Předčasné porody pohledem tatínka

petullle  Vydáno: 01.12.13

Když jsem uvažoval o dětech, nikdy jsem netušil, jak těžké chvíle mi toto rozhodnutí přinese. Tolik emocí – strach, radost, pocit viny, štěstí, obavy, euforie z prvních doteku, probdělých nocí jsem nezažil za celý předešlý život a osud tomu chtěl, abych si to prožil vše dvakrát.

Když Petře vyskočil tlak 180/140, věděl jsem, že to určitě není kvůli Ordinaci v růžové zahradě, ale že je něco špatně. Naložil jsem ji do auta. Ještě si ze mě dělala srandu, že nemusím jet rychle, že nerodí, ale já už v sobě měl svíravý pocit, že to dobré nebude. Nebyl jsem připravený na to, že by se mělo už takhle brzo rodit. Znal jsem to jen z televize, a to opravdu není žádná průprava.

Petru si v nemocnici nechali a mě začali bezesné noci, kdy jsem očekával, co se bude a nebude dít. 26.6.2010 mi přistála sms, abych nejezdil do nemocnice, že jde rodit, že zabíjí miminko a že mě u toho nechce. Nikdo si nedokážete představit, co se ve mně dělo. Hned jsem sedl do auta a jelikož jsem jel opravdu rychle, povedlo se mi to i s policejním doprovodem. Naštěstí po ukázání sms byli opravdu hodní a udělali mi cestu až skoro k nemocnici. Nebýt toho, nikdy bych nestihl, jak Petru vezou na sál a nestihl ji utěšit.

Nebudu popisovat, co se dělo hodinu, kdy sem chodil po místnosti jako nervozní hladový lev. První velká úleva byla, když mi ukázali Anetku v inkubátoru na malou chvíli, než ji odvezli. Pak přišlo opět sražení a studená sprcha, kdy mi oznámili, že mám 1,5 hodiny čekat, jestli vůbec budou Anetku zachraňovat, že je extrémně malá a vezou ji na testy. Další rána do mé nervové soustavy byla, když mi doktorka oznámila, že se jednalo o minuty a že jsem mohl rozhodovat, jestli mají zachránit Petru nebo dítě. Naštěstí jsem k tomuhle rozhodnutí nemusel dojít.

Petru odvezli na JIPku v hrozném stavu. Když to beru s odstupem času, divím se, že jsem se nezesypal. Ale od toho jsou asi chlapi. Když mě skoro po dvou hodinách pustili k inkubátoru a řekli mi, že má malá jen 850 gramů, nechtěl jsem jim věřit. Připadala mi krásná a já se jí mohl i dotknout. Byl to nádherný pocit, který mi vynahradil všechny dny a hodiny stresu a úzkosti.

Do kolen mě jen dostával stav Petry. Naštěstí se ze všeho rychle dostala a po třech dnech už sama odešla z nemocnice a já se o ní staral doma.

Tím ale nic neskončilo. Nastal 70denní kolotoč ježdění do nemocnice za Anetkou a sledování, jak roste. Ale vše jednou musí skončit, a tak i my jsme si mohli odvézt malou domů.

Jelikož ale v našem vztahu nemůže být v klidu a poklidu, celá situace se opakovala o tři roky později. Chtěli jsme další přírůstek, i když jsme oba znali rizika. Nakonec pod dohledem odborníka jsme počali. Když se blížil termín, kdy přišla na svět Anetka, vše se ve mně začalo měnit. Nedal jsem nikdy najevo, co se vlastně, jak při prvním, tak i při druhém porodu, ve mně dělo. Když jsme přešli kritický termín, dělal jsem si srandu, že Petra přenáší.

Dával jsem si vše za vinu. Petru jsem odvezl opět s vysokým tlakem a jak později diagnostikovali opět preeklampsii. Očekával jsem porod každý den. Tentokrát jsem se ovšem nebál kupodivu o miminko, ale o svoji ženu. Věděl jsem, že může zemřít. A když mě opět napsala, že rodí a že nechce, abych u toho byl, bylo mi jasné, že je zle. Celou cestu mi v hlavě se honilo, co se stane, jestli bude zdravá nebo bude mít nějaké následky a nebo ji ztratím a zůstanu sám. Honily se mi myšlenky, jak se budu omlouvat její mámě, že jsem nezvládl se postarat o její dceru.

Do porodnice jsem přijel opět včas, tentokrát bez asistence policie. :) Byl jsem s Petrou celou dobu po porodu, na cestě ze sálu na dospávací pokoj, při převozu na svůj pokoj. Opět jsem viděl Nikol na novorozenecké JIP, ale mně připadala obrovská, krásná silná, vůbec jsem se o ní nebál. Věděl jsem, že bude v pořádku. Sestřičky vůbec nechápaly, ale když sem jim povyprávěl příběh s naším prvním drobečkem, bylo jim vše jasné.

Petřin stav se ale nelepšil, jak doktoři očekávali, ale zhoršoval se. Tlak neklesal a mě trávil strach a pocit viny, že je vše má chyba, že jsem neměl dovolit, abychom měli dalšího potomka, když první porod rozhodil Petřino zdraví na více jak dva roky. Právě v tyto chvíle jsem si uvědomoval, jak Petru miluji a celou naši rodinu, a pochopil jsem i její lásku ke mně, když obětovala skoro svůj život, aby dala dva nové.

Kdo si to neprožije, nikdy nepochopí bolesti, strachy, únavu, kterou tatínci v sobě nosí. Navíc ji v sobě musí schovávat a dusit, protože musí být oporou pro své ženy.

Všechny maminky a tatínkové, které potkali podobné osudy, zdravím a vážím si jejich obětí. Všechny trable a smutky nám ale vynahradí pohled dětí, jejich sevření našeho prstu do svých malých dlaniček a první pláč…

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.9 bodů
 Váš příspěvek
 
IsabellaRoss
Ukecaná baba ;) 1257 příspěvků 01.12.13 00:13

Moc krásně napsané :kytka: A je moc dobře, že takoví tatínci pořád ještě jsou :srdce: ;)

 
Cuarentena
Echt Kelišová 8068 příspěvků 01.12.13 00:17

Pěkný.

 
Kakika
Extra třída :D 13461 příspěvků 01.12.13 00:18

Z pohledu tatínků si tady toho moc nepřečteme, takže za takový deníček opravdu děkuji :kytka: Přeji všem čtyřem už jen dobré. Pevně věřím, že dvě krásné dcerky vám už stačí :hug:

 
Saroya
Neúnavná pisatelka 17596 příspěvků 01.12.13 07:09

Děkuji za zveřejnění. Přeju cele rodině hodne zdraví. Mne osobne pomáhá alternativní léčba, která umí zazraky. Držte se.

 
Vrtul
Závislačka 3343 příspěvků 01.12.13 07:21

Krasne! Preji uz jen krasne chvile. Podekovani tve zene na konci pribehu mi vehnalo slzy do oci.

 
Uživatel je onlineberuska03
Kelišová 7475 příspěvků 01.12.13 07:46

Moc krasne napsano… preji jen a jen zdravicko vsem ;-)

 
mikejla542005
Stálice 58 příspěvků 01.12.13 07:55

Nádherně napsané :palec: :)

 
Petra_H33  01.12.13 08:18

„Skoro obetovala svuj zivot, aby dala dva nove“…Prave o tom je cista, nezistna laska :srdce:

 
Missy_X  01.12.13 08:37

To je nádherný :kytka: a se šťastným koncem :potlesk: takové příběhy mám ráda.

 
madanga
Závislačka 4141 příspěvků 01.12.13 08:38

Moc krásné a já vám přeji mnoho slunečných dnů ve vaší rodině.. :kytka:

 
cernobilka
Zasloužilá kecalka 575 příspěvků 01.12.13 08:54

Tatínci jsou nejdůležitější! Jste úžasný jak jste to zvládl. Můj manžel mě také podržel ve chvílích nejtěžších a dal mi naději do dalšího života. Bez tatínků to nejde!

 
Miš-El
Závislačka 3063 příspěvků 01.12.13 09:01

Krásný deníček

 
renkova
Zasloužilá kecalka 817 příspěvků 01.12.13 09:37

Krásně napsané, tatínku :dance: Tenhle deníček jsem tu už někoho četla…myslím podobný 8)

 
Aleyt  01.12.13 09:45

Krásný deníček, dojemný a navíc napsaný z pohledu muže…velmi vnímavého :) Přeji jen vše dobré :kytka:

 
AniNevim
Neúnavná pisatelka 16804 příspěvků 01.12.13 11:04

Jste uzasny manzel a tatinek, mate tri holky-bojovnice :palec: Preji vam vsem mnoho zdravi a radosti ze zivota :hug:

 
lucka83
Hvězda diskuse 45851 příspěvků 112 inzerátů 01.12.13 11:48

Krasne napsano, drzim vam vsem moc palce :kytka:

 
Marfa0602
Ukecaná baba ;) 1845 příspěvků 01.12.13 12:16

Také se přidávám :* Opravdu krásně napsané, až jsem plakala :hug:

 
CokeLady  01.12.13 12:28

Asi neznám chlapa, co by takto ty okolnosti prožíval. Všichni v mém okolí jsou „salámisti“, vše zlehčují, muži si nepřipouští strach, protože by je porazil, ta dělají, že není a že oni vše zvládnou. Měla jsem to také - já v přímém ohrožení života a manžel si to nikdy nepřipustil a dál normálně fungoval.

 
pomenkova
Generální žvanilka 24163 příspěvků 01.12.13 13:09

Hezky napsane :kytka: :kytka: Preji uz jen zdravi, to je nejdulezitejsi :kytka:

 
kaja00
Extra třída :D 10360 příspěvků 01.12.13 14:52

Nadhera :kytka: Preji vasi manzelce a dceram at jsou zdrave ;) :kytka:

 
bini851
Kecalka 327 příspěvků 01.12.13 15:52

Nádherné, gratulace ke dvěma holčičkám, a teď už jen samou pohodu :srdce:

 
brumdinka
Neúnavná pisatelka 19598 příspěvků 01.12.13 16:16

Děkuji za tento deníček, opravdu pohled muže se zde tak často nevidí, řekla bych že skoro vůbec…tak přeji ted´už jen samou radost a pohodu celé rodince :srdce: :kytka:

 
Mili777
Nováček 10 příspěvků 01.12.13 18:59

Mít takového chlapa je jako mít doma poklad. prošla jsem si něčím podobným a nemít u sebe svého přítele, tak bych to psychicky nezvládla. mít oporu je velmi důležité.
Moc hezký denicek.

 
Terulisekk
Kelišová 6962 příspěvků 01.12.13 19:09

Nedávno jsem četla deníček vaší ženy..:) moc krásně napsané oba dva.. jste statečný a silný :andel: hodně štěstíčka a hlavně ZDRAVÍČKA vám všem :srdce:

 
Isa257
Povídálka 13 příspěvků 01.12.13 19:46

Uzasny zapis, jeden z tech nezapomenutelnych… Diky :) jen mi vrta hlavou, jak je Petre, uz je ji lip? Diskuse bohuzel nesleduji, tak nejsem v obraze. Preji hlavne zdravi!!

 
Dee.21  01.12.13 20:14

I my jsme si tím s manželem prošli a byl mi obrovskou oporou. Náš malej měl 1100g, ale dostal těžkou sepsi a zhubnul na 800g, ale je to bojovník a zvládl to. Jen nerozumím tomu, že šlo při prvním porodu o minuty a žena šla po 3 dnech domů? Já si v nemocnici pobyla 3 týdny, ostatní maminky min. týden…

 
ALENA G
Kecalka 129 příspěvků 61 inzerátů 01.12.13 21:19

Moc hezky napsané :potlesk:,takový by měl být každý chlap, škoda že tomu tak není, jinak přeji hodně zdraví celé rodině. :kytka:

 
petullle
Generální žvanilka 20506 příspěvků 01.12.13 21:33

Dee.21 psychicky jsem to nezvládala a podepsala jsem negativní reverz

 
petullle
Generální žvanilka 20506 příspěvků 01.12.13 21:37

@Isa257 ano už je nám všem dobře, díky za optání ;)

 
Caitlyn
Kelišová 5482 příspěvků 01.12.13 22:08

Krásné a dojemné :´)

 
Dee.21  01.12.13 23:30

Petullle děkuji za objasnění. Mně teprve 3. den dovolili vstávat, domů bych po svých určitě nedošla :-) Moc vám přeji, že nakonec vše dobře dopadlo. Sami plánujeme 2. dítě a děsím se, že by se scénář mohl opakovat. Přeji hodně štěstí celé rodince.

 
pajulka1987
Nováček 4 příspěvky 01.12.13 23:36

Krásné..přeji vám moc štestí a hlavně zdraví celé rodině:-)

 
petulkas
Závislačka 2899 příspěvků 01.12.13 23:58

Panejo, to bylo tak smutné, ale tak krásné :hug:

 
svycarka
Kelišová 6333 příspěvků 02.12.13 07:01

Teda chlape :potlesk: cele vasi rodine :hug:

 
Soulfly 1
Povídálka 26 příspěvků 02.12.13 11:54

Takových mužů by mělo být víc!!! Zvládl jste to na výbornou, přeji Vám i celé rodině už jen samé
hezké věci, hodně štěstí a zdraví a holčičky ať Vám dělají jen samou radost!!!
Obdivuji i odvahu Vaší ženy! Jste bojovníci :kytka:.
Mě čeká druhý porod každým dnem, snad to dobře dopadne…a budu moct napsat také pěkný deníček! ;)

 
markiiz
Povídálka 49 příspěvků 02.12.13 19:37

Opravdu moc krásný a dojemný deníček :potlesk:

 
1Barney1
Kecalka 466 příspěvků 02.12.13 21:24

Krásný deníček, běhá mi mráz po zádech, před necelými třemi měsíci se nám v 30tt narodila dvojčátka a já manželovi neustále děkuji za to, že byl celou dobu se mnou a v tom těžkém období, kdy jsem s miminkama zůstala 5 týdnů v nemocnici za námi každý možný den dojížděl pěknou dálku, musel být unavený fyzicky i psychicky a ještě nám poskytoval oporu. Děkuji Ti :srdce:

Příspěvek upraven 02.12.13 v 21:24

 
Petule 1
Kecalka 444 příspěvků 03.12.13 20:10

Moc pěkně napsaný deníček..neumím si představit jak vám bylo a obdivuju jak jste to všecko zvládl :oops: :kytka: I když někdy tatínci nemůžou pomoct uplně tak jak by chtěli, tak pomáhají právě tím, že jsou..jsou s námi ve chvílích, kdy je potřebujeme a ač se to nezdá, tak už jenom usměv, podržení za ruku a jejich přítomnost je pro nás to největší štěstí :hug:

 
milena13
Závislačka 4133 příspěvků 06.12.13 20:55

Moc krásné :)

 
makau
Povídálka 14 příspěvků 16.12.13 11:32

At vam I vasi zene holcicky prinesou v zivote hodne radosti :) :srdce:

 
Brapet
Nováček 7 příspěvků 11.11.14 11:20

Nádherně napsané :potlesk:

Vložit nový komentář