Předčasný dáreček a cesta k němu

Eskely  Vydáno: 21.01.13

O naší cestě za miminkem a porodu. O Vánocích 2011 jsme s přítelem probírali téma rodina, na což se moc netvářil, ale poté se mu to asi rozleželo v hlavě a v únoru 2012 jsem po dohodě s ním vysadila antikoncepci.

A kupodivu to hned na první pokus vyšlo, dne 28. 3. 2012 jsem našla na testu krásné //. Přítel byl tou dobou v práci, a tak jsem měla čas si promyslet, jak a kdy mu to oznámím, no moc romantika to nebyla, protože to na mě nějak dolehlo. Byla jsem předtím docela dost nemocná, prodělala jsem boreliózu, měla yersiniovou infekci a do toho jsem dobírala autovakcínu na zlatého stafylokoka. Měla jsem hrozný strach, jestli to byl vůbec dobrý nápad tohle všechno podstupovat a ohrozit takhle ještě takhle malinkého tvorečka, který ve mně rostl.

Když přítel přišel z práce, ležela jsem v posteli celá bledá a ubrečená. Ano, měla jsem šílenou radost, ale taky šílený strach. Vím, co to je, když je dítě postižené, a když ho okolí odmítá, a to jsem našemu dítku nechtěla zapříčinit. Vidím to u svého bratra, který prodělal dětskou obrnu hned po narození a nyní nevidí na jedno oko a skoro nemůže chodit a o motorice rukou se taky nedá moc bavit.

Ihned jsem se ohlásila na gynekologii u své doktorky, která mne pozvala až v 8. tt, že prý bude vidět, jestli je plod vůbec tam, kde má být a živý. Spadl mi velký kámen ze srdce, když mi doktorka na monitoru ukázala tu malinkatou fazolku, které tlouklo srdíčko. Byla jsem šťastná, a v tu chvíli mě už nenapadlo, že by mohlo být něco špatně.

Úspěšně jsme potom absolvovali každá vyšetření a screeningy, i 3D ultrazvuk byl v pořádku. Avšak nevyhnula jsem se své první hospitalizaci s tvrdnutím břicha ve 20. tt. Důvodem bylo to, že jsem se vůbec nešetřila, od té doby jsem byla strachy bez sebe, a tak jsem dělala vážně jen to, co bylo potřeba, zbytek udělal přítel. Obskakoval mě, jako bych měla umřít :)) Ale nezabránilo to další hospitalizaci kvůli infekci močových cest a rozjíždějícím se porodu ve 33. tt.

Natočili mi ozvy, které potom kontroloval doktor a přišel s tím, že jim tam dělám prý pěkný lunapark, byl to kopeček za kopečkem. Takže jsem dostala ihned Gynipral do žíly a glukózu. Byla jsem na antibiotikách a sestřičky do mne nalévali urologický čaj, do toho ještě železo. Už mně z toho natahovalo, ale lepšilo se to den za dnem. Poležela jsem si tam 10 dní a poté mě pustili domu s tím, že nohy leda tak na stůl a ležet a ležet. A na to přítel dohlížel, takže jsem ani jinak nemohla :)) Pak už to bylo všechno v klídku.

Dne 21. 11. 2012 jsem měla kontrolu v nemocnici na ozvy mimča, ale já už od rána něco tušila, taky si mě tam nechali. Ještě předtím jsem příteli v nemocniční kantýně říkala, že 2v1 už nevyjdu z nemocnice. A tomu se taky stalo. Ozvy byly nějaké špatné, doktorovi se vůbec nelíbily, a tak si mne sestřička za hodinu volala na monitor znova, ten byl zase špatný, a tak doktor vynesl konečný verdikt: odsud už dneska nevyjdete sama, musíme vám porod vyvolat. Krve by se ve mně v tu chvíli nikdo nedořezal. V hlavě mi běhalo jen, že je ještě brzy, že mám termín až 4. 12. a rodit ještě nechci. No na to se doktor neptal, a já neměla sílu odporovat. Nakonec už ten pupek vlastně překážel, pořádně jsem se ani nevyspala.

Takže od 8 hodin, kdy jsem byla na monitoru, uběhla nějaká ta hodinka a ve 14 hodin už mi doktor zaváděl první kousek tablety na vyvolání, vcelku nepříjemná věc. Myslela jsem, že mu „ukopnu“ hlavu, a když mě poté kontrolovali za 4 hodiny, bolelo to ještě víc. Tak doktor zavelel zátěžový test, no ten byl vážně fajn. Žádná reakce, a to se mu zase nelíbilo. Tak jsem si tak říkala, co se mu vlastně líbí? Jestli vůbec něco :D Bohužel bylo 19 hodin a doktoři si akorát měnili směny. Přišla příjemná doktorka, trochu jsem si oddechla, protože byla ohleduplnější a ne taková hrr.

Nechala mi každou hodinu točit monitor, kontrakce pomalu žádná, sem tam nějaká, ale nic moc, tak se mi rozhodla píchnout vodu. To byla ale úleva! :D Až na to, jak jí doktorka upouštěla, když přestala ta hrozná bolest. Malý mě vespod hrozně tlačil. Potom mne posadili do sprchy a řekli, že mám hopsat na míči. Za půl hodinky zase monitor a kontrakce sílily. Za hodinu další, kontrakce byly čím dál silnější a za další hodinu už jsem se jim zakousla do kovové konstrukce nemocničního lůžka. Volám sestřičku v křeči, ohýbám se jako luk, přepadla mne šílena bolest.

Kontrakce každých 5 minut, ale otevřená jsem byla ještě málo, takže volali anestezioložku na sjednaný epidural, no než mi ho napíchla! Myslela jsem, že ji sežeru, musela jsem v klidu sedět ani se nehnout. No to určitě během kontrakce, vcelku neproveditelná věc. Ale držela mě sestra, která mi dala i ruku, což neměla dělat. Div, že ji neměla rozdrcenou. Ale ta úleva po epiduralu.

Ten zastavil porod, takže šup zase na kapání. Museli mi ho znovu rozjet. To se jim nelíbilo, že usínám? :D Potom už to však šlo rychle, sestra udělala klystýr a oholili mne, ale ono se to řekne, vydržte alespoň 5 minut nebo 10, to bude nejlepší. Jo to ták! Chodila sem po pokoji a sledovala hodiny jako nikdy dřív, každá vteřina jako by trvala věčnost a dole se to pekelně tlačilo ven. No vydržela jsem to 3 minuty a už to letělo :D Hanbou jsem se propadala na záchodě, jaké zvuky se ode mě ozývaly. Potom šup do sprchy a na záchodě rozdýchávat 8 kontrakcí, dokud malý pěkně nesestoupí. Potom už rovnou na sál.

Na sál jsem v pohodě došla, porod byl celkem rychlý. Ale malý se posunul na každý zatlačení jen o půl centimetru, takže jsem musela tlačit víckrát. Nakonec mi musela pomoct PA zatlačením na břicho, a hlava už byla venku. To byla taková úleva jako nikdy, nejlepší bylo to, že jsem přestala v polovině tlačit, takže když hlavička lezla ven, řvala jsem na asistentku, co mi to tam krucinál dělá, že to tak šíleně bolí, ať přestane a vytáhne ho a ona na mě, že musím tu hlavičku dotlačit. To se řekne, nevěděla jsem co dřív, jestli omdlít bolestí, řvát na ně, nadávat a nebo tlačit :D Nakonec se to povedlo a ramínka šla úplně hladce, malý byl krásný, růžovoučký.

Doktorka mě potom asi hodinu a půl zašívala, protože se tlačil ven s ručičkou z boku hlavičky. Tak jí měl vlastně i vždy na ultrazvuku, takže jsem byla potrhaná solidně. Ale to se zahojilo nádherně. I nástřih, který mi museli udělat.

Dne 22. 11. 2012 v 1:16 se narodil náš synek Richard s 3180 g a 51 cm.

Teď už nám jsou dva měsíce a je to zlato, i když porod byl bolavý, dalo se to snést a stálo to za to. Je to nás miláček, a brzy mu pořídíme i sestřičku Ninu :)

Omlouvám se za tak dlouhé povídání ale já už sem hold taková :D

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 5.0 bodů
 Váš příspěvek
 
Prcíček
Ukecaná baba ;) 1676 příspěvků 21.01.13 00:17

Tak taky se mu chtelo na svet driv:-) stejne jako nasi Magdicce, ktera se narodila 19.11.2012 a termin byl 1 a 8.12.preji hodne radosti z kluka a at se brzy zadari sestricka:-) ja uz o druhym taky premyslim, ale jeste pockame- chci si ji uzit. Ale po poridu jsem rekla uz nikdy:-)

 
Jiti88
Kelišová 5941 příspěvků 21.01.13 08:50

Super :palec: dobré povzbuzení..

 
Pejtsna
Zasloužilá kecalka 826 příspěvků 21.01.13 11:22

Teď nevim jestli se porodu víc bojim nebo jestli je mi líp..no každá si tim musíme projít, bohužel nejde aby zůstal vevnitř :mrgreen: Gratuluji k miminku :kytka: :kytka:

 
Sandra752  21.01.13 12:48

Taky chcem Ninu :-D

 
Jůlinka T.
Závislačka 4961 příspěvků 21.01.13 18:08

Náš první je taky 22.11.,ale 2006.Pozítří se těšíme na třetího darebu. Holčičky došly :nevim: :nevim: :nevim:

 
PetraLili  23.01.13 23:31

Tak při čtení tvého deníčku se mi úplně neuveritelne zive vybavuje všechna ta bolest…krasne si to napsala! k synackovi moc gratuluji a dcerusku přeji! :-)

 
Marbuli
Závislačka 2760 příspěvků 25.01.13 17:19

Moc krasný deníček, až me bolelo břicho, taky se mi připoměla bolest z porodu, auviiiiiiiiii :lol: Tak hlavně hodně zdravíčka :srdce:

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček