Porod po francouzsku

DidierK  Vydáno: 22.01.14

Připravte si něco dobrého na zub, kafe, čaj či meltu, 9 měsíců je dlouhá doba :) Samotným koncem však vše teprve začíná…

Po odsvědčení manželského slibu našeho kamaráda a po šesti-chodovém svatebním menu jsem na noční procházce městem navrhla manželovi, že bych si už antikoncepci nekupovala a nechali na přírodě, kdy k nám přijde nový člen rodiny. Po prvním viditelném šoku manžel souhlasil…to bylo září 2012.

Vrátili jsme se zpět do naší malé garsonky v malém městečku asi 60km od Paříže a znovu se ponořili do našeho každodenního života ve Francii. Já pracovala v cestovní agentuře ve vedlejším městě, manžel na doktorském projektu ve městě, kde jsme žili. Ani jeden jsme nemluvili francouzsky, ale pomalu už aspoň začínali rozumět základům a pár zdvořilých frází jsme také vypotili.

Na začátku prosince se MS nedostavila a já věděla, že se zadařilo a oba jsme byli moc rádi. Na Vánoce jsme jeli za rodinou zpět do Čech a já večer na Štědrý den našla na kalhotkách kapku krve, ráno už toho bylo více a další den nám doktor potvrdil hrozící potrat. Medikamenty jsem odmítla a smířila se se samovolným potratem, přírodu neobalamutím.

V lednu či únoru jsem tedy očekávala menstruaci, ať se můžeme znovu vrhnout na vytváření potomka. MS stále nikde, tak tentokrát jsem sáhla po těhotenském testu a tam vykoukli dvě čárky. Doktor mě následně poslal na krev a těhotenství bylo potvrzeno, 4 – 5 týden. Řekl, ať se objednám tak za měsíc, kdy už mi může potvrdit srdeční akci a dát papíry na pojišťovnu (muselo být do ukončeného 13tého týdne). S objednacími lhůtami to dopadlo tak, že jsem šla na první kontrolu ve 12tém týdnu a prošla prvním screeningem.

Těhotenství probíhalo ukázkově, ani jsem o něm nevěděla. Žádné nevolnosti, zvracení, pálení žáhy, křeče, ani jeden těhotenský neduh mě nepotkal. Od začátku jsem cvičila jógu, posilovala s Tracy Anderson /na každý měsíc jiné video/, chodila s kolegyní plavat a s manželem na procházky po našem krásném okolí. Všechna tato moje aktivita mi „dovolovala“ dát si v práci po obědě na zahrádce něco dobrého (toť moje výmluva :)). Dnes jsem ráda, že už jsme v Čechách, jelikož francouzské pekárny a cukrárny, které jsou na každém kroku, ze mě „dělaly“ závisláka na sladkém. Tak se stalo, že na konci 6. měsíce jsem měla 10kg nahoře a poslechla si varování doktora. Přece máte před sebou ještě nejhorší 3 měsíce. Já se cítila skvěle, vše šlo do břicha a co ne, tak do svalů (jsem si namlouvala :)). Tak jo, omezím sladké a po obědě si dám ovoce či ořechy. Přeci jen ty kila někde musí být a pak musí dolů. V den porodu jsem měla stále 10kg (sladké byla opravdu ta příčina, no), cvičila jsem ještě den před porodem a břicho mě, jak jiné píšou‚ ještě stále ‚neotravovalo‘.

Léto jsem si neskutečně užila, miluju teplé počasí a my si zpestřili naše pracovní dny dovolenou u moře a po vinných stezkách v oblasti Bordeaux. Zajisté, že já jako řidička. 4 týdny před TP jsem se rozloučila v práci, začala prát a žehlit výbavičku, zašla si na předporodní kurz a chodila na procházky. Termín jsem měla 5. října, porodu jsem se nebála, ale ani netěšila, prostě jsem to brala tak, jak to přijde.

Ve čtvrtek večer, 3. října, ze mě vypadla hlenová zátka a já věděla, že se brzo dočkáme. Ráno kolem 1 hodiny jsem začala cítit menší bolesti, které přicházeli každých 15 – 20 minut…a je to tady :) Manžel přišel ve 2 ráno z práce, lehli jsme si a já se snažila usnout, přeci jen to bude dlouhý den. Bohužel nějak mi to nešlo, ve 3 ráno už jsem začínala prodýchávat a tak jsem vzbudila manžela, ať se aspoň zabavíme a já přijdu na jiné myšlenky. Ještě jsme si pokecali po skypu s manželovo sestrou a v osm se pomalu připravovali na odjezd. Já měla pravidelné kontrakce po 5minutách nějaké ty 2 – 3 hodinky a do porodnice to bylo 50km, tak jsem chtěla jet raději dříve, abych nemusela protrpět cestu. A udělala jsem dobře, ten účet za vodu by mě asi položil :)

Do porodnice jsme dorazili něco po deváté, napojili mě na monitor a verdikt po vyšetření zněl „otevřená na půl prstu“. Tak to bude dlouhý den, vzdychla jsem manželovi. Ubytovali jsme se na pidi pokoji, kde byla koupelna pouze se záchodem a umyvadlem, manžel donesl zbytek věcí a pak děj se vůle boží. Většinu času, co jsem nemusela být napojená na monitor, jsem proskákala na míči ve sprše, manžel vedle mne a mezi kontrakcemi mě zkoušel z francouzských slovíček, někdy jsme se prošli po chodbě a moje idea koukat na seriál či film byla po každých 4 – 5 minutách odehnána pěkně daleko. Během kontrakce jsem se soustředila jen a jen na sebe, miminko a dýchání. I manžel po takových 2 hodinkách zjistil (po blbé otázce „teď máš kontrakci“?), že když přestanu mluvit, on má taky. Každé dvě hodiny na monitoru a vyšetření, jak porod postupuje, mě vždy PA s úsměvem povzbudila, jak porod krásně postupuje. Ve 3 odpoledne, tedy po 12 hodinách, kdy verdikt zněl „otevřená na 3 prsty“, už tedy můj úsměv byl trochu zamrzlý.

Od té doby jsem při každé kontrakci myslela na to, jak miminko sestupuje a já se pěkně otvírám. Třeba to pomohlo :), protože v 6 večer jsem byla otevřená na 7 prstů a mohlo se jít na porodní sál. Když mi PA řekla, že mě znovu napojí na monitor, protočily se mi panenky a rázně jsem řekla, že jdu do sprchy, svíjet na posteli se nehodlám. Fajn, s manželem nás nechala ve sprše, kde začaly ty extra třída kontrakce, pěkně do zad a s potřebou na konci tlačit. Manžel mě sprchoval kříž, nadával, že všude teče voda a mě když asi po desáté ‚požádal‘, ať si přesednu trochu víc na kraj té židličky, poslala jsem ho do patřičných míst. Já se snažila v tu chvíli hlavně přežít :). Pořád jsem doufala, že se PA objeví a třeba mi praskne vodu. Když se asi po půl hodině objevila, řekla jsem ji o mém požadavku, ona se však na mě bezelstně podívala a řekla, vždyť jsem přeci chtěla přirozený porod. No to je pravda, ok, mlčím. Jakmile jsem vstala ze sprchy a přišla první kontrakce na chodbě, voda praskla sama a ze mě vytrysklo cosi zeleného.

Na porodním sále jsem si lehla na postel, PA do mě koukla a volá na manžela, ať se jde podívat, že uvidí hlavičku. Tak jde se na to. Držte si nohy. Co že? Já v kontrakcích, mám jít tlačit a ještě si k tomu držet nohy, co nejvíce u těla? Zaúkolovala jsem manžela aspoň jednou nohou, druhou jsem si vzala já a šlo se na to. Na první zatlačení šla ven hlavička a PA na mě křičí, ať už netlačím. Tak mám tlačit nebo nemám, kurňa rozhodněte se, honí se mi hlavou. Prý ať počkám na další kontrakci a tlačím pomalu znovu. Ok, tlačím znovu, zase slyším stop stop stop, to mi už další PA ukazuje, jak mám dýchat jako pejsek, abych netlačila, a ono to funguje. Najednou cítím, jak miminko vytahuje a přistává mi na břiše. Zabalí ho prostěradlem a já vidím, jen vykulené oči, jak na mě koukají z něčeho, co velmi připomíná malou gorilku.

Necháme dotepat pupečník a manžel ho přestřihává. Asi po minutě se tedy ještě manželovi rozsvítí a ptá se, co že se nám tedy narodilo. Mně to v tu chvíli bylo úplně jedno :) Tak se koukněte, tatínku, zní odpověď. A ano, máme holčičku. Manžel trochu zaražený, očekával kluka, tak ji prozkoumává během toho, co ji sestřička vysaje tekutiny z nosu a pusy, zváží a oblíknou do našich připravených věcí. Jsou ji super velké, měřit se bude až příští den, přeci jen teď je tak trochu pokrčená z toho mála prostoru, co měla v břiše. Znovu mi přistává na břiše po té, co ze mě moje PA vytlačila tak 3kg krevních sraženin, které se prý vytvořili kvůli rychlému porodu. Bolest horší než samotný porod, což je asi logické, když vám někdo po porodu tlačí na břicho a dělohu. Další dvě hodiny odpočíváme, pak nás převezou na pokoj, manželovi dají kempovací lehátko a můžeme jít spát. Tedy po pořádné večeři, pro všechny tři.

Malá Miriam se narodila 4. října (40+3), v 19:10, s váhou 3100g a s mírami 49cm, úplně přirozeným 16ti hodinovým porodem. Bez medikamentů, klystýru, nástřihu či potrhání. Manžel byl neustále se mnou, nikdo ho nikam neposílal a mohl se mnou zůstat celou dobu pobytu.

Když si na porod vzpomenu, žádné negativní pocity nemám a na prvorodičku si myslím, že proběhl naprosto ukázkově. S odstupem času si však říkám, že kdyby nedej bože bylo něco v nepořádku, byl by to velký problém. PA stačila odpověď ano, ne, souhlasím, a víc konverzace prošlo rukama než pusou, takže jsem moc ráda, že to dopadlo tak, jak to dopadlo. Chce to jen pozitivní myšlení :)

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.2 bodů
 Váš příspěvek
 
lucka2092
Zasloužilá kecalka 777 příspěvků 22.01.14 09:34

Pěkný deníček, gratuluji

 
Lenule15
Ukecaná baba ;) 1695 příspěvků 22.01.14 09:37

Moc gratuluji k holčičce :) krásně napsaný deník  :palec:

 
facetia
Ukecaná baba ;) 1919 příspěvků 22.01.14 09:48

Moc pěkné a moc gratuluju :palec:

 
ALENA G
Kecalka 129 příspěvků 61 inzerátů 22.01.14 10:33

Gratuluji k holčičce a to jméno MIRIAM jsem chtěla také ale u mě to neprošlo :(

 
DidierK
Kecalka 170 příspěvků 3 inzeráty 22.01.14 10:41

@ALENA G U nás také nejdříve ne :) Ale navrhla jsem to jméno poprvé u manželovi rodiny a jeho mamince a sestře se hned jméno líbilo, manžel řekl rezolutně ne. Po chvíli povídaní nad tím jménem ho holčičí kolektiv nahlodal tak, že jiné už jsem navrhovat nemusela :)

 
meringa
Ukecaná baba ;) 2028 příspěvků 22.01.14 11:11

Hezký deníček! Moc gratuluji k holčičce :kytka:

 
Krrysa
Extra třída :D 13919 příspěvků 22.01.14 11:36

Konečně deníček bez tlačte tlačte tlačte, skákání po břiše a jinejch lahůdkách!!! super a gratuluju…

 
svycarka
Kelišová 6339 příspěvků 22.01.14 11:38

Prijemny, pohodovy denicek :kytka: Je znatelne citit ten zahranicni pristup PA a personalu vubec ;) Gratulace k male!

 
Claire7
Závislačka 2566 příspěvků 22.01.14 11:59

Gratuluju k malé Miriam :potlesk:. Hodně štěstí :srdce:

 
bbetty
Kecalka 131 příspěvků 22.01.14 12:34

Hezky napsáno! :potlesk:

 
lissa
Kecalka 495 příspěvků 22.01.14 16:22

Krásný deníček

Příspěvek upraven 22.01.14 v 16:24

 
mary-jane
Kecalka 147 příspěvků 22.01.14 17:12

Ahoj, gratuluji a musím říct, že tě obdivuji, jak hladce si zvládla porod v cizí řeči a bez znalosti jazyka, to žasnu :potlesk:

 
Blešík
Extra třída :D 12013 příspěvků 22.01.14 17:22

Krásný porod, jednou bych si něco takového přála zažít. Jen mi vstávají vlasy při slovech o pozitivním myšlení. Blahopřeji k Miriam, btw nádherné jméno :kytka:

Příspěvek upraven 22.01.14 v 17:23

 
mary-jane
Kecalka 147 příspěvků 22.01.14 17:39

Ještě jsem se zapomněla zeptat, zda je ve Francii běžný postup, že se neprovádí nástřih nebo to bylo na tvoje přání… díky :mavam:

 
janička_opička
Ukecaná baba ;) 2432 příspěvků 22.01.14 18:34

Krása hezky napsaný deníček a gratuluji k Miriam a k porodu:-)

 
ALENA G
Kecalka 129 příspěvků 61 inzerátů 22.01.14 19:51

@DidierK u nás byly všichni proti mě, že žádný takovýhle co nejde pořádně zdrobnit se jim nelíbí tak jsem zase já na truc při druhém dítku řekla že se mi nelíbí jejich jména pro kluka a vydobila jsem si Matěje :mrgreen:

 
eseta
Neúnavná pisatelka 16888 příspěvků 22.01.14 19:57

Gratuluju k Mirimce!
porod jsem měla podobný, jako by jsi ho popisovala :palec: jen tedy celkem od první kontrakce trval jen 4hodiny. Manžel taky přestřihávál šňůru po dotepání pupečníku, malá mi přistála na břiše, jsem bez nástřihu, bez poranění… Ale rodila jsem v čechách ;)

 
Bobsh
Závislačka 3671 příspěvků 22.01.14 20:37

Pěkný deníček, gratuluji. Někdy ovšem to pozitivní myšlení nestačí…

 
KrisKa
Kecalka 283 příspěvků 22.01.14 20:53

A jak to ve Francii s porody vlastne je? Podobny pristup je tam pravidlem nebo jste museli peclive vybirat porodnici a prave proto byla tak daleko?
Jinak gratuluji! Hezky sepsane.

 
klarushka
Závislačka 3827 příspěvků 22.01.14 22:13

Gratuluju k Mirince! Krasne napsanej denicek :kytka:!

 
DidierK
Kecalka 170 příspěvků 3 inzeráty 22.01.14 22:33

@mary-jane To opravdu nevím. Cvičila jsem s epi-no, což určitě pomohlo. Když si vzpomenu, že se PA bála natržení, protože jsem tlačila dost silně, tak by mě nejspíš nechala roztrhnout samovolně než by mě natrhla. Ale já si taky vybrala porodnici, kde přirozený porod obhajovali.

 
DidierK
Kecalka 170 příspěvků 3 inzeráty 22.01.14 22:37

@KrisKa Ve městě, kde jsme žili, byly dvě porodnice, ale jak jste napsala, já si vybrala vzdálenější právě kvůli renomé přirozených porodů. Řekla bych, že je Francie trochu progresivnější, existují tam porodní domy a tři stupně porodnic /např. ve stupni 1 nesmí rodit rodička s rizikovým těhotenstvím, jelikož nemají neonatologické oddělení/, ale zajisté se tam najdou i takové postupy, jako v Čechách. Bohužel nemůžu srovnávat, byl to můj první porod. Je pravda, že po přečtení deníčků zde na e-miminu se mi ani v ČR moc rodit nechce…

 
DidierK
Kecalka 170 příspěvků 3 inzeráty 22.01.14 22:40

@Bobsh @Blešík Já to nemyslela doslovně :) Ale smála jsem se mojí kolegyni, která kroutila očima, jak že si to vůbec ten svůj porod představuji. Já totiž byla víc v klidu než ona, která nikdy nerodila, ale zato si to představovala jak z amerického filmu. Já to brala tak, jak to přišlo, nejhorší je si představovat to, co jsme ještě ani nezažily.

 
Petule 1
Kecalka 444 příspěvků 23.01.14 22:38

Moc pěkně je to napsané, blahopřeju k holčičce.. :kytka: Takhle přirozeně to musí být fajn, nikdo ti do ničeho nemluvil.. :) což se o našich porodnicích říct asi nedá, sice jsem ještě nerodila, teprve se na to chystám, ale u maminek jsem to hodně četla-třeba se celou dobu musely potit na lůžku a nemohly chodit nebo jim píchly nějakou látku a ani se neobtěžovaly říct o co jde :nevim: O tom nástřihu jsem četla taky, že je lepší nechat kůži bez nástřihu..to musí být fajn pocit vědět, že to půjde nějak samo :) :andel:

 
Andrea.Tom
Zasloužilá kecalka 606 příspěvků 27.03.14 09:54

Moc pěkně napsáno :) Gratuluji :kytka:

 
Barbulka
Závislačka 2751 příspěvků 27.03.14 10:40

Krásné :) gratuluji :kytka:

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele