Porod na jedničku

Junkyska  Vydáno: 09.12.11

Mé těhotenství pro nás bylo velkým překvapením, které jsme museli nejdříve rozdýchat, přesto jsme teď moc rádi za to, co nám život dal, a tím obrovským darem je naše krásná, zdravá holčička.

4 hodinky po porodu

6tý týden
1 komentář

Těhotenství probíhalo v naprostém pořádku hned od začátku, až na drobnou virózu a nevolnosti v prvním trimestru. Po velkém ultrazvuku jsem musela podstoupit ještě jednou krevní testy, kvůli mé vzácné krevní „poruše“, aby věděli, s čím mají u malé po narození počítat. Plynul jeden týden za druhým a já stále neměla žádné bříško. Na dovolené u moře se mě ptali, ve kterém jsem týdnu a když jsem řekla, že v šestém, nevěřili mi :-) Termín porodu jsem měla dle poslední menstruace 1. 10. 2011. Na mateřskou jsem odcházela týden před termínem porodu a to mě museli doslova vykopat z kanceláře :-) I přesto, že jsem dělala vše pro to, abych porodila v termínu, tak jsem přenášela 9 dní.

Na porod to zatím vůbec nevypadalo, ale na kontrole 3. 10. mě doktorka chtěla trošku pomoci a zkusila nějaký hmat, který nebolel a po kterém mě začala odcházet hlenová zátka. Další kontrola byla hned ten týden v pátek 7. 10. s tím, že nález stále stejný, čípek Y 1,5, a napsala mi nástup do porodnice na vyvolání 10. 10. O víkendu stále žádná změna, až na to, že se přítel v neděli rozhodl, že chce být na porod krásný a chtěl, abych ho ostříhala, ale co se nestalo… strojek si usmyslel, že to do konce nedotáhne, tak jsem nasedla do auta a jela shánět strojek (přítel odmítl kamkoliv s napůl oholenou hlavou jet) :-) Dojela jsem tedy ke kamarádovi, aby mi půjčil strojek na psa :-) Z vrat se vyřítil labrador a vrhnul se na mou fenku… ještě, že jsem neměla žádné břicho a mohla ho chytat :-) No, neporodila jsem tam :-)

V pondělí ráno jsem měla nástup do porodky a po probuzení jsem začala cítit něco nového, co jsem celé těhu (nebo alespoň ke konci necítila), nejspíš poslíčci říkala jsem si. V porodnici na příjmu jsem šla na monitor, kde se mě PA ptala, jestli nemám právě kontrakce a já, že asi jo, že něco málo cítím a prý, ve kterém jsem týdnu a já, že 41+2 a ona cože? Myslela si, že si dělám srandu, břicho nikde :-)Po monitoru jsem šla na vyšetření k doktorce, kterou jsem měla na KO i v pátek, a ta řekla, že dostanu 1/4 tabletky a uvidí se, ale že mám krásný nález, tak to bude nejspíš rychlé. S přítelem jsem se šla „ubytovat“ a cca v 9,30 hurá na tabletku, na kterou jsem čekala ještě s jednou maminou. Přítel jel mezitím domů.

Po zavedení mi PA řekla, že tak za půl hodiny mě půjde natočit. Paráda, řekla jsem si a šla si číst na pokoj. No nepočítala jsem s tím, že bolesti začnou do 20 minut a jako na potvoru mi všichni začnou psát a volat. Po půl hodince jsem šla na monitor, kde jsem byla přes půl hodiny bez pauz v bolestech a navíc mě braly i křížové bolesti. Po natočení jsem šla do sprchy, kde jsem si nahřívala břicho a záda, docela to šlo. Najednou se v mikrofonu ozvalo „maminky oběd“ a já věčně hladová se oblékla a v kontrakcích si šla pro oběd. Sestřička se mi smála, jako jestli mám hlad, že myslela, že už jdu rodit :-) a já, že mám hlad furt. No snědla jsem jen polévku a to ještě na třikrát, jelikož bolesti už byly hrozné.

Dorazila PA a já jí poprosila, ať se do mě podívá, jestli ty bolesti stojí alespoň za to, no štourala ve mně a najednou teplo: „jéé praskla mi voda“ a ona: „tak šup na monitor“… to bylo cca ve 12.20 hod. No nebyla jsem schopná nikam jít, teklo ze mě a navíc jsem měla bolesti. PA dorazila po 10 minutách, kde jsem a já, že nemůžu jít, ale musela jsem. Na monitoru jsem myslela, že seškrábu omítku ze zdi a monitor prohodím dveřmi. Brzy přišla PA a odpojila mě, že to stačí a rovnou mě zkontrolovala zevnitř a hups… otevřela jsem se tak rychle, že už to bylo na sál. Do toho dorazila doktorka z rána a že si myslela, že to bude rychlé :-)

Jdu tedy na pokoj, balím si věci do kabelky a na cestě na sál píšu příteli sms ať dorazí, že jdu na sál. V první chvíli prý jen seděl na gauči a koukal před sebe, uvědomil si, že to je poslední chvíle kdy tu sedí sám :-)

Mě mezitím odvedla PA na klystýr, kde mi ho prováděla mladá sestřička, asi ještě na škole a zároveň zkontrolovala vyholení. Nechala mě tam, ať se ho snažím udržet a pak si dojdu na WC. Držím, držím a když už se mi to zdá dost dlouho, tak jsem si řekla, že to zkusím a ejhle nic! Z chodby slyším přítele, jak ho sestřička odvádí převléknout se a pak na sál s tím, že se vyprazdňuji. Měla jsem vztek, že to není pravda, že ze mě nic nevyšlo, jen se mi chce tlačit. Přišla PA a ptá se, jak jsem na tom. No nijak! Divila se, ale vzala mě za přítelem na sál, ať tam nejsem sama. Na PB jsem rychle běžela na sociálku, jestli to na mě přijde tam. Přítel mě mezitím chtěl nějak rozveselit a vyprávěl mi asi vtípky (nějak jsem ho nevnímala) a že by mi chtěl nějak pomoci,ale, že neví jak :-( a já mu na to ani neměla sílu odpovědět.

Přišlo mi divné, že se mi chce čím dál víc tlačit, tak jsem řekla PA, ať mě zkontroluje… hupnu na křeslo a ona: „jééé vy už jste ale úplně otevřená, rodíte, tak si přitlačujte“! Já nejprve nechápala, jak, že jako rodím, vždyť mě už nic moc nebolí, jen se mi chce tlačit a k tomu mě přešlo i to tlačení, kdy jsem měla dlouhé pauzy a kontrakce skoro žádné! Tak si tam tak přitlačuji, přítel si brebentí s PA, ta mě přitom masíruje, nikdo mě do ničeho nenutí, můžu si vybrat polohu, občas vykoukne hlavička… „tatínku vidím vlásky, má je černé, chcete se podívat?!“ Přítel jen zkonstatoval, že snad ani radši ne a že jsem vyhrála (vsadil se, že malá bude mít vlasy blond).

Najednou měla v ruce telefon a volala, že rodíme… v tu chvíli se na PB nahrnula doktorka a dětské sestry. Já je vnímala, ale zároveň mi to bylo jedno, věděla jsem, že tam jsou kvůli mně a malé. Při těch mých mini kontrakcích malá vždycky „vykoukla“ a zase zalezla zpátky. Problém byl, že jsem přestala mít kontrakce, tak mi chtěla doktorka dát něco na posílení, věděla jsem, co by to obnášelo, tak jsem se naštvala a tlačila sama co to dalo. Na kontrakci jsem zatlačila a konečně se mi tam „zasekla“ hlavička (ufff mám napůl vyhráno). Další kontrakce a na ní třikrát zatlačit a obrovská úleva… pamatuju si, že jsem jen řekla: „je mi fajn“ :-) „Máte krásnou holčičku maminko, chcete si ji pochovat?“

Jenže já jsem se celá po porodu rozklepala, tak jsem se bála, abych ji neupustila, ale přítel jen: „ale jooo, vezme si ji“ :-), a tak jsem se poprvé tváří v tvář setkala se svojí láskou. Podívala jsem se na ni a nevěřila jsem, že jsem to dokázala. Přítel opět perlil, když se začal smát, že mi zmizelo břicho. Pak si ji vzaly dětské sestry, přítel je šel kontrolovat a mě čekala placenta, která vyšla, aniž bych o tom věděla. Doktorka mě kontrolovala, jestli nejsem potrhaná zevnitř a pak jen zvenku zašila pidi nástřih. Mezitím co mě šila, což jsem vůbec necítila, mi přítel hlásil míry malé. Nelinka se narodila 10. 10. 2011 ve 14,35 s mírami 3680 g a 52 cm. Poté nám všechny, které asistovaly u porodu, pogratulovaly a rozloučily se. Dvě hodinky na sále jsme se kochali naší malou, která vypadala jako malý eskymáček :-) Přisála se ukázkově a od té doby jsem na ni hrdá.

Obě jsme to zvládly na jedničku a i když jsem si ještě 14 dní moc dobře pamatovala tu bolest, tak teď můžu říci, že druhé dítko klidně, za tu trochu chvilkové bolesti to opravdu stojí.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 5.0 bodů
 Váš příspěvek
 
Petra2829
Kelišová 7390 příspěvků 09.12.11 08:57

Krásný…Moře moc zdravíčka posílám.Hezky napsaný deníček.Těším se zas na ten svůj porod. :) :kytka:

 
eVerča
Ukecaná baba ;) 1598 příspěvků 09.12.11 11:01

takový krásný porod :palec:
Velká gratulace k holčičce :hug:

 
maminka 28
Kecalka 310 příspěvků 09.12.11 12:51

Krasny denicek

 
kakacko
Povídálka 45 příspěvků 09.12.11 13:55

Mooc gratuluji k holčičce. Vždycky když čtu články o porodu, tak mi ukápne slza. Moc hezky napsáno, miluji tu část, kdy přinesou miminko, nebo dají k pochování. já rodila císařem (v plné narkéze), takže když mi malou přinesly, tak to bylo až pět hodin po zákroku, ale emoce jsou až slovy nepopsatelné :) A přísání u nás probíhalo později, ale absolutně souhlasím s tím co píšete. Byla jsem na ní hrdá, když se hned přisála a hrdá budu pořád :palec:
Přeji moc zdravíčka a spoustu radosti z vaší malé ratolesti :kytka:

 
lovesmile
Kelišová 6574 příspěvků 09.12.11 14:47

Krásný deníček, gratuluji k holčičce. Taky jsem měla TP 1. 10. 2011 a taky jsem byla na vyvolání, ale 7. 10. :mrgreen: A porod? Celkem pohoda, čekala jsem, že to bude horší. :mavam:

 
Junkyska
Závislačka 3136 příspěvků 09.12.11 14:57

Děkuju holky, když mi před porodem některá řekla „to zvládneš, není to tak zlý“, tak jsem si říkala, no jooo ty už to máš za sebou, to se to mluví :lol: teď můžu říct „ano, je to těžký, ale ne nezvládnutelný“ a za výsledek v podobě prcka, kterého nosíme pod srdcem 9 měsíců, to určitě stojí :kytka:

Příspěvek upraven 09.12.11 v 15:26

 
werunkaw123
Extra třída :D 14091 příspěvků 09.12.11 16:00

Gratuluji k Nelince… krásně napsaný deníček :kytka: :kytka: ;)

 
hejbalik
Kecalka 225 příspěvků 09.12.11 19:07

Moc krásně napsané. Gratuluji k holčičce! Mě čeká porod za tři týdny. Tak tu všechno pročítám a uklidňuji se:-)

 
Kristanka
Závislačka 3519 příspěvků 10.12.11 01:07

Ta je krásná :kytka: :* :srdce: :dance:

 
weruntynka
Kecalka 130 příspěvků 10.12.11 21:06

moc gratuluji ke krásnému porodu a ke zdravé holčičce :kytka: :kytka:
mám už 2 dny po termínu a doufám, že se malýmu bude chtít dobrovolně :srdce:

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček