Posun života s miminkem

wiwinka  Vydáno: 18.03.16

Ahoj všem, po smutném příběhu pokračuje naštěstí i hezký příběh, který je sice také plný útrap, ale s naprosto jiným přístupem k životu. Těm, co si neváží života, radím „Změňte svůj názor, protože život jsme dostali jen jeden a nikdo z nás neví, jak dlouhý ten život bude.“ Sama jsem se potýkala s myšlenkou ukončení života a dneska na to nechci ani vzpomínat, protože život i přesto, že je zlý, tak je krásný a život je přesně takový, jaký si ho my sami chceme udělat a uděláme…

5. 9. 2011, den, kdy mě probudila mokrá peřina, prostěradlo i pyžamo… Telefon, manžel, sbalení tašky a šupky hupky směr porodnice. :-) Voda tekla a tekla a já seděla s brekem v koupelně ve vaně schoulená strachy, co se děje… Co by se dělo, Laurinka se nám rozhodla, že už se nebude nadále tísnit v bříšku, ale že se vydá na cestu životem venku s námi ostatními. :-)

Přítel chudáček v telefonu k smrti vyděšený sbalil věci v práci a směr porodnice. Vše jsem naštěstí měla připravené, krom papírů na jméno dítěte. Věděli jsme, že chceme Lauru, ale hrála jsem si s myšlenkou druhého jména.

Cesta do porodnice mě přesvědčila o tom, že není nad čím váhat, bude to Laura, ale ne jen Laura, bude to Laura Ema. Do porodnice jsme dojeli v pořádku s ručníkem mezi nohama, sestřičky se mě ujaly ihned a po prohlídce mi s klidem oznámily, že jsme se strachovali zbytečně.

Ano, plodovka odtéká, ale jen mírně, na porod že si prý ještě tak den dva počkáme a se slovy: „Maminko, můžete jet zpět domů,“ se mnou byli takto rychle hotové.

Byla jsem rozhodnutá, že domů už nepojedu, a tak jsem požádala o uložení už ten den pro klid nejen sebe, ale i manžela (tehdy přítele). Martin (můj muž) se sbalil, jel domů zajistit hlídání pejska a odjel se slibem, že kdyby cokoliv, volat a hned je zpátky na porodnici.

No netrvalo dlouho a telefonát se opravdu uskutečnil, protože po hodině ležení na pokoji jsem začala mít bolesti. Prohlídka opravdu ukázala, že to vypadá, že to s tím porodem opravdu nebude asi trvat tak dlouho, jak to vypadalo původně, ale muselo se čekat. Martina jsem volala hned, aby přijel, nechtěla jsem, aby o cokoliv přišel. Trvalo to hodinu, než dorazil a já měla bolesti větší a větší.

No nebudu to prodlužovat, ten den v 15 hodin jsem nastoupila na sál, kam jsem si sama došla a kde jsem byla v bolestech větších a větších. Rady sestřiček nepomáhaly, až na tu poslední, sednout si na toaletu a tlačit. :-D No popravdě v tu chvíli mi to snad ani nepřišlo nijak divné, protože to bylo to jediné, co mi pomáhalo od bolestí. :-D

Po půl hodince tlačení už jsem cítila hlavičku a bylo to jasné, Laurinka se nám cpala ven, spustil se porod a já už jediné, co si pamatuji, byla ruka Martina a hlas sestřičky, kdy tlačit. Ještě podotknu, že jsem vnímala bouřku, která byla venku, kolem lítaly hromy a blesky a při cestě našeho miminka z bříška se nám vypnul na porodním sále proud. :-D Naštěstí nám to nijak nevadilo, protože porod probíhal tak, jak měl a já nebyla na nic připojená. :-D

V 15:51 jsem zatlačila naposledy a Martin jako první spatřil naše krásné miminko. :-) Byla to opravdu holčička, holčička, která se hlásila svým krásným hlasem, že už je venku. Manžel mě políbil a bylo vidět, že je štěstím bez sebe, odešel se sestřičkou vedle, aby si Laurinku podepsal a viděl, kolik měří a váží. :-)

Pak už jsem je viděla oba spolu, jak jdou ke mně. :-) Kdo tento pocit nezažil, nikdy nepochopí… V očích jsem viděla život, který se mi celou dobu rodil pod srdcem, život, který je stvořený mou a Martinovou láskou… Přeci jen si ale mohla chviličku v tom bříšku ještě poležet, narodila se nám holčička 46 cm, 2600 g. Byla tak maličká, bezbranná a tak nádherná…

Po krásném těhotenství a porodu ovšem nebylo všechno už tak sladké a krásné jako v těch prvních vteřinách. Život si vždy najde skulinku, jak hodit člověku klacky pod nohy, a tak se stalo i mně…

Laurinka se narodila naštěstí zdravá, i já jsem po porodu byla zcela v pořádku, ale úplně všechno nebylo tak krásné, jako se na první pohled zdálo… Ale to až v dalším příběhu…

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 3.1 bodů
 Váš příspěvek
 
Jahudka82
Kecalka 470 příspěvků 18.03.16 00:24

Tak sem s pokračováním, ten konec zní nějak dramaticky a napínavě! Jinak hezký deníček a doufám že mohu alespoň gratulovat ke zdravé holčičce - s krásným dvoj-jménem mimochodem…

 
sakalpredator
Stálice 83 příspěvků 18.03.16 05:41

Precetla jsem to jednim dechem a uz se moc tesim na pokracovani :palec: zaroven me to povzbudilo, protoze za chvili budu prozivat to same… Gratuluju k narozeni holcicky :kytka:

 
MIŠMA 22
Kecalka 275 příspěvků 61 inzerátů 18.03.16 08:25

Moc pěkně se to četlo a těším se na pokračování, doufám, že to nebude nic dramatickýho :)

 
wiwinka
Kecalka 336 příspěvků 1 inzerát 18.03.16 10:05

Děkuju Vám všem :-)
Pokračování je napsané, čeká na schválení.
Dramatické to pokračování bude asi jak pro koho, pro mě to bylo dramatické bohužel dost a neobešlo se bez následků…

 
reinkarnace
Závislačka 3770 příspěvků 6 inzerátů 18.03.16 11:32

já seděla s brekem v koupelně ve vaně schoulená strachy To mi připadá trochu přehnané.. :nevim:

 
wiwinka
Kecalka 336 příspěvků 1 inzerát 18.03.16 12:00

Tobě to možná připadá přehnané, ale nebyla jsi tam v tu chvíly ty ale já…

 
reinkarnace
Závislačka 3770 příspěvků 6 inzerátů 18.03.16 12:32

@wiwinka tak jako devět měsíců máš na to, aby ses psychicky smířila s tím, že porodem to prostě stejně musí skončit ;) takže na mě to působilo, jako že jsi s tím nebyla naprosto srovnaná…já jen že ta hysterie při porodu nemá všeobecně moc dobrý vliv :kytka:

 
Katty1203
Kecalka 152 příspěvků 40 inzerátů 18.03.16 16:56

Teda i já jsem moc zvědavá jak to vše šlo dál. A určitě to bude mít dobrý konec! :srdce:

 
rena621
Kecalka 395 příspěvků 18.03.16 18:13

Ted cekame na pokracovani 8o.

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele

Inzeráty uživatele