Poznám někdy své štěstí?

monicka  Vydáno: 27.07.04

Sedím v kuchyni a přemýšlím jak nejlépe vyjádřit své pocity. Jak sdělit, že ačkoli to strašně bolí, drásá srdce, tak se musím zvednout, začít opět žít, smát se a hlavně bojovat za své štěstí.

Můj život je takové „nahoru a dolů“ - nic co by mě mohlo rozházet nebo překvapit až............

Ve svých 20ti letech jsem se rozhodla založit rodinu a ejhle zasažená stěna žaludku (lymfom a k tomu vředy) a následná operace. Všechno dopadlo dobře naštěstí nemusel celý ven a čtvrtku nechali. Zůstala pouze jizva a návštěvy na onkologickém oddělení. Říkala jsem si na světě jsou horší věci.

No jo, ale co to miminko, proč se stále nic neděje? Následovala laparoskopie s chrompertubací. Všechno dopadlo dobře, lékařův ortel zněl: jste zdravá, mladá - vše chce svůj čas - nesmíte na to myslet.

Rok se s rokem sešel a miminko stále nikde. Jen v mé ložnici leží cizí ženská. Tak to se rozpadlo mé skvělé manželství. Říkám si vždyť pro jedno kvítí slunce nesvítí. Život jde dál na světě jsou horší věci.

Jednoho dne jsem potkala báječného muže, který mi nabídl život po jeho boku. Za tři roky jsem oznámila celému světu své těhotenství a prožívala neskutečné štěstí. Na ultrazvuku ve 12tém týdnu zjistili, že se jedná o tzv. „afetální vejce“ - zamlklé těhotenství a následoval potrat. Říkala jsem si, hlavně, že to jde na světě jsou horší věci.

Po dalších dvou letech opětovného snažení, neskutečně mnoho vyšetření, zklamání a nenávidění přicházející menstruace bylo rozhodnuto-centrum reprodukční medicíny. Všechno dopadlo dobře, po roce a půl na 3pokus se 1mražáček uchytnul a já opět prožívala své štěstí. Ultrazvuk dopadl dobře a já brečela jako malá holka. Následující UTZ probíhaly úplně stejně jen při nich asistoval můj mužíček. Oteklé nohy, bolavá záda a přibraných 25kg. vůbec nevadily. Jen, abych už ten svůj uzlíček držela v náručí. Čekání na porodním sále bylo nekonečné. Byla jsem naprosto uvolněná a hlavně nedočkavá. Porod byl pro mě tím nejkrásnějším zážitkem na světě. Bohužel ani po hodině a půl se normální porod nezdařil. Říkala jsem si to nevadí vždyť císařským řezem se narodilo spoustu dětí. Tak mě uspali a dne 4.4.2004 ve 3,00 hodiny se narodila Kačenka.

Když jsem se probrala, tak jsem se snad ani nestačila nadechnout a křičela jsem na celé kolo, kde je doktor, přineste mi moje dítě, chci ho vidět a mít v náručí. Nestačila jsem si všimnout smutných a vlhkých očí mého muže ani tak těžko přicházející mladé pediatričky. Nastalo dlouhé ticho a já netušila, že během vteřiny přijdu o své štěstí. V transu a z dálky slyším jednoznačný ortel: Kačenka se narodila s komplexním rozštěpem horního patra a bez mozku. Neumím popsat stav mámy, která má prázdnou náruč. Stále jsem čekala, že se otevřou dvěře a doktor řekne - my se spletli. Čekala jsem, kdy se z toho ošklivého snu probudím. To nemůže být pravda, vždyť toho už na mě bylo dost. Co jsem udělala špatně, že mě život tak trestá. Celé tělo jsem měla nasycené bolestí a beznadějí. Ortel byl vyřčen a bohužel i přes spoustu vyšetření, nezměněn. Nastává nejhorší rozhodnutí pro mámu - mám se jít podívat? Rozum říká nechoď, nesmíš, ublíží ti to. Kačenka umírá a bude to ještě horší. Ale to nešťastné srdíčko velí úplně něco jiného. Nakonec jsem poslechla svého muže, který Kačenku viděl hned po porodu a nešla se podívat. Věřte, že to bylo bolavé rozhodnutí, ale teď vím, že správné. Kačenka je totiž, jak mi sdělil můj muž, celá po mě.

Domnívala jsem se, že tohle velké trápení alespoň brzo skonční, ale bohužel. Protože jsem se v těhotenství chovala správně tak je Kačenka plná sil. Její tělíčko umí jen pít, jíst a čůrat a mou útěchou je fakt, že necítí bolest a nevnímá nic kolem sebe. Vzhledem k tomu, že se její stav nehorší došlo k tomu, že byla přeložena do kojeneckého ústavu. Nespala jsem snad týden, jenom jsem brečela a brečela. Hlavou se mi honily myšlenky jako - já se skoro 10 let snažím mít miminko, dělám pro to možné i nemožné a pak ho odložím do „kojeňáku“. Pro doktory je těžké určit, kdy Kačenka umře, ale prý by to nemělo být víc jak jeden rok. Tak a teď čekám až mi odejde moje štěstí - moje Kačenka.

Stále si říkám proč v takových případech neexistuje eutanázie - vždyť tohle je jednoznačný případ. Kačenka v nemocnici nemůže zůstat, protože není nemocná a pojišťovna to nechce hradit. Domů ji nedostanu, protože je krmená přes sondu, která je napojená do žaludku. Jinam než do kojeneckého ústavu ji dát nemohou.

Tenhle boj jsem na plné čáře prohrála. Moje bolest se nedá slovy vyjádřit ani napsat na papír. Omlouvám se za možné hrubky, ale přes tu spoustu slziček nejsem schopná vidět chybičky.

Chci, aby každý věděl jak dokážeme být silní a umíme vše překonat. Život je boj a já se nevzdávám. Pevně věřím, že po tomhle mém velikém neštěstí dostanu druhou šanci. ŠANCI MÍT ZDRAVÉ MIMINKO, a tím poznat své štěstí.
 Monika

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 5.0 bodů
Stránka:  1 2 Další »
 Váš příspěvek
 
Anonymní  27.07.04 20:50

Moniko, život si s Tebou opravdu krutě zahrává … Ani nevím, co Ti napsat. Snad jen, že Ti přeji hodně síly abys to všechno zvládla a aby se na Tebe konečně usmálo štěstí.

Držím Ti pěsti.

Lucka

 
konkinka
Zasloužilá kecalka 725 příspěvků 27.07.04 21:04

Ahoj Monika,

neda mi nereagovat na tvoje riadky. Zivot ta velmi skusa a viem, ze musis byt velmi velmi silna.

Viem ake je to prist o babetko, ako sa on snazit. Mne pred par rokmi povedali, ze nikdy nebudem maminou a mat deti. Tazko sa to prijimalo a zmierit sa s tym bolo pre mna velmi tazke. Po roku som otehotnela, bola som stastna a schopna urobit vsetko preto, aby som mala babetko. Lekar mi povedal, ze ak otehotniem, tak mozem o babetko lahko prist a nikdy ho nedonosim. Aj tak bolo po 3 mesiacoh stastia z otehotnenia som o babo prisla. Bolo to krute a mne trvalo rok nez som sa s tym vysporiadala. Viem ake to je a co zena preziva.

Priznam sa, ze pred 4 rokmi sa mi narodil krasny zdravy syn, jeho tehotenstvo bolo velmi komplikovane ale bola som stastna ze ho mam a chcela som pre neho spravit vsetko. Teraz som v 34. tyzdni a cakam dalsie babetko. Moje deti su pre mna viac nez moj zivot.

Prajem ti a drzim ti palce, viem, ze potrebujes vela sil a verim, ze sa ti to vrati a jedneho dna budes stastna ze mas aj ty svojich anjelikov.

Miska

 
Dadla
Ukecaná baba ;) 1930 příspěvků 27.07.04 21:23

Milá Moniko,
nevím, co na tvůj příběh říct…
Snad jen tolik, že neznám silnějšího člověka, než jsi ty. Zvládat takové rány osudu musí být neskutečně těžké. Taky mě život zkouší, jak se dá. Před dvěma lety jsem málem přišla o manžela, měl nehodu a strávil 5 týdnů na JIP. Všichni mi říkali, jak moc jsem silná, ale moje síla se s tím poprat, se s tou tvojí nedá srovnávat.
Já sama čekám na vytoužené miminko už 5 let, zatím bohužel bezvýsledně (před 4 lety jsme o miminko přišli), a nedokážu si představit, že by mě něco takového mělo potkat.
Moc ti z celého srdce přeji do dalšího života už jen samé štěstí, a to hlavně v podobě krásného a zdravého miminka!!!!!!

Dadla od Matýsků

 
Vega
Kecalka 177 příspěvků 27.07.04 21:41

Ahoj, právě jsem dočetla tvůj článek a brečím tady jako želva. Já osobně bych takovou situaci absolutně nezvládla. Nevím proč to tak je, že ti, kdo si moc přejí miminko s tím mají velké problémy a naopak. Pořád mám pocit, že to všechno musí proběhnout v pořádku, že když děláme všechno možné a nemožné tak přeci nesmí přijít komplikace.
Ani nevíš, jak moc Vám přeju mít co nejdřív v náruči zdravé a krásné miminko. Doufám, že se nebudeš moc dlouho trápit a že se štěstí brzo usměje i na Tebe. Ahojky Vega

 
Anonymní  27.07.04 21:56

Ahoj Moniko.
Právě jsem dočetla Tvůj článek a po tvářích se mi kutálejí obrovské slzy.Nevím,co na to říct,snad jen to,že jste velmi silní a že Vám z celého srdce přeju úspěch,který si tolik zasloužíte.Dou­fám,že Vám konečně vysvitne sluníčko.
Gabulos

 
EDINA
Ukecaná baba ;) 1400 příspěvků 27.07.04 21:58

Ahoj Moničko,

já se tu stejně jako Vega utápím v slzách :o(
Je mi tě moc líto, je mi líto, že když už se vám miminko po tak dlouhém snažení zadařilo, že jí nebylo dopřáno být zdravá a vaše trápení pokračuje.

Musíš být hrozně silná osobnost a moc bych Ti přála, ať se k tobě brzy do bříška nastěhuje nový zdravý mimísek, který by vám všechen ten smutek vynahradil.

Hodně štěstí !

Ed

 
Simunka
Ukecaná baba ;) 1186 příspěvků 27.07.04 22:15

Ahoj Moniko,

přidávám se k holkám, nevím co k tomu napsat. Někdy je život opravdu krutý, ale, snad přeci jen nemůžeš mít celý život takovou smůlu!

Přeji vám aby se ti brzo narodilo krásné a zdravé miminko.
A ještě ti přeji aby tě nepotkalo již nic smutného.

Simunka

 
Anonymní  27.07.04 22:24

Moniko,
ani já nevím, proč nás život takhle zkouší. Jsou na světě tisíce ženských, které si děti nepřejí, feťačky, sociální případy - ty všechny mají zdravých dětí a ani je nechtějí. Zodpovědný člověk, který s láskou očekává a dělá nemožné - tomu osud uděluje rány. Nespravedlnost.
Máš můj hluboký obdiv za tvou odvahu. Za to, že to nevzdáváš a překonáváš, chytáš kopance, ale bojuješ dál.
Věř, že štěstí si tě najde, jsi plná lásky a i když optimismus se v této chvíli špatně hledá, věřím, že právě v tobě se špetka najde. Říká se „Pánbůh dal a vzal“. Tobě zatím vzal a teď je nařadě taky dát. Zasloužíš si to!!!
Možná proto, jaká jsi, si tě tvoje holčička vybrala alespoň na kousíček života za maminku. Věděla, s jakou láskou přijde na svět a pak, bude-li muset, odejde.

Přeju ti hodně síly, abys to zvládla, oddychla si a konečně byla šťastná a v náruči chovala krásné zdravé miminko. A pevně věřím, že to tak bude a pak, i když zapomenout to je nesmysl, pak aby ti přinášelo obrovské štěstí, které alespoň zmírní tvůj smutek.

Pajdule od Matýsků

 
zuzkaj
Kecalka 446 příspěvků 27.07.04 22:47

Ahoj Moniko.
Vlastne ani neviem čo Ti mám napísať. Snáď len toľko, že ťa obdivujem s akou silou si prešla všetkými prekážkami, ktoré Ti osud až doteraz staval do cesty a že veľmi, ale naozaj veľmi držím palce, aby Tvoja budúcnosť bola krajšia ako minulosť. Zuzana

 
Sulanek
Kelišová 5636 příspěvků 27.07.04 23:08

Monicko,

obdivuji te, jak celis krutym ranam osudu, s jakou silou to zvladas a bojujes … s malou princeznickou je to mooooc smutne, zivot je opravdu kruty, ale ja verim, ze ty si stesticko vybojujes a pak si ho nadherne uzijes! Neprestavej verit a bojovat, urcite se to povede a budes v naruci drzet ten nejvetsi poklad na svete! Drzime palecky!

Sulanek a Verunka

 
eva2
Kecalka 162 příspěvků 27.07.04 23:30

Moničko,nedá mi než na tvůj bolestný deníček reagovat.Vím, co asi cítíš a jak to musí bolet, už jsme si o tom popovídali, i když tvá bolest není mou bolestí,ale díky osudu vím co cítíš, pro mě to byla asi hodina života a pro tebe je to na život celý.Kdyby opravdu eutanázie byla u nás schválená zvedla bych pro ni všechny čtyři ruce i nohy.Díky tomu, že se nám v rodině u mé sestřenice stalo to stejné.Dnes je její dcerce šest let a stále žije o to je to horší(vím že někdy uvažovala o tom ukončit to i sama a raději jít na dva roky do vězení i toho jsou matky schopné).Nevím jaká slova útěchy lze říct, ale eutanázie je odchod ze světa žijících lidí, bezbolestný a milující,je to útěcha pro rodiče i umírajícího­.Bohužel nám to v naší republice bylo odepřeno,a nejhorší pro rodiče je ta myšlenka- doufám , že netrpí nebožátko moje a že to trápení bude kratší než je dáno.Bohužel musím říct, že i když jsem byla věřící a naši mě k tomu vychovali,dnes v boha věřím jen tak napůl,vždyť děti jsou to nejnevinější a nejbezbranější co vůbec mohla příroda a on stvořit, tak proč…Jen doufám, že se tvoje trápení zkrátí a příroda přece jen trošičku pomůže,je to kruté , jak se vůči tobě zachovala,a jen prosím zbytkem toho, co napůl v něco věří, že se ti to druhé děťátko přece jen podaří a bude nejzdravější ze všech dětí na téhle planetě.Zdravím tě zlatíčko, a hodně sil,nic víc ti bohužel nemůžu říct, tak vem alespoň přátelské obětí kamarádky a přizvi k němu i tvého mužíčka, ať se také netrápí, Eva

 
kacii
Kecalka 210 příspěvků 28.07.04 00:01

Moni jsi ohromne silna a statecna! Verim a moc ti preju, aby timhle nestestim pro tebe skoncilo vsechno trapeni a cekalo na tebe jenom to stesti. Urcite se dockas zdraveho miminka a ja se tesim, az ti k nemu budu gratulovat:o) Hrozne moc drzim palce!
 Kacii

 
Anonymní  28.07.04 00:30

Milá Moni,
vím že ti teď je hrozně a to co teď napíšu se možná nebude líbit, ale já si myslím, že to tak bude. Až přijde čas a Kačenka odejde
bude to kruté a bolavé, ale jí tam bude určitě lépe a bude mít klid.
Víš já to říkám proto, že jsem před 3 lety zažila něco podobného, jen s tím rozdílem, že moje dcera se narodila zdravá, ale 3 den zemřela a nikdo dodnes neví proč.
Bolest jakou jsem prožívala v porodnici, když se miminka rozvážela ke krmení a já čekala marně a stále se všech ptala co se stalo a kde jí mám, byla nekonečná. Pak přišla sestra, že mi píchne injekci a prý za mnou přijde doktor. Zbytek si dovedeš představit. Doma bylo všechno přichystáno a já se z porodnice vracela s prázdnou peřinkou a oblečky co jsem pro ní měla připravené. Následovalo několik měsíců bolesti a prázdnoty. Jenže je opravdu pravdou, že čas je nejlepší lékař.
Dostala jsem se z toho a proto teď sice ubrečená, ale přesto šťastná mohu psát svůj komentář. Vedle v pokojíčku, který byl 3 roky zamčený spinká moje největší šťěstí, přesně na den měsíční dceruška Barunka.
Moni, přeji ti abys to všechno zvládla a věřím, že se také dočkáš.
 Zdena

 
Nafteta
Ukecaná baba ;) 1154 příspěvků 28.07.04 07:07

Ahojky!
Je až nemožné,kolik bolesti dovede někdo naložit na ženská bedra.
Je nespravedlivé,že někdo má dětí jako smetí a ani o ně nestojí.A pak je tu jedna nešťastná máma,která má prazdnou náruč.
Taky jsem o své miminko přišla.Sice už v sedmém týdnu těhotenství,ale bolelo to hodně.O to víc,že mě opustil můj snoubenec se slovy,že musí najít holku,která bude schopná porodit mu zdravé dítě.
Jsi velmi statečná žena a já Ti moc přeju,aby Tvé nezměrné úsilí bylo korunováno úspěchem a aby Ti jednou zněly ty nejkrásnější fanfáry-pláč krásného zdravémo miminka.
Nafteta od Matýsků

 
Magika
Kecalka 159 příspěvků 28.07.04 07:38

Milá Monicko,

bohužel neznám slova která by tě mohla utěšit a nevím co bych měla udělat aby se ti ulevilo.
Přeji tobě i tvému muži hodně, hodně, hodně štěstí v boji o zdravé miminko.
A holčičce konečně klid.
Jsi úžasná a věřím, že to nebude dlouho trvat a budeš opět šťastná.

Ahoj Magika

 
Anonymní  28.07.04 08:10

Ahoj Moniko,

precetla jsem si tvuj pribeh a kouli se mi krokodyli slzy, je mi lito, ze si s Tebou zivot tak zle zahrava. Je dobre, ze stale bojujes, to je strasne dulezite, zivot je nekdy opravdu boj a je dulezite to nevzdat. Jedna znama rika, ze at se nam to libi nebo ne, tak vsude je rovnovaha, jak v prirode, tak i v nasich zivotech a pokud je nekdo v jednom useku zivota hodne nestastny, tak aby se to vyrovnalo, prijde obdobi, kdy bude zase strasne stastny. Ze se strida obdobi, kdy se nam neco nedari s obdobim, kdy se zase vse dari. Proste az to vse jednou secteme, tak to bude v rovnovaze. Docela se mi to v mem vlastnim zivote plni a te myslence verim. Preji ti, aby to tvoje prestastne obdobi zacalo co nejdrive (protoze vzhledem k tomu co si prozila, na tebe musi cekat obrovske stesti s kupou deti) a cas zhojil tve rany, ktere te behem zivota potkali. Jana

 
-Evka-
Závislačka 2857 příspěvků 28.07.04 08:14

Ahoj Moni,

je mi to moc líto. Osud si s některými zahrává, bohužel.
Když jsem četla Tvůj příběh, vzpomněla jsem si na jiný. Je to asi 4 roky, co se jiným rodičům narodila podobně postižená holčička. Žila dva roky, bohužel s velkými zdravotními komplikacemi. Měla všechny možné související nemoci, mimo jiné silnou epilepsii. Chtěla jsem Ti dát odkaz na tu stránku, ale rodiče ji asi letos zrušili. Holčička se jmenovala Sarah Glozar.

Přeji Ti mnoho sil do dalšího boje.
Evka

 
ivulin
Povídálka 21 příspěvků 28.07.04 08:31

Ahoj Moničko,
Tvůj příběh je moc moc smutný. Nevím, jak Tě potěšit, rozhodně se ale nikdy nevzdávej, věřím, že zdravé miminko na sebe nedá dlouho čekat a bude to Tvoje největší štěstíčko.
Víš, co mně jenom nejde do hlavy? Jak to, že na ultrazvuku bylo vždy vše v pořádku? Vždyť už ve 20. týdnu se děllá vyšetření hlavičky a kontroluje se i struktura mozku?
Přeju hodně síly a už jen samé štěstí.....
Ahoj, Ivulín

 
Anonymní  28.07.04 08:40

ahoj Moničko ,vůbec nevím co říct.....pořád říkám že život je krutej a vybírá si jako terče užasný lidičky ,jsi opravdu silná a nesmírně tě obdivuji.Moc ti přeji aby se brzo zadařilo a byla jsi opravdu štastná a v tvé náruči bylo miminečko .Moc ti držím palce a budu se těšit na super štastnou zprávičku .Majdalenka

 
Amalka2
Nováček 6 příspěvků 28.07.04 09:14

Ahoj Moniko, čtu Tvůj článek v práci a stejně jako ostatní jsem se nevyhnula slzám. K Tvému příběhu nevím co dodat, snad jen, že držím pěstí a doufám, že štěstí se obrátí i na Tvou stranu.
 Amálka

 
Anonymní  28.07.04 09:49

Ahoj Moni, tak tu sedím jako většina těch, co si tvůj příběh přečetly a bulím jako želva. Je to opravdu strašné, čím musíš procházet. A obdivuji tě za tvoji sílu s jakou vše zvládáš. Moc moc ti přeju aby jsi brzo objevila opat 2// na testu a do 9 měsíců porodila zdravé a krásné miminko, které Vám bude dělat celý život jen a jen radost a věř, že se ti do bříška nastěhuje už jen pro tvou statečnost a přemíru lásky kterou v sobě nosíš.
A ptám se - jak je možné, že UZV nic nepoznal? A co AFP testy a tak. Vždyť i mražáček musel být pod kontolou než ti ho zavedli. Opravdu to nechápu. Ale asi nemá smysl po tom pátrat.

Holka drž se i tvůj manžel a hlavně věř. Vaše štěstíčko se na Vás usměje a sluníčko vysvitne velkou září.

Pusinka od Montičky

 
Anonymní  28.07.04 10:03

Ahoj Moni, tak tu sedím jako většina těch, co si tvůj příběh přečetly a bulím jako želva. Je to opravdu strašné, čím musíš procházet. A obdivuji tě za tvoji sílu s jakou vše zvládáš. Moc moc ti přeju aby jsi brzo objevila opat 2// na testu a do 9 měsíců porodila zdravé a krásné miminko, které Vám bude dělat celý život jen a jen radost a věř, že se ti do bříška nastěhuje už jen pro tvou statečnost a přemíru lásky kterou v sobě nosíš.
A ptám se - jak je možné, že UZV nic nepoznal? A co AFP testy a tak. Vždyť i mražáček musel být pod kontolou než ti ho zavedli. Opravdu to nechápu. Ale asi nemá smysl po tom pátrat.

Holka drž se i tvůj manžel a hlavně věř. Vaše štěstíčko se na Vás usměje a sluníčko vysvitne velkou září.

Pusinka od Montičky

 
Anonymní  28.07.04 10:09

Složeno pro Moniku od srdce

CO MI ŘEKLA

Nešlo mi, nešlo, mít vlastní děťátko,
pořád jen útrapy, slzy a pláč,
tolik to bolelo, ta prázdná náruč…

Tu běželo okolo špinavé děcko,
nemělo mámu, co by mu lásku dala.
Bylo mi ho líto…a pro slzy jsem se odvrátila.
Ale ono mne chytilo za moji sukni, nešlo to odejít, šlo jenom zůstat!

Něco se stalo, já za ním chodila více a více, nešlo to nechodit! Tak jsem se starala, hladila a za své ho přijala…

Kam že to odešlo neštěstí moje?
Kdovíkam zmizelo, já byla šťastná!
Měla jsem dojem, že štěstí už více neunesu!

Ale teď musím štěstí rozdávat okolo, protože sama bych ho udržet nemohla - víš co se stalo?

Miminko z mého bříška se k nám nastěhovalo!

Petra

 
Anonymní  28.07.04 10:56

Moniko,

nemám co dodat ke komentářům nade mnou. Tvůj příběh asi otřásl každou z nás. Jen ti moc přeju, aby se na tebe brzy usmálo štěstí.

Marta

 
Anonymní  28.07.04 11:12

Milá Moniko,

jsem strašně smutná z toho co Tě potkalo. Nic nemůže být horší než tahle bolest…
Ze srdce Ti přeji hodně sil a víry v další život, věřím, že po tomhle černém pruhu musí přijít bílý a POŘÁDNĚ tlustý.

Nepřemýšlela jsi o adopci? Tam je spousta človíčků, kterým taky někdo hrozně moc chybí..........
Věřím, že brzy budeš i ty ta nejšťastnější máma.
Hodně štěstí, Michala

 
Koculka
Kecalka 225 příspěvků 28.07.04 11:57

Taky já se přidávám k ostatním. Je to tak smutné a těžké a není co říct, aby Ti bylo líp.
Tobě i Tvému manželovi přeju z celého srdce hodně sil ke smíření se s touhle ránou a hlavně hodně štěstí do příštích dnů.
Kočulka

 
Anonymní  28.07.04 12:18

Ahoj Moniko,
tvůj příběh je moc smutný a není slov, které by tvou bolest utlumily.
Přeji ti, aby ses svého štěstíčka dočkala co nejdřív a Kačenky trápení brzy skončilo.
Markéta

 
Rachel
Kecalka 332 příspěvků 28.07.04 13:10

Ahoj Moniko,
sedím a brečím jak malá holka. život je někdy těžší a krutější, než si kdy dokážeme představit. Tak mě Tvůj příběh bolí a to jsem ho nezažila já. Chtěla bych ti pomoci, ale nikdo teď nedokáže pomoci Kačence. Nevím, zda je bůh nebo jen existuje nějaká síla, co řídí naše životy, ale vždy, když se něco takového někomu přihodí, je důležité neobviňovat sebe samu. Věřím a ty věř taky tomu, že jednou to neštěstí musí skončit a o to větší a bohatší budeš mít štěstí. Zasloužíš si být šťastná. A já věřím, že budeš. Držím Ti pěstičky a přeji Ti, ať ve Tvém životě už jen svítí sluníčko.

 
monicka01
Kecalka 266 příspěvků 28.07.04 14:23

Moc všem děkuji za slova, která mě chytají u srdíčka. Ptaly jste se jak je to možné, že na to nepřišli? Nikdo mi to neuměl vysvětlit. Já si myslím, že lékař, který mi prováděl UTZ v 5tém a 8mém měsíci zanedbal svou práci. Byl to stejný lékař. Víte co bylo nejhorší a co mě osobně utvrdilo v doměnce, že něco pokazil? Když jsem ležela na pokoji tak odvrátil hlavu, aby se na mě nemusel koukat. Krevní vyšetření - vše bylo v pořádku, a to jsem byla rizikové těhotenství. Pediatři se po kompletním i genetickém vyšetření Kačenky shodli v tom, že ve vývojové fázi mozku mnou musel projít nějaký vir. Podotýkám, že jsem během těhotenství nemarodila ani nebrala jiné léky mimo vitamínů a minerálů. Kačence dělali veškerá vyšetření a na všechno je negativní - nikdo prostě neví proč se to stalo.
Nejsem věřící člověk, ale modlím se den co den ať je to za námi ať si Kačenku vezme, že jí tam nahoře bude dobře a bude na nás dávat pozor. Taky jsem strašně ráda ( snad to nebude znít ošklivě ), že to dopadlo takhle. V§bec si nedovedu představit mít třeba mentálně postižené dítě. To jsou matky, které já osobně obdivuji. Né nerouhám se jen v téhle mé situaci děkuji.
Jinak mám ještě 5 zmrzlíků a geneticky je všechno v pořádku tak to jsou 2 pokusy a zkusíme to. Jestli se nepovede tak si vezmeme miminko z kojeneckého ústavu. Sociální pracovníce je velice milá starší dáma a když mě viděla jak trpím tak mi už miminko nabízela.
No holky musím se přiznat, že i takové myšlenky mě v porodnici napadaly - chtěla jsem vyměnit Kačenku za jiné zdravé miminko. Dneska se stydím za takové myšlenky, protože vím jak by byla jiná maminka smutná. Některé z Vás psaly jak je to nespravedlivé - souhlasím s Vámi.
Tak a teď to co je pro mě to nejhorší, ale i nejlepší - můj bratr ( mladší ) má 10ti měsíční Michalku. Bylo to pro mě slzavé údolí, když oznamovali její početí. A teď jí mám celý den na starosti - papáme spolu, čůráme na tetu a smějeme se tomu, koupáme se a teta chodí domu jak vodník. Přiznám se, že mi to obrovsky pomáhá a švagrová je tím báječnější, že mi to dovolí ( jsem jediná ).

Ještě jednou Vám všem děkuji za milá slova. Tyhle slzičky jsou jiné - nejsou bolavé. Dík Monika

 
monicka01
Kecalka 266 příspěvků 28.07.04 14:27

Ještě jednou - ten komplexní rozštěp má Kačenka jen díky tomu mozku. A vzhledem k tomu, že je to vidět, udělali taková vyšetření. Kdyby to neměla, tak by nikoho nenapadlo udělat rentgen mozku. Vůbec si nedovedu představit, že by mi umřela doma v postýlce. To bych asi nezvládla.

 
EditaAnne
Kecalka 135 příspěvků 28.07.04 15:27

Ahoj Moni,
stejně jako ostatní holky se peru se slzami a nějak mi to nejde.
A stejně tak ti chci složit obdiv. Jsi opravdu velice silná a je úžasná, jak s tím vším bojuješ.
Já osobně bych třeba nedokázala se nejít na Kačku podívat, ale nejsem v té situaci.
Moc moc tobě i manželovi přeji, aby jste prošli tím vším a společně se mohli těšit ze zdravého a silného bábetka.
Edita Anne

 
Anonymní  28.07.04 16:41

Ahoj Moniko , znám pocity , kterými pricházíš a vím jakou beznaděj pociťuješ . Mám něco velmi podobného za sebou , jen já měla víc štěstí (divně řečeno ) a moje postižená holčička Edwardsovým syndromem do 3 hodin po porodu zemřela , před tímto otřesným zážitkem jsem prodělala ještě jeden potrat v 10tt .
To , ale jen abys věděla co se stalo mě .
Nevěřila jsem , že budu mít ještě někdy zdravé dítě , prostě to pro mě bylo nemyslitelné , ale cítila jsem , že mám ještě sílu a tak jsem se opřela do toho abych se rychle dostala ze svých depresí , při čemž mi pomáhal manžel a mohla znovu myslet na miminko , které jsem moc chtěla .
Zkrátím to . Bylo to otřesné a dlouho to trvalo , ale otěhotněla jsem a dnes mám 5 měsíční Dominiku . Na Klárku nikdy nezapomenu , ale už to tolik nebolí .
Prosím věř a víra Tvá Tě uzdraví a já zase věřím , že jednou budeš držet v náručí krásné a zdravé miminko .
Přeji moc a moc štěstí a zdraví .

 
Anonymní  28.07.04 16:42

Ahoj Moniko , znám pocity , kterými pricházíš a vím jakou beznaděj pociťuješ . Mám něco velmi podobného za sebou , jen já měla víc štěstí (divně řečeno ) a moje postižená holčička Edwardsovým syndromem do 3 hodin po porodu zemřela , před tímto otřesným zážitkem jsem prodělala ještě jeden potrat v 10tt .
To , ale jen abys věděla co se stalo mě .
Nevěřila jsem , že budu mít ještě někdy zdravé dítě , prostě to pro mě bylo nemyslitelné , ale cítila jsem , že mám ještě sílu a tak jsem se opřela do toho abych se rychle dostala ze svých depresí , při čemž mi pomáhal manžel a mohla znovu myslet na miminko , které jsem moc chtěla .
Zkrátím to . Bylo to otřesné a dlouho to trvalo , ale otěhotněla jsem a dnes mám 5 měsíční Dominiku . Na Klárku nikdy nezapomenu , ale už to tolik nebolí .
Prosím věř a víra Tvá Tě uzdraví a já zase věřím , že jednou budeš držet v náručí krásné a zdravé miminko .
Přeji moc a moc štěstí a zdraví .Míša

 
Anonymní  28.07.04 16:55

Ahoj Moniko , znám pocity , kterými pricházíš a vím jakou beznaděj pociťuješ . Mám něco velmi podobného za sebou , jen já měla víc štěstí (divně řečeno ) a moje postižená holčička Edwardsovým syndromem do 3 hodin po porodu zemřela , před tímto otřesným zážitkem jsem prodělala ještě jeden potrat v 10tt .
To , ale jen abys věděla co se stalo mě .
Nevěřila jsem , že budu mít ještě někdy zdravé dítě , prostě to pro mě bylo nemyslitelné , ale cítila jsem , že mám ještě sílu a tak jsem se opřela do toho abych se rychle dostala ze svých depresí , při čemž mi pomáhal manžel a mohla znovu myslet na miminko , které jsem moc chtěla .
Zkrátím to . Bylo to otřesné a dlouho to trvalo , ale otěhotněla jsem a dnes mám 5 měsíční Dominiku . Na Klárku nikdy nezapomenu , ale už to tolik nebolí .
Prosím věř a víra Tvá Tě uzdraví a já zase věřím , že jednou budeš držet v náručí krásné a zdravé miminko .
Přeji moc a moc štěstí a zdraví .Míša

 
Kačkač2
Kecalka 382 příspěvků 28.07.04 19:53

Moni,

já ani nevím, co bych ti napsala, je mi z toho strašně smutno, a je mi to moc líto. Někdo si opravdu v životě vytrpí jako kůň. Ale já věřím, že všechno zlé se jednou v dobré obrátí. Věřím v Boha a modlím se za Kačenku, aby se netrápila a modlím se za tebe, aby se ti narodilo zdravé miminko, a aby jsi byla konečně šťastná.

Kačkač

 
Luciiie
Stálice 85 příspěvků 29.07.04 09:43

Ahoj Mončo,
hned na začátku ti chci popřát spoustu síly do života a moc bych ti přála, aby se na tebe to štěstíčko konečně usmálo, v tvém bříšku začal růst opět nový život a narodilo se ti krásné zdravé miminko a vrátilo ti zpět úsměv na rty. A jestli si to někdo zaslouží, jsi to ty. MYslím, že už máš toho neštěstí a smůli dost. Víš, ještě před měsícem a půl jsem byla nastávající maminka. Jsem mladá holka, je mi 21 a když jsem nedostala menstruaci a hnedle brzy na to se mi dostavily nevolnosti, byla jsem si jistá. Šla jsem za přítelem, který to už tušil. Seděli jsme spolu v jednom pražkém podniku, já si ani nezapálila a nechtěla jsem si ani dát své oblíbené pivo…pak přišla ta otázka…„Lucka, jsi těhotná?“ Tenkrát jsem sklopila hlavu a strašně jsem se bála reakce. Jen jsem špitla:„Jo.“ Neumím popsat, jak se mu tenkrát rozzářily oči, ten úsměv a slzičky radosti v očích…nikdy na to nezapomenu. Chytil mě do náruče a strašně dlouho mě hladil a líbal a začal o mě pečovat.Každý den mi pozoroval bříško, jestli náhodou nevyrostlo o nějaký ten centimetr, kupoval mi neustále dobré jídlo…mým oblíbeným se stala cibulová bageta se šunkou…mňam mňam, vždycky čekal, než sním svou porci, aby do mě pak napasoval ještě jednu. Bříško mělo opravdu tolik péče, kolik potřebovalo. Pak jsem šla na ultrazvuk, kde mi to má gynekoložka potvrdila, i když mi jsme si byli jistí. Po třech měsících, kdy jsem tam přišla mi zdělila, že čekám dvojčata, nejspíš holčičku a chlapečka. Začala jsem strašně panikařit a byla jsem zoufalá. Měla jsem strach, že to nezvládneme. Jenže přítel mě opět přesvědčil, že mi bude stát vždy po boku a že se s tím poperem. Byli jsme ještě šťastnější. Ve 14ém týdnu jsem začla krvácet, měla jsem strašné bolestia s teplotou jsem byla převezena do nemocnice, kde jsem dostala injekci a pak už jsem se jen probudila, koukala do bílé zdi, bylo mi hrozně zle a začala jsem zvracet. Přišla ke mně lékařka a řekla mi, že už to mám za sebou. Tenkrát jsem se cítila strašně prázdně. Po čtyřech hodinách jsem odcházela domů. S prázdným bříškem, s prázdnou duší, s plnýma očima…slz. Už je to něco přes měsíc (je jasné, že to vím na den přesně, snad i na minutu) , můj přítel se mě bojí hladit po bříšku, nese to možná ještě hůř než já a občas mi omylem řekne…miluji tě, maminko…a pak když si to uvědomí, začne plakat. Ale proč ti vlastně svůj příběh vyprávím…O tvé povídce mi napsala Edit s malou Violkou, četla jsem jí jedním dechem a chtěla bych ti poděkovat. Pevně věřím, že další boj už vyhraješ a že za nějaký ten čas budeš i ty tu prosit o radu, jak na přebytečná kila, jak máš cvičit,… S tím mým bojem si mi moc pomohla, za to ty díky. Protože mi došlo, že život tímhle nekončí, a že člověk se s tím musí poprat a zkusit jít dál. A když bude věřit a ukáže všem, že sílu má, že se ničeho nebojí, bude odměněn.Držím ti palce. Tak moc ti držím palečky. Tobě i tvému manželovi.
 Lucie

 
Anonymní  29.07.04 21:23

Milá Moničko,

i já tu teď sedím a po tváři se mi koulí slzy. Věřím, že Tvůj život zatím hodně bolel, ale vytvořil z Tebe silnou osobnost, která se nevzdává a umí se s osudem poprat.
„Smekám před Tebou“.
Pokud jednoho dne Kačenka z Tvého života odejde bude to pro Vás bolestné, ale pro ni vysvobození. Myslím, že jednoho dne budeš mít v nebíčku svého andílka strážného. Život je někdy krutý.

Přeji Vám krásné zdravé mimi.
Vím, že budeš tou nejvzornější mámou a proto ten boj nevzdávej.

Přeji Vám mnoho ŠTĚSTÍ
Alex

 
Anonymní  29.07.04 21:23

Moničko, vydrž. Nemáš to jednoduché a není lehké na tvůj příspěvek reagovat, ale nikde není napsáno, že to příště nebude jinak.

 
Anonymní  30.07.04 07:58

Milá Moničko, je mi moc líto co právě teď prožíváš. Já sma nevím jak bych se s tím vším dokakázala vyrovnat, spíš asi nedokázala. Musíš být silná a věřím že se dočkáš té chvíle, kdy si z nemocnice poneseš v peřince ten vytoužený růžový vrnící uzlíček.Já už čekám celých dlouhých osm let během kterých jsem o miminko dvakrát přišla.Naposledy letos na jaře přesně o velikonocích, už je asi slavit nebudu.Já mám to štěstí že mám jedenáctiletého syna a mám komu tu svou mateřskou lásku dávat.Podívej se na www.anjeliky.sk, když jsem podruhé o miminko přišla byla jsem ráda že se můžu se svou bolestí s někým podělit, je to web na který píší maminky své příběhy. Přeji Ti aby jsi to své štěstí co nejdříve poznala spíš chovala. Nela

 
meta
Kecalka 229 příspěvků 30.07.04 11:22

Moni opravdu mi chybí slova, abych mohla vyjádřit to jak moc ti přeji, aby jsi jednou měla své zdravé miminko a obdivuji tě, že jsi tak silná!!

Jedno nechápu, jak v dnešní době moderní techniky a pod. se může ještě něco takového stát!! Je vidět, že zde selhal lidský faktor, což vyznělo i z tvého popisu, když jsi se setkala s doktorem který UTZ prováděl !!

Ještě jednou přeji mnoho štěstí

Verča

 
Amalie
Kecalka 153 příspěvků 02.08.04 15:21

Moni,

je mi to strašně líto nevím co napsat. Jsi strašně silná tolik bolesti snad ani člověk nemůže zvládnout, ale co se dá dělat viď? Z celého srdce Ti přeji aby si se dočkala zdravého miminka co nejdřív určitě budeš ta nejlepší maminka na světě.

Drž se! Martina

 
Anonymní  02.08.04 18:47

Milá Moniko,

Tvůj článek mě rozbrečel, to, jak jsi statečná, jak v sobě stále máš ten optimismus a věříš, že ta šance mít další a zdravé miminko - za to Ti, beruško, smekám a máš můj veliký obdiv.

Z celého srdce Ti přeji, aby odchod Kačenky a ta bolest, co bude následovat, přebila radost z příchodu zdravého miminka.

Hodně štěstí nejen Tobě, ale všem maminkám, které si tímto prošly.

Radka (nepřihlášená Monalisa24)

 
Anonymní  10.08.04 14:46

Milá Moniko,
tvůj příběh mě velmi rozesmutnil, cítím s tebou. Je mi to tolik líto, že se takové věci dějí a ke všemu většinou lidičkám, kteří jsou skvělý a vůbec si to nezaslouží. Ze srdce bych ti přála abys zvládla tuhle kapitolu svého života, přála bych ti aby se podařilo prolomit sílu tvého začarovaného kruhu a aby sluníčko nad tebou začalo svítit. Hodně štěstí jahůdko.
 Katuš

 
Alica
Povídálka 25 příspěvků 19.08.04 14:24

Ahoj Monika!
Hrozné!! Prečo toto musí byť na svete?
Mám asi k Tebe len jedno:!¨" znovu buď silná a držím Tebe a manželovi palce".
Niektoré osedy sú hnoj.Bohužiaľ.
 Alica.

 
Anonymní  06.09.04 10:08

Milá Moniko, z Tvého příběhu je mi opravdu smutno a stejně jako všichni ostatní Ti přeji v brzké době zdravé a šťastné miminko.
Hodně štěstí
 Rádik

 
Dancul
Ukecaná baba ;) 1512 příspěvků 06.09.04 10:29

mila monicko,
tiez sa pytam co som urobila, za co ma boh tresta. odpoved asi nikdy nedostanem. preto nam nic ine neostava len sa so zivotom pobit. bud silna a neprestavaj verit.
 danka

 
Carolin
Kecalka 258 příspěvků 09.09.04 15:39

pokazdy, kdyz si prohlizim clanky a padne mi oko na tvuj, zaboli me u srdce. Myslim na tebe aby ti to konecne vyslo

 
Anonymní  10.09.04 12:14

DRŽÍM PĚSTIČKY

 
Anonymní  13.09.04 18:27

Asi je to uz ohrané, ale je to važně síla co člověk dokaže vytrpět aniž by se totálně nezbláznil. Je to asi to nejhorší co člověka muže potkat. Doufám, že je to to poslední špatné co Vás potkalo. Dej vědět až Vám konečně z těch mraků a bouřek vysvitne slunce v podobě zdravého dítěte.

 
Anonymní  21.09.04 19:00

Moniko,
držim Ti mocpalce, aby Ti vše jednou vyšlo, jak si moc sama přeješ a po tom všem zasloužíš. Obdivuji Tvoji sílu a děkuji Ti, že jsi našla odvahu se o svůj příběh podělit - to si pak člověk uvědomí, jak moc má být šťastný, když má být proč a nenechat se trápit banalitami.

M.

Vložit nový komentář
Stránka:  1 2 Další »