Předčasný porod ve 28. tt

Markéta34  Vydáno: 27.02.11

Jmenuji se Markéta a jsem maminkou dvou úžasných a zdravých kluků, Štěpánka (4 roky) a Mikuláška (1,5 roku). Štěpánek se narodil v termínu a po menších komplikacích při porodu skončil v inkubátoru. Za pár hodin mi ho přinesli a vše bylo v pořádku a je doposud. I Mikulášek po porodu skončil v inkubátoru, ale ten si v něm pobyl 66 dnů, narodil se totiž o 11 týdnů dřív než měl, ale od začátku…

2. den života.
3 komentářů

Mikulášek dnes.

Mikulášek s bráškou Sťěpánkem.
4 komentářů

Když byly Štěpánkovi 2 roky, tak jsme se s manželem shodli, že je ten správný čas pořídit mu brášku nebo sestřičku. Otěhotněla jsem v lednu 2009, termín porodu jsem měla 3. 10. 2009 a moc jsme se těšili. První těhotenství probíhalo bez problémů, tak jsem si myslela, že to tak bude i u toho druhého. Bohužel, vše bylo špatně už od začátku, začalo to nevolnostmi, při každé kontrole v poradně jsem měla vyšší tlak, pak přišly tripple testy a ty ukázaly vysokou pravděpodobnost na rozštěp páteře, 1:13, probrečela jsem celý den a pak jsem už jen čekala na 20. tt, kdy jsem měla jet na podrobný UTZ do Hradce Králové, byly to hodně dlouhý 4 týdny.

20. 5. jsme přijeli do FNHK a tři hodiny čekali s ostatními maminkami na ultrazvuk. Štěpán (manžel) se mnou dovnitř nesměl, a tak jsem naše miminko na UTZ viděla sama. Visela jsem na rtech pana doktora a ten řekl, že je mimi v pořádku a že je to chlapeček a mně spadl kámen ze srdce. Jediné, co se mu nezdálo, že je malý vzhledem ke gestačnímu týdnu, tak nám doporučil ultrazvuk dřív než ve 30. tt. Konečně jsem si začala těhotenství užívat, ale jen na chvilku, protože jsem při každé kontrole měla hraniční tlak a nerostlo mi skoro vůbec bříško. Pomalu se do mé mysli vkrádala obava, že něco není v pořádku.

9. 7. (27. tt) jsem šla na domluvený předčasný ultrazvuk, tentokrát i s manželem a tam nám paní doktorka oznámila zdrcující zprávu, náš chlapeček je menší už asi tak o čtyři týdny, než by měl být, odhadovaná váha 500 gramů, kontrola za týden. V poradně 14. 7. zjistili, že se mi za měsíc nezvětšil fundus a hurá znovu na UTZ, tentokrát k primaři, chlapeček nepovyrostl, odhadovaná váha stále 500 gramů, špatné průtoky, telefonát do Hradce a 16. 7. tam mám nastoupit. Odcházela jsem zcela podlomená a zoufalá, co s malým bude.

16. 7. jsem přijeli na 8:00 na vyšetření UTZ, pan doktor přišel v 11:00 hod. Přede mnou tam šly dvě maminky a obě dvě vyšly s pláčem a pak jsem šla na řadu já, byla jsem tam snad hodinu, manžel čekal v čekárně. Pan doktor mi řekl, že je to špatné, chlapeček je opravdu hodně malý, má nedostatek živin a důvodem toho všeho je malá placenta. Šla jsem na příjem do porodnice, kde mi zase dělali UTZ a řekli mi, že nejdéle zítra budu rodit, protože se malému v bříšku nedaří. Přijali mě na lůžkovém a manžel kolem 14:00 hodiny odjel domů za Štěpánkem.

Dostala jsem 1. dávku kortikoidu (na dozrání plic u miminka). V 17:00 hod. mě čekaly ozvy, když se sestřička koukla na papír, jen řekla, že běží pro doktora. Ten přišel a řekl mi, že mám dvě možnosti, buď malého ihned císařský řezem porodím, s tím, že už může být postižený, případně může dojít ke komplikacím spojeným s nedonošeností nebo ho necháme v bříšku umřít a pak bych rodila mrtvé miminko. Chtěla jsem volat manželovi, ale řekl mi, že na to není čas, že tohle si musím rozhodnout sama.

Tak jsem to rozhodla. 16.7. v 18:50 se nám císařským řezem ve 28+6 tt narodil Mikulášek s porodní váhou 680 gramů, měřil 31 cm. Byl životaschopný a jeho apgar score 3,9,10. Dýchal sám za podpory CPAP. Hned druhý den jsme se za ním šli podívat. Byl opravdu malinkatý, všude samé hadičky, stříkačky, pípání a naše pocity… strach, euforie a zase strach, ani jsem si na něj poprvé nesáhla, abych mu náhodou neublížila.

Pak nás čekalo dlouhých 77 dnů, než jsme si Mikuláška odvezli domů. Jezdili jsme za ním obden 60 km a vozili mlíčko. Vše probíhalo dobře, malý pěkně přibíral, doktoři ho neustále chválili, dokonce jsem si ho mohla pochovat v peřince. Zlom nastal, když mu byly 4 týdny, dostal infekci, zjistili, že je v krvi, nasadili ihned antibiotika, která rychle zabrala a Mikulášek se z toho celkem rychle dostal, byl asi týden zaintubovaný. Pak si ještě týden pobyl na JIRP a už hurá na intermedial, kde si začal zvykat dýchat bez CPAP, což se mu podařilo a po 45 dnech od narození dýchal sám bez podpory.

A netrvalo to dlouho a už jsme za Mikym jezdili na nedonošonecké lůžkové oddělení, kde jsme si ho konečně mohli už opravdu pořádně pochovat a pomazlit. Po 66 dnech v inkubátoru dostal konečně svoji postýlku a já 23. 9. nastoupila do nemocnice k němu na room-ing a konečně jsme byli spolu. 1. 10. nastal den „D“ a přijel si pro nás manžel se Štěpánkem, Mikýska jsem oblékla do civilu a nemocnici jsme nechali s úsměvem a slzama radosti za zády. Mikuláš vážil 2480 g a měřil 42 cm.

Mikuláškův diagnostický souhrn byl: extrémně nízká porodní hmotnost, intrauterinní růstová restrikce, syndrom dechové tísně, novorozenecká žloutenka, pozdní hyponatrémie, pozdní metabolická acidosa, pozdní sepse, respirační selhání, anemie nedonošeného dítěte, krvácení do mozku 1. stupně.
Samozřejmě jsme museli hodně jezdit na různé kontroly (a ještě jezdíme), rehabilitovali jsme podle Vojty, učili jsme se trpělivosti, protože vše šlo trochu pomaleji, než jsme byli zvyklí u Štěpánka.

Bylo to pro mě dost emoční období, hodně slz strachu a i sebelítosti, ale taky radosti z každého pokroku. Dnes je Mikymu 19 měsíců, směje se na svět, běhá, zlobí bráchu, rád se tulí, rozdává radost…, nikdo by neřekl, že měl tak těžký start do života, akorát je drobnější.

Mé velké poděkování a velká úcta patří všem, kteří se o Mikuláška starali ve FN Hradec Králové. Velké díky patří mým a manželovým rodičům, naším blízkým, kamarádům a naši paní doktorce. A moje největší děkuji je Štěpánovi (manželovi), protože on byl a je moje skála, o kterou jsem se mohu vždycky opřít. Štěpánkovi, protože není většího léku na smutek, než dětské objetí a dětský smích. A nakonec i Mikuláškovi za to, že tak bojoval aby tu s námi mohl být.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 5.0 bodů
 Váš příspěvek
 
janasib
Kelišová 6198 příspěvků 27.02.11 08:05

páni při čtení mi jezdil mráz po zádech…Miky je strašně moc šikovný,že si o ten svůj život tak hezky zabojoval!! :palec: Přeju mu(a samozřejmě celé rodince)spoustu zdravíčka a pohody :kytka:
a velký obdiv pro lékaře,kteří dokáží zachránit tolik miminek,kterým se v bříškách nedaří :potlesk:

 
adajar
Zasloužilá kecalka 909 příspěvků 27.02.11 08:49

Jste uzasny a Mikulaskovi preji jen samou radost a stesticko. Jo zapomela bych na zdravi. Mate stesticka doma 2 a to je super.

 
cher  27.02.11 09:52

:palec: nádhera. Chlapeček je velký bojovník :srdce:

 
evinka001
Kecalka 287 příspěvků 27.02.11 10:36

ze srdce Vám přeji už jen všechno dobré… Smekám před doktory, kteří dokáží vypiplat takový malý uzlíček, zároveň obdivuji Vaši sílu, s jakou jste to dokázala zvládnout. Přeji hodně štěstí a radosti do dalšího života.....

Příspěvek upraven 27.02.11 v 10:37

 
Zaynah
Závislačka 2607 příspěvků 27.02.11 12:21

jsem moc rada,ze Vam to dobre vsechno dopadlo!!preji Vam hodne zdravicka a stesticka :srdce:

 
Lotynka
Stálice 93 příspěvků 27.02.11 12:32

Tak rada ctu denicky se stastnym koncem, moc krasne, kluci na fotce spolu vypadaji kouzelne, az mi to vehnalo slzy do oci! Jsem moc rada, ze vse dobre dobre dopadlo, at se Mikulasek ma k svetu a cele rodine hodne zdravi a stesti!!!

 
Dorisov
Povídálka 50 příspěvků 27.02.11 14:54

To byl teda start do života… Ale Mikuláškovi přeji už jen zdraví a štěstí!!! A ať vám klučíci dělají radost :hug:

 
rhiannon
Neúnavná pisatelka 15388 příspěvků 27.02.11 17:10

Při čtení jsem měla opravdu mráz po celém těle! Mikulášek je hrdina, krásně to zvládl a věřím, že vás všechny už jen čeká to krásné!!! :kytka: :kytka:

 
Evinula  27.02.11 17:20

Mikulašek je velky bojovnik.Přeju vam už jen to krasny. :kytka:

 
Sýkorka2
Kecalka 457 příspěvků 27.02.11 18:53

Nádherný deníček, který jsem přečetla jedním dechem. Hlavně, že všechno dobře dopadlo a Mikulášek je zdravý chlapeček. Je to bojovníček! Přeju celé rodince hodně zdravíčka a pohody! :kytka:

 
koralina11
Neúnavná pisatelka 16710 příspěvků 27.02.11 19:03

jsem ráda že to dobře dopadlo a celé vaší rodince už přeju jen to nej do dalšího života

 
Alca99
Kecalka 316 příspěvků 27.02.11 19:10

Jste úžasná mamka, že jste to všechno tak hrdině zvládla. Máte můj obdiv a ještě větší Mikulášek, je šikula největší. Přeji vám hooooooooodně zdravíčka, lásky a štěstíčka… ať se vám v životě všechno daří.

 
verca112  27.02.11 20:04

Moc pěkně napsané, až jsem se u toho rozbrečela. Mám taky předčasně narozené dítko, takže se mi vše vybavilo. A alespoň někde, jak čtu, jsou prima doktoři, což se o ústecké nemocnici říct nedá. Přístup děs a hrůza. Držím vám všem palečky do života :palec:

 
verunka.kliste
Vesmírná mluvilka 32682 příspěvků 167 inzerátů 27.02.11 20:05

Markétko tvůj deníček mi připomíná čím vším jsme si s Eliškou prošli, máme toho hodně společného, ten nátlak, kdy ses musela rozhodnout si moc dobře pamatuju, vyhrkly mi slzy, když jsem si zavzpomínala jak to bylo s náma a jsem moc ráda, že jste to tak krásně zvládly, Mikulášek je velký bojovník..jen tak dál :wink:

 
Martrich
Extra třída :D 11909 příspěvků 27.02.11 20:22

Teda ten začátek musel být hrozně těžký, moc vás obdivuju, jak ste to všechno zvládly a hlavně malý Mikulášek je velký bojovník, přeju mu do života už jen to nejlepší, at vám dělá samou radost, moc si to zasloužíte :hug: :hug:

 
Markéta34
Kecalka 273 příspěvků 27.02.11 21:43

Moc vám všem děkuji za hezká slova :hug: . Měli jsme opravdu velikánský štěstí, že to všechno dobře dopadlo.

 
estrea
Zasloužilá kecalka 992 příspěvků 27.02.11 22:15

No, tak jsem dočetla do konce a velmi jsem si oddychla že to má tak krásný konec.
Jste velcí bojovníci, přeji vám v životě hodně štěstí :huban:

 
Píďula
Zasloužilá kecalka 541 příspěvků 27.02.11 22:20

Gratuluju, váš deníček jsem četla jedním dechem, hlavně abych byla u konce a přečetla si, že všechno dobře dopadlo.. Opravdu gratuluji a přeji Mikuláškovi ať se mu daří..

 
lasička1
Echt Kelišová 7604 příspěvků 27.02.11 22:49

Myslím,že příběh má šťastný konec a dal by se přirovnat k zázraku.Protože dušení miminka v děloze a tak dlouhé nevyživování je ve většině případů rovno těžkému postižení miminka.Je to mnohem horší,než jen samotná nedonošenost.
Takže můžete si opravdu vážit toho,že nad vámi někdo držel ochranou ruku a vše dopadlo přímo ukázkově,suprově.
Užívejste kluků a zdraví!!!!

 
anomisisi
Zasloužilá kecalka 765 příspěvků 27.02.11 23:59

proplakala jsem to cele s vami jak strachem tak radosti a vubec co si clovek musi prozit aby byl stastny jaka to velka dan a nekdy ani to nestaci ,, mooc gratuluji a preji stepankovi i vam hodne hlavne toho zdravicka,, a at vam ta laska a opora v partnerovi a detech jen vzrusta ,,

 
anomisisi
Zasloužilá kecalka 765 příspěvků 28.02.11 00:00

pres slzy a jak to prozivam jsem popletla jmena ,, omlouvam se hned mi to doslo

 
Smaikii89
Zasloužilá kecalka 757 příspěvků 28.02.11 19:31

Krásně napsané…Je znát, že Mikulášek je velký bojovník…jen tak dál :kytka:

 
EvaG
Extra třída :D 10548 příspěvků 04.03.11 15:49

Ahoj je dobře, že jsi se tak rozhodla. Jste velcí bojovníci a doufám, že teď už bude vše jen ok. Držíme pěsti.

 
xantipha
Kecalka 124 příspěvků 17.03.11 14:20

Moc hezký deníček a hlavně příběh s radostným koncem. Jste statečná a váš muž je chlap, jak má být. Přeji vám i vaší rodině moc moc štěstí :mavam:

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček