů 23.06.14 09:06

Ať se vám jen daří, toho pořádnýho chlapa jednou potkáš a budete spokojení ;) lepší než se trápit s blbcem :hug:

 
Granda
Ukecaná baba ;) 2432 příspěvků 23.06.14 10:21

Jsem na tom dost podobně a nelituji. ať se ti daří :)

 
januschka
Závislačka 3308 příspěvků 23.06.14 10:26

Máš můj obdiv :hug: :kytka:

 
Tapeta
Echt Kelišová 8068 příspěvků 23.06.14 12:37

Pěkný deníček :) Nevím, co pak ti chlapi dělají se svým svědomím. Chápu, že se nemusí snést s matkou dítěte, ale ignorovat narození a existenci svého syna? Doufám, že v nějakém tvém budoucím partnerovi získá i milujícího otce a pokud ne, má úžasnou mamku.

 
Janule34
Závislačka 4747 příspěvků 23.06.14 14:32

Některý cizí chlap udělá pro dítě víc než biologický otec. a určitě se najde. přeju hodně štěstííííí :hug:

P. S: někdy člověk na některý chlapi nemá ani název a jen kroutí hlavou. jako já teď.

 
hor
Nováček 6 příspěvků 23.06.14 22:21

Toho nejlepšího chlapa už máš doma

 
Aureliana
Kecalka 441 příspěvků 23.06.14 23:22

Máš úžasnou kamarádku!!! Pocit jsem mela stejný, pořád mi zažitek z porodu dodává sílu a energii. Přeji hodně štěstí a nějakého pořádného chlapa a tátu pro Kubíka

 
elyss
Stálice 81 příspěvků 24.06.14 08:05

Moc přeju štěstíčko :kytka: a toho chlapáka jsi měla pořádně nakopat někam. :pankac: a Niki obdivuju - tomuhle se říká pravé přátelství :kytka:

 
bobule86
Ukecaná baba ;) 1056 příspěvků 30.06.14 22:48

Hodně síly, on vám to syn všechno vynahradí… Krásně napsaný příběh :dance:

 
novamaminka
Povídálka 44 příspěvků 09.07.14 13:39

Nadherne :-) preji moho stesticka:-)

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček