Nejkrásnější opička číslo dvě

rybanna  Vydáno: 14.11.11

Deníčky na eMiminu už čtu nějakou dobu, hltám informace o snažílkách, čekatelkách i těch statečných, co popisují své první skutečné setkání se svými ratolestmi. Bylo to tak i u Kryštůfka, ale to jsem ještě nevěděla, do čeho jdu.

Jsem Blíženec, zbožňuji informace a neumím si představit, že bych své první dítě rodila zcela nepřipravená. Do poslední chvíle, tedy do dnu D, jsem pracovala a cítila se více méně báječně, pokud se můžete cítit báječně, když vypadáte jako úlovek velrybářské výpravy, za který budou doma všichni rybáři pochváleni. Z mých předsevzetí o těhotenských kurzech, cvičení pro těhotné, pití maliníku a masáží hráze zbylo jen noční surfování po internetu a čtení porodních zkušeností. Takže příprava veskrze vědecká :)

Na začátku devátého měsíce jsem začala hnízdit, takže jsem s pomocí malíře vymalovala celý dům (týdenní bydlení v igelitu všem těhotným na rozpadnutí doporučuji), nakoupila nový nábytek do ložnice (v samoobslužném skladu nejmenovaného obchodního domu jsem s vozíkem plným krabic vážících asi 1000 kg vypadala jako z reklamního letáku), s kamarádkou postavila skříně (což se ukázalo jako nejzábavnější část mého snažení, protože když se sejde Pat s Matem ani obrázkový návod nepomůže) a s nadějí čekala na návrat pána tvorstva z lyžařského zájezdu, který dle mého očekávání padnul do mdlob, ale nikoliv štěstím nad mou zručností a podnikavostí.

Termín porodu byl stanoven na 15. dubna. Na Apríla se začali kolegové sázet, kdy konečně porodím svého dokonalého syna. Netrefil se nikdo. Kryštof si dal na čas, flákal to a spokojeně si v bříšku dál rostl. Protože jsem postavy vcelku drobné a porodu jsem se bála jako čert kříže (ne-li víc), na každé kontrole jsem se ptala své úžasné paní doktorky, jak že je to dítě velké a jestli je vůbec v lidských silách ho porodit. Paní doktorka mě ujistila, že se nemám čeho obávat, a že bude mít tak maximálně 3200 gramů a že to dám levou zadní.

Vzhledem k tomu, že se ještě 10 dní po termínu nic zásadního nedělo, otvírání se nekonalo, poslíčci také ne, domluvili jsme se na poslední kontrole v pondělí 27. dubna ráno. A pak se uvidí, kdy toho kluka z bříška vyženeme násilím. Můj syn, jak se mi potvrzuje každým dnem našeho společného soužití, se ale nikdy nenechá k ničemu nutit. Proto se rozhodl sám a dobrovolně opustit mé lůno přesně v tento den.

Ráno kolem čtvrté mě probudil ošklivý sen, že mě něco „fakt zatraceně“ bolí. Dobelhala jsem se v polospánku na toaletu, kde ze mě vypadlo cosi nevábného. Poučena z deníčků jsem identifikovala hlenovou zátku. Pohled na hodiny mě ujistil, že ještě není čas vstávat, a tak jsem ty bolesti normálně zaspala. V sedm ráno jsem vzbudila pána tvorstva s tím, že asi vyrazím k paní doktorce o něco dřív, protože se pravděpodobně něco děje (kontrakce pravidelně tak po 10 minutách). Chvíli jsme se hádali o to, jestli v tomto stavu můžu nebo nemůžu řídit. Nakonec jsem se nechala přesvědčit, že ač jsem neskutečně dobrá řidička :), do porodnice mě doveze on. Po cestě jsme vyzvedli kamarádku, která byla oficiálním „otcem u porodu“ a hurá na Bulovku (kontrakce asi po 5 minutách).

Paní doktorka mě ujistila, že je to opravdu ono a že se náš dokonalý syn narodí určitě dnes. Ulevilo se mi. Bolesti mi přišly ještě v pohodě a pořád jsem čekala na ty hrůzy. Po přípravě a všech nezbytných rituálech, které mi rozhodně nepřišly tak hrozné, jak spousta rodiček píše, jsme se s Michalkou, „mým náhradním otcem u porodu“, ocitly v přípravném pokoji se sprchou a balónem. Obě tyto dokonalé pomůcky jsem zavrhla hned vzápětí po zjištění, že jediné co mi od bolesti trochu pomáhá, je turistický výlet pokojem tam a zpátky a zase tam, celkem napočítáno asi do 30 a tak stále dokola. Pravda, snažila jsem se zrychlit tempo počítání, ale kontrakce to bohužel na zřetel nebraly a trvaly stále stejně dlouho. Nicméně do jedné hodiny to byla stále ještě pohodová a příjemná konverzace s kamarádkou, při které jsme stačili Kryštůfkovi vytvořit numerologický rozbor data narození :)

Přelomem jedné hodiny, kdy jsem byla otevřená na čtyři centimetry, to přestala být legrace. Kontrakce sílily, konverzace vázla a já si byla stoprocentně jistá, že tohle rozhodně nemůžu přežít. Dostala jsem kapačku s kouzelným lékem na zesílení kontrakcí a otvírala se čím dál pomaleji. Ve tři hodiny jsme se s Míšou bavily už pouze na téma epidural a čekaly na paní doktorku, aby mi tento úlevný manévr zařídila. Stalo se a já přesně v půl čtvrté odjela na nejbáječnější dovolenou mého života. Riziko návratu té hnusné bolesti bylo ale stále velké. Proto jsem visela očima na hodinách a hlídala práci porodní asistentky jako správný feťák, aby náhodou nezapomněla připíchnout včas další dávku. Nikdy nezapomněla.

V půl osmé jsem už byla otevřená na 10 cm, jak se patří, ale čekaly jsme, než se moje zlatíčko umoudří a rozhodne se slézt níž. Trvalo mu to déle než hodinu. To už jsem zase měla ty odporné kontrakce, protože bych bez nich prý nezvládla správně tlačit. Oponovala jsem, že stačí, když mi řeknou kdy, ale ani se svým přesvědčovacím talentem se mi to kupodivu nepovedlo.

V půl deváté jsem zjistila nejfatálnější rozdíl mezi představou o porodu a porodem samotným. K porodu jsem přistupovala tak, že kontrakce a otvírání jsou vážně síla, ale pak člověk 3× nebo maximálně 5× zatlačí a mimino je venku. No vidíte, tlačila jsem toho svého anděla déle než hodinu a on se neustále vracel zpátky. A musím říct, že to je pocit absolutní beznaděje. Pocit šílené neschopnosti (co já budu sakra za matku, když to dítě ani neumím dostat ven) opět rozptýlila má dokonalá paní doktorka. Můj drobeček (cca 3200 g) se narodil s mírami 4190 g a 53 cm. Navíc jsem měla přirostlou placentu k děloze, takže se chudák musel opravdu snažit a za odměnu po cestě potrhal všechno, co mohl. Kvůli revizi dělohy (placenta logicky sama neodešla) jsem si užila šití opět s epiduralem, takže si na bolest stěžovat nemůžu. Zato zotavování byla síla. Pajdala jsem jako postřelený kůň asi měsíc a pohodlně si sedla tak za dva měsíce.

Říkat, že setkání s naším Kryštofem na mém nahém bříšku s jeho šíleně naštvaným výrazem bylo nejkrásnější, co mě kdy potkalo, je asi zbytečné. Každopádně když ho sestřičky odvezli, ptala jsem se paní doktorky, jestli ji překvapilo, že je tak veliký. Ona to samozřejmě věděla, jenže proč by plašila hysterickou prvorodičku čtyřmi kilogramy, když to není potřeba. Byla jsem jí neskonale vděčná, protože vědět, kolik to dítě bude mít, tak tam měsíc žadoním o císaře.
První noc, která byla poslední, co jsme nestrávili s Kryštůfkem společně, jsem neprospala. Koukala jsem na velmi nekvalitní fotku malé vzteklé opičky v mobilu a plakala nad tím, že mám nejkrásnější dítě na světě a že se mi hrozně stýská. Druhý den jsem na vizitě s klidem prohlásila, že budu rodit znovu, protože to není žádná „trága“.

Dneska jsou Kryštůfkovi 2 a půl roku a za dva měsíce bude mít sestřičku. Už několik měsíců hltám všechny porodní zážitky a zkušenosti a tiše doufám, že tentokrát to celé bude rychlejší a snadnější. To, že vím, jak to bude bolet a že to nebude žádná legrace, mě ale příliš neuklidňuje. Rozhodně mě za dobu mého těhotenství pocit, že to není žádná „trága“, přešel. Jediné, co vím jistě je, že první naštvaný výraz naší holčičky mi zase změní život a první chvíle bez ní opět probrečím nad vysoce nekvalitní fotografií opičky číslo dvě v mobilním telefonu s tím, že mám další dítě, které je prostě nejkrásnější na světě.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.7 bodů
 Váš příspěvek
 
kikafox
Kecalka 126 příspěvků 14.11.11 07:29

Nádherně napsané, pobavila jsi mě moooc :lol: :potlesk:
A přeji „superrychlýbez­bolestný“ porod druhé „opičky“.

 
Deninii
Stálice 53 příspěvků 14.11.11 08:41

Super,vtipné počtení po ránu :palec: Hodně štěstííííí :kytka:

 
lucienne
Neúnavná pisatelka 16053 příspěvků 14.11.11 09:05

skvěle napsané :potlesk: :potlesk: :potlesk: držím palce :palec:

 
Gladys
Vesmírná mluvilka 31606 příspěvků 14.11.11 10:42

Klobouk dolů před paní doktorkou, projevila až nebývalý důvtip a inteligenci, většinou lékaři odhad nad 4kg ohlašují s gustem. :twisted:
(akorát nechápu, proč už předem počítáš s odnosem dítěte :nevim: Ty první hodiny jsou tak krásné, proč se o ně připravit, stejně po porodu toho člověk moc nenaspí, je připravený na miminko)

 
Valuska  14.11.11 14:23

krásně napsaný deníček , zasmála jsem se…já rodila už 2krát a za 2měsíce mě čeká třetí porod , takže Vám přeji hodně sil a zdravé miminko

 
Bludicka
Zasloužilá kecalka 918 příspěvků 14.11.11 14:48

Když si plakala nad fotkou miminka v mobilu, neuvažovalas o možnosti pokud bude dítě zdravé, proč první hodiny neprobrečet dojetím nad novorozencem ve své porodniční posteli? Jako prevence podchlazení bohatě stačí, když ho budeš hřát ty svým tělem pod společnou dekou, to strčí do kapsy všechny vyhřívaný lůžka nebo inkubátory, kam se strkají zdraví donošenci rutinně aby neprochladli.

 
Sheeni007
Ukecaná baba ;) 2453 příspěvků 14.11.11 14:54

Krasne napsane! Tak at jde vse tak jak ma! Tesim se na dalsi zabavny dwnicek po porodu :)

 
martext
Ukecaná baba ;) 2182 příspěvků 14.11.11 14:57

Moooc hezky napsane :palec: drzim palce :wink: me to ceka za tyden jdu na vyvolani a budu rodit rovnou dve, tak taky hltam porodni denicky :mrgreen: :lol:

 
eseta
Neúnavná pisatelka 16888 příspěvků 14.11.11 15:07

Krásný deníček,moc gratuluji! :potlesk: Kryštůfek si uměl vybrat báječný datum,i já jsem narozena v tento den, takže to bude jednoznačne super človíček :pankac:

 
Kwenndy
Kecalka 122 příspěvků 14.11.11 16:13

Opravdu moc hezky napsané. :palec: :lol:
Já jsem rodila před 3týdny předčasně ve 28tt holčičku 980g a moje představa, že to bude brnkačka byla zcela mylná. Kontrakce a otevírání taky mazec. Akorát když už šla ven, tak to bylo raz dva, ale než se k tomu dostala… Držím palečky

 
Zulvisek
Kecalka 433 příspěvků 14.11.11 20:34

Úžasný,vtipný deníček.Jsi asi veselá kopa :lol: Fakt jsem se moc pobavila.
Tak hodně zdravíčka Kryštůfkovi,Tobě i malé princezně a ať je její porod snažší :andel:

 
natyen
Kecalka 117 příspěvků 6 inzerátů 14.11.11 20:38

Hotová spisovatelka a to zcela vážně! Klidně by jsi mohla psát romány pro ženy - moc pěkně se to čte… :potlesk: Každopádně držíme palečky, ať u druhého porodu proběhne vše dle představ :palec: Nás to taky čeká, ale zatím času dost :-)

 
rybanna
Kecalka 396 příspěvků 14.11.11 21:04

Děkuji všem za hezké komentáře a přání příjemného porodu :) Já zase brzy nějaký deníček vyplodím :)

 
peteris
Kelišová 5407 příspěvků 14.11.11 23:13

rybann moc dobře napsaný deníček :potlesk: :potlesk: :potlesk: :potlesk:

 
werunkaw123
Extra třída :D 14091 příspěvků 16.11.11 19:43

Nádherný deníček :potlesk: :potlesk: :potlesk: Přeji rychlí porod a hodně zdravíčka :kytka:

Vložit nový komentář