Porod po 19 letech

Kamila1171  Vydáno: 12.08.12

Rozhodovala jsem se, zda napsat deníček či ne, ale nakonec jsem se přiklonila k tomu, že ho napíši. Před porodem jsem zde hodně deníčků přečetla a většina z nich můj strach z porodu ještě více umocnila, a proto jsem si řekla,že spoustě maminkám trošku ten strach,který máme asi každá,zmírním. Alespoň v to doufám.

Jak už jste asi pochopili z titulku, nejsem úplně nejmladší, rodila jsem sice po 2., ale po takové době jsem byla vystresovaná stejně jako prvorodička, jak se nakonec ukázalo, úplně zbytečně ;)

Začnu ale od úplného začátku. S přítelem jsme se asi před 5 lety dohodli, že bychom chtěli miminko, ale jak už to bývá, ne vždy se vám splní to, co zrovna chcete, to co si zrovna přejete a naplánujete. Po ročním snažení jsme se rozhodli vyhledat odbornou pomoc. Následovali návštěvy v Gennetu, spousta vyšetření a následný výsledek, který nás moc nepotěšil, ale naděje tam samozřejmě byla. Vzhledem k přítelovým výsledkům, bylo jasné, že přirozenou cestou se nám otěhotnět pravděpodobně nepovede a budeme muset podstoupit umělé oplodnění. Musím po pravdě říct, že jsem z toho měla trošku obavy.

Co se ale nestalo, začali jsme mít s přítelem mezi sebou nějaké problémy, následovaly hádky, rozchody, usmiřování, o miminku jsme se úplně přestali bavit a vypadalo to mezi námi na rozchod. Trošku byl problém, že jsme měli ještě zaplacené 2 docela daleké cesty a nevěděli jsme, jestli spolu odjet nebo neodjet, nakonec jsme odjeli na první cestu a měsíc poté i na druhou cestu. Celkem jsme si to i užili a vztahy mezi námi se trošku zlepšili.

Já jsem si ale druhou cestu moc neužila, protože mi vůbec nebylo dobře, říkala jsem si neustále, že mě ten časový posun úplně rozhodil, ale když jsme se vrátili domů, tak po 2 dnech spánku a úplného vyčerpání jsem zjistila, že to nebyl časový posun, ale že jsem těhotná. Nemohla jsem uvěřit vlastní očím, když jsem si dělala gravitest a ještě k tomu ta naše diagnóza. Paní doktorka mi však radostnou zprávu potvrdila a sdělila mi, že jsem v 8. týdnu těhotenství. Termín byl určen na 1. 8. 2012.

Naše radost nebrala konce, přítel se úplně změnil a nastalo krásné období. Samozřejmě jsem, vzhledem ke svému věku, měla obavy, jak vše dopadne, ale těhotenství probíhalo v pořádku, všechny testy včetně plodové vody dopadly dobře. Začala jsem chodit na těhotenské plavání, abych měla trošku fyzičku na porod, mimochodem vřele doporučuji všem nastávajícím maminkám, je to opravdu úžasné.

Těhotenství utíkalo týden za týdnem, já si ho moc užívala a najednou tu byl konec třetího trimestru a já začala chodit do Motola na kontroly. Hned při první návštěvě mi moje paní doktorka řekla, že mám málo plodové vody a posunula mi termín porodu na 7. 8. 2012 a prý bude miminko menší. Opět jsem se začala trošku obávat, ale paní doktorka se tvářila, že je vše ok.

Pak přišla druhá a třetí návštěva u paní doktorky se stejným výsledkem a s tím, že miminko se k porodu zatím nechystá (to bylo pondělí 30. 7. 2012), nicméně mě to náhodou prý chytlo o víkendu, tak paní doktorka nebude k dispozici, prý odjíždí, ale že se nemusím bát, že to určitě ještě nebude. Tím mě ale opravdu neuklidnila. No nic, šla jsem domů s tím, že mám přijít zase příští pondělí.

Jak už asi tušíte, do středy se nic nedělo, stále jsem si jela svůj režim, dopoledne něco doma poklidit uvařit, odpoledne na zahrádku, pohodička, relax, večer s přítelem naše oblíbená hospůdka za barákem, prostě žádný stres. Ve čtvrtek stejný program, jen s tím rozdílem, že večer v již zmíněné hospůdce jsem začala pociťovat mírné kontrakce, ale myslela jsem si, že to jsou poslíčci, které jsem měla už 3 týdny, takže jsem byla v klidu. Asi za hodinu se mi zdálo, že bolesti jsou silnější a pravidelněji se mi vrací, ale nic dramatického. Přesto jsem se zmínila u stolu, že mě to nějak bere, ale že nechci plašit, že nevím.

Radši jsme šli domů, ještě jsme seděli venku a přítel s mojí 19letou dcerou mi naměřili, že kontrakce přichází celkem pravidelně asi po 9 minutách. Rozhodla jsem, že jdeme spát, že to nic není, nic dramatického. Šli jsme domů opravdu s tím, že jdeme do postele. Najednou jsem však zjistila, že krvácím, popadla mě panika, vzali jsme tašku a jeli hned. Celou cestu do Motola jsem mlčela, strašně jsem se všeho bála, jestli bude miminko ok, jestli zvládnu porod atd., atd.

V nemocnici nás přijali, vyšetřili, natočili monitor, vše ok. Krvácení prý může způsobit uvolňování porodních cest. Přítele poslali domů s tím, že to hned tak nebude. Mě dali na pokoj, ať si lehnu, prospím se a mám sílu na porod a hlavně ať využiji toho, že tam jsem zatím sama a mám klid. Mimochodem jsme ještě volali naší paní doktorce, ta tedy nebyla k dispozici, ale prý nám sežene úžasného pana doktora, který se o mě postará.

Klid jsem samozřejmě neměla. Byla jsem strašně vystresovaná už tím, že tam musím být přes noc a mé představy jely na plné obrátky: budu se tady v bolestech svíjet celou noc, nebo se mi to nerozběhne a budou mi porod vyvolávat, napadaly mě ty nejhorší varianty. A jak si tam tak ležím, najednou se do ticha rozléhal takový křik, že jsem myslela, že snad spadne nemocnice, jedna maminka rodila a tak strašně křičela, že jsem myslela, že tohle opravdu nedám a že se seberu a uteču. No nic.

Takže jsem si tam takhle ležela s těmi mírnými kontrakcemi až do rána, ani nevím, po kolika minutách jsem je měla, protože jsem si mezitím pospávala, ale už jsem tam nebyla sama, byly jsme na pokoji dvě. Asi tak kolem 9. ranní jsem začala mít kontrakce silnější a byly asi po 4 minutách. Stále jsem se povalovala v posteli, a když na mě přišla kontrakce, tak jsem vstala, chodila po pokoji a masírovala si záda a dýchala tak, jak se má, jako pejsek :-), dost mi to pomáhalo. Už jsem měla vychytané, že přejdu pokoj ke dveřím a zpátky, vezmu to přes koupelnu, opláchnu si obličej a kontrakce zmizí. A já zase šupky do postele :-)

Takhle to trvalo asi hodinu, kontrakce byly stále stejně silné, nějak jsem si na tu bolest zvykla a pořád jsem si říkala, že to není tak hrozné a čekala jsem na horší a horší bolesti, ale stále nepřicházely. Nikdo si mě moc nevšímal, spíše se věnovali paní vedle na lůžku. Můj pan doktor taky nikde. Tak jsem si pořád jela svoje, chůze po pokoji, polehávání a tak další hodinu. Kontrakce stále stejné intenzity. Najednou za paní vedle přišla PA a viděla mě, jak chodím a rozdýchávám a hrozně se divila, že už mám kontrakce, říkám, že už dávno a asi po 4 minutách, ale že mi ještě ani neodtekla voda. Prý se na mě podívá. Vzala si mě na vyšetření a k mému zděšení, nebo radosti, mi říká, že jsem otevření na 8 cm a že do půl hodiny porodím. Byl to šok!

Trošku mě zachvátila panika a začala jsem žadonit o epidural, samozřejmě mi ho nedali :-) Zavolejte přítelovi, ať přijede a přesuňte se ihned na porodní box, slyším, jak mi říká. Nestihneme ani klystýr. A kde jsou ty šílený kontrakce, říkala jsem si. Přesunula jsem se tedy na porodní box a tam začaly, nicméně jak přicházely, tak také odcházely, mezitím přišel můj pan doktor Matěcha, mimochodem opravdu úžasný, mladý, velice příjemný! Nakonec porod netrval ani půl hodiny, pan doktor mi protrhl vodu, přišlo asi 8 těch nejbrutálnějších kontrakcí a malej byl venku. Přítel porod samozřejmě nestihl :-( což mě mrzelo, přijel asi 2 minuty poté, co se malej vyklubal. Vážil 2600 g a měřil 48 cm.

Pak následovalo oddělení šestinedělí, kde byli všichni úžasní. Trošku jsme si tam pobyt prodloužili, malej málo přibíral a já musela také na menší zákrok, ale už jsme doma a doufám, že vše bude ok ;)

Děkuji všem, kteří dočetli až do tohoto konce. Chtěla jsem maminky uklidnit, že porod není žádná tragédie a že se dá zvládnout, samozřejmě každý má bolesti jiné intenzity i práh bolesti má každý jiný, ale já věřím na psychiku a pokud tady to bude v pohodě, tak i bolesti se snášejí lépe a hlavně, když vám pak dají do ruky toho drobečka, tak na vše ihned zapomenete! Opravdu se porodu nebojte! Všem ho přeji pohodový!

