Porodila jsem pětikilovýho kluka, zn. poprvé a přirozeně!

Mersmerize1  Vydáno: 16.11.15

Ráda bych se s vámi podělila o svůj úplně první porod. Je mi 24 let a náš Oliver se narodil 1. 8. 2015 v 7:04. Vážil 4 830 g a měřil 55 cm!


1 komentář

První termín jsem měla 14. 7., druhý 22. 7. a pořád se nic nedělo. Podle vyšetření to vůbec nevypadalo dobře - sice s miminkem bylo vše v pořádku, ale porodní cesty jsem ani v den porodu a ani týden poté neměla na porod připravené. Proto jsem dostala pozvánku z nemocnice, že si mám přijít v pátek, tj. 31. 7. 2015 v sedm ráno lehnout do nemocnice, připravená s veškerými věcmi k porodu a bude se vyvolávat. Pořád jsem doufala, že to maličký zvládne a porod začne sám od sebe. Naděje mi svitla asi v pondělí (už si nepamatuju přesně), kdy mi odešla hlenová zátka.

Dál jsme čekali a nic. Tudíž jsem v pátek nastoupila do kolínské porodnice. Porodní asistentka se mnou sepsala veškerou dokumentaci. Měsíc před porodem už jsem tam ale byla a sepsala porodopis, takže toho zase nebylo tolik.

Vzala si moji těhotenskou průkazku, ptala se mě na rodinnou anamnézu mojí a přítele, jestli neužívám nějaké léky, jestli se s něčím neléčím, kdo bude pediatr malého po narození a jaké jsem měla výsledky vyšetření.

Potom přišel lékař, udělal mi ultrazvuk a v podstatě mi řekl, že i on má porodní cesty připravenější víc než já a že skutečně budeme muset hned vyvolávat, protože to prostě může trvat delší dobu - i několik dní, než mi porod vyvolají.

Zavedl mi vaginálně tabletu - i když to zní možná hrozně, vůbec to nebylo bolestivé a bylo to jako každé jiné vyšetření u gynekologa. Váhový odhad na ultrazvuku byl asi 3,2 kg, ale řekl mi, že ultrazvuk se může až o půl kila seknout, tudíž to může být jiné.

Potom chvíli s porodní asistentkou řešili velikost mojí pánve, ale oba se shodli na tom, že by malý měl projít v pohodě, protože odhad není zase tak velký. Po zavedení tabletky jsem musela hodinu v klidu ležet, aby se stačila rozpustit (ne, necítila jsem ji), a tak mě odvedli na pokoj.

Byla tam televize, gymnastický míč a velký sprchový kout. Porodní asistentka mi řekla, že pokud se do čtyř hodin odpoledne nic nestane, zavedou mi ještě jednu tabletku. Je tu ale možnost, že se nic nestane ani potom (protože děložní cesty skutečně nejsou připraveny) a to mě nechají vyspat a zase v osm další den zavedou další tabletu.

Ležela jsem, koukala na Simpsonovi, byla chvílemi připojená na monitor a kolem poledne přišly první bolesti. Byly to ale bolesti vůbec ne v břiše, ale v zádech, ve spodní části. U mě byly hodně nepříjemné, ale zatím to nebylo pravidelné a mohla jsem relativně normálně fungovat.

Postupem času se ale pořád zhoršovaly a už jsem nemohla jen tak v klidu ležet. Kolem druhé hodiny to už bylo skutečně hodně nepříjemné a porodní asistentka mi doporučila teplou sprchu nebo míč nebo chození. Chození a stání bylo stokrát horší než ležení, teplá sprcha trochu pomohla (to je prý jediné, co na křížové bolesti v zádech pomáhá, ani epidural či jiné léky nezabírají, ty pomáhají jen na břicho), a tak jsem chvilku ležela a koukala na Simpsonovi (i když se moc nedalo) a chvíle trávila ve sprše.

Ve čtyři mě přišel zkontrolovat primář gynekologicko-porodnického oddělení. Řekl, že už se pomalu ale jistě otvírám, ale je to dost slabé, že tohle prostě ještě nejsou ty pravé kontrakce a že jestli chci, tak mi napustí plnou rohovou vanu teplé vody, do které si budu moct sednout a mělo by to na ta záda pomoci.

Souhlasila jsem, dali mě vedle na samostatný pokoj a já se koupala a fakt to moc pomohlo. Ale řeknu vám, když jsem prožívala ty křížové bolesti a primář řekl, že to vlastně ani pořádné kontrakce nejsou, trošku jsem začala panikařit, protože jsem myslela, že už je to jako tady a to bude všechno (naivní, já vím).

Pravděpodobně tím, jak jsem ve vaně seděla a miminko mohlo klesat níže, jsem se začala víc otvírat (k porodu je potřeba 10 cm, já v tu chvíli byla asi na 3) a kontrakce chodily čím dál víc pravidelně. Potom mi řekla porodní asistentka, že jestli chci, tak mi může dát klystýr. Některé maminky ho sice odmítají, ale často to hodně pomůže a porod to uspíší.

Souhlasila jsem, protože na téhle proceduře už jsem párkrát před operací byla a fakticky to není vůbec nic strašného. A byl fakt, že pak kontrakce přicházely přesně na čas po 3,5 min. Už nebyly tolik v zádech, ale šly spíš do břicha a stupňovaly se, tudíž to dost pokročilo a byla jsem otevřená asi na 4 - 5 cm. Jestli chcete nějaké detaily, klystýr podle mě vůbec není nepříjemný, mně skutečně dost pomohl rozjet pravidelnější kontrakce a celkově jsem se cítila lépe.

Kolem desáté přijel Zdenda (přítel), který mi přinesl ještě pití, protože jsem měla fakticky pořád hroznou žízeň a chtěla jsem něco s cukrem (takže cola! - ptali jsme se i jestli cola při porodu nevadí, protože v nemocničních papírech bylo, ať si maminky do porodnice berou spíš neperlivou vodu, ale podle porodní asistentky je u porodu super i trocha cukru, protože to dodá energii, ale jen po malých doušcích. Když se to přežene, tak se to může jen zhoršit a člověk to jen vyzvrací).

V jedenáct mi po vyšetření primářem nabídli, že můžu jít na epidural, když budu chtít. Nikdo mi nic nenutil, nechali mě rozhodovat za sebe a vzhledem k tomu, že ty bolesti břicha byly fakt už dost bolestivé a musela jsem je hooodně prodýchávat a snažit se zachovat chladnou hlavu, souhlasila jsem.

Šla jsem na chvíli k porodnímu lůžku, kam přijel tým anesteziologů, zavedli mi epidural s tím, že dávku mohou obnovovat každou hodinu, když budu chtít a potřebovat. Zavedení taky úplně v pohodě, lehla jsem si na bok, musela jsem udělat takový ten kočičí hřbet (stočit se do klubíčka) a anesteziolog mi zavedl do oblasti obratlů jehlu s epiduralem.

Zase - vůbec to nebylo bolestivé, skoro jsem to ani necítila. Chvíli mi brněly nohy, což je normální. Potom se to skutečně hodně zlepšilo a bolesti byly jen takové tupé, nemusela jsem je prodýchávat a prostě pohoda. Děkovala jsem všem a byla nadšená, že mám chvíli pauzu.

Takže jsme si s přítelem na chvíli lehli, ale asi po necelé půl hodině (s tím, že jsem nespala na 100 %, ale kontrakce mě probudily, prodýchala jsem je, aby se neřeklo a znovu usnula), mě probudila zase ostrá bolest a už se spát nedalo.

Za nějakou chvíli potom přišel primář s tím, že mi ještě neodešla plodová voda a že by bylo dobré plodový obal propíchnout. Dělá se to kvůli tomu, aby hlavička více nalehla na porodní cesty, uspíšilo se to a porod byl připravený.

Trošku mě vyděsilo, když jsem si lehla a doktor vyndal obrovské kovové (ale úzké) nůžky. Zeptala jsem se, jestli to bude bolet, a on, že jen jeho kdyby se píchl do prstu (což mě ještě v tu chvíli rozesmálo). Ujistil mě, že to skutečně ani neucítím.

Měl pravdu - dali pode mě mísu a vodu propíchl, cítila jsem teplo, jak ze mě odtékala, ale to bylo vše, paráda. Řekl mi ale taky, že teď by kontrakce měly být i silnější, protože hlavička bude víc naléhat, tudíž i přes epidural je ucítím více. Zase trefa do černého.

Bolesti se stupňovaly a byly čím dál tím víc nepříjemné. Kolem druhé ráno už ale skoro nebyly v břiše, to mě při kontrakcích bolelo minimálně, ale přesunuly se do spodní části - v podstatě do konečníku a celé pochvy.

Byla to hrozně zvláštní bolest, která člověka nutí tlačit (jako když potřebuje na velkou) a nemůže a neuvěřitelně moc to bolí. V tu chvíli jsem si říkala, že když už mě bolí tohle, tak to už musí být, ale po vyšetření se zjistilo, že ne, že jsem otevřená ani ne na 6 cm.

Upřímně - když mi tohle řekl, div jsem nezačala brečet, protože když jsem si uvědomila, že jsem stěží za půlkou a že takovéhle bolesti, které jsem měla, budu muset ještě třeba několik hodin snášet, propadala jsem hodně velké panice.

Navíc čím víc ubíhal, tím horší bolesti byly, neustále mě tlačily a nutily tlačit a primář mi důrazně řekl, že jestli budu tlačit a nebudu to ovládat, tak jen ublížím sobě a miminku. To kvůli tomu, že porodní cesta ještě nebyla dokonale volná a jen bych se mohla uvnitř natrhnout, a to nechceme.

Nejhorší na tom všem bylo, že jsem si pořád říkala: „Už se to musí blížit, už přijde doktor a řekne, abych šla na sál a bude to!“

Jenže dost velký omyl. Čas ubíhal a v podstatě se to otvírání dost zastavilo. Kolem 4. hodiny jsem byla teprv na sedm centimetrů a bylo to nekonečné. Ptala jsem se po porodu, jestli to nemohl zpomalit epidural. Bylo mi řečeno, že vždycky tu ta možnost je, ale když se na to primář díval zpětně, nebyl problém v lécích nebo zásahu do porodu.

Problém byl v tom, že Oliverova hlavička a celkově jeho velikost byla pro mě prostě moc a na prvorodičku to bylo přespříliš, navíc pro někoho tak drobného jako já. Děloha prostě pracovala tak jak měla, ale kontrakce nebyly dostatečné, aby hlavičku sunuly dolů.

Po chvíli ke mě přišlo zase pár lékařů, kteří mě vyšetřili a řekli mi, že se nic nemění a hlavička nesestupuje, nenaléhá a že pokud se do sedmi hodin nic nezmění, budou muset uvažovat o akutním císaři, protože něco není dobře. Primář ještě přišel s tím, že mi dají do kapačky oxytocin, což je poslední „záchranou“ před operací.

Četla jsem v diskuzích na internetu o něm hodně a bylo mi jasné, že to nebude nic příjemného, protože prostě všechno pocitově zhorší a zesílí. Ale chtěla jsem to už mít za sebou a řekla jsem, že co se dá dělat, zvládneme to. Takže mi tedy dali kapačku s oxytocinem a čekalo se. A řeknu vám, teprv tady začalo to pravé peklo.

Bolesti chodily každou minutu a půl a bylo to hrozný. Opět byly bolesti jen dole, jak na spodek tlačila hlavička a nemohla jsem pořádně chodit, stát ani sedět a pořád to zesilovalo. Asi po hodině jsem to na rovinu vzdávala.

Nebudu tu tvrdit, jak jsem byla statečná a všechno jsem to zvládla. Nemyslím si, že bych byla statečná, dobrá, brečela jsem, že to nezvládám a že už nemůžu při kontrakcích ani dýchat.

Zdenda byl celou dobu u mojí postele, držel mě za ruku a hlídal, jak dýchám, abych to měla jednodušší. V tu chvíli mi nepřišlo důležité, že tam je, protože mi přišlo, že nedokážu vnímat nic jiného, krom té bolesti. Jakmile se totiž blížila kontrakce, okamžitě se ve mě všechno začalo stahovat a tak 10 sekund dopředu už jsem věděla, že to zas bude síla a říkala jsem, že to prostě nejde.

Když to ale teď vidím zpětně, přítel mi strašně pomohl. Když na mě při kontrakcích mluvil a říkal, že to zvládnem a že už to bude, tak jsem se mohla soustředit na jeho hlas a bylo to lepší. Je to fakt ten nejúžasnější chlap na světě, protože to prostě zvládal a celou noc se mnou vydržel.

Asi v půl šesté ještě přišla porodní asistentka a ptala se, kdy jsem byla naposledy na záchodě. V tu chvíli mi došlo, že na to, jak moc jsem pila, jsem už pár hodin nebyla. Prý je to normální, protože hlavička utlačila močový měchýř a nemám tak potřebu si dojít na záchod vymočit se.

Tudíž přišlo na řadu cévkování, kdy mi k močovému měchýři zavedla trubičku, která odvedla moč. Řekla mi, že by to šlo i bez toho, aby že by kontrakce měly trochu povolit a nález se zlepšit, protože tam miminko bude mít víc místa.

Kolem šesté přišel primář, vyšetřil mě a řekl, že ještě chybí centimetr. Nejhorší na tom všem bylo, že aby zjistil, jak moc jsou cesty připravené a jak jsem otevřená, musel mě vyšetřovat při kontrakcích. A ležet při té hrozné bolesti v klidu na zádech, to bylo prostě nad moje síly. Navíc každé jeho vyšetření nehorázně bolelo. Řekl mi, že nemůžu ležet na boku, že při kontrakcích musím chodit nebo být na míči, že musí na miminko působit gravitace, aby to šlo rychleji. Tak jsem sebrala poslední zbytky sil a šla do sprchy na míč.

A konečně to přišlo! Přišel primář, že můžeme na sál. Zajásala jsem, protože už jsem věděla, že se to blíží do konce. Přišla jsem tam a už jsem si to pomalu kráčela k porodnímu lůžku, ale řekli mi, že ne, že nejdřív musím tlačit ve stoje. To nebylo vůbec nic příjemného, ale přečkala jsem dvě kontrakce a musím říct, že paráda.

Jak jsem začala tlačit, vůbec jsem kontrakci necítila a žádná bolest nebyla, to byla strašná úleva. Potom jsem si lehla na porodní lůžko, kam připevnili taková madla. To bylo legrační, protože to lůžko už tam madla mělo, ale jak jsem malá, tak jsem na ně nedosáhla, tudíž tam připevnili přídavná. :)

Řekli mi, že až přijde bolest, mám se pevně chytit obou madel, stočit se do klubíčka jako ježek, dát hlavu co nejvíc na hrudník, zavřít oči, nadechnout se a pořádně tlačit, co nejvíc to půjde.

Strašně jsem se bála, ale šlo to docela samo. Všichni mě chválili, že je to paráda, že už vidí hlavičku. A to byl docela problém pro mě, protože jakmile byla hlavička tak moc dole, už jsem nedokázala rozeznat mezi tím, kdy je kontrakce a kdy je klid, protože ta hlavička strašně řezala. Ale nakonec mi porodní asistentka říkala, že už se to bude blížit, ať čekám a určitě to poznám.

Když už jsem po kontrakci začala naříkat, jak to, že už to není, primář řekl, že je hlavička venku a že jedem poslední kontrakci a miminko bude venku. A fakt to tak bylo. Nadechla jsem se, zatlačila a najedou ucítila hroznou úlevu. Uslyšela jsem pláč a dali mi Olivera na břicho.

Byl celý krvavý, modrý a strašně brečel. Brečela jsem taky, na jednu stranu hroznou úlevou, že už to je, na druhou stranu proto, že jsem byla hrozně vyčerpaná a už jsem nedokázala normálně fungovat a nakonec samozřejmě i proto, že na mě leželo naše dítě, kterého jsme se tak nemohli dočkat.

Nechali jsme dotepat pupeční šňůru, přišel přítel a Olivera odnesli na vážení. Primář řekl, že ještě musíme počkat na porod placenty a že je hotovo. Tohle ale vůbec nebolelo (ať už to zní sebehůře) a nic jsem necítila. Zeptala jsem se, jestli se bude muset šít a jestli byl nástřih.

Počítala jsem s tím, že když mám tak velké miminko, že to bylo nutné a že to bude hrozné (hodně žen říká, že šití je na celém porodu to nejhorší), ale prý nic nebylo potřeba a zvládla jsem to celé sama bez zásahu. Čuměla jsem a byla ráda, takže jsem položila hlavu, brečela a koukala do stropu. Snad nikdy víc jsem nebyla tak moc unavená.

Potom přišel přítel s Oliverem a sestřičky mi řekly, že podle váhy má 4 830 g. Nikdo tomu nemohl uvěřit a prý radši kontrolovali váhu a zkoušeli ho vážit třikrát, aby měli jistotu. Chodili se na nás dokonce dívat i z jiných oddělení a cizí personál, protože nedokázali pochopit, jak někdo jako já, mohl normálně bez nástřihu porodit tak velké dítě.

Všichni mi i říkali, jak jsem statečná a šikovná, a to jsem jen koukala, protože jsem si to vůbec nemyslela - hlavně, když jsem si vzpomněla na to, jak jsem brečela a vyváděla. Ale bylo to za mnou a to je to hlavní.

Pokud vás zajímá, proč přítel nebyl u samotného porodu, dohodli jsme se tak. Byl se mnou celou noc u první doby porodní, potom si vzal i věci na sál, ale když jsem se ho ptala, jestli se na to cítí, řekl že neví. To jsem chápala, protože ani já jsem nevěděla, co od toho mám čekat, tak jsem mu řekla, že ho nechci nutit a že budu klidnější, když počká vedle a přijde hned, jak to bude za mnou.

Nakonec jsem se dozvěděla, že když mě odvedli na sál, sedl si na postel, zavolal svojí mamce (protože prý nevěděl, co dělat) a do telefonu se jí rozbrečel, že už mě odvedli a zase jí to zavěsil.

Upřímně si myslím, že psychicky to pro něj bylo mnohem náročnější než pro mě a asi bych si (kvůli němu) dvakrát rozmyslela, jestli ho tam zase vzít. I když mi říká, že je rád, že tam se mnou byl a že by šel znova. Navíc byla krásná chvíle vidět ho s Oliverem v náručí, to prostě za to všechno stálo.

A to je asi to hlavní. Můj porod nebyl nejhorší, ale dal mi dost zabrat. Určitě, pokud si to celé přečtete, tak vás to třeba i vyděsí, ale podle mě, když někdo chce mít dítě, tak se dají přežít i mnohem horší věci. A nakonec - stojí to za to. Oliver je náš nejúžasnější a nejkrásnější poklad a kvůli němu bych to absolvovala znova.

Na porodním lůžku mě se Zdendou a Oliverem nechali ještě dvě hodiny, ale pak už jsem stejně neměla sílu, takže Olivera odvezli na novorozenecké oddělení, Zdenda šel do práce (chudák) a já ještě čtyři hodiny ležela na porodním sále sama pod dozorem, protože jsem nemohla vstát a museli mi ještě dávat krev, protože tam byla velká ztráta. Potom už mě odvezli na pokoj a nechali odpočívat.

Strašně moc chci poděkovat veškerému personálu a hlavně primáři Tomanovi z kolínské porodnice, protože spousta dalších lékařů by to buď vzdala a rovnou mě vzala císařem, nebo bych byla šitá a měla bych si problém sednout ještě měsíc.

I když to na někoho z vás může působit stylem, že mě hrozně trápili a sekce by byla lepší, věřte mi, že nebyla. Hned ten den večer už jsem mohla normálně chodit a nic mě nebolelo. Nepotřebovala jsem nic na bolest a hned kolem jedné už přišla moje rodina podívat se na nového člena rodiny! :)

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.7 bodů
Stránka:  1 2 Další »
 Váš příspěvek
 
kve-tinka
Závislačka 3848 příspěvků 35 inzerátů 16.11.15 06:06

Macíček :lol: gratuluji :kytka: Deníček pěkně napsaný, jak od paní učitelky. ;)

 
Lucie66
Ukecaná baba ;) 1230 příspěvků 66 inzerátů 16.11.15 06:28

Moc gratuluji.Tak ja mela holcicku 4,64 a ja musim rict ze jim neodoustim ze me cisare neudelali…Jsem silene sita, sili me pres hodinu a problemy mam doted.

 
Almatka
Kelišová 5893 příspěvků 16.11.15 06:52

Brouček:) Taky jsem měla takové miminko, malinko větší a těžší, ale já jsem taky kus ženské. Gratuluju! Na pokoji se mnou byla maminka s miminkem, které mělo 4kg, a mám fotku, na které můj syn vedle toho celkem velkého miminka, vypadá jak 3 měsíční :mrgreen: A zy rok 2014 byl nejdelší mimino narozené v naší porodnici, nejtěžší ovšem nebyl, narodilo se tam i 6kg (přirozeně 8o ).

 
Mersmerize1
Kecalka 187 příspěvků 16.11.15 06:53

@kve-tinka Hihi, to mě pobavilo, ale něco na tom pravdy asi bude :D A děkuju!

@Lucie66 Teda! Tak to koukám, že jsem měla velkou kliku. Kdybych byla taky šitá a měla podobné problémy, tak bych se na to určitě taky koukala zpětně jinak!

 
Mersmerize1
Kecalka 187 příspěvků 16.11.15 06:54

@Almatka Děkuju! No on Oliver vedle ostatních miminek taky vypadal jako v trošku jiným věku a zatím pořád tak vypadá. Na sále, když ho po těch dvou - třech hodinách odnášeli jsme si dělali srandu, že tam sní všechny ostatní malý děti :D

 
MIŠMA 22
Kecalka 275 příspěvků 61 inzerátů 16.11.15 07:29

Gratuluju k mimču, pořádnej macek. Nedokážu si představit tak velký dítě rodit přirozeně, ale dobrý. :D

 
Raddkka
Ukecaná baba ;) 1227 příspěvků 16.11.15 07:53

@Lucie66 Moje máma rodila 5.150g a dítě umřelo jak to z ní tahali…šílený

 
Tiger-lily
Nadpozemská drbna 29280 příspěvků 61 inzerátů 16.11.15 08:03

:kytka: :kytka: Gratuluju k obřímu miminku

 
Lucie66
Ukecaná baba ;) 1230 příspěvků 66 inzerátů 16.11.15 08:28

@Raddkka hruza…Jsou paka ze neumi odhadnout vahu

 
Mersmerize1
Kecalka 187 příspěvků 16.11.15 08:31

@MIŠMA 22 Když mi to řekli, tak jsem čuměla jak tele, že mám tak obrovský dítě :D Taky bych si to nedokázala představit, ale myslím, že až na maličkosti jsem měla super porod :)

 
Mersmerize1
Kecalka 187 příspěvků 16.11.15 08:33

@Raddkka No to je hrozný! Je to smutný a když si to tak čtu, tak vlastně můžu být ráda, jak to dopadlo

@Tiger-lily Děkuju moc! :kytka:

@Lucie66 To souhlas, úplně jsem třeba u sebe nepochopila, jak nemohli vidět, že je Oliver větší. Na prvním „předporodním“ ultrazvuku mi doktor řekl, že má ve 39.tt kolem 2,9 kg a potom 24 hodin před porodem asi 3,2 kg. Ale na rovinu ten doktor byl divnej, přišlo mi že když jsem se ho na něco ptala, tak mě skoro nevnímá a má to všechno na háku. Jsem ráda, že nebyl u porodu

 
fenris
Kecalka 174 příspěvků 16.11.15 08:34

Náš Oliver měl sice „jenom“ 4250, ale taky to nebyla žádná hitparáda :) Já jsem si teda ještě odpustila ten epidurál a přibrala na pomoc vex ;) Gratulace!

Příspěvek upraven 16.11.15 v 08:35

 
Mersmerize1
Kecalka 187 příspěvků 16.11.15 08:35

@fenris Prej „jenom“ :D Taky gratulace. A já jsem byla ráda, že na mě kleště apod. věci nepoužili. STrašně se podobných věcí bojím a když jsem třeba u pár porodů četla o nějakém skákání po břiše, říkala jsem si, že to asi nedám, když se to bude muset dělat u toho mého porodu!

 
pipiinka
Extra třída :D 10598 příspěvků 16.11.15 08:36

Musím říct, že deníček na mě působí tak, že v porodnici byli všichni moc milí a opravdu PÁNI doktoři.
Gratuluji k mimísku

 
Káťa19
Závislačka 3204 příspěvků 58 inzerátů 16.11.15 08:37

Krásný deníček, ukápla mi slza, protože jsem si vzpomněla na můj hodně podobný porod :hug: :srdce: Syn měl 4170g a já také bez poranění, ale ty křížové bolesti byly fakt síla. Gratuluji k Oliverovi :kytka:

 
fenris
Kecalka 174 příspěvků 16.11.15 08:39

@Mersmerize1 Jo, skákání po břiše taky proběhlo :) Já se teda ale přiznám, že už mi to ke konci bylo tak nějak jedno co se mnou dělají, hlavně aby to dítě vytáhli, ani si to finále moc nepamatuju, protože jsme byla úplně mimo. Ale tak, hlavně že se povedlo. U druhého jsem si zbaběle vyžebrala císaře :)

 
Mersmerize1
Kecalka 187 příspěvků 16.11.15 08:41

@pipiinka Byli úžasní, skutečně. Asi až na dvě sestry na novorozeneckém jsem neměla jediný problém. Měla jsem asi kliku, že u porodu byl pan primář a ten i s porodní asistentkou byli fakticky super. Vždycky mi dopředu řekli, co se bude dít, co se týče epidurálu, klystýru, píchnutí vody - vždycky mi dali vybrat a řekli mi, co se může stát, jaký jsou klady a naopak. Prostě přišlo mi to jako hrozně super a nejlepší přístup :)

 
Mersmerize1
Kecalka 187 příspěvků 16.11.15 08:42

@Káťa19 Moc děkuju! :) :hug:

@fenris To se nedivím, nakonec by mi to bylo asi taky jedno :D Ale hlavně, že to dobře dopadlo

 
PetiteFillette
Extra třída :D 13845 příspěvků 1 inzerát 16.11.15 08:43

Tak tohle je jeden z nejhezčích porodních deníčků, jaké jsem tu kdy četla. Přístup k porodu od personálu na jedničku, takhle kdyby se aspoň rodilo v každé porodnici, bylo by to skvělé.
Gratuluju k obříkovi a přeju hodně štěstí do života :)

 
verusav
Závislačka 4905 příspěvků 16.11.15 08:56

Gratuluji, moc se mi líbil přístup personálu

 
ivetuli
Kecalka 109 příspěvků 16.11.15 09:20

Teeda smekam pred Vami a obravska gratulace! :potlesk: ja rodil jen 4,25 kg a 53cm, 39cm mel hlavicku, pres hodinu me sili. V porodce jsem zavidela vsem maminkam ze maji opravdu miminka :lol: s manzelem si dalame srandu ze jsme miminko ani nemeli. Muzu se zeptat jak velkou mel hlavicku? Me rikali ze 39 je hranicnich a kdyz ma miminko vic tak musi na nejaky vysetreni jestli je vse v poradku.

 
Dovesilke
Ukecaná baba ;) 2451 příspěvků 16.11.15 09:27

Ahoj,
gratuluji!

Příspěvek upraven 10.04.16 v 12:05

 
Adnulinka
Nováček 3 příspěvky 16.11.15 10:48

Velka gratulace

 
Ostružka
Ukecaná baba ;) 1247 příspěvků 1 inzerát 16.11.15 11:19

Dočetla jsem to jedním dechem, překrásný deníček! :srdce: :srdce: :srdce: Oliverek má úžasnou statečnou maminku! :potlesk:

 
Kaculatko
Extra třída :D 11744 příspěvků 16.11.15 11:20

Gratuluji a pridavam se k holkam s chvalou, denicek je fakt mile napsany.
Jinak ja mela miminka dvoukilovy, takze ani nemluvim, jen dodam, ze u tatinka vypada Oliver i tak jako prdolka :srdce:

 
Quarta
Kecalka 427 příspěvků 16.11.15 11:54

Výborný deníček…jako čekající prvorodičce mi dal várku informací a náhled na to, co mě čeká. ;)

 
misa.859
Zasloužilá kecalka 800 příspěvků 16.11.15 11:55

@Lucie66 já myslela, že při takovém odhadu váhy už automaticky dělají císaře. Kdybych měla mít odhad váhy takový, tak bych si císaře šla zařídit

 
Sandra-emimi
Kecalka 215 příspěvků 16.11.15 12:06

Kamarádka porodila před 2 lety kluka 5180 g a 56 cm :mrgreen:

 
reinkarnace
Závislačka 3710 příspěvků 7 inzerátů 16.11.15 12:15

Tak především chci pogratulovat, takové míry…zvládla jsi to bezvadně :palec: ale nadpis bych poopravila…a sice že jsi porodila vaginálně. To slovo přirozeně ve mě evokuje jiný typ porodu (určitě ne vyvolávací tablety, prasknutí vody na pěti centimetrech, epidural a oxytocin) Deníček napsaný parádně, jste šikovní! :kytka:

 
Peggi
Kecalka 315 příspěvků 16.11.15 12:41

Moc gratuluji k miminku :kytka:. Píšeš, že jsi drobné postavy, můžu se zeptat, kolik vážíš a měříš? Já mám 153 cm, vážím 46 kg, holky jsem měla docela malé - 2,75 a 2,45. Daly mi docela zabrat, popravdě si nedovedu představit s mojí postavou porodit normálně dítě s váhou větší jak 3,5kg :think:

 
Teladradora
Závislačka 4487 příspěvků 16.11.15 12:41

Moc gratuluji a smekam, Oliver je kus chlapa a ty teda super :hug:.nase Emicka mela na rocni prohlidce 5900g :mrgreen: :mrgreen: :mrgreen:,to mel Olik tak v 1 mesici, vid :lol: (ale porodni vahu mela jen 1620g :mavam: :mavam: ).ted jsem rodila 3100g a mela jsem toho plny kecky a potrhana jsem jak vlk v Karkulce :cert:.hodne stesti, at jste zdravi :srdce:

 
sao
Ukecaná baba ;) 1528 příspěvků 16.11.15 12:44

Gratuluji :kytka: Hezky popsané. Můj čtvrtý porod byl podobný, syn měl sice „jen“ 4220g, ale já jsem taky spíš menší a bylo to pěkně zdlouhavé, hrooozně dlooouho ty největší bolesti po minutě - taky to nepostupovalo, miminko pořád vysoko… Ale u nás byl ještě problém, žy byl syn totálně zamotaný do šňůry a ještě celý jaksi našikmo, takže špatně rotoval, no a tak… :) Mě ty bolesti šly do pánve a i po porodu mě pánev pěkně bolela - prý jak se tam tak dlouho tlačil. Ale jinak jsem byla také bez poranění (stejně jako po všech předchozích porodech a to měl první syn taky 4 kila) a pár hodin po porodu jsem byla fit a v plné síle :) Jenom cca 2 dny jsem měla pocit že mi dole explodoval granát a nemohla jsem normálně sedět :D Ale jinak pohoda a byla jsem tam taky za hrdinku a dodnes (2 měsíce po porodu) mě všichni obdivují, jak jsem tohle mohla porodit :D Takže jsem ráda, že mě nechali tak dlouho trápit a neudělali císaře, možná nějaký nezkušený lékař by k němu přistoupil, ale já jsem chytla prý toho nejlepšího z celé porodnice :palec: Taky jsem s vedením svého porodu velmi spokojená - až na ty nepovedené odhady váhy (prý max 3,5 kila :lol: ), ale jinak super, ale rodit už nikdy v životě nechci :mrgreen:

Příspěvek upraven 16.11.15 v 12:46

 
Mersmerize1
Kecalka 187 příspěvků 16.11.15 12:53

@PetiteFillette Moc děkujem! Je to fakt, s přístupem v porodnici jsem byla moc spokojená. HOdně jsem se bála, koho tam „schytám“ a nedokážu si představit lepší porod co se týče přístupu porodníka a por. asistentky. :)

@verusav Děkuju! Taky jsem byla moc spokojená!

@ivetuli Měli jsme to podobně, Oliver nikdy nebyl tak maličkej jako ostatní miminka a není to s ním sranda ani teď, je to prostě velkej kluk :D A má po kom, jeho táta má něco málo pod 2 metry. Ale při narození jsme s přítelem ani jeden nebyli velcí, takže to všechny docela dost překvapilo. A hlavičku měl přesně 39cm, nic se nezjišťovalo, ani na žádném extra vyšetření nebyl. :)

@Dovesilke Koukám, že taky dobrý odhad :D Ty jo, já smekám před tebou, porodit takhle dvě velké děti!

@Adnulinka Moc děkuju! :*

@Ostružka Jsem ráda, děkuju! :) :kytka:

@Kaculatko To on je, říkáme mu prcek, i když to žádný prcek není! :D Děkuju :))

@Quarta To jsem ráda! Já před porodem hledala hrozně moc informací a četla stovky diskuzí. Jsem typ co musí vědět do čeho jde, tak jsem ráda, že jsem mohla zpětně přispěět i takhle! :)

@Sandra-emimi To je masakr fakt! 8o

@reinkarnace Děkuju! Co se týče nadpisu, došlo mi to až když se to tu objevilo, ale už jsem nechtěla obtěžovat adminy. A na druhou stranu pro mě je přirozený porod ten vaginální v režii, jaké si žena přeje. U mě personál udělal, co mi na očích viděl a epidurálu, oxytocinu a prasknutí vody nelituju, takže to nijak neřeším. Ale chápu, taky jsem nad tím přemýšlela! :) :kytka:

@Peggi Děkujuu! Co se týče mír, měřím 159 cm. Před těhotenstvím jsem vážila kolem 55 kg (u mě ta váha hodně skáče, měla jsem v jednom roce 48 kg i 59 kg). V těhotenství jsem přibrala 17 kg. Nejsem nějak extra malá, ale asi by nikdo netipnul, že někdo takový porodí megamimino :D

@Teladradora Teda! Ta musela být malinkatá, to si ani neumím představit mít tak malé miminko! NO, Oliver hned na první prohlídce u doktora (v šesti dnech) měl 5,8 kg :D Teď je mu 14 týdnů a váží 9,5 kg a má 75 cm :D

 
Caitlyn
Kelišová 5467 příspěvků 16.11.15 13:22

Gratuluji ke zdravému miminku. :kytka:
Jsi skvělá, žes nepotřebovala ani šití :palec:

Já bohužel byla šitá vevnitř i venku. Horší bolest neznám, kontrakce proti tomu byly procházka růžovým sadem. :zed: :nevim:

 
Mersmerize1
Kecalka 187 příspěvků 16.11.15 13:32

@sao Máme to podobně, do dalšího porodu se taky neženu, ale zas je to chvilku, tak třeba za pár let, kdo ví :) A taky moc obdivuju, on často porod není sranda ani když má miminko necelý čtyři kila. To s tou pánví zní dost děsivě, jsem ráda že tohle jsem neřešila :D

No já se nejvíc bála toho, že budou muset brát kleště nebo mi skákat po břiše a bůh ví čeho ještě. Nejde o to, že třeba ty kleště by podle mě byly nějak hrozné, ale už jen jak to zní a ta představa je pro mě prostě moc. Zpětně jsme se pak smáli s porodní asistentkou - když jsme spolu mluvili ještě na začátku porodu, tak jsem jí na rovinu říkala, že se nějakýho toho skákání a tlačení po břiše bojím, že jsem o tom četla a ona, ať nemám strach, že to ona určitě nedělá a už by se to v porodnicích běžně ani nemělo dělat. Když jsem potom už byla na porodním lůžku a řekli mi, jak mám tlačit, tak se ke mě tak z boku přiblížila a já ještě stačila v tu chvíli před kontrakcí ztuhnout a (prej) zle se na ní podívat :D Tak mi řekla že mi chce jen pomoct držet hlavu na hrudníku abych mohla lépe tlačit, tak jsme se tomu potom smály :D

@Caitlyn Moc děkuju. Právě jsem četla o šití že je to děsná bolest, takže jsem úplně pak úlevou chtěla zpívat když mi řekli, že žádný šití nebude :D

 
Andrea.Tom
Zasloužilá kecalka 604 příspěvků 16.11.15 13:54

Nechci být nijak hnusná :) deníček se mi líbil, sice než se „něco“ dělo tak toho člověk musel přečíst opravdu hodně, ale došla jsem do konce.

Jak tak čtu komentáře, zaráží mne, že se ještě neozvaly ty, které v každém deníčku píší místo gratulace " Tomu říkáš přirozeně?? Vyvolávání? epidurál?? prasknutí vody??…" :D no asi spí ještě, nebo jsou v práci :D Ještě si na ně počkáme :D :mrgreen: :mrgreen: :mrgreen:

Za sebe mi to přijde jako pohodový porod, až na ty bolesti a toho macka :) ale křížáky jsem měla také a byl to opravdu hnus! :)

Gratuluji :kytka:

 
Adinka_2012
Ukecaná baba ;) 2124 příspěvků 37 inzerátů 16.11.15 13:57

@Mersmerize1
Tý brďo, hluboce se klaním, máte můj obdiv…Možná bylo dobře, že byl odhad špatný, já vědět, že mám vytlačit skoro 5 kg, tak se vyděsím, vnitřně stáhnu a neporodím nic :lol:.
Jinak jak píšete míry ve 14-ti týdech, můj syn měl v roce 71,5 cm a 8,5 kg :lol:.

 
Mersmerize1
Kecalka 187 příspěvků 16.11.15 13:58

@Andrea.Tom Už jsem tady o tom v jednom komentáři psala, taky čekám že to někdo „vytáhne“, ale uvědomila jsem si to až po zveřejnění, jak by to mohlo býti pochopeno a nějak to už neřeším. On když si někdo bude chtít něco špatného na deníku najít, tak to udělá, takže co :)

JInak vím, že je to dlouhé, ale chtěla jsem, aby to skutečně bylo téměř všechno, co jsem ten den zažila co se týče porodu, protože když jsem já byla těhotná a četla si deníky a zkušenosti rodiček, podobné jsem měla nejraději :) A děkuju!

 
Mersmerize1
Kecalka 187 příspěvků 16.11.15 14:00

@Adinka_2012 No, nějak tak - kdyby mi řekli, že budu mít takovýhle mega mimino, tak se zaseknu a řeknu, že rodím císařem nebo že tam prostě zůstane a nikdo tady rodit nebude! :D

 
Billi
Generální žvanilka 23746 příspěvků 16.11.15 14:13

@Mersmerize1 krásný deníček. Máš můj obdiv, že jsi to tak zvládla :potlesk:. Můj první měl „jen“ 4 kg a stejně porod skončil vexem.
Oliverek je teda kus chlapa :palec:. Můj 4 kilový měl v roce 9,75 kg :lol:

 
Billi
Generální žvanilka 23746 příspěvků 16.11.15 14:31

Teď jsem si to přečetla lépe a zjistila jsem, že ji rodila v Kolíně 8o a teda koukám, protože tohle bych po svých zkušenostech z porodu v Kolíně, nečekala. :potlesk: :potlesk: :palec:

 
Mersmerize1
Kecalka 187 příspěvků 16.11.15 14:33

@Billi Moc děkuju! Je to prostě kus chlapa :D

@Billi No, já jsem na Kolín četla a slyšela spoustu negativních recenzí, ale většina z nich byla už ze starších let. Prý se tam změnil personál a poslední dobou slyším právě samou chválu a to i musím potvrdit. Ale asi to taky bude na koho zrovna člověk narazí.

 
Quarta
Kecalka 427 příspěvků 16.11.15 15:02

@Mersmerize1 Pro mě opravdu super. Snažím se tu číst deníčky právě abych získala představu do čeho jdu a lovím ty „zajímavý“ informace, o čem to je ;) Občas některá píše jen „bylo to náročné, ale stálo to za to, protože život už má smysl“ :D Což je hezký, ale moc si z toho nevezmu.
Tady to bylo krásně popsaný. ;) Takže díky

 
martina.se
Hvězda diskuse 53291 příspěvků 16.11.15 15:04

No ty bláho, to je kus chlapa :mrgreen: tomu říkám překvapení. Ale jako klobouk dolu, jak se takhle podařilo, tak super. Gratuluju :kytka:

 
vertunka
Ukecaná baba ;) 1822 příspěvků 16.11.15 17:46

Strašně pěkný deníček, v lednu/únoru mě čeká první porod a moc hezky se mi tvůj deníček četl…člověk má hnedka nějakou představu :) takže díky moc a gratuluji k malýmu :)

 
LennaZS
Ukecaná baba ;) 2317 příspěvků 16.11.15 19:30

Můj manžel Zdenda je taky skvělý, miluji colu a Davida jsem porodila po 33 hodinách s váhou 4850 g taky bez jediného stehu :hug: a též jsem hodně štíhlá :kytka:

 
Mersmerize1
Kecalka 187 příspěvků 16.11.15 19:33

@Quarta Jsem moc ráda! :)

@martina.se Děkujuu :) :hug:

@vertunka Není zač a já taky děkuju :)) :kytka:

@LennaZS Hezká náhoda!! :) Já nejsem nijak extrémně štíhlá, ale spíš celkově drobná :) :hug:

 
Lucie66
Ukecaná baba ;) 1230 příspěvků 66 inzerátů 16.11.15 19:51

@misa.859 jenze odhad byl 3,5kg to je ten vtip

 
LennaZS
Ukecaná baba ;) 2317 příspěvků 16.11.15 19:56

@Mersmerize1 tak to je horší, to je jasné. Já mám 174 cm a 58 kg. A taky jsem byla ve sladkém nevědomí, že to bude takový cvalda. Záměrně, aby nezapracoval strach..

 
dvorkada
Nováček 1 příspěvek 16.11.15 19:58

Tak to Vás obdivuji. :potlesk:..syn měl 5,10 a 57 cm a jsem ráda že šel císařem kvůli ozvám a protože nesestupoval, odhad byl taky přes tři kila.. :think:

Vložit nový komentář
Stránka:  1 2 Další »
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele