Potrat? Raději ne, děkuji

Slečna Ferka  Vydáno: 28.02.14

V poslední době se tu objevilo několik deníčků týkajících se potratů na stejné brdo: „Moje dítě mělo vrozenou vadu, nechtěla jsem trápit je ani sebe.“ Mám pocit, že k tomu chci taky něco říct. Předesílám, že jsem striktně bez vyznání a nemyslím si, že by se měla práva nenarozeného dítěte hájit bez ohledu na matku (viz Polsko nebo Španělsko). Ale na druhou stranu…

V Česku se v roce 2012 narodilo necelých 110 tisíc dětí. Ve stejném období bylo přes 21 tisíc dětí potraceno, z nich něco přes čtyři tisíce ze zdravotních důvodů. Tolik čísla.

Byť nejsem z nábožensky založené rodiny, vždycky jsem věděla, že na potrat z důvodu „to dítě nechci“ bych nešla. Nikdy jsem ani minimálně neriskovala početí s nikým, koho jsem si neuměla představit jako otce svého dítěte, a i antikoncepci jsem používala celkem důkladně. Pokud jde o potrat miminka z důvodů jeho postižení, vždycky jsem to měla hozené jako že „no když je mimi nemocný a amnio to potvrdí, nedá se nic dělat, jde se na potrat“.

Když jsem otěhotněla, od prvního dne jsem myslela na jedinou věc: hlavně ať je miminko v pořádku. Jako správná pacientka (nedotčená eMiminem :) ) jsem chodila na všechna vyšetření, která byla předepsaná, a moc neřešila, co by kdyby… Naštěstí všechno vycházelo dobře.

A pak přišel velký ultrazvuk a 20. týden těhotenství. V tu chvíli mi to docvaklo. TEĎ bych měla potratit svoje dítě? Když má mimino asi čtvrt metru a třicet deka, a kdyby bylo jen o pár dní starší, už by ho doktoři mohli zachraňovat? Ta představa mě dokonale vyděsila.

Začala jsem přemýšlet o tom, za jakých okolností bych na potrat kývla. Edwardsův syndrom? To asi jo. Anencefalie? Rozštěp páteře? Jo, taky. Rozštěp patra? Ani náhodou. Downův syndrom? Srdeční vada? Chybějící nebo deformovaná končetina? Rozhodně ne. Dítě s takovým postižením může žít a může mít i celkem spokojený život. Jasně, byl by to nápor na rodinu, ale to se může stát i se zdravým dítětem, které má prenatálně nezjistitelnou sluchovou vadu nebo dostane blbou meningitidu (nemluvě o zpackaném porodu)… to se musí nějak zvládnout. Pro mě by to bylo snazší než říct „jo, to mimino zabijeme“ (o riziku falešně pozitivních testů ani nemluvím, v diskusích je tu příkladů až až).

A následovala samozřejmě úvaha: Kdybych čekala druhé dítě, chci vlastně na ty odběry krve a diagnostiku chodit? V hlavě mi šrotoval případ kamarádky, které na střídačku mohli a nemohli najít u malého nějaké propojení mezi hemisférami, takže ji po dvě třetiny těhotenství strašili, že „možná“ bude postižený. „Ale hlavně maminko buďte v těhotenství v klidu a v pohodě!“ Až po porodu získala jistotu, že kluk je zcela v pořádku. Pak mi došlo, že tak radikální asi nebudu. I pokud dítě bude mít vadu, kvůli které nepůjdu na potrat, je lepší to vědět, abychom se na to mohli já i lékaři připravit, zajistit co nejlepší poporodní péči a tak.

Taky od té chvíle, kdy jsem si tímhle přemýšlením prošla, úplně jinak uvažuju o kamarádce, která tuhle věc řešila před pár lety. Ve 20. týdnu na velkém ultrazvuku zjistili chlapečkovi vrozenou vadu (nemám její svolení, proto nebudu uvádět detaily). Miminko mohlo být zdravé, ale taky třeba umřít hned po porodu – podle vývoje. Ona se tehdy rozhodla si malého nechat.

(Až po vlastním těhotenství mi došlo, že jsem ji vůbec nechápala. Myslím, že jsem si nějak vůbec neuměla připustit, že by to nedopadlo dobře, takže jsem si jen říkala: „chudák mimino, operace hned po porodu, a pro mámu to taky bude psychicky náročný“. Byla jsem mimoň.)

Porod plánovaným císařem proběhl ve specializované nemocnici půl republiky od domova, tři dny po porodu operace, další měsíc byl malý v inkubátoru a pak měsíc s maminkou na oddělení. Během prvních let života mu zjistili ještě další dvě vrozené vady, musel i na další operaci. Výsledek? Dneska je ve druhé třídě, je drobnější než ostatní děti, je diabetik závislý na inzulínu, až do konce života bude muset denně užívat léky a po těle má několik nepěkných jizev. Ale jinak je to strašně zábavný, společenský a milý kluk, velmi aktivní (chodí i na sportovní kroužky) a extrémně chytrý, premiant třídy a celkově je hrozně fajn.

Jo, cesta k tomuhle dítěti nebyla snadná. Mohlo to taky dopadnout mnohem hůř. Ale nedopadlo. A když si představím, že tohohle bezva kluka kamarádka mohla před lety potratit, tak si nemůžu pomoct, jsem ráda, že to neudělala.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 3.9 bodů
Stránka:  1 2 3 4 5 6 Další »
 Váš příspěvek
 
LadyTommy
Extra třída :D 14791 příspěvků 28.02.14 00:13

Pěkný deníček :-)

Tohle téma je hrozně kontroverzní a myslím si,, že dokud v takové situaci člověk není (a lépe v ní nebýt, o tom žádná), tak to objektivně neposoudí.

U první dcery jsem byla rozhodnutá, že si ji nechám i kdyby výsledky nebyly ok. Šla jsem na screening, ale triply odmítla. Po porodu mě pak v porodnici vystrašili, že má znaky DS (plochý nos, šikmé oči). I kdyby mi řekli, že se mi narodila gorila se třema očima, tak jsem si jistá, že mateřská láska je tak silná, že bych se jí nedokázala vzdát. Ani na vteřinu mě v tu chvíli nenapadlo, že bychom ji nechtěli, kdyby se prognóza potvrdila. naštěstí se nepotvrdila a dcera je zdravá.

U druhého těhotenství už jsem se na to dívala jinak. Už bych nerozhodovala jen o svém životě, ale i o životě dcery. Věděla jsem, že kdyby dítě bylo nějakým způsobem postižené, tak by to bylo mnoho omezení, odříkání hlavně na úkor jí a to jsem si říkala, že bych si dítě asi nenechala. Díky Bohu máme opět zdravou holčičku a nic takového jsem řešit nemusela.

Jinak doporučuji film Bílá vrána http://www.csfd.cz/…-bila-vrana/ , je to o životě rodiny, ve které jsou dva synové, z nichž jeden je autista. Tento film mě donutil přemýšlet právě nad tím, jak moc postižené dítě v rodině vše změní.

 
beruska9
Echt Kelišová 8755 příspěvků 28.02.14 00:29

Hele, hezky no, ale to jsou takove „coby kdyby“ uvahy. Tezko rict, co by clovek opravdu udelal, kdyby pred tim realnym rozhodnutm stal. Ja mam jasno v jedinem a to je to, ze nezavidim zadnemu z rodicu, kteri si timto typem rozhodovani musi projit.

Ja ti reknu jinou historku - moje kamaradka ma dite s genetickou vadou slucitelnou se zivotem. O riziku vedela a sla do toho. Jeji syn je take nadherny, uzasny a nadprumerne inteligentni, nicmene kolikrat rikala, ze ta bezmoc, ze jeji dite trpi a ona s tim nemuze nic udelat, je hrozna a obcas ji popadne pocit, ze to nemela dopusit. Navic je to geneticke a bude se to sirit dal, pokud jeji deti budou mit deti.

Je to kazdeho rozhodnuti a jelikoz ja za nikoho ten jeho zit nebudu, tak bych si nikdy nedovolila do toho kecat ani nikomu radit :nevim:

Příspěvek upraven 28.02.14 v 05:18

 
myšák1187  28.02.14 03:22

Výborné téma a skvěle napsaný deníček

je to každého věc a každého rozhodnutí zda po prokázání vady si miminko nechá nebo ne, já jsem zjistila že bych na potrat jít prostě nedokázala pokud by vada byla slučitelná se životem. Vyšel mi špatně DS, takže jsem o tom také uvažovala a přestože dokud jsem nebyla těhotná jsem vždy říkala že bych radši šla na potrat tak v okamžiku kdy jsem byla postavená před rozhodnutí co budu dělat pokud i vyšetření v Genetu dopadne špatně tak bych to prostě udělat nemohla.

Nicméně je to každého věc, myslím že pokud se žena rozhodne kvůli postižení dítěte že podstoupí potrat je to jen a jen její vě, za sebe já bych to nedokázala

 
Sarik12
Extra třída :D 12475 příspěvků 28.02.14 05:27

Mela jsem to asi stejne jako ty, pak jsem se ale dostala k tomu, ze jrcit hranici kdyz jo a kdy uz ne je desne tezke a stejne nikdy nevis, jak se to bude po porodu vyvijet.
Ta kamaradka ma stesti, ze dite neni postizeno mentalne. Ne nadarmo je mentalni postizeni razeno mezi ty nejtezsi. Proti tomu je i tezka, ale operovatelna srdecni vada vlastne banalita. Pokud se neobjevi komplikace, ktere pak druhotne privodi mentalni postizeni

 
Z.jev
Závislačka 2930 příspěvků 28.02.14 06:19

Pěkně napsané, v podstatě souhlasím s komentářem Lady Tommy. Tvoje kamarádka měla štěstí, kdyby to dopadlo jinak a ona měla doma nepohyblivé dítě odkázané na pomoc druhých, s bolestmi, třeba by sis naopak říkala, že na ten potrat raději měla jít. Znám plno maminek, které mají postižené děti, různého stupně, a je vidět, že jim obětovaly celý život. Obdivuju je, musely si prožít peklo. Ale kdyby se rozhodly pro potrat, rozhodně bych je neodsuzovala. A třeba děti s Downovým syndromem, je to sice z těch postižení takové asi „nejlepší“ (blbě napsané, ale snad chápeš, co tím chci říct), ale je tam spousta dalších přidružených vad, jako např. vady srdce.
Jinak sama bych nikdy nešla na potrat kvůli tomu, že dítě nechci, ale nepřísluší mi to někomu rozmlouvat nebo zatracovat :nevim:

 
jenika1
Závislačka 3037 příspěvků 28.02.14 06:52

Ne, mě se tento deníček nelíbí, protože zakladatelka, pokud jsem pochopila dobře, chce říct, že nechápe ženy, které jdou na potrat z důvodů těžké vady, protože se může stát, že to tak hrozné nebude. Myslím, že kdo to nezažije, nemůže soudit. Mě se to netýká, ale rozhodně nikoho neodsuzuji za to, že šel na potrat. Některé to sejme hodně a nikdy bych jim nemohla říct, že udělaly chybu. Je to jejich těžké životní rozhodnutí. A pokud před tím rozhodnutím nejsem, nemám právo soudit.

 
terulína
Neúnavná pisatelka 15002 příspěvků 28.02.14 07:11

Naprostý souhlas s @jenika1, zakladatelka píše o něčem, o čem nemá ani tucha. Jen si to tak myslí :roll:
Nikdy bych nesoudila ženu, co podstoupí přerušení z důvodu postižení dítěte.
Stačí si projít ústavy, sledovat rodiny (resp. matky) s postiženými dětmi. Opravdu krásný život pro oba…

 
kate02
Nadpozemská drbna 26078 příspěvků 28.02.14 07:18

Mně se deníček líbí… V podstatě souhlasím, ale měla jsem to stejně jako @LadyTommy . U prvního prcka jsem byla přesvědčená, že si ho necháme, ať to bude jak bude… Triply nedopadly úplně ideálně, ale ultrazvuk nakonec nic neprokázal…

Ale v druhým těhotenství mi lítaly hlavou různý myšlenky. Právě v četně toho, že teď už bychom s manželem nerozhodovali jen o tom, jak zbytek života prožijem my, ale že teď už by se to týkalo i staršího prcka… :think: :nevim: Tam naštěstí všechny výsledky dopadly dobře, takže jsem to nějak řešit nemusela… Po porodu se „něco“ objevilo, ale to jsou spíš drobnosti. A ani první prcek není úplně standardní dítě… :nevim: Jsou věci, který se v těhotenství buď nezjistí, nebo ani zjistit nedají… :nevim:

 
giraffe11
Závislačka 4441 příspěvků 28.02.14 07:18

Dobře napsaný denicek.
Já mám zase ve svém blízkém okolí „případ“,kdy si žena nenechala vzit miminko, i kdyz byla diagnostikována tezka srdecni vada (dávali asi 10% šanci, ze se dožije dvou let :( ). Po porodu šel chlapeček na operaci. Pak další. Bylo to moc smutne. Bohužel zemřel v 9 měsících na selhání srdce. Myslím ze ta bolest ze ztráty musela byt děsivá. mnohem horsi nez kdyby sla na potrat.
Ale jinak je to kontroverzni tema. Clovek nemuze jinemu neco vycitat, kdyz sam nebyl ve stejne situaci.

 
3Lu
Extra třída :D 10496 příspěvků 22 inzerátů 28.02.14 07:23

Souhlasim se dvema poslednimi komentari…nemuze nikdo soudit…jde o to, jake postizeni je. Pokud dite casem trpi nolestmi, dusi se, je na pristrojich a strada…co je tohle za zivot proboha? To ma tohle podstupovat jen proto, ze jeho sobecka matka si rekla, ze proste na potrat nepujde? Myslis, ze je ji dite vdecne, ze ma takovy bolestny zivot? Nebo rodina, kdyz vidi to utrpeni toho drobka? Bohuzel kazdeho vec…ale v techto pripadech by snad mel byt nejaky zakon, ze tak moc postizene dite privezt na svet je spatne a nemelo by se to. Na svete je bolesti a utrpeni az az, proc zamerne pridavat jen napr. z duvodu viry atd? :nevim:

 
3Lu
Extra třída :D 10496 příspěvků 22 inzerátů 28.02.14 07:25

@giraffe11 presne.

 
sophinka1  28.02.14 07:25

Děkuji

 
Blešík
Extra třída :D 12013 příspěvků 28.02.14 07:33

@kaspluc zákon? Když ti nikdo 100% neřekne zda bude dítě nemocné? To bych si ns svědomí nevzala. Každého rozhodnutí.

 
Petra2829
Kelišová 7390 příspěvků 28.02.14 07:33

Dokud se člověk nesetká s nějakým problémem, muže jen a jen uvažovat. Pak stejně reafuje jinak. :kytka:

 
Slečna Ferka
Echt Kelišová 8257 příspěvků 28.02.14 07:35

@jenika1 Nikoli, neříkám, že je nechápu, říkám, že já bych to udělat nemohla. A co bych udělala u vady, kterou měl syn mojí kamarádky, nevím - jiné vady promyšlené mám. A týká se to spíš těch „lehčích“. Prosím, přečtěte si ten deníček ještě jednou.

 
Slečna Ferka
Echt Kelišová 8257 příspěvků 28.02.14 07:42

@kaspluc Zákon o tom, kdo se smí narodit? WTF???!!! Nápadně mi to připomíná nechvalně proslulá období naší historie.

Tento týden jsem četla nějaký komentář k tématu dětské eutanazie, kterou řeší v Belgii. Odpůrci této možnosti říkají, že podle jejich zkušenosti děti vždycky chtějí bojovat o svůj život a vytrvat, dokud to jde… A pokud by daly souhlas s eutanazií, tak jen proto, že mají pocit, že to rodiče chtějí. Nevím, jestli je to takto striktní, možná řada dětí vinou nemoci dospěje a může si přát zemřít - souhlasím ale s tím, že vůle nemocných dětí k životu bývá obrovská. A pokud jsou do toho ochotní jít rodiče…

 
CokeLady  28.02.14 07:43

Úvaha dobrá, ale tak nějak automatická :think: Nevím, co přesně jsi chtěla deníčkem vyjádřit… že ne každá VVV musí být strašná? To přece všichni vědí… že s něčím se dá pracovat, s něčím méně a pro některé dítě se jeho maminka stane jen služkou jeho tělesných potřeb pro jeho celoživotní vegetativní stav…

A názor na potraty mám jiný.

Ale v poslední době určitě nadprůměrný deník - aspoň o něčem a dobře napsán.

 
Petullka82
Ukecaná baba ;) 1917 příspěvků 28.02.14 07:50

Já věřím v to, že existuje reinkarnace a karma. Že si každý z nás vybere svůj život a že sem na zem chodíme jako do školy, učíme se a skrze prožití různých situací se posunujeme dál. Někdy to moc bolí, je to těžké. Ale nic to nemění na tom, že to má svůj důvod.

Příspěvek upraven 28.02.14 v 07:50

 
DaMaThe  28.02.14 07:51

@Slečna Ferka Chtěla bych reagovat na „Downův syndrom? Srdeční vada? Chybějící nebo deformovaná končetina? Rozhodně ne. Dítě s takovým postižením může žít a může mít i celkem spokojený život.“ Neplatí paušálně, syn měl srdeční vadu neslučitelnou se životem, neoperovatelnou, rozhodla jsem se pro UPT. Je celá škála těchto vad, ovšem v podvědomí jsou právě ty lehčí (nedomykavost chlopně apod.), které se dají běžně operativně řešit.
Jinak zajímavé zamyšlení a autorce přeji, že pouze na teoretické úrovni.

 
Anonymní  28.02.14 08:12

@Slečna Ferka Ahoj, no tvůj deníček se mi nelíbí nemáš žádnou šajnu o tom co je život s postiženým děckem. Já na rozdíl od tebe jo dítě se mi narodilo předčasně 26tt je postižené nyní má již skoro 20 let. A řeknu ti na rovinu, kdyby mi tenkrát někdo ukázal budoucnost tak bych nikdy nesvolila k oživování, udržování při životě. A život s postiženým člověkem no na rovinu otcové od takových rodin utíkají zakládají nové zdravé!!Vidím kolem sebe hoodně případů. Žena pak zůstané s děckem na vše sama rodinu to zničí celej život jen řeší doktory příspěvky, protože sama do práce jít nemůže musí fungovat u děcka a stát ten na vše se..vím o čem mluvím kvůli důchodu jsme se soudili protože podle státu má jít makat kam??,to je nezajímá kdo tam děcko doveze to je tvůj problém nemáš na benál opět tvůj problém takže tady nekaž o něčem o čem nemáš ani potuchy jo a co bude s děckem až ty tu nebudeš kdo se postará asi bude muset stát, ale…mám ještě mladší zdravé donošené a můžu říct, že svým způsobem trpí protože od malinka se dáva přednost dítěti které je nemocné. A kecy typu vždyt downův syndrom je lehká vada roštěpy patra to teda nevím kde jsi na tom byla???mám obě svoje děti ráda, ale kdybych se mohla vrátit čas vše by bylo jinak :!

 
Raduli13
Stálice 95 příspěvků 28.02.14 08:18

Je pravda, že nic není jen černé nebo bílé.
Já vím, že je to těžké rozhodnutí a nevím co bych sama udělala. Ale na druhou stranu vím co to obnáší mít postižené dítě a asi bych do toho opravdu nešla. Moje maminka pracovala i v domově s různě postiženými dětmi a není to žádný med.
Holt je to každého věc jak se rozhodne, ale musí se pak se svým rozhodnutím vyrovnat a žít s ním ať je jaké chce.

 
Uživatel je onlineAliTad
Závislačka 4569 příspěvků 28.02.14 08:19

@kaspluc Jako zákon nařizující matce v zákonem stanovených případech podstoupit interrupci? To jsme snad v v nějaké hodně jiné době, ve které bych žít určitě nechtěla.
Musím říct, že to mám jako zakladatelka, naštěstí taky jen v teoretické rovině. Člověk nemůže nikdy s jistotou říct, jak by se v dané chvíli zachoval. Navíc je spousta postižení, která se v těhotenství zjistit nedaří, takže na vymoženostech prenatální diagnostiky jsou tak „bity“ děti s postiženími tímto způsobem zjistitelnými. Nikdo nemůže říct, jestli pro dítě jedno postižení utrpením je a další už nikoli (neplatí to asi o úplných extrémech), že toto dítě by raději nebylo a to druhé je na světě rádo.
Pro mě osobně je toto téma dost kontroverzní i ve srovnání se zachraňováním dětí v tak brzkém stádiu těhotenství, kdy je to „na hraně“. Pokud by se mi takové dítě narodilo, pochopitelně budu chtít, aby se ho lékaři pokusili zachránit. A přitom je tam ohromné riziko, že dítě bude postižené (třetina přežije bez následků, třetina s postižením, třetina nepřežije). Možnosti moderní medicíny jsou obrovské, ale je otázky, jestli je to vždy správné…

 
Vallyx
Ukecaná baba ;) 1369 příspěvků 28.02.14 08:21

Pod dlouhé době moc pěkný deníček. Ano je to úvaha, ale na dané téma hodně dobrá úvaha. Je strašně těžké jednotlivé případy a příběhy lidí a rodin posuzovat jedním okem. Za mne klobouk dolů před maminkami, které dokáží ten plod co se vnich (ač nestandartně) vyvýjí dát pryč, většinou z lásky k lidem už narozeným se ta žena rozhodne pro tak pro ni strašnou věc. A taky klobouk dolů před těmi maminkami, které se nevzdory testům rozhodnou dát miminku šanci na život. Je to vždy o nesobecké lásce k bližnímu svému. Tak jako tak ji své rozhodnutí ovlivní na celý život jde jen o to kolika a do jaké míry její rozhodnutí ovlivní život ostatních. Děkuji Bohu, že mě testy vyšli krásně, vývojově se miminko jeví dle standartů a snad mě na velikonoce potká štěstí a narodí se mi standartně průměrný človíček, který nebude vybočovat zavedeným společenským a lékařským hodnotám.
Holky já sama za sebe každou maminku, kterou tento nelehký osud potká budu vždycky obdivovat, ať už se rozhodne jakkoliv. Vždycky je to těžké rozhodnutí. Jen chci ještě dodat, že nežijeme v kůži té druhé, nevidíme svět jejíma očima a nevnímáme svět jejími smysly.

 
LennaZS
Ukecaná baba ;) 2319 příspěvků 28.02.14 08:29

Nemyslím, že by bylo něco špatného na tom psát deníček pouze na teoretické bázi. Zvlášť v tomto případě je jasné, že nad tím autorka přemýšlí, asi jako většina maminek, které čeká v těhotenství velké vyšetření. Já nejsem věřící, ale potrat z důvodu-´´teď se mi to dítě nehodí´´ odsuzuju a tyto ženy nechápu a nikdy nepochopím! Pro mě jsou pouze tři důvody k tomu, že bych potrat akceptovala a to-možnost úmrtí matky v těhotenství vzhledem k nějaké vážné nemoci, těžká vývojová vada miminka (i toto jsem dřív odsuzovala, ale jak člověk stárne, začne vidět víc ty další věci okolo toho) a pak snad ještě, když žena otěhotní na základě brutálního zneužití a obzvlášť, pokud se jedná ještě o dítě (13+)-to už jsem taky viděla a v tomto případě to chápu. Jiné důvody jsou pro mě malicherné..vždy jde v krajním případě miminko donosit a dát k přímé adopci. Takovým maminkám :potlesk: Švagrová mi nedávno tvrdila, jak její kamarádka musela na potrat, že by třetí nezvládli a jak to ta chudinka (!!) špatně nese.To jsou hrozné bludy. Všem maminkám držím palce, ať takovou otázku: Potrat ano či ne? vůbec nemusí řešit. Ať máte všechny pohodové těhotenství zakončené krásným porodem, na jaký budete celý život vzpomínat v dobrém :srdce:

 
Run
Generální žvanilka 20066 příspěvků 28.02.14 08:39

Pěkně napsané, mám to podobně, kdyby zjistili vážnou neoperovatelnou vadu nebo těžké postižení, na přerušení bych šla. Kdyby se to zjistilo po narození, nebyla bych asi schopná se dítěte vzdát.
Ale pokud čtete Reflex, ráda bych připomněla článek od Doležala - psal právě o naprosto vyšťavených, opuštěných matkách dospívajících těžkých autistů. Ta žena by se nejraději zabila, přišla o vše - nemá žádný život, syn jí skoro přepere, nespí, nikdo jí nepomůže.. Věřím, že ta toho rozhodnutí se ho nevzdat lituje. Ale tlak společnosti i vlastního svědomí jí nedovolí ho někam poslat.
Opravdu nic není černobílé.

 
sophinka1  28.02.14 08:48

@Sibyla0 jenže třeba autismus diagnostikovatelný není, takže s tím se musí rodina poprat chtě nechtě ;) A mnohdy je to vlastně horší, než kvůli čemu se chodí na potrat

 
Run
Generální žvanilka 20066 příspěvků 28.02.14 08:51

@sophinka1 to já vím.. Já hlavně chtěla poukázat na to, že pokud je to opravdu ta závažná forma a deb.il chlap ženskou opustí, tak je to pro ní konec života. Pokud jde o lehčí formu postižení či autismu :hug: muž je normální a neopustí je a dítě má skvělou mámu a sourozence, tak je určitě šťastné a ti okolo něj také. Ale z toho jeho článku byla cítit hrozná beznaděj a bezmoc.

 
Uživatel je onlineAliTad
Závislačka 4569 příspěvků 28.02.14 08:51

@Sibyla0 Podobný článek byl nedávno i v Respektu, docela hrůzné čtení… A autismus je právě v těhotenství nezjistitelné postižení a přitom jeho těžké formy, podle mého, patří mezi to nejhorší, co rodinu může potkat (celkově bych řekla, že mentální postižení jsou na psychiku mnohem horší než fyzická).

 
sophinka1  28.02.14 08:54

@Sibyla0 podle mne je to o tom, jak si to člověk v sobě nastaví :nevim: třebA anonymní někde víš s postiženým,,děc­kem,, to má hozené tak, že je to konec života. Osobně to mám hozené tak, že je to těžká, náročné, vyčerpávající, ale je to součást života. Někdy pěkného, někdy těžkého, ale každý má něco s čím musí bojovat. :nevim:

 
3Lu
Extra třída :D 10496 příspěvků 22 inzerátů 28.02.14 08:55

Kazdy ma svuj nazor…ja si proste nemyslim, ze by na svet mely prichazet deti, ktere si zde svuj cas protrpi v bolesti diky svym matkam, ktere je na ten svet privedou a budou se na to divat a placat se po rameni, jak jsou uzasne, ze na potrat nesly :pocitac:. V nemocnici jsem videlampar takto trpicich deti a NIKDY bych tohle svemu diteti neudelala. Nejsem tyran.

 
Run
Generální žvanilka 20066 příspěvků 28.02.14 08:57

@AliTad ano to naprosto souhlasím.. Před několika měsíci byl dokument na artu, časosběrný, nejdřív za komunistů jedličkárna a pak po revoluci, jak žili už samostatně, to jsem fakt čuměla… Bez rukou, bez nohou, ale v hlavě to měli srovnaný, měli děti, partnery..
Ale jak je poškozený mozek, tak co můžeš dělat, nic… Podívej se na Schumachera, ten je taky v prdeli - ano je to úraz, ale k čemu jsou mu miliony, kdyby si utrhl nohy, mohl by si koupit „bionické“ mohl by financovat výzkum. No to už jsou teorie, to jsem jen chtěla reagovat na to, že fyzické poškození je „lepší“ než mentální.

 
sophinka1  28.02.14 09:00

@kaspluc zrovna u tvého podpisu mi naskakuje husí kůže, když píšeš Lucinka se povedla. Jak výrobek procházející výstupní kontrolou a zmetky se vyhazují

 
Uživatel je onlineAliTad
Závislačka 4569 příspěvků 28.02.14 09:06

@kaspluc Jenže jak stanovit tu hranici, kdy „už“ dítě trpí a kdy „ještě“ ne? Myslím, že tohle objektivně nastavit nejde. Záleží hodně na nátuře toho kterého člověka. Někdo by raději „nebyl“ bez ruky a někdo dokáže žít poměrně šťastný život, když je hluchý i slepý zároveň :nevim:

 
3Lu
Extra třída :D 10496 příspěvků 22 inzerátů 28.02.14 09:17

@sophinka1 jiste, ze povedla…mela jsem dva pokusy, vic zdravych embryji jsme nemeli. Vsechny s downovym syndromem…proc bych nemohla napsat, ze se povedla? :zed: Nejak nechapu, co na tom nechapes :mrgreen:? A prave i proto, cim jsem si prosla, bych na svet trpici dite neprivedla. Take jsem se na to mohla vykvaknout, usetrit si cas, nervy a penize a nechat si postizene dits. U me pravdepodobmost 80%. A nene, radeji jsem bojovala za to, aby se POVEDLO zdrave a melo sanci zit hezky zivot s milujicimi rodici, kteri kazdy den dekuji za to, ze neni postizena.

 
3Lu
Extra třída :D 10496 příspěvků 22 inzerátů 28.02.14 09:19

@AliTad jasne, s tou hranici je to tezko… treba myslim spise deti, o kterych lekari vi, ze zemrou, vi, ze bude jejich pobych zde bolestivy a plny utrpeni. Postizeni mentalni, tezke vady, chybejici organy atd… nemyslim ditko bez koncetiny, rozstepem patra atd. Abychom si rozumnely - myslim opravdu tvorecky, kteri by zde jenom trpely.

 
3Lu
Extra třída :D 10496 příspěvků 22 inzerátů 28.02.14 09:22

@sophinka1 proc bych na svet privadela postizene a trpici dite kdyz je moznost mit zdrave??? Zmetkem jsi je nazvala ty, ja ne, ja jen nesnesu pohled na dite, ktere trpi. Tobe to asi nevadi, mne to poteseni necini a nepripadala bych si jako hrdinka, ale jako trubka, ktera vedome tomu ditku ublizila tim, ze zde MUSI BYT.

 
smon83
Ukecaná baba ;) 1244 příspěvků 28.02.14 09:31

Hezky napsaný deníček o kontroverzním tématu, ale jak už tu zaznělo, pokud nejsi v kůži těch, co si tím prošli, nemůžeš vědět, jaké to je. Moje příbuzná měla prvního syna těžce postiženého a nešla na potrat, protože tehdy to bylo složitější. A tak ho dala po narození do ústavu. Chlapeček proležel 18 let přikurtovaný na lůžko v ústavu. Jaký měl život? Určitě skvělý a plnohodnotný? Záleží opravdu na lidech… Je to opravdu hodně kontroverzní a nikdo by neměl nikoho soudit za jeho rozhodnutí. Někdo to dokáže, druhý ne…

 
Gina108
Generální žvanilka 23600 příspěvků 28.02.14 09:34

Skvělý deníček :palec: Mluví mi z duše. Já uznávám potrat jako „oprávněný“ v případě vážného ohrožení zdraví matky. Pak bych ještě nechtěla stát před rozhodnutím, kdy by mi byla doporučena redukce vícečetného těhotenství. Prostě Sofiina volba. Jinak mám jasno.
Ohledně testů v těhotenství: já to taky brala po dvakrát tak, že raději půjdu na všechny testy, protože jsem se chtěla na případnou vadu připravit a zařídit si např. porod na spešl pracovišti, kdyby náhodou.
Ze svý zkušenosti bych ale už nešla na Tripple testy - fakt úplně nahovno. :cert:
Jako vypovídací schopnost nějakých 60 % (kdyžtak mě opravte, kdo to víte líp) Jako co to je??? :pocitac: No byla jsem blbá, taky jsem byla půl druhýho těhotenství posss. strachy, dobře mi tak :zed:
Na NT screening bych možná šla, ale taky znám pár příkladů falešně pozitivních výsledků. Tam je vypovídací hodnota nějakých 95 %.
Vůbec bych už nešla na amnio nebo odběr choriových klků a podobné invazivní zákroky. To prostě nepomůže ničemu jen k rozhodnutí zda potrat ano nebo ne a chápu to jen jako velký byznys.
Naopak testy na cukrovku, na které maminy často nadávají, tak ty bych nepodceňovala. Kdybych ji náhodou měla, může to těhotenství značně zkomplikovat, dokonce poškodit dítě, tudíž vypití pár decek sladkýho sajrajtu a odběr krve bych klidně strpěla.

Příspěvek upraven 28.02.14 v 09:35

 
Gina108
Generální žvanilka 23600 příspěvků 28.02.14 09:43

@kaspluc jak jako že lékaři ví, že děti zemřou? 8o O tobě taky každý ví, že zemřeš. Má tě snad někdo pro jistotu zabít hned? :think: :mrgreen:

 
marturka
Kecalka 469 příspěvků 28.02.14 09:51

Přesně. Stejné myšlenky mě provázely během tohoto těhotenství a nedovedla jsem si představit, že kdyby miminku něco bylo, že bych ho dokázala zabít. Z každého vyšetření se mi dělalo zle a nervy byly na pochodu. Naproti tomu jiné kamarádky byly rozhodnuté, že pokud to bude zlé, miminko si nenechají.
A nedovedly pochopit můj postoj. Naštěstí partner to cítil stejně.
Dítěti se může i za života cokoliv stát, žádná jistota v tomto životě neexistuje. Proto si myslím, že když přijdou tak náročné úkoly, jako třeba postižené dítě, je prostě třeba to zvládnout. Život nám vše vrátí v dobrém. Ale nesoudím žádnou ženu, která to cítí jinak. Každý v tomto musí najít svoji cestu.

 
St. Estephe
Závislačka 4641 příspěvků 28.02.14 09:52

Casto premyslim o tom, jak se to stane, ze se z ocekavaneho, milovaneho mimina stane cosi, co neni dost dobre uz vlastne vubec k nicemu.
Vracim se pak k vlastnim pocitum, kdyz mi ve 22tt nabizeli amniocentezu.
Co jsem tehdy vedela o svem diteti? Ze ma kolem pul kila, je to devcatko, ma krasny tvar hlavy a roztomily profil. A ze je jedinecne, at je to jakkoli. A po kratke debate s manzelem jsme se rozhodli odber odmitnout. Kdyz se potom v jejich sedmi mesicich resilo jiste podezreni na trizomii 21 a mne se motalo hlavou mnoho veci (nektere opravdu nebyly zrovna pozitivni), mluvili jsme o tom hodiny. Chteli bychom to vubec zjistit uz v tehotenstvi, dat diteti nalepku Down driv nez se mu podivame z oci do oci? Vycitali bychom to jeden druhemu a zmenilo by to neco? DS se nepotvrdil a ja ji nemam rada vice nebo mene. Ted je u ni podezreni na diagnozu, ktera je beznymi prenatalnimi testy nezjistitelna. A zivot plyne dal a bude plynout, at uz to dopadne jakkoli. Jmenuje se Běla a je nase dcera…

 
3Lu
Extra třída :D 10496 příspěvků 22 inzerátů 28.02.14 09:54

@Gina108 boze…zase nechapava matka…pokud mas v hlave to, co mas mit, musi ti byt jaksi jasne, jak to myslim. Pokud ne, precti si to znovu. Ja jsem zdrava, neumiram v bolestech atd. V tom jako nevidis rozdil??? Potom nema smysl se o tom s tebou jaksi bavit :mrgreen:. Na to, abych to dokola vysvetlovala cas jaksi nemam. Mum nazor je viz vyse, ten nezmenim a hotovo. Ty klidne na svet privadej koho chces, pokud se citis uzasne, ze by ses divala na utrpeni sveho vlastniho ditete… ja jsem asi mimon, ale na tohle bych se divat nemohla. Proste mam srdce a mozek.

 
MirkaVai
Ukecaná baba ;) 1589 příspěvků 28.02.14 09:59

Přesně tak, toto téma je strašně složité a pokud se člověk v té situaci sám neocitne, tak o tom nemá vůbec páru a nemá právo soudit ostatní.
Má sestra před lety podstoupila potrat (teda porod) v úplně nejzašším termínu skoro ve 25 týdnu. Zjistili, že se miminku nevyvíjí končetiny. Bylo to její první těhotenství a velký šok pro ni i celou naší rodinu (v období kolem vánoc), podstoupila to přesně na silvestra a nikoho z naší rodiny ani nenapadlo, že by postupovala jinak. Ve vzdálenám přibuzenstvu máme jednoho postiženého chlapečka, o kterém maminka věděla už před porodem že nebude úplně vpořádku, vytrpěl si nezpočet operací a bolestí trpí pořád- myslím tím fyzickou bolestí o psych. ani nemluvím :?
Mám kamarádku, které se jako druhé dítko narodil syn, bez levé ruky- spíš jen bez dlaně a prstů, ručička mu končí před dlaní. Byl to pro ně velký šok a trápí jí to doteď. Čím jednou bude, aby dobře nesl posměch zlých děti, jak zvládne toto a toto. Malý je strašně šikovný, sám se o sebe postará (6let) oblékne se, jezdí na kole, prostě se s tím naučil žít. Jelikož ho vídám denně, vůbec mi nepřijde že mu něco chybí, ale cizí lidé na něj samozřejmě civí. Když se narodil, tak kamarádka řekla, že kdyby to věděla ještě v těhotenství, tak ho ukončí, samozřejmě, teď by ho nedala ani za nic, ale…
Chtěla jsem tím prostě říct, že není postižení jako postižení a každý jsme jiný, někdo by na potrat šel, někdo né. Já vědět předem, že mé dítě je postížené - jakkoliv, na potrat bych šla. Nechtěla bych se celý život trápit tím, že jsem svému dítěti nedopřála zdravý normální život, i když jsem to mohla ovlivnit. Samořejmě, že dítě může vážně onemocnit kdykoliv, ale to už jako matka neovlivním, ale jesti se narodí zdravé, postižené nebo nemocné, to ovlivnit můžu.

Příspěvek upraven 28.02.14 v 10:09

 
sophinka1  28.02.14 10:00

@kaspluc jsi tak… plánovaně dokonalá… dej pozor, ať u tvého dokonalého dítěte jednou nezjistí třeba autismus, nebo a´t si něco neudělá úrazem. ale ona možná do té doby bude i ta dětská eutanázie, a´t nemusíš koukat na,,trpění,, dítěte. :roll:

 
St. Estephe
Závislačka 4641 příspěvků 28.02.14 10:04

@MirkaVai Sorry ale zabit dite kvuli chybejicim prstum je humus, zrudnost a proste se mi udelalo nedobre.

 
Uživatel je onlineAliTad
Závislačka 4569 příspěvků 28.02.14 10:07

@MirkaVai Uvažovat o zabití dítěte kvůli chybějícím prstům? 8o To je trochu moc, chápu sice, že každý to má nastaveno jinak, ale tohle… Osobně znám s tímto postižením jednu dospělou slečnu/paní a žije úplně normální život.

 
MirkaVai
Ukecaná baba ;) 1589 příspěvků 28.02.14 10:08

@St. Estephe Máš postižené dítě??? Řešíš denně trápení čím se bude jako chlap živit, jak si zapne zip, zaváže kaničky… Soudit může jen ten, kdo prožívá to samé.
Já bych za ní stála, kdyby to byla věděla a rozhodla se pro potrat i kdyby se rozhodla si ho nechat. Je to jejich život, každodenní pocit vinny, co udělala špatně i každodenní radost, co všechno malej zvládne. A ono se to jinak mluví, když je postižené dítě v bříšku a jinak se mluví, když je na světě.

Příspěvek upraven 28.02.14 v 10:17

 
St. Estephe
Závislačka 4641 příspěvků 28.02.14 10:11

@MirkaVai vis naproste prd o tom, co resim nebo ne. Doufam, ze kdybys nedej boze z duvodu urazu prisla o prsty, skocis dobrovolne pod vlak, protoze co s tebou…

 
Uživatel je onlineAliTad
Závislačka 4569 příspěvků 28.02.14 10:15

@MirkaVai Malý je strašně šikovný, sám se o sebe postará (6let) oblékne se, jezdí na kole, prostě se s tím naučil žít.
Takže myslíš, že tak trpí, že by se raději nenarodil?

 
St. Estephe
Závislačka 4641 příspěvků 28.02.14 10:19

@AliTad Jenze na nej blbe civi cizi lidi prece! Ostuda jako brno… Ze ja sem lezla.

Vložit nový komentář
Stránka:  1 2 3 4 5 6 Další »