Porod za odměnu

lenulinka123456  Vydáno: 31.05.13

Předem bych ráda upozornila, že deníček je hodně dlouhý, bohužel neumím psát stručně, takže pokud chcete, tak si dejte kafíčko a přečtěte si, jak to celé bylo.

den po porodu

2.den po porodu

už doma

Můj první porod v roce 2011 trval od prasknutí vody kolem 16 hodin, takže asi takový průměrný porod prvorodičky, kdy opravdové bolesti byly tak 8 hodin. Na tento porod mám hezké vzpomínky, začalo to prasknutím vody, nic se nezkomplikovalo a i když epidural zabral jen na polovinu (prý pro nějaké septum v páteřním kanálu) a i když jsem byla nastřižená, tak jsem vše vnímala tak nějak, že to tak má být a na konci jsem měla v náručí svého syna, který mi byl velkou odměnou.

Jediné, co bych změnila, je to, že jsem vše vnímala tak nějak zkresleně, jako bych byla mimo, nejspíš po injekci proti bolesti, co přišla před epiduralem nebo to možná bylo tím epiduralem, těžko říct. Takže u druhého porodu jsem byla rozhodnutá, že žádnou oblbovací injekci nechci. Epidural jsem nevylučovala, ale až bych viděla, že je to nesnesitelné. Když jsem otěhotněla podruhé, bylo synovi 9 měsíců. To, že otěhotním takhle brzo, jsem nečekala, první syn si dával na čas, takže jsem s tím ani nějak nepočítala, že by se mohlo necelé 2 měsíce po tom, co přestanu kojit, zadařit.

Sice jsme chtěli děti celkem brzo po sobě, ale takhle brzo, to nás celkem zaskočilo. Plán byl nechat tomu volný průběh hned po prckových prvních narozeninách. Nu což, když už to přišlo a bez stresu z čekání na dvě čárky, tak jsem vlastně byla šťastná. Sice jsem měla trochu obavu, jak to všechno zvládnu, ale když to zvládly jiné, tak co bych to nezvládla já. Těhotenství jsem si až tolik neužívala, jak to některé z vás mají. Na začátku jsem trpěla celodenní „kocovinou“, kdy jsem absolutně nebyla ničeho schopná, maximálně se postarat o prvorozeného sy­na.

Tento stav díkybohu přešel kolem 17. týdne těhotenství. Druhý trimestr byl docela fajn, ale i tak s péčí o prvorozeného, i tohle období byl docela záhul. Třetí trimestr už byl pro mě očistec, začalo to ucpaným nosem, kdy jsem bez stříknutí všech možných sprejů (do konce těhotenství jsem prostřídala všechny na trhu) nebyla schopna spát, pak se přidalo pálení žáhy, které mi vždy vyprovokovalo záchvaty kašle, o bolení zádech snad ani není třeba mluvit. Vím, že v porovnání s některými vážnějšími neduhy těhotenství, jsou tohle maličkosti, ale přiznejme si, nic příjemného to není a když už to trvá týdny a týdny, tak má toho člověk prostě už plné zuby.

Porodu jsem se už od 37. týdne nemohla dočkat. První syn se narodil o necelé 3 týdny dřív, tak jsem tak nějak vnitřně počítala, že druhý taky půjde dřív. Jenže ten na svět nějak nespěchal. Od 38. týdne jsem měla poslíčky, pro mě docela novinka, 2× už jsem si myslela, že pojedeme do porodnice, ale vždy to horká koupel rozehnala. Na kontrole u gyndaře 2.dubna, v té době 39+5 a po druhém Hamiltonovi, jsme se domluvili, že si zajdu do porodnice a tam se s nimi domluvím, že by jsme mimíska na svět trochu popohnali, přenášet jsem v žádném případě nechtěla. Celá šťastná jsem se vrátila z nemocnice s papírem, že 4.4. v 7:30 se mám hlásit na příjmu na plánovanou indukci. Tak jsem si říkala hurá, tak za 2 dny už to bude za mnou. Dole už bylo vše připravené, dokonce jsem už měla čípek prostupný pro 2 prsty a váhový odhad miminka byl 3400g.

Tchýně hlídala prvorozeného, tak jsem si s ní dala ještě kafíčko a už jsem cítila, že mi opět tvrdne břicho, jako ostatně už celých 14 dní nic nebolelo, takže pohoda. Ještě jsme se domluvily, že by u nás už mohla den před tím plánovaným porodem přespat, aby nemusela tak brzo vstávat a jet k nám hlídat synátora. Já celá spokojená a již klidná, jak to mám všechno super naplánované, jsem si zalezla do postele k televizi a telefonovala s mamkou, abych ji tu super zprávu řekla. Kolem čtvrté odpoledne jsem si zapnula notebook a našla si počítání kontrakcí, přece jenom mi to tvrdnutí přišlo nějak často.

Zavolala jsem raději manželovi, který normálně jezdí v půl osmé, že by měl raději dneska přijet dřív, co kdyby ten Hamilton náhodou zabral, řekla jsem mu, že mi tvrdne břicho, ale že je to nepravidelné, po 7,5,3,6 minutách. Tak řekl, že jo, že za chvíli vyjede, cesta z práce mu trvá hodinu. Během toho počítání kontrakcí (které byly opravdu nebolestivé a nepravidelné), jsem si ještě povídala na FB s kamarádkou, mládě kolem mě pobíhalo a hrálo si a občas se vydalo lumpačit do kuchyně. Kolem 18. hod jsem byla nucená se prudce zvednout, protože jsem zaslechla právě z kuchyně mě neznámý zvuk, což vždy značí nějaké nebezpečí. Buď pro mládě a nebo pro kuchyň. A jak jsem se zvedla, tak to fakt zabolelo, najednou se z nebolestivého tvrdnutí břicha stala opravdu bolestivá kontrakce.

Takže jsem se přesně v 18:10 s kamarádkou na FB rozloučila s tím, že si pro jistotu půjdu umýt vlasy. Ve chvíli, kdy jsem zalezla do vany, to začalo nabývat na intenzitě, najednou jsem měla pocit, že ta kontrakce nekončí, že to bolí víc a pak o chlup míň. Do toho se mládě rozhodlo, že bude zlobit, jako kdyby vytušilo, že z vany se šampónem na hlavě toho asi fakt moc nezmůžu. Pořád jsem si říkala, on se za chvíli ve dveřích objeví manžel a zpacifikuje ho. No neobjevil, už jsem se docela kroutila a rozdýchávala, volala jsem znovu manželovi, jako na potvoru jeho telefon byl mimo signál.

No paráda a já začínala být tou bolestí docela paralyzovaná. Začala jsem si fénovat vlasy a proklínala se, co to bylo za hloupý nápad, mýt si vlasy v takových bolestech. Mládě vypadalo jako indián před bojem, protože si rozpatlalo prdelní mastičku po obličeji. Mě to bylo v tu chvíli ale opravdu jedno. V 18:45 přijel manžel, když mě viděl, tak začal docela panikařit. Já jsem byla docela klidná, pořád jsem si říkala, že máme ještě fůru času, jen kdyby to sakra tolik nebolelo. Manžel, že musíme jet, já na to, že mládě musí dostat večeři a že stejně ještě nejsem dobalená. Takže manžel krmil a já sháněla zbytek věcí do tašky. Ještě, že jsem to měla všechno napsaný na papírku, protože můj mozek byl úplně zatemnělý bolestí.

Bylo 19:15, když jsme konečně vyjeli. Domluvili jsme se, že prvně vyhodí mě v porodnici a pak pojede se synem pro tchýni a doveze je k nám. Bydlíme minutu autem od nemocnice, takže jsme tam byli v cukuletu. Manžel suverén, zaparkoval přímo před vchodem porodnice a šel mě se synem v náručí doprovodit k porodním sálům. Ještě že tak, já nebyla vůbec schopná si vzpomenout, kam mám jít, a to jsem rodila prosím podruhé. Předal mě porodní asistentce s tím, že se za chvíli vrátí, bylo 19:20. Mě odvedly na porodní sál, kde jsem se měla prvně svléknout, že mě doktorka prohlédne. Bolest byla fakt nesnesitelná, jsem si říkala, že už se fakt těším na epidural a že si nedovedu představit klystýr v takových bolestech. Ještě než mě doktorka vyšetřila, tak se mě ptala, od kdy mám bolesti a jak často.

Tak jsem jí řekla, že to začalo tak před hodinou a že je to jedna velká kontrakce, jinak že mně tvrdlo břicho celý odpoledne, ale že to vůbec nebolelo. Po vyšetření mi trochu překvapeně říká, že jsem se doma prodýchala ke krásným 8 prstům, takže jestli chci, aby to tatínek stihnul k porodu, tak ať ho urgentně zavolám zpátky, že jak píchne vodu, tak jdeme na to. Takže jsem volala, ale mně i jemu bylo už jasné, že to nestihne, protože vrátit se nemohl, co by bylo se synem, že. Ale zpětně jsem se dozvěděla, že s nimi jel jak blázen. V rychlosti jsem ještě zavolala mamce, jaká je situace.

Víc už jsem nestihla, a to jsem slibovala všem kamarádkám, že jim dám vědět. Pak se tedy píchla voda, byla krásně čirá, to jsem vůbec necítila, sestřička mě ještě napojila na ctg, ale to bylo opravdu jen na pár minut, ještě že tak, protože déle bych to fakt nevydržela. No a pak už se šlo na věc, prý jsem si měla tlačit, až budu mít nutkání nebo jak bude kontrakce. Což byl docela problém, nutkání na tlačení jsem neměla a kontrakci jsem měla pořád. Takže mě PA řekla, že teď můžu, viděla to na tom ctg, tak jsem zatlačila a pak už jsem tlačila, jak si tělo řeklo, myslím, že mi to šlo dobře, na pár zatlačení byla venku hlavička (tu jsem ani moc necítila) a pak ramínka (ty jsem naopak cítila, pálilo to), zbytek tělíčka šel sám.

Lukášek se narodil v 19:37, 17 minut po příjmu do porodnice, s mírami 3730g a 51 cm. Po přestřižení pupečníku mi ho dali na břicho, tak jsem si ho chvilinku pomazlila, byl krásný, ale sípal a lapal po dechu, dětská sestřička říkala, že potřebuje odsát, tak jsem jí ho hned dala, protože po těch posledních týdnech těhotenství jsem věděla, jak je to nepříjemné, nemoci dýchat nosem, tak jsem ho nechtěla trápit. Ptala jsem se na škody utrpěné tam dole, ale paní doktorka mě uklidnila, že žádný nástřih nebyl nutný, a že to trochu ruplo samo, ale že je to jen na pár stehů. Opíchla mi to a zašila, cítila jsem jen poslední steh, jako takové štípnutí.

Pak mi Lukáška přišla představit dětská sestřička, byl už pěkně zabalený a umytý, řekla mi míry a že ho teda zase odnese na zahřátí, když tam ještě tatínek není, ale to už jsme ho slyšely na chodbě. Dorazil v 19:51, hned si malýho převzal a zůstal se mnou na porodním sále. Střídavě se paní doktorka a PA snažily ze mě dostat placentu, ale ta se mě potvora nechtěla pustit, takže nakonec po hodině, po vycévkování a po několikerém přikládání Lukáška k prsu, mě stejně čekala narkóza a manuální lýza placenty.

Vše trvalo cca 20 minut a jediné, co si pomatuju, je, jak mi anesteziolog přikládá masku s kyslíkem na obličej a pak, jak se probouzím a cítím se skvěle vyspaná. No a pak, jak mě při polknutí bolí v krku ( po intubaci). Když jsem se probudila, byl tam se mnou manžel a držel Lukáška v náručí. Po chvilce mě poprosila PA, jestli jsem schopná se dojít osprchovat, že by mě potřebovaly přestěhovat. Lukáška manžel odevzdal na dětské a šel mi asistovat do sprchy. Cítila jsem se fakt skvěle, jako bych ani nerodila. Vše bylo tak rychlé, že mi to stejně ani nedocházelo. Na pokoji šestinedělí jsem byla sama a nemohla jsem vůbec spát, byla jsem plná dojmů, takže jestli jsem usnula na hodinu, tak to bylo moc.

Přitom mi tam malýho nedaly, právě proto, abych si po porodu odpočala. Psala jsem sms a pořád si ten porod v hlavě přehrávala a byla šťastná, že to bylo takové, jaké to bylo. Až na tu placentu, to byl porod za odměnu. Závěrem bych chtěla dodat, že se opravdu nevyplatí nic plánovat, protože člověk míní, život mění. A jsem opravdu ráda, že bydlíme tak blízko od nemocnice:)

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.9 bodů
 Váš příspěvek
 
veve.m
Neúnavná pisatelka 19491 příspěvků 31.05.13 09:39

Týý jo super porod, tiše závidím :mrgreen: :kytka: :kytka: :kytka:

 
lussynet
Závislačka 4891 příspěvků 31.05.13 09:49

Krásný, takovej porod bych si přála taky :) s čímž ovšem jako prvorodička počítat nejspíš nemůžu :D čeká mě to už brzy, tak snad nebudu mezi kontrakcema jen tiše závidět :)

 
xpisk03  31.05.13 11:01

Gratuluji k rychlému porodu :) já mít taky rychlý porod, tak rodíme na dálnici v autě - porodnici máme hodně rychlou jízdou 30minut :roll:

 
katerina2095
Ukecaná baba ;) 2082 příspěvků 31.05.13 11:44

Krásný deníček a gratuluji k miminku :kytka: teda zvládla jsi to rychle já to měla podobně az na to ze jsem neporodila tak rychle jako ty ale na 8prstu uz jsem taky dorazila do porodky.ted me to bude cekat znovu tak jsem zvedava jakou rychlosti to bude tentokrát :roll: :lol: preji hodně zdraví cele rodince :kytka:

 
lenulinka123456
Povídálka 41 příspěvků 31.05.13 13:22

Jsem fakt ráda, že to bylo takhle rychlé, ale já jsem hodně plánovací, takže mě to fakt zaskočilo, že mi to neklaplo, jak jsem si myslela:-) Teď si zpětně říkam, co by bylo, kdyby ten manžel nepřijel, jestli bych s tou zatemnělou myslí, byla schopna si zavolat sanitku a co by bylo se starším synem. Vypadá to, že jak se rodí podruhé a celkem rychle po sobě, tak to jde rychle, takže bacha ať to stihneš! :D

 
anlendy.
Ukecaná baba ;) 1426 příspěvků 31.05.13 15:55

Pěkný deníček! jsem na tom podobně..první porod tak rychlí, že jsem ho ani nezaznamenala a teď čekám druhé a malé je 8.měsíců :) gratuluji :kytka: :kytka:

 
Lucík 25
Závislačka 4782 příspěvků 31.05.13 16:03

Teda nádherný porod…závidím a gratuluji :srdce:

 
Leknínek
Kecalka 433 příspěvků 31.05.13 22:07

Gratuluji ke krasnemu porodu! :kytka:
Taky jsem zazila hodne rychly porod, od prvni kontrakce 40 minut a dodnes na to nevericne vzpominam :srdce: Za mesic uz to bude rok, tak to uteklo :,(
Preji vam hodne zdravi a stesti v zivote! :kytka:

 
Páčko
Stálice 63 příspěvků 01.06.13 12:07

Paráda

 
lenulinka123456
Povídálka 41 příspěvků 01.06.13 14:46

Děkuji za přání a všem čekatelkám na porod, přeju něco podobného.
:)

 
Cobruska
Ukecaná baba ;) 2060 příspěvků 01.06.13 23:42

Tak krásně se to četlo..doufám, že nebudeme tedy kazit průměr. ;) třetí týden mě trápí ukrutná rýma, která se daří rozehnat jen kapkami, nosní sliznice poleptaná, jsem zoufalá, ale když čtu, že se to může stát i někomu dalšímu, jsem aspoň trochu klidnější :mrgreen: závěr je pro mě očistec, tak jako u tebe…ale děti jsou samozřejmě náš smysl života…tak ať jste zdraví :hug:

 
Alishiii
Stálice 69 příspěvků 03.06.13 16:26

To by si asi každý přál takový krásný porod :D Závidím a gratuluji a myslím že si na tenhle deníček za pár týdnů určitě vzpomenu :potlesk:

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček