Předčasně narozené miminko - nikdy ti to neodpustím!

Hodně smutný deníček, plný nepochopení a bezohlednosti, přeji Ti abys své mateřství měla nádherné, klidné a veselé a aby jsi už nikdy nebyla v tak zoufalém stavu, jako v tvém druhém těhotenství a šestinedělí.

Můžu se zeptat, jak jsi na tom nyní? Přeji hodně sil

až mě z toho zamrazilo,
doufám že už je tobě i dětem líp.

Tak to je hodně smutné. Období, které by mělo být tím nejkrásnějším pro každou ženu, jsi protrpěla. Je mi to líto.

Doufám, že už jsi na tom jen líp a líp. Přeji ti, aby jsi už byla jen šťastná! 

Ach jo… Proč se takovéhle věci vůbec dějí… Je to vážně smutné a je cítit velká bolest…
Doufám, že jsi i s dětmi v pořádku a že už budeš pořád .
Vážně ti moc přeju hoooodně štěstí  

Moc smutné,holka vem nohy na ramena a uteč,tvůj muž je strašnej sobec a despota,bezohlednej bezcitnej blbec.Promiň muselo to ze mě ven.Nikdy v něm nebudeš mít oporu.

Myslím,že manžel je opravdu veliký sobec,despota.Niky nic nepochopil a nepochopí.Nedokáže se vžít do situace druhých.Článek na mě ůsobí jako když čtu knížky z muslimského světa,přesně tak se chlapi chovají ke svým ženám.A nevěřím,že někdy se tato situace změní.On je tak vychovaný,on to tak cítí a nikdy nepochopí ostatní,ani když je to jeho vlastné rodina.
Takže až se trošku zmátoříš z toho kolotoče,který jistě máš,tak začni přemýšlet,jak si život zařídit sama,po svým,aby jsi byla ty i děti spokojený.Zas­loužíte si jiný život,než doposud máte.

Smutný příběh.....Okamžitě bych od takového muže odešla a našla si někoho, kdo mě bude hoden.Nemá smysl se utápět v slzách, tvůj muž za to opravdu nestojí.Přeji hodně síly! 

Moc smutný příběh.....Manžela bych nakopala do prdele.
Přeji tobě a malému hodně štěstíčka,zdravíčka a sil. 

Pláču…
Nemám ani slova!

Ufff tak tohle mi fakt vyrazilo dech.
Takovýho chlapa bych poslala do háje, přeci nemáš zapotřebí nechat se takhle psychicky deptat? Je těžký odejít, ale co když to časem pokročí a z tohodle psychotyrana se stane fyzický násilník?

Omlouvám se předem, nechápu, proč je text nějak podivně překopírovaný, kus dokonce chybí.

Děkuji všem za podporu.

Už je to nějaká doba, manželství nám vesměs klape, manžel není takový sobec, jak to vypadá – byl velmi obětavý a velmi pracovitý před narozením dcery a nějakou dobu po narození syna se opět jakoby vrátil do starých kolejí. Bohužel období, kdy jsem od něj potřebovala více pozornosti a více pomoci, nezvládl a já málem přišla o dítě. Bohužel se to promítlo do našeho života natolik, že druhé těhotenství a porod je u nás naprosto tabu. Chtěli jsme kdysi mít tři děti a ještě nemůžeme prolomit bariéru mlčení, i když už bych opět těhotná (po zdravotní stránce) být mohla. Navíc nemohu se svým manželem spát. Tedy spím s ním, to ano, ale hraju trošku divadlo. Neužívám si to, nejde to, mám neustále psychický blok.

Takže děkuji, že aspoň takhle jsem se mohla vypovídat.

Trošku tenhle portál znám a vím, jak to tady funguje, přesto prosím o částečnou anonymitu.

Teda nezlob se na mě (a nebo se klidně zlob), ale nemůžu se ubránit dojmu, že tobě není pomoci.. Včera deníček „Nikdy ti to neodpustím“ a dneska „No, ono to vlastně není tak hrozný“.. Měla jsi takovýho sobce poslat někam a ne lítat jak hadr na holi. Ne, že by vina byla jen na jeho straně, že? .. Chudák to mimi, bude fakt vyrůstat v dobrých poměrech, kde se akorát stěžuje a stejně se otročí. Ono asi není tak zle, co? Fakt nechápu, proč jsi sem tenhle deníček vůbec psala! 

Moc smutný deníček. Přeju Ti aby se ti zlé věci vyhýbali a aby jsi byla moc a moc šťastná.

Myslím, že zabezpečení rodiny je důležité, ale né víc jak zdraví a rodinné pouto a idylka. Sakriš měl snad poznat tu hranici a přestat předělávat dům a tak.

Doriano sorry, ale mně teda vůbec nepříjde, že by Enola jakkoliv měnila názor. Kdyby byl deníček zveřejněn v plném znění, tak by to bylo, že manžel se sice změnil, ale ona mu to stejně nemůže odpustit, což chápu. A myslím, že to psala, protože se z toho potřebuje vypovídat, to je dle mě pochopitelné, zvlášť když jsem tu za dobu co sem chodím, četla spoustu deníčků naprosto o ničem.

Z deníčku je mi smutno, že se může chlap takhle chovat, ale podle mě žehrat, že jela v takovém stavu na víkend s vycházkama, může autorka jen a jen na sebe. A opravdu vím, o čem mluvím. Druhé těhotenství jsem měla taky složitější – od 18tt jsem byla tak vyřízená, že jsem nemohla vylézt ani z vany, po 20tt se mi zkracoval čípek a ve 26tt jsem musela ulehnout. Sice jsem jela na zaplacené hory, ale celý týden jsem tam proležela /a to jsem tam jela jen proto, abych doma nebyla sama a s tím, že přes kopec bylo krajské město s porodnicí s neoanatologickou péčí/. Prostě jsem hrdinku nedělala ani náhodou a kdyby si manžel dovolil cokoliv říct, tak by si to, co bych mu řekla já, za rámeček nedal. Naštěstí je v pohodě a celé hory prostál u sjezdovky a hlídal dceru. Pokud by mě manžel nutil chodit, tak bych prostě nešla, i kdyby mě to mělo stát manželství.

Je to smutnej denicek, ale myslim si, ze tam byly asi mezi nimi nevyrcene a nedomluvene veci (jak co bude chodit v domacnosti) uz na zacatku. Nektery chlapi proste nejsou takovi, aby litali z prace domu k domacim pracem, ja znam dost takovych ale i tech druhych, kteri to zajisti tak rikajic „po logisticke strance“ a o to ostatni si holt zenska uz musi rict.
Nemluvim ani o tom, ze ja bych nemela teda silu si po takovem narocnem prvnim miminku (a se zjistenim, ze manzel moc nepomaha) hned poridit druhy … ale to mi neprislusi hodnotit.
Hodne lito mi bylo, jak prijela domu a tam byla pozvracena vydesena holcicka, to bych ho uz taky asi profackovala to je hodne osklivej zazitek.
Jinak je to z myho pohledu tak, ze holt ho musi vic zapojit primo doma a u deti, rict mu to jasne, na oplatku poklidit , apod.
(jak si tak vzpominam na sveho manzela, kdyz jsme „byli tehotny“ – pomahal, nic by me nenechal tahat apod., ale ze by to byl typ chlapa, ktery z tehotenstvi je takrikajic v rausi, a umel by si treba domyslet, co se vsechno muze zvrtnout, tak to taky neni takovej … a myslim, ze takovych je vic, proste nekomu se to musi rict jasne, („pomoz mi s tim a tim“) nejaky naznaky „musim odpocivat“ jsou docela k nicemu, a chlap, kterej celej den dela v praci a pak jeste kuti doma, tak jim moc nerozumi, si myslim.
Toho predcasneho porodu je mi moc lito, hlavne, at je Tomasek v poradku no a koukam, ze byly zminky o tretim diteti ..... 

jako bych četla svůj život, jen do druhého dítěte jsem se nenechala přemluvit a ve dvou letech synka odešla.

Takže držím palce a hodně štěstí!!

Mám z toho úplně stejný pocit jako Doriana. Týrané ženy taky tvrdí, že ten jejich ještě není tak zlý, že si přes hubu vlastně zasloužili…jasně, že to není úplně tvůj případ, ale sakra, když nemůžu, tak prostě nemůžu a nebudu si hrát na hrdinku a kvůli tomu riskovat život dítěte!!! Chlap jasně dokázal, že domácnost zvládá, tak proč to nemohl udělat dřív??? To vypadá, jak kdyby nakonec uklízel z trucu a ne proto, že to bylo potřeba. Ono k čemu vám bude nová králíkárna a vypiglovaný barák, když byste měli postižené dítě? Vůbec se nedivím, že s ním nemáš orgasmus, já bych s takovým sobeckým hovadem (s prominutím) nemohla sdílet ani společnou místnost, natož postel nebo domácnost.

Příspěvek upraven 12.07.10 v 12:29

takove hovado bych vyhodila oknem promin ale tohle me fakt rozcililo 

No, tak tohle je dost silný kafe. Jsem hodně „splachovací“ a snesu dost, můj manžel také není zrovna přeochotnělý a extrachápavý, ale kdyby mi bylo jako Tobě, tak mě pošle do postele a nepustí mě z ní.
Obdivuju Tě, že jsi se nesbalila a neutekla i s malou hned po té první túře.

Když nad tím tak přemýšlím, tak jsem celkem nepobrala, proč si na tu túru chodila. Já byla v těhotenství na Víkend na Šumavě a odchodila jsem jenom to, na co jsem si troufla, jinak jsem radši seděla v chalupě.

myslím, že ta vycházka bylo to poslední, co se tady řeší…
ono se lehko soudí…
ale přiznejme si, kolik ženských je na tom podobně…
těžko se vyskakuje z rozjetého a zaběhlého rychlíku, kolik z Vás by dokázalo sebrat děti a opustit domácnost a i prostě manžela ??? Člověk si bohužel uvědomí spoustu věcí, až je pozdě..
A hold některé ženské si pořád potřebují něco dokazovat, nebo ne?

Teda, takový chlap není hoden dětí ani lásky ženy, když dokázal to, co dokázal v období, které má být pro ženu nejkrásnější, takové, které já momentálně prožívám s mužem, který je mi obrovskou oporou a pomocí.

Věřím tomu, že váš malý synek, když doma uvidí to, jak je to ošklivé, když se muž chová k bytosti, která by mu měla být nejmilovanější jako ke kusu hadru, že ke své budoucí ženě se naopak bude chovat s úctou a láskou, kterou zaslouží.

Přeji do života hodně štěstí a neutuchající lásku Tvých dětí, aby ti alespoň částečně vynahradili to, co se Ti nedostává od osoby, která je jejich otcem.
A pevné nervy, to budeš potřebovat.

Příspěvek upraven 12.07.10 v 15:53

Ahoj,Tvůj příběh je velmi podobný tomu mému.Jsem těhotná ve 37tt a opravdu prožívám totéž co Ty.Je mi ze všeho opravdu moc smutno .Někdy mám pocit,že musím pryč,prostě utéct.Nějak to nejde a sama si neumím odpovědět proč.Bojím se o to malé.Vím,že vše přenáším na miminko a o to mě to moc bolí.Nechápu,že některý mužský dokážou být takový sobci a tupci v jednom.Jak já bych jim přála zažít ty pocity úzkosti.
Opravdu mě překvapilo,že to co si právě ted prožívám já,prožíval i někdo jiný.
Každopádně Ti držím palečky,aby poklid ve vašem vztahu jen přebýval a ty si se nemusela ve vzpomínkách vracet zpátky.Měj se krásně 

Je mi moc líto,že jsi měla tak smutné těhotenství.
A toho chlapa bych hnala sviňským krokem od kud přišel,je hroznej sobec  

Přeji ti,ať ti děti vše vynahradí,z jejich úsměvů ti bude hned líp,a samotným vám bude taky líp.  

Tak se držte

Nemam slov, asi bychc nasla silu a odesla. Ale ono se to lehce radi, kdyz v ty situaci neni sam

Kazdopadne drzim palecky, co to jde, aby jsi byla stastna a spokojena a tvoji mrnousci taky. Drz se!!!!!!

No snad si s tim pitomcem nechces poridit treti dite? Vzdyt, kdyby se choval stejne, tak budes mit na starost dve deti a sama sebe.A jestli mel za tve nepritomnosti cas, aby vse tak uklidil, tak bych chtela videt kolik casu stravil s dcerkou.Podle sebe vim, ze s ditetem nejde mit totalne vypiglovany byt a jeste se mu maximalne venovat.

Tak tohle je drsný… A vím jak se cítíš prošla jsem si podobnou věcí Jedině ty se rozhodni zda to ukončíš nebo budeš kvůli dětem trpět. jsem srab!! já nechci aby děti žili v rozvácené rodině ve které jsem tak vyrostla a vidím jak se rodiče hádají dodnes o mojí mladší sestru a jak ta to těšce nese.
HODNĚ SIL!!!!

Enol, tohle je děsný, je dobře, že jsi to ze sebe dostala aspoň tady, když s manželem o tom mluvit nedokážete.. asi není špatný chlap, ale to, že tě nepodpořil a ještě víc deptal, když jsi ho nejvíc potřebovala a stejně tě prakticky srazil po příchodu domů… hlavně se dej do pořádku, teš se z dětí a až se jakkoli rozhodneš, ať je to pro tebe nejlepší, drž se 

Souhlasím s bambou. Sobec, despota a hňup v jednom. Přmýšlíš nad nějakým řešením? a nebo jsi se jen potřebovala „vypsat“? Myslím si, že by to chtělo nový život…nejl.bez něj. Já vím…máte malé děti a děti jsou většinou důvodem k tomu, aby se v nefunkčním manž.pokračovalo, ale… je dobré dávat dětem tento vzor?…ušlápnutá mamina a despotický fotr? Je to asi moc těžké a každému se dobře radí Uvnitř ale asi sama moc dobře cítíš, co máš dělat. Podle toho, jak jsi to napsala…vrtá ti to hlavou už nějakou chvíli. Přeju hodně síly k rozhodnutí. 

Moc smutný,,,, když jsem to četla, pořád jsem měla ruku na svém bříšku.
Doufám, že je Ti už o moc lépe a i tvým dětičkám, moc moc Vám přeju už jen samé dobré chvilky 

Tak to je síla. ¨Takhle kdyby se ke mě choval můj manžel, tak bych vzala dceru a odjela s ní k rodičům a u něj se do odprošení....... neukázala.Doufám, že je ti už lépe a i doma se vše zlepšilo. Moc dobře vím co je to starat se o dům, zahradu, domácnost a dítě. Nejde mít všechno nablískané, naklizené, kor když neni nejlépe.. Držím palečky

Příspěvek upraven 20.07.10 v 14:33

Proboha ženský, zbláznily jste se tady všechny na jedné hromadě? Takže podle vás chlap, který pracuje, dělá „chlapskou“ práci, stará se o dům a zahradu, nakupuje… je sobec, despota, blbec a je třeba ho kopnout do prd*ele? Jděte do háje s takovýma názorama, už se nedivím že je tolik rozvodů. A to že chlapa nevzbudí plačící mimino, to je bohužel fakt a to nezmění žádná z vás. Chlap na to není přírodou „naprogramovaný“, to je jako byste chtěly po králíkovi aby chytal myši.

jsi silná osoba. Tento deníček jsem přečetla se zatajeným dechem – bála jsem se jak to skončí. Jsem ráda, že jakš takš dobbře.

Přeju tobě i prckům hodně zdraví a hodně už jen krásných zážitků 

Opravdu hrozné, co se všechno děje. Chápu, že chlap je na tyhle „ženské“ práce nenastavený tolik, co žena a že raději jde dělat práci kolem domu, ale když má doma jedno dítě a manželku s rizikovým těhotenstvím a takhle se k ní chová, tak je to naprosto nechutné. Fakt je mi špatně za tebe, když si představím, jak může chlap ženu nutit do pečení cukroví (jen aby se mohl nažrat) v takovém stavu. To snad jde mimo rozum. Nebo ty výšlapy. Je pravda, že jsi je absolvovat nemusela, ale ani tehdy se tak tvůj muž nemusel hnusně chovat. Někdy jsou chlapi opravdu jen místo rohožky na otření bot. Přeju ti, aby jsi měla dostatek sil na dítka i na sebe. Pokud by se to neměnilo, udělej pořádné rozhodnutí. Tohle se nesmí dít!!!

z toho běhá mráz po zádech že i takoví muži jsou 

Hodně smutné,nevím co tě u manžela drží. Nepomůže, jen kritizuje. Držím palce ať je líp tobě i dětičkám. 

Ahoj Enolo,
krásně napsaná bolest a zoufalstí… kéž bych ti mohla pomoci… něco podobného jsem zažila. ne tedy předčasně narozené miminko, o to to máš ty horší a těžší a složitější. také jsem si jako tátu svého dítěte zvolila rozmazleného sobce, tyrana a despotu. obdivuji tvoji odvahu s ním být dál.já vím, že na odchod je potřeba odvaha. on se nezmění. je mi to kvůli tobě a dětem líto. ale s tou vyrovnanou lednicí a oblečením. skoro jsem na to zapomněla.
nemáš maminku, sestru kamarádku, kdo by ti pomohl alespoň občas?
chápu tě, že mu to nedákážeš odpustit, neodpouštěj, ať si tvé odpuštění vyžebrá a zaslouží. jako ty sis musela vyžebrávat u něho pozornost nebo milé slůvko. nezapomeň mu ty perné chvilky, které ti připravil, ať je odčiní, třeba úklidem, čímkoli… je to moc náročné, cítím to z tvých řádků.
přeji ti hodně sil a hodně lásky. Hanka

Hlavně, že je Tomášek v pořádku. Jsou muži, kterým nikdy nedojde to, jak bezohledně se chovají, nebo chovali. Držím vám palce, ať jen prospíváte a ať naleznete tu pravou cestu.

Lasičko, jak je vidět, tohle nemá nic společného s „muslimským“ světem. Je to o tom, jaký člověk je a jak je vychovávaný, o jeho charakteru atd. S Islámem nemá toto chování vůbec nic společného. V jakékoliv společnosti najdete muže vstřícné, starající se o manželku, a stejně tak najdete i kruté sobce, kteří si myslí, že jsou ti nejschopnější. Toto není limitováno na žádnou kulturu, rasu nebo náboženství.

Jsem trochu na rozpacích, jak si to mám přebrat…

Manželství je především o komunikaci , chtít po manželovi, aby vycítil, co po něm chci, je prostě sci-fi, běžne doma nepomáhá a já se potichu užírám, když se ale ozvu, udělá, co je potřeba, když jsem byla na rizikovém, doma to docela zvládal, ví zač je toho doma s dětmi loket a vypulírovanou domácnost nevyžaduje. Jasně, bývám často vytočená, jak si může v klidu číst nebo sedět u počítače, když je kolem takovej bordel, snažení mu nikdy nevydrží dlouho, ale vím, že je potřeba připomínat a připomínat…

Jestli nechceš být po zbytek života nešťastná, s manželem nemluvit a užírat se, že vám to neklape, tak prosím, ale myslím, že lepší prorazit tu bariéru a vše si vyříkat, bude to bolet, bude to hodně těžký – pro oba, ale budeš mít jasno, jestli takový chlap stojí za to, strávit s ním dalších 50 let nebo to utnout hned a ušetřit si spoustu trápení.
Holt každý má svoje štěstí ve svých rukách a nemyslím to vůbec zle, jakože si za to všechno můžeš sama, ale řešit svůj život všude okolo a ne tam, kde by to mělo nějaký smysl (přímo s manželem) je zbytečné, ale možná sis takhle jen utřídila myšlenky a to je dobře a držím palce, aby všechno dobře dopadlo.

je mi z toho moc smutno,ale život umí být bohužel moc krutý i v těch nejkrásnějších chvílích.Přeji více radosti a hlavně štěstí. a hlavně POCHOPENÍ

Tak v takovýmto případě bych chlapa fakt praštila! Nemít v takové situaci pochopení a nepomáhat, tak to už je fakt moc a ještě s takovými následky. Bylo by fajn, kdyby si každej chlap mohl prožít to, co těhotná ženská, aby věděl jak nám je. Pochybuju, že by to některý z nich zvládl.

Muslimové se takto nechovají, knížky jsou o extrémních případech, kterých je v Čechách víc než dost také. Narozdíl od nás neznají pedofilii, incest a podobný hrůzy, kterými si Češi obarvují svůj sexuální život. Můj muž je muslim, i já mám k Islámu blízko, proto mě tvůj komentář uráží, i když chápu, že pramení z neznalosti věci…