Porod v roce 1945

Michaelakkk  Vydáno: 18.04.10

Našla jsem první knížku mého dědy kde moje prababička detailně popisuje jeho porod úplně mně z toho mrazilo po zádech a rozhodla jsem se ,že vám to sem napíšu. Je to napínavé a krásné čtení kór když si představím, že se jednalo o mou prababičku, kterou jsem znala!

Sídlívali jsme večer v našem malém bytě, těšili se na příchod jara, které mělo přinést naší zemy svobodu, světu mír a naší rodince čtvrtého člena rodiny, aby byla úplná? Starší synáček Milánek byl ještě maličký, vždyť když se mu narodil bratříček bylo mu 1 a třičtvrtě roku, nechápal tedy ještě, že se o mámin klín, na ktešrém sedával když dostával svoje kašičky dělí již se svým „bratříčkem“, kterému zpočátku říkal jen didí!

Toužebně očekávaný květen konečně přišel 4.května v pátek byla jsem s Milánkem na návštěvě u babičky a dědečka. Hovořili jsme o tom, zda se naše druhé děťátko skutečně narodí 6.května jak jsme si s panem doktorem vypočítali a také o tom, že zdrží-li se jeho příchod o pár dní, že je možné, že se narodí jako svobodný občan v osvobozené vlasti. Netušili jsme ještě co pravdy je v tomto rozhovoru, ovšem nepočítali jsme s tím jak rušný bude úvod k narození našeho maličkého. Protože jsme se ten den zdrželi trochu více než jindy, navrhla babička abych jela sama domů a Milánka, že mně přiveze tatínek v sobotu až přijde z práce domů, to bylo v pátek večer. Při své zpáteční cestě tramvají, viděla jsem již, jak pražané schazují německé nenáviděné nápisy, obchodníci jak zamazávali první polovinu své firmy, která musela být z donucení napsána německy. Bylo nám všem radostně.

V sobotu ještě odešel tatínek normálně do práce. Bylo to 5.května 1945. V poledních hodinách začali lidé zdobit svá okna tajně ušitými vlajkami i na domech se sem tam objevila Československá vlajka. procházela jsem se kolem našeho bloku, vyhlížela tatínka s Milánkema slzy radosti tekly mně po tvářích. „Konečně svobodni po 7 letech budeme zas volně dýchat! Moje děti už nepoznají strach.“ To jsem si opakovala a stále jsem se nutila do klidu, abych děťátku příslušným rozčílením neublížila. Náhle se rozštěkaly nedaleko kulomety. To němci odpovídali na naše projevy radosti. Zašla jsem tedy k nám do domu a spolu s některými sousedy pozorovala jsem němce jak postupují s automaty směrem na město. Je samozřejmé, že jsem se již nedočkala tatínka s Milánkem.

Tatínek šel plnit svou povinnost nejdříve k rozhlasu kde se sešel s dědou a potom do Vinohradské sokolovnky. Milánek byl zatím u babičky s kterou jsem dostala telefonické spojení dříve než byla přerušena telefonní síť. Slyšela jsem Milánka jak volá máma, máma. Jeho volání znělo mně v uších po celou noc. Spala jsem v bytě i když většina lidí přestěhovala se do sklepa. Tu noc málo lidí v Praze spalo. Dunění děl oznamovalo, že je Praha v obležení. Rozhlas hlásil, že Němci stahují zbytek své armády na Prahu a volal o pomoc v různých jazycích. Rozhodla jsem se, že ráno, než se rozední, vyjdu z našeho bytu směrem k Milanovi na druhý konec Prahy, kde i maličké zatím nenarozené děťátko bude mít ošetření. Napsala jsem tatínkovi dopis na rozloučenou v případě že bych nedošla. Do batůžku vzala jsem nejnutnější nažehlené věci pro miminko a lahvičku lihu, abych je ošetřila kdyby se narodilo po cestě.

Takhle jsem si tedy 6.května nepředstavovala. Cesta přes Dejvice byla klidná. Šla jsem středem ulic. Nikde ani živé duše, okna zavřená. Němci procházeli ulicemi a jak se někdo objevil za oknem stříleli. Na mně se dívali jak na zjevení, ale nechali mně projít. Místami přelézala jsem přes barikády. Děťátko v mém břiše kopalo silně, snad z mého rozčilení. Začalo pršet, když jsem se přiblížila k mostu na Klárově. Cítila jsem už pravidelné bolesti. „Jen ještě hodinku a bude dobře broučku“ šeptala jsem malému nenarozenému. Za mostem mně z podmostu přepadli opilí SSáci. Obsah batohu rozházely do trávy a tak nažehlené peřinky plenky i košilky váleli se po zemi. Když jsem je přesvědčila, že musím již do nějaké nemocnice dojít a nazpět že nemohu, tam že mně také nechtějí pustit propustili mně. Sesbírala jsem si věci a vyslechla ponaučení, že mají do večera celou Prahu zpět a jestli pípnu jaké tam mají postavení, že ani já ani děcko nebudeme žít. Napsali si číslo legitimace a já šla dál. Slyšela za sebou ochraptělý smích a cvakání kohoutků. Zmáčknou? (cesta z Dejvic na Vinohrady byla 6km to zvládla má prababička v 9 měsíci těhotenství v den termínu). Za chvíli jsem přišla přelézajíce barikádu k našim. Ihned jsem podala veliteli hlášení o pancéřových vozech SSáků a šlapala vesele dál.

Lidi už byli schovaní u domů a volali na mně: „Paní schovejte se němci střílí z oken!“ Říkala jsem si, že když jsem přešla horší část, že již tuto taky dojdu a došla jsem.Unavená, ale šťastná mezi svými. Našla je všechny pohromadě i táta i děda přišli na chvíli domů. To bylo hubování a přitom radování, že jsem u nich. Vyptávání o situaci nebralo konce. Táta šel za chvíli shánět porodní babičku nebo lékaře, nepřivedl ale nikoho. Buďto byli u raněných nebo byly zalezlé (baby) ve sklepích a odmítaly přijít. Polykala jsem tedy prášky pro uklidnění a čekali jsme věci příští. Co chvíli jsme museli přecházet do krytu, protože němci bombardovali z letadel rozhlas, který byl nedaleko bytu našich. V napětí prožili jsme tento bouřlivý týden až 8.května odtáhli němci z Prahy a 9.května 1945 přijeli vítězné armády. Všude bylo plno oslav, samozřejmě až na ty rodiny, kde ztratili svoje blízké v revolučních dnech. Mezi ně patřila i rodina Vohrnová, které padl 5.května Mirko, tatínkův přítel a předem ujednaný kmotr našeho děťátka, bude-li to chlapec.

Naše druhé děťátko se ale nijak nemělo k tomu spatřit světlo světa, když už se nemohlo narodit tak jak ono chtělo. Celý květen ze dne na den, čekali jsme všichni, kdy „už to bude“ a ,ono pořád nic,,!

Až 30.května ráno ve 3 hodiny probudili mně bolesti ohlašující, že dnešní den bude ten toužebně očekávaný. Bydleli jsme všichni ještě u babičky, ale zrovna tuto noc šel tatínek spát domů. Vzbudila jsem tedy babičku a dědu a šli jsme společně do Vinohradské porodnice. V 6 hodin ráno vzbudila porodní babička paní doktorku Miládku Hodurovou a v 6:15 byl druhý klučina na světě. vypadal velmi hezky, vůbec nebyl svraštělý jako novorozeně. Vážil 3400g a měřil 51cm. Měl se náramně k světu. Zaplakal kratičce prvním pláčem a apk začal hlasitě mlaskat. sestřičky se kolem něj sbíhaly a obdivovaly jaké má například dlouhé nehty a že je tak vyspělý apod.

Tak těm co tento příběh mé prababičky dočetli až do konce moc děkuji. Snad se vám líbil jako mě a možná vás i dojal. Já osobně si nedovedu představit čekat dítě v takových podmínkách a už vůbec né to nachodit v den termínu takových kilometrů! Svou babičku jsem měla velice ráda a strašlivě jí za to co prožila obdivuji. Byla to neuvěřitelně silná žena. Opustila nás před 4 lety stářím a nemocným srdíčkem. Moc nám chybí, ale ve vzpomínkách je tu pořád s námi :-)

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.8 bodů
Stránka:  1 2 Další »
 Váš příspěvek
 
Lesina
Echt Kelišová 9857 příspěvků 18.04.10 21:22

Já dočetla jedním dechem a musím říct, že to bylo zajímavé.
Děkuji.

 
bedru
Kelišová 5597 příspěvků 18.04.10 21:47

zrovna včera tchýně vzpomínala na časy jejich rodičů a já říkala, jak to muselo být šílené, žít v takové době a že jsem ráda, že jsem to zažít nemusela, hlavně, co se týče vlastních dětí.¨

 
myšánek
Závislačka 3085 příspěvků 18.04.10 22:13

Moc krásný příběh :srdce: ( teda hlavně to, že to všechno dobře dopadlo!!! ). To, že se žilo v takových podmínkách krásné není a pro nás teď nepředstavitelné…

 
Kathula  18.04.10 22:26

Precetla jsem jednim dechem a uplne jsem mela slzy na krajicku … Hezke :srdce:

 
DanaCe
Echt Kelišová 8195 příspěvků 18.04.10 22:27

Moc pěkné, prababička byla velmi statečná.
Ani si něco takového nedoved představit!
Děkuji
 Dana

 
Fifik
Ukecaná baba ;) 1956 příspěvků 18.04.10 22:43

Úžasné…ten popis toho, co se tehdy dělo…najednou mi naše každodenní „starosti“ přijdou docela malicherné :wink:

 
Michaelakkk  18.04.10 23:02

Tyjo jsem ráda že tento příběh sklidil úspěch! Musíte pochopit že to nešlo nezveřejnit :-) Ta doba byla strašná pro nás nepředstavitelná ale nebýt diskuse ,, Sanitkou do porodnice,, kde holky řešili jak se tam dostat by mně ani nenapadlo to sem napsat :-)

 
BettyB.
Echt Kelišová 8226 příspěvků 18.04.10 23:11

Míšo- moc hezké :potlesk: také jsem přečetla jedním dechem!

 
beckie
Závislačka 4132 příspěvků 18.04.10 23:14

Já ani nedýchala. Je to opravdu hezký příběh. A prababička byla statečná a silná ženská, všechna čest. :kytka: :kytka: :kytka: :kytka:

 
Michaelakkk  18.04.10 23:22

Holky jestli máte při čtení stejný pocit jako jsem měla já když jsem ho četla poprvé : říkala jsem si že to nemůže přežít přece že se jí něco stane. No moje prababička byla skvělá na vyprávění a psaní historek často si na ní vzpomenu! ze svého prapra vnuka by měla strašnou radost!

 
eRoza
Kecalka 184 příspěvků 18.04.10 23:36

Přečteno jedním dechem a prostě krásné. Děkuji za pěkné čtení.

 
Wiolla
Echt Kelišová 8912 příspěvků 19.04.10 00:58

Vzhledem k tomu, že se jednalo o porod tvého dědy a že ty jsi na světě, tak mě nenapadlo, že se jim něco stane. Ale nevědět to, tak strach mám. :-)

Spíš jsem u toho přemýšlela o něčem jiném. Tvoje prababička v roce 1945 porodila tvého dědu a moje babička ve stejném roce porodila mého strýce (staršího bratra mého otce). Safra, jedna generace rozdíl! Jsem stará… :-(

 
irinek  19.04.10 06:22

Opravdu krásný příběh- ještě, že to dobře dopadlo.

 
marjanka1
Stálice 95 příspěvků 19.04.10 07:14

Mockrat dekuji Michaelo za prekrasny denicek, to je uzasne napsana historie! Doufam, ze te sila a odvaha tve prababicky naplnuje energii a inspiruje na tve vlastni nelehke ceste, vzdyt ona je soucasti tebe.
Moje prababicka byla take uzasna a krasna bytost. Ona naposledy rodila v roce 1930 a protoze o sobe rikala, ze je pokrokova zena, sla rodit misto doma do porodnice k Apolinari…no nevim co by mi povedela na muj domaci porod…i kdyz verim, ze je stale se mnou, alespon v srdci. Myslim, ze jsem ji nikdy nerekla, jakmoc jsem ji milovala.

 
Betty03
Závislačka 3781 příspěvků 19.04.10 07:19

ahoj, taky jsem si se zájmem přečetla. Takové vzpomínky jsou neocenitelné dokumenty, jak lidé tu dobu prožívali. Musím říct, že jsem se dost děsila, co přijde, zejména při průchodu obsazenou Prahou, protože babiččina známá ve stejné době prožila dost horší příběh - jako těhotnou ji v 9. měsíci těhotenství znásilnili opilí Rusové, dítě se pak narodilo velice těžce postižené. Takže při rozhodnutí prababičky jít přes Prahu jsem se skoro orosila, opilí SS mohli mít podobné choutky. :roll: Hlavně že to vše dobře dopadlo, doba to byla strašná.

 
Lenulinka
Závislačka 4078 příspěvků 19.04.10 08:37

no páni!!! 8-o :potlesk:

 
sněhurka a nelinka
Nadpozemská drbna 28851 příspěvků 19.04.10 08:57

Luxusní příběh, já tyhle staré miluju, takže tvůj děda je skor stejně starý jak můj taťka :srdce:

 
Alice19761
Neúnavná pisatelka 17745 příspěvků 19.04.10 09:17

Babička byla statečná, jen co je pravda :palec: !

 
Lizbeth
Extra třída :D 12981 příspěvků 19.04.10 09:29

Ještě před 5 minutami jsem si myslela, že mám nějaké starosti, ale ted chápu, jaký to byl omyl.
Mám se skvěle a takové příběhy jsou moc krásné a člověka naladí na jiné myšlenky.
Děkuji. Eli

 
Alyss
Extra třída :D 10418 příspěvků 19.04.10 09:42

Krasný příběh :srdce:
A teda velikýýýýý obdiv tvojí prababičce,opravdu moc moc statečná!! :potlesk:

 
mishka2
Ukecaná baba ;) 1762 příspěvků 19.04.10 09:57

No tak si říkám, že mé starosti v které porodnici porodím jsou dost směšné…Krásný příběh, má fakt sílu. :potlesk: :potlesk:

 
sara1000
Závislačka 4310 příspěvků 19.04.10 10:29

Je to nadherny pribeh :srdce: a precetla jsem ho jednim dechem.
Vim,ze to sem nepatri,ale ja nedavno nasla denik po dedovi,ktery si psal za druhe svetove valky v koncetracnim tabore v Polsku.Nesku­tecne…

 
Marlenka11
Závislačka 3470 příspěvků 19.04.10 10:39

Přečteno jedním dechem, jsem dojatá! Skoro námět na film. :srdce:

 
nakukovatelka
Závislačka 4165 příspěvků 19.04.10 11:14

Krasne cteni !

A Wiollo - napadlo me to same, dokonce jsem to i prepocitavala :lol: jestli je mozne, ze se v roce 1945 narodila Michaely babicka, jestli se nespletla, kdyz to se narodila moje mama :wink: takze mne rok 1945 neprijde jako nejaka hluboka historie.
Holt, utika to :roll: Na druhou stranu v nekt.rodinach maji deti hodne mlady, takze znam i takovou rodinu (soucasnici !), kde byla zenska babickou ve 38 letech !!

 
nakukovatelka
Závislačka 4165 příspěvků 19.04.10 11:25

Pardon, nenarodila se babicka, ale deda, ja vim, ja se spletla.

 
Michaelakkk  19.04.10 11:33

Holky díky za skvělé komentáře a zodpovím vám otázku můj děda jak už bylo řečeno s narodil v roce 1945 moje babička v roce 1948 moje mamka se jim narodila v roce 1971 a já jsem se narodila v roce 1990 a syn se mi narodil v roce 2009 :-) jsme velmi,,mladá rodina :-) vždyt samuel má ještě svého prapradědečka, který je tu s námi již 5 generací ! :D

Příspěvek upraven 19.04.10 v 11:39

 
Michaelakkk  19.04.10 11:35

nakukovatelko!mé mamce bylo ted v březnu 39! :-) a je babičkou a užívá si to když jde s malým ven tak se všichni divý jakto že ji neviděli s břichem, protože si ho nespojí se mnou jelikož jsem unašich už 5 let nežila :-)

 
Michaelakkk  19.04.10 11:40

Betty03 nemyslím ýe za postižené dítě mohly ti opilý rusové, ale to muselo být strašné!

 
Uživatel je onlineIlwimia
Zasloužilá kecalka 926 příspěvků 19.04.10 11:52

A věřte, že takhle statečné a silné jsme všechny… Je to snad radostný úděl ženy, přivést na svět dítě i přes ty největší překážky.
V té době lidé milovali krom sebe a svých blízkých také svou vlast. A když se pak blížilo její osvobození zároveň s narozením nového dítěte, věřím že tvá prababička prožívala dvojí euforii. Věřím, že kdyby se v její situaci ocitla každá z nás, byla by také tak statečná a silná a udělala by, co považuje za správné!
Děkuji za krásný a poučný pohled do minulosti!

 
Michaelakkk  19.04.10 11:57

Také bych asi udělala to samé, přece jen být sama v bytě za střílení kulometů a vědět že muj syn je někde jinde než já šla bych za ním!

 
neprihlasena misutka  19.04.10 12:53

Moc krásně napsané, přečetla jsem to jedným dechem… Nepřihlášená misutka

 
rija
Zasloužilá kecalka 687 příspěvků 19.04.10 13:21

Tak to je fakt bomba :palec:
Je to tak,že v té době to byla síla žít,natož rodit,none :nevim:
Já taky ráda seděla jako pěna a poslouchala příběhy dědy a bábiny z vojenských let,jenže to jsem byla ještě malá,ted´se na to dívám jinak :jazyk:
Ale všem z té doby skláním hluboký obdiv. :potlesk: :potlesk:
Moje máma se narodila 2.2.1945,takže taky ještě ve válce.
Přeju hezký den :dance: :mavam: :mavam:

 
acko
Závislačka 4563 příspěvků 19.04.10 13:40

naozaj, slzy sa mi vhnaly do oci. krasny pribeh, normalne si to predstavovala, ako kracala tvoja prababicka znicenymi ulicami - ako v starom filme. musela to byt velmi odvazna zena.

 
MarciM
Zasloužilá kecalka 706 příspěvků 19.04.10 14:04

Úžasný příběh a krásně napsáno. :potlesk: :kytka:

 
Michaelakkk  19.04.10 14:44

MarciM to sala moje prababička jí patří dík :-)

 
suvik
Generální žvanilka 24525 příspěvků 19.04.10 15:20

Jsem moc ráda, že jsem si to přečetla, děkuji ti tedy, že jsi to dala do deníčku, je to fakt úžasný! Po delší době je to porodní deníček, který fakt stojí za to :palec:

 
Michaelakkk  19.04.10 16:06

Také jsem si říkala že to bude odklon od stereotypu a že se to bude líbit :-)

 
Bociamy
Kelišová 5394 příspěvků 19.04.10 16:59

pěkné :-)

 
zulok
Echt Kelišová 9217 příspěvků 19.04.10 17:12

nieco uzasneeee, az mi slzicky tiekli..ale teda hrozitanske pomysliet na tie casy.. babicka bola uzasna a ja dakujem, ze si nam to sem napisala a mohla som si to precitat :hug:

 
simik27
Nováček 1 příspěvek 19.04.10 17:18

Také jsem to četla se zatajeným dechem. Takových žen v té době bylo opravdu hodně a klobouk dolů před nimi. Tento přibeh byl opravdu moc krásný. :-)

 
Aspera
Neúnavná pisatelka 16371 příspěvků 3 inzeráty 19.04.10 17:36

Míšo moc pěkné, až mě z toho běhal mráz po zádech. Nevědět, že jsi na světě tak se bojím jak to dopadne.

 
rhiannon
Neúnavná pisatelka 15388 příspěvků 19.04.10 17:44

Míšo nádhera, mám husí kůži ještě teď… :kytka:

 
Katizz
Nováček 1 příspěvek 19.04.10 17:54
Děkuji

Nádherný příběh. Strašně mě to dojalo. Asi nejvíc to, že moje maminka se narodila 31.května 1945, tedy přesně den po Vaší babičce. Moje babička nám vyprávěla, jak musela přejít s bříškem bariéry (a to drakrát, protože, než se přišourala k taxiku, tak jí ujel a musela se vrátit a přivolat si další…) Nakonec rodila v přeplněné nemocnici. :andel: Děkuji za krásný příběh

 
Michaelakkk  19.04.10 18:45

katizz to měli podobný příběh :-) jen moje babička rodila asi za horších podmínek :-)

 
harpyje
Extra třída :D 10089 příspěvků 19.04.10 19:07

prababička to popsala moc krásně, tu atmosféru, euforii z osovobození :-)

ale jeste víc mne zaujalo, že termín měla 6. května a přitom porodila až 30.5. - tj. pokud věříme tomu termínu, tak rodila 43 +3 a měla krásně vyžehlené miminko, které se podle popisu narodilo přirozeně bez větších potíží :-)

 
Michaelakkk  19.04.10 19:10

Ano to máš pravdu vidíš ani mně nenapadlo si spočítat jak dlouho přenášela tehdá to doktoři vůbec neřešili :-) ale podle váhy si myslím že museli špatně vypočítat termín, protože jinak by byl děda určitě těžší :-)

 
Havlice1
Ukecaná baba ;) 1523 příspěvků 19.04.10 20:05

TO je krásný příběh… Babička msuela být ohromně silná žena, to si fakt neumím představit v té době se vydat na takovou cestu ješt v 9. měsíci… :andel:

 
Oz
Echt Kelišová 9305 příspěvků 19.04.10 22:11

:potlesk: :potlesk: :potlesk: :potlesk: :potlesk: krásné a neuvěřitelné :palec:

 
zdenulina
Zasloužilá kecalka 767 příspěvků 19.04.10 22:12

To je příběh!! Chvílemi jsem se bála, zda konec bude šťastný. Díky Bohu byl. :srdce: Statečná žena!

 
Kytičkaaa
Extra třída :D 11147 příspěvků 19.04.10 22:34

bylo to úžasné,skvělou brababičku jste měla.
také děkuji … :-)

Vložit nový komentář
Stránka:  1 2 Další »