Co mi dal a vzal poslední rok

lemaz  Vydáno: 01.09.11

Tak jsem tady po dlouhé době opět s deníčkem. Rozhodla jsem se sesumírovat, co mě za poslední rok potkalo, co mi život dal a co vzal. Chvilkami to nebude veselé čtení, ale happyend to rozhodně má.

Je to přesně rok a dva měsíce, kdy jsem poprvé navštívila CAR v Brně. Nevím, jak jsem si to tenkrát představovala, ale asi tak, že vstoupím jedněmi dveřmi a zadními vyjdu nejlépe už s břichem. Mé naivitě měl být velice brzo utnut tipec. Celá tahle sranda trvala 4,5 měsíce (dvě operace, 2 dlouhé stimulace, břicho plné modřin, 1 vajíčko, spousta vložek, pláč a beznaděj). To jsem ve zkratce popsala to, jak to probíhalo (více v mých předchozích deníčcích).

S odstupem času už vidím i to, proč jsem to všechno chtěla dělat a jak jsem byla fakt blbá. Né, že bych si dítě nepřála, to ano, ale zrovna v té době to bylo proto, protože jsem cítila, že jsme se s přítelem odcizili a dítě by byla nějaká taková jistota, vzpruha. Nicméně pomocná berlička se nekonala a já zjistila, že přítele mám jen na to, aby mi zaplatil půlku nájmu a povykládal, jak se on měl v práci. Dále také na to, aby se mi doma hromadila spousta nových pc her, modelů letadel, které se nikdy neslepí, a různého bordelu, který „se určitě bude někdy hodit“. O sexu ani nemluvím. Trapné pokusy párkrát za rok, kdy se do toho ani jednomu nechtělo, jsme časem vzdali.

Nikdy jsem nebyla otevřený člověk, co se mých citů týče. Ten druhý musel poznat, že se něco děje (což nebylo vždy až tak těžké), ptát se a třeba mě obejmout, a spustila se stavidla. Můj přítel tohle neviděl nebo nechtěl vidět. Vždy mě měl za tu silnou, která vše zvládla, vyřešila, pořešila, napsala, vytelefonovala. I když jsem vysílala signály, že je se mnou něco špatně, nepochopil. Vím, že chlapům se nemůže nic naznačovat, ale musí se jim to říct naplno, ale když vidíte nezájem, tak to prostě neuděláte. Takže jsem se postupně uzavřela do sebe, v nejhorších chvílích vyplodila nějaký blábol do diskuse, kde se mi holky pokaždé snažily zvednout náladu a i vynadat (eMimino díky).

Jenomže deprese se stupňovala. Pocit neschopnosti počít dítě, ztráta zaměstnání a neschopnost najít si jinou práci, mnoho kilo nahoře a další přibývající, celé dny sama, finanční starosti, protože jsem byla na neschopence a byla jsem za špatnou, že už nevydělávám a on musí více přispívat na domácnost. No, bylo toho tolik, že jsem to nezvládla. O tom jsem už pak ani nepsala. Neměla jsem sílu a styděla se. Každý večer jsem si načala lahvinku vína, abych usnula. Když se to nedařilo, přidala jsem i prášek na nervíky. Z párhodinového spánku jsem se probrala zmlácená a nevyspalá a to jen proto, abych si to prožívala znovu. Dopadlo to tak, že jsem spolykala prášky. Pořádně už ani nevím, co to bylo, prostě, co jsem doma našla. Teď už vím, že to bylo pouze demonstrativní, protože jsem si mohla sehnat něco jistějšího, ale zřejmě jsem jen křičela o pomoc a nikdo to neslyšel.

Vzbudila jsem se po skoro celém dnu, nikdo mě nehledal, nikdo mě nepostrádal, jen na fb jsem měla dotaz ohledně fretulek. Správně se teď ptáte, kde byl přítel. Doma. Byl tam se mnou, ale čučel na tv, takže mu nebylo ani trochu divné, že už den ležím v posteli v tom stejném oblečení a jen spím. Bylo mi hrozně blbě, tak jsem hned letěla na záchod vyzvracet se. A cestou zpět se stala změna. Zadívala jsem se na byt, na něj a na sebe do zrcadla a řekla si, že takhle tedy ne. Ještě ten den jsem si našla anonymního psychologa a začla k němu docházet. Začátky byly všelijaké, ale postupně jsem se naučila říkat mu úplně všechno. I když to nebyly hezké věci, neodsoudil mě, ale vyptával se dál, nebo prostě jen mlčel.

Už jsem byla celkem v pořádku, když mi přítel zavolal do práce. Nijaké řeči o povinnostech a pak: „A víš, co je nového?“ „Ne, nevím. Co?“ „Budu strejda. Já budu strejda.“

Ani by mi tak nevadilo, že moje poblblá švagrová čeká dítě (i když nikdy žádné nechtěla a dnes už i vím, že měla domluvený termín na potrat), ale ten způsob, jakým mi to řekl. JÁ BUDU STREJDA.

A opět jsem byla na dně. Zoufalá a ubrečená jsem utíkala za mým panem doktorem, který mě vyslechl, i když jsem nebyla objednaná, zajišťoval přísun papírových kapesníčků, udržel se poslouchat tu přemíru sprostých slov, které se ze mně řinuly a já ani nevěděla, že je znám.
Nakonec jsem už jen brečela. A on se mě zeptal: „Co chcete teď nejvíc?“ „Chci pryč.“ „Tak jděte.“ „Nemám kam.“ „Vždycky je kam, jen stačí otevřít oči. A nemusíte se hned přesunout fyzicky.“ „Ujasněte si, co teď potřebujete nejvíc.“ „Asi sex, pane doktore.“ „No, vidíte, tak jděte do toho.“

Nejdříve jsem nechápala, ale říkala jsem si, že je to doktor, takže ho prostě musím poslechnout (nebo už jsem byla tak zoufalá z půlročního půstu, že bych kývla i oslovi?).

Nejsem žádná promiskuitní holčina, která se vrhá chlapům ihned do poklopce, takže to nebylo tak jednoduché. A pak přišel do práce. Moje bývalá láska. Slovo dalo slovo a šli jsme na pivo. Nějaké řeči okolo, ale já jsem v tomhle celkem dost upřímný člověk, takže jsem si šla tvrdě za svým. Už mi nedošlo, že tady nejsem na úrodném písečku, neb se mi to nikdy nepodařilo (ani před lety, ale ani teď). Jenomže jsem se nevzdávala.

Je to muzikant a hraje v Brně v jedné malé kapele. Byla jsem pozvaná na koncert. Jenomže jsem tam nechtěla jít sama, abych nebyla za úplnou pipku. Můj přítel měl zrovna třídní sraz po x letech a ani by tam se mnou nešel – kultura není jeho koníček. Tak jsem si marně lámala hlavu, koho pozvat. V tom se na fb objevil kamarád, tak jsem ho poprosila, jestli by nešel. A světe div se, šel by. Nutno dodat, že už se známe celkem dlouho, víme toho o sobě navzájem víc než dost, je o 4 roky starší, skoro rozvedený, dvě děti ve střídavé péči, podniká, dálkově studuje, má šíleně moc zájmů, je chytrý. Bez dluhů, rozum na svém místě, vždy ochoten pomoci.

A tak jsme spolu šli na ten koncert. On pil nealko, za to já si dávala vínko za vínkem. Najednou ze mně musel všechen ten splín ven a on byl pozorný posluchač. Zatancovali jsme si a já si připadala jak znovuzrozená. Když mě odvezl domů, tak se to neobešlo bez pusy. Nic v tom nebylo, jen jsem mu chtěla poděkovat za pěkný večer a ve svém alkoholickém opojení jsem to udělala takhle.

Nebudu vás otravovat popisováním dalších dnů, jen ve zkratce – domluvili jsme se na sexu. On potřeboval, já jsem potřebovala, tak proč si navzájem nepomoci, že?
Zakázali jsme si jakoukoli lásku, protože ji momentálně ani jeden nepotřebujeme.
Jenomže se to „hrozně“ zvrtlo. Během 14 dnů jsme si uvědomili, že k sobě patříme. Že už to není jen o sexu, ale že se navzájem potřebujeme, milujeme apod. Jsme si tak podobní – ve všem. I v malichernos­tech. Víme, co si ten druhý myslí, prostě našla jsem svého Adama a on svou Evu. Vím, zní to šíleně, ale je to tak. Dlouho jsme to všechno probírali a nechápali. Jsme oba dospělí lidé a hlavu máme na svém místě. Dostatečně zklamaní životem na to, abychom se do něčeho hrnuli po hlavě a přesto se to stalo.

Tohle šílenství trvá dva měsíce a kousek a já se za 14 dní stěhuji k němu. Předěláváme barák, plánujeme stěhování, dal mi absolutně volnou ruku v rozestavění nábytku, barvách, výběru podlahy apod. Jistě se teď ptáte, co jeho děti. Absolutně v pohodě. Po počáteční nervozitě jsou to bezva kámoši, i když předpubertálního věku (holčička 11 a kluk 9), ale berou mě a já je miluji z celého srdce. Pokaždé spolu vytváříme nějaké dárečky pro taťku a pro mamku – od decoupage obrázků, po malování na svíčky až po odlévání barevných svíček. Hlídám je, když je potřeba, klidně i zakřičím, když neposlouchají (krásně zabírá počítání), vařím – prostě vše, co by měla teta dělat.

Nestěhuji se do vily, ale do starého baráku, kde je spousta práce, nový přítel není milionář, přesto vím, že nebudeme hladovět, budu bydlet na vesnici, kde obchod zavírá v 5 a v neděli není otevřený dokonce vůbec. Autobus tam jezdí po hodině, pohotovost daleko, žádná kavárna, jen staré kino, které promítá filmy 3 měsíce po premiéře. Za to máme za barákem rybník, les, co bys kamenem dohodil (a zbytek došel), zblízka si tu můžu prohlédnout ježka a veverku, večer pozoruji netopýry a je tu klid. Na zahradě si můžu zasadit, co chci a těšit se z toho. Je to balzám na ty moje nervy. A ještě jedna perlička – všechnu svojí havěť (dva psy, 5 koček a 3 fretky) si můžu vzít sebou. Budou vítáni.

Zdaleka neprožíváme jen idylické dny, ale našli jsme celkem dobrý způsob, jak na to všechno vyzrát. Časem si tam chci najít i práci, abych nemusela denně dojíždět do Brna. Můj (dnes už bývalý) přítel to ze začátku vzal tragicky, ale nebrečel nad tím, že mě miluje, spíš nad tím, kdo mu pomůže zaplatit nájem. Pak se mu to v hlavě rozleželo a je klid. Zřejmě mu to přišlo vhod, protože obnovil svůj románek a těší se, až vypadnu. Spokojenost na všech stranách.

A další dítě? Do IVF už jít nechci. Možná zkusíme inseminace. Ale to až později. A možná půjdeme i do pěstounské péče.

Někde v mých předchozích deníčcích jste mi některé psaly, ať jsem trpělivá, že za rok se to určitě povede a já budu mít doma ty své dva raubíře. A vidíte – splnilo se to. Sice neměním plenky, ale trpělivě vysvětluji, co se může a co nesmí a usmívám se nad vylízanými talíři. Přeskočila jsem pár let, ale ty raubíře doma mám.

Člověk nikdy neví, co se stane, ale teď už jsem si jistá, že všechno to zlé jsem si musela prožít, abych našla sílu změnit svůj život a udělat krok do neznáma. Našla jsem lásku. Ne zamilovanost, ne poblouznění, ale LÁSKU.

Děkuji eMiminu za to, že je. A holky vám všem také. Snad už brzy vznikne prostor na nějaký vtipný deníček. Teď jsem jen musela vnitřně uzavřít tuhle ošklivou kapitolu, abych se mohla vrhnout do té další. A kde jinde, že?

JEŠTĚ JEDNOU DÍKY VŠEM!

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 5.0 bodů
 Váš příspěvek
 
Dice
Extra třída :D 10044 příspěvků 01.09.11 07:00

:hug: Ahoj Lemaz, musím říct že jsem deníčky četla, sledovala Tvůj „stav“ a strašně doufala, stejně jako většina holek tady v tenhle hapyyend!!!!
Věřím, no spíš jsem si jistá, že budete mít spolu mimčo, přirozeně. Budete stašně šťastní a já vám to z celýho srdce strašně moc přeju!!!!!! :hug:
Jsi úžasná, silná holka a dáváš skvělý příklad všem, které zažívají něco podobného!!!

 
jancab
Závislačka 3363 příspěvků 01.09.11 07:52

Ahoj Lemaz! Díííííky moc za deníček. Taky jsem sledovala Tvoje osudy, i když jen zpovzdálí… Tvůj deníček mě moc povzbudil. Sama teď procházím nejednoduchým obdobím, ale věřím, že bude líp. Dala jsi mi další naději. Přeju hodně štěstí :hug: A kdybys zase někdy měla pocit, že už je toho na Tebe moc, tak to neřeš práškama, ale vypovídáním se reálné osobě. Třeba psychologovi nebo i někomu z emimina :wink:

 
Karku
Zasloužilá kecalka 697 příspěvků 01.09.11 08:03

lemaz, krásný deníček..přeju štěstí, hodně štěstí :hug: :hug:

 
zelle
Povídálka 34 příspěvků 01.09.11 08:20

Ahoj lemaz, krásný deníček - zhltla jsem ho od začátku do konce, píšeš moc dobře. Předchozí deníčky jsem nečetla, jsem tu nová, ale prošla sis hodně těžkým obdobím a zvládla jsi ho fakt skvěle - už to, že o tom takhle otevřeně píšeš, si zaslouží obdiv :potlesk: Já tě teda obdivuju a přeju, ať se ti brzy splní i to miminko! Já jsem chtěla podobně „stmelovat“ vztah s bývalým přítelem a když si představím, že by to vyšlo… :zed:

 
Škurpice
Extra třída :D 10119 příspěvků 01.09.11 08:42

Lemaz, gratuluji k „Adamovi“ a užívej si to, jak jen to jde. :hug:

 
viky23
Extra třída :D 13765 příspěvků 01.09.11 09:01

krásně napsané :palec: přeju už jen samé štěstí :kytka: :palec:

 
petra.lovosice
Extra třída :D 12947 příspěvků 01.09.11 09:06

:hug: :hug: však víš

 
estrea
Zasloužilá kecalka 992 příspěvků 1 inzerát 01.09.11 10:06

téééda :potlesk: gratuluji k životnímu kroku a přeji jen samé krásné chvíle s novou rodinou :kytka:

 
Januliiik
Vesmírná mluvilka 30428 příspěvků 01.09.11 10:47

Ahojik lemaz jsem strašně ráda, žes tenkrát poslechla naše rady a utíkala co ti nohy stačily :-) jsem strašně ráda, že se ti tak krásně daří a jsem přesvědčena o tom, že i velmi dlouho dařit bude a uvidíš, že dojde i na miminko, které si budeš moct přitisknout a milovat ho stejně jako partnerovy děti :hug: :hug:

 
Kamča.dalmatinka
Hvězda diskuse 46984 příspěvků 01.09.11 10:50

Lemaz co říci :lol:
Nejdřív sem si říkala přečtu si deníček odspod abych věděla jestli to dopadne dobře :oops: ,ale pak sem to zvládla od začátku i když s jednou kouřovou pauzou abych nervama nepraskla :lol:
Jsem moc ráda že tvuj příběh má takovej konec i když si myslím že to je vlastně skvělej začátek a věřim že se vám povede společné dítko tak nák samo a i kdyby né,tak už ted mužeš říci že si štastná a máš vše co sis přála.Přeju ti to :hug: a jsem zvědavá na další vývoj :lol:
A za ten demonstarivní sebepokus bys zasloužila pár facek :lol: ,ale alespon ti to otevřelo konečně oči a odešla si od někoho kdo tě dusil. :kytka:

 
berry4
Nadpozemská drbna 28055 příspěvků 01.09.11 11:07

Všechno zlé je pro něco dobré.
Doufám,že jednou tady budu číst i ten deníček o miminku. A i kdyby ne, to pravé štěstí jsi už našla :kytka:

 
Niky7  01.09.11 11:17

Krása přeji plno úspěchů ve všem! :andel:

 
verošek
Kecalka 352 příspěvků 01.09.11 11:37

krásný deníček,přeju hodně štětí :kytka: i já musela navštívit psychologa,změnila jsem svůj život a vyplatilo se! :palec:

 
jan1610
Zasloužilá kecalka 724 příspěvků 01.09.11 11:52

HEZKY NAPSANÉ!!!Přeji ať se daří!!!A třeba i to mimčo přijde samo!Hodně štěstí a lásky!!!! :srdce: :srdce: :srdce:

 
Black_Orchids
Závislačka 3685 příspěvků 01.09.11 12:34

ahoj Lemaz, vůbec jsem neměla ponětí, co je za tím, když jsme diskutovaly na téma „psycholog“… o to raději jsem teď, když čtu, jaký to má závěr.
Přeju hrozně moc štěstí.

 
Macík74
Generální žvanilka 22162 příspěvků 01.09.11 12:36

slov nemám… jen :srdce: :palec: :hug: :andel: :pankac: :kytka: :potlesk: :dance: :srdce:

 
Veruš1
Extra třída :D 13084 příspěvků 01.09.11 13:30

Moc pěkný :palec: Klidně piš dál, jsem to četla jedním dechem, jak nějaký román :-D Gratuluju ke štěstí v podobě lásky a dvěma raubířům :srdce:

 
Gina108
Generální žvanilka 23600 příspěvků 01.09.11 13:56

Jéžiš, to je dojemný, bulím tu jak želva. No co dodat, snad jen, že ježka a veverku jsem viděla i v Praze před panelákem :mrgreen:

 
Wiolla
Echt Kelišová 8912 příspěvků 01.09.11 14:22

Téééda, Daniella Steelová hadra!! :mrgreen: Jak se říká: všechno zlé je pro něco dobré. Vyšla jsi z toho silnější, chytřejší a místo jednoho se dvěma dětma… :lol: :lol: Moc ti to přeji a ať je to navždy! :kytka:

 
KIKOLETEK
Ukecaná baba ;) 1639 příspěvků 01.09.11 16:01

moc hezky napsané :palec: a příště už žádné prášky :hug: :kytka:

 
Miruše
Echt Kelišová 9870 příspěvků 01.09.11 17:02

Ty jsi koza viď…tady řvu jak malá :cry: :cry: :cry: :mrgreen:

Dokonale napsané, na knížku!!!!!!! :dance:

A jsem na tebe hrdá jak jsi to všechno dokázala…jak ses dokázala zvednout a nadechnout, jsi skvělá ženská!!! mám tě ráda!!! :srdce: :hug: :hug: :hug:

 
Šája
Hvězda diskuse 102681 příspěvků 01.09.11 17:37

lemaz,mám radost,gratuluju :palec:

 
Jaruše
Závislačka 3329 příspěvků 01.09.11 20:36

K tomu snad ani není co dodat,snad jen hodně štěstí. :hug: Přeju ti to z celého srdce :hug:

 
Adaneli
Extra třída :D 14128 příspěvků 01.09.11 21:22

Lemaz, vždycky hltám tvoje deníčky a tenhle mi udělal fakt radost. Moc gratuluji a přeji hodně štěstí. A inseminaci určitě vyzkoušej, je to naprosto v pohodě a já mám díky ní skvělého synka :palec:.

 
verububu
Závislačka 4436 příspěvků 01.09.11 21:34

Lemaz, k deníčkům moc komentářů nepíšu, ale prostě mi to nedalo… Opravdu jsem to četla jedním dechem. Jsi statečná ženská! Moc Ti přeju ten krásný happyend :potlesk: Jen mít trochu Tvé odvahy…

 
Clementine
Nadpozemská drbna 27267 příspěvků 01.09.11 22:24

Super!!! :palec: :palec: :palec: :hug:

 
berushkacz
Ukecaná baba ;) 1130 příspěvků 01.09.11 23:14

Moc krásný konec, příběh jako z nějakého filmu. Přeji hodně štěstí. :lol:

 
nonina
Závislačka 3692 příspěvků 02.09.11 05:33

Ahoj Lemaz , stejně jako většina holek tady jsem sledovala Tvůj osud - tak nějak z povzdálí. Deníček jsem proletěla jedním dechem a taky jsem si pobrečela.
Jsem moc ráda, že to má tento happaend.
Přeju Ti co nejvíce šťastných dní s Tvým Adamem a dětma a do budoucna, co Ty víš, třeba ještě mimíska.
:palec: :srdce: :hug: :-D

 
Lizbeth
Extra třída :D 12981 příspěvků 04.09.11 14:27

Doufám, že si tvůj deníček přečtou i ostatní holky co si lžou do kapsy ohledně svého partnera..( a že jich tu je)

Hodně štěstí. :mavam:

Vložit nový komentář