Porod našeho Domíse

Marben  Vydáno: 29.11.11

Deníčků o porodu je tu spousta, ale přeci jenom jsem se rozhodla, že i já zkusím něco sesmolit a podělit se o můj den D. Bylo 12. září 2011, už měsíc jsem byla na mateřské a přesto jsem chodila stále do práce, abych se doma nenudila.

Chvilinku na světě
1 komentář

Dominičkův první den

Druhý den :-)
1 komentář

Dominiček ve dvou měsících
2 komentáře

A s maminkou
2 komentáře

Od rána jsem měla pocit vlhkosti, říkala jsem si, že by to mohla být plodová voda, ale nebyla jsem si jistá, tak jsem to nechala být a jela do práce. Celý den se mi můj pocit vracel, nic se neměnilo, přítel proto zavelel, že pojedeme do porodnice, tam mi řeknou, zda vytéká plodová voda nebo ne. Nechtěla jsem být jedna z těch hysterických maminek a bylo mi až trapně, když jsem tam jela, co když to opravdu plodovka nebude? Budu tam za trubku, která nepozná ani výtok? Ihned mi udělali testy, vyšetření a jak jinak, plodovka to nebyla. V trapnosti jsem se omluvila, poděkovala za jejich čas a mazala domů. Rudá jsem musela být až na zadku.

Doma jsme se s přítelem šli na chvilku natáhnout, v duchu jsem si říkala, už tam nepojedu, dokud si nebudu opravdu jistá, že rodím. Po chvilce jsem usnula a po probuzení mě čekal šok. Měla jsem mnohem silnější pocit vlhkosti, sáhla jsem si mezi nohy a ejhle! Počůrala jsem se? No bezva, to mi chybělo, už ani moč neudržím… nebo, že by mi praskla voda? S rukou plnou vody jsem se podívala na druhou stranu postele, kde na mě přítel kouká s vyvalenýma očima a čeká, co bude. „Asi mi praskla voda“ povídám. V tom okamžiku vystřelil z postele, v mžiku byl oblečený a už stál v otevřených vchodových dvěřích s mojí taškou v ruce. Já jsem mezitím lítala po bytě s ručníkem mezi nohama. Přiznám se, že jsem toho o porodu moc nenastudovala, celé těhotenství jsem se věnovala jen práci a říkala si, že to nějak dopadne, takže jsme ihned vyjeli do porodnice. Tam jsme byli rychlostí světla, protože můj drahý to po silnici valil jako blázen a cestou jsme málem přejeli nejednu babku na přechodu.

Opět jsem zvonila na porodnici a už se jen modlila, ať je to tentokrát plodovka! A byla! Já rodím, hurá. To, na co jsem netrpělivě čekala celých devět měsíců, je tady. Bože, snad to přežiju! Sestřička mě dala na monitor a mezitím jsem odpovídala na spoustu otázek a vyplňovala porodní papíry. Dál jsem se šla převléknout, uložit věci do skříně a mohla jsem jít na chodbu za přítelem. Chudák tam pochodoval sem a tam, sedli jsme si a povídali. V tu chvíli jsem začala mít svoje první kontrakce. Nooo, to by šlo. Za chvilku další a další. Není to tak hrozné, to bude brnkačka. Jak jsem se mýlila! Rozloučila jsem se s přítelem s tím, že až se něco bude dít, zavolám mu. Vrátila jsem se a položili mě na lůžko, ať se vyspím a pokud se to do rána nerozjede, porodu pomůžou.

Našla jsem si pohodlnou pozici a snažila se usnout. Sakra, ty kontrakce začínají být silnější. Během dvou hodin jsem se začala na posteli svíjet jako had. PA se na mě chodily koukat jednou za hodinu. Bolest byla opravdu silná, šmarja, tohle začíná být fakt mazec! Koukala jsem se na hodiny a bylo něco po desáté večer. PA mě dala na monitor a řekla, že můžu zavolat příteli, ať přijede. Ihned volám a těším se, že na to nebudu sama. Chvilku po příteli přijela i moje mamka a byli jsme tam všichni tři. Jedenáct hodin. Kontrola a otevřená na 4 prsty. COŽE? Dělají si srandu? Kam ta bolest může ještě zajít? Se slzami v očích jsem se v tichosti svíjela na posteli a těšila se, až tohle všechno skončí. Slzy jsem v očích neměla jen já, přítel na mě koukal tak bezradně, držel mě za ruku a říkal, jak jsem úžasná a jak to pěkně zvládám.

Kontrakce jsem pořádně prodýchávala a sama pro sebe nadávala, že PA tomu nerozumí, že to vůbec nepomáhá, že si chci dýchat, jak sama uznám za vhodné. Půlnoc, další kontrola – „maminko, jsme asi v půlce“ - to si dělají srandu? To nevydržím! Jsem unavená, bolest šílená, mám dojem, že se mi ze zadku tlačí bernardýn… podle posledního ultrazvuku by měl můj syn mít něco málo přes tři kila – no to určitě! O patnáct minut později už PA říkám, že musím tlačit – další kontrola, „osm prstů a budeme rodit, tak si zatlačte“. Přišla kontrakce, zavřela jsem oči podle rad mých drahých zkušených kolegů a zatlačila. „Špatně, nebojte se toho, víc tlačte“ slyším ze všech stran, naberu sílu, zavřu oči, ústa, chytnu se pod koleny a tlačím co to jde. Při další kontrakci znovu a znovu. Hlavička je venku, ramínka a… kontrakce skončily? Není to brzo? Všichni koukají na monitor a opravdu… kontrakce nikde… čekáme a čekáme… nic! Tak zatlačíme bez kontrakce – dvě PA mi skákaly po bříše a pomohly mému drobečkovi na svět. Úleva! Nekonečná úleva.

13. září 2011 v 0:36 hodin se narodil náš syn Dominik. Místo tří kil měl náš drobeček 3660 gramů a 50 cm. Viděla jsem jen, jak mi ho položili k nohám a přestřihli pupeční šňůru, pak jen, jak ho dětská sestra odnáší. Dál následovala placenta a ustaraný výraz doktora. Cítím se unavená a vnímám ho jen napůl. Byl zavolán další doktor, stále se mi dole hrabali a já se až po dlouhé době zeptala, co se děje. Krvácím? Ano, krvácím! V tu chvíli mi bylo hůř než při porodu. Zastaví to? Nevykrvácím? Nechci, aby vyrůstal můj syn bez své maminky. Proč volají dalšího doktora, to je to tak vážné? Najednou slyším, zastavili jsme to. Ufff, teprve teď se mi opravdu ulevilo.

Šití po nastřihnutí byla už brnkačka u které jsem pomalu usínala, byla jsem ráda, že je po všem a už jsem jen čekala, až mi donesou toho mého drobečka a já ho poprvé uvidím. A už mi ho sestra nesla, byl nádherný, přisál se k prsu ihned a pěkně dlouho baštil – „máte pěkného hladovce“, žertovala sestřička, to jsem ještě netušila, jak velkou má pravdu :) Po převezení na pokoj nešlo vše skvěle, díky velké ztrátě krve se mi motala hlava a několikrát jsem omdlela. Nedokázala jsem ani udržet své dítě, bylo mi hrozně. Na vše jsem potřebovala pomoc dětských sestřiček, o mě pečovaly sestry ze šestinedělí. O dva dny později bylo už vše fajn a já se mohla na plno věnovat svému synovi.

Ačkoli byl porod vcelku dost bolestivý a měla jsem komplikace, náš Dominiček, který má „už“ 2,5 měsíce a šest a půl kila (ano sestřička měla pravdu, je to hladovec :) ) za to opravdu stál! Pro něj bych podstoupila i sto dalších takových porodů.

Takže budoucí maminky, nebojte se, já si vždycky říkala, že to přece zvládly všechny, tak to zmáknu i já. Navíc pár hodin po porodu jsem si říkala, že bych rodila klidně znova, že to vlastně až tak hrozné nebylo – ach, jak na tu bolest člověk rychle zapomene :)

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.6 bodů
 Váš příspěvek
 
Simoncicak
Zasloužilá kecalka 584 příspěvků 29.11.11 11:03

krásně napsané.. :potlesk: :potlesk: :potlesk: :potlesk: :potlesk: gratuluji k synáčkovi..je překrásný :)) hlavně at je zdravý a dělá Vám jen samou radost :mavam: :mavam: :kytka: :kytka:

 
DianaAndílek
Ukecaná baba ;) 1084 příspěvků 29.11.11 11:07

gratuluji :potlesk:

 
werunqa
Kelišová 7096 příspěvků 3 inzeráty 29.11.11 13:30

Jé to je krásný-já našla 12.září na těhu testu // a 13. září jsem měla narozeniny ;)

 
Marben
Ukecaná baba ;) 1543 příspěvků 29.11.11 16:48

Simoncicak, DianaAndilek - moc děkuji :hug:
werunqa - moc gratuluji k miminku :kytka:

 
jellyy
Stálice 89 příspěvků 29.11.11 20:37

krásně popsaný porod a malý je nádherný :andel: :kytka:  :andel:

 
eginka
Kecalka 455 příspěvků 30.11.11 15:05

Krasne to napsano. A gratulujem k zdravemu chlapcekovi. Ja som tiez vemi neriesila porod, denicky o porodu vubec som nechtela citat, a mozno som urobila to dobre. Porod som mala relativne rychly, 3 hodiny od 1. kontrakce nas maly bol vonku ;-) Tak dneska zase tu vypisujem s bruskom v 5. mesiace ;-)

 
Marben
Ukecaná baba ;) 1543 příspěvků 04.12.11 19:26

jellyy - dekuji za pochvalu i za komentare k fotkam :hug:
eginka - gratuluji k tehu, at jste s maminkem oba v poradku a preji co nejrychlejsi porod :palec:

 
weruntynka
Kecalka 130 příspěvků 06.12.11 23:21

:palec: pěkně napsané :potlesk:
mám dva dny před termínem, děkuju za povzbuzení :kytka:

 
Marben
Ukecaná baba ;) 1543 příspěvků 10.01.12 20:25

Všem děkuji

Příspěvek upraven 20.02.13 v 11:01

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček