Před a po aneb střípky vzpomínek

Black_Orchids  Vydáno: 21.09.12

Jaké to vlastně bylo, když jsem ještě nebyla matka? Zdá se to být tak strašně dávno, že už si to ani nepamatuji. Skoro už marně lovím v hlavě vzpomínky na dobu „před“. Pár si jich raději teď poznamenávám, než to všechno zapomenu úplně.

KL

Tokyo

Nějaký ten pátek zpátky

Je zrovna podzim. Sedím u svého pracovního stolu ve velké místnosti prosklené ze všech stran. Okolo mě je dalších zhruba 30 lidí. Všichni mají oči zapíchnuté do svých laptopů, někteří tlumeně telefonují. Open space office. Z okna vidím další skleněné mrakodrapy. Říká se tomu tady Meinhattan – taková evropská verze amerického Manhattanu. Frankfurt – business centrum Německa a Evropy vůbec. A mé momentální bydliště. Pracuji pro jednu z největších mezinárodních firem na světě. Máme pobočky snad v každém civilizovaném státě. Koukám stále z okna, venku prší a v hlavě mi běží song od Gun´s Roses: November Rain. No nic, zpět do práce. Soustředím se opět na monitor, kde mám otevřenou prezentaci nového projektu, který budu příští měsíc představovat v naší malajské pobočce. Dva týdny v Kuala Lumpur – už se docela těším, hlavně na tamní jídlo, a taky že konečně zase potkám kamarádku, která tam žije.

K mému stolu přichází šéfka – konverzačně se ptá, jak se mi vede. Nečeká však ani na odpověď a rovnou spustí: „Když už budeš zas v té Asii, bylo by fajn, abys náš nový projekt představila i v japonské pobočce, ano?“ Nebylo to ale myšleno jako otázka, ale spíše oznámení. Ani mě to nepřekvapuje, svou šéfku znám už nějaký ten pátek. Přesto na ni nechápavě koukám: „Japonsko?!? Myslela jsem, že s tím začneme v Malaysii a uvidíme, jak to tam bude fungovat. A až pak když tak zahrneme Koreu.“ Japonsko je totiž nejtěžší země asijského regionu, co se týče obchodních zvyklostí, kultury, hierarchie a vůbec, prostě by bylo totální harakiri se tam teď pouštět.

Šéfová souhlasně přikyvuje, v hlavě jí nejspíš běží podobné argumenty. Jenže nahlas mi pak po krátké odmlce řekne: „Ale víš, jak by to bylo skvělý, kdyby se to tam povedlo? Už jsem mluvila s tamním ředitelem a není vůbec proti, abychom to u nich spustili“, prohodí a po očku mě pozoruje. Hm, Japonci nikdy nikomu neřeknou do očí NE, myslím si, ale stejně brnkla na správnou strunu. Prohodíme ještě pár vět, ale nakonec řeknu jen: „OK, jak chceš.“ Z dvoutýdenní služební cesty je rázem třítýdenní. Za chvíli už volám do našeho cestovního oddělení a zadávám požadavek na další letenky a hotel v Tokiu. V mezičase googlím vše o obchodních záludnostech s Japonci a vyzvídám u kolegů, co už tam byli a pokoušeli se o nějakou spolupráci s nimi. Vesměs se mi dostane podobné odpovědi: uzavření, zdvořilí, neflexibilní, problém s angličtinou; prostě ostrovní stát, jo a mají super sushi. Aha. Tak fajn.

O tři týdny později sedím v letadle směr Kuala Lumpur (KL). Letím business (jako obvykle) a jako obvykle tam vypadám nepatřičně – džíny, conversky, tričko. A sako (aby se neřeklo). Kolem sedí samí kravaťáci, kteří hned po dosažení požadované letové hladiny ťukají do laptopů a tváří se ultravážně. Nic si z toho nedělám. Koukám na vinný lístek a pomalu se propíjím nabídkou francouzských vín. Když na stolečku vedle mě přistane třetí sklenička (nosí to po deckách), kravaťák sedící vedle to nevydrží a věnuje mi pohoršený pohled. Taky to nevydržím a do očí mu říkám: „No a? Zítra je sobota.“ Nekomentuje to, ale je vidět, že mu to v hlavě šrotuje… jakmile se kolem mihne letuška, požádá ji také o víno. Další 2 hodiny pak strávíme příjemnou konverzací. Nakonec se z něj vyklube milý chlap. Švéd. Inženýr pracující na ropných plošinách. No vida, zase jsem o něco chytřejší.

O víkendu v KL jsem jen v hotelu, snažím se překonat jet-lag (+7h). Jdu do fitka, v ipodu mám soundtrack filmu Kill Bill. Obvykle mě to nakopne (pohyb+muzika). Teď to ale moc nepomáhá. V pondělí ráno jsem stejně pořád totálně mrtvá. Zvoní budík. Mátožně se zvedám z postele. Po slepu pouštím sprchu. Sakra, jak mám v takovém stavu vést nějaký jednání? Capuccino u snídaně nefunguje. Objednávám si ještě double espresso. To už mě trošku vyburcuje.

Práce v KL náročná, dlouhá, ale přínosná. Kolegové vstřícní a milí. Problémy s IT (tamními i německými). Ale řešitelné.

O víkendu jedu navštívit kamarádku, která v KL momentálně žije. Pochází z bohaté mexické rodiny, za manžela má diplomata. KL je už jejich 4. štace. Docela se mi daří ji navštěvovat zrovna tam, kde právě žije. Tady v Malaysii se jim narodil syn (má čerstvě rok). Dlouho jsme se neviděly, tudíž už mezi dveřmi se bouřlivě vítáme. Jenže u kolena jí visí jakýsi pišišvor. Malý Francis. Kouká na mě nedůvěřivě. Já na něj také. Ještě snad nikdy jsem neviděla takhle zblízka tak malé dítě. Odpoledne nicméně příjemně plyne, probíráme všechno možné, navazujeme na naše celoroční twitterové a skype konverzace. V jedné chvíli se pozorněji zadívám na vratce chodící dítě kolem a ptám se: “Není mu nic?“ „Ne, proč?“ „Protože mu pořád tečou z pusy sliny?“ Kamarádka se zasměje. Dál to ale nekomentuje. Chystáme se na večeři. Beru si krátké hedvábné šaty a nové Gucci botky. Kamarádka mi je upřímně chválí. Sama jde v tom, v čem byla celý den – ustřižené džíny a bílé tílko. S flekem. To tílko. Upozorňuji ji na to. Jen se usměje a říká: „No jo, to je od Francise.“ Pomalu (skoro pod nátlakem) se šourá převléci. Ona, které jsme dřív všichni říkali Chanel girl! Nu což. Odcházíme na večeři. Dítě přebírá chůva.

Japonsko dle očekávání. Zdvořilí, milí, leč do našeho projektu se momentálně zapojí jen částečně. No, i tak dobrý. Ale to sushi, to mají fakt skvělý.

Po třech týdnech náročné služební cesty se vracím zpět domů. Domů? Prostě tam, kde si momentálně pronajímáme byt. Na Fraport přilítám ve 4 ráno. Vyzvednu kufry s visačkou frequent traveler. Bez povšimnutí procházím přes celní kontrolu a mířím k východu. V místě, kde přes den obvykle stojí hejno lidí s cedulkami, postává takhle brzo ráno jen jeden člověk. Můj manžel. V ruce drží kelímek s logem Starbucks a unaveně se usmívá: „Capuccino s dvojitým espressem?“ ptám se ho, ale ani nečekám na odpověď.

Za týden mě čeká víkend v naší matičce Praze. Naše stará dámská garda opět pohromadě. Domlouvám se s holkama, že někam vyrazíme. Důležitě řešíme, kam bychom mohly jít. Sandra navrhuje S*. No jo, tam se teď ukazují všichni. Úsměvné. Ale jdeme. Napřed večeře, pak klub. Někdy v noci si na toaletě upravujeme make-up. Malé kabelky jsou vyskládané v řadě na dlouhé mramorové desce pod zrcadlem. Řešíme životně důležitá témata. Kdo, kde, s kým, proč, a předháníme se v pracovních úspěších. Jak jinak…

O nějaký ten pátek dřív

Je noc. Z chůvičky postavené na mém nočním stolku se náhle ozve hrozný ryk. Po tmě nahmátnu telefon. Svítící displej ukazuje 2:34. Sakra. Mátožně vstávám z postele a mířím k dětskému pokoji. V bílé postýlce s nebesy stojí můj roční syn a řve. Spíš ječí. U postýlky padám na všechny 4, šmátrám rukama kolem a hledám dudlíky. Měly by být celkem 3. Postupně je nacházím. Jeden mu rovnou dávám do pusy a zbylé dva někam vedle polštářku. Vracím se do ložnice, mého muže toto noční intermezzo samozřejmě neprobudilo. Usínám, abych si to za hodinu zase zopakovala.

Ráno z ložnice téměř poslepu scházím dolů po schodech, syna v náručí. Ten se chytá zábradlí, kouká dolů do jídelny a volá: tata, tata. Tatínek vzhlédne od laptopu, usměje se na nás. „Už jsem ti udělal kafe“, hlásí mi. Společně snídáme. Probíráme, co budeme dělat o víkendu. „Jo a co kdybychom si vyrazili do S*?“ Místo odpovědi se na něj ironicky usměji. No jasně, a dítě si tam odložíme do šatny, pomyslím si. Venku prší. Zpíváme si Prší, prší, jen se leje.

Neuvěřitelné, kolik podniků dnes už pořádá programy pro rodiny s dětmi. Včetně S. Je neděle, čas oběda. Vcházíme dovnitř S. U baru je položená barevná deka, na ní se válí hračky a batolata. Kousek vedle jsou herní konzoly, na kterých smaží starší děti. Kolem se mihnou další děti v kuchařských zástěrách – byly na exkurzi v kuchyni. Nestačím se divit. Dětské židle, hračky, děti. Jídlo a pití je ale stále jako dřív. Uf, alespoň něco je (díkybohu) při starém. Vprostřed oběda čuchám k dítěti, kývnu výmluvně na muže, beze slova si beru tašku i dítě a mířím k záchodům. Na půl cesty mě zastaví číšník: „Jestli chcete přebalit malýho, tak běžte raději na klubový záchody. Ty restaurační jsou docela těsný.“ říká s úsměvem.

Projdu tedy skrz restauraci do klubu. Zvláštní. Takhle prázdné (navíc ve dne) jsem to tu ještě nikdy neviděla. Vejdeme na toalety. Na dlouhou mramorovou desku pod zrcadlem pokládám syna a utírám mu zadek, pak postavím prcka na zem, podívám se na sebe do zrcadla a nostalgicky se usměju. Déja vu… Otáčím se láskyplně na syna a… „nešahej na tu záchodovou štětku, rošťáku!“

P. S. Můj milý synu! První rok s Tebou by nikdo tak dobře nevymyslel, nenaplánoval, nevyprojektoval, nezmanageroval, a už vůbec nezaplatil. Bylo to prostě boží! Těším se na další ;)

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.5 bodů
Stránka:  1 2 Další »
 Váš příspěvek
 
FreeLady12
Nadpozemská drbna 25995 příspěvků 21.09.12 08:04

Teda páááni… Upřímně, nikdy by mě nenapdalo, že na emiminu budu číst deníček tohoto typu a už vůbec ne, že mě tak zaujme! Četla jsem jedním dechem a jsem nadšená!!!

Opravdu nádherně napsáno, stylisticky, češtinářsky… zkrátka sloh jako z knihy. Tleskám :potlesk: A díky moc za velmi, velmi příjmné ranní počtení :palec: Paráda!!! :kytka:

Příspěvek upraven 21.09.12 v 08:05

 
Kačus82
Kelišová 6363 příspěvků 21.09.12 08:08

Hezky čtivé :palec:

 
Verda73
Kecalka 340 příspěvků 21.09.12 08:09

Také jsem přečetla jedním dechem, krásně napsáno :lol: :lol: Také bych se ráda podívala někam takhle daleko, ale nevím :nevim: Přeju krásné další roky s prckem :kytka:

 
Verda73
Kecalka 340 příspěvků 21.09.12 08:10

Omlouvám se, to nebyla reakce, ale komentář. Furt to pletu :mrgreen:

 
Suzume
Ukecaná baba ;) 1058 příspěvků 21.09.12 08:12

Moc hezký deníček! Skvěle napsaný :potlesk: :kytka:

 
Anael
Echt Kelišová 7791 příspěvků 21.09.12 08:15

Nádhera! Nejlepší deníček, který jsem kdy četla! :potlesk:

 
PusinkaMartinka
Echt Kelišová 9397 příspěvků 21.09.12 08:19

Krásný :-D

 
dlacatko
Ukecaná baba ;) 2118 příspěvků 21.09.12 08:24

Osvěžující a originální. :mrgreen: A ten kontrast mezi těma dvěma navazujícími příběhy mě neuvěřitelně pobavil. :palec: Je fajn vědět, jaké zajímavé osobnosti tu proplouvají emiminem.

 
Eemii
Neúnavná pisatelka 15220 příspěvků 1 inzerát 21.09.12 08:31

Na ten denicek jsem cekala, jelikoz jsem nekde „zahlidla“,ze se ho chystas napsat..Vyborne :potlesk:,super napsane.
Moc ti fandim a nenech se otravit casto hloupymi recmi zavistivych lidi, na ktery tu casto narazis!

 
Liu
Kelišová 6465 příspěvků 21.09.12 08:32

Příjemný deníček, krásně čtivý, víceméně profesionálně napsaný. Bavil mě. Prosím o další kapitolu :mrgreen:

 
Mobidick
Závislačka 3235 příspěvků 21.09.12 08:35

Super článek :potlesk: tak nejak jsem to tusila, kdyz jsem na tebe parkrat narazila v diskusi :) zajimalo by me jak jsi zvladla ten prechod z pracovniho procesu do materskyho. ;)

 
Kačus82
Kelišová 6363 příspěvků 21.09.12 08:37

@Eemii jo, taky jsem si občas všimla protivných komentářů na příspěvky Black Orchids, přitom její příspěvky jsou chytré, zajímavé a nikdy jsem si nevšimla, že by se do někoho taky opřela ;)

 
Run
Generální žvanilka 20066 příspěvků 21.09.12 08:42

Super, konečně jsem se dočkala! :potlesk: Vím, že si deníček slibovala dlouho! Taky tě tady na emiminu „sleduju“ :* :mrgreen:

 
suricata
Kelišová 6601 příspěvků 21.09.12 08:49

Ach jo. Většinou se u deníčku stíhám nasnídat a hrát si s klukem, ale tenhle mě tak pohltil, že kluk sežral kus novin. Kde je sakra vzal? :nevim:
Super deníček :palec:

 
Nairobi
Zasloužilá kecalka 851 příspěvků 21.09.12 08:54

Mám ráda tvé příspěvky v diskuzích a ani deníček mě nezklamal. Bomba, více takových :potlesk:

 
zrustice
Ukecaná baba ;) 1807 příspěvků 21.09.12 08:54

Krásný deníček, četla jsem ho jedním dechem. Ještě pár takových a mohla by z toho být kniha ;)

 
lukresia
Kelišová 6850 příspěvků 21.09.12 09:11

Krásná práce :potlesk: jsi talent, umím si představit přečíst celou knihu :mavam:

 
klara123
Ukecaná baba ;) 1505 příspěvků 21.09.12 09:12

Krásně se to četlo, opravdu :potlesk:

 
BohunkaP
Extra třída :D 14178 příspěvků 21.09.12 09:19

Super :lol: :lol: :palec:

 
luskabay
Kecalka 294 příspěvků 7 inzerátů 21.09.12 09:22

Jeden z mála deníčků, který mě ihned zaujal :) paráda, piš více máš na to talent…a přeji mnoho dalších krásných zážitků s malým :)

 
becky87  21.09.12 09:23

BOŽÍ DENÍK :potlesk: :potlesk:

 
Miš-El
Závislačka 3063 příspěvků 21.09.12 09:31

Super :palec: Moc pěkně napsaný deníček :kytka:

 
Black_Orchids
Závislačka 3685 příspěvků 21.09.12 09:44

Holky, díky :kytka: čekala jsem všelicos, ale ne takové reakce 8o

 
Janichka
Kelišová 6955 příspěvků 21.09.12 09:50

Hodne zajimavy a dobre napsany denicek. Patris taky mezi me oblibence :mrgreen: hodne stesti!

 
Ráďa 25
Závislačka 3108 příspěvků 21.09.12 10:01

Moc pěkné :pankac: :D

 
Paja01
Ukecaná baba ;) 1086 příspěvků 21.09.12 10:06

Výborný čtení :potlesk:

 
Beru*Beru
Závislačka 3112 příspěvků 21.09.12 10:07

Skvělý deníček, který mě po ránu krásně vzpružil :palec: Opravdu je vidět markantní rozdíl mezi životem svobodným a se závazkem. Občas si říkám, že už nikdy to nebude takové, jaké to bylo, lehce si postesknu, ale potom se podívám na spící poklad v postýlce a už se nemůžu dočkat, až začne pořádně lumpačit. Bude hodně veselo :kytka:

 
verulenka
Generální žvanilka 21581 příspěvků 21.09.12 10:12

@Black_Orchids :potlesk: :potlesk: :potlesk: :potlesk: :palec: Moc pěkný a velmi čtivý deníček :kytka:. Díky.

 
Aniralk
Závislačka 4605 příspěvků 21.09.12 10:24
:potlesk: :palec:
 
M876116
Ukecaná baba ;) 1425 příspěvků 28 inzerátů 21.09.12 10:26

Moc hezký deníček! :potlesk: Je neuvěřitelné, jaké paradoxy nám přichystá sám život, co… :think:

 
teresa20  21.09.12 11:01

Jeden z mála deníčků, co mě poslední dobou zaujal :potlesk: moc pěkné :palec:

 
melounek00
Kecalka 262 příspěvků 21.09.12 11:05

Krásně napsané.. :potlesk: opravdu se to moc hezky čte…doufám, že se brzy dočkáme dalšího takového deníčku… :palec:

 
byron  21.09.12 11:10

Hezký deníček!
Tys pracovala ve Frankfurtu? Oblíbené místo mého bráchy… Já raději ta menší, ale to je OT.
Fakt hezký deníček :palec:

 
teretere
Kecalka 141 příspěvků 21.09.12 11:29

Paráda, :potlesk:.Jedno z nejzajímavějších čtení na emiminu, jen tak dál, už se těším na další :dance:

 
Baruna123456  21.09.12 11:33

:palec: jen mě zajímá, kdy se chceš vracet do práce. Ale nemusíš odpovídat…jen v sobě něco takového řeším. Pěkný deníček, trochu na mě v první části dýchlo Lost in translation :)
A ten klub… je to ten, co se opakuje slabika? :) Jsou ty rodinné neděle dobré?

 
Kallkapa
Echt Kelišová 8566 příspěvků 21.09.12 11:38

Jedním slovem - BOMBA :potlesk: :palec: 8)

 
meduzza
Echt Kelišová 8466 příspěvků 21.09.12 11:48

Moc hezký deníček :palec:

 
Mobidick
Závislačka 3235 příspěvků 21.09.12 11:52

A končí na U 8) ;)

 
Wiolla
Echt Kelišová 8912 příspěvků 21.09.12 12:00

To je tak osvěžující, číst tady takový deníček! :potlesk: :palec: První polovina bomba. A začátek té druhé? Naprosto přesné! 8o :pankac: Úplně vidím sama sebe jak po tmě lozím po čtyřech a hledám ten **** pitomej dudel! :cert: :mrgreen: Super mazec, strašně jsem se nasmála… Díky. :kytka:

 
atominnka
Generální žvanilka 20915 příspěvků 21.09.12 12:22

Klobouk dolů :potlesk: :potlesk: :potlesk: Opravdu krásně napsaný a zajímavý deníček :palec: Bude pokračování :?: :jazyk:

 
Eemii
Neúnavná pisatelka 15220 příspěvků 1 inzerát 21.09.12 12:35

Ja chci taky jeste neco..mohla jsi treba pravidelne vydavat denicky na tema „zazitky z cest“ nebo tak neco :mrgreen:
Fakt zajimavy a jeste super napsany :palec:

A taky by me zajimalo, co planujes po materske, navrat do stejne prace uz asi nehorzi nebo ano? :D

 
Hromnice
Závislačka 3360 příspěvků 21.09.12 12:36

Pěkný deníček :dance: :mavam: :mavam:

 
Hromnice
Závislačka 3360 příspěvků 21.09.12 12:37

Omlouvám se, není to reakce na Atominku :hug:

 
T.Y.N.A.85
Kecalka 324 příspěvků 21.09.12 12:42

Skvělý deníček. Hltala jsem každé slovo. Pokračujte, prosím. Je osvěžující číst takovou story. Představovat si, jaké to tak asi musí být. Tolik úspěchu a příčítají se ženě. Gratuluji, obdivuji, závidím!!! :potlesk: :potlesk:

 
karinka
Ukecaná baba ;) 1373 příspěvků 21.09.12 12:43

BO sice nepatří k mým oblíbenkyním tady, ale musím uznat, že deníček se ji opravdu povedl a bylo to jedno z nejlepších čtení tady na emiminu

 
Liz
Ukecaná baba ;) 1832 příspěvků 21.09.12 13:04

Tvůj deníček se mi krásně četl, kdybys vydala někdy knížku, tak si jí hned koupím :)

 
Weru
Hvězda diskuse 46794 příspěvků 21.09.12 13:17

Peknej Denicek :palec:.
Chci vedet, kde je a co je S* :mrgreen:
Edit: jeste jsem chtela dodat, nemas v planu napsat knihu? Mam pocit, ze pro to mas fakt cit :kytka:

Příspěvek upraven 21.09.12 v 13:18

 
Black_Orchids
Závislačka 3685 příspěvků 21.09.12 13:24

Jsem fakt moc ráda, že se vám to líbí :palec:

Až se zas někdy osmělím, tak sem hodím třeba něco o mé „zářné“ kariéře, cestách, životě s prevítem… ;)

Jinak jde opravdu o klub S… (dvě stejné slabiky a U na konci).

Do tamté práce už se vracet nebudu, zatím se věnuji rodinnému podniku na krátký úvazek. Trošku intenzivněji se chystám pracovat po Vánocích - dle toho, jak prcek zvládne školku.

 
Petra274
Zasloužilá kecalka 722 příspěvků 21.09.12 13:36

Moc hezký deníček. Dlouhé deníčky většinou nečtu, ale tvůj jsem přečetla jedním dechem.

 
Wink
Kecalka 263 příspěvků 21.09.12 13:43

Moc povedene a hezke cteni :)

Vložit nový komentář
Stránka:  1 2 Další »
Poslat
nový deníček