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.8 bodů
 Váš příspěvek
 
sibi
Zasloužilá kecalka 873 příspěvků 12.08.12 07:52

Také jsem se bála porodu jak čert kříže :lol:,ale měla jsem za necelé tři hodiny od první kontrakce odrozeno a také jsem čekala kontrakce bolestivější. gratuluji k ddrobečkovi

 
lucka83
Hvězda diskuse 45849 příspěvků 112 inzerátů 12.08.12 08:58

Krasny denicek a gratuluji k malemu :hug: a k rychlemu porodi.

 
silonka01
Povídálka 23 příspěvků 12.08.12 11:21

I já se bála porodu :,( u prvního (syna)jsem měla císař ale bolesti byli. Měla jsem zánět v moči a ledvinovou koliku :( ale porod podal v pořádku. A ten druhý už měl být klasickou cestou vše bylo v pořádku až den porodu se malá špatně otočila a musela jít ven.Jen na to že mě anesteziolog píchal asi 15minut epidural a pak mě nakonec uspali celkově bylo vše oká. Malá je zdravá a bude mít 10 měsíců a syn oslaví 6té narozeniny.Ale klidně bych šla i do třetího vyskoušet si porod :D

 
renč  12.08.12 12:34

Moc gratuluju, takhle jsem to měla u druhého porodu i já, ono když je zachovaná plodová voda, tak jsou ty bolesi snesitelnější, bohužel většina porodnického personálu na porody spěchá, takže když jsem u třetího chtěla totéž, tak jsem byla odmítnuta, že mají moc porodů a potřebují volné sály :cert:

 
klara123
Ukecaná baba ;) 1505 příspěvků 12.08.12 13:30

Moooc hezký deníček :kytka: Já měla porod taky moc pěkný a rychlý… a jak píšeš, do protržení plodové vody to bylo, jako procházka růžovou zahradou :lol:

 
Lenula-xy
Kelišová 7398 příspěvků 12.08.12 14:18

Moc gratuluju k miminku a pěknému porodu. Já měla porod dlouhý, bála jsem se ho, ale těsně před termínem jsem se začala těšit a jela pozitivně naladěná, radovala jsem se, že mi praskla voda, že mám čím dál větší bolesti, protože jsem si říkala, že mě to přibližuje k cíli…ale když už to trvalo druhý den, tak jsem teda pozitivní nebyla vůbec, po 2 nocích, kdy člověk nespí a nemá sílu na nic, kontrakce po minutě, že si ani neodpočine :( snad příště :mrgreen:

 
Staninka30
Extra třída :D 10052 příspěvků 12.08.12 15:48

Moc pěknej deníček :*.
Malému přeji jen hodně zdravíčka at vám dělá jen semou radost. :dance: :kytka: :hug:
Krásnej. ;)

 
socina
Závislačka 4095 příspěvků 12.08.12 18:12

Jo! Tak do toho bych šla taky :-)
Porodu samotného se nějak nebojím, zvládají to miliony žen tak proč ne já. Hrůzu mám z nástřihu nebo z toho že bych musela na císaře, hodně špatně se mi hojí stehy :roll:

 
miru81
Neúnavná pisatelka 18584 příspěvků 12.08.12 19:55

Také jsem se moc bála porodu :) Nakonec ty bolestivé kontrakce trvaly cca 2 hodinky a malá byla venku :lol: Tak doufám, že druhý porod jednou bude stejně rychlý, ne-li rychlejší :lol:
Moc grtuluji a přeji hodně štěstí :kytka: :kytka: :kytka:

 
VeTi
Ukecaná baba ;) 1271 příspěvků 12.08.12 21:01

Hezký porod :-) Já to s dvojčaty stihla do porodnice tak tak a manžel přijel půl hodiny po porodu :,( což mě sice hodně mrzelo, ale zase na druhou stranu, kam by ho chudáka postavili, když jsem měla na porodním boxu asi 15 lidí :lol: děti byly skoro o 7 týdnů dřív, byly malinké a hned je brali do inkubátorů - za perfektní péči tam všem strašně moc děkuju. No už to bude za pár dní 6 let, ale vzpomínám na to pořád jako by to bylo včera

 
Kamila1171
Nováček 7 příspěvků 1 inzerát 15.08.12 18:55

Děkuji všem moc za přáníčka a pozitivní reakce na deníček, moc mě potěšily :)

 
Kamila1171
Nováček 7 příspěvků 1 inzerát 15.08.12 18:58

Určitě budu stejně rychlý, ne-li rychlejší. Věřím to mu, že pokud je první porod rychlý, tak druhý bude probíhat podobně :lol: Přeji také hodně štěstíčka :)

 
DenisaW
Kecalka 158 příspěvků 11.09.13 00:12

Pěkně napsané :kytka:

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Inzeráty uživatele