Porod na irský způsob

Mrs.G  Vydáno: 11.10.11

Pokračování mého prvního deníčku, tentokrát o tom velkém dni D, neboli 25. září 2010. Dopředu se omlouvám, že to asi bude zase dlouhé, neumím prostě psát stručně.

15 minut na světě....
2 komentáře

Náš macíček...

Ještě v porodnici s tatínkem...

Už jsme doma...
2 komentáře

A přesně o rok později....
4 komentářů

Takže, jak už jsem zmiňovala, termín porodu jsem měla stanovený na sobotu 25. 9. 2010. Přesto, že moje těhotenství bylo bez problémů, 9. měsíc těhotenství bych klidně přeskočila. Byla to muka. V těhotenství jsem přibrala 25 kg, ze 60 jsem se vyhoupla na 85, takže jsem si připadala jako velryba na suchu. Chodila jsem jako kačer, hlavičku malého jsem cítila tak silně, že jsem měla strach, že ze mi vypadne, no už jsem to opravdu chtěla mít za sebou.

Poslední KO v porodnici proběhla 3 dny před termínem. Všechno se zdálo o.k., doktor mi řekl, teď už jenom budeme čekat… tak jsem se zase odvalila domů. Ve spoustě deníčků o porodech v Čechách se velmi často objevuje spojení Hamiltonův hmat, o kterém jsem v životě neslyšela. Tady neexistuje, aby vám doktor nabídl, že vás prohmátne, jestli už tedy chcete začít rodit. Pokud je všechno v pořádku, tak se prostě čeká, až to přijde přirozeně. Moje kamarádka přenášela 14 dní, nechali to prostě tak, mimi bylo v pořádku a nakonec porodila spontánně po těch 14 dnech krásnou holčičku. Tento přístup se mi líbí. Prostě miminko i tělo se přihlásí, až jsou připravené. Samozřejmě jiný případ je, pokud se vyskytnou komplikace a je třeba porod vyvolat.

Ještě v pátek 24. jsem umyla podlahy, vyluxovala, dala si dlouhou vanu (do které jsem měla krapet problém se nacpat :-) a chystala se do postele… byla půlnoc na 25. Ještě jsem si skočila na záchod, no a když jsem se utírala, přišel malý šok, hlenová zátka, nebylo pochyb, že by to mohlo být cokoliv jiného. Narůžovělý hlen se vyjímal na toaletním papíře a já jsem se roztřásla strachy, tak je to tady, honilo se mi hlavou. Chodila jsem po bytě jako tygr v kleci a čekala na manžela, který přišel z práce kolem půl 1. Řekla jsem mu, že to vypadá, že se porod blíží, jenže můj manžel je flegmatik, řekl, klídek, běž si lehnout, vyspi se na to.

Vtipálek, jako kdyby to šlo. Začala jsem se pozorovat a čekala, co jako bude dál. Kolem jedné ráno mě začal pobolívat podbřišek, taková slabá menstruační bolest, ale stupňovala se. Začala jsem počítat minuty. Bolesti přicházely pravidelně po 5 minutách, nebylo pochyb, že náš malý perfekcionista se prostě rozhodl narodit přesně v termínu. No nic, taška byla zbalená, počkali jsme asi do 3.30 a protože už to začalo být opravdu hodně bolestivé, vyrazili jsme do porodnice. Dorazili jsme tam něco málo před 4. ranní, zazvonili na zvonek a došli na recepci. Recepční se mnou ještě prošla osobní údaje a předali mě na ambulanci na vyšetření. Přišla první PA (už jsem hekala bolestí jak osel), že si mě teda zkontroluje, jak to vypadá… hmatala a hmatala, začala se u toho krapet potit, načež řekla, že zavolá jiného porodníka, který má delší prsty, že mi ten čípek prostě nemůže najít, napadlo mě, že to je asi dobrá zpráva, že už je to tak rozjeté, že za chvíli je malý venku.

Já bláhová, neznalá vlastního těla, to jsem se ale šeredně přepočítala. Druhý porodník měl stejný problém, myslím, že mě polechtal až na ledvinách, ale čípek nenašel, jenom mi řekl, že ho mám fyziologicky příliš vysoko a že prostě musíme čekat. Docela mě to srazilo do kolen, nevědět, na kolik jsem otevřená, bylo demotivující. A kontrakce stále pětiminutové a stupňující se. No nic, takže čekat. Zeptali se mě, jesti chci jet ještě domů, ale já nechtěla, protože jsem se bála, že nepoznám, kdy přijet, vzhledem k pravidelnosti kontrakcí. Souhlasili a odvezli mě na hekárnu. Bylo asi 7.00 ráno.

Přišla za mnou sestřička, že mi dá injekci proti bolesti. No, nic proti injekci jsem neměla, bolesti už jsem si užila dost, takže trocha úlevy se hodila. Hmmm, moc jsem si nepomohla, do 10 minut jsem cítila, že bolest jaksi nepolevuje a naopak mi začíná být pěkně blbě od žaludku. Stihla jsem jenom říct, že asi budu bl....., načež jsem vyhodila celou večeři z předchozího dne do nejbižšího korýtka, co se tam povalovalo na stole. Bylo mi na umření. Chodila jsem po chodbě, při kontrakcích se zastavovala, opírala o zeď a snažila se prodýchávat. Manžel usnul na mé posteli, nezlobila jsem se na něj. Pomoci mi nemohl a měl za sebou náročný den v práci, takže jsem si říkala, ať si schrupne, však ono to vypadá na dlouhý den. Chození mi pomáhalo překonávat to nejhorší, ale začínala na mě doléhat únava. Přece jenom už jsem byla vzhůru asi 24 hod.

V 10.30 mě znovu vyšetřila príma PA a výsledek? Hurááá našel se čípek! :-)Otevřená na 2cm… depka… to přece není možné. PA se na mě chlácholivě usmála a navrhla, jestli si nechci jít dát horkou vanu, že se mi uleví. Super nápad. Souhlasila jsem okamžitě, ve vaně bylo báječně, manžel už tam byl trochu odpočatý se mnou, tak mě hlídal, abych se neutopila. Horká voda uspávala, chtěla jsem si zdřímnout, ale kontrakce mi to nedovolily. Ležela jsem tam asi hodinu, pak šla znovu na pokoj. A trpělo se dál. Nabídli mi další injekci na bolest, kterou jsem odmítla. Zvracet už jsem fakt nechtěla. Takže jsem dál chodila, prodýchávala, ležela, lezla po stěně, drtila manželovi ruku a hlavně pila hodně vody. Ve 2.30 jsem byla úspěšně otevřená na 4 cm, a tím jsem se povýšila na přesun na porodní sál.

Tam jsem se převlékla do noční košile, kterou jsem si přivezla z domu, vybalila věci pro mimi, manžel nafasoval jenom návleky na boty, jinak tam byl tak, jak přišel a přišla za mnou MOJE osobní PA. Představila se mi jako Paula a byla moc moc milá. Napojila mě na monitor, zkontrolovala ozvy (malý zatím v poho), kontrakce asi jako 9 stupňů Richterovy škály a já otevřená na 5 cm. Paula mi řekla, ať se zkusím houpat na balóně, ale to mi nedělalo moc dobře. Víc mi vyhovovalo klečet a objímat čelo porodního lůžka, lépe se mi kontrakce prodýchávaly. Byla jsem zpocená jak myš a pila litry vody. Svého manžela jsem pasovala pouze na podavače vody, na nic jiného se nehodil, seděl tam jak zařezaný a bobek nevěděl, jak mi pomoci. Holt, ne všichni chlapi jsou nápomocní. Ale mě to nevadilo, stěží jsem ho přes bolesti vnímala. Paula mi navrhla ještě jednou horkou vanu, tak jsem šla. Bylo něco po 3.30 odpoledne. Další půlhodina ve vaně už ale nebyla tak příjemná, kontrakce přicházely po 3 minutách a nedaly se téměř vydržet. Bylo to prostě moc dlouhé.

Kolem 4.30 Paula rozhodla, že píchneme vodu. Měla na to takovou hezkou dřevěnou tyčinku a tak jsem si lehla a najednou cítila hroznou úlevu, jak se ta teplá voda roztekla po mých stehnech. Voda byla nezakalená. Dobrá zpráva. Pak mě vyšetřila a povídá… taaak Lucy, jsi otevřená na 6 cm, počítám, že tak do 6.00 je malý na světě. Wow… tím mi vlila novou energii do žil, to už není tak dlouho! Epidural jsem odmítla už na začátku, chci rodit prostě přirozeně!Statečná a blbá zároveň! Paula mi pustila takovou hezkou relaxační hudbu a dala mi trubičku s rajským plynem, ať si dýchám alespoň plyn, jestli budu chtít. Zkusila jsem to a měla pocit, že to nic nedělá, ale pomáhalo mi to soustředit se na kontrakce a dýchání a tak jsem dýchala skrz trubku. Do hodiny jsem si připadala jako zhulená… hlava nebo spíš mozek mimo tělo, ale nebylo to nepříjemné :-)

Špatná zpráva přišla vzápětí. Bylo 6.00 večer a Paula po dalším vyšetření prohlásila, je to špatné, otevírání se zastavilo na 6 cm. V ten moment jsem se rozbrečela. Už jsem nemohla dál. Prostě to nešlo. Prosila jsem ji, ať už ho nějak vytáhne, je mi jedno jak. Celý trup byl pro mě jedna velká kontrakce. Paula byla můj spásný anděl. Klidným hlasem řekla, já ti teď napíchnu něco, po čem budou kontrakce opravdu bolet ještě víc (oxytocin), ale pomůže ti to s otevíráním. Neboj, už to nebude dlouho trvat. Jsi moc šikovná a jde ti to skvěle. Paula byla prostě úžasná. Věřila jsem jí bezmezně. Řekla mi, že jí služba končí v 8.00 večer, ale že prostě neodejde, dokud neporodím.

Tak jo. Píchl se oxytocin, já už rovnou brala trubičku s plynem a nechala se opět uvést do tranzu. Soustředila jsem se jenom na dýchání. V hlavě mi hučelo a dunilo, připadala jsem si jak na nějaké techno párty… opravdu tak trošku jiná realita. Další kontrola v 7.00, otevřená na 8 cm, za chvíli prý budu moci začít tlačit, tak jo, a šlo se na to. Byla jsem v takovém pololeže, poloseďě a Paula řekla. ať si zkusím držet nohy a zatlačit. Zpocené ruce mi po stehnech klouzaly a místo tlačení jsem zařvala. To ne, řekla Paula, počkej na kontrakci, nadechni se a pak vlož všechnu sílu do zatlačení, jako když chceš na velkou. Hlavně nekřič, to tě vyčerpává. A místo nohou jsem zkusila držet madla, bylo to o moc lepší, no tlačení mi docela šlo, bylo to něco, co jsem měla pod kontrolou a přesto, že už jsem byla totálně vyčerpaná, opět se potvrdilo pravidlo, že ženská vydrží víc než člověk. A Paula byla prostě skvělá. Povzbuzovala mě, říkala, kdy tlačit, že už vidí hlavičku. V jeden moment mi říká, zda-li si nechci zkusit sáhnout mezi nohy, ať cítím, jak už je malý kousek venku, ale já nechtěla. Bála jsem se, že budu zklamaná, že je to ještě málo, protože ten tlak v konečníku mi dával pocit, že minimálně hlava už přece musí být venku. Trvalo to asi 20 zatlačení a pak Paula říká, při další kontrakci netlač, ať se malý může hezky dorotovat a já pak vytáhnu ramínka.

Pak už jsem jenom viděla manžela jak se mu koulí slzy po tváři a pak malý vyklouznul celý. Větší úlevu jsem nezažila. Ten obrovský balvan, který mě tam dole tížil, ten tlak a bolest byly najednou pryč. A já zaslechla pláč. Nebo spíš řev :-) Psala se sobota 25. 9. 2010, 20.05 a náš Lukášek byl po 20 hodinách na světě. 53 cm a 4 kg přesně. No žádný drobeček. Manžel hrdě přestřihl pupeční šňůru a Paula mi ho dala na hruď. Lukášek se mi představil tím, že se na mě vyčůral a ještě vypustil smolku :-) Díky Luki. Ale bylo mi to jedno. Byla jsem šťastná, že je ten nekonečný den opravdu u konce a že je Lukášek krásný a zdravý. Paule jsem děkovala a plakala. Pak jsem ještě porodila placentu, načež se mě Paula zeptala, jestli chceme placentu sebou domů… ne děkuji, nevím, co bych s ní dělala. Ale tak, za zeptání nic nedala. A přišel čas se s Paulou rozloučit. Směna byla opravdu u konce.

Pak přišel doktor, měla jsem malé vnitřní šití, asi na 3 stehy, ale ztratila jsem přes litr krve, takže mi dali kapačku. Lukáška utřeli (nekoupali), oblékli a celou dobu byl s námi. Já poprosila o trochu čaje a toustů, měla jsem naprosto ukrutný hlad, přece jenom byla jsem vzhůru 36 hod. Trochu mě omyli, převlékli do čisté košile, vyčistila jsem si zuby a převezli nás oba na poporodní. Bylo asi 10.00 večer a já chtěla spááát. Rozloučila jsem se s manželem a poslala ho domů vyspat. Malý spal a já usnula taky. Asi ve 3 ráno mě vzbudily sestřičky na kojení, malý se přisál, ale já měla zatím jenom mlezivo, takže nic moc mu tam neteklo. Ale něco vypil a spal až do rána. A já taky.

V neděli jsme ještě zůstali v porodnici a v pondělí ráno nás pustili domů. Takže v souhrnu na závěr. Porod byl dlouhý a těžký, ale komplikace nebyly žádné a celé to probíhalo naprosto přirozeně. Žádný Hamilton, žádný klystýr, žádné skákání po břiše. Celý porod probíhal ve 3 lidech (já, manžel a Paula) a s odstupem času to vnímám víc a víc jako úžasný zážitek. V porodnici jsem zůstala pouze nezbytně nutnou dobu, nechápu, proč se v Čechách zůstává 3 a více dní ve všech případech. Malý neměl ani žloutenku, ale doma se vybarvil do pěkného křiklouna. Ale o tom zase někdy jindy. Každopádně jsem ráda za tuto zkušenost, všichni byli milí a vstřícní a celkově si péči v porodnici nemůžu vynachválit.

Tak zase ahoj :-)

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 5.0 bodů
 Váš příspěvek
 
Ropuška_M
Zasloužilá kecalka 720 příspěvků 11.10.11 10:25

Hezky napsán deníček, jsem zvědavá, co budeš psát dále… :mrgreen:

Posílám velkou gratulaci k synovi, který se už má šikovně k světu, je to velký šikula a předpokládám, že dělá rodičům jen samou radost… :kytka:

 
werunkaw123
Extra třída :D 14091 příspěvků 11.10.11 11:50

krásný deníček… nádherně napsané, rodila jsem s tebou znova :lol:
Ted jsi mě tím koncem připoměla, že bych rodila klidně znova a dvakrát, ale nikdy bych se nevrátila do toho prvního měsíce doma. Malá taky brečela brečela a pak najednou nic spala celou noc a od té doby se na nás jen směje spinká hezky papá no prostě je to naše beruška přála bych ti aby se ti taky z křiklounka stalo to samé co z naší Petrušky :-)
Gratuluji a přeji jen zdravíčko a štěstí :kytka: :kytka:

 
Brblos22
Povídálka 24 příspěvků 11.10.11 12:05

Krásný deníček, usmívám se při něm a vzpomínám na svůj porod. Jen pro upřesnění, Hamiltonův hmat se v Dublinu taky dělá, jen tomu říkají membrane sweep. Dělá se pokud jsou porodní cesty na něj přípravené. Mně jej udělali desátý den po termínu a rozjel mi krásně porod :-D

 
evick2
Závislačka 3539 příspěvků 11.10.11 15:09

Krásný deníček! :palec: Já bych si přála tvou PA, jen slyším slova porodní asistentka vstávají mi vlasy hrůzou na hlavě… Popis byl moc hezký rodila jsem s tebou :lol: Jinak jsi to zvládla moc hezky já rodila jen asi 3 hoďky a měla jen křížové bolesti a rodit takhle dlouho si snad ani nechci představovat ale ty jsi to zvládla suprově tak užívej mimča a piš další deníčky :palec:

 
Petullka82
Ukecaná baba ;) 1917 příspěvků 11.10.11 22:45

Musim rict, zes to mela krasny, ke mne se PA chovala otravene a studene a ja pritom potrebovala tolik jeji podporu, dodnes jsem na to nezapomnela - chteli po mne, at tlacim a me to neslo…
Ale na druhou stranu - byt v porodnici 3 dny bylo fakt super, vubec se mi nechtelo odchazet - jidlo, uklid, a pomoc s malym urvankem v 1 :wink:

 
Simoncicak
Zasloužilá kecalka 584 příspěvků 12.10.11 00:26

krásně napsané :-) mně skončil vyvolávaný porod akutním císařem..chvíli jsem litovala jak jsme měla pohnojený porod ale ted jsem štastná za zdravou a krásnou dcerku blahopřeji k synovi je krásný :lol: :lol: :lol: :palec: :srdce:

 
martext
Ukecaná baba ;) 2182 příspěvků 12.10.11 01:03

Ahoj Lusy
Tvuj denicek je moc krasne napsany a ja jsem ho primo zhltla. Opravdu jsi mela dlouhy porod, presto jsi to krasne zvladla :potlesk: Jsem moc rada, ze jsi to tak dopodrobna napsala aspon vim na co se mam a nemam pripravit :wink: Snad tady v Corku budou taky mile a hodne PA. Jen jsem trosku prekvapena, a na muj vkus, je toho prirodniho az moc :think: To jako fakt nedelaji klystyr??? Tohle me trochu znervoznuje…to se tam jako normalne mam po…? :oops: No uvidime jak to pujde, urcite taky napisu denicek :wink:A to stou placentou to jako fakt vam ji chteli dat? :lol: :mrgreen: :lol: Tak preju at chlapecek nadale krasne roste a tesim se na dalsi denicek, ktery se chystas napsat. Tak se mejte moc hezky, papa. :kytka: :mavam:

 
lucie.t
Závislačka 4968 příspěvků 12.10.11 12:41

martext
ja byla taky nervozni, ze mi nedaji klistyr jako v CR u prvniho porodu, ale ver, ze v te chvili, mi to bylo uuuplne jedno. samo ze me neco vyslo, ale PA me hned uklidnila, ze to nic, je to OK, proste prirozene, lidske :kytka:

 
martext
Ukecaná baba ;) 2182 příspěvků 12.10.11 14:00

lucieT
Diky za uklidneni, ale dokud tam nebudu lezet v tech bolestech, tak na to asi stale budu myslet, pak mi to zrejme bude asi fakt jedno :lol: :mrgreen: :lol:

 
Brblos22
Povídálka 24 příspěvků 12.10.11 16:37

Neboj se toho, jak Ti začnou kontrakce tak se tělo začne samo čistit. Já byla na záchodě ještě doma asi 3× a v porodnici jsem neměla žádný problém :wink:

 
Mrs.G
Ukecaná baba ;) 1042 příspěvků 12.10.11 21:46

No vidíte holky, já vlastně ani nevím, jestli jsem se potento nebo ne… :lol: . Ale upřímně, fakt by mi to bylo jedno…ale taky mi na začátku říkala, že se nic nestane, je to prostě přirozené a PA se vším počítá. Určitě se by se nepohoršovala. Taky jsem moc vděčná, že se to obešlo bez nástřihu, upřímně to se mi taky nelíbí na českých praktikách, že obzvláště prvorodičky bez zeptání rozstřihnout, ať je to třeba nebo ne…kolikrát zbytečný zásah.

 
martext
Ukecaná baba ;) 2182 příspěvků 13.10.11 23:09

Lusy, ja teda nevim, ale neni lepsi nastrihnout nez byt rozervana??? :nevim:

 
martext
Ukecaná baba ;) 2182 příspěvků 13.10.11 23:10

Brblos, mozna mas pravdu, me uz zacly sem tam poslicci a vzdy hned utikam na zachod se krasne procistit :mrgreen: :-P

 
Mrs.G
Ukecaná baba ;) 1042 příspěvků 14.10.11 12:03

Nevim Marti, já měla hráz netknutou, jenom 3 vnitřní stehy, o kterým nevím. A to měl malý teda pořádnou kebuli, to mi věř…prostě to jde i bez nástřihu, a někde jsem četla, že natržení se hojí lépe než nástřih…ale to nevím, jestli je pravda…

 
lucie.t
Závislačka 4968 příspěvků 15.10.11 09:23

mertex
urcite le jepsi nastrihnout, nez se roztrhnou az k pr…ale v CR se proste striha, i kdyz by to slo samo, kolikrat se opravdu ani nezeptaji.
ja se toho, ze me tu nenastrihnou hodne bala, masirovala jsem hraz a porod byl uplne bez poraneni

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele