Porod vůbec nebolí

Dadul  Vydáno: 15.03.11

Porod vůbec nebolí! Tak přesně tohle jsem chtěla slyšet a číst před tím svým porodem. Ale jaksi se k tomu nikdo neměl. To bylo pořád jen porod bolí, dá se to vydržet, stojí to za to, ale mému strachu to nepomáhalo. Nu což, ve 40. týdnu těhotenství už s tím stejně nic neudělám. Tak jsem tady s příběhem toho mého porodu a poporodního dobrodružství.

Březen 2008 – začátek snažení Únor 2010 – první konzultace v CARu Červen 2010 – druhé IUI a // na testu

Celé těhotenství probíhalo v pohodě a já se cítila taky moc dobře. Měla jsem hraniční tlak, tak mi nasadili Dopegyt a já proplouvala těhnostavem dál bez problémů. Dva týdny před porodem mi tlak opět trochu stoupnul, tak mi v porodnici nasadili vyšší dávku léků a pustili mě domů. Moc jsem si přála rodit přirozeně, představovala jsem si, jak jedeme s manželem noční Prahou k porodu a já prodýchávám kontrakce. Byla jsem děsně zvědavá, jak taková kontrakce vlastně vypadá, jak bolí, jak jí budu zvládat. Všechno jinak. V 39+3 v poradně opět tlak i přes léky vyšší, není tedy důvod čekat na porod a v porodnici si mě nechávají a porod vyvolají tabletou.

18. 2. – ten den už jsem se domů nevrátila. Sakra, to nebylo v plánu, nevím, čemu se pořád divím, nejsem připravená na rození, bojím se. Je to tady… a ke všemu už je poledne a já mám hlad. Přijali mě na oddělení rizikového těhotenství v Podolí, přijíždí manžel s taškou. Posílám ho hned domů, prý to vyvolávání může trvat až 3 dny… haha, to je asi nějaká blbost, to se evidentně stává ve výjimečných případech. Předpokládám, že já porodím do dvou hodin od zavedení tablety. Takto jsem to většinou četla v nějakém deníčku na eMiminu.

Inu, ubytovala jsem se na dvojlůžáku a nechala si zavést tabletu. Pokoj sousedil přímo s místností, ve které byly monitory, úchvatné zvuky, které mi zní v uších ještě dnes… :-) Na pokoji se mnou ležela holka v 32. tt, už tam byla od 25. tt kvůli ledvinám. Znalá tedy místních zvyků. Hned mě uvedla do problematiky, poučila, kdy přesně porodím. Pusu nezavřela do půlnoci, myslela jsem, že jí přinejmenším udusím polštářem. Tím jsem prozradila, že ten den se mimino nerodilo. Po tabletě mě jen trochu pobolívalo břicho jako při MS. Na monitoru taky nic.

19. 2. – Ráno začalo tím, že spolubydlící začala telefonovat rodině. Prý to má o víkendu zdarma. Výborně, byla jsem tedy odsouzená poslouchat celou sobotu rozhovory, ve kterých líčila: Tak už mi sundali kanylu, byla jsem na monitoru a malej se nechtěl ukázat, k obědu bylo tvrdé maso, měřili mi tlak, už se těším do sprchy… Telefonáty byly všechny stejné, ovšem mé zděšení nastalo, když jsem se dozvěděla, že má 8 sourozenců! A k tomu ten víkend a volání zdarma! Nemluvím o příteli, tchýni, synovi apod.

Od 13–19 byly návštěvy, které spolubydlící využívala naplno. Začínala jsem se těšit na porodní sál, ať to bolí jak chce, hlavně ať už jsem pryč. Ovšem omyl, další tableta mi vyvolala akorát další menstruační bolesti, sice silnější, ale nic víc. Nicméně po zavedení této druhé tablety mi praskla plodová voda. Všichni mě utěšovali, že když prdla voda, tak už brzo porodím. Na monitoru jsem se potkávala s dalšíma holkama, kterým porod vyvolávali a které se také kontrakcí zatím nedočkaly. Navzájem jsme se povzbuzovaly. Jedné kontrakce začaly a já jí pekelně záviděla, že jí to bolí, že každou prodýchává a že jsou vidět na monitoru. A já prd.

20. 2. – Plodovka pořád teče, zavedena půl tableta, kapačka kvůli případné infekci, je neděle a spolubydlící začíná volat, nemám sílu být další den v tomto pokoji, odcházím na chodbu a chodím… najednou začaly bolesti a to hodně silné, ale pořád jako menstruační. Ovšem ty se pak proměnily v kontrakce po 6 minutách, daly se prodýchat, monitor už je ukázal. Byla jsem šťastná, že konečně rodím. Bolesti ovšem nezesilovaly, otevřená jsem byla pouze na 2 prsty. Věděla jsem, že jestli to nebude pokračovat, půjdu na císaře a to jsem nechtěla.

2 děvčata, kterým porod také od pátku vyvolávali, už odvezli na sál a já furt nic. Začala jsem to špatně snášet psychicky. Bylo odpoledne, já pořád kontrakce po 6 minutách a začali návštěvy. Já funěla na posteli a rodina spolubydlící to jaksi nebrala v potaz a opět na pokoji proseděli celé odpoledne. Měla jsem pocit, že tam budu ležet ještě za 15 let. Večer už jsem byla unavená, ale žádný postup kupředu, dostala jsem na noc injekci, která porod buď rozjede, nebo naopak a já se vyspím. Výsledek byl ten, že kontrakce spíš ustoupily a oddálily se, ale rozhodně nepřestaly. Byla jsem tedy už den a noc nevyspalá a neodpočinutá.

21. 2. – Věděla jsem, že dnes už budu mít kluka u sebe a pořád jsem moc chtěla rodit přirozeně. Otevřená jsem byla na 4 prsty, prý ať si zabalím věci, že půjdu na porodní sál a dostanu kapačku na vyvolání a pokud nezabere ani to, tak císař. Balila jsem ráda a rychle, bolesti v tu dobu ustoupily. Volala jsem manželovi, aby přijel. Můj nový pokoj, ve kterém jsem měla porodit, byl super. Ještě než přišla PA, stála jsem u okna a těšila se, až to budu mít za sebou, v tu chvilku jsem slyšela z nějakého dalšího pokoje řev jako při porážce.

Vykulila jsem strachy oči a okamžitě se mi vybavil porodní deníček Mišmiš, která přesně tohle zažila v létě. V tu chvilku jsem přesně věděla, jak se cítila a měla jsem sto chutí se zvednout, spakovat, jít domů a už se tam nikdy nevracet, pro mě za mě, budu to dítě nosit už do smrti. Pak přišla PA, moc milá, vše vysvětlila, povzbuzovala mě a poplácávala po rameni za to, co už jsem měla za sebou. Na řadu přišel klystýr. Tak ten byl celkem super, vyčištění, které pomohlo. Přijel manžel, kterému taky PA vysvětlila, co nastane. Dostala jsem kapačku a začalo mírné peklo.

Bolest neskutečná, ale pořád byla jen ve spodní části břicha, pořád jako na MS. Stahy jako takové moc nebyly, hlavně nebyly v horní části břicha. Sprcha trochu pomáhala, ale i tak jsem v určitých chvilkách měla sto chutí mlátit hlavou do zdi, jen aby bolelo chvilku něco jiného. Otevřená po 2 hodinách bolestí na 6-7 prstů. Tyhle vnitřní vyšetřování mě opravdu už hodně bolela. Malej se už tlačil dolů a prý že má na hlavičce od toho bouli, která ale po nějakém čase po porodu zmizí. Na chvilku mi kapačku odpojili, takže přišla úleva. Stála jsem opřená o přebalovací pult, kroutila se a líčila PA, že jsem chcípák, co nic nevydrží. Ale je pravda, že už jsem toho měla dost a byla unavená z předešlého dne a noci. A ona mě pořád tak mile povzbuzovala.

Dodnes mě udivuje, že i přes ty bolesti nebylo nic vidět na monitoru a přesto bolesti byly i jsem se otvírala. Nechápu. PA říkala, že k vytlačení ale je potřeba, aby bolesti byly i v horní části břicha a to u mě byly jen trochu. Kapačku tedy ještě spustili s tím, že se uvidí. Opět začalo to peklo. Myslím, že jsem to hlavně vzdávala psychicky a císaře už si začínala přát. Při bolestech jsem seděla, měla zabodnutý obličej do manželova břicha, který stál nade mnou a jen se houpala a mírně přidušovala :-) Nebrečela jsem, nenaříkala, jen furt dýchala, napůl usínala a byla jsem pekelně nas… teda naštvaná a už mě to nebavilo.

Manžela jsem pak poslala si sednout do křesla, měl po noční, tak tam taky napůl usínal a jeho funkci zastal stojan s kapačkou, do které jsem se zahákla a objímala ho, jako bych se loučila s klukem co jde na 10 let na vojnu. Po nějaké době, už nevím jaké, mě přišli zase prohlídnout. To vám řeknu, měla jsem pocit, že ještě do mě někdo jednou sáhne, tak mu ukopnu hlavu. V tom dr. povídá PA, že jsem pořád otevřená na 6-7 prstů, ať si sáhne sama, aby věděla jak to má asi vypadat nebo co. I přes můj nářek nééééé já už nechci, se doktorka usmála a povídá: Já vím, kočičko, že to bolí, ještě to jednou vydrž a pohladila mě. Tomu nešlo odolat, beztak mi nic jiného nezbývalo.

Takže po prohlídce usoudili, že porod nepostupuje, po třech dnech jsem nebyla schopná se pořádně otevřít a mít ty správné kontrakce, takže šup na operační sál a císař. Nastala úleva, že už to budu mít za sebou. Po odpojení kapačky bolesti tedy zrovna dvakrát nepřešly, takže jsem se ještě asi hodinu trápila, než na mě přišla řada, ten den bylo asi císařů požehnaně. Po nějaké době, kterou jsem napůl prospala únavou, pro mě PA přišla a odvedla na sál, tam byl opět moc příjemný tým operatérů, který mi něco povyprávěl, rozhodl o celkové anestezii a já ležíc na stole, koukajíc do stropu, nebo spíš do světel, jsem si říkala, teď by mi Večka záviděla, za chvilku budu v rauši.

Musela jsem se usmívat, holky z PS mě provázejí už úplně všude. Jedna z hlav, která se nade mnou skláněla, mě mile požádala, abych zaklonila hlavu, já tak učinila a ona: No výborně, ty si ale moc šikovná holka… Je legrační, jak s námi doktoři mluví, jako s malými dětmi, dělalo mi to moooc dobře a uklidňovalo mě to opravdu jako ty malé děti. To jsou věci, které jsou pro mě docela důležité. Že ti lidé mají s námi soucit a vědí, že se bojíme a utěšují. Mě to moc pomohlo. Pak už si vzpomínám na probuzení, požádali mě, abych se přesunula na lehátko, já i po narkóze chápající, že s mou váhou jim opravdu budu muset pomoct, šikovně přelezla. :-)

Pak si pamatuji, jak jsem se sháněla po manželovi a v tom rauši jsem ho sháněla pod přezdívkou, takže trochu trapas. Pak se nade mnou zjevil a já se ho ptala jestli je malej v pořádku a jestli je krásnej. On mi povídá: To víš že jo, je nádhernej, celej po tobě. A já: Takže je tlustej a chlupatej… :-). A pak už si jen vzpomínám, že jsem přesedlala zase na jinou postel na JIPce, tam mi byla zima a cítila jsem, že mě to bolí. Opět nějaká milá duše mě uklidnila, že mě hned přikryjí, dají kapačku proti bolesti, čípek proti bolesti.

Potom mě bolest přešla a od té doby jsem vlastně žádnou extra silnou bolest necítila. V devět večer mi přinesli ukázat malýho, do té doby jsem pořád na něj myslela a byla šťastná, že to mám za sebou. Když jsem ho poprvé viděla, tak mi přišel hrozně malinkej a krásnej, měla jsem pocit, že mám to nejhezčí dítě pod sluncem. Nebrečela jsem, jen jsem na něj zírala a byla strašně šťastná. Martin se tedy narodil v 16:39 a měl 50cm a 3190g.

22. 2. – až do propuštění - dopoledne už jsem stála na nohou, žádná extra bolest se nekonala. Co se týká císaře, šla bych rodit ob den. Kolem poledne mě převezli na oddělení šestinedělí. Po vydatném obědě v kapačce jsem se se sestrou vydala do sprchy, tam si nechala vyndat cévku a jako děsná hrdinka, kterou všichni pochválili, se začala starat o sebe sama. Malého vozili každé 3 hodiny na kojení. Na pokoji jsme byly 3 ženské a všechny po císaři a všechny s chlapečkama, takže téma společné a moc jsme si tam užily srandy. Jen se nám blbě smálo s těmi jizvami. :-)

Tím, že jsem Martina viděla jen na kojení, nezaplakal a byl hodný, nabyla jsem dojmu, že takhle je to správné a takhle to bude pořád. Omyl. Ve chvilce, kdy už jsem na tom byla dobře zůstal Martin se mnou na pokoji. Z hodného dítěte se stal uzurpátor vřískající téměř nonstop, hlavně v noci. Hledala jsem vypínač on-off, marně. První noc s ním strávená byl očistec, už jsem nevěděla co dělat.

Prsa mě bolela, mlíka ještě moc nebylo, když se zahryznul, měla jsem pocit, že už má přinejmenším osmičky. Při chování už mě bolela záda. Chtěla jsem spát a byla unavená, v půl třetí ráno jsem ho s pláčem nesla do sesterny. Další noc jsem vydržela do půl páté :-) Pak jsem se trochu složila, z ničeho nic, tedy asi nejspíš s únavy jsem dostala horečku 39,5. Přesto jsem chtěla další noc vydržet a o Martina se postarat, aby nás už pustili domů. Ovšem zrada, i když Martin už přibíral, tak nepustili s tou horečkou zase mě. To mě skolilo, chtěla jsem už domů.

Další noc si ho sestry nechaly u sebe, abych se vyspala a srazila horečku, což zabralo. Ale… Když jsem se zbavila horečky, milému dítěti stouply hodnoty na žloutenku, takže opět zákaz domů. Brečení už bylo na denním pořádku. Jen nevím, kdo brečel častěji, jestli já nebo on. Nejlepší bylo, že vždy v době návštěv spal jako by se nechumelilo a všichni v rodině ho mají za tiché hodné dítě.

Po týdnu nás pustili domů, od té doby si k sobě hledáme cestu a vše je mnohem lepší. Učíme se spolu žít. Už začínám chápat jak na něj a už začínám mít čas psát takovouto story. Teď tu vedle mě spí, tváří se jako neviňátko a já se nad ním rozplývám. Až mě za pár hodin bude mučit nespavostí a ječením, budu nad ním zase kroutit hlavou nechápajíc, že jsem kdy chtěla dítě. :-) Mateřství je úžasná věc.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.8 bodů
Stránka:  1 2 Další »
 Váš příspěvek
 
Monjie
Generální žvanilka 22973 příspěvků 3 inzeráty 15.03.11 08:09

njn to je zivot

kazda jsme si to prozila…

Příspěvek upraven 15.03.11 v 08:10

 
Dannca27
Ukecaná baba ;) 1101 příspěvků 15.03.11 08:13
Dado

Naprosto uuuuchvatný čtení uz se mooc těšim na ten svuj porod, protoze ten muj prvni probíhal ve 30ti hodinách:-)…nakonec jsem rodila prirozeně:-)drzim place at jste na tom líp a at najdete k sobe tu svou cestu i dál :-) :huban: :mavam:

Příspěvek upraven 15.03.11 v 08:13

 
neumisa
Neúnavná pisatelka 17981 příspěvků 15.03.11 08:19

krása … :mrgreen:

 
mishka2
Ukecaná baba ;) 1762 příspěvků 15.03.11 08:34

Tlustej a chlupatej :mrgreen: Dadul gratuluji, četla jsem Hysterky a musela se bavit jejich nedočkavostí a sledováním tvého porodu téměř on-line :lol:

 
rhiannon
Neúnavná pisatelka 15388 příspěvků 15.03.11 08:45

Opravdu nádherné počtení, napsáno vtipně, s nadsázkou, moc pěkné :potlesk: :potlesk:

Přeju vám do života vše nej! :kytka:

 
Nastys
Neúnavná pisatelka 19611 příspěvků 15.03.11 08:48

skvěle jsem si početla :palec: a velká gratulace k Martinovi :kytka:

 
ish
Kelišová 5318 příspěvků 15.03.11 08:57

Dadulko :huban:

 
TornadoLou
Ukecaná baba ;) 1266 příspěvků 15.03.11 09:15

Dadul- :lol: :srdce: :palec: :huban: :andel: :kytka: :pankac:

 
finduska
Extra třída :D 13661 příspěvků 15.03.11 09:24
:palec: :palec: :palec:
 
Beru*Beru
Závislačka 3112 příspěvků 15.03.11 09:25

Skvěle napsané :palec: :lol:
Pak si pamatuji, jak jsem se sháněla po manželovi a v tom rauši jsem ho sháněla pod přezdívkou, takže trochu trapas. Pak se nade mnou zjevil a já se ho ptala jestli je malej v pořádku a jestli je krásnej. On mi povídá: To víš že jo, je nádhernej, celej po tobě. A já: Takže je tlustej a chlupatej… tak tohle nemělo chybu :lol: :lol: Tak hlavně ať se daří, zdravíčko a hlavně ať jste všichni šťastní a spokojení :kytka: :mavam:

 
lapi
Závislačka 3330 příspěvků 15.03.11 09:33

Dadul, krásně napsané! :kytka: :huban:

 
Pudloslava
Vesmírná mluvilka 31237 příspěvků 15.03.11 09:34

dadul ja to mela presne tak, bolesti jak krava, otevirala jsem se asi 1 cm za kazdych 12 hodin. Nebyla jsem schopna z toho porodniho luzka ani slezt, dozadovala jsem se hrazdicky, coz PA okomentovala, ze opbvykle tam maji pohyblive maminky :-) Cisar byl vysvobozeni.

tak smele k lepsim zitrkum.

 
Brandubh  15.03.11 09:38

Vtipné i dojemné, prostě super! :kytka: :hug:

 
cassy
Ukecaná baba ;) 1825 příspěvků 1 inzerát 15.03.11 09:40

Moc hezky napsané. Líbí se mi tvůj reálný pohled na věc, žádné velké rozplývání. :mrgreen:

Moc děkuju za uklidnění ohledně císaře, který mě taky čeká a …bojim, bojim. :roll: Snad to budu mít podobné jako ty.

Přeji hodně zdravíčka, štěstíčka a hodného Martínka. :kytka:

 
yenkee
Zasloužilá kecalka 846 příspěvků 15.03.11 09:42

Napsala jsi to moc pěkně a poutavě. Někdy prostě porod nejde jak si představujem.
Gratuluji k Martínkoj, ať pěkně roste a je zdraví. :palec:

 
Markí1
Závislačka 4512 příspěvků 15.03.11 09:50

Dadule :mrgreen: :pankac: :pankac: super jen ted nevim jestli chci rodit ja :mrgreen: :mrgreen:

 
Mišulinka
Kelišová 5018 příspěvků 15.03.11 10:02

Dádul:uplně jsem si vzpoměla na svůj porod v dost bodech jsme se schodovali,až na to,že já o císaře prosila a neprošel!! :lol: samozřejmě hezky napsané! :kytka: :palec:

 
xxpetka
Ukecaná baba ;) 1321 příspěvků 15.03.11 10:20

Moc pěkný deníček - jako bych četla o svém dítěti - před návštěvami největší neviňátko a nikdo nevěří,jak dokáže v noci celé hodiny křičet :-?
A při kojení jak dokáže šíleně sát, jako by měl nevím jaké zuby - přesně jak u vás :D

 
axina
Echt Kelišová 8182 příspěvků 15.03.11 10:24

Dadul :palec: teď přemýšlím,jestli chci dítě :mrgreen:

 
boruvecka
Stálice 82 příspěvků 15.03.11 10:45

Gratuluju moc! Hodně jsi si zkusila, ale máš zdravýho chlapečka, oba jste to přežili ve zdraví a to je to hlavní. :palec: Já budu v červnu rodit svoje první dítě a pořád tak nějak doufám, že by to mohlo probíhat hladce. Ale člověk míní… Hlavně si fakt říkám, aby to nakonec dopadlo dobře.

 
Graz
Závislačka 3442 příspěvků 15.03.11 11:06

Dadul - tak tvůj deníček fakt nezklamal, přesně jak jsme s holkama z PS predpokládaly :palec: … ale fakt jsi mě rozbrecela a vzhledem k tomu, že jsme v práci, maskuju se za monitorem s kapesníkem :hug:

 
Fima
Nadpozemská drbna 27809 příspěvků 19 inzerátů 15.03.11 11:07

Skvěle napsaný deníček! :-D :palec: :-D

 
Brunička
Kecalka 125 příspěvků 15.03.11 12:04

Ahoj. Děkuju Ti za Tvůj deníček, který mě úplně „dostal“.. Četla jsem a hlavou mi běžely živé obrazy z mého porodu, který se tomu Tvému tolik podobal. Taky vyvolávaný, já rodila 2 dny a otevřela se jen na 2 prsty :think: . Oxytocin po litrech, bolesti příšerný a nakonec akutní sekce :-D . Malá už se začínala dusit. Měla jsem jen epidural, takže jsem ji vyděla hned. Jo a narodila se v 16,31 :lol:
Jen na šestinedělí už jsme další problémy neměly. Až na ten noční řev samo :mrgreen:

 
Wiolla
Echt Kelišová 8912 příspěvků 15.03.11 12:27

Dadul, suprově napsané! Humor tě nepřešel, takže to bude všechno dobré… :jazyk: Tobě i dítku vše nej nej do společného života. :kytka:

 
aňa.š  15.03.11 12:58

Dadul, deňajs super, ale taky teď přemýšlím, jestli mi snažení se o dítko stojí zato :roll: :lol: :lol:

 
kozimura
Ukecaná baba ;) 1964 příspěvků 15.03.11 13:09

Nádherný příběh a gratuluji :palec: Já jsem rodila jako druhorodička vyvolávaným porodem 33 hodin, tak vím, co to je za makačku, naštěstí ve finále přirozeně :-) :kytka:

 
VeKo
Generální žvanilka 20422 příspěvků 15.03.11 13:37

Dadul - s tou narkozou…to si piš, že jak jsem se dozvěděla, že jsi nakonec došla až k císaři, tak jsem tě spíš litovala, ale jak jsem si přečetla, že byl v celkové narkoze, tak teď můžu jedině puknout závistí! :huban: :huban: :lol: :lol:

 
suvik
Generální žvanilka 24516 příspěvků 15.03.11 13:41

Dadul, chechtám se. Ale to mi ty odpustíš. :palec: :wink: Ještě jednou malýmu vše nej, jsem ráda, že jsem se s ním seznámila aspoň v břichu. Vypadal moc hodnej :mrgreen: , ty s tím naděláš. :mrgreen: :wink:

 
kamikaa
Kelišová 5247 příspěvků 15.03.11 13:51

Mooc hezk napsané,chvilkama jsem se fakt zasmála :mrgreen: :mrgreen: :mrgreen:.gratuluji k mimču :kytka: :mavam:

 
Jaja027
Zasloužilá kecalka 913 příspěvků 15.03.11 15:02

Pěkně napsané, gratuluji k Martínkovi :kytka: Třeba ten další porod bude rychlejší a přirozenou cestou. :palec:

 
dvojmatka
Kelišová 5278 příspěvků 15.03.11 16:22

Dadul - nezklamalas s deňajzem…super!! při čtení jsem byla napnutá, dojatá a vychechtaná! Martínek má super mámu - věř, že Tvůj nadhled, fantazi a humor ocení :palec: jo a závidím, že můžeš říct, že císařem bys zas rodila… :oops:

 
hofka
Extra třída :D 14008 příspěvků 15.03.11 16:25

Hm, podobně jsem dopadla taky. Akorát to nebylo pár dní, ale během asi deseti hodin a umrtvená jsem byla jenom dole. Průběh dobrej, dobrej, bolesti sílily ale pak se to kouslo. Mrně prý bylo zaseklé, dralo se ven nosem, což by se mu nepovedlo:-)

Příspěvek upraven 15.03.11 v 16:27

 
Dadul
Závislačka 4520 příspěvků 15.03.11 16:41

Děkuju všem za milá slova :kytka:

 
miranda72
Stálice 77 příspěvků 15.03.11 16:59

Moc pěkný deníček, fantazie, humor a realita :lol: :lol:
Gratuluji k miminu a přeji mnoho zdraví :lol: :lol: :lol:

 
Pipinka11
Zasloužilá kecalka 571 příspěvků 15.03.11 18:12

Krásný příběh!! :-)
hlavně hodně zdravíčka pro Vás oba.

 
BettyB.
Echt Kelišová 8226 příspěvků 15.03.11 19:59

Dádul- super deníček! :huban:

 
Lacenka
Neúnavná pisatelka 18642 příspěvků 15.03.11 20:23

Dadul, příště ti teda klidně budu lhát že porod nebolí chceš? No jo, ale ty už víš jaký to je :think: Tak nic :lol:
Nějaká jiná prvnička co chce namluvit že porod nebolí tu není? :lol:
Ještě jednou moooc gratuluji k uřvánkovi a přeji příjemné a rychlé zžití celé rodiny! :kytka:

 
Smilla
Zasloužilá kecalka 549 příspěvků 15.03.11 20:26

Dadul, skvele a vtipne napsano, co by clovek take cekal ze :mrgreen: , jeste jednou moc gratuluju a preju vse nej cele vasi rodince :lol:

 
BohunkaP
Extra třída :D 14164 příspěvků 15.03.11 22:02
:palec: :palec: :potlesk: :potlesk:
 
Borča
Závislačka 3531 příspěvků 15.03.11 22:11

Dadul, přeji Vám zdraví a málo probrečených nocí. :palec: Na druhou stranu víš, že Martínka máš. :mrgreen: Pohodové sžití. :palec:
Deníček je skvělej. Tvůj humor nezklamal. :palec:
:hug:

 
Andik333
Neúnavná pisatelka 15354 příspěvků 15.03.11 22:13

Dadul, není to moc dlouho, co Jsem si te dobirala, ze máš strach z porodu :-) Myslím, že tohle je nádherná pomsta. :-) Jestli jsem doteď byla z porodu klidna, tak po přečtení tvého deníku už nejsem :-) Přeju Martinovi hodne zdravi a porad stejně vtipnou mamu :-)

 
bubli
Kelišová 5545 příspěvků 15.03.11 23:10

Dadul, moc pekne napsany. Preju tobe i Martinkovi to nej.

 
LucaLuca
Závislačka 4435 příspěvků 16.03.11 09:58

Tlustej a chlupatej. :lol:
Krásný deníček. Mnoho štěstí!

Ale druhej porod mě fakt skoro nebolel. Teda zabolelo to jak kráva a já si říkám, tak super, teď tohle snášet 40 min. jako poprvé - no a ona to byla bolest první i poslední, malá vyjela jak po másle. :lol: Tak jistá šance, že to podruhé bude jiný, stále je. :mavam:

Příspěvek upraven 16.03.11 v 10:00

 
Belča
Kelišová 5376 příspěvků 16.03.11 10:08

Dadulko :andel: však ty víš…Gratuluji a přeji Martínkovi jen to nej do života :srdce: :huban:

 
kitri
Ukecaná baba ;) 1653 příspěvků 16.03.11 10:14

Bylo to desive ale zaroven vtipne :potlesk:

 
kadlina
Neúnavná pisatelka 16313 příspěvků 16.03.11 12:37

Dadul ty jseš zvíře :mrgreen:
A co Padýlko je ještě chlupatej? :mrgreen:

 
Dadul
Závislačka 4520 příspěvků 16.03.11 12:55

Kadlo má normálně trochu chlaptý uši… :mrgreen:
Hele a prozraď mi, v čem to jedeš, že vydržíš dlouho do noci… já to chci brát taky :-D

Mě teda kolem třetí až páté ráno dochází humor a to se k malýmu budím tak po hodině a půl.
Poslední 2 noci - v 5 ráno jsem přebaovala a kojila, manžel se vzbudil a povídá: to spal až do teď????? Myslela jsem, že vemu tu podělanou plínu a i s malým jí hodím po něm :mrgreen:
Předešlou noc se manžel vzbudil ve tři, já kojila a on: nepotřebuješ nějak pomoct???? :mrgreen:

Holky díky za gratulace a nebojte se toho porodu, kdo mě zná, musí vědět, že je to braný trochzu z nadsázkou :palec: fakt se to dalo vydržel, aspoň prvních 12 hodin :mrgreen:

 
Markí1
Závislačka 4512 příspěvků 16.03.11 13:00

Dadul ha ha ha aspon prvních 12 hodin :mrgreen: :mrgreen: no uvidime to si pak řeknem :mrgreen:

 
Honey 80
Zasloužilá kecalka 569 příspěvků 16.03.11 16:33

Dadul - super počteníčko, jak lze z „hororu“ udělat „komedii“!
Hodně zdraví a pevné nervíky vám všem :kytka:

Příspěvek upraven 16.03.11 v 16:33

 
kamiŠ
Generální žvanilka 23514 příspěvků 17.03.11 13:53

Dadul, no konečně :wink: Deník super, dalo se to takové čekat :palec: :lol:

Vložit nový komentář
Stránka:  1 2 Další »