Porod s

 Vydáno: 18.10.03

Ahoj Ed, těhulinky i snažilky…
teď mám asi 5 minut na to abych Vám popsala můj slavný porod!
Vše začalo ze soboty z 27.9 na neděli…začali mě bolet záda, a měla jsem takové ty bolesti, jak kdybych měla dostat mestruaci a k tomu se přidaly vystřelovací bolesti v zádech!

Ale dalo se to přežít…Tak jsem si říkala, že to nebude ono, že je to jenom planej poplach..a tak jsem nic neprozradila ani manželovi…Ovšem neděle už byla jiná!

Celou jsem ji prohekala, opřená o kuchyňskou linku:). Pak jsme šli s manželem na vycházku, s tím, že jestli to má propuknout, tak to propukne a jestli to má zeslábnout,tak to zeslábne…A ono to zesílelo…
Večer se manžel nemohl už na mě dívat jak trpím a i přes můj nesouhlas (že to ještě není ono), zavolal taxika a jeli jsme do porodnice.
Tam mi řekli, že sice stahy mám, ale jsem otevřená jen na necelý 1 cm, takže rodit ještě nebudu.
Tak jsem jim řekla, že teda jedu zpátky domů a přijedu až to bude „ono“!
Dostala jsem nějakou injekci, která měla za „úkol“rozevřít branku a šupali jsme opět domů.

Celou noc jsem prohekala opět u kuchyň.linky a ráno jsem vyhnala manžela do práce! Zvládnu to přece sama, ne?:)…a tak jsem se prohekala až do pondělka do 14,35h, kdy manžel přijel z práce a bez toho aniž by se mě zeptal, volal sanitku!

Mě zatím odešla hlenová zátka.Sanitka přijela za 30 minut! Ale kdybyste viděli v jakým stavu! V ten den bylo hnusně, pršelo a hroznej větr…když sanitář otevřel vůz, chtělo se mi zvracet.2 ušmudlané sedačky se špinavou dekou..tak to bylo celé vybavení sanitky a cestou ještě zjistil, že mu nefungují stěrače:) A jelikož jsme jeli v dopravní špičku, tak jsme ještě stačili ztvrdnout v zácpě.
Manželovi jsem drtila ruku, a řvala bolestí jak tur. Naštěstí motor sanitky byl tak hlučnej, že mě přeřval:) Mě bylo všechno jedno, jen jsem se modlila abych v té sanitce neporodila..

Po úmorné cestě jsme nakonec šťastně dorazili do porodnice, kde mě okamžitě svlékli a zkontrolovali jak jsem na tom. Byla jsem otevřená na 7 cm (frajerka,co?..a to jsem ještě nechtěla jet do porodnice:))… .A pak už to šlo ráz na ráz.Oholili mě (ale jen z části), vyprázdila jsem se Yalem(zlatá věcička) a mojeho manžela nahnali do šatny, dali mu modrý papírový mondúr (vypadal jak doktor), takže když se mě přišel ukázat, tak jsem i přes příšernou bolest, řvala smíchy:)

Personál byl perfektní. Umístili nás do porodního boxu, kde kromě přebalovacího pultu a porodního křesla, byla sprcha, balon, žebřiny, vak, lano, porodní stolička a žiněnky a nechali nás o samotě!
Píchli mi jen plodovou vodu, a pak mě chodili jen kontrolovat a taktně mě upozornili, že vzhledem k tomu, že přírůstek váhy 20 kg mám jen v břichu, budu mít zřejmě křížové bolesti…já už je měla, při „otvírání“, takže žádnou novinu mi nepřinesli /> Ještě se mě přišly zeptat porodní asistentky, jestli si myslím, že manžel zvládne porod. Manžel má totiž 192 cm a cca 90 kg, a asistentky měli obě dvě tak 50 kg a 160cm, a řekli mi narovinu, že mají obavu, že když se jim tam manžel složí a že ho neunesou:)

Ale manžel nezklamal! Vydržel.! A řeknu Vám, že nebýt ho,tak tam asi bolestí s prominutím ožeru ty žebřiny.....
Křížové bolesti byly nesnesitelné a jediné co jakžtakž pomáhalo, byly masáže (díky bohu za předporodní kurz)…a pak už nastal ten okamžik…

Asi po 3 hodinách hekání na balonu a masážích zad, mě vyzvali, ať si vyskočím na porod. křeslo a zatlačím při stahu , jak kdyby se mi chtělo na stolici! Jenže!..Jak už jsem byla opřená o to křeslo, takže zezadu mi manžel už nemohl masírovat ty kříže, tak jsem neměla moc sílu, ještě tlačit!
No, co Vám budu vykládat…byla jsem totálně vyflustlá a s dýcháním jsem měla velké problémy (od mala dýchám pusou, takže nadechnutí a vydechnutí nosem, byla pro mě španělská vesnice)…porodní asistentka mě musela nastřihnout a vysvětlila mi taky proč! Prý to vypadá na velké mimčo, a že by mě mohl,tak roztrhnout, že by mě sešívali ještě zítra:)..... najednou mi doktorka skočila (zatlačila) na břicho, já zařvala strašnou bolestí a malej byl venku.

