Povídám, povídám pohádku - Pohádka o Mášence

O životě

moc děkujeme za pohádky na eMiminu. Vytiskla jsem je a dětem je přečetla zpestření mezi pohádkami o strašidlech a skřítkách, co jim momentálně čte tatínek. Já bohužel pohádky vyprávět (respektive vymýšlet) neumím, takže většinou tlumočím ty, které vymyslel někdo jiný. Nicméně jedna pohádka u nás zdomácněla natolik, že vám ji MUSÍM napsat. Je to pohádka o Mášence. Hanička si ji zamilovala natolik, že ji někdy musím vyprávět pořád dokola. Používám například na výletě, když už nechce šlapat když vyprávím, šlape :o) Na jednom letním výletě nás zachránila při půlhodinové cestě zpět, kdy už jsme toho měli plné zuby (pohádku jsem stihla říct asi 15x), při každém přerušení následoval vztek, že už mě bolí nožičky a dál už nepůjdu atd. atd. :o)

Pohádku, jak už jsem psala, jsem nevymyslela. Nicméně jsem ji v žádné knize nenašla v původním znění, takže si dovoluji vám poslat naši domácí verzi.

Byla jednou jedna holčička a jmenovala se Mášenka (obměny že se jmenovala Hanička rozhodně neprojdou :o))) Žila v domečku u lesa a často do lesa sama chodila. Jednou si vyšla na procházku.
Sbírala (Hanička doplňuje) jahůdky, maliny, ostružiny, borůvky, i nějaké houbičky našla. Najednou zjistila, že zašla hluboko do lesa a nevěděla, kudy dál. Zjistila, že zabloudila. Byla jí už zima, měla hlad,
taky byla unavená a bála se a najednou došla na paseku, kde stála chaloupka. Mášenka vešla dovnitř.

V chaloupce bylo teplíčko a moc hezky to tam vonělo. Bydleli tam tři medvíci, kteří si vyšli před obědem na procházku. Tatínek medvěd, maminka medvědice a medvídek Mišutka.
Mášenka se rozhlídla. V místnosti byl stůl a na něm stály tři talířky s polívkou. Mášenka si vylezla na největší židli, ale ta byla hrozně vysoká. Ochutnala polívčičku, ale ta byla moc horká, takže ji vyplivla zpátky
do talíře, slezla ze židle a sedla si na prostřední židličku. Ta byla moc vysoká a polívčička zase byla moc slaná. Mášenka do ní hodila lžíci a sedla si na nejmenší židličku. Ta byla pohodlná, měkkoučká, polívčička z nejmenšího talířku jí moc chutnala, až Mášenka všechnu snědla. Pak se začala houpat na židličce, až ji polámala.

Jak byla unavená, vešla do vedlejšího pokojíčku a tam našla tři postýlky. Nejdřív si lehla do největší, ale byla hrozně studená a veliká. Pak si přelezla do prostřední, ale ta byla zase moc tvrdá. Takže si vlezla do nejmenší postýlky, ta byla Mišutkova, byla měkká a bylo v ní teplíčko a Mášenka hned usnula.

Za chvíli se medvědi vrátili z procházky a hned poznali, že u nich někdo byl. - Kdo seděl na mojí židli a odstrčil ji? - zařval táta medvěd. - Kdo seděl na mojí židli, a posunul ji? - řekla máma medvědice.

  • A kdo seděl na mojí židličce a polámal ji? - zakňoural medvídek Mišutka.
    Táta medvěd spravil Mišutkovu židli a medvídci zasedli ke stolu.
  • Kdo jedl z mojeho talíře a plivnul mi do něj? - Zařval táta medvěd.
  • Kdo jedl z mého talíře a hodil do něj lžíci? - řekla máma medvědice.
  • A kdo jedl z mojeho talířku a všechno mi to snědl? - řekl malý Mišutka.

Maminka tedy nalila novou polívku, medvídci se najedli a chtěli si jít lehnout.

  • Kdo to ležel v mojí postýlce a rozhrabal mi ji? - zařval táta medvěd.
  • Kdo ležel v mojí postýlce a hodil mi polštář na zem? - řekla máma medvědice.
  • A kdo to spinká v mojí postýlce? - řekl malý Mišutka.

V tom se Mášenka probudila a uviděla medvědy. Hrozně se polekala. Medvědi se na ni hrozně zlobili. Ona jim vyprávěla, jak se ztratila, jak měla hlad a bála se a jak ji zachránila medvědí chaloupka.
Medvídci jí odpustili a nakonec se spolu skamarádili. Řekli Mášence, že je může chodit navštěvovat. Dokonce jí koupili vlastní židličku, talířek s medvídkem a lžičku s kočičkou, dokonce jí koupili
i matraci, aby u nich mohla spinkat.
Mášenka byla moc ráda, že našla nové kamarády.

A to je konec pohádky a mám pocit, že jestli ji budu muset ještě jednou vyprávět, tak snad zešílím :o))))))

Jiřina

Hodnotilo 4 lidí. Score 4.8.

Reklama


Reklama

 Váš příspěvek
 
Janaze
Kecalka 175 příspěvků 14.10.07 18:56
 

Tahle pohadka je trosku zmutovana :) stara pohadka o Trech medvedech a Zlatovlasce (Goldilocks and the three bears) http://en.wikipedia.org/…_Three_Bears . Tam nemaji polivku, ale kasi. Medvedi jdou na prochazku, nez jim kase vystydne a mezitim jim tam Zlatovlaska vleze, jak pises ochutna a pak sni medvidkovu kasi, pak si sedne postupne na kresilka vsech, medvidkovo rozbije, pak ozkousi postylky - v medvidkove usne. Jenze: medvedi se vrati a holku bez milosti vyzenou. Poselstvi je, ze soukromi druhych se ma respektovat!

 
andela  15.10.07 20:06

Jiřko - jéé, tuhle pohádku si pamatuju. Kdysi dááávno jsem jí četla nejspíš u babičky. Tuším že to byl přepis nějakého víchodního autora :-P. Díky za připomenutí :-).  

A.

 
kopretinka78
Nováček 1 příspěvek 22.10.07 14:38

ahojky,
nahodou sem nasla odkaz na knizku o Masence a trech medvedech, Kdyz tvoje holcicka tu pohadku tolik miluje, tak by to byl pro ni pekny darek pod stromecek ne?
 http://knihy.abz.cz/…ch-medvedech

pa Casiopea

 
Gym  15.06.12 18:46
=)

Dobrý den smím se Vás zeptat paní Jiřino, kolik vám je let? ;)

 
Jirina
Extra třída :D 12958 příspěvků 18.06.12 09:22

Teda nevím jak to s tím souvisí :oops: ten článek už je hrozně starý, psala jsem ho před 5-ti lety, takže mi bylo o 5 let míň než teď :mrgreen:
A teď je mi 41.
 Jiřina

 
Nadeje Svedsko  25.10.12 22:36
pohadky je treba zmutovat dle soucasnosti

Samozrejme se soukromi ma respektovat. Ale dulezite je abychom nasli cestu k reseni ruznych zivotnich situaci. Zlatovlaska je mozna vyhnana z medvediho domecku, ale jak o prispeje k mezilidskym vztahum? Ziji temer 20 let ve Svedsku a zde jsem se naucila videt nektere veci z jinych stran - napriklad to, ze se nemohu uzavirat dotakzvaneho soukromi, kdyz je nekdo v me blizkosti v nouzi!!! Nebo se snad mylim???

Vložit nový komentář