Porod není žádná sranda

rences  Vydáno: 03.03.12

Je to můj první deníček, tak prosím o shovívavost, doufám, že se bude líbit a nikoho nepohorší. Chtěla bych se s vámi podělit o mé zážitky z porodu.

23. 9. 2011 jsem se svým manželem vyrazila na pravidelnou kontrolu do porodnice. Byla jsem ve 40. tt a otevřená na 2 cm. Po příjezdu mě sestřička zavedla na natočení, za 20 minut mě přišla zkouknout sestra a konstatovala, že takhle by to nešlo, že si mám lehnout na bok, protože tam pořádně nic není. 20 minut uběhlo a opět zaznělo: „zkusíme druhý bok“, zatřásla mi bříškem, ať se mimís probudí (jinak jsem vždycky při každých ozvách ležela tak 40 minut, než se zadařilo cosi natočit, byl to proste HEREC).

Po další kontrole už se sestra tvářila nervózně a šla pro doktorku, ta rozrazila dveře a letěla směrem k mé posteli, koukla na mě a řekla, ať se zkusím znovu otočit na druhy bok a zatřásla bříškem, prý ať vstavá, ale že jinak je to ok. Tak tam ležím na lůžku a říkám si, že už by jako mohl jít ven, vět typu: „ty snad čekáš trojčata“, už bylo dost. Koukám na monitor, no pořád se nic nedělo, on je snad Šípková Růženka, sestra přišla, koukla a zase letěla za doktorkou. Manžel v čekárně byl už celkem nervózní, že tam porad lítá paní doktorová. Tak mi bylo řečeno, že si mě v nemocnici nechají na pozorování.

Paní doktorová si mě pozvala k sobě do ordinace, zkontrolovala mě na koze a že prý pořád ty 2 cm, A že jdeme ještě na UZ, přišel se podívat i sám primář (wau), mudr. konstatovala, že je to kluk (to už jsme dávno věděli) a že má okolo 3900 g +- 400 g. Pomyslela jsme si: pěknej macek, to nebude sranda, ale zvládly to miliony žen, tak co bych to nedala i já! To už mě poslala do kabinky převléknout se do nemocniční košile, potom mi dali podepsat hordu papírů (upřímně, nedokážu si představit, že bych to četla v bolestech). Po podepsáni mě sestřička odvedla na hekárnu, že mi udělají zátěžový test.

Manžel už byl obeznámen s tím, co se děje a že dnes rodíme (to jsem zase nevěděla já). Tak mě na hekárně připojili na monitor a napíchli mi kapačku, a tam mi i porodní asistentka sdělila, že dnes rodíme, tak jsem na ni vytřeštila oči se slovy: „jak jako rodíme?“ Ona se na mě usmála a říká mi: „vy to nevíte?“, manžela jsme poslali domů pro vaši tašku a přijede okolo 12 hodiny.

Ležela jsem ve stresu na lůžku a pořád jsem se s tím nějak nedokázala smířit, že to bude už dnes, i když už asi tak 3 týdny jsem si říkala, že bych už mohla porodit. Po hodině (asi) přišla pani doktorová s takovým náčiníčkem, že mi píchnou plodovku, což pěkně bolelo! Do pár minut mi začaly kontrakce, které pěkně bolely. Odhodlala jsme se jít na záchod, kde jsem zjistila, že krvácím, tak jsem to šla sdělit sestřičkám (vím, jsem hysterka), prý je to ok, že to tak někdy bývá. Kontrakce jsem měla zhruba od začátku po 5 minutách.

Odvezli mě na porodní box a měla jsem si jít do koupelny sprchovat bříško, prý to trochu pomůže, tak tam stojím pod sprchou a prodýchávám kontrakce, vzpomenu si, že nemám ručník. Naštesti už přijel manžel a podal mi ho. Vylezu ze sprchy, sednu si do křesla, a koukám na manžela nenávistným pohledem a říkám, že chci rodit císařem, že to nedám, tohle je prostě moc. Díkybohu mám moc šikovného muže, který mi byl celou dobu oporou. Přišla moje porodní asistentka, která taky byla hrozně moc šikovná, zkoukla mě a že prý můžeme začít s přípravou.

Po takové hodince jsem byla kompletně nachystaná na porod (už jsem byla pěkně hnusná, vůbec jsme nechtěla skákat na žádném míči a podobné věci), šla jsem si lehnout na kozu, že si potřebuji odpočinout, přišla doktorka, zkoukla to a řekla, že můžeme pomalinku začít (od té doby si to moc nepamatuji, jen takové úryvky). Vím, že jsem se pořád musela točit z jednoho boku na druhý, do toho mi stále vytékala plodová voda, já jsem se neustále dotazovala, kdy už budu rodit, odpověď pokaždé stejná: ZA CHVILKU.

Najednou se koukám a kolem bylo asi tak 5 doktorů a 3 sestry se o něčem baví, pořád do mě dopují vyvolávačky přes kapačku, už to opravdu hodně bolí. Je tam i primář, tak po 150 otočeních mi bylo sděleno, že můžeme začít tlačit. No nějak to nejde, tlačím, tlačím, a doktor křičí, že mám tlačit pořádně, sestra píchá do kapačky další vyvolavák, teď už mi i doktor pomáhá a tlačí mi na břicho, já řvu, další kontrakce, mám tlačit, oni se mezi sebou baví, tak křičím: „úúúž“, doktor se divně kouká a povídá: „a proč mi to jako říká, snad má tlačit“.

Tlačím i mimo kontrakce, doktor pořád hodně tlačí na břicho, kapačkou už mi podali snad litry vyvolaváku, všichni jsou od krve, musí pode mnou znvou všechno měnit. Tlačím, pořád to nejde, zkoušíme to znovu, já tlačím, doktor tlačí, neuvěřitelný tlak tam dole, tlačím, bože, to bolí, ááá, hlavička je venku, znovu tlačím a malý je venku, neuvěřitelná úleva, ticho… jsme nervózní, co se děje, najednou dětsky pláč, jsem šťastná, že je vše v pořádku, dávají mi ho na břicho, kontroluji, jestli vypadá normálně, znovu úleva, vypadá krásně, manža střihá šnůru a brečí.

Už mi ho berou, manža ho jde fotit (krásná váha 4170 g a délka 52 cm). Mě čeká další porod, za 10 minut je venku i placenta, to už je pohodička. Celkem mi porod trval asi 6 hodin :), díkybohu. Bohužel začíná šití, au au au, opravdu to docela hodně bolí, šijí mě před půl hodiny a já pořád otravuji: „kdy už to bude?“, doktor udělá vtip, že u druhého to už bude lepší, na to se mu dostala odpověď, že žádné druhé už nebude( :D :D, no už bych i chtěla). Po šití se mě sestra ptá, jestli chci malého k prsu, ANO, chci, malý se krásně přisál a kouká na mě svýma krásnýma očkama (to si pamatuji ze všeho nejvíc), za chvilku na mě usne. Je to pohoda. Sestra kouká na tlak a říká, ze je hrozně nízký, na boxu můžeme zůstat déle.

Malý je zabalený a spinká, manžel prohlašuje, že jsem hrdinka (já si to tedy nemyslím, řvala jsem jako tygr). Za tři hodinky odchází manžel domů a malého berou na novorozenecké, pro mě si prý přijedou za chvíli. Je mi dovezena večeře, jeden krajíček chleba jím snad půl hodiny a koukám blbě do stropu, není mi dvakrát nejlíp. Vtom přišla sestra a asi uklízečka, baví se mezi sebou, uklízečka říká, že to tu po mně vypadá jako na jatkách a že to rozhodně uklízet nebude (jako kdyby snad čekala, že vstanu a uklidím to). Sestra se naštěstí už vykecala a přendavá mě na lůžko, nejsem schopná se ani pohnout, jak se mi točí hlava. Jedeme na šestinedělí.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.7 bodů
 Váš příspěvek
 
AninaNaty
Povídálka 38 příspěvků 03.03.12 09:17

Krásně napsané ;) , gratuluji k miminku :srdce: :kytka: u nás v porodnici, když mimi při natáčení spalo mi vždy u břicha zvonili budíkem - vždy to zabralo :lol: :lol: :mrgreen:

 
VěrkaB
Kecalka 134 příspěvků 03.03.12 13:14

gratuluji k miminku,manžel má pravdu jsi hrdinka a vlastně všechny maminy které porodily mimčo,já taky řvala jak tygr za to se nemusí žádná stydět a dokonce sem jim i sprostě vynadala,nakonec to pro mě skončilo sekcí.prcek má krásný míry to se ani nedivím,že jsi řvala.Přejeme hodně zdravíčka :potlesk:

 
Elenočka
Ukecaná baba ;) 2357 příspěvků 13 inzerátů 03.03.12 16:13

Jééé já 23.9.2011 našla konečně // na testíku :dance:

 
Hana89
Echt Kelišová 8698 příspěvků 03.03.12 17:29

Krásny deníček, :kytka: ale jak čtu že plno bolesti :roll: tak to radši už planuju epidural,ale co nadeláš bolet to musí :think:

 
helbell
Kecalka 463 příspěvků 03.03.12 19:03

23.9. jsem taky měla termín ale malej si počkal. I ta váha mimísků je dost podobná :potlesk: Gratuluji :D

 
Lucuska
Ukecaná baba ;) 2180 příspěvků 03.03.12 20:28

Ahoj,
podle toho, co popisuješ, mě příjde, že jsi snad rodila v Ústí.
Taky mě převalovali z jednoho boku na druhý a já absolutně nechápala, proč, nutili mě do sprchy, načež pak jsem hledala ručník, nutili mě skákat na balonu, což mě vůbec nepomáhalo a bylo i nepříjemné, píchnutí plodovky mě taky bolelo, i když říkali, že to nebolí a pak když jsem přišla na pokoj, tak mi taky dali krajíc chleba :-))

 
Mishulka
Ukecaná baba ;) 1216 příspěvků 03.03.12 21:13

taky gratuluji k malému klučíkovi.podle popisu mi to připadalo jako kdyby si rodila min.10hodin :mrgreen:

vždy když tu čtu nějaký deníček píše se tu jak mimi po narození plakalo.
a můj špuntík nevydal ani hlásku jen si nás všechny prohlídl pak si kejchnul a počůral sestřičku :lol: a přitom apgar měl 9,10,10

 
klara123
Ukecaná baba ;) 1505 příspěvků 03.03.12 21:22

Krásné míry :potlesk: Jsi fakt dobrá, že jsi toho svého obříka vytlačila :palec: Jinak mi přijde dosti násilné podat tolik oxytocinu, když nebyly žádné problémy-možná snad ta váha malého :nevim: jinak nevim …
Ale hlavně, že jste oba zdraví :srdce: Moc gratuluji k miminku :kytka:

 
Gladys
Vesmírná mluvilka 31606 příspěvků 03.03.12 22:14

Já se přiznám, že jsem naprosto nepochopila to vyvolání :nevim: Jako proč, že dítě na monitoru spalo? Dozvědět se to až ve chvíli, kdy muž jede pro tašku, že už je to rozhodnuté?
Jinak to tlačení na břicho, je tam jaksi riziko ruptury dělohy a možnost vykrvácení během celkem dost krátký doby…
Já bych svoje druhé dítě zřejmě na zádech či v polosedu nevytlačila, naštěstí jsem si mohla tlačit naprosto podle sebe, v poloze, kterou jsem zvolila.

Takže já spíš gratuluju k tomu, že jsi to přežila ty i dítě ve zdraví a případný další porod přeji bezpečnější :kytka:

 
Granda
Ukecaná baba ;) 2432 příspěvků 04.03.12 00:02

Ježiši, v který porodnici jsi rodila? To je jak z krváku…
Jinak gratuluji k miminku.

 
Bludicka
Zasloužilá kecalka 918 příspěvků 04.03.12 10:58

K personálu mám výhradu (po svých zkušenostech) stejnou jako Gladys, ale ty i dítě jste machři, že jste to tak pěkně ve zdraví zvládli. Gratuluju statečné mamince k šikovnému miminku. Když totiž porod vede dítě, je to sice většinou delší, ale pro dítě i matku šetrnější, zejména u velkých plodů. Tu trochu na zamyšlení: http://www.zdn.cz/…porod-144713
tu vliv polohy na pánevní rozměry tím usnadnění průchodu dítěti (bohužel jen v angličtině): http://www.ajronline.org/…/4/1063.full

Příspěvek upraven 04.03.12 v 11:12

 
Holma  06.03.12 17:39

Jedním dechem! Jsi hrdinka!! :kytka:

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Inzeráty uživatele