Předčasný porod v 31. týdnu

denulinkak  Vydáno: 26.05.14

Tak krásně to všechno začalo. Otěhotněla jsem na první „pokus“ v červnu 2013, užili jsme si s manželem svoji poslední dovolenou u moře ve dvou (to jsem ještě nevěděla, že už jsme byli vlastně tři :-) ). Všechny kontroly u doktorů byly v pořádku, prostě průběh, jak má být. Termín porodu byl stanoven na 10.března 2014.

druhý den

klokánkování
4 komentářů

a dnes... 4měsíce (korigovaných 2)

a dnes... 5,72kg
6 komentářů

Nadešel ale prosinec (25.tt) a já se začala cítit víc unavená. V práci toho bylo hodně, do toho práce na vedlejšák + provozování e-shopu, vánoční shon, vánoční výzdoba domu atd. Poté mi doktorka oznámila při kontrole, že malá je hodně nízko, ať si dám klidový režim. Mimochodem jsem několikrát odmítla neschopenku a nakonec jsem si pro ni dobrovolně šla (ale jen na 1 týden, pak jsem si vybírala dovolenou a od 13.ledna jsem měla možnost nastoupit na mateřskou).

Od poloviny prosince jsem tedy doma ležela, manžel pekl na Vánoce a uklízel, bylo mi z toho hrozně, nejsem zvyklá ležet, ale nechtěli jsme to podcenit. Začala jsem hodně přibírat.

Jenže do toho mého klidného režimu před Vánoci přišla obrovská rána. Babička. Jela jsem se za ní rozloučit, držela jsem ji za ruku. Pak za 2 hodiny od našeho odjezdu zemřela. Prasklo jí tenké střevo a dostala otravu, bylo to rychlé. Vychovávala mě, takže ona byla jako moje maminka.

Pohřeb byl hroznej. Strašně se na malou těšila. Jediná z rodiny měla opravdu velkou radost, že čekáme rodinu. A já se cítila hůř a hůř…

Čtyři dny, které byla v nemocnici, než umřela, jsem téměř nespala a probrečela. Abych to zvládla, přestala jsem ležet, musela jsem něco dělat, abych na to nemyslela.

Najednou jsem začala mít po Vánocích takový čirý výtok. Bavila jsem se o tom s kamarádkou, ta mi říkala, že to má celé těhotenství. Doktorka mi také potvrdila, že to tak může být. Ale mně se to pořád nezdálo. Na začátku ledna to bylo silnější a silnější, byla jsem jako počůraná a něco uvnitř mě mi stále říkalo, že něco není v pořádku.

5. ledna jsem se rozhodla - díky internetu, protože jsem vyčetla, co by se všechno mohlo stát, že s manželem nezajedeme už k moji doktorce, ale přímo na porodní, ať mi řeknou, co to může být. Měla jsem divné tušení, tak jsem si s sebou vzala tašku s věcma, ale ne jako do porodnice, ale jako do nemocnice, kdyby si mě tam náhodou nechali třeba na pozorování. Ani jsem nic jiného neměla připraveno, neboť jsem se chytala koupit výbavičku pro malou a pro sebe do porodnice i na doma až během ledna. Takže nepřipravena na nic. Byla jsem 31.tt a měla jsem 22 kg navíc. Z mých původních 55 kg to byl docela skok.

V nemocnici v Prostějově mi řekli, že je to plodová voda, že mi prosakuje a málem se zděsili, když jsem jim řekla, že už to je tak od Vánoc. A teď začal opravdu šrumec! Nevěděla jsem, co to všechno znamená, hrozně jsem se bála… Jen jsem viděla ty zděšené výrazy mladého doktora a sestry. Ta mi řekla, že asi dnes budu mít miminko!

V ten okamžik jako by se zastavil čas, tma před očima, strach a hlavně jsem tomu nevěřila… Uvnitř mě všechno brečelo. Řekli mi, ať to jdu říct manželovi na chodbu, celá jsem se klepala. Pak mi hned natočili poprvé ozvy, napíchli kanylu a zavolali mi rychlou na převoz do FN Olomouc, že v Prostějově na to nejsou vybaveni. Chtěla jsem jet s manželem, ale zamítli to, tak ten jel autem za námi za sanitkou. Houkali se mnou, mně nic ale nebylo, jen mi bylo psychicky hrozně a pořád jsem tomu nevěřila. Od té doby mě už z nosítka či z postele nikdo nedostal.

Při příjezdu mě nápis „porodní sál“, kam mě vezli, šokoval, ale pořád jsem tomu nevěřila. Udělali mi znovu vyšetření, prosak plodovky se potvrdil. Řekli mi, že mi udělají test na infekci, prý kdyby tam byla, jsem v ohrožení na životě já i miminko. Naštěstí tam nebyla. Což bylo dobře, doktoři dostali čas na napíchnutí kortikoidů, aby malé dozrály plíce. Prý potřebují na to 2 dny. Kdyby se objevila infekce, tak těhotenství ale ukončí dřív. Tak ať prý počítáme s tím, že nejpozději do 3 dnů bude malá na světě. Podle ultrazvuku určili, že by měla mít 1,5 kg.

Převezli mě na porodní sál, kde jsem ležela 2 dny, takže jsem všechny maminky z okolí slyšela, moc jsem nespala a na psychice mi to nepřidalo. Navíc jsem neustále byla napíchnutá na kapačkách, takže jsem se nemohla hnout z lůžka.

To čekání bylo hrozný. Po 2 dnech mi píchli dvě provačky, ale porod se nerozjel, tak mi řekli, že půjdu na císaře. Což jsem nechtěla :-(, ale co mi zbylo.

Jelikož mi chvilku před tím dali najíst, nemohla jsem jít pod celkovou narkózu. Takže jsem to všechno vnímala. Nebolelo to, ale to tahání bylo nepříjemné. Jak malou vytáhli, začala brečet, což bylo dobré znamení, že plíce se v rámci možností vyvinuly. Malou mi i na pár vteřin ukázali.

Ten pohled nikdy nezapomenu! Byla tak strašně malá! Ale vážila 1,95 kg, měřila 41 cm. Shodila pak na 1,70 kg.

Malou odvezli do inkubátoru - v doprovodu tatínka, který čekal před operačním sálem - a já zůstala ještě na sále. Anesteziolog se mě ptal, zda chci ještě „přimrtvit“, že teď je to možné, když už je malá venku. Řekla jsem, že ne - a to byla chyba.

Při přejezdu na JIP začalo tělo přicházet k sobě… Byla to hrozná bolest a než mi donesli opiáty, to byl nejhorší okamžik, co se týče bolesti. Pro mě i pro manžela. Manžel měl už u sebe fotku malé, kterou mu hned po porodu dali pro mě. Já mohla za malou totiž až druhý den.

V noci jsem ještě měla problémy s dýcháním, tak mě museli napojit na kyslík. Personál byl ale super.

Druhý den mě odvezl manžel na křesle za malou. Ten pohled byl opět hrozný, byla malinká, na kyslíčku, brečela jsem. Vlastně celou dobu. To už jsem neležela na porodním, ale na gynekologii.

Musela jsem elektrickou odsávačkou stimulovat prsa, aby se mi dostavilo mléko, které jsem pak nosila malé na JIRP. Napřed byla krmena sondičkou do žaludku, pak přes nosánek hadičkou injekční stříkačkou, kde bylo moje mlíčko a nakonec z lahvičky. Zkoušeli jsme klokánkování (přiložení mimča na holou hruď), měla na sobě několik hadiček, těžko se mi na ten pohled zvykalo.

Pořád jsem se ptala a ptám se do teď - PROČ? „Naštěstí“ mám 2 kamarádky, které rok přede mnou rodily v 32.tt a 35.tt, ve stejné nemocnici, stejný scénář, takže mi byly opravdu oporou. Moc mě to drželo, když jsem věděla, že ony to taky zvládly.

A manžel? Ten mi strašně moc pomohl. Jak psychicky, tak fyzicky. Doma se o všechno postaral, zařídil pro malou spinkání, oblečení, pleny, kočárek. Prostě nebylo nic připraveno, nikdo toto nečekal, navíc jsem pověrčivá toto shánět nějak moc do předu. Netušili jsme, že může něco takového nastat.

4 dny po porodu (na moje a zároveň babiččiny narozeniny) mě pustili domů. Ale bez malé. Trhalo mi to srdce, když jsem viděla jiné rodiny s autosedačkou, jak si odváží mimčo - a hlavně veliké mimčo a my že máme v nemocnici takového drobečka… :-( Těšila jsem se na ten den, kdy to taky přijde…

Řekli nám, že ji propustí až v termín porodu, což mělo být 10.3.2014. Každý den jsme jezdili 90 km s mlíčkem za malou. Odstříkavala jsem po 3 hodinách - každé prso 15-20 minut, ve dne v noci, v autě, v nemocnici… Ráno nasednout do auta, jet do Olomouce, večer nazpět.

Bylo to náročné. Ale malá prospívala, říkali nám, že je moc šikovná.

Asi po 10 dnech byla převezena na Intermediár. Tam byla v inkubátoru jen pár dní a dali ji na postýlku, což nám dělalo obrovskou radost. Ale doma bylo prázdno, navíc šestitinedělí, takže hormony dělaly své. Brečela jsem denně. A popravdě brečím dodnes. Doma byla prázdná kolíbka, ticho, prázdno a smutno… Bylo to hrozný.

Tři týdny po porodu mi oznámili, že mám nastoupit za malou do porodnice „na zaučení“ a že nám ji už dají domů! Takže další šok, tentokrát teda moc příjemný. I když tam byly obavy strachu, jak to tak s malým mimčem zvládneme. Byla jsem tam s ní 5 dní a nadešel den, kdy si pro nás tatínek konečně přijel s autosedačkou. :-) Sice malá se v ní téměř ztratila, při propuštění měla 2,3 kg, ale jeli jsme konečně domů! I velikost oblečení 48 jí byla velká. Bylo to 28.ledna (na místo původně plánovaného 10. března).

A teď? Malá má 4 měsíce (korigovaně 2 měsíce), váží 5,72 kg a má 60 cm. Zatím je zdravá, ale strach, co bude dál, mám samozřejmě pořád…

Bohužel jsem nikdy na přímo nekojila. I když pokusy tam byly, byl to krásný pocit. Až byla malá schopná plně sát/tahat z prsa, tak já měla strašně málo mléka. Takže co 3 hodiny odstříkávat, vše vysterilizovat, naplnit lahvičku, ohřát, nakrmit, vysterilizovat a pořád dokola… Ale dělala jsem to pro ni ráda.

Odstříkávala jsem pravidelně 4 měsíce, pak mlíčko pomalu zmizelo, protože malá spala pak už celou noc a já v noci přestala také odstříkávat. Opět se dostavila krize a smíšené pocity s výčitky, co jsem to za matku, která nedokáže donosit své dítě a navíc nedát mu už své mateřské mléko. Ale toto je boj s přírodou.

Chtěla jsem se o toto s váma podělit, protože nebýt článku na internetu o prosaku plodové vody, kdo ví, jak by to dopadlo.

Jsme rádi, že máme Michalku doma, a věříme, že už bude jen líp…

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.7 bodů
Stránka:  1 2 Další »
 Váš příspěvek
 
Nitrilla
Stálice 72 příspěvků 26.05.14 01:19

Přeju hodně štěstí s holčičkou, ať vám hezky roste a sílí! :kytka: Vím moc dobře o čem mluvíš..Malá se nám narodila 30+6 císařem, kvůli mojí preeklampsii a HELLP syndromu, prý jsme to měly za 5 minut dvanáct.. Malá měla 1300g, takže si v nemocnici pobyla o něco dýl než ta tvoje, 6 nekonečných týdnů.. Ale teď jí je taky 4 měsíce, korig. 2 a váží kolem 5,2kg. Je to moje malá bojovnice.. :dance:

 
OveckaRL
Ukecaná baba ;) 2439 příspěvků 1 inzerát 26.05.14 03:11

Dojemny denicek…, pobrecela jsem si, asi taky proto, ze neco podobneho ted taky zazivam…Jak psala @Nitrilla ja mela taky preeklampsii a rodila jsem ve 31. tydnu, mala take mela 1330g, je to tri tydny a neskutecne se to tahne…take kazdy den brecim, clovek porad nechape, proc zrovna on a neprestava si to vycitat…Moc vam preji a zaroven zavidim, ze uz mate deticky doma, pripada mi to jako nekonecno…
Kdo tohle nezazil, neni schopen pochopit, co ta zena proziva a kolik sily je potreba v sobe mit…
Proto maminky nedonosenych deti a jejich deti, DRZTE SE, zivot neni fer, ale musime se s tim poprat kvuli tem nasim drobeckum :hug: :hug: :hug:

 
IvčaL
Extra třída :D 11213 příspěvků 26.05.14 05:46

Krásně jsi to napsala - i když to není nejveselejší příběh, tak hlavní je, že má šťastný konec. Michalka má už krásnou váhu a je jedno jestli přibírá z tvého mléka, nic si nevyčítej (klobouk dolů, že jsi se o to tak dlouho snažila), hlavně když je zdravá a spokojená :hug:
Tedy dojíždění 90 km každý den, to muselo být hrozné, my to naštěstí měli kousek.

 
Uživatel je onlineKráličice
Extra třída :D 12536 příspěvků 26.05.14 06:02

@OveckaRL - určitě to zvládneš :hug: Co jiného ti zbývá :hug:

 
Uživatel je onlineKráličice
Extra třída :D 12536 příspěvků 26.05.14 06:06

@denulinkak - to mlíčko si nevyčítej, mám holčičku z 26.tt a taky jsem jela na odsávačce.. Sice o pár měsíců déle, ale jen na nátlak okolí :roll: A malou to nějak nepoznamenalo ;)

 
kintly
Závislačka 3330 příspěvků 26.05.14 06:06

Uplne jsi mi pripomela porod meho prvniho syna narodil se v 35 tt a nebyl prusak plodovky ale rozjel se mi porod ale uplne stejne pocity jsem mela.at vam mala dela jen radost

 
Maja D
Povídálka 13 příspěvků 26.05.14 07:15

Také přeju hodně štěstí. Sama jsem byla v 35. týdnu, kdy mi začala odtékat plodová voda, ale tak moc, že jsme jeli do porodnice hned. Porod se nerozjel, dva dny jsem si poležela na porodním a zažila asi 9 porodů jiných maminek. Nakonec malá musela ven taky císařem, ale váhu měla 3,09 kg, což byl pro doktory trochu šok :). Na JIP mi ji donesli jen 2× na 15 minut a pak mi oznámili, že jí klesá cukr a musí přes noc na kapačky. Druhý den jsem se byla na malou jen dívat, byla pořád na kapačkách. Večer mi přišli oznámit, že pro ní jede rychlá sanita z Brna, ať se jdu rozloučit, že cukr spadl na skoro neměřitelný hodnoty a hrozí hypoglykémie. Za hodinu už jsem se dívala, jak malou napojují do inkubátoru a odváží pryč a další tři dny jsem strávila sama na novorozeneckým, než jsem za ní mohla jet do Brna. Po 3 dnech nás už pustili domů a nakonec se ukázalo, že cukr měla po příjezdu do Brna naprosto v pořádku a zřejmě jí blbě změřili v porodnici, což mi nepřímo potvrdila i jedna zdejší doktorka. Nechala jsem to být, byla jsem šťastná, že je malá v pořádku a v Brně jí věnovali maximální péči a všechno mi vysvětlili, ukázali, je tam úplně jiný přístup. Bohužel jsem se taky pořádně nerozkojila, do třech měsíců jsem se snažila odsávat, ale mlíko taky došlo. Za dva týdny bude Terezce 10 měsíců a je to kus ženský se svýma skoro 12 kilama :) Tak se maminky držte, někdy jsou ty začátky těžké, ale čas to všechno spraví :)

 
mejdylko
Extra třída :D 11274 příspěvků 26.05.14 07:49

Přeju hodně štěstí, teď už je vám dobře. Ale tohle bych nechtěla zažít. :hug: kamarádka v únoru porodila holčičku ve 25tt a měla jen 570g, když mi poslala fotku, byl to víc jak zvláštní pohled. Hrůza… ale teď už je u ní a chystají se domů. Malá lentilka má 2,5 kila a je krásná. Nemá žádnou vadu a vše krásně zvládla. :)

 
janička_opička
Ukecaná baba ;) 2432 příspěvků 26.05.14 08:51

Moc gratuluji k holcicce..jste obe moc statecne a rozhodne si nic nevycitej :kytka: uvidis jak krasne budete prospivat…

 
Natálka26
Závislačka 4993 příspěvků 26.05.14 09:11

@denulinkak

Hezky napsané :) Já mám taky nedonošenou dcerku, taky ze začátku strach a panika, ale teď jsou jí 3 roky a krom toho, že je anorektická tak by nikdo nepoznal, že se narodila dřív :)

 
luciekal
Echt Kelišová 8022 příspěvků 26.05.14 09:17

Moc přeji vám oběma hodně zdraví holčičky jsou šikulky a bojovnice:)
Moje neteř při porodu vážila 410g!!! a synovec 1080g bylo to strašné, ale oba jsou teď v pořádku holčička sice pořád drobná, ale v srpnu jim budou 4:)

 
svycarka
Kelišová 6323 příspěvků 26.05.14 09:18

Je moc fajn, ze to dopadlo dobre a hlavne, ze jsi dala na svuj Instinkt.To vam obema asi zachranilo zivot. A nevyycitej si nekojeni, vzdyt si odstrikavala 4 mesice a to je pekne fuska :hug: Davas ji neustale to nejlepsi co muzes a to je tva bezmezma Laska! At se vam dari holky a pozdravuj tatu :kytka:

 
Krrysa
Extra třída :D 13918 příspěvků 26.05.14 09:35

Já sice nedonošené mimi nemám, ale i tak přeju hlavně zdravíčko a držím palce.. mlíčko si vůůbec nevyčítej, to je myslím to poslední, co bys měla řešit… já jsem dneska 30+0 a zažívám nejhorší období mého života co se rodinné situace týče, tak se taky bojím, aby se malé už z toho všeho nezachtělo ven…

 
mili84
Ukecaná baba ;) 1846 příspěvků 26.05.14 09:36

Jsi dobrá máma <3 Nemáš si co vyčítat-zvládla jsi se o skvěle ;-) Držím palce, ať je vše i nadále v pořádku :-)

 
Leenuska
Závislačka 2514 příspěvků 26.05.14 10:15

Ahoj moc pekne napsany denicek, me umrelo mii v rce 2012 ve 27tt skrz preeklampsii, ted sem znova tehotna,31+5 a cekam dvocatka a pred dvema dny me zase zacal zlobit tlak, tak sem cela strachy bez sebe co z toho bude. miminko je moc krasne, tak at dobre roste a at se vam dari.(me taky ceka porod ve fakultni nemocnici olomouc).budu rada kdyz mi treba predas nejake rady a tak

 
Selfi
Kelišová 5086 příspěvků 26.05.14 10:21

Já sama rodila ve 31.tt,ale u mě to bylo po 4 denních bolestech a celkově hrozném těhotenství opravdu úleva… úleva od strachu, že mu ve mně není dobře… takže já cítila opak.. od okamžiku jeho narození jsem paradoxně cítila obrovskou úlevu, že je na světě a lékaři mu pomohou…doma jsem měla dvouletou princeznu, takže návrat nebyl tak bolestný… ale chápu, že při prvním miminku to člověk asi prožívá vše daleko hůř…
neboj, bude vše dobré :)…syn měl 2100g a 44cm.. ve 31tt… dnes jsou mu 4 ročky a je to rarach :)!!! v naprostém pořádku!!! Držím palce! :srdce: :srdce: :srdce:

 
Koty
Závislačka 3506 příspěvků 26.05.14 10:24

Gratuluji k malé berušce a přeji jí spoustu zdravíčka. Na ten týden, ve kterém jsi rodila měla úžasnou váhu. Je to šikulka, jak se ze všeho rychle dostala :srdce: Já rodila také ve 31tt, ale bobek měl jen 990g, tak jsme si v nemocnici pobyli o něco déle. Ten pocit strachu, únavy a každodenní kolotoč s dojížděním snad nikdy nezapomenu
@luciekal týjo, to je až neuvěřitelné a přitom úžasné, že takovýho drobečka doktoři dokázali zachránit :potlesk: :srdce:

 
juninek
Nováček 5 příspěvků 75 inzerátů 26.05.14 10:38

Přidávám se a taky přeju hodně štěstí Michalce i Vám. Zažila jsem totéž s dvojčátky-Tamarka měla 1090g a Samík 1600g ve stejné porodnici…už na to nechci ani vzpomínat a do FN se už ani nechci dostat. Rodila jsem přirozenou cestou-v tu chvíli jsem byla vyděšená jak malý pes-měla jsem „slíbeného“ císaře a tak pobyt na JIP a nářek rodících maminek, který se nesl nejspíš zastaralou klimatizací jakoby jsem ležela hned vedle, mě zas tak moc neděsil…uklidňovala jsem se, že tohle aspoň neprožiju :) jojo-do pěti dnů jsem byla na tom hnusném pokoji taky :D Musím říct, že rození takových žížalek byla pohodička, krom zádových bolestí to zase nebylo tak strašné…ale můj velký obdiv mají všechny maminky, co rodí miminka s běžnou váhou. Ve výsledku jsem byla moc ráda, že to šlo tak jak to šlo :) a byla jsem toho císaře ušetřena. Co ale bylo dost šílené a co jim na gyne odd. neodpustím bylo čekání, zda je vše v pořádku a zda vůbec děti žijou…rodila jsem ve 3:20 a druhý den po tisíci otázkách co je s dětmi a odpovědích, že neví a že tam zavolají apod. jsem se konečně v 17hod dozvěděla, že jsou v pořádku. Sestřička donesla fotky, odsávačku a začal kolotoč. Na druhý den mě pustili domů se slovy, že kojit stejně nemůžu a tak tam zabírám místo… Jezdili jsme také 70km s mlíčkem, které stále ubývalo a i když už jsme potom spolu byli všichni doma, tak kojení stejně něšlo-neuměli se přisát a tak se mlíko postupně vytratilo (asi po 5 měsících). Kolotoč odsávání, krmení a podctivého cvičení Vojtovky byl úmorný, ale vyplatil se…přesně zítra mají děti 18 měsíců (korig.16 měs.)a jsou naprosto v pořádku-žádné potíže. Sice jsme lozili, seděli a chodili později než děti v termínu, ale o nic nepřišli…a my taky ne :)
Uvidíte, že to všechno uteče jako voda a že i ten strach z toho co bude se pomalu vytratí. Nejhorší máte za sebou a teď už si budete jen užívat. Malá je šikulka a pěkně vám přibývá a jestli to je z UM nebo MM na tom tolik nesejde. Bohužel bych řekla, že se kojení dnes hrozně přeceňuje a to je pro maminky, které opravdu nemají to mlíko a nemohou kojit šíleně stresující a trvá než se s tím vnitřně srovnají.
Takže ještě jednou: hodně štestí, zdraví Michalce a Vám hodně síly a energie ;)

 
Mysii
Ukecaná baba ;) 1731 příspěvků 26.05.14 11:11

Moc vám přeji zdraví, štěstí, lásky tolik, kolik si jen umíte dát! Tvůj deníček mě rozplakal a zároveň nakopnul! Opatrujte se :kytka:

 
Anonymní  26.05.14 12:09

Sym se mi narodil 34+4 (2400g), v porodnici jsme byli spolu 10 dní než nás pustili, byl v pořádku, hodně nabíral, psychomotoricky naprosto v pořádku, ale mě bylo hrozně mizerně, že sem ho nedonosila, no málem mě šviklo :? Budou mu 4 roky, a nevím kdy přesně jsem se z toho dostala, ael už na to nemyslím, mezitím jsem předčasně porodila i druhé dítko (to teda mělo 2800g) a v inkubátoru ani nebyla, a všechno to ze mě spadlo. Totéž přeji i tobě, je to za váma a jste v pořádku, všechno bude v pořádku :)

 
tezes
Stálice 86 příspěvků 26.05.14 12:19

Hodně štěstí :kytka: naše beruška se narodila také maličko dřív a vím, jaké to je, když si vyčítáš, že nedokážeš svoje dítě,,nakrmit", ale když to nejde, tak to prostě nejde :nevim: Také jsem kojila jen první 3 měsíce a to navíc s neustálým dokrmem a malá je zdravé a usměvavé miminko :)

 
Tiger-lily
Nadpozemská drbna 29281 příspěvků 61 inzerátů 26.05.14 12:23

:kytka: Jste šikovné holky a zvládly jste to výborně.

 
Janci01
Nováček 6 příspěvků 135 inzerátů 26.05.14 12:31

Drzim pesti, at je vse v poradku ;) A urcite i bude! Syn se nam narodil ve 32.tt s vahou 2040g a 42cm, ubral na 1800g. Ja rodila sice prirozene a byla to bezbolestna rychlovka bez poraneni, ale tez jsem se desne bala - odhad byl necelych 1800g. Nastesti dychal sam, ale ty ruzne hadicky co z takoveho maleho telicka koukaji - hlavne z hlavicky, tak to je stresujici, sileny pocit, ze tomu malemu drobeckovi nemuzes nijak pomoc… Taky mi hodne pomohlo, kdyz sem s malym mohla konecne byt, ale stejne jsem se nemohla dockat, az ho budeme mit doma :) No a za necele dva mesice mu budou 4 roky :)) Sice ze zacatku musel cvicit vojtovku, ale pak uz mi vsichni doktori rikali, ze u nej teda tzv. KORIGO mesice neplati, ze se vyviji zcela normalne ;) Rekla bych, ze nekdy jsou drive narozene deti jeste rychlejsi ;) :))

 
shagga
Ukecaná baba ;) 2343 příspěvků 26.05.14 13:02

Deníček mi vehnal slzy do očí, protože jsem si připomněla narození svého synka v 32.tt. Měl 1980kg a v nemocnici strávil měsíc. Jak se postupně zbavoval hadiček, bylo vidět, že se těší domů, protože to zvládl skvěle :) Teď oslavíme 2 roky a i když jsme obíhali kdejaká preventivní vyšetření a cvičili Vojtovku, je dnes čilejší než některé stejně staré děti a třeba v mluvení překoná kdejaké tříleté dítko :) Tihle prcci jsou prostě bojovníci :palec: Všechny ty výčitky a přemýšlení „proč, co by kdyby“ k tomu asi patří a dělá nás to silnější a obezřetnější. A strach o ten malý uzlíček má každá máma :* Ať je Michalka zdravá a roste do krásy :potlesk:

 
emílie.miller00
Povídálka 31 příspěvků 26.05.14 13:38

Nebojte se, ona vám holčička vyroste, já mám kamarádku a té se narodila předčasně trojčátka. Byly to takové malé žížalky a kamarádka stále brečela, že nevyrostou, že budou oslabené, že jsou podle druhých dětí malinkaté. Už po roce byly jako ostatní děti, vše dohnaly a dnes je jim 20 let. Jsou z nich děvčata na vdávání. :) Přeji mnoho radosti a štěstí z miminka! :)

 
Leenuska
Závislačka 2514 příspěvků 26.05.14 13:52

@Koty: ahoj tvuj komentatr k denicku me trochu uklidnil, ja mam hrozny strach ze to dvojcaka v tomhle tydnu 31+5 nemusi zvladnout ale zase si rikam ze vahovy odhad 1800g-kazde mimi, to bylo pred tydnem, neni zase tak strasny

 
petulle
Kecalka 339 příspěvků 26.05.14 14:06

Přeji vám hodně zdravíčka, deníček jsem četla a vzpomněla jsem si na svůj akutní porod, malý se narodil v 32+4tt a měl 1300g a 37 cm poležel si dlouhých 6 týdnů v nemocnici než jsme šli domů. Přesně jak píšeš ty pocity jsou fakt hrozný, pořád přemýšlíš proč se to stalo zrovna nám atd. Nejdůležitější je že vše dopadlo dobře a že už jste doma. Tak hodně síly a štěstíčka vám přejem

 
Kačka1977
Ukecaná baba ;) 1993 příspěvků 26.05.14 14:58

Michalce přejeme do života jen to nej a Vám-rodičům-už jen samé dobré zprávy. Náš malej se narodil ve 28tt a dneska má korigo 1,5roku ( bio 21měsíců ) má 14kg a +-90cm. Teď už bude jenom dobře :mavam: :mavam:

 
Koty
Závislačka 3506 příspěvků 26.05.14 15:20

@Leenuska je mi moc líto, co Tě potkalo :hug: Já si prošla preeklampsií v obou těhotenstvích. Kamarádka gynekoložka mi říkala, že od 32tt je naprostá většina dětiček OK. V podstatě je potřeba je jen dovykrmit. Poprvé jsem rodila taky v OL a musím říct, že lékaři na JIPRu i intermediáru jsou úžasní. Držím pěsti, aby bylo vše v nejlepším pořádku a prckové vydrželi v bříšku co nejdéle :srdce:

 
Mica82
Stálice 60 příspěvků 26.05.14 16:32

Nevím co napsat…krásně jsi to napsala, mám slzy v očích. Přeji Vám hodně zdraví a ať Michalka krásně prospívá :srdce: :srdce: :srdce:

 
mexxx
Ukecaná baba ;) 1336 příspěvků 26.05.14 16:59

Přeji hodně štěstí a zdraví.. malá je krásná :kytka:

 
Jenisa
Kecalka 277 příspěvků 26.05.14 17:04

Ahoj, ať vám Michalka dělá nadále jenom radost. Také jsem zažila předčasný porod, nikomu bych nepřála ten strach o miminko. Ještě, že lékaři už zvádnou skoro nemožné, díky kortikoidům malý také dýchal sám. Ale je to opravdu šok, takový malý uzlíček, že se ho člověk skoro bojí vzít do ruky. Také jsem myslela, že začnu nakupovat až nastoupím na mateřskou a všechno zařizovali příbuzní 8o Po čtyřech měsících jsem mu vybrala první obleček :mrgreen:

 
VeTi
Ukecaná baba ;) 1271 příspěvků 26.05.14 17:13

Nic si z toho nedělej, já porodila v Olmiku v 33+1 dvojčata (1480 a 1920g). Na konci létam to bude už 8 let 8o V inkubátoru byli 4 týdny, syn neustále na kyslíku, jedna sepse střídala druhou :,( nakonec to zvládl a po 5-ti týdnech jsme šli domů. Nekojila jsem, mlíko mi nastoupilo pozdě a pak zase rychle zmizelo, ale zvládli jsme to
Přeju, abyste vše krásně dohnali :hug:

 
Jenisa
Kecalka 277 příspěvků 26.05.14 17:15

@OveckaRL
Hlavně si to nevyčítej. Za to prostě žena nemůže. Mě lékaři říkali, že to je spousta faktorů, které nelze ovlivnit. Malý měl uzel na pupeční šňůře, mě se zkracoval čípek už od šestého měsíce. Jen ta psychika si ne a ne zvyknout, já probrečela první měsíc, co byl malý na světě.

 
pitur
Povídálka 48 příspěvků 26.05.14 17:24

Ahoj gratuluji k maličké a přeju spoustu zdravý a štěstí do života. Taky jsme nedonošení ale jen 34 :kytka: +0…vážila 2495g a 48cm, a já po císaři šla 4 den i s malou domu…

 
smutnalucy
Ukecaná baba ;) 1521 příspěvků 26.05.14 18:01

Diky za krasny denicek, ja je moc nectu ale tys to napsala moc hezky. Uplne ve me hrklo u te vety ze jsi jedla tesne pred tim takze uz neslo dat celkovou ja nevim jak bych to zvladla mam z toho hruzu (ja mela celkovou). A pak ve me hrklo samozrejme jeste nekolikrat ale dopadlo vse dobre jste statecni ty i manzel.

 
Biankaaa
Kecalka 448 příspěvků 26.05.14 18:31

Uff ufff ufff…cetla jsem Vas jednim dechem holcicky statecny :) jsem prave 31+1 a taky si rikam, ze uz se muze stat cokoli. Mooc gratuluji, mala je kouzelná a vy s tatinkem statecní :kytka: spoustu spolecnych a radostnych chvil vam preji :hug: :srdce:

 
Michaela13
Kecalka 378 příspěvků 9 inzerátů 26.05.14 19:39

Tak tak zatahuju slzy, jak jsi psala o té porodnici a o miminku v autosedačce při odchodu domů, tak jsem si u toho pěkně zavzpomínala na letošní leden :-) a na porod syna. Teď už to bude u vás jen dobré :-) hlavně, že přibírá a že aspoň v prvních měsících pila mateřské mléko, určitě jí to pomohlo se aklimatizovat při narození dříve. Myslím, že na sebe můžeš být pyšná!

 
irca11
Kelišová 6068 příspěvků 26.05.14 19:46

Jéé moc vám gratuluji jak jste to hezky zvládla já také rodila v olomouci a byla jsem tam moc spokojená i s doktory a sestřičkami hlavně u inkubátorů byly moc hodné. mám také drobečka ale ve vyšším týdnu ale prtavou 1,200g 38cm byla to kostička a kužička a byla nádherná a vlasatá, ted je to už dvouletá čertice. samozdřejmě zdravá bez komplikací až moc šikovná.
Přeji at Michalka hezky roste a at je zdravá :hug:

 
Radanka25
Zasloužilá kecalka 655 příspěvků 26.05.14 19:59

Krásné, dojalo mě to, se mi chtělo až plakat chvílema :kytka: :mavam:

 
snee
Ukecaná baba ;) 2383 příspěvků 26.05.14 20:17

Krásně napsaný deníček!! Jsi pro malou skvělá máma, už jen proto, že o ní dokážeš napsat tak něco krásného!! Nic si nevyčítej, důležité je, že malou miluješ!! Jste obě dvě velké hrdinky, a já vám přeji jen a jen štěstí, zdraví a lásku!! :kytka: :kytka: :kytka: :kytka: :kytka: :kytka: :kytka: :kytka: :kytka: :kytka: :kytka: :kytka:

 
babetka333
Echt Kelišová 8851 příspěvků 6 inzerátů 26.05.14 20:33

Úplne se v tom vidim…jen ja řídila 34.tt a Adámek měl 2420g, byli jsme tam spolu tyden, pustili nas domu. Termín jsem měla 6.3. A on se narodil 23.1., ted jsou mu 4 mesice a ma 6100g a 62 cm.
Udělala si vsechno co se dalo, Michálka je sikovna a ty taky:)

 
Bobulka26
Echt Kelišová 9279 příspěvků 26.05.14 20:51

Do deníčku jsem se tak začetla, že jsem si nevšimla, že 7měsíční ukradl staršímu buchtu a vesele jí mačkal ručičkama a cpal do pusinky. :-)
Starší chlapeček se nám narodil o pár týdnů dřív. Přestala jsem na to myslet až posledních pár měsíců a to jsou synovi už dva roky.
Michalka je krásná holčička a přeju moc síly a hlavně to zdravíčko! :kytka:

 
zdendik
Zasloužilá kecalka 973 příspěvků 26.05.14 21:20

Teda ta byla velika:-) ja mam chlapecka 35+5tt a mel 1780g a 44 cm :-)

 
markyska82
Ukecaná baba ;) 1717 příspěvků 26.05.14 21:56

Moc hezký deníček. Věř, teď už máte nejhorší za sebou. A´t hezky prospíváte. Přeji hodně štěstí.
Já rodila kvůli počínající preeklampsii v 36tt. Tři dny vyvolávání, nakonec jsem zkončila císařem. Malému se ven vůbec nechtělo. Nakonec se narodil 36+2TT a vážil 4 kg a měřil 52 cm.
Byl bez potíží, v porodnici nás drželi 12 dní(kvůli tomu, že je velký nepoměr mezi nezralostí a velikostí).
Prostě obřík - tlačil mi na játra, takže to nakonec preeklampsie asi nebyla.

 
denulinkak
Povídálka 33 příspěvků 26.05.14 22:00

@markyska82 No teda - to byl kus chlapa. Kdybys ho donosila, tak by měl snad 5kg:-)

 
denulinkak
Povídálka 33 příspěvků 26.05.14 22:01
Poděkování

Děkuji všem za krásné a povzbuzující komentáře..Taky doufám, že to nejhorší už je za náma - kéž by!

 
helcisek
Kecalka 278 příspěvků 26.05.14 22:15

Sice jsem teprve v očekávání prvního miminka, takže s předčasným porodem jsem se osobně nesetkala, ale moc hezky jsi to napsala a fakt mě to dojalo. Je neuvěřitelné, co jste museli s malou Michalkou podstoupit, ale je skvělé, že váš příběh má šťastný konec a malá Michalka je zdravá a krásně roste! Je neuvěřitelné, co dnes všechno doktoři dokážou!!! Ale samozřejmě není to jen o nich! Je to také o rodičích dítěte, jak to celé sami zvládnou a vy s manželem, jste to zvládli na jedničku! Michalka měla těžký začátek, ale teď už bude jen a jen dobře! A nic si nevyčítej! Přírodě neporučíme a to že se Michalka narodila dříve, za to ty nemůžež. A kojení? V okolí mám fakt hodně kamarádek, které třeba nekojili vůbec, neboť se jim nespustilo mléko. Vůbec si nic nevyčítej. To jsou věci, které sami nemůžeme ovlivnit! Důležité je, že dnes je spoustu možností, jak cokoliv nahradit, aby miminko jen prospívalo a bylo zdravé! Přeji vám hodně štěstí a ať Michalka i nadále skvěle roste a přináší vám už jen a jen radost. Starostí jste už měli dost.

 
denulinkak
Povídálka 33 příspěvků 26.05.14 22:45

@OveckaRL To je mi líto, tak přeji ať to utíká a ono bude, neboj a zase budete spolu. Takže nás potkal stejný osud, stejné otázky…Hlavně hodně sil, ale zvládneme to, musíme :hug:

 
magda82
Extra třída :D 14771 příspěvků 26.05.14 22:45

Krásný deníček, taky jsem rosila dříve 34+6,ale malá měla míry skoro jakoby se narodila v termínu 2660g a 48cm, nyní máme 7,5 měsíce (korigovaně 6 měsíců a nějaký den) a máme přes 7kg a kolem 70cm, vše dohnala skokem, neboj i tvoje maličká to dožene. přikládám fotečky k porovnání, míry máte nyní krásné, eliška měla ve 4 měsících 5,10kg a kolem 58cm

Vložit nový komentář
Stránka:  1 2 Další »
Poslat
nový deníček