Porod s neocenitelnou podporou

Quarta  Vydáno: 27.03.16

Jsem prvorodička, tak se očekávalo, že až to přijde, tak to bude na déle. Porod jsem si užívala v rámci tří dní. Deníček má dvě části - dlouhý start a samotný porod. Toto je druhá část.

Po dni stráveném čekáním na hekárně, kde mi monitor neustále nechtěl potvrdit kontrakce, se konečně začalo něco dít. Doktor oznámil, že se začalo rodit. Bylo deset večer.

Pomalu jsem došla na porodní sál, kde mě čekala úžasná sestřička, která mě kontrolovala už na předchozím pokoji. Vše mi vysvětlila a nabídla klystýr. Šla jsem do toho a bála se, co od toho čekat. Ale nebylo to nic strašného. Nejhorší na tom je pocit trapnosti.

Pak už za mnou pustili manžela. Měl na sobě zelený jednorázový oblek a vypadal jak doktor z amerického filmu. A mě hned napadlo, jak se mi v tom líbí. Chvíli jsme si povídali. Já si pak odskočila a zase jsme si povídali. Vždy to přerušila kontrakce a pak jsme navázali tam, kde jsme rozhovor skončili.

Hrozně mi to pomáhalo nestresovat se. Říkal mi o všech lidech, se kterými mluvil, jak mi drží palce a čekají na výsledek. Cítila jsem se trochu jak sportovec před mistrovstvím světa - lehce nervózní, s velkým množstvím fanoušků. :D Na strach naštěstí nedošlo. Byl to spíš čas společné zvědavosti a očekávání toho co přijde a jak to naše miminko bude vypadat.

Na doporučení sestřičky jsem zalezla do sprchy a pustila na sebe horkou vodu. Tak horkou vodu jsem si nedovolila celé těhotenství a teď jsem si ji užívala. Manžel nejdřív nechtěl jít se mnou, ale po chvilce dorazil a zase jsme si povídali. Kontrakce sílily, ale horká voda na ně opravdu pomáhala.

Přišel se podívat doktor. Ze sprchy se mi vůbec nechtělo. Na akci to zatím ještě nevypadalo. Ale kontrakce byly čím dál silnější a nesnesitelnější. Snažila jsem se dýchat, jak nám vysvětlila sestřička, a manžel povzbuzoval a radil. Bolelo to a můj instinkt mi velel spíš zatnout zuby a vydržet tu bolest než přejde. Tak jsem to dělala vždy, když jsem se třeba uhodila. A najednou pro mě mělo být lepší něco jiného. Kdyby šlo jen o mě, možná bych na dobré rady nedala. Teď jsem už nebojovala ale jen za sebe. Tak jsem poslušně dýchala.

Sestřička se mě zeptala, jestli chci něco na bolest. Nebyla jsem předem nijak rozhodnutá a chtěla to nechat na situaci. Kontrakce už bolely jako čert a bylo mi jasné, že to bude jedině horší. Se sestřičkou jsem probrala její zkušenosti a názor. Pak jsem kývla na epidural. Nikdo mě do ničeho nenutil.

Starší doktorka z anesteziologie dorazila brzy. Položila si mě na bok do klubíčka a dovolila se, jestli mi může říkat křestním jménem, že moc neví, jak cizí příjmení vyslovit. :D Pro mě to tak bylo mnohem příjemnější a osobnější. Rukama jsem si držela kolena a soustředila se na to, že se při zavádění jehly nesmím ani pohnout. Což není nic snadného, když přijde kontrakce a že už přicházely každou chvilku.

Dařilo se mi to. Při samotném bodnutí do páteře jsem s sebou malinko cukla, ale nebylo to bolestí. Spíš to bylo jen hodně nepříjemné - jako když vám někdo bodne prstem mezi žebra a tělo se prostě pokusí uhnout nepříjemnému doteku.

Na sál nakoukla další sestřička, že potřebují rychle anesteziologa i někde jinde. Doktorka jen kývla, ale neodbyla mě. Do páteře jsem měla zavedenou kapačku, kam se nejdříve pustila testovací látka, která by odhalila problém a až pak samotné umrtvení. Pomohli mi lehnout si na záda s tím, že musím ležet maximálně rovně, aby to utlumení šlo do těla rovnoměrně.

Manžel, který při zavádění epiduralu čekal na chodbě, se vrátil trochu vykolejený. Zatímco na mém porodním sále byl klid a dobrá atmosféra, tak na chodbě bylo živo. Všichni pobíhali a řešili problémy. Sestra prý naléhavě svolávala lidi k porodu, který se dlouho rozjížděl a nečekaně se zvrtl a muselo se jít na sekci. Můj muž se vyděsil, že jde o mě, protože nedokázali vyslovit příjmení rodičky.

Epidural zabral a kontrakce, které šly do zad a břicha zmizely. To neznamená, že bych necítila nic. S postupujícím časem sílila s každou kontrakcí bolest na spodek. Byl se na mě podívat nový doktor. Předchozí musel na tu sekci. Ale změna mě potěšila. Doktor byl sympatický a byla jsem u něj na kontrole v poradně o dva dny zpět, kdy mi řekl, že se ani náhodou nic nechystá. Koukl na mě a hned mě poznal: „To mi asi dnes na ten kontrolní monitor nepřijdete?“ Už bylo páteční ráno. Voda mi odtekla ve středu večer.

Zase jsme s manželem zůstali sami a dýchali. Ještě jsem se musela víc otevřít. Měla jsem zakázáno na kontrakce tlačit, ale netoužila jsem po ničem jiném. Silou vůle jsem šla proti bolesti, která mě nutila tlačit. Měla jsem pocit, že mě to roztrhne na dvě půlky. Po poslední kontrole sestřičky jsem už zvonila o pomoc hned po nejbližší kontrakci - to mohlo být jen pár minut, co odešla.

„Už nikam nechoďte!“ houkla jsem na sestru, jakmile vlezla do dveří. Zavolali doktora a ten mi řekl, že můžeme na to a že můžu začít tlačit. Cítila jsem neskutečnou úlevu. „Hurá!“ zaúpěla jsem radostně na sále a všichni kolem se zasmáli. Bolelo to, ale náladu jsem měla dobrou já i ostatní.

Doktor mě dole vždy zkontroloval a každý dotek šíleně bolel - natolik, že jsem nedokázala rozeznat dotek prstu a nastřižení, když k němu došlo. Pak mi řekl, že na třetí kontrakci to dám. Bradu jsem měla při kontrakcích přitisknutou k hrudníku a oči zavřené. Ruce jsem měla opřené o stehna a tlačila do nich, jakoby mi to mohlo pomoci.

Manžel měl svou ruku přes moji. Nepotřebovala jsem se ho držet, ale potřebovala jsem ho slyšet a slyšela jsem ho. Při kontrakci na mě mluvil a říkal, ať vydržím. A když přišla ta třetí, tak mi řekl, že je to ta poslední. Jak jsem předtím tolik chtěla tlačit, tak teď jsem už ze všeho na světě nejvíc chtěla přestat. Musel vidět, že přestávám bojovat, zhluboka jsem se nadechla, což se nemá. Řekl mi, ať se nevzdávám nebo něco takového a já ho slyšela a poslechla. Prostě jsem zabrala, co to šlo, a najednou bylo hotovo.

(Později jsem se shodli na tom, že doktor nás tou předpovědí na tři kontrakce chtěl povzbudit, ale byl překvapený, když jsem to dala.)

Dívala jsem se za malou, kterou zkontrolovala dětská doktorka, a že mi doktor něco říká jsem vnímala jen na půl ucha. Že mě šije… jo, ať si tam dělá, co chce. Mně to bylo jedno.

„Je to holka?“ ptala jsem se manžela. Byla jsem vysílená a trochu zmatená a u zahlédnutého zavázaného pupíčku jsem si nebyla jistá, na co se dívám.

Během chviličky mi naše holčička přistála na břiše. Byla krásná. Malinká a obrovská zároveň. Malinká a křehká, že jsem se jí bála dotknout, a obrovská, že jsem nechápala, jak se do mě mohla vejít.

Dotkla jsem se jí. Ničeho jemnějšího jsem se do té doby nedotkla. Byla krásná - vlasatá, růžovoučká a vůbec nebyla pomačkaná.

Po porodu jsem se nekontrolovatelně roztřásla a nedalo se to zastavit. Bylo to vysílením. Také jsem měla necitlivou jednu nohu, protože jsem byla těhotenstvím asi zkřížená a epidural šel víc na jednu stranu. Že jsem si ho dala, ale vůbec nelituju a příště do něj půjdu zase. I tak to bolelo, ale kdyby mě k tomu bolelo ještě to, co přestalo, když mi ho zavedli…tak opravdu díky za něj.

Jsem strašně hrdá na manžela, jak ten porod ustál a že se na něm nijak nepodepsalo to, co viděl (a já ne, protože jsem musela mít zavřené oči). On říká, že má pocit, že tam jen překážel, ale pro mě byl neskutečnou oporou. Zná mě a dával mi přesně to, co jsem potřebovala. Rozptýlení, když bych měla čas přemýšlet, a podporu, když bylo třeba zabrat. S ním těch šest hodin uteklo, že ani nevím jak. A způsob, jakým se na mě díval, když bylo po všem…

Za tento pohled a malou v náručí bych byla ochotná si to celé zopakovat klidně hned druhý den.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.5 bodů
 Váš příspěvek
 
Marie432875
Kecalka 400 příspěvků 27.03.16 03:11

Velmi pěkné. Líbí se mi i Vaše oceněni práce lékařů a sester, dnes spíše ženy nadávají, tak je moc hezké číst i něco pozitivního :)
Připadá mi, že jste popsala můj porod (až na par detailu) - vyfoukla jste mi téma na deníček, no nevadí, stejne bych to nenapsala tak pěkne :D
Gratuluji k holčičce, ať se jen daří. :kytka:

 
Alena08
Kecalka 131 příspěvků 27.03.16 06:46

Gratuluji k holčičce a mohu se prosím zeptat, kde jste rodila?

 
fenny
Závislačka 4631 příspěvků 27.03.16 08:55

Gratuluju k miminku. Měla jsem hodně podobný první porod a nějakou dobu si myslela, že byl pěkný. Pak se mito trošku rozleželo a druhý byl nádherný.

 
MIŠMA 22
Kecalka 275 příspěvků 61 inzerátů 27.03.16 10:38

:palec: gratuluju

 
Gabcca
Ukecaná baba ;) 1504 příspěvků 27.03.16 11:39

Moc krásně a s vtipem napsáno :palec:

 
v.bara
Nováček 1 příspěvek 27.03.16 13:59

Moc hezky napsané. Řekla bych, ten konec brán z mých rtů. Ta podpora od manžela je neocenitelná. Když za mnou druhý den do porodnice došla návštěva a ptala se jestli do toho ještě někdy půjdu, tak se jen odpověděla, že bych rodila klidně hned znovu. Gratuluji k holčičce, ať z ní máte jen radost

 
LennaZS
Ukecaná baba ;) 2319 příspěvků 27.03.16 19:38

Deníček se mi moc líbil, gratuluji k holčičce. Já bych si teda epidural nedala za nic, brr. Říkala jsem moji PA v žertu, že radši budu rodit ušima, než císař nebo epidural :-) samozřejmě jsem ten císař myslela tak, že pokud to nebude nezbytně nutné. A jak že se holčička jmenuje? Míry mi taky chyběly.. ;)

 
Lenuška 1
Kecalka 410 příspěvků 1 inzerát 27.03.16 21:02

Já mám stejnou zkušenost s epiduralem :-) Takže za mě výborná věc :-) V dnešní moderní době, proč se trápit :-) Já rodila 20 hodin…Pokud bych se vlezla do 8 hodin, možná bych si ho také rozmyslela…

 
MiaRimonta
Ukecaná baba ;) 1171 příspěvků 27.03.16 23:42

Taky jsem měla epidural rodila jsem 12 hodin. Moc pomohl :) proč si nepomoct když to jde!! Nikdy neřikejte nikdy :D. Příběh moc hezký :-)

 
Irena Vašíčková
Povídálka 14 příspěvků 28.03.16 16:27

To je fantastické, ta podpora od manžela a jak jste to společně zvládli. Jste statečná ženská, a manžel od vás dostal skvělé ocenění. Myslím, že pokud muž dává, co žena potřebuje, ona mu to vrátí zúročené zpátky. :kytka:

 
Quarta
Kecalka 427 příspěvků 28.03.16 18:46

@Alena08 Rodila jsem v Motole. Byla jsem moc spokojená. Ale taky jsem měla paní na pokoji, co měla pořád nějaké poznámky ;)

 
Quarta
Kecalka 427 příspěvků 28.03.16 18:49

@LennaZS Megan, 50cm 3150g

 
LennaZS
Ukecaná baba ;) 2319 příspěvků 28.03.16 23:17

@Quarta naprosto úžasné jméno. Super. Tak já rodila 12 hodin-hodne komplikovaný porod, pak super porod 9 hodin a poslední 33 hodin-naprosta šílenost. A proč epi ne? Tedy pro mě naprostá zbytečnost rvát do sebe chemii a vždy je tam riziko. Už ten fakt, že mi píchá někdo něco k páteři, br. A chtěla jsem cítit kontrakce sama. To miminko to má horší než maminka a já osobně si myslím, že miminkam to ve většině případů moc neprospívá. Ale co člověk, to názor, nikomu nenutim ten svůj. Jen reaguji na komentáře výše. Jinak i míry krásné. Mně se líbí taky jedno cizí jméno, ale vzhledem k ryze českému příjmení jsme nakonec volili jinak.

 
Quarta
Kecalka 427 příspěvků 29.03.16 15:42

@LennaZS V našem kalendáři jsme si jméno nevybrali. Buď se nám to nelíbilo nebo nám jméno kazila špatná zkušenost s nějakým nositelem. Tohle bylo ideální a nelitujeme ;)
Kontrakce jsou cítit dost i přes epidural - zejména na konci ;) Je to na každém, ať si zváží bolest vůči rizikům (a jsou tam). Já jsem přesvědčená, že mi to pomohlo ušetřit síly a tím zkrátit utrpení sobě i mimču ;) Ale když do něj někdo nejde, tak jedině fandím…protože to chce silnou vůli.

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele