Porod (ne)milující matky

Veverysek  Vydáno: 24.02.12

Je to už skoro 6 měsíců a já jsem se stále nemohla odhodlat někomu o tom napsat. Teď to tu máte černé na bílém. Ještě dneska, když si na ten den vzpomenu, je mi ze všeho špatně.

čerstvá Natálka (3 hodiny)

Moje těhotenství mělo hodně daleko do „jako po másle“. Všude jsem četla, že se budu cítit špatně jen první 3 měsíce, omyl, já se cítila špatně 9 měsíců. Po chvíli jsme si začaly tykat se záchodovou mísou a po několika měsících jsme byly nejlepší přítelkyně. Já se o ni dobře starala, aby byla každý den voňavá a ona mi každý den dobře sloužila.

Už v 5. měsíci jsem sotva chodila a poslední měsíce jsem musela proležet na lůžku. Každý den mi bylo špatně. Četla jsem tady na eMiminu o ženách, co dávaly v těhotenství Tatry nebo chodily na procházky. Já jsem viděla jen svůj pokoj, maximálně počítač a odpočítávala dny, které mi zbývaly do porodu. Na ten den jsem se ale těšila, jen aby už to bylo za mnou, všechna ta bolest, a abych mohla konečně ven jako normální člověk. K miminku jsem nic necítila. Tedy abych to řekla přesně: Jeden den jsem se na miminko těšila a jeden jsem si říkala, že je to chyba, protože k němu nic necítím a budu ta nejhorší matka. Četla jsem tu na eMiminu o ženách, které měly to samé - v těhotenství k miminku nic necítily, ale prý se vše změnilo porodem, když držely to malinké miminko v rukách. Tak jsem se tím uklidňovala. Přece to přijde, až se miminko narodí! Příroda musí zafungovat!

Potom tedy přišel den „D“. V šest ráno jsem se probudila a cítila jsem, jak mi teče něco po nohách. Celá jsem se rozklepala a zaklepala na přítele: „Praskla mi voda.“ Byla jsem v šoku a nebyla jsem schopná skoro nic dělat. Přítel zavolal do porodnice a vyjeli jsme. Zapsali si mě, podívali se mi na miminko na UTZ a hodili mě na CTG. Za chviličku přišel doktor, něco zašeptal sestřičkám a zavolal si další doktory. Věděla jsem, že je něco špatně. Potom mi oznámili, že srdíčko mojí dcery přestává fungovat a že musí rychle zasáhnout, protože je to otázka sekund. Takže jsem byla v mžiku na sále. Šokovaná, vykulené oči a bála se, co se bude dít. Co bude s malou? Co bude se mnou? Potom mě uspali.

Když jsem se probudila, tak jsem cítila příšernou bolest, až jsem začala křičet (za to se příšerně stydím). Dávali mi nějaké injekce proti bolesti. Pomalu jsem se probouzela. Všechny hlasy (sestřiček i přítele) jsem slyšela jen v ozvěně, a popravdě jsem jim ani nerozuměla. Přicházela jsem velmi pomalu k sobě a řekla příteli: „Bolí to.“ – „Já vím, dali ti morfium. Natálku nám přinesou, prý je v šoku a ještě nemůže být s námi.“ Kupodivu mi to bylo úplně jedno. Nic jsem necítila. Nejhorší matka na světě. Ale přece mi ji ještě neukázali! Všechno se má změnit, až když ji budu mít na rukou!

Přišel za námi doktor: „Měla jste v těhotenství nějaké komplikace?“ – „Co myslíte komplikacemi?“ - „Cítila jste se špatně nebo jste skončila z nějakých důvodů v nemocnici?“ - „Ano, oboje se dělo. Špatně mi bylo celé těhotenství,“ odpověděla jsem nechápavě. „Vy a vaše dcera jste měly mezi sebou asi takhle dlouhou pupeční šňůru,“ odpověděl na můj nechápavý obličej a ukázal v ruce asi 15 cm, „díky tomu jste mohla mít v těhotenství problémy,“ dodal. Takže se vyřešila záhada mého těhotenství.

Za tři hodiny jsme ji měli u sebe, dali mi ji do postele vedle mě a přišel šok. Nejhorší v mém životě - nic jsem necítila. Nic. Měla jsem v ruce svoji dceru. Každá maminka v této chvíli pláče a já nic necítila. Budu nejhorší matka v historii lidstva? Měla jsem vůbec mít miminko? Budu vychovávat dítě a necítit k němu žádnou lásku? Tohle přece nemůžu nikomu říct! Tak jsem předstírala před přítelem, že jsem šťastná. On měl totiž slzy na krajíčku a prý, když mu ji dali do ruky, jak jsem porodila, tak brečel. Přítel byl s námi celý den a pak, když končili po deváté návštěvy, odešel. Dívala jsem se na tu nehezkou prázdnou místnost a začala brečet. Do jaké šlamastyky jsem se to dostala? Proč nemiluji svoje dítě? Natálka mi celou noc plakala a já plakala s ní. Potom jsme obě ve čtyři ráno usnuly.

V šest ráno nás probudily sestry, vzaly mi Natálku na jakési vyšetření a přivezly mi ji celou uplakanou. A stal se zázrak… Držela jsem ten svůj uzlíček, snažila jsem se tu moji maličkou bambulku utěšit a cítila jsem něco, co jsem nikdy v životě necítila! Tolik lásky a něhy jsem v sobě v životě neměla. Začala jsem plakat štěstím z toho, jakou mám krásnou dcerunku, všechno se podařilo a je tu s námi, i když měla namále. A kolikrát brečím i teď, když se jí dívám do těch jejích očiček. Miluji ji. Nade všechno. A za nic na světě bych ji nevyměnila. Je pro mě vším.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 5.0 bodů
 Váš příspěvek
 
oggyaozzy
Závislačka 4765 příspěvků 24.02.12 00:43

:potlesk: :potlesk: :potlesk: První porod pro mě také skončil akutní sekcí, buzením v šílených bolestech (také jsem křičela) a žádnými emocemi k mé malé… Budovala jsem si k ní vztah několik měsíců (i když jsem se na ni celé těhu strašně těšila). Opravdovou lásku jsem pocítila až kolem půl roku… Druhé těhu bylo komplikované, čekala jsem syna (víc jsem chtěla holčičku), těšení na porod žádné… Konecc opět sekcí, opět šílené bolesti ,ale jak mi prcka ukázali (hned cestou ze sálu), zamávaly se mnou tak strašně návaly emocí, že jsem opravdu brečela štěstím (i bolestí), to samé se opakovalo večer, když mi ho dovezli na kojení. Miluju ho od prvního pohledu… Pokaždé je to jiné, nemáš se vůbec za co stydět, konec dobrý, všechno dobré!!! Krásný deníček!!!

 
FreeLady12
Nadpozemská drbna 25994 příspěvků 24.02.12 07:30

Překvapuje mě, že ti na ty nevolnosti nedali léky :cert:
V dnešní době už existují léky, které se mohou podávat v menší míře i v těhu, ale lepší než aby maminka všechny živiny vyzvracela! :cert:
V jednom „gyn. cetnru“ kam chodila kamrádka je dávají dokonce úplně automaticky když maminka zvrací. :poblion:

Fakt nechápu, že tě takhle nechali celých 9měsíců! :cert:

 
Kajuli
Ukecaná baba ;) 1754 příspěvků 24.02.12 09:19

Hezky napsané :)
Kde jsi sebrala to, že každá maminka pláče, když vidí poprvé svě miminko? To je akorát z filmů (no a z některých deníčků tady :mrgreen: )… Já rodila přirozeně a neplakala jsem vůbec, byla jsem akorát ráda, že to mám za sebou a byla jsem šťastná, že malé nic není. Tu pravou mateřskou lásku jsem pocítila až druhý den ráno a výbuch slziček se stejně nekonal, v porodnici jsem akorát brečela bezmocí, když si nás tam chtěli nechat šestý den (malá měla ještě trochu žloutenku), naštěstí nás propustili, protože zrovna přijely rodit čtyři těhotné :)
Tak si Natálky užívej :)

 
Genovesa
Extra třída :D 10696 příspěvků 24.02.12 09:31

Ahoj, ten krásný konec přišel nečekaně rychle, čekala jsem trnitější cestu ;) . Mně taky nával lásky nechtěl zadusit napoprvé, co jsem ji uviděla :oops: . Ale nemohla jsem ji v tu chvíli ani pohladit, v jedné ruce kanyla, na druhé tlakoměr. Jen mě napadlo, jestli už mám opravdu vlastní dítě 8o .
Ale jak mi ji přinesli na kojení, tak to bylo lepší a naprostý zlom nastal 2 dny po porodu, kdy mi malou dali ke mně nastálo :srdce: .
Já po císaři netrpěla tak jako ty, každý vnímáme bolest jinak. Ale chybělo mi, že mě uspali natolik, že mě po porodu nedokázali vzbudit hned, aby mi dceru ukázali. Spala jsem jak špalek :lol: .
Já se teda divím, že ti dítě nechali hned po operaci, já jsem porodila v noci z neděle na pondělí a dceru mi dali na pokoj až ve středu ráno. 8o

Příspěvek upraven 24.02.12 v 09:32

 
zzuzzinda
Kecalka 264 příspěvků 24.02.12 09:32

Je to normální, já u prvního synka vrečela, když se narodil, spíš tedy prot, že mi připadal hrozně malinký a roztomilý a já byla unavená, ale takový ten nával lásky se taky nekonal hned po porodu, museli jsme se poznat. S dcerkou to bylo taky tak. Když se s někým seznámíš, taky se chvilku oťukáváte a poznáváte a budujete vztah. To samé je i s miminkem. Někdy to trvá delší dobu a někdy kratší dobu. Hlavní je, že je milujeme bezpodmínečně všechny :)
Tak si užívejte a mějte se krásně.

 
Genovesa
Extra třída :D 10696 příspěvků 24.02.12 09:33

Hezký deníček. :kytka:

 
Uživatel je onlinebrumdinka
Neúnavná pisatelka 19528 příspěvků 24.02.12 09:51

prosim tě, kde si vzala že každá maminka brečí :lol: já teda fakt nebrečela ani u jednoho a oba se narodili přirozeně a u obou sem byla ráda, že už jsou venku .......když se narodil první syn tak sem na něj akorát furt koukala, zkoumala jestli dejchá a prostě mi běželi hlavou všechny možný myšlenky, že je fakt můj a jak je malinkatej (měl norm.váhu 3600 gr. a 50 cm) a celou noc sem nespala až mi holky na pokoji co tam byli s druhým dítkem at´neblbnu a odpočinu si :lol: u druhého syna už to bylo jiné, to sem jen koukala jak je krásnej a tak trochu srovnávala se staršim, že je větší (měl 4030 gr., 52 cm) a říkala sem si jak se bude líbit staršímu :-).....ale už sem se normálně vyspala, když spal on a vůbec je to ted´uplně jiné než u prvního .......

..rozhodně se nemáš za co stydět a důležitý je přece výsledek, tak si sebe navzájem užívejte :hug:

 
Nafteta
Ukecaná baba ;) 1154 příspěvků 24.02.12 09:58

Nevím,kde jsi vzala, že všechny maminky pláčou dojetím. Jeidný můj pocit z porodu byl - hurá,mám to za sebou. A když mi malou donesli, žádný nával mateřské pýchy,nic. Měla jsem mimino, ale měli ho všichni kolem. A navíc mi hrozně vadilo, že je to holka. Tak strašně jsem chtěla kluka,že mi z toho hrabalo. :jazyk: Hledaly jsme k sobě cestu hodně dlouho, ale teď ( dceři bude sedm let) jsme nerozlučná dvojka. Ale neboj,netrvá to sedm let. Zhruba tak od třech měsíců už byla moje zlatíčko a prdelka. Jsi super máma, že jsi to přiznala, Hned tak někdo to neudělá.

 
Gladys
Vesmírná mluvilka 31606 příspěvků 24.02.12 10:41

Já nechápu, kde se berou ty bludy, že ženská by měla okamžitě bulet štěstím a dojetím :nevim: Tak to zkrátka není, někdo není dojímací typ, někdo je…
Když mi po 20min přinesli prvního syna, tak jsem na něj koukala jak tele na nový vrata. Zkrátka jo, bylo to hezký miminko, bylo to zajímavý, ale že bych se nějak rozněžňovala, že bych cítila přívali lásky, nic z toho se nekonalo, já byla spíš trochu konsternovaná, že v tom břiše fakt byl :nevim:
S druhým synem jsem se měla možnost přivítat normálně, jak by se každá maminka měla mít možnost přivítat se svým dítětem, ale jen jsem si potvrdila, že v této chvíli cítím jen úlevu, že je venku, že mu nic není.
Láska přicházela postupně, společným soužitím, jak jsem začla poznávat, co je zač. Samozřejmě jsem cítila potřebu pečovat, starat se, ale to nepovažuju za lásku, to je hormonální záležitost.

Takže ne, opravdu nejsi špatná matka, prožila jsi šílených 9m, kdy ti bylo furt špatně a skončilo to celé akutním císařem, podle mě byla reakce celkem adekvátní situaci a mohlo to dopadnout ještě o něco hůř.

 
Veverysek
Závislačka 2895 příspěvků 24.02.12 10:43

Nevím, kde jsem vzala, že maminky po porodu břečej. :nevim: Všude se to psalo tady na emiminu. Třeba i v diskuzích, že jak budeš držet malou v rukách, všechno se změní. :zed: Ani nevíte, jak to bylo těžký mi o tom napsat, ale ulevilo se mi. Děkuji vám. :kytka:

 
Veverysek
Závislačka 2895 příspěvků 24.02.12 10:51

A musím přiznat, že první věc, která se mi objevila v hlavě, když mi jí přinesli byla, že je blondýna, protože jsem si jí představovala jinak. :roll: Ach jo, fakt se za to stydím. :?

 
Gladys
Vesmírná mluvilka 31606 příspěvků 24.02.12 10:55

Veverysku, proč by ses měla za to stydět? :lol: Blond vlásky opravdu u novorozence nejsou tak časté. Mě maminka vyprávěla, že když jsem se narodila já (porod urychlovaný, já šla nakonec kleštěma), tak tam úplně hotová ležela na koze a jediný, co ji napadlo „ježiš, ta má ale vlasů“ a pak jí poslali do limbu, protože dělali revizi.
Tohle je zkrátka realita, málokdo má ve skutečnosti nějaké krásné vhodné myšlenky, já první, co jsem řekla, bylo „on tam fakt byl“, úplně vyvalená, když mě dr šila a dítě neznámo kde ošetřovali.
A u druhého jsem si říkala „ježiš ten je mrňavej“ a přitom byl těžší a větší jak prvorozený :lol:

 
Klárka82
Kecalka 134 příspěvků 24.02.12 11:06

Taky jsem napřed cítila hlavně úlevu, a když mi malého dali na pokoj, dokonce se mi nějak nelíbil - jsme s manželem oba tmavší typy, představovala jsem si velká kukadla a černou čupřinku - a tlusťoučký blonďáček s blonďatýma řasama a obočím.. Všichni kolem se rozplývali jak je nádherný, a já se za svoje pocity hrozně styděla. Po první společné napůl probrečené noci už byl ale „můj“, a teď je to samozřejmě nejkrásnější a nejúžasnější chlapeček vůkol :mavam:

 
Hubenka
Nováček 3 příspěvky 24.02.12 11:51

Moc hezky napsané :potlesk: já na tom byla dost podobně, když jsem malou porodila čekala jsem tu strašnou záplavu lásky, co jsem u většiny četla…a nic :roll: Hned jsem se ptala přítele jestli něco cítí a on naštěstí řekl, že taky nic…záplava se dostavila až tak za měsíc :) A teď bych ji samou láskou umačkala :srdce: :hug:

 
ilonaajirik
Kecalka 203 příspěvků 24.02.12 11:54

:hug: :hug: :hug: :srdce: krásný deníček

 
Veverysek
Závislačka 2895 příspěvků 24.02.12 12:21

Jinak porodnice byla motherfriendly nebo jak se tyhle nemocnice nazývají. Zakládají si na tom, aby mimi bylo s maminkou co nejdříve. Abych vám pravdu řekla, já bych si teda radši odpočinula ještě, protože jsem se ani nemohla hejbnout a měla jsem hadičku na čůrání, když mi jí přinesli, takže kdybych neměla přítele, tak jim zvoním každou chvíli, aby mi pomohli a to já úplně nesnáším někoho prosit o cokoli, i když je to jejich práce a od toho tam jsou.

Jinak o tom, že jsou léky na to, jak mi bylo špatně jsem nevěděla… Můj gynekolog mi jen říkal ať ležím. :roll: 2× jsem skončila v nemocnici. Jednou jsem i tom i psala deníček… Prý mi hrozil předčasný porod, ale asi to nakonec z toho nebylo, kdo ví.

Gladys, nevím, prostě se mi objevilo v hlavě „ježiš, ona je blonďatá!“ a to je všechno. Prostě jsem čekala hnědovlasé miminko (jako jsem byla já a vlastně většina miminek, co jsem viděla na emiminu) a byla jsem zaražená, že byla blondýna (ale teď mi to přijde docela logický, přítel měl tu samou barvu). Přišel mi ten první dojem strašně důležitej pro mě a miminko a já ho takhle zpackala. :zed:

 
MeloryNox
Kelišová 5250 příspěvků 14 inzerátů 24.02.12 12:55

Veverysku, taky jsem po císaři hned nebulela. Mýmu mozku trvalo než si uvědomil, že to vlasaté dítě je moje :D Vůbec nevadí, že ti to chvíli trvalo :* Netušila jsem, že sis užila takové těhotenství. To je hrozný, když ti je špatně 9 měsíců.

 
Veverysek
Závislačka 2895 příspěvků 24.02.12 13:16

Díky, Melory, ale stálo to za to! :kytka: Za tu mojí bambulku krásnou a občas zlobivou! :P Vůbec nelituju.

 
VěrkaB
Kecalka 134 příspěvků 24.02.12 13:25

Ahoj,především vám chci popřát hodně zdravíčka,i já jsem skončila své těhotenství sekcí,taky jsem k malému nic necítila a nemáš se zaco stydět.Ptala jsem se i doktorů a je to prý normální,některé maminy to pocítí hned,jiným to holt trvá.Mě to trvalo skoro 3měsíce.Letos nám budou 2roky a i přes to jak moc zlobí ho bezmezně miluju.Nechápu ale že tě v těhu nějak nesledovali,to neni normální aby ti bylo přeci takhle zle pořád. :(

 
Kajuli
Ukecaná baba ;) 1754 příspěvků 24.02.12 13:29

Veverysek: Jé, tak tys měla blondýnku? To je prý dost vzácné, normálně se mimi rodí s černým čírem :mrgreen: Ale chápu tvoje zklamání, mne měli všichni kolem za necitlivou matku, protože jsem si v těhotenství vůbec nepředstavovala, jak by asi tak naše malá mohla vypadat (to hlavně z toho důvodu, abych pak nebyla třeba zklamaná), takže jsem vnitřně očekávala škaredého ufona. No a ona mě docela příjemně překvapila :mrgreen:

 
katarina30
Ukecaná baba ;) 1140 příspěvků 24.02.12 14:20
:potlesk: :kytka:
 
lenkabu
Extra třída :D 13702 příspěvků 24.02.12 14:40

Každou matku to nesejme hned..mě ani jednou hned,pěkně plíživě postupně :mrgreen: a nemiluju je o nic míň než holky co se rozplakaly při prvním kontaktu. ;)

 
Miarei
Závislačka 3410 příspěvků 24.02.12 14:58

Nejsi jediná!
První těhu jsem prožívala jako po másle, porod byl v pohodě a malá byl můj poklad ač těhu bylo náhoda a ani omylem plánované.
Druhé těhu bylo plánované, ale od samého začátku problémy a zase problémy. Cítila jsem se hrozně a poslední měsíce jsem už chtěla rodit, jakkoliv, hlavně se toho tvora zbavit.
Trvalo mi chvíli, než čas otupil vše co jsem za těhu prožila a já ho mohla začít milovat.

Hlavně že vše dobře dopadlo že :-)
Hodně štěstíčka k malé :-)

 
arkadie
Závislačka 2877 příspěvků 2 inzeráty 24.02.12 15:19

Ahoj. Tak já taky po porodu nebrečela štestím. A ta láska? Tak mě to trvalo ještě déle. Malého jsem sice měla ráda,je to přece moje dítě. Ale ta pravá láska se vytvařela první 3 měsíce. Venku byla zima, smog, byla jsem pořád zavřená doma a malý jen řval. Ale přišla :D A malého miluji nadevše.

 
Ella0273
Povídálka 23 příspěvků 24.02.12 18:24

Konec dobrý, všechno dobré :) pár slziček mi ukáplo :) :potlesk:

 
Petorka
Závislačka 2787 příspěvků 24.02.12 21:18

Krásné! :palec:

 
Dankár
Kecalka 252 příspěvků 24.02.12 21:29
:potlesk: :potlesk: :potlesk:
 
Uživatel je onlinebrumdinka
Neúnavná pisatelka 19528 příspěvků 24.02.12 21:29

veverysku - to jsou ty předsudky :lol: to je stejnej blud jako že se chlap po svatbě změní :lol: né fakt rozhodně si nic nevyčítej a neboj přijdou doby, kdy si budeš říkat, už aby ty děti byly velký a vypadly z domu :mrgreen:

doporučuju přečíst knihu - Jsou ještě horší děti než ty Vaše od Ivana Krejčího .......tam je to všechno a zaručuju, že se nepřestaneš smát ;-)

 
s-l-u-n-í-č-k-o
Kecalka 218 příspěvků 24.02.12 22:43

krásný deníček :kytka:
hlavně že to dobře dopadlo , a malou miluješ.
přeju hodně štěstí :)

 
madamecrazy
Zasloužilá kecalka 937 příspěvků 24.02.12 23:11

první jsem měla dceru, plánovaná sekce a po porodu šílené bolesti, brečela jsem bolestí a Julinka mě v tu chvíli něak extra nebrala…a druhého syna jsem měla opět sekci, ale překvapivě hladký průbě a po probrání jsem se cítila fajn, s prvním porodem se to vůbec nedalo srovnat, a nemohla jsem se dočkat minuty, kdy mi Mikuláška přivezou poprvé ukázat, ptala jsem se na něj každých 10 minut…a když mi ho poprvé na JIPce dali do ruky, má první slova byla „ahoj Mikulášku, vítej na světě, jsem tvoje maminka a mám tě moc ráda“ a rozplakala jsem se láskou…takže u každého dítěte úplně jinak…
asi to bylo přímo úměrné bolesti…čím větší bolest, tím hůř jsem se mohla soustředit a těšit na miminko…

 
Anonymní  24.02.12 23:46

Ja jsem pak asi taky ta nejhorsi maminka na svete,protoze ja uz si ani za mesic po porodu na porod nepamatovala :D Mela jsem akutniho cisare a vse ackoliv trvalo 22 hodin,nez k nemu doslo,nic do dnes nemuzu popsat a doddnes mi neni jasne,jak se mi mala vesla do bricha,mela skoro 4 kila :D Ja na ni koukala a nevedela jsem ,ze mi patri,libila se mi,tak jsem ji to rikala,jak je hezka a divila se, kde je ten priliv lasky,(ktery mame bohuzel ze kdejakeho filmu sladaku spojeny dohromady s nasimi predstavami o porodu,ze diteti,ktere porodime budeme milovat jako ty zeny co tam prolivaji slzy a hlasi,nedovedu si bez Tebe predstavit zivot.Ja ano :D hned jsem ji soupla na sesternu :oops: ja mela bolesti jako bejk.No ale pak to prislo,bylo mi lito jak se k ni divne chovam,bylo mi lito toho cisare i toho,ze jsem nemohla kojit,bylo mi lito toho ,ze si nic nepamatuju-ja ji malem pozdeji upusinkovala,ale az za dalsi cas jsem ji zacala milovat-nestydim se za to,je to tak ,ze kazdy se prvni rok seznamuje se svym ditetem :D :D :D Tim vsim jsem chtela rict vubec se nemas za co stydet ,ja neverim naopak tem,ktery neco takoveho(o lasce na prvni poled) napisi :nevim: :nevim: :nevim:

 
Gladys
Vesmírná mluvilka 31606 příspěvků 25.02.12 00:18

Anonymní, tomu se říká poporodní amnézie, má to spousta ženských, příroda to tak zařídila, abychom chtěli těch dětí víc :mrgreen: Já si ani u jednoho z porodů nevybavuju bolesti, ajko vím, že byly, ale nevzpomínám si na ně, třeba když jsem měla žlučníkový záchvat, tak ty bolesti si pamatuju dost živě do teď, ale bolest kontrakcí nevím, v paměti to mám jako hodně zkrátcené, že mi tam ten čas skáče jako v nějakých střizích. Hrubou kostru si pamatuju, ale detaily jsou rozmlžené.
Ale já si nejpozději v listopadu zase připomenu, zač je v Pardubicích perník :jazyk:

 
Veverysek
Závislačka 2895 příspěvků 25.02.12 00:44

Děkuju moc všem za podporu! :kytka: Pomohlo to! :)

 
Bludicka
Zasloužilá kecalka 918 příspěvků 25.02.12 08:01

To je úplně normální a je mi moc líto, že jsi se tak šíleně stresovala obavou, že nebudš kvůli tomu dobrá, laskavá a pečující maminka. Já měla všechny děti vaginálně, ale u druhorozeného jsem dlouho vnímala, že je to bratr mé první dcery, ale že je to taky a hlavně můj syn mi došlo, až když v několika týdnech chytil nějakou naštěstí nevážnou střevní virózu, která byla jen jednodenní a bez zvracení, ale stačila k tomu, abych se o něj začala šíleně bát a cit se probudil. Hladký porod plný „dobrých“ hormonů a přiložení nahého miminka na břicho a hruď matky může rozvoji mateřské lásky pomoct, ale NEMUSÍ. Je úplně normální, když to nastoupí později i po lehkém a dobrém porodu. Děkuji za sdílení, pomůže to další čerstvým maminkám, které to potká.

Příspěvek upraven 25.02.12 v 08:03

 
mona.k.79
Závislačka 4706 příspěvků 25.02.12 09:01

:potlesk: :potlesk: :hug: :hug: moc pěkný!!!!! hodně štěstíčka a zdravíčka!!!! :kytka: :kytka:

 
estrea
Zasloužilá kecalka 992 příspěvků 25.02.12 09:43

:potlesk: :potlesk: :potlesk: , to já měla něco podobného, při první dceři jsem překypovala láskou a štěstím a u druhé to bylo takové chladné. Samo že jsem byla ráda, ale taková ta euforie jako u prvního to nebyla, prostě jsem to všechno brala automaticky. To asi proto že už jsem věděla co a jak :lol:

 
klara123
Ukecaná baba ;) 1505 příspěvků 25.02.12 14:47

:potlesk: Je dobře, že jsi se z toho vypsala!!! To pomůže … mě když se malá narodila, tak jsem taky nebyla celá blažená, spíš jsem si oddychla od bolesti. Pak se mě zas zmocnil velký strach, protože neplakala a slyšela jsem, jak jí komentují, že je trochu přiškrcená. Tak jsem se strašně bála ale pak jsem zaslechla ten roztomilý křik a ulevilo se mi :lol:
Takže určo nejsi špatná! Prodělala jsi těžké těhotenství, nakonec ještě císař … to si třeba vůbec nedokážu představit. jsi dobrá máma :srdce: a malá Natalinka to určitě ví :kytka:

 
cvikinka
Zasloužilá kecalka 678 příspěvků 25.02.12 15:49

Krásný deníček,milujte se:-)a buďte šťastné :andel:

 
PeťulinQa 82
Ukecaná baba ;) 1933 příspěvků 25.02.12 18:48

Krásný :potlesk: . I jsem si na konci zase pobrečela jako skoro u všech deníčků :andel: . Je dobře, že jste si k sobě našli cestičku a že se to tak brzy obrátilo k dobrému :hug: . Přeji hodně štěstíčka Natálce, i její skvělé mamince :kytka: :hug:

 
Vero9
Kecalka 360 příspěvků 27.02.12 20:44

Veverysku, taky jsem nevedela, zes mela tak narocne tehotenstvi a drama u porodu. Pekne jsem si tu u toho pobrecela. Ja jsem byla taky v motherfriendly nemocnici a vubec jsem z toho nadsena nebyla. Touzila jsem se ze vseho nejdriv vyspat a pak teprve jit za miminkem. V tehotenstvi jsem uplne nesnasela, jak mi tehotne maminky vypravi o tom, jak jsou pripoutany na miminko, uz je nazyvaly jmenem, povidaly si s nim, mluvily o sobe v mnoznem cisle a mely predem uplne vsechno nakoupeno. Proste se tesily. Ja jsem necitila vubec nic, proste pro me neexistovalo. Je fakt, ze po porodu jsem si uvedomila, ze ten vztah tam davno byl, jen jsem si ho neuvedomovala, protoze jsem nic takoveho predtim necitila. Divny mi je, ze na tu snuru v ultrazvuku neprisli???? A taky, ze vic neresili ty nevolnosti?

 
misicka38
Zasloužilá kecalka 582 příspěvků 28.02.12 12:03

Nejhorší mam na světě?to rozhodně ne,myslím že jsem to měla skoro uplně stejně a ted…nikdy nikdy za nic bych jí nedala,kdyby mi jí někdo chtěl sebrat zabíjela bych,je to moje bambulka,ale stejně jako ty po porodu když mi jí přinesli,koukala jsem na ní a necítila níc,porodnici jsem probulela,nevěděla sem co mam dělat,nikdo mi nic neřekl,zkrátka byla jsem do toho všeho vhozená a uplně sama v debilní porodnici,kde mi nebyli ani schopni zopakovat jak mimi vykoupat,jak kojit jinak nez sem to dělala a td…tím to pro mě bylo horší..dnes už se tomu směju a miluju svojí holčičku..:)
:hug: :hug:

 
misicka38
Zasloužilá kecalka 582 příspěvků 28.02.12 12:07

musím podoktnout že jsme na pokoji byli 4 a všichni prvorodičky,žadna jsme nic nevedeli a jak to bejva,vzbudilo se jedno mimi a byli vzhůru všechny,nespala jsem celé 4 dny skoro,sem tam nějaká hodina,malá pořád zvracela a plakala,naštěstí se to příchodem domů uplně otočilo,je to strašně hodný andílek…

 
michaela1808
Ukecaná baba ;) 1860 příspěvků 02.03.12 16:11

já teda po „porodu“ (plánovaná sekce ve spinálu) brečela, ale štěstím, že jsem to přežila :mrgreen:
jinak to samé - vztah s malou jsme si k sobě musely najít časem…
a moc hezký deníček, ať se daří!!!

Vložit nový komentář