Takže porod trval cca od 15,15 h do 18,40 h, kdy se malej narodil. A ani neřval…

Doktorka říkala, že tak klidný dítko, ještě neviděla..byl prostě úplně v pohodě, do té doby než ho dali na studenou váhu.To se rozeřval.Manžel fotil jak divej:) Pak přiložili malýho k prsu.„Malýho“?(…měl 4,34kg a 54 cm:))))

Malýho předali taťkovi…Já ještě porodila placentu a doktorka odešla k jinému porodu (tuším, že to byl porod císařským řezem)…

Jenže co se nestalo…Začala jsem silně ze spodku krvácet a asistentka neznala příčinu proč! A tak volala znovu doktorku, jenže ta zase prováděla ten „císařák“.
Já už omdlívala, a tak rychle na:,–(ili kapačky, spustili porod. křeslo do takové polohy, že jsem měla hlavu níž než nohy a čekalo se na doktorku!..
Ta přišla cca za 15 minut a zjistila příčinu (mělo to souvislost s tím, že jsem od malička trpívala na výtoky) sešila mě a já z manželem setrvala na porodním sále 3 hodiny (mezitím jsem měla 3 kapačky).

Ještě jsem zapomněla dodat, že veškeré úkony, které personál prováděl, vysvětlovali manželovi, proč to dělají, a co mi píchají za injekce atd.
Já byla v tranzu, takže mě to ani nezajímalo:)

Jelikož na porodním oddělení nebylo volné lůžko, tak jsem noc strávila na gynekolog. oddělení. V důsledku toho, že jsem ztratila dost krve při tom sešívání , nebyla jsem schopna další 2 dny vylézt z postele aniž bych neomdlela, takže malýho si nechali na novorozeneckým oddělení a nosili mi ho jen ke krmení.

No upřímně Vám řeknu, že kojení bylo snad ještě horší jak porod…mlezivo jsem sice měla , ale vzhledem k tomu že malýho jsem neměla 2 dny u sebe, nechtělo se mi udělat mlíko…sestřičky se snažily, seč mohly,aby ze mě aspoň něco dostaly (příšerně to bolelo), ale mlíka opravdu poskrovnu.
Byla jsem těžce vystresovaná, že jsem si i pobrečela.Už jsem viděla , jak mojeho malýho krmím sunarem:(…naštěstí po příjezdu z porodnice jsem se rozkojila, takže všechno dopadlo dobře.
Asi opravdu hodně závisí na té psychické pohodě…

A proto pokud bych rodila znovu, přála bych si aby byl opět manžel u porodu, protože jako psychická podpora je tam opravdu k nezaplacení!

Tak se maminy držte, těhulky Vám přeji krásné a rychlé porody a snažilkám z celého srdce přeji jen samé dvojčárky:)

Marťula R-2

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.0 bodů
 Váš příspěvek
 
Diny
Ukecaná baba ;) 2096 příspěvků 18.10.03 08:19

Milá Marťulo:)

Děkuji za krásný sobotní deníček, moc gratuluju spolu s mým dnes 60-tidením miminkem v bříšku k tak statnému chlapákovi:) Teda, klobouk dolů, chlapeček se vyvedl co se měr a vah týče:))) Já jsem před 10-ti lety rodila 3 kilovou holčičku a měla jsem skoro ten samý průběh porodu jako ty (křížové bolesti atd.), takže jsi mi můj porod strašně moc připomněla, i ty strasti s kojením, navlas stejné zoufalství. Jenže ta moje breberka měla kil jen 3 a jak to dalo zabrat…

Mrknu k vám (myslím, že chodíš k Ed?) do deníčku, a také jestli nemáte tady někde nějaké fotky, jsem na vašeho obříka moc zvědavá:)

Měj se krásně, maličkého za nás pohlaď a manžu pozdravuj, krásně tě podržel:) Já toho svého taky poženu na předporodní kurs, jestli budu mít za 7 měsíců zase křížáky, tak ty masáže asi opravdu pomáhají, před 10-ti lety žádné kursy nebyly a tak jsem si to jen odhekala.

Papa Diny a miminko (11 tt)

 
Monticka
Ukecaná baba ;) 1177 příspěvků 18.10.03 11:59

Ahojky Marťulo!

Krásně se to četlo. Máš můj obdiv! Stejně jako všechny ostatní maminky. Já na to své první mimčo teprve čekám a tak zatím vůbec netuším, co je to nosit velký pupík, natož rodit.
Jsem ráda, že to i přes krvácení dobře dopadlo a že si teď doma v „pohodičce“ užíváš kojení. Prckovi přeji jen a jen štěstíčko a zdravíčko do života! A Vám ať dělá jen a jen radost

Pá snažilka Montička

Vložit nový komentář