Poznám někdy své štěstí? - díl 2.

monicka-S  Vydáno: 27.04.06

Sedím v kuchyni a opět přemýšlím jak nejlépe vyjádřit své pocity. Jak všem sdělit, že už to nebolí, že se směju a že jsem si to své štěstí vybojovala :-)

Abych řekla pravdu tak vůbec nevím jak začít. Ale chci, aby každý věděl, že se dá zvítězit a postavit se osudu, že jsme plné sil, a to i v momentech, kdy bysme chtěly nejraději umřít.....

Svůj příběh jsem psala v červenci 2004 a končila ho tím, že Kačenka leží v kojeneckém ústavu a my čekáme na její smrt. Byla jsem plná bolesti, hněvu bála jsem se jít mezi lidi. Měla jsem posit, že se na mě každý dívá a povídá si o mém trápení. Jednoho dne řekl můj muž DOST a koupil krásnou dovolenou u moře v Turecku. Nechtěla jsem nikam jet, protože mi to připadalo hloupé. Stále jsem měla na mysli, že Kačenka leží v kojeneckém ústavu a já si pojedu na dovolenou. Všichni mě přemlouvali, že mi to pomůže jak psychicky tak zdravotně. Tak se stalo, že jsem v polovině srpna ležela na pláži a nechala se krásně rozmazlovat :-) Musím přiznat, že díky skvělé partě lidiček jsem občas zapoměla na své trápení. Vůbec se mi nechtělo domů tak strašně jsem se bála vrátit do té kruté reality. Utěšovala jsem se, že prací zaženu všechny chmury.
Doma jsem si najednou uvědomila, že jsem vlastně nedostala menstruaci. Nepřikládala jsem tomu nějaký význam - léčená sterilita, IUI, IVF a KET - to je hloupost být těhotná a ještě k tomu 5 měsíců po porodu císařským řezem. Jenomže byla polovina září a moje mentruace nikde. Tak jsem se rozhodla BUĎ a NEBO - RIA test. Bylo to nekonečné čekání, ale ještě teď vidím úsměv laborantky, který mi sděluje JSEŠ TĚHOTNÁ. ( musím podotknout, že v nemocnici pracuji a skoro všichni mě znají a věděli o mém neštěstí ).V tu chvíli jsem ani neuměla zavolat svému muži, jak se mi klepaly ruce a kolena :-) Byl to neuvěřitelný pocit a celá moje rodina to obrečela společně se mnou. Až doma mi to všechno došlo, ale já jsem v tu chvíli věděla, že jsem ještě silnější, protože ve mě bije srdíčko mého miminka.
Zprávu o smrti Kačenky jsem strašně obrečela - žila dlouhých 6 měsíců a 9 dní. Pediatr mě utěšoval, že ji nic nebolelo, že zavřela v tichosti očka jako když spinká. Spadl mi obrovský kámen ze srdíčka, vlastně jenom půlka , protože jsem se najednou začala strašně bát jak dopadne tohle moje nové těhotenství a miminko, kterému bije srdíčko.
Změnila jsem lékaře - gynekologa a objednala se na speciální ultrazvuky. Byla jsem už tak zkušená. Nic si nenechala líbit. Chtěla jsem vědět naprosto všechno a každá maličkost mě zajímala. A výsledek - přímo ukázkové těhotenství a dne 10.5.2005 se narodilo moje největší štěstíčko BARUNKA :-) Je zdravá, velmi čilá a stále se směje. Je to poklad, který mi dal nový smysl života.

Na svou první dceru Kačenku nikdy nezapomenu. Vždy 4 dubna jdeme s kyticí bílých chryzantém na hřbitov a vzpomínáme. Od letoška navíc s rudou růžičkou, která je od Barunky.

Svůj příběh jsem velmi zkrátila.Ta cesta byla dlouhá, plná očekávání a sevřeného žaludku. Některé z nás musejí projít trnitou cestou, ale věřte mi - stojí to za to. Pevně věřím, že všichni co máte nějaké trápení jednou POZNÁTE SVÉ ŠTĚSTÍ.

Monika

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 5.0 bodů
 Váš příspěvek
 
Luccie
Ukecaná baba ;) 1060 příspěvků 27.04.06 11:16

Ahoj!
Po přečtení tvého příběhu jsi mě utvrdila v tom, že nikdy nemůže být pořád zle. Jednou se určitě štěstí obrátí na každého. Jen na něj někdy musíme déle čekat.
Pozdravuj Barunku a přeji ti už jen všechno dobré.

 
Sulanek
Kelišová 5636 příspěvků 27.04.06 11:17

Monicko,

diky za tento pribeh, ktery skoncil i pres veskere trapeni s Kacenkou nakonec dobre a jsem rada, ze se ti do duse vratil klid, optimismus a ze zazivas stesti…Barunka nikdy nenahradi Kacenku, ale dodava ti silu a stesti a ja verim, ze nikdy neprestane!

Hodne stesticka holky zlate!!!

Sulanek a Nika (co sledovaly tvuj pribeh od zacatku)

 
Milka01
Kecalka 292 příspěvků 27.04.06 11:45

Moničko,

přes slzy nevidím a moc vám přeju to štěstíčko, co vás nakonec potkalo. Doufám, že nikdy neskončí a k Barunce brzy přibude malý, zdravý a krásný sourozeneček :-) Zasloužíte si to!

Milka & Týna

 
matiee
Ukecaná baba ;) 2238 příspěvků 27.04.06 12:07

Moni, nakukuju od Snažilek, ale tvůj příběh mě vzal za srdce, slzím do klávesnice.

Jsi neuvěřitelně silná a přeju ti všechno štěstí, které tě kdy může potkat!!! O tvého andílka Kačenku je postaráno, a tvá Barunka má svého strážného andílka! Hodně moc štěstí a co nejméně slziček!!

Matiee od Nových Snažilek

 
Kakamila
Stálice 76 příspěvků 27.04.06 12:25

Ahoj Moniko,

tvůj příběh jsem neznala, ale vím, že trápení, kterým jsi prošla, muselo hodně bolet. Možná občas i teď ještě píchne u srdíčka. Asi nemá moc smysl říkat, že nejlepší lékař je čas a život jde dál - to si musí každý sám v sobě hezky uspořádat, občas zdůvodnit nezdůvodnitelné a pak možná na dně propasti, do které padal ucítí dno, od kterého se může odrazit.
Občas mám pocit, že některé znás a mně samozřejmě nevyjímaje, řešíme naprosto zbytečné a nedůležité věci, jako např. jestli kočárek musí houpat málo nebo hodně…zapomínáme, proč tu jsme a zapomínáme na ten zázrak, který se nám stal.
Přeju vám už jenom sluníčko na cestě.
 Kamila

 
claudia02
Ukecaná baba ;) 1124 příspěvků 27.04.06 12:47

Milá Moničko,
já patřím k těm, které tvůj příběh sledovaly od začátku, od snažení, početí dvojčátek, ležení doma, pak Kačenky osud ..atd…
Jsem moc ráda že jste šťastní a že jsi tuhle „dvojku“-dokončení příběhu napsala.
Je to neskutečné že Barunce bude za chvíli už rok :-OOOO !!!

Claudie a Matyáš

 
velchi
Kelišová 6955 příspěvků 27.04.06 12:56

Ahojka Moni, nevím jestli si mě pamatuješ, ale dříve jsme si hodně psaly…
Myslím že jsi to napsala báječně a jsem ráda že se vám všem vede moc dobře.

PS: Po strašně dlouhé době kdy jsme se snažili o mimi s enám povedlo aniž bychom to tušili.. poslední dobou jsme totiž spíše nedoufali a nechávali to náhodě :) takže vím trošičku o čem to je. ale fakt jen trošičku.

mějte se moc hezky

Míša

 
Petulda
Zasloužilá kecalka 953 příspěvků 27.04.06 13:18

Ahoj Moni,
brečím tu jak želva a ze srdce vám s Barunkou přeju hodně štěstíčka, zdravíčka a spoustu spoustu lásky.
Peťulda a Mišák (10 měsíců)

 
kristain
Závislačka 2733 příspěvků 27.04.06 13:21

Moni, ted jsem si přečetla i první díl Tvého příběhu a je neuvěřitelné, čím vším sis Ty a Tvůj muž musela projít…A hrozně vám přeju to štěstí mít doma krásné voňavé miminko-teď vlastně už skoro batole- a užívat si všech těch krásných radostí i starostí. A ť vám Barunka dělá jen samou radost a jste všichni zdraví!

Jinak-nechceš se přidat k nám do deníčku? jsme květňátka 2005:)
Krista a Vítek

 
zurecek
Ukecaná baba ;) 1290 příspěvků 27.04.06 13:32

Milá Moniko,

Tobě a celé Tvé rodině přeji mnoho štěstí a zdraví na cestě životem.
S pozdravem Zuzka+Emily

 
hamina
Ukecaná baba ;) 1207 příspěvků 27.04.06 13:40

Ahoj,

taktéž jsem si našla začátek Tvého příběhu a vůbec nevidím jak bulím. Obdivuji Tě jak jsi to všechno ustála, oprou Ti musel být i Tvůj skvělý muž.

Barunka má skvělé rodiče a Kačenka na Vás všechny dává pozor.

Přidávám se ke Kristian, jestli se nechceš přidat k nám.

Moc pozdravů a další síly posílá
Hamina z květňátek 2005

 
Alex012
Stálice 58 příspěvků 27.04.06 13:52

Ahojky Moni,

jsem ráda, že se Ti s Barunkou zase vrátil smysl života. To už jí bude rok, to to letí. Znám Tvůj příběh a vím, že jsi to neměla lehké.
Né nadarmo se říká, že čas je nejlepší lékař.
Tenkrát jsme byli ve stejnou dobu v Turecku, to by bylo abych si to nepamatovala, tu radost jaká pak byla u zebřiček v deníčku.

Přeji Ti aby Barunka naplnila tvůj život radostí.
Jsem ráda, že se vám holky dobře vede.

Pá Alex

 
DeDe1
Kecalka 138 příspěvků 27.04.06 13:58

Moniko,pamatuju si na tvůj příběh a docela nedávno jsem vzpomínala jak se vám asi daří a co Kačenka..
Jsem opravdu šťastná,že vše zlé je za vámi a přeju ať vám Barunka dělá jen radost.
Kačenka bude stále ve vašem srdci,ale už to nebude tak bolet,další dcera vaši ránu zacelí,vím o čem mluvím,taky mám na hřbitově andílka.
Je zvláštní,že se Barunka narodila 10.5.stejně jako můj tatínek.Včera jsme se s ním navždy rozloučili,tak si budu myslet,že jej Barunka na tomto světě nahradila a jeho ztráta možná bude bolet o trošku míň..
Dáša,2 kluci a Sára 22 měsíců

 
Liset
Stálice 92 příspěvků 27.04.06 15:03

Je mi líto tvého prvního miminka. Ani si neumím představit tu bolest. a Gratuluji k tomu druhému, které se narodilo ve stejný den jako můj syn Kubík. TEdy 10,5,2005 na Obilném trhu v Brně.

Přeju vám všem třem hodně štěstíčka a zdravíčka, at už vás nic hrozného nepotká.

Liset

 
Euka2
Závislačka 3624 příspěvků 27.04.06 17:32

Bože,

komu nevyhrknou slzy do očí? Asi všem, co to čtou. Takže i já se k nim přidávám. Moc a moc přejeme Barunce hodně zdravíčka a její sestřička na ni kouká z obláčku a…už zase brečím.

Vše dobré přeje VABE

 
lamvinek
Zasloužilá kecalka 728 příspěvků 27.04.06 19:37

Moni je to tak těžké čím musí maminky projít ale vy jste to zvládli já věřím že vše špatné je za Vámi a ted už se na vás pohrne jen štěstí.Barča

 
monique
Zasloužilá kecalka 601 příspěvků 27.04.06 19:38

Milá Moniko,

tvůj smutný příběh jsem četla loni, když jsem byla v začátku svého těhotenství a byla jsem z toho opravdu moc špatná a bylo mi tě strašně líto. Narodil se mi krásný zdravý chlapeček, tak taky vím, co je to největší štěstí v životě, ale to tvoje je o to větší, že přišlo po takovém trápení.

Mám hroznou radost a přeju tobě a tvé rodině už jen samou a samou radost! Snad je to tak, že z nějakého důvodu musíme prožít i ten smutek…

Monika a Michal necelých 5 měsíců

 
WERINKA
Ukecaná baba ;) 2193 příspěvků 28.04.06 06:57

Tvůj příběh mě vzal za srdíčko a taky bulím jako želva. Přeji vám oběma štěstíčko a Barunce zdravíčko!

Werinka a Nina 10,5 týdny
z Únornátek a Březňátek 2006

 
vendelina
Kecalka 473 příspěvků 28.04.06 07:09

Moniko pláču ntady nad tvým příběhem se šťastným koncem a uvědomuji si, jaké štěstí mám v postýlce. Kačenka se navás teď dívá z nebe a věřím, že zařídila aby jsji v bříšku měla miminko. Buďte všichni šťasni a spokojení, zdraví a krásní, moudří a tolerantí a nechť jsou vaše společné chvilky to nejkrásnější v životě!!!!!

Vendelina a Emma 5 měsíců

 
Vlastinka
Zasloužilá kecalka 577 příspěvků 28.04.06 11:01

Milá Moniko!
Slzy dopadají na klávesnici při čtení tvého příběhu… jsi statečná žena. Přeji ti moc štěstí ve tvém životě, zasloužíš si jej.
Ať vám Barunka přináší jen samou radost. Snad se brzy dočká sourozence.
Vlastinka, 40tt

 
Maru
Závislačka 3427 příspěvků 28.04.06 11:54

Moni napsala jsi to moc hezky a od srdíčka......­........ i mě tu tečou slzy jak hrachy....... a znovu mi to připomnělo to smutné období, kterým jste si prošli a i ten krásný zázrka když jsi hlásila že jsi těhu, je dobře že jsi to sepsala.
Barunka je sluníčko sluníčkovatý a
posílám jí pošimrání na patičce a moc jí pozdravuj od bláznivé tetky zebry :-D
Maru(zebřičkový deníček)

 
Judy
Nováček 1 příspěvek 28.04.06 14:48

Moniko, ani nevíš, jak moc ti rozumím. Ony ty dětičky měří jen pár centimetrů a váží jen pár kilo, ale znamenají pro nás nesmírně moc. Po dlouhé době zabrousím na emimino a jako první zrovna tvůj článek. Moc gratuluji k narození Barborky. Přeji moc štěstí a zdraví!
Chovám tu teď svoji 4-měsíční holčičku a do konce příštího týdne se musím rozhodnout, zda podstoupí transplantaci jater nebo ne. Transplantace jí dá šanci na život, ale nikdo nemůže nyní vědět, jaký ten život bude. Zda bude muset podstoupit během krátké doby několik transplantací, zda jí imunosupresiva nezpůsobí rakovinu, jak dlouho transplantovaná játra vydrží (odhad 10 let) a zda vůbec bude možné transplantaci provést znovu. Na druhou stranu, pokud se pro transplantaci nerozhodneme, bude čím dál tím víc spát, až se za pár týdnů jednoho dne neprobudí vůbec. Naprosto šílené rozhodování.

 
Ajjaa
Závislačka 3492 příspěvků 28.04.06 21:19

Ahoj Moni,

nevím jestli si na mě pamatuješ taky patřím do zebřičkového deníčku. Dřív jsme si psaly to jsem měla přezdívka Adelinka. No a teď se v deníčku trošku míjíme. Často jsem na tebe myslela. Máme podobný osud. V dubnu 2004 se mi taky měla narodit holčička. Bohužel byla taky hodně nemocná a těhotenství bylo ukončeno dřív. No a 10.5.2005 se mi narodil chlapeček. Je to opravdu zvláštní náhoda. Možná nás něco spojuje. Znám tu bolest, prázdnotu a beznaděj vím čím sis prošla.
Přeju tobě a tvé rodině moc zdravíčka a lásky.

Andrea od zebřičátek

 
Adzuma
Nováček 4 příspěvky 19.05.06 23:49

Ani nevím, jak začít......
Už delší dobu navštěvuji tyto stránky a pokaždé se mi slzy hrnou do očí. Až dnes jsem se odvážila Vám Všem napsat.
Je mi 41 let a před půl rokem jsem potratila své vytoužené děťátko. V jiných případech, kdy se mi něco nepovede, dokážu se rychle vzchopit a jít dál. Ale teď je to jiný. Mám pocit hrozné prázdnoty a beznaděje, protože vím, že čas je mým nepřítelem. Samozřejmě se o mimčo dál snažím, ale čím víc na to myslím, je to horší. Počítám dny od ME k ME a zdá se mi to nekonečné.
Dle paní doktorky jsem prý schopna otěhotnět přirozenou cestou, ale kdy to bude ...... ?
Chtěla bych poděkovat Vám Všem za krásné, smutné či veselé příspěvky
a přeji Všem, které máte stejný problém, hodně štěstí a pevné nervy.

 
Anonymní  23.08.06 20:23

Moniko tvůj příběh stejně jako příběh Katty mě rozplakal a donutil k zamyšlení na životem. Nedovedu si vůbec představit čím jste museli (hlavně ty jako maminka) projít a osobně nevím zda bych měla tolik síly a odvahy abych to zvládla. Opravdu upřímně ze srdíček Vám s manželem přejeme, aby to co jste prožili bylo to poslední ošklivé ve vašich životech a od teď jen štěstí, zdraví a radost ať vám je dobrým a stálým společníkem…
 Blanka

 
wonkey  24.08.06 11:00

ahoj jak se mate

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele