Porod podruhé... A naposledy? To se ještě uvidí...

Sylvii  Vydáno: 25.02.10

Naprosto jasně si pamatuju, jak jsem si těsně po prvním porodu ( http://www.emimino.cz/…a-svet-6445/ ), který byl relativně rychlý a až na velké potrhání uvnitř bez komplikací, říkala, že to nemůžu prožít ještě jednou.. Nebo dokonce dvakrát. No jo, ale kudy se tedy dostanou na svět ty dvě další děti, které ještě chci? A tak pouhých třináct a půl měsíce po té, co přišla na svět naše Barunka, znovu čekám (dva dny po termínu), kdy už to přijde :-).


2 komentáře


1 komentář

Druhé miminko jsem chtěla maximálně do dvou let po Barče. No a jelikož jsme tomu všemu dali volný průběh, toto předsevzetí jsem splnila skoro na dvě stě procent :-). Nám holt stačí hezky se na sebe podívat a lup ho.. fazolka je tam. Dnes už má za sebou těch devět krásných měsíců v mém bříšku a už by se mohla vylodit! Bude to zase holčička, z čehož jsem nadšená :-).

A teď už k samotné akci… Jen trochu od lesa!

Poslední měsíc těhotenství byl opět horor. Miminko tlačilo, spát se nedalo, budoucí maminka se valila jak stoletý keporkak na suchu a zdatně u toho funěla a hekala. Nicméně jak jsem zprvu doufala, že se malá rozhodne vykouknout na svět třeba i chvilku před termínem, nakonec jsem byla ráda, že vydržela, protože právě v den termínu byl v Rudolfinu nááááádherný koncert, na který jsem prostě musela jít. Asi tak od poloviny jsem najednou cítila relativně pravidelné kontrakce. „Hm,“ říkám si. „Tak to bude o fous“. Nicméně s posledními tóny koncertu byly kontrakce ty tam. Vyklubali se z nich úplně obyčejné poslíčky :-).

Když jsem pak v pátek 29.1. šla do poradny, věděla jsem už, že mi pan doktor dá termín na vyvolání. Už před pár dny říkal, že mimčo je sice ještě výš, ale já už jsem na porod připravená. Nejdřív mě dost bolestivě prohmátl s tím, že to možná trochu popožene… Zřejmě Hamilton? „Tak kdy chcete rodit?“ Otázka mě trochu překvapila :-). „Tak v pondělí zátěžový test a v úterý indukce. Tam bude stačit píchnout vodu a to už pojede samo!“ No tak tahle myšlenka mě nijak nenadchla. Slyšela jsem o vyvolávaných porodech různé zkazky a doufala jsem, že se malá ještě sama umoudří, přesně jako Barunka, když tenkrát z bříška zaslechla slovo „indukce“ :-).

Rozhodla jsem se ji trochu pošťouchnout. Koncert nezabral, ale kino by třeba mohlo. A tak jsme se večer s manžou a kamarády vypravili do kina na bezvadného Sherlocka Holmese. A helemese, mimčo opět zlobilo, dávalo o sobě vědět víc než jindy, břicho tvrdlo.. Zřejmě nosím pod srdcem kulturní dítko :-). Nicméně nic závratného se nedělo, takže jsme se po kině vydali domů. Pomalu jsem se začala smiřovat s tím, že „indukce“ pro mě přestane být jen nepříjemný pojem.
Do postele jsme se dostali kolem půlnoci a já to skoro okamžitě zalomila. Vzbudila jsem se s podivným pocitem. Kouknu na budík. 4:00. Zavřela jsem oči, že budu spát dál. Asi za čtvrt hodiny jsem je ale musela znovu otevřít. „Tak moment! Ten podivný pocit, co mě budí, není jen pocit.. tohle jsou kontrakce. Sice slabé, ale jako zkušená druhorodička je přeci poznám. Tyhle už i bolí. HURÁ, BUDEME RODIT! “ No dobře.. spíš bych měla říct: „Hurá, budeme mít miminko!“ Na porod se stále ještě netěším.

Vím, že spát už nepůjde a tak beru knížku a zamířím do vany. Tam je mi fajn. Voda je teplá, knížka mě baví, kontrakce cca po 12 - 15 minutách a zatím mě ani moc neobtěžují. Prostě jen zamrkám a jsou pryč. Mám spoustu času. Minule to od začátku trvalo několik hodin, než se to opravdu rozjelo. Pro jistotu ale koukám na hodinky.

4:50
Cooo? Jakto 5 minut? Je pravda, že už po prvním porodu, kdy jsem bláhově a hlavně marně čekala na pravidelné kontrakce po pěti minutách a pak se stahy po dvou rychle frčela do porodnice, aby se to vůbec stihlo, jsem zahodila všechny chytré knihy o porodu. Ale aby přišla kontrakce po pěti minutách? Takhle na začátku?? To není možné. Nepanikařím a říkám si, že to byl asi nějaký omyl. Na hodinky ale koukám pozorněji. 7 - 10 – 4. Čtyři???? Dobře, tak už trochu panikařím. I když.. to je určitě nějaká blbost.

5:15
Pro jistotu ale ještě z vany volám kamarádce, s níž mám domluveno, že kdyby porod začal v noci, přijede hlídat Barunku. „Jani, ono z toho možná ještě nic nebude, ale budu klidnější, když přijedeš.. pro všechny případy.“ Cítím se provinile, že ji tahám z postele, když přeci porod teprve začíná, a ještě píšu SMS, ať se nezlobí, kdyby z toho vážně ještě nic nebylo.

5:30
Budím manžela a najednou už koukat na hodinky nestíhám. Ale tipuju to na intervaly cca po 2 – 3, někdy třeba 4 minutách. Občas se ale zapomenou a jedna je třeba až po 7. Ještě někdy mi bude někdo vykládat o pravidelných kontrakcích a pořádně se mu vysměju :-) „Sakra, kde je ta Jana??!!“ Je mi jasné, že tentokrát to bude mít asi o něco rychlejší průběh a hlavně to chci stihnout do porodnice. Kontrakce se ještě dají prodýchat, ale příjemné už tedy nejsou. Většinou si na to volám Pepču a funím mu opřená o rameno. Jeho blízkost mi pomáhá hlavně psychicky.

6:00
Jana konečně dorazila. Intervaly už nepočítám. Je zkrátka jasné, že musíme co nejdřív vypadnout :-). Předávám Janě instrukce ohledně Barunky, která se tím lomozem, který tam provádíme, začíná budit, dobaluju, oblékám se.. samozřejmě s funícími pauzami na Pepčově rameni.

6:20
Sedáme do auta a vyrážíme. Pepča není z Prahy a většinou řídím já, takže musím navigovat. Kontrakce už jsou opravdu časté a navíc už bolí jak blázen. Křečovitě se držím madla u okýnka, hekám, funím, dýchám jako pejsek a chvílemi zkrátka navigovat nedokážu. O ulici jsme přejeli, ale nevadí, vrátit se dá. :-) Konečně parkujeme. Zatím jsem ještě statečná a snažím se nevyvádět, ale uvnitř mi je všelijak.. Kontrakce za kontrakcí, bolest děsná a Pepča řeší, že stojí na přechodu. Další volné místo je až o kus dál.. další minuty navíc. „Kašli na to. Rodim, to musí každej policajt pochopit!!“ Hodný manžel se nechá přesvědčit a vyrážíme do schodů. Rodím u Apolináře jako posledně a jsem opravdu ráda, že porodní sál 1 je v rekonstrukci. Opravdu ji totiž potřebuje. Sál 2 je podle fotek o moc hezčí, takže jsem si moc přála tentokrát rodit tam. Zvoníme a já hlásím, že asi rodím.

6:50
Přijímají mě dvě sestřičky, Tu jednu, která se moc neusmívá, si pamatuju od minulého porodu. Úplně mi před očima proběhne obraz, jak stojí se založenýma rukama a znuděným výrazem v otevřených dveřích porodního boxu a čeká, co ze mě vypadne. Druhá sestřička (nebo spíš mladá PA?) mě nažene na kozu a vyšetří. Otevřená na 3 cm.
Jsem zklamaná. Posledně jsem přijela otevřená skoro na 5 a trvalo to ještě přes dvě hodiny. Teď mám kontrakce už skoro pořád a dost špatně se prodýchávají a já jsem teprve na tři???
Jsem převelena na lehátko a připoutána k monitoru. Moc příjemná záležitost. Uaaaaa! Opět uplatňuji své zkušenosti z minula, kdy jsem dostatečně včas neřvala, že chci epidurál, a prosím o něj.. až to půjde, samozřejmě :-). „Jistě. Natočíme monitor, uděláme přípravu, dáme epidurál. Pan doktor přijde za chvilku.“ Na to obě slečny odchází.
A jako na povel to najednou opravdu začne. Jakmile jsou všichni v trapu, přichází jedna kontrakce za druhou.. Ale takové, že se mi zatmívá před očima. Naštěstí je se mnou pořád Pepča. Ležím k němu zády, drtím mu ruku a druhou, v křeči podobné epileptickému záchvatu, hledám cokoliv, do čeho bych mohla zarýt nehty. Odnáší to zelená židle. Bolest je nepředstavitelná. Slzy mi tečou po tvářích, kontrakce už nemizí, jen trošku ustupují, ale bolí to pořád. Není čas na oddych. Po čtvrt hodině už jsem bolestí naprosto mimo. Uvědomuju si, že ze mě udělala zvířátko, které jedná jen na bázi instinktů a pudů, rozum si šel schrupnout. Pláču a prosím manžela, ať už to přestane, že už to nevydržím. Jako by s tím, chudák, mohl něco udělat. Jeho ruka už musí být na padrť. Ha! Před očima se mi mihla jeho druhá ruka. Chtěl mě pohladit a měl co dělat, aby ucukl před mými zuby. Později dostal vynadáno, že se nenechal kousnout :-). Prý se opravdu bál, že bych mu byla schopná ukousnout prst. Jak říkám.. zvířátko.
Když přichází kontrakce, zmůžu se jen na zoufalé „Ne, ne, ne!“ Už další prostě nechci. Nejde to, nezvládám to. Chce se mi omdlít, umřít.. cokoliv, jen aby to přestalo. Nepřestává.. Jedna dlouhá nekonečná kontrakce, jakou jsem si ani po prvním porodu neuměla představit. Takhle se kroutím na monitoru půl hodiny. Navíc najednou cítím i tlak na zadek a na celý spodek vůbec.. Miminko se dere ven. Panika, panika, panika. To je všechno nějaké rychlé… Ale jsem otevřená teprve na 3!!! Musí na mě být hrozný pohled, protože Pepča nakonec nevydrží a nervózně volá do chodby: „Haló, je tady někdo?“.
Konečně přichází sympatická porodní asistentka. Představuje se mi jako Alena Jančová a říká, že se mi bude věnovat. Zkouším se soustředit na poslední zbytky sebeovládání, abych s ní byla schopná mluvit.. No, mluva se tomu ale asi říct nedá.. Spíš jen tak kňourám.
Znovu žádám o epidurál. „A vážně ho chcete? Bez něj je to lepší! Je to přeci jen spousta chemie!“ V tu chvíli bych asi souhlasila i s lobotomií, kdyby mi měla ulevit, takže ANO, opravdu ho chci, nejlépe hned!
Přichází ještě doktor. Ani se na mě nepodívá. Jestli pozdravil, to si nejsem jistá. Sedne k počítači, zeptá se mě na to samé, na co už se ptaly sestřičky, když se ho PA ptá, jestli si mě chce vyšetřit, řekne, že ani ne, a odchází. „Tak se na to podíváme a pak půjdeme na přípravu a pak zařídíme ten epidurál,“ prohlásila PA. A tak se na to podívala. Na přípravu se ale nešlo. Ani se nezařídil epidurál.. Za to se okamžitě šlo na porodní box. Přestala jsem se divit, že jsou ty bolesti takové, že je to všechno daleko agresivnější a intenzivnější než posledně. Že mám pocit, že mě to roztrhá… Za půl hodiny na monitoru jsem se úplně otevřela.

7:40
Na boxu (mimochodem opravdu je to tady mnohem hezčí než na jedničce. Víc barev, méně boxů, víc prostoru, na boxu míč, vana.. škoda, že já to nestihnu využít) mě PA, která je moc fajn, podporuje mě a když se jako obvykle omlouvám za to, jak vyvádím, tak mě uklidňuje, že to je v pohodě, že je taky baba, že ví, že to bolí, popohání na lehátko. Zkouším tam vylézt, ale bolest jsou v leže naprosto nesnesitelné.. zase lezu dolů s tím, že nemůžu. Snažím se použít mozek a víc spolupracovat, jenže mozek má prostě dovolenou.. Jsem teď přeci zvířátko. Funím a pláču opřená o lehátko a nakonec na něj tedy po pár pokusech s největším sebezapřením vylezu. Mezi dveřmi se objeví jakýsi doktor a ptá se PA, co se děje. PA mu sděluje, že branka zašla a rodíme. Doktor se ptá, jestli je v pořádku monitor a PA mi přikládá k břichu sondu. Nemůže ale mimčo pořádně najít… už je prostě jednou nohou venku. Srdíčko ale slyšet je a navíc monitor, na kterém jsem byla půl hodiny, byl přece ok.. a já rodím, tak co blbne?? Doktor ale prohlásí, že to, že je branka zašlá ještě neznamená, že už budu rodit, přikazuje PA, aby mě znovu napojila na monitor, a odchází. CHLAPI!!! Zatím všichni, se kterými jsem se tu u porodu potkala, byli tedy opravdu dost děsní. Byla jsem TAK ráda, že mě vždycky rodí ženská :-) PA mě poslušně začne omotávat pásy.. Chce se mi brečet.. Nebo vlastně brečím. :-) Naštěstí v tu chvíli přišla obr kontrakce a maličko se ukázala hlavička. Pásy šly hned do pryč. Prostě FAKT rodíme! A basta! :-) PA, která ještě na chvíli někam odešla, z čehož jsem byla úplně na nerv, se konečně vrátila a povídá: „Tak, teď si počkáme na další kontrakci a pak honem všechno vykakat a vyčurat“. V tu chvíli jako na zmáčknutí čudlíku mozek na chvilku zapne. Dojde mi ta příšerná skutečnost. Nestihla se příprava!!! Zoufale se kouknu na Pepču, pak na PA a v naprostém zoufalství jak malé dítě zakňourám: „Ale já se opravdu pokakám!“ PA mávne rukou: „No a? Vždyť to je v pořádku, tak se to hned uklidí a jedeme dál!“ Neuklidnila mě. Před ní mi snad ještě TAK trapně nebylo. Ale že můj úžasný manžel, který už se mnou vydržel celou tu příšernou tři čtvrtě hodinu, bude u něčeho takového… Cítila jsem se fakt strašně. Navíc stál vedle mě a měl prostě výhled jak z první řady. Nicméně mimčo ven muselo a bez tlačení to nešlo. A tak jsem při další kontrakci zatlačila… a bylo to venku… Později, když jsem se zase v evolučním řetězci posunula o několik úrovní výš, se mi zase chtělo brečet, když jsem si uvědomila, u čeho Pepča musel být a jaké to asi je, vidět svoji ženu v takové situaci.. Určitě velmi přitažlivé. Ještě dneska je mi trapně, když si na to vzpomenu, a bojím se, jestli se to nějak neprojeví v našem intimním životě…
Nicméně zpátky k tématu.. Čekám na další kontrakci. Musím malou vytlačit rychle, jinak už jisto jistě umřu. Jenže když kontrakce přichází, opět odmítám spolupracovat.. tak to bolí, že prostě přestanu tlačit a jen skučím, že nemůžu. „No ale musíte.. tuhle jsme tedy promrhali, tak počkáme na další.. pojďte, zatlačíte a porodíte.“ A tak jsem tedy při další kontrakci zatlačila. Jinak to, holt, nešlo. To měla PA pravdu. (bohužel jsem si taky zakřičela.. nebo jak tomu mám říct.. prostě bez toho mi tlačit nešlo.. jak já to nesnášim). Nikdo mi ani nemusel říkat, že už vidí hlavičku. Měla jsem dost jasnou představu, kde je. Stejně jako před rokem Barunka, i moje druhá holčička se zastavila na půl cesty. Asi dumala, jestli se jí fakt už chce ven. No a mít hlavičku mezi nohama a čekat na další kontrakci, to je opravdu nekonečný láboš. Instinktivně jsem se rukama chytila kdesi a jen opakovala: „Bolí, bolí, bolí!“. Dneska mi to připadá skoro vtipné :-) Tenkrát tedy ne! Bolelo a pálilo to jak čert! A já jsem prostě vůbec nebyla statečná. Další kontrakce, další zatlačení, hlavička je venku a já si i přes stále trvající zoufalství a ještě stále zvířátkový stav uvědomuju, že to nejhorší je za mnou. Už jen jednou zatlačit. Přemluvila jsem se k tomu a najednou bylo po všem. Bylo 8:04. Ten maličký teplý uzlíček ze mě najednou vyklouzl jako po másle a já byla neskonale šťastná. Mám druhé miminko a už nerodím!!! :-) Oproti minulému porodu jsem si mezi nohy krásně viděla; stejně tak Pepča. Rychle jsem zkontrolovala, že moje miminko opravdu nemá pindíka a nemusí se jmenovat Tobiáš (totiž manželovi se Tobiáš líbí a já chlapecké jméno nevymyslela. Tak jsem mu dovolila napsat do papírů, že kluk by byl Tobiáš.. měla to být přeci holčička, že jo :-)) Pindík se nekonal, takže další úleva :-). A pak už naši Madlenku nesla dětská sestra pryč. Zase změna oproti minule: odnesli ji do protějšího boxu, takže jsem na ni pořád viděla. Pepča byl s ní a točil a fotil :-)

Ke své nesmírné radosti jsem zjistila, že nejsem potrhaná a dokonce ani nastřižená (holt jsem asi ještě byla vytahání od minula :-), takže drobná poranění si vyžádala jen tři stehy. Pak nás nechali s Pepčou a Madlenkou hodinku o samotě. Beruška se okamžitě ukázkově přisála. Nakonec ji odnesli na novorozenecké a Pepča šel přeparkovat auto z přechodu :-).

Bohužel asi po dvou hodinách, kdy jsem při cévkování ještě začala trochu krvácet, si PA všimla ještě dalších poranění, takže jsem schytala ještě pár stehů. A musím říct, že takhle už nějakou dobu po porodu, když už člověk není v tom akutním poporodním rauši, je to šití tedy pekelně nepříjemné. Pořád jsem PA přemlouvala, že to už přeci určitě stačí :-).

Nakonec jsem se ze sálu na šestinedělí dostala až po jedenácté. Hrozně dlouho mi totiž trvalo, než jsem byla schopná chodit. Jakmile jsem se pokusila vstát, okamžitě jsem měla tmu před očima a bylo mi zle.

Tak tedy nakonec krásně dopadl můj druhý porod, který trval jen 4 hodiny! Vždycky jsem byla zvědavá, jak se dělí láska mezi víc dětí.. Bála jsem se, jestli dokážu nějaké dítě milovat stejně jako Barunku, která byla až do teĎ vedle manžela jediným středobodem mého života.. A nebo jestli nebudu naopak protěžovat malé bezbranné miminko…
Teď už ale vím, že láska se mezi děti nedělí.. S novým miminkem se prostě narodila i nová láska.. moje srdíčko vyrostlo a je v něm najednou víc místa. Jsem šťastná, protože můj vztah k Barunce se ani o kapku nezměnil a přesto úplně stejně miluju naší Magdalenku. :-) JE to nádhera! Celá moje rodina je zkrátka úžasná! :-)

SROVNÁNÍ DVOU PORODŮ U APOLINÁŘE

Neodpustím si ještě srovnání mého prvního a druhého porodu. Oba se odehrály v porodnici u Apolináře, pouhých 14 měsíců po sobě. Každý byl ale úplně jiný.
Pominu teď můj stav (druhý porod byl rychlejší, ale taky, řekla bych, bolestivější.) V obou případech mě minul čekatelský pokoj  Barunku jsem porodila dvě hodiny po příjezdu do porodnice, Madlenku jen hodinu.
Jiný byl ale sál, personál a vůbec tak nějak přístup.

PROSTŘEDÍ:
1. porod: sál 1 – nic moc :-) všechno bílé a jak za starého režimu. Spousta boxů jeden vedle druhého, žádné extra vybavení. Sprcha = tmavá kobka.
2. porod: sál 2 – barvy, méně boxů, víc prostoru, vana, míč, příjemnější prostředí. Dva záchody a dvě sprchy ve větší světlé koupelně.

PŘÍTOMNOST MANŽELA:
1. porod: já přijela v sanitce a šla sama rovnou na příjem. Pepča dojel taxíkem a čekal na chodbě skoro hodinu a půl. Mezitím mě přijali, připravili a na necelou hodinu poslali do sprchy, což byla místnost cca 1,5×1,5 metru. Tmavá, bez oken.. Pěkná depka bez muže! Pepču zavolali až k samotnému porodu, když už jsem byla na boxu. To bylo dáno i tím, že Přijímací kancelář, vyšetřovna, šatna a zmínění sprcha jsou všechno průchozí místnosti a jelikož jsem samozřejmě nebyla jediná polonahá maminka v těchto prostorách, manželové tam zkrátka nesměli.
2. porod: Přijeli jsme s Pepčou spolu a tentokrát byl úplně celou dobu se mnou. Od příjmu až k porodu.

PERSONÁL A SOUKROMÍ:
1. porod: na příjmu mě vyšetřil ne moc příjemný doktor, po nějaké době znovu jiná doktorka. U porodu pak byla ona a další (moc milá) doktorka. Sestřičky se chovaly „profesionálně“. Při porodu byly dveře do boxu dokořán otevřené, stály v nich tři sloužící sestry se založenýma rukama a koukaly mi mezi nohy. Asi neměly co dělat. Nikdo se mi za celou dobu nepředstavil.
2. porod: Po sepsání přijímacích dokumentů se mě ujala PA, představila se. Celou dobu se o mě starala ona. Sice mě viděli (z dálky) ještě dva doktoři, ale nijak do porodu nezasahovali. PA byla super, podporovala mě a moc mi pomohla. Při samotném porodu jsme byli na boxu pouze já, ona a manžel. Dveře byly zavřené.

ZACHÁZENÍ S MIMINKEM – PŘILOŽENÍ, ŠŇŮRA:
1. porod: Pupeční šňůru stříhala doktorka. Nikdo se manži neptal, jestli nechce. Barunku po porodu odnesli na ošetření. Byl s ní Pepča, já na ni neviděla. Když ji donesli, přiložili k prsu :-). Pak jsme byli cca 2 hodiny všichni tři spolu na sále.
2. porod: Pupeční šňůru stříhal Pepča :-). Madlenku odnesli do protějšího boxu, takže jsem ji měla pořád na očích! Hned po ošetření mi ji přiložili k prsu a pak nás opět nechali samotné.

ŠESTINEDĚLÍ:
1. porod: P1 – nadstandard. Pěkný dvoulůžkový pokoj – vlastní sprcha, záchod (a nedůležité věci jako TV a tak :-). Dětičky se oblékaly do bodýček a dupaček. Digitální váha.
2. porod: P3 standardní pokoj – třílůžkový (na nadstandardech nebylo místo.. a to jsem tentokrát dokonce původně chtěla jednolůžák, abych se naposledy vyspala ). Pokoje tedy dost ošklivé, ale co už :-) . Sprcha (tedy 2) a 3 záchody na chodbě. Děti se oblékaly pouze do košilky (takový dětský andělíček) a plenky. Váha obyčejná. Stolky kovové.. Musela jsem se zkrátka smát, jak je rozdíl mezi standardem a nadstandardem vidět opravdu v každém ohledu :-) Prostředí a vybavení ovšem neřeším. Ale kdybych i při druhém porodu byla potrhaná jako poprvé, tak by mi ta sprcha na chodbě dost vadila. Takhle jsem byla v pohodě.

Co je pro mě hodně důležité: Naprostá většina personálu (jak dětského tak ženského) byla moc milá, ochotná a vůbec prima :-), a to jak na P1, tak na P3!!

Když to shrnu, byl průběh druhého porodu oproti prvnímu z hlediska přístupu porodnice naprosto nááááádherný! Hezčí prostředí, daleko víc soukromí, „vlastní“ PA, manžel pořád se mnou atd.. Poprvé to mělo dost chybiček.. A z toho plyne, že nezáleží pouze na porodnici, ale na tom, kdy tam zrovna přijedete, na koho narazíte, kam se dostanete. Jestli bude nějaké příště, rodím zase u Apolináře a budu doufat, že podobně příjemně.. aspoň z hlediska porodnice.
Ale jestli do toho ještě půjdu, to se opravdu ještě uvidí :-). Jedno ale vím jistě.. Mám dvě nejkrásnější holčičky na světě a každý porod, ať už jakýkoliv, za tokové štěstí stojí!! :-)

PS: omluvte románovou délku tohoto deníčku, ale já prostě stručně psát neumím :-)

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 5.0 bodů
 Váš příspěvek
 
jaja85
Extra třída :D 12759 příspěvků 26.02.10 07:42

Gratuluju k miminku a k rychlému porodu :-)
Krásně si to popsala, já to jako správná těhulka (jsem teprve 12+5tt) oplakala! A musím přiznat, že jsi mě i trochu „vyděsila“! Ale myslím, že bolest za to krásné miminko stojí,ne? :-D
Přeju ti, aby ti holčičky dělaly jen radost :-D

 
Sylvii
Závislačka 3953 příspěvků 26.02.10 08:58

Děkuju :-)
Omlouvám se za vyděšení.. je pravda, že holt ta poslední hodina byla hodně drsná.. ale přesně: za miminko to stojí. A i když jsem manžovi po porodu říkala, aby mi jednu vrazil, jestli budu chtít ještě další mimčo, už teĎ vím, že do toho půjdu. Je to chvilka bolestí a pak celý život radosti :-)
Tak ať máš bezproblémový porod :-)
 S

 
saskula
Stálice 67 příspěvků 26.02.10 09:27
Gratulace

Nádherně napsaný porod,jsem celá naměko!Máte nádherné dcerky,přeju jim hodně zdravíčka a štěstíčka!Za tři týdny mě čeká 3 porod 3 chlapečka,tak jsem sama na ten svůj zvědavá-hezký den Saša :lol:

 
bombdina
Echt Kelišová 7860 příspěvků 26.02.10 10:55

Moc hezky napsany, chvilema jsem se az kousla do ruky jak jsem to prozivala. Jsem prvorodicka, za necele dva mesice me to ceka. Tak se bojim. Ale to malicky za to stoji. Moc gratuluji k malicke :kytka:

 
Sylvii
Závislačka 3953 příspěvků 26.02.10 11:02

Děkuju, přeju bezproblémové porody.. a znovu opakuju: JASNĚ, ŽE TO ZA TO STOJÍ :-)

 
zLevaDobrý
Kecalka 131 příspěvků 26.02.10 12:11

Gratuluju k Madlence :kytka: …článek úplně super.Polykala jsem každou větu a byla jsem s Vámi a držela Vám pěsti.Neobešlo se to ani bez slz :-).Čekám druhé miminko a tak jsem zvědavá jaký bude porod.Prví byl císařem.Přeju Vám ať jste všichni moc zdraví :srdce:

 
Bobule3
Kelišová 5964 příspěvků 26.02.10 13:13

Gratululu k oběma holčičkám, jsou kouzelné :huban: U popisu porodu mi naskakovala husí kůže a do očí se mi hnaly slzy. Mimo to, že vám nestihli dát klystýr, to byl přesně můj nedávný třetí porod vysněné holčičky, taktéž Barunky. Jinak mám dva kluky, rozdíl 17 měsíců věk /momentálně věk 13,5 a necelých 15/ a to už si tedy tak přesně nevybavuji. Každopádně první rok náročné, pak shledávám jen samá pozitiva. A momentálně opět uvažuji ještě o jednom brzkém sourozenci pro malou. Uvidíme, zda se podaří a tělo to ještě zvládne.

Všem u vás doma přeji krásné, pohodové a šťastné dny :mavam:

 
Marpe
Extra třída :D 14902 příspěvků 26.02.10 13:34

Strašně moc gratuluji ke zdravé, krásné dcerušce :kytka: .
Taky mi při čtení deníčku ukápla nějaká ta slza a děsím se druhého porodu… ale na druhou stranu se už strašně moc těším na to, až to své zlatíčko konečně budu moci pochovat :srdce: .
Hodně zdraví a ať obě dcerky dělají jen samou radost :wink: . Martina.

 
1.Anndrea
Závislačka 2587 příspěvků 26.02.10 13:41

Moc gratuluiji k Madlence..Barunka musí být nadšená.Máme taky starší Barunku..je jí ted osm..a mladší je Kristýnka-megerka:-))jsou jí 4.Článek napsaný krásně..ještě teď mi slzí oči.Já mám obě holčičky císařem..a ted mně v červnu čeká třetí..a taky jsem si po druhém říkala..tak do toho už nejdu..pořád se nechávat řezat..a Týně jsou 4..a zrovna včera sem si říkala..že se celkem bojím jak to zase bude probíhat.ale co dala jsem se na boj tak musím vydržet..takže vám všem třem holkám..i muži..joo můj muž je taky pepík..přeji at se vám daří..a jste zdravé :srdce: ..a hlavně..světový mír.-))))Andrea

Příspěvek upraven 26.02.10 v 13:44

 
mysickas
Nováček 10 příspěvků 26.02.10 14:14

moc gratuluji k holčičkám,jsou moc krásné!!!a tvůj příběh byl moc hezky napsanej,celý jsem to prožívala až mi stuhli nohy :-D také jsem nedostala klistýr,takže vim jak ti bylo,když můj přítel na to taky koukal,no děs :oops: Ale nakonec to všechno za to stojí,když pak člověk chová tan malinkatej uzlíček celá bolest zmizí.Přejem aby vá holčičky dělaly jen samou radost :kytka:

 
Sylvii
Závislačka 3953 příspěvků 26.02.10 14:28

Moc děkuju všem za reakce :-)

Koukám, že jsme všechny ženský stejný :-) Porodů se děsíme, zvlášť když už máme nějaké za sebou, ale stejně víme, že to za to stojí.. a tak je to v pořádku :-)

 
irinek  26.02.10 15:29

Ahojky, strašně moc gratuluji, že jsi vše zvládla tak brzy po sobě. Sama se trochu bojím, protože k nám má v létě přibýt holčička a klučinu už doma máme. A když jsem poprvé rodila, tak jsem si říkala úplně to samé co ty.Děkuji ti za popsání druhého porodu, aspoń tak trochu vím co nás bude v létě čekat.

 
Sylvii
Závislačka 3953 příspěvků 26.02.10 15:48

Irinku, neboj :-) je to prima.. zatím ty dvě děti nijak strašně nepociťuju.. ale malá zatím dost prospí.. asi to bude ještě náročnější, ale i tak mi to přijde super a už se strašně těším, až si za rok už spolu budou hrát :-)
Tak ať je holčička krásná a zdravá a ať si rozumí s bráchou :-)

 
mauska
Kelišová 5264 příspěvků 26.02.10 20:10

Sylvii, moc hezky jsi to napsala, ja tu bulim jak zelva :hug: A tu delku porodu ti zavidim!!

 
nakukovatelka
Závislačka 4165 příspěvků 27.02.10 10:31

Moc krasne napsany, gratuluju k holcickam, at si to krasne uzivate.
Jsi statecna, myslim, ze sis teda bolesti dost vytrpela, rekla bych, ze takovych nas uz moc neni - teda ne ze by to nebolelo, ale preci jen ten epidural alespon na chvilku ulevi a ma ho snad dnes uz vetsina rodicek. Ty jsi jela proste na doraz :-) obdivuju Te (ale co Ti zbyvalo vid :lol:
Je to krasne napsany.

 
Monana
Závislačka 3657 příspěvků 27.02.10 14:52

Sylvii, moc krásně napsaný. Teď s odstupem času jsem se musela některým pasážím zasmát. Doufám, že mi to odpustíš :lol:
Jo, a kadila jsem taky tak :oops:

 
Maru
Závislačka 3427 příspěvků 03.03.10 15:33

Sylvi moc moc gratulujeme a přejeme spoustu krásných dní s princezničkama doma a já ti přeju aby k nim časem přibyl i bratříček ;-)
Krásný popuis porodu, zvládla jsi to super.
Maru a Míša 18.měsíců

 
blucik
Povídálka 45 příspěvků 04.03.10 08:14

Sylvii, gratuluji k miminku. Když čtu váš deníček, je to jako bych prožívala svůj vlastní druhý porod :-) Svojí první cácorku jsem porodila celkem rychle, 4,5 hodiny po prasknutí plodové vody, ta mi praskla doma a rázem začaly bolesti po 5 minutách. Porod byl úžasná zkušenost, bez epidurálu, bolesti mi vůbec nepřišly tak hrozné, prostě jako po másle. Takže když se blížil termín druhého porodu, tak jsem byla jen trošičku nervózní, ale strach jsem ani moc necítila. Zase mi doma, 2 dny před termínem, praskla voda a rázem začaly ukrutné bolesti, že jsem se ani nebyla schopná zvednout ze záchoda :-). Nebyla jsem schopná chodit, mluvit, prostě cokoliv. Také jsme museli čeklat na hlídání, bylo to nekonečné a to tchyňule přijela snad za 20 minut :-) Jeli jsme do porodnice a od auta mě manželík musel vézt na kolečkovék křesle, já vážne nebyla schopná jít. Po zazvonění na dveře porodnice jsme vypadali asi dost nepatřičně, že i sestřička koukala trochu podezdřívavě, jestli to s tím kolečkovým křeslem myslíme vážně a pronesla, že snad ten kousek ujdu po svých :-) styděla jsem se, že jsem tek neschopná. Když ale zjistila, že mám kontrakce prakticky nepřetržitě a už je to druhý porod vzala nás vážně. Vyšetřili mě a hurá rovnou na sál. Měla jsem úplně úžasnou PA, šla jsem na porodní křeslo prakticky hned, bez jakékoliv přípravy a měla jsem stejné pocity jako vy. Všechno jakž takž šlo, pak se tam zas připletly nějaká ta blána :-) a tak zas šup dolů a zatlačit ve stoje auuuuu. Já kńourala, že dolů nechci, že už se nemůžu hnout.....
No nakonec jsem to zvládla, druhá malá se narodila 1,5 hodiny po prvních bolestech a prasknutí pl.vody, takže překotný porod :-)
Měla jsem to rychle za sebou, kdybych si ale měla vybrat, tak ten delší a míň bolestivý mi byl přijemnější. U tohohle jsem nebyla vůbec schopná spolupracovat, soustředit se na dýchání, prostě nic. Potom jsem se važně styděla i když samozřejmně personál byl absolutně v pohodě. Tímto bych chtěla do nebes vychválit porodnici v Kadani. Nemám na co bych si stěžovala, jedině mi vadilo, že první dva dny, než se uvolnil nadstandartní pokoj jsem byla na pokoji ještě se 3 maminkami a jejich miminky, takže spánek nepřicházel v úvahu. Jinak super, super. Žádné čekání na chodbě v bolestech, žádný předporodní pokoj pro více rodiček, takže manžel od první do poslední chvíle se mnou, žádné ležení na monitoru na lehátku, mají takový kde vám upevní pásy a vy může vklidu vrámci možností pochodovat. Prostě pro mě perfektní přístup, prostředí, zážitky. Doporučuji.
Tak ať vám cácorky rostou a dělají samou radost jako ty naše nám :kytka:

Příspěvek upraven 05.03.10 v 20:23

 
karamelína  14.05.10 09:22

Úplně náhodou jsem narazila na Tvůj první porod a jak už psalo víc mamin, jako by tomu mému z oka vypadl! :lol: Hlavně co se týká pocitů, ale i pak třeba pocity ve sprše v porodnici nebo když mi řekli, že na epidural je pozdě :wink: Jen jsem ho tedy měla 13 hod. a bohužel včetně předpokoje, protože se Pepíček rozhodl prokopnout plodovku před půlnocí :nevim:
Takže jsem neodolala a dohledala i druhý porod v naději, že ho budu mít též podobný. Opravdu moc pěkně popsaný, budu doufat, že to budu mít též rychlejší. I když co se týká bolesti, jsem trošku vyděšená, ale to je asi normální… :wink:
I já se připojuju ke gratulacím a případný třetí porod taky určitě zaznamenej :potlesk:

 
onia
Stálice 91 příspěvků 28.12.10 15:00

moc pekne napsane…chceme mit druhe miminko, ale jak to ctu, tak abych se pripravila take na poradnou bolest …a to jsem si myslela, ze druhy porod boli mene…moc gratuluji k druhe holcice, uz ji bude brzy rok :kytka:

 
Sylvii
Závislačka 3953 příspěvků 27.03.11 21:14

holky, díky moc :-)

ty porody holt nejsou žádný med, což.. ale nakonec to vždycky stojí za to.. a to je důležitýýý!!!!

Vložit nový komentář