Povídám, povídám pohádku - Adámkovy pohádky

Veronik@  Vydáno: 24.09.07

posilam pohadky, ktere jsem si zapsala - bohuzel mam jen tyhle dve. Memu synovi Adamovi bude za chvilku uz 12 let…
K jejich nazvum asi tolik. U nas to chodilo tak, ze si vecer Adam lehl a ja se ho ptala, jakou by dneska chtel pohadku. Ani nevim proc, ale vzdycky ta pohadka mela nejakou barvu. Tak vznikla cervena o hasicskem aute, zelena o prasatkach a cervena o ptackach - a spousta dalsich barevnych pohadek. Kazdy vecer nova pohadka, kazda jina podle toho, jakou prave chtel.

ZELENÁ - O PRASÁTKÁCH

Byla jednou tři prasátka - Pašík, Vašík a Sašík. Byli to bratři. Jednoho dne je maminka poprosila, aby jí pomohli a šli natřít plot na zeleno.
Pašík šel, vzal si štětku, plechovku s barvou a začal natírat plot. Vašík si vzal také plechovku s barvou, štětku a přidal se k Pašíkovi. A Sašík? Ten si kromě štětky a plechovky s barvou vzal ještě žebřík. Bráškové se divili.

  • Ale Sašíku, na co potřebuješ žebřík? Vždyť ten plot je docela nízký.
  • To teprve uvidíte, co vám ukážu. Sašík si postavil žebřík a začal natírat pěkně od shora. Protože na sluníčko ze žebříku nedosáhl, natíral nejprve mráčky. Těm se to ale moc nelíbilo.
  • Sašíku, co nám to děláš? My chceme být bílé, tak jak to má být. Ale Sašík nedbal jejich proseb a pláče.
  • Jenže já chci, abyste byly zelené!
    Když začal Sašík natírat koruny stromů, červené třešničky i žluté hrušky plakaly
  • Sašíku, nech nás hezky barevné, vždyť nás nikdo neuvidí mezi tím zeleným listím. Kdo si nás takhle utrhne?Ale Sašík si dál vedl svou.
  • Já chci, abyste byly zelené, protože mně se to tak líbí! A tak Sašík natíral dál. Všechny kytičky - modré chrpy, žluté slunečnice, červené tulipány, zkrátka všechno za ním zůstávalo zelené.
    Mezitím jeho bratříčci už měli natřený celý plot. Protože jim při práci pěkně vyhládlo, utíkali domů na svačinu. Maminka zrovna vyndala z trouby teplé a voňavé buchty. Když prasátka přišla do kuchyně, maminka se podivila, kde nechali brášku.
  • Kdepak je Sašík? Vždyť on má buchty tak rád. Jestlipak vám pomáhal a nevyváděl zase nějaké lumpárny? Prasátka ale nechtěla na bratříčka žalovat, a tak mlčela.
    Venku se najednou setmělo. To jak se sluníčko schovalo za veliký zelený mrak. Sašík zrovna natřel poslední kámen u potoka na zeleno a chtěl utíkat domů na buchty. A tu začalo pršet. Jenže nebyl to obyčejný déšť - pršelo zeleně - to proto, že se smývala zelená barva, kterou Sašík všechno natřel. I když Sašík utíkal jak nejrychleji mohl, všiml si, že se mu na růžových nožičkách dělají zelené tečky a že jich je pořád víc a víc.
  • Co to má znamenat? Pašík se rozčiloval a utíkal ještě rychleji. Ale to už byl zelený od hlavy až k patě.
  • Já jsem přece prasátko a musím být růžový! Já nechci být zelený!
    Sašík přiběhl domů se slzami v očích. Když zaťukal na dveře, maminka otevřela a pravila:
  • Copak tady chceš? Kdo tě sem poslal? Nepoznala to zelené prasátko a ani jí nenapadlo, že by to mohl být její Sašík.
    Sašík povídá:
  • Ale maminko, to jsem přece já, Sašík. Teprve když se maminka podívala pořádně, poznala, že to je pravda.
  • Co jsi to vyváděl? Proč jsi celý zelený? Maminka vzala Sašíka domů a vedla ho rovnou do koupelny. Napustila vanu a drhla Sašíka velikým kartáčem, aby byl zase pěkně růžový. Sašíkovi bylo líto, co provedl.
  • Maminko, já jsem takový hlupák. Chtěl jsem, aby byla legrace, a tak jsem všechno natřel na zeleno. Mráčky, chrpy, třešničky, hrušky i kameny u potoka. Jenže pak začalo pršet, barva se smyla a napršela na mě. To už však byla maminka s mytím hotova a Sašík byl zase čisté růžové prasátko.
  • Tak teď už alespoň víš, že všechno má mít takovou barvu, jak se patří. Neplakej a pojď si taky vzít buchtu.
    Když se Sašík najedl, šel s bratříčky do postýlek. Maminka přišla, dala jim všem pusinku a řekla:
  • Dobrou noc, chlapci, spinkejte hezky.
  • Dobrou noc, maminko. Řekla prasátka a sladce usnula.


ČERVENÁ O********PTÁČKÁCH
Na stromě u řeky v pěkném hnízdečku bydlela ptačí rodinka. Jmenovali se Červenáčkovi. Tatínek chodil brzy ráno do práce, a tak ptačí kluky - Jáju a Páju vypravovala ráno do školy maminka. Vždycky s nimi vyšla ven na zápraží a říkala:

  • Kluci, hezky leťte okolo nad mostem. Nelétejte nad řekou, aby se vám nic nestalo.
  • Ano, maminko, řekli na to Jája s Pájou a zatřepali křidélky a byli pryč. Maminka ještě dlouho stála venku a dívala se za nimi.
    Jednou, bylo to na podzim, byla však maminka nemocná. Kluci se museli ráno vypravit sami. Vzali si kulichy a šály a ten starší - Jája - povídá:
  • Pájo, já poletím přes řeku, ale ty jsi ještě malý, tak leť raději okolo. Jenže Pájovi se to moc nelíbilo. Když to zvládne on, tak já taky. Myslel si Pája a frrr vydal se za bráškou. Když byl asi v polovině cesty nad řekou, cítil, jak mu docházejí síly. A je se mnou konec! Pomyslel si Pája a říkal si, jaké to asi bude, až žbluňkne do vody. Vždyť neumím plavat! Najednou byla všude okolo na chvíli tma. Pak Pája někam žuchnul a byl zase na světle. Měl ohromné štěstí, protože, když ho opustily síly, zrovna letěl nad proplouvající lodí. Spadl přímo do komína kuchyňských kamen, která pan kuchař právě čistil.
  • Kosáku, co to tady vyvádíš? divil se pan kuchař.
  • To jsem se lekl.
  • Já nejsem žádný kosák, já jsem Pája Červenáček. Pípal Pája a strachy se celý třásl.
  • Jak můžeš být Červenáček, když jsi celý černý? Pája se podíval na svoje peříčka a zjistil, že pan kuchař má pravdu. Byl celý ušpiněný od sazí z komína.
  • Když už jsi tady, mohl bys mi pomoct, řekl pan kuchař. Narovnal na stůl do řady talíře a řekl Pájovi:
  • Nejdřív dej na každý talíř pár hrášků. Pája nabral hrášek do zobáčku a letěl k prvnímu talíři, pak se vrátil, nabral hrášek a letěl ke druhému talíři a tak pořád dál, až byl na všech talířích pěkně srovnaný hrášek. Potom pan kuchař nakrájel cibuli na kolečka a Pája zase létal s kolečky cibule od talíře k talíři. Pak ještě pomohl panu kuchaři s rajčátky, kostičkami mrkve a s červenou řepou. Jak tak létal od talíře k talíři, ani si nevšiml, že z něj všechny saze z komína opadaly.
  • Co ty tady děláš? Pan kuchař koukal na Páju jako by ho viděl poprvé.
  • Před chvílí ten kos a teď zase ty.
  • Ale to jsem pořád já. Pípal Pája nesměle.
  • Aha, tak ty jsi opravdu Červenáček a byl jsi jenom špinavý od sazí. Tak víš co? Když jsi mi tak pěkně pomáhal, já ti také pomůžu. Řekl pan kuchař a vzal Páju do dlaně. Vyšel s ním na palubu a když loď plula blízko břehu vyhodil ho vysoko do vzduchu.
  • Šťastnou cestu! Volal za ním.
  • A děkuju za pomoc!
    Ale to už Pája asi neslyšel, protože mával křidélky co mu síly stačily. Letěl chvíli po proudu řeky a už viděl strom, na kterém bylo jejich hnízdo. Viděl tatínka, který už přišel z práce, jak poletuje okolo a volá:
  • Pájo, kdepak jsi?
  • Pájo, Pájo! - volal i Jája a poletoval za tatínkem. Maminka zachumlaná v teplé šále kuckala u dveří a také volala Páju.
  • Tady jsem!- zavolal Pája a chytil maminku okolo krku.
  • My jsme se o tebe tolik báli.- říkala maminka.
  • Já vím. A taky už vím, že mám poslouchat maminku. Už nebudu létat přes řeku, slibuji. Všichni šli domů a byli rádi, že jsou zase pohromadě. Uvařili si teplý čaj a dali si k němu semínkové rohlíky. Potom, protože už byl večer, šli Jája a Pája do postýlek. Maminka s tatínkem jim šli dát pusinku na čelo a řekli:
  • Dobrou noc, chlapci, spinkejte hezky.
  • Vy taky.- řekli Jája s Pájou a hned po tom namáhavém dni usnuli. A zdály se jim krásné sny.
Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 0.0 bodů
 Váš příspěvek
 
Kakamila
Stálice 76 příspěvků 27.09.07 09:25

Ahoj,

je to paráda. Zrovna se s Matějem taky pohybujeme v tom, že když se ho zeptám, jakou chce pohádku, tak řekne barvu. Bohužel nejsem dobrý vypravěč, takže to vždy skončí u perníkové chaloupky :((  Ale o co jsem menší vypravěč, o to jsem lepší posluchač a manžel si vymýšlí tak krásné blbosti, že celkem našim dětem závidím, že mají takovýho tátu :))

Kamila

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele