Porod Valinky

DanMaj  Vydáno: 11.05.11

V následujících řádcích na vás čeká povídání jedné maminky, druhorodičky, o tom, jakou cestu k příchodu na svět si vybrala její Valerinka. Jo a udělejte si k tomu kafe… já totiž neumím psát krátké deníčky.


1 komentář


1 komentář

Jak už jsem psala v mém předchozím deníčku Madlenka a jiné zázraky, rok po narození Madlenky jsem otěhotněla znovu. Už než jsem si udělala test, což bylo 5. května 2010, tušila jsem, že těhotná jsem, bylo mi totiž tak nějak jinak – hezky. Poučená z předchozího těhotenství, kdy jsem šla k lékaři brzy, embryjko ještě nebylo dobře vidět, a tak mě děsili mimoděložním a zamlklým těhotenstvím, jsem se rozhodla, že k lékaři nepůjdu dřív než v 9. týdnu. Prostě tak, abych neprošvihla první důležité krevní testy a UTZ. Na gynekologii jsem ten den všechny pobavila… 10 let nic, CAR mě označil za neplodnou, já přesto otěhotněla a porodila Madlenku a teď, do roka… další těhotenství.

Pohlaví miminka jsem se dověděla přesně v den mého svátku, 9.září, krásný dárek to byl, do té doby nám miminko vždy ukázalo jen zadeček. Celé toto těhulkování, stejně jako to první, probíhalo naprosto bez potíží. Jediný rozdíl byl v tom, že u Madlenky jsem během těhotenství 11 kg shodila a nyní jsem 20 kg nabrala. Jójo, chutě jsou „sviňa“ :o)

Termín porodu jsem měla 5. ledna 2011, a tak jako většina maminek z té doby jsem si i já říkala, že by to mohlo být dřív, abychom i my „stihli to porodné“. Všichni víme, kolik výbavička stojí, že jo. Ale nechali jsme tomu volný průběh. První porod mi museli vyvolávat a tomu jsem se teď chtěla za každou cenu vyhnout. Opět jsem požádala mého kamaráda – porodníka, zda by se o nás postaral a on souhlasil. A tak jsme ke konci těhotenství chodili na kontroly už jen k němu – do porodnice. Někdy ve 38. týdnu se konečně začalo něco dít, bylo to před Vánoci. A tak jsem každý den poslíčkovala a každý den se budila s tím, že dnes už to určitě vyjde. Jenže bylo před Silvestrem a my pořád ještě byli doma.

Poslední kontrolu jsem měla 4. ledna 2011. Miminko v té době odhadovali na 3900 g, a tak mi opět odporučili císařský řez. Podobné to bylo i u prvního porodu, odhad byl 4300 g, doporučený císař, já si prosadila přirozený porod, který nakonec vyvolávali a v závěru stejně skončil akutním císařem. Ale tentokrát, říkala jsem si, tentokrát to musím zvládnout:o) A tak jsme se dohodli, že 6. ledna nastoupím do porodnice, udělají mi oxytocinový test, no a pokud ani ten porod nespustí, budou mi ho muset následující den vyvolat. Císař jsem opět odmítla, tedy spíš „ukecala“. Nechci, aby bylo moje miminko utlumeno nějakými preparáty, nechci mít zase problémy s laktací, jak tomu bylo při mém prvním císaři, no a taky… jako každá maminka, moc si přeju „být u toho“, až moje miminko přijde na svět.

A tak jako všechny maminky, zvlášť ty, co nerodí poprvé, jsem i já měla o svém porodu jasnou představu a přesně jsem už věděla, co u porodu chci a co ne. To, že jsem se chtěla vyhnout indukci a nakonec jsem ji stejně musela podstoupit, jsem brala jako nutné zlo, které musím akceptovat, ale bylo to prý ve prospěch mého miminka, a tak jsem si řekla, že i když je to mimo moji představu o porodu, jdu do toho. V tu chvíli jsem ještě netušila, že podobných momentů, mě čeká mnohem víc.

A tak jsem 6. ledna nastoupila do porodnice. Šla jsem tam veselá a celá natěšená, jak tenhle porod oproti tomu prvnímu zmáknu (jsem už přece mazák:o), a strašně moc jsem se těšila na moje druhé miminko. Oxytocinový test se mnou samozřejmě ani nepohnul, a tak jsem měla druhý den ráno jít na vyvolání. Další „zásek“ mě čekal při ubytování. Chtěla jsem nadstandard, jako u prvního porodu. Ležela jsem s malou přímo na nadstandardu na oddělení šestinedělí a bylo to tam naprosto skvělé, včetně personálu porodnice. Byl to luxus, návštěvy v kteroukoliv dobu, soukromí. Ale tentokrát… ejhle… porodnice plná. Jediná možnost – pokoj na oddělení gynekologie. Měla jsem obavu, jak to bude s miminkem, přeci jen je to od novorozeneckého oddělení trochu z ruky. Ale bylo mi řečeno, ať se nebojím, že to není problém. A tak si mě odvedli na nadstandardní pokoj na gynekologii. Sedla jsem si na postel a čučela do okna a přemýšlela, co děti doma, a pořád mi vrtalo hlavou, proč je mi to vybavení tam tak povědomé. A v tom mi to došlo… na tomto pokoji jsem už jednou ležela. Bylo to v září r.2003, byla jsem těhotná po IVF a v 8. tt.jsem začala krvácet. Tak mě hlídali v nemocnici. A přesně v tomto pokoji jsem potratila :o( No, ale co… nyní jsem těhotenství zvládla, a tak jsem se snažila na to nemyslet.

Byl už podvečer, 6.ledna, a na pokoj za mnou přišla ošetřovatelka s čajem a řekla mi, že mě ještě večer navštíví anesteziolog a probere se mnou možnosti analgezie a anestezie pro případ, kdyby mělo opět dojít k akutnímu císaři. Brzy na to jsem slyšela, že přivezli večeři, a tak jsem čekala. Asi po 10 minutách mi na pokoj vlítla sestra, bez zaklepání (nás teda na zdrávce učili trochu jinému chování) a s kyselým ksichtem na mě zaječela, kde že jsem, ať se jdu okamžitě do jídelny najíst. Čumím na ní a nevěřím vlastním uším. Teda…nejsem něco extra, ale pokud vím, na nadstandard se jídlo vždy nosilo …funguje to tak v porodnici i na chirurgii – ve stejném špitálu. Tak jsem se na to zeptala a bylo mi vysvětleno, že tam sestřička není od toho, aby mi nosila jídlo. Hmmm… hezká sprška, takhle na večer. A tak jsem raději šla a s nechutí snědla kousek večeře, úplně mě z toho výstupu přešla chuť na jídlo. Vrátila jsem se na pokoj.

Za chvilku pro mě přišla sestra, že mě prý v sesterně čeká anestezioložka, dr.W. A prý si mám pohnout, doktorka prý nerada čeká. No… už tohle mě mělo varovat! Ale já přesto šla vysmátá, čekalo mě přece narození mého miminka a tahle paní doktorka mi k tomu měla možná pomoct. Vešla jsem do sesterny, pozdravila jsem, odpovědí mi však byla tahle věta: „Tak vy jste se rozhodla rodit přirozeně, joooo?“ Já na to, stále ještě s úsměvem: „Ano, vždyť je to pro miminko lepší, pro císař je stejně jedinou indikací jen velikost miminka a taky… chci být u toho.“ „Aáááá, tady je zase někdo chytřejší než my,“ odpověděla dr.W. a dodala: „a když se vám to zase nepovede, tak tu zas budeme všichni kolem vás lítat a zachraňovat vás, že?“ No tahle její odpověď snad ani nepotřebuje komentář. Tak jsem jí zopakovala mé důvody pro přirozený porod, taky že pro císař není žádný zdravotní důvod, byl mi doporučen pouze proto, že odhad váhy miminka je 3900g, že moje máma odrodila tři děti s porodní váhou kolem 4,5kg a taky, že císařem jsem rodila v r.2009, a po návratu z porodnice bylo celkem těžké zvládat domácnost, novorozence a další 3 děti, než jsem se zahojila. Na což mi řekla: „ale nepovídejte, já taky rodila císařem a je zajímavé, že já jsem to zvládala! No nic, takže císař odmítáte, v tom případě zase já odmítám schválit vám spinál a v případě kajzra půjdete pod celkovou. Běžte!“ Nezmohla jsem se na jediné slovo. Během jediné minuty ze mě byla dvoucentimetrová figurka, takhle malá jsem byla… a pelášila jsem do pokoje, kde mě okamžitě přepadl zoufalý pláč. Taky jsem to zavolala manželovi. Ten se mě snažil utěšit a ujišťoval mě, že ať si stojím za svým, ať si nekazím tu radost jen proto, že si nějaká pipina zvyšuje své ego na úkor bezbranné rodičky.

V devět večer mi na pokoj volala porodní asistentka, ať si přijdu na sál na ozvy. Tak jsem utíkala, abych zase slyšela to moje štěstíčko pod srdcem. Je krásné slyšet srdíčko toho malého tvorečka, že? Na porodním sále seděl nějaký lékař a cosi sepisoval. Kouká na mě a povídá, jestli jsem v pořádku? No a tak jsem mu povyprávěla moji story s dr.W. Usmál se a povídá mi, ať si z toho nic nedělám, že dr.W. je tímhle jednáním všem známá a pak si se mnou ještě chvíli povídal a zasmáli jsme se spolu. Příjemný doktor – dr.H.

Kupodivu jsem pak na pokoji usnula hned, jen co jsem ulehla a spala jsem až do rána. V pět mě vzbudila sestra s měřením tlaku, a tak jsem už vlezla i do sprchy. V sedm ráno jsem si měla dojít pro tabletu na indukci. A tak jsem po sprše ještě seděla a přemítala v hlavě, co všechno se předešlého dne událo. Přála jsem si jet do porodnice, až začnu rodit, ale protože už mám za sebou jeden císař, nesmím přenášet, musela jsem nastoupit plánovaně. Nechtěla jsem indukovaný porod, ale nemine mě. Chtěla jsem ležet v porodnici, ležím na gyndě. Jsem na pokoji, kde jsem potratila. Nepříjemná sestra mě dořve kvůli večeře a anestezioložka si na mě léčí své ego. Nooo, hezky mi ten porod začíná, pomyslela jsem si, ale hned na to jsem si zase řekla, že na všechno prdím, vždyť už brzy budu v rukou držet ten svůj poklad největší. No, ne?

V sedm hodin jsem už stepovala před porodním sálem. Nějaká sestra mě uložila na lehátko a napojila mě na monitor. Do toho si neodpustila poznámku: „To vážně nechcete ten císař? Já být vámi, tak si ho raději nechám udělat.“ No super, další příjemný člověk, říkám si. Za chvíli se na mě přišla podívat porodní asistentka. Nevěřila jsem vlastním očím. Byla to přesně ta bába, co byla u porodu Madlenky a v době, kdy se porod zasekl a doktoři se radili o akutním císaři, tak přesně tahle bába se přímo nade mnou bavila s druhou PA o mě, že kdybych jako chtěla, tak bych to mimino vytlačila a kdyby byl doktor k něčemu, tak by na mě vzal kleště a bylo by po problému. A tahle bába má směnu i při mém druhém porodu? No to snad néééééééééééé. V duchu jsem zoufale prosila Boha o pomoc. A ten mě vyslyšel, protože jsem jí tam už později neviděla.

Přišla doktorka. Neskutečně krásná, milá a mlaďoučká dr.B, vzhledově dokonalá kopie herečky G.Paltrow. Zeptala se mě, co se stalo, že jsem prý nějaká smutná. No, měla jsem slzu na krajíčku, po slovech té sestry údernice. A tak jsem to už v sobě neudržela a vysypala tam na ni všechno, co se mi od včera stalo a taky jsem dodala, že místo toho, aby tady v porodnici rodičku povzbudili a psychicky podrželi, tak tam do mě akorát všichni kopou, a že to už prostě nedávám, no. Chuděra, schytala to ode mě za všechny. Ale vyslechla mě a pak mě klidným tichým hlasem utěšila, povzbudila mě, že ona mě v mém rozhodnutí podporuje, zavedla mi tabletu a popřála hodně štěstí. Brzy na to se taky konečně ukázal můj kamarád – porodník, dr.M. a řekl mi, ať na všechny kašlu, že spolu to zvládneme. A tak mi zase bylo trochu veseleji. Taky jsem mohla jít na pokoj a mám přijít, až mi začnou bolesti a můžu si zavolat manžela. Na gynekologii se už snídalo, a tak sedám ke stolu, když zase slyším nějakou jinou sestru, jak na mě volá: „Vy si běžte na pokoj, snídani máte tam.“ No, tohle už nebudu komentovat.

Do hodiny jsem začala pociťovat první, jako by menstruační bolesti. V 9 hodin ráno byla vizita. Přišel moc milý lékař, Slovák, dr.T. To už jsem měla silnější bolesti, a tak mě brzy poslali na sál, prý jsou všechny čtyři prázdné, tak ať si hovím už tam a tak jsem se tam s manželem, který mezitím přijel, přesunula. V 10:30 mě doktor vyšetřil. Byla jsem otevřená na 4cm a tak mi praskli vodu. Té zas bylo, hned jsem měla beztak o 3 kila míň. Bolesti dost zesílily a já moc toužila po horké sprše. Ale nešlo to, nesměla jsem. Miminko bylo ve mně ještě moc vysoko, a jelikož mi praskli vodu, musela jsem ležet, aby nedošlo k vyhřeznutí pupečníku. Waw, to bylo utrpení. Do sprchy jsem se dostala až ve 13 hodin, to už jsem byla otevřená na 6cm. Voda mi dělala moc dobře. Manžel sice moc nespolupracoval, většinou jen tiše seděl v křesle, ale já byla ráda, že ho tam mám. Cítila jsem se tam s ním v bezpečí.

S každou další kontrakcí bolesti nabývaly na intenzitě a já opět musela ze sprchy na lůžko, aby mi změřili ozvy. Ale PA je nenašla. Hledala je asi 3 minuty a pak rychle utíkala na chodbu. Za chvíli se na sál vřítili dva lékaři, začali mě polohovat, a hledali ozvy. Bylo to asi jen minutu – dvě, než ozvy opět našli, ale mě to připadalo neskutečně dlouho. Už jsem si v hlavě vybavovala těch několik smutných deníčků z e-mimina, u kterých jsem se modlila, aby to nepotkalo i mě a moje miminko a teď tohle. Ale díkybohu to byl v mém případě jen planý poplach. Jak se mi ulevilo! Tedy ulevilo – ulevilo se mi na duši, ale bolesti měly opačnou tendenci. Znovu jsem mohla do sprchy, ale už nepomáhala ani ta. Při každém vrcholu kontrakce se mi dělalo na zvracení, a měla jsem až tmu před očima, braly mě mdloby. A tak, i když to v mém plánu nebylo, požádala jsem o epidurál. Nezapomněla jsem však dodat, že pokud by mi ho měla přijít napíchnout ta Ježibaba z večera, tak jim uteču. Naštěstí měl můj kamarád pochopení, a tak mi zavolal jiného lékaře, doktora K. Přišel hned, představil se mi, vše vysvětlil a divil se, že mi doktorka W., ta z večera, nedoporučila spinál a epidurál, že ho klidně můžu mít. A tak jsme vše dodatečně podepsali, a epidurál mi zavedl. Velká úleva však nepřišla. Byla jsem strašně otupělá, chtělo se mi spát, byla jsem slabá jak moucha. Prostě jsem tam jen ležela na boku, bolesti jsem si v duchu protrpěla a mimo kontrakce jsem usínala. Zvonil mobil. Kašlu na něj. Proboha já rodím, kdo to otravuje? Vzal to manžel, jeho pohled zvážněl. „Musím na pohotovost“, říká, „vezou tam ze školy Kristu“, naši nejstarší holku. Manžel odešel.

Asi po půl hodině opět bolesti zesílily. Přišel mě vyšetřit i lékař. Každý dotyk tam uvnitř tolik bolel… A netvářil se zrovna spokojeně. Bylo 16 hodin a já byla otevřená na 8cm, ale… Ale miminko bylo stále moc vysoko, prostě nedorotovalo tam, kde by mělo být. A tak mě můj kamarád začal připravovat na to, že asi opět dojde na císař. Pro jistotu ještě zavolal kolegu, doktora T. Při kontrakci jsem měla zkusit tlačit. Ale jeho vyšetření bylo se stejným výsledkem. Při jednom zatlačení se hlavička miminka posunula vlevo, při druhém vpravo, ale vůbec ne dolů. Závěr – akutní císař. To už mi bylo všechno jedno, hlavně, ať už je to za mnou a miminko je v pořádku. Volám manželovi, ihned přiběhl. Dcera je prý v pořádku, měla jen nějaké křeče v břiše, ale už odezněly, děda ji vzal domů.

Teď teprve začal frmol. Honem zacévkovat, odběry, křížák, poslední objetí a polibek od manžela a už se jelo na operační sál. Hned mě začali stříkat tou šíleně studenou dezinou, byla mi zima, strašná zima. Člověk tam tak leží, čumí do stropu, ruce i nohy přivázané ke stolu, tělo nahé, zima, pocit studu a zároveň pokora, víra v doktory a v Boha, do toho bolesti, … odpovídám na otázky a přitom se stejně v duchu modlím k Bohu a úpěnlivě prosím o ochranu mého děťátka. Mezitím do mě anesteziolog píchá jehlou, plenta přede mnou, a tak se ptám, proč mi stále píchá do břicha. Nedošlo mi, že mi už napíchli spinál a teď zkoušeli, jestli jsem od pasu dolů znecitlivěná. Tak přidávají další dávku. Ale já stále cítím nohy, stále mě píchají do břicha. Já, abych asi odlehčila situaci, nevím, kde se to v ten moment ve mně vzalo, říkám anesteziologovi: „A dal jste mi dost vysokou dávku? Nezapomeňte, že toho potřebujete jak na slona.“ No, doktor asi nepochopil, a jen řekl: „No dovolte?“ A tak jsem toho raději nechala, nechtěla jsem, chudáka, ještě víc rozhodit. Pak mi přidali ještě jednou a já sebou stále cukala. A tak si pamatuji už jen jeho poslední větu: „Tak to tam dejte.“ A v tom nějaká sestra vedle mě vzala dvacítku stříkačku plnou nějakého bílého sajrajtu a přiložila to k mé ruce, hned se mi udělalo tááák kráááásně. A už mě budili, bylo 18:30 hodin. Narkózu jsem neměla poprvé a vždy je to stejné. Vždy mám pocit, že jen co mě uspí, už mě zase budí, … A v tom si uvědomuju, vždyť já rodila!!! Kamarád ale stojí blízko a už mě informuje, že mám dceru a je v pořádku. Huráááááááááá­áááá!!!

Manžela se mnou pustili až na JIPku, a tak se ze všech sil snažím být při vědomí a ptám se ho: Tak co? Jaká je? Viděl jsi ji? Fotil jsi to? Byl jsi u koupání? Kde je? Na koho je podobná? Fakt je všechno v pořádku? Kolik měří? Kolik váží? A v kolik ji ze mě vytáhli? Slyšel jsi ji plakat? Volal jsi už někomu? Kde je teď? Přivezou mi ji ukázat? Ne? Proč ne? Proč ne teď? Nebudu spát, nechci spát, nezavřu oči, dokud ji neuvidím!!!“ No co vám mám povídat, chudák manžel. Pořádně nic nevěděl, vyklepaný jak startka, od rána nejedl, nepil, únavou padal na hubu, ale byl šťastný. A tak jsem ho, leč nerada, poslala domů. Musela jsem pořád myslet na malou a tak jsem zburcovala personál, že ji chci a musím vidět, a že mi jinak tlak dolů nepůjde. Na monitoru totiž pořád blikalo 170/110. Přišel za mnou jeden z operatérů, dr.T. a uklidnil mě, že se o to postará. No a neuběhlo ani 15 minut a ve dveřích se objevila milá sestřička s malou postýlkou a v ní vezla moje štěstíčko. Bože to byl nepopsatelný pocit, když mi ji dala k rukám. Je překrásná, tak krásné miminko jsem ještě neviděla. Podívala se na mě a zase spokojeně zavřela očička. Sestřička mě ještě asi 10 minut nechala kochat se a pak už musela jet zpátky, samozřejmě odvezla i malou. Ale já už byla klidná, že jsem ji viděla, že jsem si ji očichala, olíbala. Tlak byl v ten moment na správné hranici 120/75. Taky jsem si konečně uvědomila, že mám na ruce pásku, kde jsou všechny údaje o mém miminku. A tak nelením a všem přátelům rozesílám SMS.

Dnes, 7.1.2011, v 17:11, se nám narodila zdravá a krásná dcera Valérie!!!

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.3 bodů
 Váš příspěvek
 
Bobiše
Ukecaná baba ;) 1617 příspěvků 3 inzeráty 11.05.11 08:22

Velká gratulace! :kytka: :hug: Jsi statečná žena a vím, že Bůh tvou rodinu provází. Hodně zdraví!!! a radosti. :-D :huban: :hug:
Pěkně jsi to napsala. :palec:

 
Anonymní  11.05.11 08:42
..

gratuluji k holcice,zku­senosti s porodnice mam uplne ty same nechutne sestry.

 
helenkanai
Závislačka 3238 příspěvků 11.05.11 09:04

Gratuluji k Valince :palec: také mám Valinku :palec: super jméno.Jen mi uniklo co to bylo za porodnici?

 
ABRILL
Kelišová 6570 příspěvků 11.05.11 09:46

Danielo ahoj :mavam: :mavam: :mavam: teda toho ale bylo uf… i to kafe jsem si uděla… Valince a Madlence pusu

 
DanMaj
Echt Kelišová 8410 příspěvků 11.05.11 09:48

HELENKANAI: Porodnice Havířov
ABRILL: ahooooj tetoooo :mavam:

 
ish
Kelišová 5318 příspěvků 11.05.11 10:04

Gratuluju ke zdravé holčičce. :kytka:

Ale kurvadrát, chování doktorů a sester je donebe volající… proč se vůbec ještě někdo diví, že chce někdo rodit doma, v klidu?? :cert:
Tohle je přesně příběh, kdy si v porodnici nejdřív těhuli vystresují málem k smrti, pak si můžou konečně říznout a ve finále se potlapkávají po zádech, jak to krásně zvládli a „že to stejně říkali, že to tak dopadne“ :cert:

 
Macinkaa
Ukecaná baba ;) 2321 příspěvků 11.05.11 10:15

Moc hezky napsané :kytka: Gratuluji k Valince :palec:
V půlce tvého deníčku jsem se našla co se týče porodu - bohužel nás čekal stejný osud jako tebe a jsem ráda, že to takhle dobře dopadlo :hug: :srdce:

 
Iwi
Závislačka 3379 příspěvků 11.05.11 10:33

take gratuluji, ja teda mela planovaneho cisare - na me prani mela sem KP. a jsem moc rada, vechno probehlo ok a ani sewm nemela bolest, ale kazdy to ma jinak. a tak sem zvedava jak to bude az budu rodit podruhe.
kazdopadne preji jen to nejlepsi a hodne zdravicka :kytka:

 
byron  11.05.11 10:35

Moc gratuluju!
Já jsme si udělala čaj :lol: .

Chování sester- některých, PA a doktorky snad netřeba komentovat...­...Dokonce jsme slyšela i horší příběhy, je to smutné…

Hlavně že jste zdravé, v pořádku

 
weendulka
Ukecaná baba ;) 1304 příspěvků 11 inzerátů 11.05.11 10:40

Moc hezky napsané :kytka: Gratuluji k Valince :hug: :huban: Má nádherné jméno :-)

 
DanMaj
Echt Kelišová 8410 příspěvků 11.05.11 10:41

ISH: co se lékařů týče, ti moji dva gynďaři - ten můj kamarád a dr.T.- šikovní. Ale anesteziologové…to je teprv skupina :cert: A ostatní personál na gyndě (nikoliv v porodnici)…děs! Přesný příklad profesionální deformace. Ony tam jsou Sestry s velkým S, ty jsi jen hovno :cert: které má držet hubu a krok. Takový pocit jsem tam z nich měla. No a sestry z novorozeneckého měly taky nakonec plnou hubu řečí, že mi „musí“ malou vozit přes celou jednu chodbu, že nemají čas jen na mě. To já chápu, ale kecy si měly nechat pro sebe. Po třech sestrách jsem chtěla půjčit odsávačku, abych se rozkojila po tom císaři…ani jedna mi ho nedonesla, nemají čas jen na mě přece. A co se rad ohledně kojení týče…co sestra, to jiný názor. Třetí den jsem chtěla jít domů, hojila jsem se výborně, primář by mě pustil, ale malá bohužel chytla žloutenku. Když jedna sestra z nov.odd.zjistila, že chci domů, dala mi to jeden večer pěkně vyžrat… jak jsem se snažila furt rozkojit, malá řvala hlady, já padala únavou na hubu, donesla mi mlíko a řekla, že na noc, ať si ji nechám u sebe, že doma mi taky nebude stát za zadkem. A na otázku, co je to za mlíko odpověděla…nevím, to dělají v kuchyni 8-o :zed: :zed: :zed:

 
ish
Kelišová 5318 příspěvků 11.05.11 10:59

DanMaj k tomu mám jediné - stěžuj si u ředitele nemocnice, případně u zřizovatele (to bude asi kraj, pokud nemocnice není nějaké s.r.o.čko nebo a.s.)
Tobě to už bohužel v ničem nepomůže, ale jen takhle se snad něco začne v našem zdravotnictví měnit a jednou snad přijde čas, kdy tohle nebude muset zažít žádná další mamina… :cert:

 
Mishulka
Ukecaná baba ;) 1216 příspěvků 11.05.11 12:24

zatím sem to přejela jen na oko abych se koukla jak je to dlouhé, :lol: a vážně si jdu to kafčo udělat :mrgreen:

 
DanMaj
Echt Kelišová 8410 příspěvků 11.05.11 12:42

MISHULKA: :pankac: :pankac: :pankac:

 
Mishulka
Ukecaná baba ;) 1216 příspěvků 11.05.11 13:04

tak sem dočetla..uff především gratuluji ke zdravé holčičce.já být na tvém místě tak doktory snad pošlu s prominutím do prdele.to je chování 8-o :roll:
já teda rodila přirozenou cestou,ale PA.taky katastrofa.
jedinou výhodu co jsem měla bylo že když v porodnici zjistli ke komu patřím a že moje tchýně u nich dlouhý roky pracovala.tak sem najednou měla klid a na 10merů neviděla ani nohu jen mého partnera.dokonce sme ani neplatili poplatek za to že byl přítel u porodu,asi se báli že si budu stěžovat na jejich chování v první hodině mého porodu :lol: :lol:

ALE I TAK SE MUSÍ NA DOKTORY TVRDĚ!!!NENECHAT SI NIC LÍBIT,KDYŽ SI TAKOVOU PRÁCI VYBRALI TAK AT SE PODLE TOHO TAKY CHOVAJ. :cert:

 
DanMaj
Echt Kelišová 8410 příspěvků 11.05.11 13:30

No jo, to se každému řekne…tvrdě…ale jak ta kráva na mě večer spustila tu litanii, já z toho byla úplně mimo, jak pytlem praštěná, nebyla jsem schopna slova a to si obvykle do huby nevidím, když mě někdo naštve :nevim:

 
nakukovatelka
Závislačka 4165 příspěvků 11.05.11 13:36

DanMaj to bylo tak krasne napsany, jak se dela dojaty smajklik ? :-)
Moc gratuluju k dalsi holcicce a vubec k cele rodince, stesti a pohoda z Vas uplne vyzaruje (hergot, proc bulim ? :oops: )
:kytka:

 
ish
Kelišová 5318 příspěvků 11.05.11 13:55

DanMaj věřím, že v tu chvíli jsi tvrdého jednání schopna nebyla - kdo by taky byl, po takovém teroru. Ale teď máž možnost to dát na papír a poslat, ať už se to neopakuje v budoucnu…

 
DanMaj
Echt Kelišová 8410 příspěvků 11.05.11 14:09

ISH: Myslíš, že mě tam někdo bude po 4 měsících brát vážně?

 
ish
Kelišová 5318 příspěvků 11.05.11 14:32

DanMaj to samozřejmě nevím. Ale když neuděláš nic, i další maminky budou mít takové hororové zážitky a všem to přijde normální, protože se to přece stává každému.
Máš dceru a pokud už nic nemůžeš změnit na jejím narození, můžeš se pokusit změnit něco na porodu, kterým jednou dá ona život svému dítěti. Protože dokud lékařům a sestrám neřekneme, co nám vadí (a v ten okamžik to opravdu nejde!), tak se jejich chování nezmění :cert:

 
rezinka29
Zasloužilá kecalka 898 příspěvků 11.05.11 14:41

DanMaj gratuluji k dcerušce
Jinak co se lékařů týká taky mě se.., že se někteří chovají jako božstvo…mě dávala doktorka najevo jak jí obtěžuji když rodím v noci, pořád zívala a čuměla jak bacil do lékárny…no a sestra byla extra nepříjemná…dokonce mě okřikovala, že jsem při tlačení moc hlasitá…fakt jsem byla naštvaná a ač mám normálně vyřídilku tak po porodu jsem si jen řekla ať mi políbí a už jsem jí nic neříkala…teď toho lituju, měla jsem jí spražit…sama byla mlaďounká, děti určo neměla…chtěla bych vidět jí, kdyby rodila skoro 5kilový mimčo.
Strašně mě dokáže vytočit jak někteří dokážou zkazit tak nádherný moment jakým bezesporu narození miminka pro každou maminku je :cert: :cert: :cert:

 
Grumlik
Zasloužilá kecalka 826 příspěvků 11.05.11 14:49

Gratuluju k miminku!!!

Pěkný, dlouhý deníček, ale měla jsi co psát. A pěkně jsi si to užila. Hlavně, že všechno dobře dopadlo a jste obě dvě v pořádku!!!

 
ewelinka23
Kecalka 325 příspěvků 11.05.11 14:52

No tak to je sílá.. Personál k nakopnutí. Být tebou, tak to takhle nenechám, přeci to měly být tvoje nejkrásnější chvilky a rozhodně sis nezasloužila takový utrpení.

Velká gratulace ke krásný, zdravý holčičce! :hug:
a obrovskej obdiv, že jsi je tam nepozabíjela :pocitac:

Krásnej deníček :palec:

 
Gina108
Generální žvanilka 23600 příspěvků 11.05.11 15:31

No nazdar, potkat takovou anestezioložku, tak snad jdu do císaře bez anestezie :mrgreen: Je mi jasný, že na to nemáš teď elán, ale taková čůza by zasloužila nějakou tu stížnost na svou osobu.
Jinak gratulace k dcerce, vybrali jste krásné jméno :srdce:

 
Dajma
Ukecaná baba ;) 1423 příspěvků 11.05.11 16:24

No tak to je tedy zase příběh a reaguju, jelikož jsem tam porodila všechny děti.. Já teda měla to štěstí, že rodila normálně a vyloženě extra špatné zacházení nebylo. U 1.syna to nevím co bylo za lékaře, ale pak 2× dr. Mrozek a teď Heczko (oba děsně milý a příjemní, lepší tedy ten H. byl totiž neskutečně jemný při vyštřování) PA to už je jiná kapitola, je tam jedna,co opravdu hledí na přání rodičky.. No ale to novorozenecké :zed: teď jsem si vyžádala odchod domů 3den. a i když bylo vše OK, tak se tvářili, jako bych ho kradla, nemluvě o nepochopení mého požadavku (po narození) aby mi ho nebrali, ale nechali ležet na mne „BONDING“ -to oni potřebují zanést do PC údaje a víc je nezajímá :pocitac: :pocitac: No takže já si stěžovat budu!! Plánuju to každý den, zatím mi nezbyl čas.
Dan a kolik máš tedy dětí? jsem to moc nepochopila :oops: to víš kojící -blbá :roll: a rozkojila ses tedy?

Příspěvek upraven 11.05.11 v 16:26

 
Via
Kelišová 5078 příspěvků 11.05.11 17:12

Danuš, chtěla jsem to přečíst u kojení, ale Sofinuš je buď rychlík a nebo je to opravdu dlouhé :mrgreen: Nádherně jsi to napsala :wink: :dance: :wink:

 
DanMaj
Echt Kelišová 8410 příspěvků 11.05.11 17:14

DAJMA: no tak oba tvé lékaře znám… a jsou i v mém vyprávění :mrgreen: :wink: A na oba mám stejný názor.

Odkud jsi?

BONDING jsem v porodním plánu měla taky, ale jaksi na to nedošlo :wink:

Dětí mám 5. Tři v pěstounské péči a dvě svoje, Madlenku a Valinku (2 roky a 4 měsíce).

Kojení: ano, rozkojila jsem se :dance: , ale až doma, tam to byl neustálý stres…přišla můra, pomačkala mi prso a řekla, no něco tam máte, tak si ji nakojte, malá měla hlad,prso žmoulala hodinu a na váze nepřibyl ani gram… Po hodině volám sestru, ať tedy donesou příkrm. Tak zas byla otrávená, že mi ho musí nést, přišla, zmáčkla prso a říká…no, nic moc, … A tak to šlo pořád dokola. :-(

VIO: děkuju :mavam:

Příspěvek upraven 11.05.11 v 17:28

 
kufnerka
Zasloužilá kecalka 877 příspěvků 11.05.11 19:25

Tvůj deníček je krásně napsaný, jen to trápení od personálu je hrozný. Chovají se někteří děsně. Přeji dětem a celé rodince hodně zdraví a štěstí.

 
Veveří
Ukecaná baba ;) 1492 příspěvků 11.05.11 19:35

DanMaj, gratuluju k holčičce. Ale že sis užila svoje… Můžu se zeptat kolik malá po narození vážila (jen tak ze zvědavosti :oops: )?

Příspěvek upraven 11.05.11 v 19:36

 
DanMaj
Echt Kelišová 8410 příspěvků 11.05.11 20:02

Jééé, taková důležitá informace a já ji v deníčku neuvedla :mrgreen:

53cm
4140g

 
fragola
Generální žvanilka 23536 příspěvků 11.05.11 20:50

DanMaj, moc gratuluji k holčičce a přeji celé vaší rodině hodně štěstí :kytka:

 
DanMaj
Echt Kelišová 8410 příspěvků 11.05.11 21:08

Děkuji všem :huban:

 
Alficek
Kelišová 5542 příspěvků 11.05.11 22:36

moc pěkný deníček,gratuluji :palec: :kytka: :kytka: :srdce:

 
Bobule3
Kelišová 5964 příspěvků 12.05.11 09:08

Napsala jsi to nádherně. Co na to říct, škoda, že i v takovém povolání jsou lidi, pro které je to jen rutina. Ale malá je nádherná, zdravá a to ostatní se brzo tak nějak zapomene. :wink: čauky

 
DanMaj
Echt Kelišová 8410 příspěvků 12.05.11 13:35

Ahoooj Bobulko :mavam: Děkuju. :huban:

 
Dajma
Ukecaná baba ;) 1423 příspěvků 13.05.11 10:37

DanMaj… Bydlím v OV, s 1.synem jsem bydlela v Havířově.. pak jsem tam šla rodit znovu, bo se mi zalíbilo to prostředí (zrovna to bylo po rekonstrukci) i finančně to je u nich lepší než tady v OV.
A co kdyby nechali porodu volnější průběh-např. nechat vodu,nešlo by to líp??
Já si nechala vodu u 3.porodu a byl to nejmíň bolestivý a parádní porod +jiná poloha při tlačení (normálně přirozeně v podřepu) navíc jsem při bolestech chodila a různě se kroutila (to ale doma, v nemocnici člověka upnou na monitor a hotovo :-( ) Teď mi voda odtíkala postupně sama, tak bolesti byly hnusné.. Podívej.. http://respektkporoduostrava.cz/ A po přečtení tohoto jsem fakt litovala, že jsem to taky tak neudělala.. http://www.baby-cafe.cz/modules.php?…
No a 5dětí..to je něco, jak Ti to jde??
Kojení -moc nechápu, výroky, že mamka nemá po porodu mlíko… že tam nic není, no ono fakt není, 2-3dny je tam jen kolostrum (moc se z toho nenají, ale je děsně potřebné na imunitu. Tohle neřeším, malé se přisává třeba každou hodinu.. no až pak se prsa nalijou opravdu mlíkem.. a může se přibírat na váze.

 
DanMaj
Echt Kelišová 8410 příspěvků 13.05.11 16:19

DAJMO: děkuju za odkazy. Ale já už můžu jenom snít. Kdybych náhodou rodila potřetí, už nebudu mít na výběr, jsem po dvou císařích, takže třetí by byl bez debaty - aspoň takhle mi to bylo v nemocnici řečeno. :think:

A 5 dětí? Nooo, ta nejstarší - 13letá má docela blbou pubertu, takže teď trochu bojujeme :-( Ale jinak mám šikovné dětičky :palec:

 
Dajma
Ukecaná baba ;) 1423 příspěvků 13.05.11 20:39

Tak jsem napsala dlouhej mail.. panu řediteli nemocnice a skritizovala novorozenecké odd. Ale nakonec pochválila Dr. Heczka :roll:

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele